SOUTĚŽ o LEGO DUPLO Vláček

U nás se nejčastěji cestuje autem, nejraději snad vlakem a autobusem. Zajímavé zážitky nás pokaždé čekají na konci cesty.
No a já nejraději cestuju takto: (viz foto). Jinak se v zadu celou cestu brebentí, dožaduje dobrot a pozornosti. Uf!

V rámci prechádzok striedame odrážadlo,kolo,kočárek a peškobus. Keď je hnusné počasie alebo sa ponáhlame, tak bus - to je teraz zážitok hlavne pre mladšiu, ani nemukne a pozerá z okna, hlavne keď sme bez kočárku 🙂 .
Inak využívame hlavne auto, vlakom sme šli pár krát v rámci mini výletu, metro a tramvaj v Prahe je tiež zážitok (po tej dobe na materskej mimo Prahu aj pre mňa 🙂 ).
Lanovka v Zoo a trajekt z pevniny na ostrov mali tiež mega úspech 🙂

Nejčastěji jezdíme autem, bydlíme na vesnici, tak je to pro nás nejrychlejší způsob dopravy. Ale největší zážitek měl můj tří letý syn, když jsme se svezli historickým vláčkem a ten byl tak plný, že se dostal až na sedadlo ke strojvedoucímu, kde mohl pozorovat jak se řídí vlak. 😉

My cestujeme autem, tramvají a jednou jsme jeli vláčkem...byla to cesta do zoo ve Vyškově a Dinoparku (ten dcerka skoro celý prospala). Zážitkem byla cesta vlakem, kdy ji nejdřív paní průvodčí chtěla vzít dudlík, že už je velká a pak ji dala dětskou jízdenku...na tu jsme jezdili ještě 14 dní po bytě...a pak byl zážitek, když jsme vystoupili a v místní hospůdce vyhrávala dechovka a dcerka, která byla jednou na pouti s živou hudbou, se nechtěla hnout z nádraží, dokud nenajdeme ty muzikanty... 🙂 ...a v tramvaji se ptala, od čeho je špinavé sedadlo...řekla jsem, že někdo špinavý si tam sedl a ušpinil to, dcerka to zakončila hláškou: "asi nějaký černoch" (snad nás nikdo neslyšel)

Nejčastěji na výlety, dovolené jezdíme autem. Hromadnou dopravu využíváme také, ale jen na kratší cesty. Vláčkem malá jela v zoo a v nakupaku. Vláčkem ještě jezdí u dědy, neboť děda má pod postelí železniční panel s vláčky. 🙂
Zážitek mám z autobusu a to dcerou kamarádky, kterou jsem hlídala. Bylo léto a jeli jsme busem a před naší výstupní zastávkou malá z ničeho nic se na mě otočila a říká:"této ta paní nemá kalhoty a fakt nemá, já jsem se dívala" samozřejmě to neřekla potichu, ale na celý bus. Já byla červená až na .... ještě, že už jsme byli na zastávce, tak jsem ji vzala za ruku a rychle vystoupila. Potom jsme už kalhotky nerozebírali 😉😉.

Cestujeme často, nejčastěji autem.Největší zážitek maj děti z vlaku,občas s nim jezdíme na krátké výlety,nejvíc se těší na tunely 🙂

syn si zamiloval cestování vlakem, vždycky je natěšený a cestou ve vlaku vše pozoruje a popisuje 🙂

Syn miluje všechny dopravní prostředky a když nějaký vidí prosí že s ním chce jet. Už nejen vlak, autobus, ale poslední dobou i vrtulník, bagr, jeřáb. .. No nevím, asi zůstaneme u vlaku 🙂

tak my cestujeme predevsim v aute, sem tam ve vlaku, autobusu, trolejbusu.......ted jsme ve meste meli tramvaj ze zacatku 20. stoleti-sice nejezdila, ale byla taaaaaak nadherna-tou bych chtela cestovat po meste-secesni okna, misto jen pro 16 lidi, zvonek......syn byl tak nadseny, ze jsme tam byli 4krat za den-skoda, ze uz tak krasne tramvaje nejezdi!!!!!to by se po meste cestovalo jedna basen!

