4,5 letý syn se vzteká, že chce pomazlit, když dostane na zadek
Ahoj maminky, potřebuji poradit s výchovou. Syn má stále období vzdoru, je temperamentní, paličatý, umíněný, a velmi neposlušný. Občas se stane, že zajde moc daleko a dostane přes zadek. A pak se na mě vrhne a začne brečet a vztekat se, že chce pomazlit.
A já nevím jak se zachovat. Snažím se mu vysvětlit, že se pomazlime, až se uklidní. Že mu pomůžu, když spadne a odře si koleno, nebo se o něco bouchne, ale neutesim ho, když dostane na zadek.
Vydrží řvát i 20 minut, myslím že spíš ze vzteku, rve mi to srdce, a nechci mu ustupovat. Pak se uklidní, a je jako andílek, na chvilku...
Máme ještě dvouletého syna.
Vyzkoušela jsem snad všechny výchovné metody, včetně nevychovy, nic s ním nehne, jedině výhrůžka, že dostane.
PS: nestojím o komentáře o výchově bez násilí
Stručné shrnutí
- Dítě ve věku kolem 4,5 roku často po fyzickém trestu (plácnutí, „dát na zadek“) přiběhne s pláčem a žádá pomazlení jako ujištění, že ho rodič stále miluje.
- Diskutované alternativy k fyzickému trestu zahrnují odebrání výhod (zákaz Večerníčku, sladkostí, LEGO), poslání do pokoje/ignoraci, pravidlo pěti vteřin a metodu „Nevýchova“.
- Názory se liší: část rodičů doporučuje dítě po trestu ihned obejmout a vysvětlit důvod, jiní doporučují odmítnout mazlení až do uklidnění a volit nefyzické tresty.
Nejčastější otázky
Q: Jak reagovat, když dítě chce pomazlit po tom, co dostalo na zadek?
A: Mnozí rodiče doporučují obejmout dítě a zopakovat, proč dostalo trest, a zároveň ubezpečit „miluju tě“; alternativně někteří rodiče říkají „až se uklidníš, přijď“ nebo odcházejí do vedlejší místnosti, dokud se dítě neuklidní.
Q: Jaké nefyzické tresty fungují u tvrdohlavého předškoláka?
A: V diskusi byly konkrétně zmiňovány odebrání výhod jako zákaz Večerníčku, zákaz oblíbené sladkosti nebo zákaz hraní s LEGO až do splnění podmínky; někteří rodiče uváděli, že to funguje i u téměř čtyřletých dětí, jiní to považují za omezeně účinné.
Q: Co dělat na veřejnosti, když starší dítě neposlouchá a mladší uteká?
A: Několik rodičů uvedlo, že v rizikových situacích sahají po rychlém zásahu (včetně plácnutí) kvůli okamžité kontrole, zatímco jiní doporučují preventivní pravidla a odnětí výhod, aby se zabránilo nutnosti fyzického zásahu.
Q: Má se rodič omlouvat dítěti po fyzickém trestu?
A: Někteří rodiče v diskuzi popisovali, že se omluví („promiň, že jsem to tak udělala“) a že tato omluva může vést k tomu, že dítě samo přijde s „promiň mami“, přičemž omluva podle nich neznamená schválení nevhodného chování dítěte.
Q: Co je „pravidlo pěti vteřin“ ve výchově, jak bylo zmíněno?
A: Popisované „pravidlo pěti vteřin“ znamená aplikovat okamžitý, krátký trest (velmi výjimečně), považovat situaci za vyřízenou a následně vysvětlit důvod a pomazlit dítě, tedy rychlý trest plus rychlé ujištění.
Q: Znamená přiběhnutí pro mazlení po trestu, že se dítě omlouvá?
A: V diskuzi byly dvě interpretace: někteří rodiče vnímají mazlení jako formu omluvy, jiní ho popisují jako potřebu ujištění o nezměněné rodičovské lásce; převládající interpretace byla, že dítě hledá ujištění o lásce.
Závěry z diskuze
Shoda
- Dítě, které po trestu přiběhne a chce pomazlit, se většinou snaží získat ujištění o lásce rodiče.
- Je důležité oddělit odmítnutí nežádoucího chování od odmítnutí dítěte jako osoby.
- Mnozí rodiče považují opakované fyzické tresty za neúčinné u dominantních a tvrdohlavých dětí.
Sporné názory
- Někteří rodiče doporučují okamžité objetí a ujištění po trestu, jiní doporučují odmítnout mazlení až do uklidnění a zachovat důslednost trestu.
- Někteří rodiče považují plácnutí za přijatelnou nouzovou metodu pro okamžitou kontrolu (např. venku), jiní jej považují za ponižující a škodlivé.
