Jako poslední místo naší trasy navštívíme obec Držková 🙂 Jsme na Trojáku a Tesáku, což je odsud cca 11 km, ten kousek už nám stojí za to, se do Držkové podívat. Obec Držkovou vsazenou do půvabné přírody Hostýnských vrchů nalezneme v nejsevernějším cípu zlínského okresu. Do všech větších měst jako jsou Zlín, Vsetín, Holešov nebo Bystřice pod Hostýnem je to z Držkové zhruba 20 kilometrů cesty. V obci žije asi 350 obyvatel. Dřevěné výrobky denní potřeby a dřevěné uhlí pálené v kopách (milířích) byly široko daleko známým držkovským artiklem. A pálí se dodnes. K typickým zdrojům obživy na Valašsku patřilo také salašnictví, které bylo dokumentováno i v severní části katastru Držkové (Kotáry). V obci můžeme vidět několik původních valašských chalup a muzeum dřevěného porculánu. Na kopci nad vesnicí se nacházejí pískovcové skály, zvané Držkovské skály, které využívají horolezci jako cvičné stěny.

Cérky šikovné to zase uhodly 🙂 Jedeme se podívat na přehradu Bystřička. Přehrada byla postavena již v letech 1907-1912, za Rakouska - Uherska, ve spojitosti s již tehdy plánovaným kanálem Odra - Dunaj. Bystřička měla (a má) hráz 36.5 m vysokou a 170m dlouhou, což bylo na tehdejší dobu výjimečné a nevídané. V nedávných letech byla přehrada zpevněna cementovými injekcemi. Úkolem nádrže je zachycovat povodňové přívaly tak, aby nezpůsobily větší škody. Jak jsem již zmínila v předchozím příspěvku, nachází se cca 7 km jihovýchodně od Valašského Meziříčí, v zalesněném kopcovitém terénu Přehrada Bystřička je výchozím místem pro pěší i cykloturistiku, téměř čtyřicetihektarová plocha láká milovníky koupání a vodních sportů jako je jachting, sportovní a rekreační rybaření. I když období své největší slávy a popularity již má za sebou, v jejím okolí vyrostlo bezpočet chat a rekreačních středisek, které každoročně lákají spousty návštěvníků. V okolí přehrady je spousta výborných restaurací např: U mokrošů, U Bušů, Na Nové, Penzion Oáza. O ubytování se Vám postará Chatová osada Pod Hrází (Slovan), Tábořiště Dolínky – jen ve vlastních stanech, Valašská Bůda, Camp Bystřička a mnohé jiné komplexy. V létě je hojně navštěvováno místní letní kino, kde se sklenkou dobrého moku můžete shlédnout kvalitní filmy v úžasné letní atmosféře. V areálu kina se také pořádá v létě STARÝ DOBRÝ WESTERN, který letos opět připadá na 5. a 6. srpna 2016. Takže kdo má rád country a bluegrassovou hudbu, s přesahem k folku a trampské hudby, na začátek srpna si nic neplánujte a hurá na Bystřičku 🙂
Ráda bych ještě upozornila na Klenov, kam si můžete udělat výlet. Klenov je hřbet, nacházející se na severozápadě Vsetínských vrchů asi 1 kilometr vně hranic CHKO Beskydy jižně od vodní nádrže Bystřička. Nejvyšší bod hřbetu tvoří vrchol zvaný Zámčisko (678 m n. m.), na němž se nachází zřícenina hradu Klenov. Ke Klenovu se váže řada pověstí, některé z nich jsou zachyceny v kronice obce Bystřička. Další zaznamenal ve své knize O zbojníkách a pokladoch výtvarník a spisovatel Jan Kobzáň.

A ještě malá vsuvka, na přehradu Bystřička má památku má maminka a tatínek, tady se za horkých letních nocí v roce 1974 dali dohromady 🙂

POZOR SOUTĚŽ KONÍKOVKY !!! A z Vsackého Cábu zamíříme na místo, kterého se týká má první dnešní soutěžní otázka. První tři obdrží srdéčko, když uhodnou, kam se dále podíváme 🙂 Jak se jmenuje údolní vodní nádrž, v zalesněném kopcovitém terénu asi 7 km jihovýchodně od Valašského Meziříčí? Má rozlohu 38 ha.

