• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jak zvládnout vzdorové období?

10. března 2014 
Prosím o radu, jak zvládnout vzdorové období u 20m syna. Pomalu už přestávám věřit, že je to normální a řikám si, kdy a jak se diagnostikuje oficiální hyperaktivita. Určitě to znáte všechny, ale teď po narození druhého syna (6 týdnů) to prostě musím nějak zkloubit a jsem krapet zoufalá. Každý mi říká- pevnou ruku, ale mě se to strašně protivý a přijde mi moc jednoduhé ho neustále okřikovat a po případě plácnout, nemám to ráda a nikdy mít nebudu, tak to fungovalo u nás doma a já v tom nechci pokračovat. Ale jak je donutit poslouchat? Snažila jsem se i po dobrém, vysvětlit (což ještě moc nechápe), nebo cokoli udělat formou hry, zábavy, zpívat si u toho, zaujmout nebo ho jen poslat vyzvtekat se do pokojíčku...ale stejně chytá takové záchvaty, že se celý klepe a rudne, že mlátí nás a mlátí vším kolem sebe, ječí, ale opravdu ječí....

tak prosím, jak to udělat, aniž by to muselo být formou fyzického trestu?
5. bře 2014 v 15:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Doporučuji @rotkapchen, snad poradí. Jinak jsou tu skupiny Neposlušnost, odmlouvání, ignorace a Předškolní výchova a vzdělávání. Snad pomůžou. :slight_smile:
5. bře 2014 v 15:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@evelp Evi, asi tě nepotěším. Bojujeme s tím samým už od Karolíniných cca. 15 měsíců, kdy jsme byly v nemocnici a ona tam otočila od 180 ° z mazlíčka na sígra. S narozením Editky se to ještě zhoršilo. Jediná, a ne vždy fungující věc: zabavovat a hodně mazlit. Ale i tak je to na hlavu. Chvíli u nás fungovat kalendář, do kterého dáváme za zlobení černý puntík a když je hodná, tak růžovou hvězdičku. Zezačátku se opravdu o hvězdičky snažila, teď už to zase víc fláká. Jsou dny, kdy to jde a dny, kdy jsem zralá na psychiatrii. Karolínka je také velice akční dítě a ještě ke všemu nesmírně sebestředná a svéhlavá, takže vedeme těžké boje.
5. bře 2014 v 16:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, zvládnout se to dá, s láskou, důsledností a pevnými nervy - mě hodně pomáhalo dopředu mu říkat jaký bude program, pořád mu říkat jak je skvělý a úžasný a zdůrazňovat jeho dobré vlastnosti nebo to, co od něj chceš. Já jsem mu třeba říkala, že je často hodný, jen někdy zlobí :slight_smile: Na záchvaty vzteku jsem moc nereagovala, pouze pokud se vyvalil na silnici a podobně, to jsem ho vzala a odnesla. Jinak nechat se vyřádit, neřešit to. A takové ty zvraty nálad, kdy každou chvilku říká něco jiného, tak tomu je nejlepší předcházet a každá mamka brzo pozná, které situace to jsou nejčastěji a snaží se do nich nedostat. Ale pokud už se stane, tak trvat na jedné variantě, třeba to, že si vybral zmrzlinu A a už nepřistoupit na zmrzlinu B. A být důsledná, pokud nechceš plácat, tak opakovat pořád dokola, možná později trošku zvýšit hlas, ale ne řvát na něj nebo tak. Když se třeba nechce oblékat, tak mu říkám - neoblékej se, to nevadí, venku je sice zima, ale to zvládneš. Prostě mu pořád oponuju v tom co on říká, ale s klidem, a on se pak nakonec obleče sám. Mám taky dva kluky, necelé dva roky po sobě a je to nářez. I když jsem měla pocit, že moje výchovné úsilí nemá žádný efekt, tak jsem stejně pořád trvala na tom, co předtím, aby věděl, že se nic nezměnilo a pořád je to stejné a on to pak najednou začal podle toho dělat. Pak jsem hledala nějaké rady v poradně a tam paní radila hlavně ne fyzické tresty. Spíš to bude pořád takového přetahování se, ale to je prostě potřeba vydržet a pak se připravit na to, že ten druhý to bude mít taky :slight_smile:
5. bře 2014 v 16:20  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
@jenny.kay a jak to řešíte? já se taky snažila vždy mazlit, obrátit to v dobré, ale nejde to vždy a vlastně to ani nezabírá.
na takový kalendář je ještě moc malý, to by nevnímal :frowning2:
5. bře 2014 v 16:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@evelp Zkus skupinu Respektovat a být respektován.
