Já vůbec nevím, proč Kubovi kupujeme hračky. Má tolik nádherných kousků, ale jeho momentálně nejvíc baví papírová pixla od Nutrilonu. Předtím to byla plechová pixla od Nutrilonu HA, do které jsem dala skleničku od přesnídávky a i na dno dala plastové víčko. Krásně nerovnoměrně se to kutálelo, dělalo randál a Kuba se za tím rozhihňaný honil jako blázen. Dalšími perlami jsou půllitrová PET lahev se třemi kamínky uvnitř, malá lahvička od malinového kefíru, malý kelímek od ovocné přesnídávky, lahvička od Actimelu. Přišla jsem na to náhodou, když zase organizoval recyklaci. Takže některé věci byly umyty a z krabice "recyklace" se přesunuly do krabice "hračky". Zbytek tady je asi jen proto, aby to Kuba mohl z té krabice vyházet a udělat nám z bytu válečnou zónu. Podobné je to ve vaně. Má kačenky, delfínky, vodolepky. Ale nejzajímavější je špunt a odtoková díra.

Taky jsme došli k závěru, že nemá smysl kupovat chodítko, protože v podstatě máme doma 4: vysavač Electrolux, skládací židli IKEA Terje, obrácený plastový prádelní koš a kufr na 4 kolečkách Samsonite. Když to sečtu, tak jsme tak na 10 tisících, takže další peníze teda do toho investovat nebudu, protože ve světle napsaného výše to tu stejně bude akorát stát, zabírat místo a lapat prach.

Díky Kubově lásce k vysavači teď máme po zemi docela čisto, protože když už si nevím rady, jak ho zabavit, aby pořád nelezl tam, kam nemá, tak luxujeme. Sice nám to trochu déle trvá, protože ne příliš překvapivě jde Kuba s vysavačem úplně jinam, než bych potřebovala, ale to je to nejmenší.

Stejně neodolatelně ho láká myčka. Může být v kterékoliv části bytu, ale jakmile ji otevřu, slyším nezaměnitelný zvuk paciček a kolínek po zemi, jak se ozlomkrk žene ke mně. Kdyby mohl, vleze dovnitř a bude tam bydlet. A hned vedle je pračka. Také děsně zajímavá záležitost. Asi mi pomalu zhnije, protože ji musím neustále nechat zavřenou, protože do ní už také dokázal vlézt. Vytáhla jsem ho v okamžiku, kdy mu koukaly jen nožičky od kolínek dolů. Ale zase když peru, tak mám chvíli klid. Kouká na ní jako na televizi.

A vedle pračky jsou kuchyňské šuplíky, také obrovské lákadlo, ale nepřítel číslo 1 pro prstíčky. Když jsme začali zabezpečovat byt, tak první nákup byly záslepky na elektřinu a pojistky na šuplíky z IKEA. Jenže když jsem tam s nima pak tak stála, tak mi došlo, že jsou nám na nic, protože nám nejde ani tak o to, aby Kuba nevyházel věci ven, ale aby si dovnitř neskřípnul prstíčky. Takže jsme pojistky na šuplíky odložili a koupili pojistky na dvířka a dlouhou lžíci na boty. Jo, vidíte dobře. Pojistkou na dveře jsme zajistili spodní šuplík, takže nejde otevřít vůbec a lžíci jsme prostrčili úchyty všech šuplíků. Sice se trochu při řádném lomcování pootevřou, ale ne natolik, aby si tam Kuba mohl nechat prstíky. Ještěže máme úchyty s dírou. V ložnici máme smůlu, tam máme takové ty knoflíkové.

Zatím jsem nevymyslela, jak zabezpečit troubu. Troubu jsme koupili s bytem a bohužel nemá ta dvířka, co nepálí. Kuba už zjistil, že když svítí, tak raději nešahat. Udělal to jednou a byl značně překvapen. Hned to sice zkusil znovu, ale pálilo to pořád, tak už na ni nesahá, když svítí. Když nesvítí je to jiná. To se rád věší na madlo a rumpluje s ním a nezřídka skončí na zemi a boulí na hlavě.