A pojedeme se cérky podívat na Vsacký Cáb. Pěkná, cca 14-ti kilometrová trasa, vede Vsetínskými vrchy přes Vsacký Cáb a Cábské jezírko. Túru jsme začali na rozcestí v osadě Dušná, zde jsme nechali auto. Odtud jsme šli po asfaltové lesní cestě lemované červenou turistickou značkou směrem na Vsacký Cáb. Cesta vede lesem a pouze na dvou místech jsou omezené výhledy jen díky vykáceným stromům. Trasa vede téměř po rovině. Chata Vsacký Cáb, nyní nazývána horský hotel, je postupně opravována a dostavována. Zde se posedíme a občerstvíme se. U chaty je menší lyžařský vlek. Za pěkného počasí se dá posedět venku. Od chaty je omezený výhled jihovýchodním směrem. Kolem prochází tzv. Baťova naučná stezka. Pokračujeme po žluté přes turistická rozcestí Ptáčnice a Pod Ptáčnicí směrem k Cábskému jezírku. Tento úsek je velmi pěkný, jdete po lesní nezpevněné cestě a tak už nemusíte uhýbat autům. Cábské jezírko vzniklo při sesuvu, který přehradil jednu ze zdrojnic vodního toku Malá Bystřička, později bylo uměle prohloubeno a opatřeno hrází. Nad jezírkem jsou v lese zajímavé pískovcové skály.

Poradí někdo? Proč když se podívám na své album přes appku, jsou tam fotky rozházené (mám je sezřazené podle zkušeností, ale přes appku jsou podle toho, jak přidávám, což pak nemá smysl) 😕😞

Pro dnešní den se s Vámi koníkovky loučím z večerního Vsetína, jdeme si s manželem dát sklenku vína a odpočívat 🙂 Zítra se už těším na další den a naše výletničení🙂 Nějak se nám to krátí. Alespoň trochu prozradím dopředu, vrátíme se na Vsetín, vylezeme na Valovu skálu a pojedeme na Vsacký Cáb a budeme pokračovat směr Valašské Meziříčí, odbočíme do obce Ratiboř, na Tesák a Troják. Vrátíme se, ale opět směr Valmez a pojedeme do Pržna a na Bystřičku. Samozřejmě všechna místa jsem neprozradila. Hezký večer všem 🙂

Další zajímavá památka, židovský hřbitov, se nachází nedaleko obce v údolí Jezerné. Na hřbitově, založeném v roce 1887 se dochovalo několik desítek náhrobků. Je mezi nimi i hrob Salomona Reicha, majitele místních skláren a někdejšího starosty obce. Byli zde pohřbívání židé místní, ale také pocházející z okolí, např. i z 20 km vzdálené obce Hovězí. Posledním pohřbeným byl v roce 1938 Alois Weis. Na hřbitově stávala márnice, kterou za 2. světové války podpálili fašisté. V roce 2000 začala hřbitov opravovat Židovská obec z Ostravy. Bylo sem převezeno i několik pomníků z rušeného židovského hřbitova v Rožnově pod Radhoštěm.

Prodloužený víkend má něco do sebe... A když už je ten volný Velký pátek, dali jsme se u nás doma do práce. Velikonoční přípravy jsou v plném proudu! 😉 A co vy? Jak jste využili dnešní den? Podělte se s námi na https://www.modrykonik.cz/forum/dny-s-kojeneckou-vodou-rajec/jak-slavite-velikonoce/ o to, jak prožíváte Velikonoce. A pokud už vaši domácnost ovládla sváteční atmosféra, můžete se i zapojit do naší soutěže o fotorámečky! Více na https://www.modrykonik.cz/forum/dny-s-kojeneckou-vodou-rajec/soutez-o-fotoramecky-rajec-2/