5. bře 2014 v 16:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@terezzz_zl já mu pořád opakuju, že je šikulka, že je hodnej i když kolikrát mi práci přidelá :grinning: ale když je to myšleno dobře, stejně ho chválím a hladím a td..a snažím se nereagovat na ty jeho křiky, ale občas už to nervy nevydrží a prostě plácnu, ale pak si to šíleně vyčítám (ne že bych mu ubližovala, dostane lechce přes plínu apod., takže o tom ví, ale nebolí ho to nebo tak
5. bře 2014 v 16:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@evelp Karolínka potřebuje hlavně hodně zábavy. Pak taky má ráda, když si sedneme na gauč, na jednu stranu si dám Editku, na druhou si sedne Kájinka a čteme si knížky. Karča se u toho ke mně tulí. Nebo kdykoli během dne, když máme náladu a příležitost, tak ji prostě pohladím, nebo obejmu a řeknu jí, že ji mám ráda. Aby se necítila odstrkovaná miminkem. Ona to hodně vnímá, protože si sice myslím, že se jí věnuju dost a že malou nijak nerozmazluju, ale Kája si stejně kolikrát hraje na "malinké miminko" a chce, abych ji chovala, dělala, že ji vozím v kočárku apod.
5. bře 2014 v 16:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@terezzz_zl Prosím, kolik mají tví chlapci roků? Ten náš je jak z divokých vajec a má teprve necelých 20 měsíců :frowning2:
5. bře 2014 v 16:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@evelp To se prostě občas stane, taky se mi to stalo a pak mě to strašně mrzelo. Prostě jsem ho vzala a řekla mu, že mě to mrzí, že jsem prostě udělala chybu a hrozně dlouho jsme se objímali, fakt se mě držel a pořád jsme si dávali pusinky. Myslím si, že tak poznal, že i rodiče se nědy mýlí, ale je důležité svou chybu uznat. Pokud to nebude pořád a to dítě nezmlátíš nějak nepřiměřeně nebo brutálně, že by to byla obrovská odchylka od obvyklého stavu, tak ho podle mě tyto drobné "excesy" nepoškodí. Naopak, i tuto situaci můžeš vlastně obrátit v prospěšnou situaci. Taky jsem nevydržela a pak jsem mu to vysvětlovala, že mě moc zlobil a že jsem to prostě nevydržela a přehnala to a on na to: Aháááá :grinning: No a dál pořád mazlit a "vyznávat" lásku a takové ty milé slovíčka, to taky pomáhá :sunglasses:
5. bře 2014 v 16:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@jenny.kay to už na mě taky zkouší a to jsem myslela, že je na to malý, ale mladší je bohužel dost chovací, je ubrečený, tak Beny vidí, chce taky chovat a nebo vidí, že Tedy zabrečí a já po chvilince přijdu a všímám si ho a on to zkouší taky :frowning2:
5. bře 2014 v 16:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@piki88 Opice mají dva a necelé čtyři :stuck_out_tongue_closed_eyes:
5. bře 2014 v 16:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@terezzz_zl někdy mi přijde, že je celý den jen okřikování a nedělej to a nedělej tohle atd..snažím se odstranit věci, které by mi vadili, kdyby vzal nebo kam by vlezl, ale vždycky se něco najde ..
