Bolest břicha u syna: Psychosomatika nebo školní stres?
Mám šestiletého syna, chodí do první třídy. Před týdnem ve středu ráno ho začalo bolet břicho, teplota kolem 37, byl takový bledý, nechala jsem ho tedy doma. Přes den byl dobrý, ale ráno stejný scénář. Třetí den se zdál ok, do školy šel a dobrý. Následující den (sobota) jsme odjeli na hory, bez problémů. V neděli ráno zase bledý, že je mu na zvracení a bolí ho břicho, teplota kolem 37. Přes den se to střídalo, chvíli lepší, pak zase zle. V pondělí byly ještě nějaké dozvuky, do školy nešel, ale jinak ok. Večer zase bolest břicha. Úterý ráno bolest břicha, nechala jsem ho doma, ale hned cca po 8. ráno byl v pohodě, celý den normálně veselý, s chutí k jídlu, až přišel večer a zase bolest břicha. Stejný scénář ve středu, ve čtvrtek i dnes. Vždycky leží, kňučí, že ho bolí břicho, mívá teplotu kolem 37 a tváří se, že je mu zle. U doktora mi dnes řekli, že to může být dozvuk virozy, ať tomu ještě pár dní dáme. Jenže že by mu bylo zle vždycky jen ráno a večer?? A ráno jakmile zjistí, že nemusí do školy, byl hned ok? Napadla mě souvislost se školou, jenže nic zvláštního se tam zřejmě neděje - syn je nadprůměrný žák, známky ale stejně nemají, takže nemusí mít stres z toho, že mu něco případně nejde, učitelka je taková hodná, má ji rád. S dětmi údajně problémy nemá - to mi potvrdila i učitelka, kterou jsem o situaci informovala. Dneska měl svátek, tak jsem se s učitelkou domluvila, že aspoň přinese dětem bonbony a zase půjde domů - no byly kolem toho strašný scény, že musí do školy. A odpoledne se ujišťoval, že v pondělí určitě nebude muset do školy. Jenže co ho tam štve? Nikdo si ničeho nevšiml, je to prvňáček, učitelky/vychovatelky jsou pořád s dětmi, snad by si všimly... Třeba to se školou nesouvisí, třeba uvažuju špatným směrem. Ale hlavně nevím, co s tím, jestli mám ráno bouchnout do stolu, že do školy prostě jde? Pokud má nějaký psychický problém, nechci to ještě zhoršit, na druhou stranu takhle to dál nejde, nemůže být celé dny zalezlý doma (a my s dcerou s ním), když mu celý den nic není. Syn je jinak obecně rád zavřený doma, dokopat ho někam ven - na výlet, na kroužek, na hřiště apod. je často náročné, takže jemu vyhovuje, že nikam nemusí. Co s tím? :(
@orangutan123 Do školy dneska šel, i přes ranní klasiku "bolí mě bříško a je mi zle". Učitelce jsem včera psala, o všem ví, nemá problém s tím, že na besídce vystupovat nebude. Synovi jsem to říkala, že je to domluvený, že už z toho nemusím mít obavy. Ráno jsem šla s ním, ještě s učitelkou krátce promluvila, je hrozně ochotná, chápavá, obecně ve škole je to prostředí hrozně milé a přátelské, o to víc mě překvapuje, že má ze školy bolebřuchy (pokud to má ze školy). Nikdo ze školy nevolal, ať si pro něj přijedu, tak jsem zvědavá, jak to probíhalo...
Ja pujdu mozna proti proudu, ale myslim si, ze by treba chtel naopak delat veci jako ostatni.. Co kdyz mu vadi prave to, ze se kolem neho “hodne skace”, ze vnima ze strany spoluzaku, ze ho berou jako “neco extra”, protoze mu pani ucitelka dela bud ulevy nebo naopak jine ukoly? Obecne nejsem fanda ani posilani na urcite predmety do vyssich rocniku.. To dite pak muze mit pocit, ze nikam nepatri.. A ti spoluzaci to vnimaji take a on vnima, ze oni vnimaji (a to mu nemusi nijak ublizovat samozrejme).
Ja mam podobneho syna doma, je cervencovy, taky sel v sesti, spoluzaci, kteri ted a nebo v lete slavi narozeniny, budou mit osm, on sedm.
