TEREZKA-31.3.2006

celé těhotenství bylo bez komplikací-žádné těhu nevolnosti....přibrala jsem 14 kg a bylo mě fakt fajn, jen ten konec už byl dlouhej.

poslední měsíc jsem už začla chodit na ozvy do porodnice, nebylo to pořád nachystané-nakonec jsem přenášela 12 dnu-takže dr. rozhodl VYVOLÁNI-ve čtvrtek 30.3. ve 20hod. mám dojít to jsem byla 41+4tt

přítel Petr mě tam odvezl s tím že má jit domu a ráno muže dojít. udělaly přípravy-klystýr....a daly mě na pokoj asi kolem 23 hod. mě zavedly tabletku-která hned začla pusobit-slaboučké bolesti do zad které trvaly celou noc asi po 20-30min. to jsem ještě nevěděla že je to ono 🙂 a říkaly spěte-ale to fakt nešlo-nervozita a taky kontrakce mě budily i když to teda zdaleka ještě nebylo silné a kdybych věděla jaké bolesti zažiju-určitě bych se pokusila spát 🙂

v pátek ráno prohlídka a že mi dají na urychlení oxytocin do žíly,dojel za mnou Petr. kolam 11 hod. mě píchly i vodu nastoupily docela silné kontrakce-které byly po 3-5 min.střídavě jsem chodila do sprchy-i když to jsem vždy musela volat porodní asistentku-jak jsem měla ten oxytocin musela mě to odpojit....Petr se mnou statečně chodil do sprchy, chvilku jsem mu drtila ruku, chvilku jsem ho zase odháněla.....,ale jsem ráda, že tam byl-bez něj bych to asi nezvládla!!!!! a hodně často jsem byla napojená na ozvy-takže jsem se nemohla moc pohybovat.. kolem 15 hod. už jsem myslela že to nevydržím, píchly mě i injekci od bolesti-ale ta nezabrala. že mám skákat na balonu-to mě teda nepřišlo jako uleva-protože jednu ruku nataženou kvuli píchlé kanyle s oxytocinem takže jsem se bála že spadnu 🙂 chvilku mě pak oxytocin odpojily protože jsem měla fakt silné a časté kontrakce.většinu času jsem musela ležet kvuli ozvám-monytorovaly mě asi více-kvuli oxytocinu.kontrakce už mě přišly-že ani nebyla žádná pauza mezi nima jak byly časté...

konec porodu si moc nepamatuju-byla jsem vyčerpaná....najednou sestra koukala na ozvy a najednou to byl hukot---kolem asi 2 doktoři, několik sestřiček....dávaly mě i kyslík a že mám tlačit což mě teda moc nešlo-dcera se prej drala nějak špatně-hlavičku špatně točila. takže po 18hod. bolestí (celkem 21,5 hod. od přijetí do porodnice) se   v pátek   TEREZKA 31.3. ve 41+5tt    narodila kleštěma a s pomocí tlačení sestřičky na břicho-musely ji rychle vytáhnout přidušovala se. oživovaly ji kyslíkem-ale jen chviličku-pak začla krásně dýchat sama a mě mezitím teda docela dlouho šily-vnitřní šití, venkovní šití...daly mě ji chvilku na hrudník a pak na 2hod. do inkubátoru-aby se po tom porodu trošku vzpamatovala a zahřála.měla omotanou pupeční šnuru kolem nohy-a prej bych ji bez těch kleští neporodila. vážila 3520g a 51cm. byla krásná a vlasatá.

Dnes mě vše dojímá.Nevím čím to je.Nikdo z rodiny nemá svátek nebo narozeniny.Nic extra důležitého,žádná exra důležitá a významná událost.A přeci se tu ledacos najde.Třeba kdyš se na mne Matyášek z ničeho nic vrhne a dá mi pusinku.Pak se otočí a jde si hrát jako by nic🙂.Nebo když sem se vrátila z obchodu a za dveřmi slyšela jak se od srdíčka řechtá protože ho ségra škádlí a doráží aby jí dal pusu🙂.A teď po obědě když se ho táta pokoušel uspat a místo toho uspal sám sebe a Matyášek si zatím spokojeně jezdil taťkovi po zádech autíčkem🙂.Nyní tu vedle mne spokojeně oddychuje.A já místo abych se chopila té vzácné chvilky a využila jí sama pro sebe tady sedím a koukám jak ten náš brouček spinká.Ach jo jak ten čas letí.Je to jako včera co se narodil a za chvilku tu s námi bude dva roky.A než se nadějem bude větší než sem já,táta a nebo jeho velké sestry.Uvědomuji si moc dobře jaké mám obrovské štěstí v podobě tří dětí.A když tu na MK čtu slova žen které zoufale touží po miminku a ono stále nepřichází.O to víc si svého štěstí vážím.A myslím na na snažilky s přáním aby se také svého vytouženého štěstí dočkali.Děvčata držím palce NEVZDÁVEJTE SE ! STOJÍ TO ZA TO !