5. bře 2014 v 16:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@terezzz_zl a pak ho pořád objímám a pusinkuju a že mě takový den mrzí a přijde mi to hrozné, musí se to změnit
5. bře 2014 v 16:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@evelp No, prevence je dobrá, já vždycky chodím a říkám: maminka říkala, že tam nemáš chodit - nemáš to brát, koťátko, nechej toho a podobně. Prostě pořád dokola, případně zvýším hlas. Jinak když to nepomáhá, tak jim to vezmu nebo je odvedu nebo jim nabídnu jinou alternativu, abych je odlákala. Pokud je hysterák, tak ho neřeším a za chviličku ho to přejde a je klid :wink:
5. bře 2014 v 16:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@evelp Tak hlavně je to strašně vyčerpávající pro Tebe, ale jak říkám, drobné nesnáze a problémy se dají dobře uchopit. Dítě vlastně odmalička musí překonávat nějaké problémy. Nedávno jsem někde četla, že děti odmalička prožívají drobné krize a to je zoceluje a učí je přijímat v životě i negativní zážitky. Třeba novorozenec se musí vyrovnat s obrovskou změnou, že už není v těle matky, ale venku, musí se adaptovat. Pak třeba musí vydržet nějaké ty prdíky nebo třeba to, že maminka zrovna neví přesně, co ho trápí. S tím se taky musí setkat, nikde není takové prostředí, kde bude všechno ideální a dokonalé a nikdo se na něj špatně ani nepodívá. Ale když bude vědět, že prostě občas někde něco nepříjemného může potkat, tak se podle mě bude lépe sžívat s kolektivem, dalším prostředím a tak prostě :slight_smile: Když se mi narodil druhý, tak jsem někdy byla vážně zoufalá a brečela jsem bezmocí, pak jsem došla na to, jak si to co nejlíp naplánovat, co udělat pro to, aby k tomu nedocházelo atd. A hlavně se věnovat, jak má dítě pozornost, tak je to hned jiné. Když mi něco říká, tak ho poslouchám nebo mu odpovím, že se mu budu věnovat za chviličku. Musíte si spolu všichni zvyknout, sladit se a tak. Mě vždycky pomůže když jdu do hysteráku pro změnu já, když si připomenu ten pocit z minula, když mě to hodně mrzelo, to fakt funguje výborně, pak se ovládnu a uklidním se a řeším to víc v klidu.
5. bře 2014 v 16:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ještě sem tam zabírá, když mu ráno řeknu: domluvíme se, že budeš dneska hodný, jo? Uděláme si hezký den, dáme si něco dobrého, nastíním mu program, aby se měl na co těšit atd. Někdy to funguje a někdy za půl hodiny křičí, že on bude dneska zlobit :grinning:
5. bře 2014 v 17:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
A někdy si z toho dělám legraci, když se třeba oba plazí jak kojenci po podlaze, tak jim říkám: vy tady vytíráte? To jste hodní, ta podlaha je špinavá a já nebudu muset uklízet :sweat_smile: No a pak musím stejně uklidit a ještě vyprat, ale co už :sunglasses:
5. bře 2014 v 17:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Děkuji @evelle za doporučení. Jak jsi na mě přišla?? :slight_smile: Jinak k problému @evelp je velmi těžké se vyjadřovat. 19 měsíců věkového rozdílu je opravdu málo a pracovat umím spíš až s dětmi od dvou let. Sama mám rozdíl mezi dětmi 2,5 roku a tam bylo toto období zvládnutelné, protože s dcerou už byla řeč. Musí to být pro Tebe vyčerpávající. 20m prcek je stále ještě svým způsobem "miminko", které nebere ohledy a nemá příliš schopnost empatie vůči druhým - hlavně tedy Tobě a sourozenci. Tím spíš, že se cítí sourozencem ohrožen. Určitě bych nedoporučovala výchovu trestem a křikem (i když se tomu asi nedá zcela ubránit). Ideální je respektující výchova s využitím popisné chvály a vyjadřováním lásky. Zkusila bych dávat staršímu jednoduché úkoly (přines plínku, dudlíček..) a za jejich splnění nebo i náznak splnění výrazně chválit. Popisně. Tedy ne stylem "ty jsi šikulka, děkuji", ale spíše "moc se mi pomohl, že jsi mi tu plenku přinesl, za to ti děkuji". Děti si na tento typ chvály potrpí a mají pocit důležitosti. Dále je velmi podstatné pro malé děti, jimž přišel do rodiny sourozenec, najít si na staršího čas tak, aby se toho neúčastnil mladší. Když mladší spí, hrát si spolu se starším, číst knížky a věnovat se aktivitám, které pro něho byly běžné před narozením mladšího. Chápu, že teď asi nemáš čas louskat nějaké příručky, jak na to. Pokud bys nějakou praktickou literaturu uvítala, ráda Ti něco doporučím. Případně, jestli máš nějaké konkrétní situace, které jste přes den řešili, zkus je sem napsat, mohu Ti dát tip, co radí k řešení profíci na respektující výchovu :slight_smile: Já sama odborník uúlně nejsem (praxi mám na děti od cca 11 do 20 let), mám jen nějaké zkušenosti, co by máma. Ale ráda pomohu, pokud budu vědět. Každá rodinná situace je jiná a nikdo bohužel nemá patent na harmonii. Držím Ti moc pěsti a hodně síly, chápu, jak těžké toto je.
