Jak překonat trauma po úrazu dítěte? Diskuse a rady
Ahoj holky, předem moc děkuji kdo to docte až do konce..
Mám dcerku 2 roky, od začátku měla lehký problém se zoubkem jedničkou, rozdrolil se ji a nemá ho tam, paní doktorka říkala, že se to může prostě stát i přes to, že lpím na hygienu, nevadí.
Včera byl náš den osudným. 😔
Dcerka se koupala, přítel ji vzal, oblékl a že si půjdou vyčistit zuby, tak já vytírám a najednou obrovská rána, všude hromada krve a obrovský hysterický řev. Prý ji dal na koš od prádla a on se prolomil, tudíž spadla a dala si na kachličky pořádně do zubů.
Dvojka se zlomila (kořen jí zůstal) - trojka komplet vylomená a jednička na druhé straně lehce ulomená, má ji teď jak takový Špičák. Takže se jelo na pohotovost, paní doktorka i sestřička úžasný, dcerka to zvládla krásně, vyndala ji kořen a zbytek prý ať neřeším, že takových pádů ještě bude.
No to je sice fajn, ale já nechci aby tohle se někdy ještě stalo nebo ještě něco horšího. Takže dcerka nemá levá strana (1,2,3) a druhá strana nalomená jednička, já jsem z toho úplně hotová.
Byla jsem pak po nemocnici v pohodě, ale teď je jako kdyby se nic nestalo, že se prý moc omlouvá, že ví jak je to jeho chyba, ale že už s tím nic nezmůže, že dorostou a bude to dobrý.
NE NENÍ TO DOBRÝ! Kdyby kurva dával pozor, tak se tohle stát nemuselo, nechápu jak ji mohl dát na koš na prádlo, že tam prý chtěla, no já jsem úplně na prášky. Mám na něj uplnou averzi, je mi do breku z mojí holčičky, měla jsem všude její krev a prostě asi ještě mám z toho trauma. Ona je úžasná, chová se jako by se nic nestalo, stejně tak přítel, ale já nezapominam.
Pak ji dal nabíječku, že jestli mu jí zapojí, říkám jestli se nezblaznil, že ji to dá ránu a on “ona už to ale predtim zapojila” říkám kurva, tak dostane přes prsty a nesmí, kdyby vypila predtim samo, tak ji ho das znovu? A on ze ne, říkám tak tohle je stejný, nesmí sahat na elektřinu! Tak se omlouval, ještě se ho dotklo, že jsem ho opět seřvala a že prý na něj hazim hnusny obličeje atd atd. Já prostě nemůžu jít dál, jako by se nic nestalo.
Nemám k němu vůbec už důvěru, dcerka k němu jde a je spokojená, ale já nechci ani aby za ním šla.
Já nevím. Buď jsem opravdu tak strašně hysterická nebo je to normální a bude to lepší? Já do teď vidim tu krev a všechno okolo, hlavně ten pláč a jen bych brecela, nechci jist a je mi z toho tak hrozně😔 vždycky to byla moje dokonalá holcicka a furt je samozřejmě, ale nemá zoubky, co když bude špatně mluvit nebo se ji budou smát ve školce až tam půjde, je mi hrozně. 😔
Moc děkuji za celé přečtení a teď jen do mě!
Poradit co dělat, nedělat, cokoliv.
Moc moc děkuji!
@martinka0209 Ale je rozdíl jestli krájí ostrým nožem 5 leté dítě nebo 2 leté.
@michaela666 Ale s tím souhlasím. Taky naše nosí talíře/příbory na stůl, u našich umí vybrat popel z kamen, nachystat třísky a dřevo do kamen, já nebo naši to jen zapálíme. Naše chodí ve městě za ruku celou dobu, nenechala bych jí na volno, už jen z mojí vlastní zkušenosti když jsem byla dítě.
