Zbily jste někdy své dítě?

29. července 2016 
Je mi hrozně,ale přetekla mi trpělivost vzala jsem ten na boty jak se tím obouvají a seřezala jsem ji teda řádně,až má obtisk na stehně ,ale ted se dívám ,že se nervuji asi zbytečně ona je vysmátá a ,už o tom ani neví.
11. říj 2013 ve 13:22  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Nikdy jsem své děti nezbila, výjimečně dostali jednu přes zadek, ale nikdy jsem je nezmlátila.
FACKA NENÍ ARGUMENT a seřezání dítěte nebo kohokoliv, kdo je na mě závislý, bych považovala za osobní selhání.
11. říj 2013 ve 13:38  • Odpověz  •  To se mi líbí (25)
@vrtelka Myslím, že každému někdy rupnou nervy, jen to každý dá jinak najevo. Někdy však děláme horší šrámy na duši dětí zlými slovy než fyzickými tresty - tím však nechci říct, že jsem zastánce bití. Zkrátka stalo se a teď je čas na odpuštění a vypadá to, že malá o tom ví, ale odpustila Ti. Zdá se, že je Ti to opravdu líto, tak se prvně umluv dítěti a řekni ji jaký to pro Tebe je, ať se to mezi Vámi ujasni, vyčistí. Věřím, že se vám oběma pak uleví resp. to vím, neb milá upřímná slova dokáží naopak pohladit po duši.
11. říj 2013 ve 13:46  • Odpověz  •  To se mi líbí (24)
@vrtelka Tak já si upřímně myslím je plácnout přes zadek je stokrát lepší a výchovnější než sáhlo dlouhé domlouvání co se má či nemá dělat.ze kterého si dítě vůbec nic nevezme.Vůbec se neobviňujte,samozřejmně by to nemělo být na dením pořádku,ale nervy přetekly.A dcera určitě ví za co dostala....Já si dodnes pamatuju jak za mnou mamča utíkala okolo baráku s vařečkou a dodnes sem za to vděčná.Můj bratr vychovává svou deceru po americku,aď si dělá co chce popřípadě domluví a to je takový nevychovaný dítě.dělá si co chce no hrůza...Jak řikám plácnout přes zadek vydá za 10minut domlouvání
11. říj 2013 ve 13:58  • Odpověz  •  To se mi líbí (43)
podle me nekdy taky poradna vychovna neni ke skode.. .vsak ja sem byla vychovavana tak ze kdyz sem neposlechla nebo neco neudelala tak jak sem mela narizeno.. uz sem ji zchytala.. a nebylo to malo.. respect k rodicum sem mela.. ne ze bych se bala.. ale vedela sem sve povinnosti .. dnesni vychova o domluve a tak podobne cekat az si na to dite prijde samo je sice hezke ale ne kazde dite je stejne.. a ne kazdymu to hned pali...
ja osobne sem malyho serezala poradn jednou ... aj facka padla.. tak ze sem se stydela.. ale to co delal ten den a v tu danou chvilu to se uz nedalo.. takze kazda mamina vi jak se asi citis.. kazda sme v te situaci byli.. je to fakt jen na nas jak se v te situaci postaivme nekdo na to nema a hned jedna uleti.. a nekdo se zhluboka nadechne a jde se dal..
deti jsou gumovy.. sice rvou ale za pul hodiny o nicem nevi... me to taky trapilo.. ale clovek se prez to musi prenest..
11. říj 2013 ve 14:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (12)
Myslim si, že zbiti lžící na boty uz je trestné. Pokud se Ti to jinak nestává, měla by ses dat do pohody, udělat neco pro sebe a slíbit si, ze tudy cesta opravdu nevede. Brala bych to jako selhání, ale nikdo nejsme dokonali. Hlavně uz to nedělej.
11. říj 2013 ve 14:04  • Odpověz  •  To se mi líbí (15)
Ty mlatis deti lzici na boty ? myslis,ze nejsou jiny metody nez nasili?
11. říj 2013 ve 14:12  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
@vrtelka Ne, "nezbyli", ani bít nebudu.
11. říj 2013 ve 14:35  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
občas jsem dala na zadek, ale bít dítě lžící na boty mi přijde moc! A myslím si, že tam nejde o problém u dítěte, ale o problém u Tebe.