5. bře 2014 ve 20:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
@rotkapchen Doporučila jsi mi knížku. :slight_smile:
5. bře 2014 ve 20:23  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@evelp Ještě bych dodala jednu věc. I máma je jen člověk a nervy má jen jedny. Nevyčítej si tedy, pokud ho občas plácneš, i když to v plánu nemáš. Ono to výchovné také je. Učíte se poznávat navzájem.
5. bře 2014 ve 20:24  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Tak tady mě to bude hodně zajímat, máme rozjeté období vzdoru u hodně živé holčičky a sourozence do toho, teď se střídáme s nachlazením, takže jsme dost doma, manžel dělá 12tky, takže ani to, že jsem tu s holkama často sama, nedělá dobrotu. Dávám do oblíbených.
5. bře 2014 ve 20:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Diazepam :grinning: Ne, to je fór!
Taky jsem měla hodně vzteklou dceru, nepomohlo nic. Uklidňovat, nevšímat si, dát na zadek. Měla jsem proti zakladatelce tu výhodu, že jsem měla jen ji. Nedovedla jsem si představit k tomuhle mít ještě druhé, proto budu mít mezi dětmi takový rozdíl, ale já bych to nezvládla mít doma 2x. Samo se to začalo zlepšovat kolem třetího roku.
Drsná metoda je studená sprcha, ale když už mi to radila i osmdesátiletá stařenka, tak jsem to jednou zkusila a byl klid na dost dlouho...stačila připomenout sprcha a bylo po vztekání. Teď se tu na mě asi dost lidí vrhne, jaká jsem šílená matka, ale její chování, kdy měla několikrát za den hodinové záchvaty vzteku, se prostě nedalo vydržet v klidu.
Přeji pevné nervy, bude líp!
6. bře 2014 v 06:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@sonik05 já se teda na tebe za studenou sprchu nevrhnu, ted jsem byla na pár dní u mámy a řikala mi to samé a že to samé dělali taky nám jako dětem a zabralo to :grinning:
k tomu bych se uchýlila až asi po totálním vyčerpání, když by měl jeden z těch svých rudých klepajících se záchvatů. tuším, že jsem to i viděla v nějakém pořadu o hyperaktivních dětech. tam uváděli nejen sprchu, ale normálně zakleknout a umačkat (ne udusit nebo ublížit, ale prostě přímý fyzický kontakt)...

ale i to bych mu nerada dělala, když vím, jak konkrétně on sprchu nenávidí, ale vodu přitom miluje...zvláštní


@rotkapchen ale konkrétně třeba nevím, jak kolikrát řešit situaci, když kojím. snažím se zavřít vrátka v obýváku, abychomo byli všichni 3 jenom tam a já tak na něj viděla, co dělá a mohla v klidu kojit. ale i v obýváku často leze kam nemá, např. do drátů za televizí, do počítače nebo stahuje ovoce ze skříně (vysoké skříně, ze které by taky mohl solidně spadnout) a spoustu jiných pitomin a okřikovat či domlouvat mu jakkoli slovně moc nezabírá, někdy na chvíli přestane, ale samozřejmě to uděla hned znovu a já prostě nemůžu vstát a nějak zamezit, protože by se druhý syn nikdy nenakojil...
6. bře 2014 v 16:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@lupinek82 my teda i když jsme venku, tak to stojí za to. bez dvojkočáru už nedám ránu, protože ted jsem to zkusila párkrát bez něj a táhla jsem menšího v kočáru, motorku a staršího v náručí :grinning: masakr..
a nebo jsem chytala staršího a mladší mi málem ujel v kočáru do silnice a naopak jsem chytala staršího v letu z mostíku do vody....
6. bře 2014 v 16:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@evelp jo, to je nějaká ta metoda pevného obětí :slight_smile: to jsem se snažila praktikovat, když jsem jí odstavila od dudlíku a neměla se jak jinak uklidnit a docela to zabralo.