@me_druhe_ja Ale tohle je i o povaze. Moje mamka se od malička všeho bála, ostatní to nechápali, do všeho ji chtěli strkat, ale prostě ne, nešlo to. A drží se jí to dodnes.
@klokanka31 A u všech těchto činností se může stát nějaká nehoda, kterou nemáš šanci ovlivnit. Přemýšlíš dva kroky dopředu i u vybírání popelu z kamen ? Si malá kýchne, dostane se jí do očí popel a jak si je bude šmudlat tak stoupne na lopatku a při pádu se bouchne do hlavy o dvířka kamen? Nebo půjde s tatínkem za ruku, zakopne a on ji neudrží protože spocená ruka a vyrazí si zub o chodník
V takové chvíli bys byla naštvaná na manžela a dceru už s ním nikdy nenechala jít za ruku nebo u babičky už nikdy nestáhne na kamna když tam nebudeš? To přece nejde.
@klokanka31 samozřejmě že to je i o povaze To je jasný ... Syn je taky hodně bojácný a opatrný určitě to má i v povaze A taky je to způsobeno tím jeho handicapem jak to má všechno těžší v té hrubé i jemné motorice.... Ale pokud má někdo takovou bojácnou povahu Tak tomu rozhodně nepomůžeš tím, že mu odmalička budeš stát za zadkem budeš se bát pořád mu připomínat že je všechno nebezpečné a ať si dává pozor a nenecháš skoro nic vyzkoušet.,.. copak bude ve finále fakt jak ta moje máma A ona sama uznává že je to hrozně naprd ....
Jako třeba jak píšeš to chození za ruku ve městě. Já mám vlastně dvě malé děti s tím, že oba teď v podstatě učím chodit po venku a chovat se v provozu. A ani kdybych se rozkrájela tak nemůžu chodit s oběma za ruku protože ještě mám s sebou kočárek který budu potřebovat ještě nějakou dobu... Napřed se mi oba pouštěla z kočárku jenom na bezpečných místech kde nejezdí auta, ale teď už to prostě trénujeme i normálně na chodníku vedle silnice a docela i frekventované... Každý den několikrát tím do zblbnutí říkám že tady jezdí auta, že nesmí chodit ke kraji musí zůstat na chodníku a tak dále. Ale chodí sami a bez držení za ruku. Jasně jsem hned vedle nich abych je mohla kdyžtak chytit. A ano samozřejmě mám strach a Jsem stoprocentně pozorná. Ale chci je to takhle naučit chci aby viděli že mají mou důvěru že jim věřím. . A chci aby se prostě naučili spoléhat i sami na sebe.
Chápu že jsi v šoku a jsi na chlapa naštvaná . Zase mu to nemůžeš vyčítat do nekonečna.
Ale třeba vůbec nechápu to s tvojí mamkou . Jako že kdybych měla pořád řešit kde co s kým děti dělaji a nedělaji , tak jsem asi už v léčebně 🙈
Nás syn má v oblibě vyběhnout ven jen v triku a ponožkach ven na dvůr a lítat se psem ..... Stačí mu na to chvilka kdy je člověk na WC ..... Karmoly našich dětí už nepočítáme .... Až už byli se mnou, manželem, nebo náma obouma.
Nejmladší spadnul z linky když seděl a koukal co děláme s manželem . Byly mu 2roky. Každý jsme stáli z jedné strany u něj . Naklonil se a převážil se . Jo seda tam dal, jen se už nenaklání dopředu .