11. říj 2013 v 15:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (8)
Zbít se rozhdoně píše z měkkým i (od slova bití), zbýt znamená něco jiného takže se omlouvám za off topic, ale dost mne to bije do očí. A mám dva kluky, takže sem tam přes zadek dostanou, ikdyž se snažím vše řešit nejdřív domluvou a po dobrém. Pokud ti neujíždí nervy častěji, asi bych to moc neřešila, jen bych si s prckem promluvila, proč dostal, že maminka se moc rozzlobila, že jí to mrzí, že se to takhle neřeší a že ho máš moc ráda atd. atd. Pokud je to ojedinělý "úlet", tak bych to zas tak moc neřešila..
11. říj 2013 v 15:10  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
a kterou si vlastně seřezala? až teď koukám na věk, holky už jsou velký, tak to mám pocit, že už by se to dalo řešit i jinak než bitím, ne?
11. říj 2013 v 15:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
ujeli mi nervy moc krat.. ale ze by som ho necim zbila, to fakt ne.. max rukou na zadek nebo capla po ruce (kdyz byl mensi)..
11. říj 2013 v 15:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
tak zbývá si držet palce, aby jednou slečna nezmlátila tebe, no. ne, nezbila jsem dítě , jednou jsem na 18ti letého neskutečně vytočeného syna nastoupila, a pak jsem se zavřeli každej do jednoho pokoje a bylo to. každý někdy uletí, ale myslet se u toho dá taky.
11. říj 2013 v 16:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Je fakt, že mi sice nervy párkrát ujely, ale neumím si představit mlátit něčím. Jako předmětem. To uz vypadá promyšlený.
11. říj 2013 v 16:06  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@vrtelka taky mi obcas ujedou nervy, dcera je dost svehlava, tvrdohlava a vztekla a nekdy je toho taky na me dost. ale uz jsem si rekla, ze se sebou musim neco udelat a jdu se nechat procistit na kyneziologi. Jednou mi to uz pomohlo s jinym problemem, snad mi to pomuze i ted. Sice tam jdu s problemem u dcery, ale pri te prilezitosti se taky necham "opravit".
11. říj 2013 v 16:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Taky občas přeteče pohár trpělivosti a pár jich přilítne. Hlavně Ela mě umí vytočit do vrtule - už se děsím puberty .
11. říj 2013 v 16:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
V minulosti bylo naprosto normální a běžné, když se opravdu hodně neposlušné děti (když nepomáhalo nic jiného), zbyli vařekou, rákoskou, řemenem...tehdy to bylo bráno jako "normální", nikdo se nad tím nepohoršoval..
Neříkám, že to bylo dobře, bytí dětí nesnáším (sama jsem jako dítě byla několikrát bitá, většinou spíš kvůli kravinám, jako že jsem "byla drzá", diskutovala a jsem a diskutovala. až prostě došla trplivost...a hodně dlouho to vždycky ve mně vřelo jako nespravedlnost. Omluvu jsen za to nikdy neslyšela, snad jen "vysvětení" ze strany mamky, proč to vlastně udělala, ze strany taťky nikdy ani to ne). Jedno vím jistě - fyzické tresty pro děti ANO, ale opravdu jen výjimečně a jen pro ty malé, které ještě nechápou moc slova a nějaká domluva u nich sotva pomůže, často nějaký ten lepanec je fakt účinnější. U větších (dejme tomu už školou povinných a starších) v žádném případě ne, může se vám to akorát tak vrátit...a jak píše tazatelka -dítě z toho stejně má akorát srandu. Děcka často spíš provokují a zkouší, co vydržíte...a někdy nepoznají míru.

Jen bohužel dneska vede zase naprosto opačná výchova ve stylu, ať si dítě dělá co chce, ať mi třeba přeroste přes hlavu, vždyť je to individualita, kerá se nesmí potlačovat...nesmí se na něj sáhnout, pomalu ani okřiknout...a to je podle mě taky úplně špatně. Vidím to dnes a denně, tu "americkou výchovu" - děcka neposlouchají, nemají respekt z rodičů, učitelů, mlátí na hřišti cizí děti a rodičům je to u zadní části těla...čím to je? Protože můžou všechno.