Malou jsem dala pod sprchu celkem 2-3x, víc ne :wink: Ale vážně to bylo jediné, co pomohlo :wink:
6. bře 2014 v 16:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Metodu pevného objetí jsem také praktikovala, byť byla vysilující i pro mě, a to nejen fyzicky. Dceru i syna jsem pevně držela, oni se snažili se mnou zápasit a pořád jsem jim šeptala, že je moc miluju, že je vše v pořádku, chlácholila jsem je, až přestali mít chuť se vymanit, pomalu se uklidnili a vše bylo v pořádku. U dcerky bylo zapotřebí opakovat to vícekrát, než u syna, ale takto jsme období vzdoru překonali a je to lepší, než se na děti zlobit nebo jim naplácat. I když se s tebou budou prát, tak ucítí, že je u tebe bezpečí a láska :wink:
6. bře 2014 v 18:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@evelp Mám naštěstí větší věkový rozdíl a prcka ještě v kočárku, uvidíme co bude, až budou obě běhat:slight_smile: Sprchou sem zatím jen vyhrožovala, ale nikdy to nedotáhla, příde mi to docela drastické a zas nechci, aby měla nějaký odpor k vodě atd. Včera už v ní skoro byla, sem jí slibovala, že jí sprchnu v šatech ledovou vodou, když tak vyvádí a Nelí na to, že si chce umýt obličej, že má nudličku, umyly jsme obličejík a byl klid:slight_smile:
Objímáme taky, když jí trochu přejde vztek, tak se příde obejmout a chce držet, ale musí s tím přijít ona sama, to už pak vím, že se u mě uklidní.
6. bře 2014 ve 20:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@rotkapchen Zlobení u kojení by mě taky zajímalo, u nás trochu probíhá boj o maminčinu pozornost, začně třeba, že potřebuje pití - podat, že to neumí, nebo že s ní mám jít na nočník, že to neumí, vysvětluju, že musí počkat a pak to spolu uděláme, ale furt si hučí svou, spíš jí to vysvětlování rozčiluje, když už věc opakuju po desáté, tak to vzdávám a vysvětlovat přestanu. Pak třeba příde s tím, že ponožky nejsou její, že je chce sundat, nebo se vzteká a strká do stolu, že ho tam nechce, prostě všechno špatně :stuck_out_tongue_closed_eyes:
Pak ještě jedna věc, která nevím, co má znamenat, asi mě zkouší :rolling_eyes: třeba chce něco podat, já to přinesu a ona že tu věc nechce, říkám v pořádku, nechceš a věc uklízím/vypínám a ona zase vztek, že to chce...
Když už mi tohle udělá několikrát, tak s tím přestávám a říkám jí - pořádně si rozmyslíš, co chceš a pak to za nějaký čas uděláme, to trochu zabírá.
6. bře 2014 ve 21:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lupinek82
@evelp
Holky, to kojení je opravdu nepříjemné a děti využívají, že nemůžete vstát. Na truc něco chtějí. Taky jsem si několikrát vypila hořký kalich a kojila zpocená z toho, co malá dělala. Nakonec jsem tohle vyřešila tak, že jsem si sedla do tureckého sedu do pokojíku k dceři na zem. Dala si přes nohy kojící polštář, malého na něj a měla jsem volné obě ruce. Mimčo sosalo, tudíž nezlobilo a z kojení byla chvíle pro mě a dcerku. Hráli jsme u toho hru Krtek a počasí, hru Noc a den nebo jsme četli knížky atd. Fungovalo to. Nakonec se na to už těšila. Volala jsem na ní předem, že za chvíli jdu kojit, tak ať si připraví něco na koberec.
Co radí odborníci na dětskou psychologii: akceptovat jejich pocity, vyjádřit je nahlas (nevím, jak moc to budou malé děti schopné přijmout). Např. "To kojení Tě opravdu nudí, viď? Musí to být pro Tebe zdlouhavé, když se musíš zabavit sám." Dále hovořit o svých pocitech "Já tak strašně nemám ráda, když si hraješ tamhle v koutě, kde Tě nevidím. " Pokusit se díttě vtáhnout a udělat ze situace společný "problém". Např. "Kéž bych uměla čarovat a být s Tebou i s miminkem zároveň. Taky bys chtěl umět čarovat?"..
S tím upoutáváním pozornosti - vyžadování jisté věci a následné odmítání a tak dokola. Občas mi to nějaká maminka řekne, že se dítě tímto způsobem snaží upoutat pozornost. Doporučila bych nevyndat jí pití a podat. Zavolala bych "pojď si vybrat" a mít připravené dva kelímky - jeden s brčkem, druhý bez nebo jeden s džusem, druhý s čajem.. atd. Prostě vytvořit únik od té situace s odmítnutím a elegantně přinutit dítě zabývat se něčím jiným.. Obvykle pak zapomene, co řešilo a nechá se strhnout možností volby. Každopádně kdyby to nezabralo, položit to na dostupné místo a oznámit zvesela (nikoli otráveně) "máš to na stolečku, až budeš mít žízeň, přijď se napít".
6. bře 2014 ve 22:18  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Tvůj příspěvek