Je v soukrome skole, kde jsou vesmes vsechny deti hodne sikovne, ta trida jde opravdu dopredu, ale pokud je nekdo vice napred, dostane spis ukol navic, nez ze by mel uplne extra praci - napriklad kdyz v matematice nekdo splni zadani od pani ucitelky rychleji, tak dostane “kartu”, kde jsou treba nejake slozitejsi priklady nebo “jen” priklady navic, ale kazdy musi udelat nejprve praci pro vsechny.. Pokud je to tak, ze ho pani ucitelka necha odpocivat, tak pak to ostatni deti budou brzy vnimat.. A on neni nemocny, je nadany, takze prace navic ano, ale nejak smysluplne asi.. U nas tedy nastesti tablety ve vyuce nejsou, maji jen interaktivni tabuli, to je podle me azaz.. Ale pokud rikas, ze jiny cas u elektroniky v podstate netravi, tak to asi mit vliv nebude (u nas je zase vic tv, mobily ani tablety ani pocitace nevedeme).
Prijde mi, ze malo spi, musi byt unaveny.. V pul desaty spat a vstavat v sest, to je na sestilety dite v prvni tride dost na hrane..
Celkove musi byt hodne unaveny - je to precejen obrovska zmena - ze skolky najednou jen hromada povinnosti, ukolu, na nic nezapomenout, vsechno se naucit, do toho novy kolektiv, nova uca a on je fakt maly..
Nasemu chybi takove to bezstarostne hrani.. A kdyz ctu o tvem synovi, tak si rikam, ze bych fakt mela davat vetsi duraz na “pojdme byt spolu a neco si zahrat” nez na “musis jit udelat ukoly a byt zodpovedny”.
Obecne vnimam, ze je pro ne hodne tezke byt temi napred, protoze vsichni okolo (vcetne rodicu - spon u nas to tak je) je berou automaticky jako takove male dospelaky - je to matouci videt to dite chovat se jako dite (vztekani, iracionalni chovani atd), kdyz s tebou od roka a pul mluvi jako kniha, poklada dotazy nad ramec chapani, pouziva ironii bezne v komunikaci.. My to tak doma mame - hodne zapominame, ze vlastne porad maly a ze CHCE byt maly (i kdyz opet - zaroven chce byt zodpovedny, samostatny atd, atd.)
A umocnuje to dle meho i ten mladsi sourozenec (u nas bracha, necele ctyri roky) - starsi syn mu nepokryte zavidi, ze je maly, ze si muze hrat.. A myslim, ze je mu svym zpusobem lito, ze neumi byt takovy detsky jako bracha, protoze k nemu se pak i tak chovame..
Taky si kolikrat rikam, ze pro ne vymyslim prvni posledni, ale starsi to neoceni (resp. stejne jako u vas, oceni zpetne), ze to je nevdek, ale neni, jen potrebuje vic casu sam pro sebe, taky je spis introvert, i kdyz kamarady miluje, ale dobijet baterky potrebuje sam, ve svem prostredi, nebo nejlepe s nami - a zase narazime, protoze bracha ho zboznuje a chtel by byt porad s nim, takze porad resim konflikt zajmu.. plus kdyz si jdeme neco zahrat - tak i kdyz mladsi je taky velmi sikovny, holt ten rozdil tri let tam je a strategicke hry zatim bud hrat nedokaze nebo u toho nevydrzi..