No, já tě chápu. Jsem na zuby hodně háklivá, jsem zubní sestřička a vím, jaké problémy z různých úrazů pramení. Představa, že by se to stalo u nás je děsivá. Na manžela mám vztek i když se při blbnutí s ním dcera nějak víc bouchne nebo spadne. Ale vždycky jsem to rozdýchala - u tebe je problém v tom, že ti každý pohled na holčiččiny zuby ten incident připomene. Dnes už jsou specializovaní pedostomatologové, kteří dokážou krásně pracovat i s estetikou mléčných zoubků. Dají se vytvořit různé náhrady, mezerníčky, korunky, fakt vše. Ale musíš dobře hledat a taky si to logicky zaplatit. Pravdu máš ve všem - může se setkat se šikanou, může se jí kvůli těm ztrátám hůře mluvit, ale také ty mléčné zuby drží “místo” pro zuby stálé - tudíž může být problém i v předčasném prořezávání stálých zubů a to do budoucna způsobuje problémy z hlediska ortodoncie. Pokud bych ti mohla dobře poradit, nespokoj se s názorem zubařů na pohotovosti, nemají kapacitu a ani znalosti na to, aby ti podali relevantní informace. Navštiv kvalitního dětského stomatologa a budeš minimálně klidnější 😊😉. Ledacos se dá opravit.
Já taky jednou posadila dceru na koš s prádlem (bylo jí kolem 4-5 let), víko se posunulo a spadla, dovnitř teda.. Jen chci říct, že mě vůbec nenapadlo, že se může něco stát 🤷. Jeden z dvojčat měl rozsekly obočí, u toho sme byli oba, stalo se to na návštěvě. Pak nedávno čelo, u toho jsem byla jen já. O těch milionech modřin ani nemluvím 🙈. Zuby mají ulomený obě z dvojčat aspoň 3. Zoubky tvojí dcery mě mrzí, ale fakt se může stát cokoliv, kdykoliv.
@klokanka31 Rozhodně ti nechci mluvit do výchovy, každý si své dítě vychovává podle sebe. Jen píšu kvůli tomu táboru a tvému strachu... Dcera byla poprvé loni na skautském táboře. Ty podmínky jsou, oproti jiným, běžným, táborům, celkem bojové. To víš, že jsem měla strach. 1. týden byly denně bouřky s přívalovými srážkami, silný vítr,... Dcera neměla mobil, který by jí stejně k ničemu nebyl, v tom místě není signál, takže ani vedoucím by se člověk nedovolal. Pouze když jeli dopoledne na poštu do vesnice, byli na chvíli k zastižení. Ale ten strach, to byl problém spíš můj, ne její. Ona byla nadšená a už se těší na léto, že pojde zase. Vůbec nic se jí tam nestalo. Ale jinak měla ve 2 letech vyražený zub ( stála jsem jí za zadkem, ale byla rychlejší ), ve 4 letech další 2 vyražené zuby po snaze chytit hračku dříve, než brácha ( doma v pokoji ), v 7 letech ulomený kus nového zubu v družině, v 8 letech rozbitá hlava, kdy v honičce narazila na dřevěný domeček na hřišti - nikdo do ní nestrčil, prostě jen neodhadla sklonění hlavy. Také byla pod dozorem v družině. A to mají družinářku, která je fakt hlídá. Ale prostě stalo se. Švagrová si děti hlídá jako v bavlnce, nikdy nebyly ani na příměstském táboře, natož na pobytovém, nechodí do žádných kroužků, krom hry na hudební nástroj. Nemají žádné kamarády, s kterými by si občas mohly hrát. Jsou pouze s rodiči. Bylo na nich vidět, jak "závidí" našim dětem, že chodí na tábory. Na hřišti se mě ptaly, jestli mohou na průlezku, jestli mohou na lanovou dráhu, prostě sami nic. Už při 30 cm nad zemí skoro panika, že to nezvládnou a že je mám držet. Věk 11 a 8 let.
Neříkám, že jsi až tak bojácná o dcerku, jen ukazuji, kam až může dojít, dle mého, extrém.
