S přítelem spolu žijeme čtvrtý rok a já už asi 6 let vím, že pokud miminko, tak jedině přes umělé oplodnění. Sice jsme nějakou dobu zkoušeli i přirozeně, co kdyby náhodou, ale jelikož stále nic, objednali jsme se v lednu do Reprofitu v Brně ke konzultaci.

Paní doktorka milá, příjemná, vyšetřila mě a stanovila stejnou diagnózu, co před lety moje gynekoložka - polycystické vaječníky, žádná ovulace.

Zkusila ji vyvolat injekcí agolutinu, do 14 dnů jsem měla dostat měsíčky. Nepřišly, ale sliznice zareagovala, tak na únorové kontrole jsem dostala další, že teď už by to mělo vyjít. Opět nevyšlo a v březnu jsem nasadila antikoncepci, která by to snad měla vyvolat.

20.4. fanfáry tradááá, menstruace konečně dorazila. Po třech letech a na můj svátek - nejkrásnější dárek.

Bolesti jsem měla katastrofální, zdálo se, že si to to moje tělo chce užít, když to je tak málo. Byla jsem nepříjemná, vzteklá jako teriér, až se přítel neudržel a pravil:" Asi jsem rád, že to máš jednou za tři roky, protože tohle mít doma každý měsíc, tak mě trefí šlak." Dlužno dodat, že mě asi taky.

Pak jsem zahájila další měsíc antikoncepce, při kontrole u paní doktorky v Brně bylo vše v pořádku, vyfasovala jsem taštičku s Puregonem a celá šťastná se těšila, až přijde další menses a já začnu stimulovat. Jenže člověk míní, Pánbůh mění.