Letos jsem nechala opravit svoje staré kolo, namontovat dětskou sedačku (dozadu). Sotva jsem po letech poprvé sedla natěšeně na kolo a šlápla do pedálů, ozval se zezadu strašný smích "Hahahahaha, maminkoooo, ty máš ale velký zadek!!" 😀

Pokud jde o každodenní cestování, využíváme pro přesun MHD nebo jdeme pěšky. Na návštěvu k babičce jezdíme autem, ale nedělá nám problém ani autobus, pro dceru je zatím pořád zajímavé a neokoukané sedět jako velká holka na sedadle a koukat z okna 🙂

@bara_lego To každopádně, akorát tatínek moc vlasů nemá, tak je chráněn - tahá ho pro změnu za uši, občas ho chytne i za oči 😀

U nás se jezdí ve všem a na všem co má kola. Takže auto, autobus,, tramvaj, vlak, metro, kolo, odrážedlo, koloběžka, člun, parník, vozítko v ZOO, kde tatínek fungoval jako koník a malá na něj pokřikovala hijéé a ještě občas na poníkovi. Největší zážitek měla, když s babičkou jela autem pro kuřátka

Jak cestujeme? Nejčastěji pěšky. Konečně jsme se dočkali doby, kdy můžeme jít poklidně do lesa a náš prďola nechce jít střemhlav z kopce dolů. To bývali opravdu těžké chvíle plné vztekání. Takže lesní výlety si opravdu užíváme 😀. Jinak samozřejmě musíme využívat i běžné dopravní prostředky jako je auto, vlak či autobus. Z nich má malej momentálně nejraději autobus. Takže autobusem jedeme do města a zase z města. Jenže je to málo 🙂-Vždy když autobus přijíždí na zastávku, tak se mu rozběhne naproti. No ještě že tam stojím s ním, jinak by to špatně dopadlo. Nedávno, kdybych ho nedržela, tak ho bouchnou otvírající dveře. 🙂 Ale hlavně, že se autobusu dočkal a může nastoupit. A vtipný zážitek? Pro nás je hrozná legrace už jenom to, jak pádí za autobusem. Stačí říct "jedeme autobusem" a náš malej prďola se může přerazit, jen ať už jsme z bytu venku na zástavce. Co na zastávce, nejlépe v autobuse 😀 Jsem opravdu zvědavá co nás čeká, až bude umět mluvit.🙂

Letos jsme byli v lete na Rujane. Maji tam celkem velkou atrakci, pres ostrov jezdi porad dokola parni vlak i s otevrenymi vagony. No tak to si nemohli kluci nechat ujit, vlezli jsme do vlacku, kluci samozrejme musi vse videt, stoupli si na spojovaci mustek mezi vagony, ktery byl venku. Vlak se rozjel, zahoukal a vyvalil se cerny dym primo na ne, ty ocouzene neverici obliceje😂😂 od sazi. Vypadali jako 2 certiska😆😆. Pobavili jsme cely vagon.

Naše malá dvojčata rády cestují vlakem i autem. Ale nejlepší zážitky máme z cest MHD po Praze. Nejsem ten typ, který si jen tak začne povídat s cizím člověkem. Ale od té doby, co se ke mně na cestách připojily děti, jsme si už v tramvajích a v metru našli spoustu kamarádů.

Bydlíme v Praze, to je pro naše dva kluky ráj, metro, tramvaj, autobus, proto nejčastěji jezdím s dětmi MHD. Mnohdy musím procházku plánovat tak, abychom zvládli co nejvíc druhů dopravních prostředků. Nejlepší zážitek bývá, když řidiči nadšené mávání a skandování "maš!maš!" (Metro) "abaf!abaf!" (Autobus) odmění zamáváním, zablikáním nebo dokonce zatroubením. Naštěstí pražská MHD zaměstnává spoustu chápavých řidičů, asi tatínků a dědečků podobných malých nadšenců.