Asi bych si teda zkusila se synem sednout, zeptala se ho, jak se citi ve tride, jak mu vyhovuje ten individualizovany pristup, pak bych ohlidala trochu to spani (nechce si dachnout treba po prichodu ze skoly? Pokud nechcete tv, u nas bodujou audioknihy, syn je schopny poslouchat x hodiny v kuse a vyber je velky..) a snazila se vyjit mu vstric s tim, ze chce byt v klidu doma. A zkusila bych myslet na to, ze je opravdu jeste maly a zkusila zapojit vic hrani, blbnuti.. Treba je to zrovna to, co mu chybi - pomazlit a vedomi, ze je porad maminky maly chlapecek 😉
@ivis_b Tak přeju aby se na to brzo přišlo co ho trápí a už byl klid ❤
@rencinka87 Děkuju za příspěvěk. Ve spoustě věcí s tebou souhlasím. Jen k objasnění situace. Syn byl odmalička jiný, už kolem 2 roku bylo vidět, že je úplně jinde, než vrstevníci. Znal všechny značky aut, všechny dopravní značky, do třech let všechna písmena, skládal podle návodu lego pro 8leté děti, ve 4 už plynně četl, znal všechna hlavní města Evropy atd. Děti nikdy nevyhledával, byl introvert a raději si popovídal s dospělým. V předškolním věku si začal přítomnost dětí užívat, konečně odpadla ranní pekla ve školce, kam nikdy předtím nechtěl. Nikdy ho ale moc nezajímalo, co ostatní - jakože já chci tohle, protože Pepíček to má taky, nefungovalo na něj hele Pepíček tohle taky dělá, nechceš to taky zkusit? Nezájem, byl vždycky sám pro sebe. Stejně tak mu bylo fuk, co si myslí ostatní. No když měl jít do školy, měla jsem dost obavu, co jako v první třídě bude dělat - číst uměl, počítat taky, prvouka taky nic nového... jedině to psaní psacího písma pro něho byla neznámá. Měli jsme velké štěstí na učitelku, která zároveň působí jako výchovný poradce ve škole, pořád se někde vzdělává, hodně se o problematiku nadaných dětí zajímá. Hned po prvním týdnu ve škole ho naprosto "prokoukla", začala to s námi konzultovat, navrhla vyšetření v pedagogicko psychologické poradně atd. Všechny kroky byly po konzultaci s námi a hlavně se synem. Od začátku dostával na vybranou, jestli chce dělat s dětmi, nebo jestli chce něco jiného - těžšího, pro něj atraktivnějšího. Nikdy ho nikdo do ničeho nenutil, stejně tak s tou matematikou ve druhé třídě - nejdřív se na to necítil, pak ale řekl, že by to rád zkusil. A chodí tam rád, hodně s ním o tom mluvím. Taky jsem měla obavu, co na to děti, aby ho kvůli tomu nezačaly nějak negativně vnímat, ale snad to tak není, on nic neregistruje a učitelka taky žádné náznaky nezaznamenala. A to že si může hrát o hodině - asi to špatně vyznělo, ale je to třeba tak, že když děti čtou slabikář (který on nemá, protože prostě k čemu), tak běžně dostává jinou práci. A když je unavený, tak ji nedostane. Asi to není pravidlem, jen jsem tím chtěla říct, že i když má náročnější učivo, snaží se ho ve škole zase nepřetěžovat. Na jednu stranu možná příliš odlišnosti nedělá dobrotu, na druhou stranu když je v něčem napřed, tak proč ho brzdit? To je jako bychom řekli, že když je někdo naopak v něčem pozadu, tak ho mu taky nebudeme dělat žádné zvláštní podmínky, aby měl šanci to dohnat. Děti jako můj syn to mají vlastně dost těžké, protože s nimi se ve vzdělávacím systému moc nepočítá. Je to o jen o přístupu kantorů.
Ale jinak rozhodně souhlasím s tím, že je prostě malý, měl by si hrát jako šestileté dítě a měl by mít adekvátní odpočinek. On odmala spí málo, od tří přes oběd vůbec. Ráno prostě déle spát nevydrží, ani když je nějaká výjimečná situace - jako třeba Silvestr, že jde spát déle, prostě budíček v 6. A večer je to složité, protože má ještě ségru, chodí do postele ve stejný čas, ale usíná ještě později, takže není dost dobře možné je hnát do postele dřív. Jinak mluvené slovo má rád, ve třech letech znal díky tomu nazpaměť Honzíkovu cestu a O letadélku Káněti 🙂
Jinak chápu jeho potřebu být doma v klidu, ale on se doma hrozně nudí a pořád za mnou chodí a vztekle se dožaduje, ať mu vymyslím, co má dělat - cokoli ale vymyslím, je špatně. A taky mám ještě druhou dceru, ta zase chce být pořád venku. A zároveň považuju za potřebné trávit nějaký čas venku, zvlášť v pěkném počasí. Přeci nebudeme sedět doma, v bytě... Že na něj nemám dostatek času, abych se mu doma mohla věnovat, je věc druhá. Manžel je pracovně vytížený a v týdnu je všechno na mně. A společná činnost pro šestileté dítě, které navíc baví hry pro starší děti, a dvouleté dítě, je většinou nereálná. I když mě to hodně mrzí a určitě to přispívá k jeho frustraci. Nicméně muchlání mu určitě nechybí, odmalička byl dost tulivej a zůstalo mu to, což já kvituju a oplácím 🙂 Zvlášť když od dvouleté dcery se pusy jen tak nedočkám, ta na mě prdí 😀
@ivis_b Tak jak to s Vámi vypadá? Stále stejné?