Když mluvíme o Velkých Karlovicích, nesmím zapomenout na pěvecký ženský sbor Karlovjanky 🙂 Na Valašsku se vždy hodně doma zpívalo, ale také při práci a ty nejlepší zpěvačky byly najímány na zpěv hečených, kterými se ohlašoval konec žní. Stejně jako helekačky se nesly zpěvy od kopečku k hoře. Po druhé světové válce se začaly zpěvačky scházet pod vedením Zdeňka Kašpara a s ním nacvičily první pásmo hečených. Zpívaly ho v Rožnově pod Radhoštěm a měly úspěch. Zpívaly několikrát ve Strážnici, na různých festivalech, v Polsku, Maďarsku, na Slovensku, ale hlavně doma a v okolí. Ročně 25 a více vystoupení. Rozhodly se, že se pokusí zachránit a udržet helekačky i hečené. Zemědělství totiž potkaly takové změny, že se nepase dobytek a žně rovněž se vytrácejí. Stejné je to, s původními zpěvačkami. Už jen několik žen je dovede zazpívat tak, jak se kdysi hečené a helekačky zpívaly.

Pojďme se podívat na krásné památky, které můžete ve Velkých Karlovicích zhlédnout.
Karlovský kostel - byl založen v roce 1754 Františkem hrabětem ze Žerotína. Římskokatolický kostel má půdorys kříže, stavba je sroubena ze dřeva, a proto byla ramena kříže zakončena diagonálně. Ve stavbě je 24 úhlů. Celá linie střech je vedena v jedné přímce. Nad středem kostela je barokní věžička se dvěma zvony. První mše svatá obětována v novém chrámu se konala 15. srpna 1754, poté byl 21. srpna kostel slavnostně požehnán meziříčským děkanem. Tento den se také slavila první pouť, a to až do roku 1811, poté byla přeložena na neděli, která připadne po 5. srpnu, což se tak děje dodnes. V roce 1946 bylo instalováno elektrické osvětlení i do lustrů, které roku 1892 daroval Žid, majitel skláren, Salomon Reich. Jedná se o skutečně monumentální barokní stavbu, která si velice mistrně podrobila jako materiál dřevo. Kostel je zasvěcen Panně Marii Sněžné.

Sklárny Karolinka - Karolinská sklárna s více jak 140 letou tradicí tvořila po celá léta zdroj obživy pro mnoho lidí v místě i okolí. Mistrovství zdejších sklářů bylo a je známé i za hranicemi naší republiky. Hlavní sortiment sklárny představuje užitkové stolní sklo a to především leptané a malované. K malování se používají preparáty z drahých kovů - pravého zlata a platiny - pro docílení speciálních efektů. Za zakladatele je považována podnikatelská rodina Reichů, která byla židovského původu. V letech 1861 – 1862 byla založena a otevřena sklárna Karolinina Huť a to zakladatelem Salomonem Reichem, který ji pojmenoval po své matce, podle níž byl na přelomu 40. – 50. let 20. století odvozen dnešní název města. V provozu sklárna přečkala i první světovou válku. Během hospodářské krize ve třicátých letech dvacátého století se firma S. Reich a spol. dostala do finančních potíží, které se jí nepodařilo vyřešit a firma zkrachovala. Na jejich troskách vznikla nová společnost Českomoravské sklárny, ta však již Reichům nepatřila. Během 2. světové války huť pracovala, ale při přechodu fronty se její provoz na skoro 3 měsíce zastavil. V roce 1946 byla znárodněna a stal se z ní národní podnik Českomoravské sklárny. Tehdejší doba přála radikálním změnám a tak roku 1949 se průmyslová část okolí sklárny stala samostatnou obcí Karolinina Huť, která byla zanedlouho v roce 1951 přejmenována na obec Karolinka. Podnik v této době nesl zejména název Moravské sklárny, poté byl začleněn pod státní podnik Crystalex a vyráběl především nápojové sklo. Po privatizaci v devadesátých letech se celý Crystalex stal součástí uskupení Pocela Plus. Hutní ruční výroba se začala soustředit na výrobu stolních doplňkových kusů - karafy, láhve, decantery a vázy. Majitelé sklárny přesunuli v roce 2005 hutní výrobu skla a závod se začal specializovat pouze na dekorování skla. Po krachu skupiny Porcela Plus v roce 2008 se nově vzniklé společnosti Crystalex CZ s.r.o. úspěšně daří obnovovat výrobu dekorovaného skla v Karolince a směřovat většinu produkce na zahraniční trhy.
Stálá expozice skla se nachází v budově MUZEA SKLÁŘSTVÍ KAROLINKA. PROHLÍDKA SKLÁRNY - exkurzi je nutné si dopředu zamluvit telefonicky min. 2dny předem.

