SOUTĚŽ o kojící čaje HiPP

O kojení jsem se rozpovídala už v diskuzi ,,Podle čeho jste vybíraly mlíčko pro miminko", ale aspoň bych dodala, že jsem opravdu moc šťastná za to, že mohu kojit. Mateřské mléko je totiž učiněný poklad 🙂 Dokonce jsem slyšela, že když je maminka nachlazená nebo nemocná, miminko skrze její MM dostává rovnou už protilátky, takže riziko nákazy se tím snižuje. V podstatě jsem si s malou něčím podobným prošla a mohu potvrdit, že malá zůstala fit. Zkrátka - mateřské mléko nad zlato 🙂
Protože žádnou kojící fotku nemám (pouze video), dávám zde alespoň důkaz spokojeného napapaného bříška tehdy dvouměsíční Kristýnky 🙂

Kojeni je pro me uzasne pouto se synem, ktere nemuze nikdo nahradit

Za me muzu rict, ze si kojeni uzivame s Verunkou obe dve. ;) dukazem pripojuji foto.

Když mi poprvé přiložili naše miminko k prsu, byl to ten nejkrásnější pocit, pamatuji si ještě teď, jak mě to dostalo, a byly slzy štěstím jako hrachy.... v budoucnu mě to zase čeká, tak vím, že opět budu pít čaje od Hipp, ty jsou totiž nejlahodnější, pila jsem jich hodně, mnoho značek, ale Hipp je nejlepší

Kojení je pro mě boj největší, kolikrát jsem si říkala, že se na to prostě vykašlu a malé dám flašku. Před porodem jsem si vysnívala, jak to bude krásné, moc jsem se těšila na první přiložení k prsu už na porodním sále, haha, u mě ani omylem.
Nečekaně jsem rodila císařským řezem, už to často způsobuje, že kojení nejde. Snažila jsem se ji první dva dny kojit, ale to jen zvracela plodovou vodu, a proto se vůbec nepřisála. Další den už šla do inkubátoru, kde byla 5 dní. Já celou dobu "drtila" prsa odsávačkou, aby měla alespoň moje mléko. Za tu dobu si samozřejmě zvykla na krmení z lahve, proto přiložení k prsu bylo šílené, neustále jen řvala, já nad ní taky, jak nám to nešlo a ona se vůbec nechtěla přisát. Nakonec po hrozném boji se ještě v porodnici přisála, ale jen s kloboučky. Ačkoliv vůbec nebyly potřeba, ona to měla spojené nejspíš s lahví. Takže po úspěšném rozkojení zase jobovka, že málo přibírá, tutíž bylo nutné odbourat kloboučky, aby víc tahala a nejen dudlala. I to jsme brzy zvládly, přišel ovšem bojkot kojení, v noci i půl hodiny hystericky brečela, protože se opět nechtěla přisát, muž musel ohřát do stříkačky mléko, a to jsme jí u prsa stříkali do pusy, poté se konečně přisála.. Děsné, kdo nezažil, nepochopí.
Kojení si užívám až teď, zhruba od 5. měsíce mě to začalo konečně i bavit, mohla jsem si totiž u toho i lehnout, nejen kojit v sedě. To jsem musela ještě s kojícím polštářem, bez něj se malé opět nechtělo (super je od značky Mybrestfriend). Kojících čajů jsem vystřídala mraky, stejně tak jsem brala i homeopatika na podporu laktace. Teď má Natálka 8 měsíců a láhve se ani nedotkne, jak se začátku chtěla jen láhev a prso ne, tak to se otočilo a musím ji jen kojit, samozřejmě s příkrmy a pitím vody z hrnečku.

Kojení je super. Syna jsem kojila 20 měsíců. Dcera má 9 m a kojení si už sama omezila jen na noc. Sice mě to mrzí, ale co. Hlavně, že je spokojená 🙂

Kojení je pro mně tou nejpřirozenější a zároveň nejúžasnější věcí, která nám s dcerkou dává ten nejbližší kontakt. I když je to někdy hodně náročné, když kojím často, ale vím, že kojením malá dostává to nejlepší, a to je pro mně to nejdůležitější!!! Je to skvělý pocit a vím, že mi kojení jednou bude chybět 🙂

Kojení pro mě znamená neuvěřitelný pocit blízkosti s miminkem, dítětem. Ten kdo nezná tak tu blízkost nepochopí. Je to něco krásného, intimního,... Nádherné a zajímavé jak si miminko podle hmatu a čichu dokáže najít to prso. Jak saje, funí a spokojeně brouká. Prvního syna jsem kojila do 18ti měsíců (musela ze dne na den přestat kvůli antibiotikům). Hrozný pocit, kdy chcete dát a nemůžete. Bylo to sice náročné na psychiku, ale zvládli jsme to. Mladšího syna kojím ještě teď. Má dva roky a ještě mi usíná u prsu. Často slýchám názor-ty ještě kojíš, to já bych už nesnesla,... Ano já ještě kojím a kojit budu dokud nám to bude oběma vyhovovat. Nechci kojit do 4, ale zatím si užíváme toho pocitu blízkosti a já vím, že jednou to skončí a proto si to užíváme 🙂

Kojení jsem považovala za naprosto samozřejmou a přirozenou věc. Jakkoli mám důvěru v kvalitu dnešní umělé výživy pro miminka, člověk asi těžko vymyslí něco lepšího a dokonalejšího než co pro mláďata - včetně těch lidských - připravila příroda. Kojení byla prostě nádhera. Když jsme museli přejít na UM, obrečela jsem to. Ale dnes si říkám, že takový je prostě život: ne vždy máme, co bychom chtěli. A nejdůležitější je prostě snažit se dát dítěti v daný okamžik to nejlepší ze sebe, co můžeme a čeho jsme schopni. Takže přikládám fotečku jako vzpomínku na chvilky, kdy jsem Jolančin hlad cítila až v zádech a kdy mě něžně šimrala na prsou. A jsem šťastná, že navzdory našemu krátkému kojení, je to krásná, zdravá a veselá půlroční slečna.