@orangutan123 Ahoj,no je to pořád zvláštní. Minulý týden v úterý úplně v pohodě, ráno i večer. Ve středu ráno zase bříško, ale pak celý den dobrý. Ve čtvrtek v den konání té slávy ve škole děs, ráno se kroutil jak žížala, že nikam nepůjde - i když měl domluvené, že vystupovat nemusí a taky nevystupoval. No ve škole to zase přešlo, celou akci si myslím docela pěkně užil. Večer to komentoval slovy - tak a teď zase můžu rok normálně žít. Jenže v pátek ráno stejný scénář. Sobota úplně v pohodě, řádil na oslavě u sousedů, v neděli ráno zase bříško - měli jsme jet na celodenní výlet na kole a evidentně se mu nechtělo, je poslední dobou strašlivě línej. Ale jak jsme vyjeli, všechno ho přešlo a byl celý den v pohodě, i večer. Ráno nejdřív dobrý, ale před odchodem do školy stejný scénář. Asi s ním zítra dojdeme k doktoru, i když si myslím, že je to prostě psychosomatika a bude to spíš na nějakého psychologa.
@ivis_b tak to je celkem zvláštní, besídka teda evidentně byla taky problém, ale tady to spíš zavání tím že když se mu do toho nechce tak si začne stěžovat na bříško, ani na tu školu mi to teda už nepřijde když to dělá i o víkendu.
@orangutan123 taky mi právě přijde, že když se mu děje něco nepříjemnýho, hned břicho. Ať už je to škola nebo jiná aktivita. No ale přeci nebudeme kvůli tomu pořád sedět doma, aby byl v klidu. Třeba příklad - vyzvedávám ho ve škole a oznamuju mu, že půjdeme na jedno super hřiště tady ve městě - veliké placené hřiště, mraky nafukovacích trampolín, prolízaček atd., navíc že tam na nás čeká sousedka s dětmi, takže i bude mít s kým si hrát (s malou ségrou je to nuda). A reakce? Jako že na to hřiště fakt MUSIM??! Nechápu to, nechce dělat vůbec nic, všechno je blbý, do všeho ho musim tlačit, už mě to psychicky unavuje. O víkendu stejné - na ta kola jsme jeli s jeho sestřenicí (a strejdou a tetou), kterou má moc rád, vždycky si spolu vyhrají. Přesto nechtěl a nastoupilo břicho. Pak byl celý den v pohodě, i když teda do kopců strašlivě prudil, že ho bolí nohy atd. Ale po cestě domů mi říká - sice to bylo hrozně moc kilometrů (no asi 30, zase nic šílenýho) a kopců, ale stálo to za to, byl to super výlet! Tak mu říkám, aby si to pro příště pamatoval a hned proti všemu neprotestoval. Nicméně je mi jasné, že příště se sekne zase, je to pořád dokola.
Tak nevím, jestli zkusit nějakýho psychologa, nebo jestli to nechat být a doufat, že to přejde samo...
@ivis_b Kdyz se spolu bavite pak, kdyz je v klidu, proc je vetsinou apriori rovnou proti vsem navrhum, i kdyz je pak nakonec spokojeny, tak ti rekne co?
@ivis_b Možná je to jenom období, vím že tohle bráchové taky dělali, ten mladší 12ti letý ještě furt dělá. Nechci, nejdu, ale je pravda že na břicho se nevymouvá
@rencinka87 no že neví. Když se ho "po akci" zeptám, jak se mu to líbilo, jestli to bylo tak blbý, tak řekne, že se mu to líbilo, že to bylo dobrý. A když se zeptám, proč teda tak vyváděl, pokrčí ramenama, že neví. Nic z něj kloudnýho nedostanu...
@orangutan123 Zítra s ním zajdeme k pediatrovi, i když je mi jasný, že z nás udělá hypochondry a nebude to zřejmě moc řešit. Ale kdo ví, třeba ho něco napadne. Úplně se děsím toho, že za tři týdny odjedeme na dovolenou a on bude každý ráno kvičet, že na výlet nejdeme, že ho bolí bříško - jedeme do Rakouska na aktivní dovolenou, kam se těší, ale to se do Krkonoš taky těšil a jak to dopadlo :(
@ivis_b Tak snad pomůže pediatr nebo teda ten psycholog. Klidně se pak ozvěte, když bude něco nového. Třeba i do zpráv, byla bych moc ráda.