Otevřené otázky
- Jak zajistit bezpečnost dětí venku (když mladší utíká) bez použití fyzického trestu?
- Která forma trestu (odebrání výhod, time-out, fyzický trest) je dlouhodobě nejúčinnější u vzdorovitých předškoláků?
- Jaký má rodičovská omluva po fyzickém trestu dlouhodobý psychologický dopad na dítě?
Zmíněné značky a firmy
Kinder, LEGO, Večerníček
Zmíněné produkty a metody
fyzický trest (plácnutí, dát na zadek), Nevýchova, pravidlo pěti vteřin, odebrání výhod (zákaz Večerníčku, sladkostí, LEGO), poslání do pokoje/ignorace, posílání do kouta, hartusit (slovní napomenutí), výhrůžka, vysvětlování a ujištění (objetí po trestu)
Místa a osoby
žádné
@makronka222 takhle jsem o tom nepřemýšlela, že se tak omlouvá... On to začal praktikovat před 14 dny, když dostal od tatínka, oprávněně, přišel hned za mnou s brekem že dostal na zadek a chtěl utěšit.
Přijde mi to divné, nevychovne 😥
@kittyy17 četla jsem kdysi článek od nějakého psychologa, kde vysvětloval, proč je duležité dítě nikdy neodmítnout. Občas máme podobnou situaci a i když tajně skřípu zubama 😀 , objímám a mazlím. Taky jsem vypozorovala, že to má synek jako formu omluvy a snahu o urovnání situace...
Syn (3 roky) to dělá taky...Dostane na prdel a taky přiběhne ,abych ho obejmula.Je vidět ten jeho strach v očích,že ho nemám ráda,když ho od sebe odháním.Ale je fakt,že je citlivka..Tak mu řeknu a zopakuju proč dostal na prdel,že si za tím stojím,ale že ať se stane cokoliv,budu ho mít ráda.Pokud dostane od táty a přiběhne se ,,vybrečet" za mnou,obejmu ho a řeknu,že pokud má nějakej problém,ať si to jde vyříkat za tátou.I ty jako dospělá,když uděláš průser víš,že se můžeš jít vypovídat k rodičům nebo k jiné blézké osobě a podrží tě,i když s komentářem,že si za to můžeš sama,jsi ,,blbá" atd...Ale prostě víš,že můžeš za někým zajít.Já to cítím tak,že s dětma to není jiné..A my jsme pro ně ty nejbližší a nejdůvěrnější osoby.
@kittyy17 U nás to ta starší, co má období vzdoru, dělá taky. Já ji tedy plácnu fakt jen v šíleně extra nutných situacích, jinak jen hartusím. Ale to stačí, stejně se přijde mazlit. Nejšílenější je to, když hartusím, ona se začne vzteky švihat hlavou do země, zabolí ji to a chce konejšit. To fakt nevím, jak mám reagovat, ale většinou vyměknu a utěším ji.
Pohled @makronka222 má určitě něco do sebe.
@kittyy17 obejmula bych ho a neodhanela a znovu bych vysvetlila proc nema delat co delal.nerikala bych neco jako ze je skvelej a nic se nestalo ale spis chapu ze te to mrzelo ze si dostal na zadek ale bylo to proto a proto a me se to nelibilo a priste uz to zkus nedelat...drzim palce.a nebojte,tohle resime kazda v nejaky forme 😀
@kittyy17 U nas se to vyjimecne taky stane, ze mi rupnou nervy a dam mu oo zadku, ale beru to jako svoji slabost a vychovnou chybu, a kdyz vzapeti malej pribehne s placem, ze chce mamu, snazim se co nejrychleju uklidnit a pomazlit ho, je mi hrozne uz z predstavy, ze me miluje tak moc, ze i kdyz jsem mu prave ublizila, stejne chce nejvic ke mne.
Takhle se na ti divam ja. Navic teda zcela stoprocentne davat na zadek nepomuze, a uz vubec ne u dominantnich, tvrdohlavych a vzpurnych deti.
Hele, já tohle vypozorovala u manžela. Manžel se neumí omlouvat. I když udělá chybu, prostě to nedokáže říct, ale přijde a obejme mě. Na začátku jsem to brala jako "podraz", "manipulaci ", ale časem jsem pochopila, že to je jeho způsob, jak říct omlouvám se. Jako dítě to neměl jednoduché, takže tohle mu prostě asi "zustalo"
tak já mám 5 letou, a když zlobí a já se naštvu a přijde trest, ať už jí něco zatrhnu, vynadám jí nebo dostane plácanec přes ruku, zadek atd. tak se chodí obejmout, je to ujištění o mojí lásce, která trvá i přes to, že jsem rozpálená doběla...že je máme pořád přístav bezpečí i když něco vyvedla a že je moje láska bezpodmínečná a na té omluvě jak je uvedeno v předchozích příspěvcích asi taky něco bude
Jinak ja se teda taky omlouvam i synovi, ze jsem to nemela resit placanim na zadek. Tim se nijak neomlouva to, ze se vztekal nebo na me kricel. A diky tomu se stava cim dal casteji, ze syn sam po nejake dobe prijde, obejme me a rekne promin mami. Aniz bych ho k tomu jakkoliv nutila.