Kojení je jedna z nejkrásnějších věcí na světě a je naprosto přirozená, je úžasné jak je miminko schopné ihned po narození začít přijímat mlíčko a myslím, že ta blízkost mezi miminkem a matkou je dokonalá. Prvního syna jsem kojila skoro do 2 let a nyní 6m synka také kojím a snad ještě dlouho vydržím, oběma nám to vyhovuje a kojím kdykoli je potřeba a kdekoli - přikládám i fotku, že kojit se dá kdekoli, třeba jako my v důlním vláčku 🙂

Tohle jsou jediné kojící fotky co mám, bohužel :-/
Kojení je to nejlepší co nás mohlo potkat... Mlíčko je neustále při ruce, ohřáté na ideální teplotu a nemusíte na nic myslet 🙂

Nedovedu si představit, že bych musela neustále myslet na umělou výživu, nehledě na to, že kvalitní stojí nemalé částky. Když jsme měli kojo krizi, tak jsme zkoušeli nasadit umělou výživu a neprošlo nám to, syn odmítal a byl raději o hladu, naštěstí jsem měla zásobu mlíčka v mrazáku a než došla, tak se kojení opět rozběhlo. Kojila jsem plně do 6m a kojení jsme "ukončili" kolem druhých narozenin. Doufám, že i u druhátka, které se za chvilku narodí se podaří plnohodnotné kojení.

Kojení je úžasné! Pokud to půjde,kojit budu dokud syn bude chtít 😉 Ze začátku jsem měla mlíčka mooooc,že bych mohla zásobovat celou porodnici,pak se to tak nějak upravilo. V jednu chvíli jsem se trápila,že je zas mlíčka málo a malinký měl pořád hlad. Ale nevzala jsem to,kojila kojila,UM jsem nedala a jsem pyšnä,že jsem vydržela,protože kojím stále 🙂

ze zdravotních důvodů přestávám kojit, ale ráda bych vyhrála čaj pro kamarádku, která neustále bojuje s kojením.. pro mě je a bude kojení hodně srdcové, nerada se toho vzdávám, to propojení nejde ani slovy popsat.. je to přesně jedna z těch věcí, která stojí za to 🙂

miluju kojeni,i kdyz obcas trosku bojujem-je to krasny pocit,kdyz se na sebe takhle tulime,ja maleho hladim a on me pozoruje 😉

Kojení pro mě bylo ze začátku hrozně vysilující. Mléko se mi začalo tvořit později, ale teď jsem šťastná za ty nezapomenutelné okamžiky s mou princeznou. Je strašně krásné vědět, že jí dávám to nejlepší ze mě co můžu.
PS: Foto je z příprav na náš svatební den.

S kojením jsme s dcerkou hodně bojovaly, snad nám to s druhým prckem půjde lépe!

Má chvíle s ní👣👣
❤ neni to povinost je to dar❤ kazde kojeni si moc uzivam 🙂 a tatka ma smuluu prsicka a mlicko sou jen jeji ❤👣

Kojení je pro mě nejlepší způsob, jak dát mému dítěti to nejlepší. Mám to štěstí, že jsem měla a mám dostatek mléka a mohu si jej užívat každý den. Je to nepopsatelný zážitek, který bych přála každé mamince zažít 🙂 .

Já napíšu jen jedno a to, že jsem neskutečně ráda, že můžu kojit 🙂 V těhotenství mě strašily noční můry, že nebudu mít mlíčko a nakonec mám místo mlíka snad smetanu, jak pěkně moje dcera přibírá 😀

Tohle byl náš první moment s Dominičkem, jelikož jsem rodila císařským řezem donesli mi Domču až dvě hodiny po zákroku a můj šikulka se hned krásně přísál a krásně papal, to byla nejkrásnější chvíle 🙂 Jsou mu teď 4 měsíce a stále kojíme a jsem ráda, jelikož je to pro něj to nejlepší 🙂

Kojila jsem do 15 měsíců a když byl dcerce ani ne rok, hodně lidí se divilo, cože ty ještě kojíš? Ano, proč bych nekojila, když můžu tak proč ne. Znám hodně žen, které z jakýchkoli důvodů nemohli a dali by nevím co, za to, kdyby mohli. Vím, že jsem dcerce dala to nejlepší co jsem mohla. Kojení mi dalo pocit jedinečnosti, protože toto jediné ji mohu dát jedinně já a samozřejmě, až na počáteční komplikace a bolesti, jsem si to moc užívala a myslím, že i dcera 😀.

Emma a její nejoblíbenější činnost 🙂