Pro nás bylo cestování vždy traumatizující. Matýsek to nesnášel dobře, proplakal celou cestu jako miminko. Teď mu jsou dva roky a cestování si vyloženě užíváme, takže cestujeme často, ať už vlakem, autobusem, autem, na kole nebo pěšky 🙂 Všude si říkáme, co vidíme, ukazujeme mu zvířátka, značky, stromy, auta, barvy aut, stavební stroje... Díky tomu se Matýsek krásně rozmluvil a rozezná i některé barvy, umí několik značek a zvířátek se nebojí, naopak chce všechny do ruky 🙂

Jeli jsme z hor (autem), cestou jsme potkali stádo černých krav a maminka byla tak fascinovaná, že jsem musela zastavit a šli jsme se na ně s malým podívat ven. Krávy si vesele bučely, syn nadšený, já taky, ale přišlo mi, že slyším bučení i z druhé strany (vedle auta, z druhé strany byl les). Říkám si, asi jsou krávy i někde za těmi lesy.... ale furt mi přišlo, že to slyším nějak moc blízko. Povídám "Honzíčku, to by byla sranda, kdyby tady za stromem byla kráva...", syn se tomu chechtal. Pak jsme se otočili, že už půjdeme do auta a.... zašustily listy a zpoza stromu vylezl jeden černý kousek a koukal ze dvou metrů na nás...Já vyvalila oči, popadla děcko a rychle jsme skočili do auta. Bylo to jen malé tele, ale v tu chvíli jsem měla docela šok a moc nepřemýšlela nad tím, jestli to je malé milé tele, nebo rozzuřený býk"...

Nejčastěji jezdíme autem. Se starším synem bývalo období, kdy se mu jízda v autě moc nelíbila, tak jsme se snažili ho rozptýlit naším zpěvem. Náš repertoár byl opravdu široký, od dětských písniček přes lidové po rockové skladby. Většinou to zabralo. Ovšem mám obavu, že spíš proto, že naše interpretace nebyla zrovna valná a trochu ho to poznamenalo 😉 Synovi se pomalu rozvazuje jazýček a když si doma začnu prozpěvovat, tak hned křičí: "Nezpívat!" 😀

Dceři je jedenáct měsíců, a o cestování nemůže být řeč, vůbec se jí nelíbí jezdit autem, nikdy v autosedačce ani neusne a když, tak se ke spánku ,,uřve", nechce spát ani v kočárku, a já nemám to srdce jí trápit, takže zbytečně nikam nejezdíme, a když už někam musíme, tak to jsem vždy totálně na nervy a s manželem dochází i na hádku, jak jsme oba z ní vyřízení. ☹ . Autem ale jezdíme hodně často k babičce, jenže tam jsme do 15minut, což se dá vydržet, o to víc si s babičkou užíváme dlouhé procházky do lesa, do pole.... to je super. Snad se to ale brzy změní a my si budeme užívat i dlouhé výlety. 🙂
Krásný večer.

S nasim pulrocnim prdolkou zatim jezdime jen autem. Jakmile opustime prijezdovou cestu pred domem, malej usina a probouzi se vetsinou az se zastavenim auta v cilove stanici, takze nejake zazitky po ceste ho proste netankuji. Pokrok od dob malinkeho miminka, kdy po par ujetych metrech vyhodil dudlika a rval, dokud ho nedostal zpet (prijemne, hlavne, kdyz jsme spolu jezdili sami bez manzela😊. Nejvetsi zazitek bylo pro malyho asi zatim sledovani stromu a vetvi podel silnice. Manzel uz planuje, jak jednou koupi malemu detskou ctyrkolku, kterou si bude maly ridit sam - z toho nadsena nejsem. Ale dovolim radeji ctyrkolku, nez minimotorku, kterou chce kupovat jedna z babicek -kam na ty napady ty babicky chodi? 😊

Vašík miluje vláčky! Ale protože s manželem nejsme moc na cestování, jel poprvé vláčkem minulou sobotu. Opravdu se moc moc těšil a ráno nemohl dospat. Na nádraží jsme jeli tramvají a Vašík celou dobu všem hlasitě vyprávěl, že jedeme na výlet vláčkem do Nelahozevsi (to slovo které říkal on neumím reprodukovat 😀) a opravdu mu nikdo nerozuměl. Na nádraží byl nadšený a po nastoupení do vláčku se mě pořád ptal, jestli jsme opravdu ve správném vlaku (vliv Hurvínka a jeho cesty do Houbohled). Když se vláček rozjel, tak to byl zážitek, komentoval (opět hlasitě) co všechno vidí. A najednou pronesl "euký psa" no myslím, že celý vagonék rozuměl to co já "velký prsa" ... doteď opravdu nevím co viděl, ale "euký psa" hlasitě zopakoval asi 20x ... já byla rudá až víte kde a on si klidně usnul a půlku cesty prospal 😀

