Trpělivost růže přináší – platí to i u vás?
Každá máma má své limity. A i když dokáže hodiny vyprávět pohádky nebo zpívat ukolébavky, pokud robátko překročí jistou hranici, ztrácí hlavu. A to ani nemluvím o situacích, kdy děti úmyslně zkouší, kolik toho vlastně vydržíme… 🙂
Období vzdoru umí každého rodiče pěkně potrápit. Recept na to, jak s klidem a s úsměvem usměrňovat velké osobnosti malých drobečků, mají asi jen mámy trpělivé vydry. Ty svým mláďatům často připomínají, že život se s nimi mazlit nebude...
Jak se vám daří zvládat období vzdoru u dětí? Kdy jste naposledy „vybuchly“? Co vám vaše děti vyvedly a jak jste si s jejich výmysly poradily?
Sdílejte s námi vaše zážitky!
@klaryk01 To je krásná příhoda! My u prvního ptáčete období vzdoru vůbec neznali, za to to druhé je sebejisté až na půdu a občas dá jasně najevo, že má jiný názor než já. 🙂 Ale už pomalu přicházíme na to, jak na něj... Jakmile má pocit aspoň nějaké volby, jde to samo. 😉
Tady bych přivitala velkou radu, jak být trpělivější...když melu z posledního, tak mě vytočí kdejaká maličkost... a dcerka(3roky) už pěkně vystrkuje růžky. Více se zlobím na sebe, že to někdy nezvládám, než na ni, že to zkouší. Vždy se snažím uklidnit tím,že jsem jen člověk.....
Bohužel tohle se mi nedaří moc zvládat, zvlášť po těžším dnu v práci jsem jak na jehlách a pak lehce vybouchnu. Pak mě to mrzí a vyčítám si to, že se dalo řešit i v klidu. U syna mi to přišlo jednoduší, na dceru mi přijde, že nic neplatí a je jak neřízená střela.
@bimmka Je vidět, že každé détě je jiné a žádný jednotný recept nikdy nefunguje...
@jana_rajec opravdu takové originály a na jednoho paltí to na druhého ono, ten má rád to a ten zas ono🙂 Prostě jsou originály🙂
@jana_rajec Přesně! Je dobré aby dítě mělo na výběr.. 🙂
U syna nebylo období vzdoru vůbec, ač svehlavy, tak se s ním vzdycky dali domluvit. S dcerou trvalo dýl, najit správně postupy na jeji tvrdohlavou povahu, ale povedlo se a teď, ve skoro 3 letech muzu říct, ze jsme období vzdoru nezazili ani u dcery. Ale taky jsem jen člověk, občas znavena z hledání zpusobu na klidnou konverzaci a seřvu je oba rovným dílem 😁 jsou to pokladi,dcera teda dost divoká, ale nastesti nijak moje výbuchy neřeší 😁 vědí, ze už prekrocili pro me unosnou mez a za chvíli jedeme v klidu dal 😊
Sice mi vysla vydra,ale ja ohybam proutek dokud je mlady.Bastavuju spis mantinely,pres ktere nejede vlak,a snazim se byt dusledna.Nekdy staci razne ne,nekdy prisny pohled a nekdy pristane nejaka na zadek.Diskuze je pekna vec,ale nekdy prilis zdlouhave reseni akutniho problemu
@kacakkv 👏 Důslednost je podle mne nejdůležitější vlastnost. Aspoň tak to vnímám při výchově mých dvou ptáčat...
Já se snažím vyjít ji vstříc,aby měla aspoň ode me všechno.No všechno ne úplně,ale v rámci možnosti.Období vzdory i zkoušky už tu máme pres rok.Ale nejsou naštěstí porad.
Období vzdoru? To je u naší dcerky snad od narození.. 🙂 Jelikož mám tak trochu výbušnou povahu a navíc jsem teď ovlivněná těhotenskými hormony, tak vybuchuji hodně často. Pak mě to samozřejmě moc mrzí a je mi líto dcery. Po prázdninách začalo pro ní už druhým rokem chození do školky, říkala jsem si, že už to tam zná, že se tam bude těšit. Prdlajs, vůbec tam nechtěla, netěšila se, brečela (div, že jsem jí netáhla skoro za sebou do školky) nechtěla ráno vstávat a oblékat se. Tak jsem se jí jednou zeptala proč do té školky nechce chodit. Odpověděla jednoduše, že jí tam moc chybím. Vzala jsem svojí fotku, dala ji do dcerky skříňky s tím, že když jí bude smutno, tak ať se podívá na mojí fotku. Po několika dnech se mi chlubila, že už se na fotku koukat nemusí. Nevím jestli to byl vzdor nebo něco jiného. Každopádně jsem se svojí dcerou od té doby začala více komunikovat a určila i nějaký režim a je to lepší.. 🙂