@ivis_b co ho skutecne nechat treba tyden dva byt? Nenutit ho do zadny aktivity, do ktery se mu nechce? (Krome skoly a nejakych povinnosti, jestli ma.) Myslim proste ruzny volnocasovy aktivity, ktery maji byt pro zabavu, ale on je vnima jako povinnost?
A pak si zkusit promluvit, jaky to bylo, jak se citil, jestli si tu dobu uzival nebo mu nejaka vetsi aktivita chybela?
@ivis_b myslim, ze to fakt klidne muze byt nejaky druh “puberty”, prilis mnoho povinnosti, muze byt pretizeny, uvidite, jak se srovna pres leto, je toho treba fakt na neho moc, tak uz vnima i super zazitky jako otravnou povinnost - ty to vnimas tak, ze “prece nebude porad sedet doma”, ale to je tvuj pohled, tvoje povaha, on muze byt v tomhle jiny a muze potrebovat vic klidu - stejne jako nekdo si nejvic odpocine pohybem, aktivni dovolenou, nekdo potrebuje jen vypnout, spat, maximalne cist knizky..
A i deti muzou mit deprese, ruzny uzkosti atd, takze bych, pokud nenajde nic pediatr a pres prazdniny se to nezlepsi, zasla k psychologovi. Nic na tom neni, ale treba se ukaze, ze je to jen nejaka “banalita”, treba se nekomu cizimu dokaze lip otevrit.
@rencinka87 Týden byl doma, jakože ani škola. Další týden škola ano, ale kroužky ne.... efekt to moc nemělo. Jako on určitě je typ, co potřebuje svůj klid, je to spíš introvert, má svůj svět, svoje doupě ve svém pokoji. Má skutečně obří množství lega, dřív v tom dokázal ležet celý den, stavěl podle návodu i podle fantazie, ale teď už ho to samotnýho moc nebaví. Jeho ideální den by bylo čučet celý den na telku nebo hrát na playstation, což mu neumožňujeme (má hodinu denně) a to ho dost žere, často jsou při vypínání televize scény, i když moc dobře ví, jaký má limit.
Nicméně dneska si stěžuje na břicho i večer, takže ráno pošupajdí k doktoru, tohle už dál nejde nechat.
@ivis_b no tak at to dobre dopadne, snad bude vsechno v poradku a je to jen nejake prechodne prepubertalni obdobi 🙂 Nejakou dietu (vyradit na par dnu sladke, smazene nebo treba mlecne) to jste asi zkouseli, co?
@rencinka87 mel jen par dni “strevni” dietu, kdyz jsem myslela, ze ma strevni chripku. Jinak ne. Smazene neji normalne, sladke minimalne, jedeme zdravou stravu. Chtela bych ho natestovat alespon na lepek, tak zatim nic ze stravy nevyrazuju, protoze pak by nemel pripadne protilatky. No uvidime, jestli zitra budeme chytrejsi.
Holky tak nas poslali na sono bricha, mame odebrat vzorek stolice plus zitra udelaji vyter. Tak uvidime, jestli neco najdou. A jestli sezenu nejaky dobry termin na sono, na prvni klinice mi dali termin za skoro 3 tydny🤦♀️
@ivis_b Já bych se u tak nadaného dítěte bála, že ho klasická zš zadupe. Nějaká jiná škola nebo domácí vzdělávání by nepřipadaly v úvahu nebo kombinace?
Vím, že se to může jevit složitě, ale může to být výzva pro vás všechny.
Vyloučit zdravotní potíže je asi užitečné, do toho dostatek spánku a vůbec bych se nebránila dobrému psychologovi, třeba vás může nasměrovat.