Vzkaz tazatelce: pokud to byl opravdu výjimečný zkrat, že už jsi opravdu nevěděla, co s ní, nic jiného nepomáhalo, žádná rozumná domluva - dá se to pochopit. Pokud se takto necháváš unést častěji, rozhodně to v pořádku není a to dítě, zejména pokud je trošku citlivější, ti to nezapomene.
11. říj 2013 v 16:22  • Odpověz  •  To se mi líbí (36)
@ninive211 Nezlob se na mě, ale ty si vážně myslíš, že my všechny, kterým přijde nepřijatelné zmlátit dítě lžící na boty máme potomky, kteří nám lezou po hlavě, jsou nevychovaní a budou jednou postrach společnosti??
Já naopak zastávám názor, že agresivní jsou především děti, které vidí násilí v jakékoliv formě ve své rodině, protože dítě podvědomě přebírá modely chování a řešení krizových situací, které vidí u svých rodičů.
11. říj 2013 v 16:38  • Odpověz  •  To se mi líbí (16)
Zbít dítě? NEhorázný! U nás se to řeší po dobrém, když to nezabere tak je na řadě plácnutí po zadku a ani když to tak normálně na hanbu. Ale v životě by mě nenapadlo dítě zbít zapomocí nějaké věci....
11. říj 2013 v 16:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Teda dítě mam ještě maličký, takže to nemůžu posoudit, ale doufám, že ji nikdy ničím nezbiju. Máma nám někdy hrozila vařečkou, dodneška jí vidim, jak leží na akvárku připravená k akci, ale tu akci asi nikdy nezažila, nebo si jí nepamatuju..Každopádně respekt jsme z ní se ségrou měly, takže možná jednou nás s ní mamka plácla po zadku a od té doby bylo jasno Jenže jednou plácnout a zbít je rozdíl. Myslim, že to nastavim podobně. Hanba to taky jistí.
Jednou jsem zbila psa pantoflí, kterou zrovna rozkousal. Od tý doby to neudělal. Ale pes neni dítě, ačkoliv jsem si to taky ještě pak dlouho vyčítala.
11. říj 2013 v 17:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@laurital Já jsem se ale nezastávala toho, že se mají bít děti! Výslovně to tam i píšu, že se mi to nelíbí! Že jsem to sama zažila v dětství občas...ale že jestli je to opravdu VÝJIMEČNĚ, jednou jedinkrát za život, když fakt ujedou nervy...že to dokážu pochopit Zkus si znovu přečíst můj příspěvěk

Jinak k tomu násilí a vyrůstání v grázly: to si myslím, že může mít vliv, pokud dítě SOUSTAVNĚ a často dostává fyzické tresty, pak ano...pak souhlasím, že to může mít vliv na to, že může být v budoucnu agresivní (neříkám, že musí, ono je to většinou spíš už dáno povahou toho člověka jako takovou). Rozhodně to ale nemá vliv u dítěte, které takto dostalo jednou jedinkrát, když maminku fakt hodně vysíralo a té přetekly nervy (každá máme jen jedny). Pisatelka navíc sama píše, že ji to mrzí, že má z toho nervy. Většinou ty lidi to nedělají schválně, že by CHTĚĽI bít děti, to opravdu ne...

A k tomu přebírání vzorců chování z rodiny: Třeba u nás taťka je docela cholerik...občas naprosto zbytečně vybuchne, co je to omluva, nezná (asi si myslí, že by tím popřel důvod, proč se vlastně choval, jak se choval, nevím)...jsem kvůli tomu já automaticky výbušná, agresivní, cholerická? To nemyslíš vážně, že ne? Naopak, mně se to hrubě nelíbí a dávám mu to patřičně najevo (už můžu, nebydlím s ním, jsem dospělá, nyní i čerstvě vdaná, už mi nemůže organizovat život a kritiku si můžu dovolit, aniž by mohl tvrdit, že jsem"drzá"). Toto je i často o vrozené povaze (tedy tzv. temperament) toho člověka.
11. říj 2013 v 17:25  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
@ninive211 A pro mě je zase nepřijatelné demonstrovat převahu nad kýmkoliv, kdo je na mě jakýmkoliv způsobem závislý, byť by mě-řečeno tvými slovy-"vysíral" sebevíc.
To bychom za pár let občas mohli fláknout i nemohoucím rodičům, zmlátit zvíře, které udělá loužičku atd...