@kittyy17 Takže jinak řečeno chceš podpořit ve výchově s násilím? Protože přesně to na svém dítěti pácháš. Chudák dostane ránu od rodiče, který by ho měl chránit a milovat, ať se stane cokoliv. Nikoho jiného nemá. Pláče (že ti to rve srdce je zcela správný signál) a když pak potřebuje utěšit (to potřebuje každé dítě, když mu bylo ublíženo), tak ho ještě k tomu psychicky vydeptáš, protože ho odmítáš.
@bayt když jsem s dětma venku, starší kluk mě neposlechne, začne se vztekat, diskutovat a odmlouvat, a jde někam úplně jinam a mezitím mi dvouletak ujíždí na motorce dopryc, tak mu dám na prdel. Já venku fakt nemám čas tomu staršímu něco v poklidu vysvětlovat. A taky odmítám držet mladšího v kočáře abych se mohla na 100% věnovat staršímu, když má radost z pohybu. Venku prostě vyžaduji poslušnost bez diskuzí.
Od malička se snažím neustoupit, když se snaží vztekem a řevem dosáhnout toho co chce, a byla jsem zmatená, jestli to mám vydržet i když chce pomazlit potom, co dostal na zadek, a snaží se vyrvat si to stejným způsobem jako když chce v obchodě kinder vajíčko...
Diky predchozim odpovědím jsem si ujasnila, že ano.
O jiné rady nestojím
@kittyy17 taktéž si myslím, ze je to forma omluvy a ujištění, ze se i pres "to" (on něco provedl, což neměl, tys ho placla,což jsi taky neměla) mate radi. Dite nikdy neodmitej (můj názor)... Me osobně tahle metoda osamoceného dítěte (posílání do kouta apod.) přijde horší, než placnuti (které je beztak u většiny matek, spíš snaha to dítě zabrzdit aby začalo matku vnímat, než trest jako takový). Ale zaroven souhlasim, ze každé placnuti je nezvládla situace matky- a to ruku na srdce, dělám občas taky.
@kittyy17 Tohle podle mě není omluvné. To je takové to "já dostal na zadek? to tedy ne, obejmi mě, ať vidím, že je to ok". Já to tedy nepraktikuju. Když zlobí, několikrát ji napomenu, neposlechne, tak jí plácnu, nebo seberu věc, kterou jsem od ní chtěla odložit, atd., a když v tu chvíli začne ječet a sápat se po mně, otočím jí od sebe, nebo posadím na gauč a důrazně vysvětlím. Zlobila jsi, neposlechla, maminka se zlobí. Až se uklidníš, přijď. A ideálně odejdu do vedlejší místnosti. Někdy huláká víc, někdy míň, ale zpravidla když na mě ani nevidí, přejde ji to rychleji. Snažím se pak ale od toho oprostit, a když přijde, mít čistý stůl. Tj. normálně si začít povídat, a tak.
buď ráda. chce asi obnovit lásku. chudák, že dostává často na zadek a neumíte to s ním jinak😉
proč si myslíš, že je to nevýchovný? na zadek dostane - to je ten "trest". ale i když ho trestáš, tak snad chceš jen dát najevo hranici, že tudy fakt už ne. ale ráda ho přeci máš pořád, ne? asi se chce o tom ujistit. dítě totiž když dostává na zadek, tak je mu dáváno najevo přesnej opak. absolutní nepřijetí, odmítnutí, pohrdání, ponižování.
no ale spíš bych o tý výchově začla přemejšlet a praktikovat z úplně jinýho konce.
nemysli si, že existuje výchova buď "dítě mi skáče po hlavě" a nebo "dávat na prdel v rámci vynucování hranic". protože takhle to fakt není. ale je to složitější cesta. snažit se to dělat jinak. a ne, není to jen o vysvětlování. to beztak na většinu takhle malejch a vzdorujících moc nefunguje.
@kittyy17 Podle me reaguje prave na vyse zmineny trest, mysli si, ze uz ho nemas rada. Nebo jinak, akhle maly deti nedokazou prijmout fakt ze pecujici osoba je hodna a zla zaroven. Stepi. Takze muze jit i o obranu ve smyslu, ze maminka na chvili zmizela a nahradila ji ta zla cizi pani. Asi te zklamu, ale urcite bych v tom nehledala, ze se omlouva.