Roku 1991 uspořádala sklárna k 130. výročí svého vzniku první Sklářský jarmark, který se během dalších let stal už tradiční akcí. Součástí jarmarku je i bohatý kulturní program.

Podíváme se tedy z blízka na Soláň, Sklárny Karolinka a na přehradu Stanovnice. Speciálně pro @druidee ,, její Soláň“ ke které se váže její krásná vzpomínka na celý život 🙂 Soláň - žádná velehora není. Je to jen kopec, kterému naměřili 860 metrů nad hladinou moře. Má ale privilegium být více opěvován a vzpomínán než jeho vyšší sousedé. Vyjádřit atmosféru Soláně není snadné. Od doby, co si lidé kopce Soláň všimli, je lákal k vyprávění, protože je to bájná hora. Vyprávěly se pověsti, zpívaly písničky. Soláň patří mezi obydlené kopce, což je dnes už zvláštností. Byla zde také škola. Škole se říkalo „vysoké učení“, to podle nadmořské výšky. Učitel denně chodil z Velkých Karlovic pěšky. V roce 1927 byla škola zrušena. Soláni zůstali věrni významní umělci, někteří se na něm usadili, aby měli svůj kopec na dosah ( např: akademický malíř Karel Hofman, akademický malíř František Podešva,akademický malíř Jan Kobzáň, akademický malíř Alois Schneiderka, akademický malíř Ilja Hartinger a další. Informační a výtvarné centrum Zvonice je nejmladší stavbou na Soláni. Vznikla rozvedením původní myšlenky malíře Františka Podešvy vytvořit v horském prostředí architektonickou dominantu upozorňující na kořeny duchovního života Valachů. Prostory zvonice nabízejí návštěvníkům stálou expozici valašských umělců, malířů, sochařů, grafiků, řezbářů a fotografů, jejichž tvorba je inspirována Valašskem a lidovým umění jiných regionů. Otevírací doba: červen-září Po-Pá 9.00 - 17.00 říjen - květen úterý - pátek 9-16 hodin sobota a neděle 9.00 -17.00

Plena roku - hlasujte v anketě Plena roku - https://docs.google.com/…/1NkEM9nQJwRy0zjR-PO1A...

Informace o anketě:
Plena roku je pravidelná každoroční soutěž, ve které spotřebitelé udělují hlas svým nejoblíbenějším plenám. Do soutěže se zapojují především čeští výrobci a dodavatelé moderních látkových plen. Tuto soutěž pořádáme již od roku 2009 proto, abychom podpořili a propagovali látkové pleny na straně spotřebitelů a také stimulovali neustálý vývoj jejich kvality a funkčnosti na straně výrobců. Titul "Plena roku" je prestižním označením, které ukazuje na vítěze v oblíbenosti konkrétního produktu mezi spotřebiteli. Plena roku je výrobkem, který se osvědčil při každodenním používání stovkám maminek a dětí.

Soutěž probíhá každoročně formou internetové ankety, která bývá spuštěna na jaře měsíc před zahájením Týdne opravdových plen na stránkách www.plenaroku.cz. Co největší objektivita hlasování je defaultně zajištěna nastavením webové ankety - z jedné e-mailové adresy je možno hlasovat pouze jednou. Soutěží se celkem v šesti kategoriích: čtvercová plena, kalhotková plena, AIO plena (neboli plena typu "vše v jednom"), svrchní kalhotky, plena sympatie a absolutní vítěz.