Pro mě je to prostě nepřijatelné a vidím velký rozdíl v tom, když dám v afektu dítěti JEDNU přes zadek a když ho zmlátím lžící na boty.
11. říj 2013 v 17:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
Holky me se to stalo, asi před půl rokem. Starší me stval cely den, vše jsem opakovala dokola, on se porad jen válel. Malej se batolil po pokoji, pak se postavil o křeslo, ve kterém seděl starší a chtel si s nim hrát. Do toho starší protivnej furt jen playstation, odstrkoval ho, ja neco vařila. Najednou malej silenej řev, me se zatmelo pred očima, prostě jsem si myslela, ze starší mladšímu křeslem prisedl nohy. Ja na něj vlitla a tak jsem ho zmalovala, ja nevim co to do me vjelo. Jenže pak jsem zjistila, ze starší mladšímu ty nohy neprisedl, jen jsem si to myslela a proste to vsechno bouchlo. Věděla jsem jsem, ze jsem ujela. Vsechno záleží na psychickém stavu rodičů.
11. říj 2013 v 18:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já si nemyslím, že zakladatelka šla pro obouvátko, aby s ním pak dala malé po zadku. Zkrátka bylo po ruce a ve zlosti švihla. Když odcházíme z domu na autobus (většinou přesně na čas) a naše Ela na páté napomenutí nemá culíka, pak si jde zase bez mikiny a pět minut si vybírá jaké boty si vezme, pak se se mnou dohaduje, že tuhle bundu si nevezme a vezme si za každou cenu tu druhou (která je vypraná v pračce) nebo jde bez bundy, no a když konečně zamknu, tak si vzpomene, že nemá věci na atletiku, tak bych jí někdy tím obouvátkem taky takovou natáhla .
11. říj 2013 v 18:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (14)
celkem dobře tyhle situace znám. Zjistila jsem, že je to vše jen o zvládání vlastního vzteku v danou chvíli. Vše, co je tu popsáno, není nějaké abnormální zlobení, ale běžné dětské chování.
Když jsem byla těhotná, starší mě v nějakém afektu( chtěl na sebe upozornit) přetáhnul přes břicho plácačkou na mouchy. Mě se zatmělo před očima, vytrhla jsem mu plácačku, a švihla ho s ní přes zadek. Jen jednou, ale stejně jsem si to vyčítala.Od té doby, se snažím vždy ten vztek v sobě zpracovat, než něco podniknu.
11. říj 2013 v 18:37  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Mě hodně dala knížka "Respektovat a být respektován", i když ty pubertální výlevy mě ničí
11. říj 2013 v 18:39  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
Osobně je mi z této diskuze zle.Kdyby přišel chlap domů a zmlátil svou ženu jen proto, že ho naštvala, tak byste volali PČR apod., ale zmastit dítě je ok????
11. říj 2013 ve 21:06  • Odpověz  •  To se mi líbí (8)
@vrtelka - Víš co? Příště se tady raději na takové věci ani neptej. Řiď se rozumem a instinktem, tvoje holka určitě ví, proč dostala a psychické trauma si z toho evidentně neodnesla. Moc by mě totiž zajímalo, co si nakonec z téhle diskuze odneseš: Sečteš souhlasné a nesouhlasné příspěvky a podle toho zjistíš, jestli si udělala chybu???
11. říj 2013 ve 21:25  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (9)
Zeptám se úplně hloupě, byla jsi jako dospělá někdy zbitá, prostě tak, aby sis vzpomněla? Víš jak facka bolí? Asi se tu nedočkáš pochopení, ale pokud by jsi chtěla ulevit dušičce, tak nediskutuj na koníkovi, seber tu obouvací lžíci nebo čím se to stalo a se stejnou razancí si našvihej přes stehna. A taky se dceři omluv. Možná se ti uleví víc, než diskuze tady. Promiň
11. říj 2013 ve 21:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (12)
Když se jedná o nějaký velký prohřešek a ústní domluva nepomohla, tak lehké, výchovné plácnutí vařečkou přes zadeček - na tom nevidím nic špatného, pokud to není na denním pořádku.
11. říj 2013 ve 21:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
nasili plodi nasili.
11. říj 2013 ve 21:38  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (9)
1 2 3 ... 23
Tvůj příspěvek