U svých dětí (pokud už teda potrestám) praktikuju stejný pravidlo pěti vteřin jako u zvířat :D Přijde trest za něco co udělali (trestám teda velmi vyjímečně) a tím to považuju za vyřízené. Řešíme pak proč trest přišel a pomazlíme se - usmíříme se... Oni to berou trošku jako omluvu a potřebují si dokázat, že je mám pořád ráda i když to prostě přepískli... asi to je dost normální 🙂
Pochopila jsem, ze nechces diskuzi o fyzickem trestu. Akzeptuji to a nesoudim! Ale presne tam je jadro problemu. Fyzicky trest je ponizujici, dite to totalne zmate. V tomhle veku potrebuje neustalou jistotu, ze ho milujete. Tim ze dostane na zadech se mu zahle jistota ortetse v zakladech a dostane jeste vetsi strach, nez je fyzicka bolet. Je to forma zoufalstvi. On je zoufaly. Popremyslela bych o trestu.
Pokud hledas jiny zpusob, ktery by na nej platil, zkus mu zakazat neco, co ma rad - nebude se koukat na vecernicek, nedostane oblibenou sladkost..... vec ktere dokaze porozumet
@normalnimatka vystihla jsi to podle me presne. Akorat ze autorka nechce diskuzi o tom, ze trestat deti fyzicky je zdravy skodlive.
Podle mě je nutné ostře odlišit odmítnutí prohřešku od odmítnutí dítěte (ke kterému by nemělo dojít - ať už udělalo cokoliv). Tuto zkušenost si nesu z vlastního dětství, kdy mě rodiče trestali ignorováním a odpíráním přízně...upřímně - zlaté "dostání na zadek". Ať už je trestem (přirozeným důsledkem) nevhodného chování cokoliv, mělo by být vždy jasné, že trestán je přečin, ale vztah k dítěti (láska a přijetí) se tím nemění...takže ano, u nás po trestu opravdu následuje objetí - někdy to udělám i sama, aby dcera věděla, že ji mám pořád ráda. Odmítáním dítěte je možné sice dosáhnout krátkodobého vnějšího efektu, ale v duši to udělá neuvěřitelný bordel, který se může hojit roky...nebo se taky úplně nezhojí nikdy (projeví se to v budoucnu třeba snahou zavděčit se za každou cenu okolí, jen aby mě měli rádi..).
Obejmi ho, on se ujišťuje, že jsi ho nepřestala mít ráda. Já to dělám tak, že pokud se zlobím, zvýším hlas a on přijde a chce pomazlit, to už má většinou na krajíčku, obejmu ho a u toho mu ještě jednou zopakuju, proč jsem se zlobila. Trvám na tom aby mi řekl, že už to dělat nebude. (samozřejmě že to znova udělá...) To že dáváš na zadek nesoudím, chápu že se dvěma dětmi to je náročnější a mě taky někdy ujedou nervy...
@kaja2016 mam doma „skoro“ ctyrletaka a funguje to. Kdyz fakt zlobi a zvysim hlas, vi ze prepiskl. Kdyz mi reknu: ok, tak dnes nebude televize/ sladkost/ lego .... vi, ze to je trest. A taky to musime dodrzet. Tohle potrestani mu v hlavr srotuje vic, nez kdyz ma v panice branit zadek a jeste to chapat. Za me osobne je „dani na zadek“ selhani rodice. Detem to da jen jedno: strach. Ale neoochopi tim proc.
Já si myslím, že to, že se dítě přijde po trestu pomazlit je pouhé ujištění se dítěte, zda nepřišlo o přízeň matky! Zdá ho má opravdu ráda. Nevidím v tom nějaké přiznáni viny..jen ujisteni. Takže bych ho neodhanela, klidně potulila a v klidu si o situaci pro mluvila.
Spousta rodičů své děti z trestu izoluje , jako jdi do svého pokoje a tam se uklidní, až budeš NORMÁLNÍ, tak přijď, ignorující jeho chování typu nemá diváky ..to je hustý hardcore. A tohle chování děti učí jak si nevazit sami sebe, vynucené omluvy rodičům, které tak třeba vůbec necítí, ale pro lásku a přijetí udělají vše.. bohužel
Nase zlobi jako kazdy jiny dite, kdyz vi, ze to prezene, chce me pak obejmout - beru to, jako ze se chce omluvit, priznat chybu a aby jsme zase byly ok. At breci nebo ne, nemohla bych ji odstrcit a rict, ze si to ted nezaslouzi nebo ze ji obejmu az se uklidni atd...