Já jezdím s holkama cca 1x měsíčně 100km vlakem, za babičkou.... koupíme si na cestu nějaký dětský časopis, něco dobrého v pekařství a jedeme 🙂 ... nejkrásnější jsou ty okamžiky, kdy někoho zajímavého potkáme jako třeba holčičku se štěňátkem, srandovního pana průvodčího atd. .. a posledním zážitkem je, když se dceři rozsypal pytlík s kaštanama, to bylo ve vagonu veselo 🙂

Cestovala jsem vlakem s dvěma dětmi a tchyní a při přestupu mi praskla v ruce rukojeť kočárku. Zůstala mi v ruce, jedno dítě spící v kočárku a druhé spící na mne v nosítku a velmi neklidná tchyně, která nikam moc necestuje a ze všeho si dělá těžkou hlavu. Kočár neříditelný, nebylo ani za co ho uchopit, vystoupit a přerušit jízdu se nedalo, protože se vlak rozjel a ani jsem nechtěla budit dítě, které právě usnulo. No dojely jsme na místo určení, společnými silami nás dvou plus jednoho mladého chasníka vynesli kočár, který se najednou změnil v nepohodlné a dost těžké zavazadlo, zrušily výlet, udělaly jsme si piknik vedle železniční stanice (místní se na nás chodili koukat jako na nějakou atrakci) a počkaly na zpáteční vlak. Přestup se naštěstí konal na tom samém nástupišti a na konečné už na nás čekal vysmátý manžel s autem. Oprava kočárku Kč 1500,-. jedna zbytečná cesta tam a zpět cca Kč 300,-, jedno utužení vzájemného vztahu s tchyní ("tak aspoň je co vyprávět, ne?") K NEZAPLACENÍ. 🙂

Milujeme vlaky, cestování s nimi i jen pozorování na nádraží. Jsme z Kokořínska, tak tu máme krásnou malou lokálku. Často chodíme mávat když jezdí kolem. Jinak cestujeme hlavně autem, a je to u nás jako na Safari. Není snad cesta kdy bychom nepotkali srnky, jelena, zajíce nebo kance. Musíme jezdit opatrně, to vše nám tu běhá přes cesty 🙂

Cestujeme často a rádi,převážně autem, rádi poznáváme nová místa, děti cestování milují, takže není problém jet kamkoliv, jeli by i na cestu kolem světa 🙂

Naši kluci denně jezdí autem. Jsou to velcí automobiloví fandové. Ještě se ani neumí pořádně vyjádřit, ale o autu povídají v celých větách. Kolikrát si říkám, že jim stačí zajet na parkoviště nebo jen otevřít kapotu a přistavit 2 židle - velká zábava. Momentálně hledám knížku z autoškoly, abych jim mohla trošku vysvětlit práci motoru 🙂
V autě sledují vše kolem, pořád diskutují co vidí, jak se mění příroda. Největší zážitek byly kroupy, kdy jsme neměli kam zajet se schovat a byli vystaveni přímé palbě. Vzadu na sedačkách se ani nedýchalo, jak do toho byli ponoření.
Doma na zahradě mají každý ze špalku a volantu postavené auto. Je to ta nejlepší hračka pro rozvoj fantazie. Stále jezdí a říkají příběhy kam jedou, co tam dělají, často opravují motor...
Vláčkem jsme zatím jeli jen jednou a to s velkým úžasem. Zrovna dnes projevili přání znovu někam vyrazit mašinkou 🙂

Syn miluje všechny dopravní prostředky, ale ze všeho nejvíc vláčky, autobusy, tramvaje a metro. Všelijaké vláčky a autobusy máme nejenom doma, ale už i u babiček. Když jedeme po Praze, nejezdíme nikdy jen jedním dopravním prostředkem, ale vždy musíme jet metrem, tramvají i autobusem...takže cesta, která by normálně trvala půl hodiny nám trvá 2 hodiny 🙂...ale syn je nadšenej 🙂. Letos v létě jsme už poprvé vyzkoušeli i přívoz, loď do ZOO a lanovku, což byl pro syna neskutečný zážitek 🙂. Přejeme všem mnoho krásných zážitků při cestování i při hraní s Duplem 🙂