@lennus Ty obavy jsem měla taky, proto jsme školu dlouze vybírali - jsme z krajského města, takže nějaký výběr tu je. Tohle je sice státní ZŠ, ale se ZŠ, jak ji pamatuju já, to nemá nic společného, je to všechno úplně jinde. Syn se dostal i na soukromou ZŠ, kde si vybírají nadané děti, ale nakonec jsme ho tam nedali, protože tady na té státní se nám líbilo víc a dostali jsme na ni doporučení od ředitelky z MŠ, že tam bude mít individuální přístup, že tam umí s nadanými dětmi pracovat. A musím to teda potvrdit, učitelka ho odhalila hned první týden, ihned odeslán do pedagogicko psychologické poradny, kde se nadání potvrdilo. Nikdo ho neprudil se slabikářem (ten ani nemá, ani žádnou živou abecedu apod.), dostával svoji práci, zároveň ale byl se svými spolužáky (se kterými má normální dobré vztahy, blbne s klukama a tak) a když to šlo, pracoval s nimi. Škola mu přidělila tablet, takže třeba když se učí o nějakém zvířátku, o kterém on už základní věci ví, tak dostane úkol, ať k tomu na tabletu najde další informace a třídě to pak převykládá apod. Byl odjakživa hodně zvídavý (v oblasti obecného přehledu mu vyšlo v poradně skóre úplně mimo jakékoli hranice), tak se ho v tom učitelka snaží podporovat. Zároveň v matice vyhodnotila, že bude dobré zkusit docházet do druhé třídy, což teď praktikuje a moc se mu tam líbí. Podle učitelky to tam zvládá dobře a normálně se zapojuje. Pak mu navrhla, že ve škole funguje pro starší děti kroužek chemie - různé pokusy atd., tak to zkusil a je z toho taky nadšený. Ovšem doma? Veškeré nadšení pro řešení nějakých úkolů, kvízů apod., co ho dřív bavilo, opadlo asi tak před dvěma roky, už jako předškolák doma nic moc dělat nechtěl. Ve škole je do všeho zapálený, slušně se chovající, doma je to znuděné protivné a drzé dítě. Zaplať pán bůh za tu školu a za naši učitelku - je to zároveň výchovný poradce pro celou školu, pracuje s dětmi se zvláštními potřebami (má na to kvalifikaci), pořád jezdí na nějaká školení, Erasmy apod., aby získávala nové informace a okoukala nové metody. Klobouk dolů před ní. Proto moc nechápu, proč by ho měla škola stresovat, myslím, že je tam prostě spokojený. Domácí vzdělávání fakt nééé, jednak on by nechtěl dělat nic, jen bychom se hádali, jednak na to není prostor - budu se vracet po mateřské do práce a oba s manželem máme velmi časově náročnou práci.
jo a ve třídě mají k dispozici asistentku, není přidělená ke konkrétnímu žákovi, je k dispozici pro všechny, což je taky fajn - a nepřijde mi to úplně běžné.
Byť to psychosomatika pravděpodobně bude, jsem moc ráda, že vás poslali na CT. Máme za sebou zážitek s onkologií, nikoho by nic takového nenapadlo... A často jsme tam slyšeli podobné příběhy (někde nějaké neidentifikovatelné bolesti apod.). Pro klid duše 🙂
@ivis_b tak snad se aspoň vyřadí zdravotní problémy, držím palce😊
Tak podávám hlášení. Absolvovali jsme vyšetření stolice na různé bakterie, vyšetření na roupy, tasemnice apod. Vše negativní. Na sonu zjištěny jen drobné uzlinky různě po bříšku, prý bez nějakých patologií, na orgánech nic nenašli - ale žaludek se prý sonem moc dobře vyšetřit nedá, to by chtělo gastro. Závěr pediatra je, že ho budou tlačit uzlinky, že se to stává a časem to zmizí. Prý můžeme zkusit pár dní bezlaktozovou dietu, jestli to bude mít efekt. A jestli chceme, tak ještě můžeme zkusit gastro poradnu, pokud to neustoupí. Objednám ho tam, ale tuším, že termín bude někde na podzim. A objednám ho k nějakému psychologovi, protože za mě je psychosomatika pořád ve hře. Je mi divné, že by ho uzliny bolely vždycky jen ráno nebo případně i večer. I vzhledem k jeho chování mi na to nějaká neuroza sedí. Takže tak. Jinak dneska je klid, na břicho si nestěžuje. No nemusel do školy, když ho bolí v krku. Náhoda? Nevím. Nicméně minulou sobotu večer jsme byli na koncertě, kam se moc těšil, a přesto ho tam chytlo břicho a byl úplně k.o.
@ivis_b Tak možná všechno dohromady, uvidíte..hlavní je, že nic nezanedbáváte, jednáte a třeba se to i časem urovná 😊 držím palce
@ivis_b zdravím, tak co nějaké novinky?
@ivis_b No ono to fakt vypadá že má nějaký blok ohledně školy. Zkusila bych ty doktory oběhat, ale jít potom normálně do školy. Zkusit vysvětlit že pokud nezvrací, nemá teploty, tak není důvod zameškávat pořád školu. A pátrat potom co za tím stojí. A jak píše paní nademnou třeba až skončí besídka tak bude po problému. Nezačalo to třeba v tu dobu, jak začali nacvičovat to vystoupení?