V každé kategorii vyhrává plena s nejvyšším počtem hlasů. Absolutním vítězem se stává produkt, který získá nejvíce hlasů v kterékoli ze čtyř prvních kategorií (tedy čtvercová plena,kalhotková plena, AIO plena a svrchní kalhotky).Výrobci, jejichž produkty vyhrají, mají tímto způsobem zaručenou nejlepší propagaci. Plena sympatie je naopak univerzální kategorií, kam pleny, respektive značky látkových plen, nepřihlašují výrobci a dodavatelé, nýbrž sami uživatelé. Plenou roku se stává plena nejlepší, tedy nejoblíbenější.

Akce je pořádána u příležitosti mezinárodního Týdne opravdových plen (Real Nappy Week), který probíhá po celém světě ve druhé polovině dubna. Jedná se o kampaň za pleny šetrné k životnímu prostředí, kterou v České republice koordinuje organizace Rosa o.p.s. V rámci Týdne opravdových plen bývají po celé republice pořádány besedy, workshopy, přednášky, happeningy, kurzy, soutěže a nejrůznější prodejní akce. Jejich cílem je seznámit spotřebitele s alternativami jednorázových plen. Pořadatelé akcí se snaží pomocí této události zvýšit v české společnosti povědomí o látkových plenách, propagovat jejich používání a zároveň informovat veřejnost o rozmanitosti nabídky, která zde panuje. Aktuální informace o Týdnu opravdových plen naleznete na www.tydenopravdovychplen.cz.

Ohooo, sestřih našeho nedělního koncertu už je na světě! Můžete si poslechnout mou maličkost od 1:15. Ačkoliv nevím nevím, i v těch zachycených 15 vteřinách mi to stihlo slušně ulítnout a oči jsem neodtrhla od not 😅 Každopádně začínám trochu pochybovat o kvalitě nahrávacího přístroje, jelikož i naše vypůjčená výborně zpívající sopranistka tu zní dost falešně. Prostě horší kousky už vybrat nemohli....

A dorazili jsme tam, kde to já přímo miluji !!! 🙂 Další naše zastávka bude ve 27 km vzdáleném lyžařském areálu Kohútka. Lyžařské středisko na Kohútce se nachází v překrásném koutu Moravy - Javorníkách, v hraničním pásmu hor mezi Slovenskou a Českou republikou v nad.výš. 913 m. Jako jediné ve zlínském kraji disponuje čtyřsedačkovou lanovkou. Nachází se zde velké množství sjezdových tratí nejen pro zdatné lyžaře ale také pro začátečníky. Sjezdové tratě jsou uměle zasněžovány a pravidelně upravovány. Hřebenové túry po Javornické magistrále Vám umožní výhled na Moravskoslezské Beskydy, Jeseníky, na Slovensku Malou a Velkou Fatru, Martinské hole a Kysuce. Příjemné ubytování nabízí Horská chata Kohútka.V místní restauraci si můžete pochutnat na jejich specialitě ,,kynutých borůvkových knedlících“.
Další hotel, který chci zmínit v této lokalitě je Hotel Portáš. Budova hotelu byla postavena v roce 1932 přímo pod vrcholem Stolečný, kde měli podle legend své stanoviště valašští strážci hranic "Portáši" a dodnes si udržela svůj styl tradiční horské stavby. Leží v nadmořské výšce 960m, tzn. že za pěkného počasí je odsud nádherný výhled na panorama Moravskoslezských Beskyd (od Radhoště přes Pustevny až k Lysé hoře), případně na druhou stranu hraničního hřebene na slovenskou Kysuci a Malou Fatru. Při obzvlášť dobré viditelnosti je dohled až na Praděd v Jeseníkách. Hotel je prakticky na samotě, takže nabízí ideální podmínky k nerušené relaxaci uprostřed horské přírody. V těsné blízkosti hotelu jsou 2 upravované sjezdovky - jedna dětská a pro začínající lyžaře, druhá středně náročná pro ty zdatnější. Dalších několik sjezdovek je ve vzdálenosti několika minut od hotelu. Trasa běžkařské hřebenové stopy probíhá přímo před hotelem. V letním období je stejná hřebenová trasa hojně využívána turisty i cykloturisty.
V zimním období se na Kohútku a Portáš dostanete pouze se sněhovými řetězy – velké stoupání je zde semafor – intervaly cca 20 minut !!!