@verujan
Svagrova by mela navstivit psychiatra
chce to čas... a dost možná psychoterapii....
každej rodič dělá chyby... většinou ta věc dopadne dobře, nebo její následek není tak vidět (ale psychický následk ynejsou o nic míň blbý, že), a někdy je to vidět víc, což je větší úkol na zpracování pak. mohlo se to stát i úplně jinak, že by spadla sama od sebe a vyrazila si zuby sama (sama znám v okolí dva takovýhle případy, i tak si to ty rodiče asi trochu vyčítaj ,ale jako co, nemůžeš je vodit za ručičku prvních 10 let, žejo...)
ty výčitky jsou fakt problém, měla bys na tom pracovat, jinak to váš vztah může pěkně pošramotit. soucit mám nejen k tobě a dceři, ale i jemu. udělat blbost a litovat jí, a ještě si to slízávat od okolí, to je ještě horší, než oplakávat tu samotnou událost...
tak hodně síly přeju.
a k tý elektřině, některý děti to jako jó bere...takže my jsme pak - no určitě v tomhle věku už jo, měli třeba prodlužovačku, a k ní nefunkční spotřebiče, který si mohlo dítě libovolně zapojovat, aby ukojilo svou potřebu a nechtělo sahat do jinejch. i když, stejně by nemohlo. ačkoliv nejsme nějak úzkostlivý rodiče, skoro všude máme záslepky do zásuvek. pokud nemáte, pořiďte... a baterky atd. nabíjíme vždycky ve vejšce, kam děti nedosáhnou, a kde záslepka není. od toho to je, beru to tak, že je to můj malej ústupek (ty záslepky) právě proto, abych nemusela na to myslet a mít strach, aby dítě nedejbože nenapadlo tam něco strkat, protože tam jde narozdíl od zubů o život.
@zelenaesmolda To jsem říkala, ne ve zlém, ale že tím strachem ubližuje hlavně dětem. A teď se mnou nemluví, prý se mám starat o sebe. Jako, je mi to jedno, jen je mi líto těch dětí.
@verujan
No prave.Ja jsem taky posera ale nebudu to zakazovat dceri.Kdyz chce na horskou drahu tak at jde ale beze me :D
Neco k tematu 😀 Pro odlehceni. Odkaz vyse.
Myslím že přeháníš.... Myslíš že to chlapa taky nemrzelo co se stalo? Až spadne tobě tak co? Úplně vidím tu reakci ,,Ježíš tak se stalo tobě taky spadla"...
Dej si čokoládu, víno. Promluv s chlapem a omluv se za svoji reakci ohledně pádu, protože to se může stát každému....
@klokanka31 moje máma se rodičům narodila, když bylo mojí babičce přesně 40 let. Na konci padesátých let, Takže v té době něco fakt výjimečného. Bohužel se jim roky nedařilo a už víceméně nepočítali s tím, že budou mít dítě. A tím jak se narodila pozdě a jak byla vymodlené dítě, tak se o ní oba rodiče šíleně báli. Můj děda babičce v podstatě zakázal pracovat, aby byla s mojí mamkou výhradně doma a starala se o ní. Byla vychovávána pořád smyslu buď opatrná ať se nezraníš to je nebezpečné to nesmíš.... Babička byla neustále s ní. Nemohla dělat žádný sport nejezdila na tábory a pomalu nemohla ani na školní výlet nebo lyžák aby se něco nestalo.... Teď jí bude 64 let nikdy za celý život se toho nezbavila. Pořád se něčeho bojí spoustu věcí v životě nezkusila i když chtěla protože se bála..... Jsi si opravdu jistá že takový život chceš pro svoje dítě?
Rozhodně souhlasím s tím že rodiče musí dávat na svoje děti pozor a snažit se předcházet nebezpečným situacím Ale na druhou stranu je i velmi důležité aby dítě cítilo od rodičů důvěru aby si mohli v určitých mezích zariskovat, aby taky zažili dobrodružství a místem slova smyslu i nějaké nebezpečí... Aby se naučili spoléhat sami na sebe, aby si uměli poradit v různých situacích a nespoléhali na to že tam je pořád maminka která jim pomůže a vyřeši to. Aby se nebáli zkoušet nové věci.... Protože moje mamka byla a je v životě totálně ztracená.