První, kde se zastavíme je obec Hovězí. Obec Hovězí leží asi 6 k od města Vsetín směr Velké Karlovice. Rozkládá se v údolí tvořeném Vsetínskou Bečvou a jejími přítoky, potoky Hořanský a Hovízský. Kolem obce se zvedají vrcholky Vsetínských vrchů. V okolí obce je řada osad a chat, které jsou roztroušeny na svazích okolních kopců. Nejvyšší vrchol zvedající se nad obcí je jižním směrem Filka ( 769 m.n.m.). V obci u kostela rostou dvě stoleté lípy a v zámeckém parku najdeme sedm kaštanů jírovců. Dominantou obce je katolický kostel sv. Maří Magdaleny z roku 1733.
V obci Hovězí je v rámci letního osvěžení hojně využíváno přírodní koupaliště na řece Bečvě pod Bradovským jezem tzv. Hovězský splav. V blízkosti tohoto koupaliště provozuje Klub českých turistů Autokemp u splavu, který nabízí ubytování v dřevěných chatkách a prostory pro stanování. Součástí kempu je dětský koutek a sezónní zahradní restaurace. Vedle kempu provozuje soukromý podnikatel stylové restaurační zařízení Koliba, u kterého se nachází tenisový kurt s umělým povrchem a hřiště na plážový volejbal

Vracíme se zpět ke Vsetínu z Brumova - Bylnice a z hlavní cesty uděláme odbočku vlevo do obce Seninka. Ukazatele nás navedou 🙂 Od centra Vsetína i od centra Vizovic je rozhledna Vartovna vzdálena vzdušnou čarou 9 km. Na Vartovnu je možné vyrazit z obcí Seninka, Liptál, Prlov nebo Jasenná. Rozhledna na vrcholu Vartovna (635 metrů nad mořem) byla otevřena 17. listopadu 2009. Je ze dřeva, měří 37 metrů a je jednou ze čtyř rozhleden na Valašsku. Byla postavena v rámci partnerského projetu se slovenskou rozhlednou na Tlstej hore v Hodňanech. Autorem návrhu rozhledny je architekt Ivan Bergmann. Rozhledna má tvar kovové spirály, kterou doplňuje kamenný sokl, uvnitř je točité schodiště. Vyhlídková plošina krytá střechou je ve výšce 35 metrů. Rozhledna je otevřena celoročně, podle návštěvního řádu je na rozhlednu zakázán vstup při námraze, sněhu, bouřce, mlze a nepříznivém počasí.

Dnes už musíme být milé koníkovky z toho našeho výletu hodně unavené,ale ještě než skončí den, se při zpáteční cestě podíváme na rozhlednu Vartovna a určitě si ještě dnes zasoutěžíme. Teď pro oddych vkládám jednu z našich nejoblíbenějších valašských písniček ,,My jsme Valaši" v podání valašské kapely Kotáranka.Tak čapněte manžela, přítele nebo děti a pěkně dokola, okolo stola 🙂

Říkala jsem si, že když už jsme se spolu vydaly cérky tímto směrem, ráda bych Vás pozvala do Valašských Klobouk a Brumova – Bylnice 🙂 Valašské Klobouky jsou od Vsetína cca 30 km. Stále jsme na trase východ, teď už téměř u slovenských hranic. Valašské Klobouky - město leží v údolí říčky Klobučky na pomezí Bílých Karpat a Vizovických vrchů v severním cípu Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, která byla v roce 1996 zařazena na seznam biosférických rezervací UNESCO. V okolí města se nachází několik velmi cenných území s výskytem bělokarpatských orchidejí. Podle pověsti získalo město svůj název od klobouku, který brumovská vrchnost použila k označení své oblíbené studánky. Když tady byla později založena osada nazvali ji Klobouky. Od roku 1885 město užívá dnešní název Valašské Klobouky. Nad.výška je 405 m.n.m. K 1.1. 2015 zde žilo cca 5000 obyvatel. I ve Valašských Kloboukách je spousta historických památek, které stojí za zhlédnutí a to např: sloup se sochou Panny Marie, kašna Socha svatého Jana Nepomuckého, Pranýř, Měšťanský dům - kupecký dům kostel Nalezení svatého Kříže.