SOUTĚŽ o LEGO DUPLO Vláček

Obě děti milují cestování vlakem. S babičkou jezdí třeba i jen jednu stanici. Úžasným zážitkem byl parní vlak na Dolní Moravě. A oba milují veterány, veteránská auta. Snad se jimi někdy svezou. 🙂

Většinou cestujeme autem. Ale největší radost mají holky z cesty autobusem, vlakem, tramvají. Jeli jsme i parníkem. Když jedeme kolem benzínky, holky vždy hlásí benzín. Při setkání s náklaďákem starší dcera hlásí, že je vélikej, móóc napapanej 🙂

krásný den vám všem přeji.
u nás je velká zábava cestovat a dcerka zbožňuje jakýkoliv druh cestování až už autem, vlakem, autobusem nebo třeba i u mámy na kole. s tím je také spojená naše nejlepší příhoda. to jsme takhle jednou jeli na projížďku na kole a po pár desítkách kilometrech, já už unavená a tak trochu ztracená mlela z posledních sil a zamnou se ozvalo ''kde to jsem, mami šlapej, hop hop''. v tu chvíli mě málem trefilo. podotýkám že dcerce byli sotva 2 roky tak dat dohromady takovou větu muselo být náročné 🙂 ale mě to rozesmálo a k cíli jsme v pořádku dorazili 🙂

S nasim nejmenším nejcasteji nejzdime autem, ale i jizda vlackem se nam moc libi. Nejzajímavější na ceste jsou tunely a mosty a samozrejmne, kdyz muzeme za oknem videt nějaká zajimava zviratka.

Dobrý den, děkuji za možnost si zasoutěžit o tuto krásnou výhru - s Tomínem většinou cestujeme autem. Je to pro nás nejpraktičtější a hlavně také nejpohodlnější. Nevím čím to je, ale čím je Tomík starší, tak tím máme pro něj s sebou víc a víc věcí. A to jsem doufala, že to bude právě naopak a věcí bude ubývat 😎 Párkrát jsme jeli i autobusem, ale mašinkou ještě ne, na tu se zatím "jenom" chystáme.

Hezký den přeji. S dětmi jsme cestovali jen párkrát, protože cesta, která běžně našim známým trva hodinu a půl nám při cestě za nima zabrala 5,5 hodin.. Pauza na čůrání. Pauza na kojení. Pauza na vyndání mladší dcery z vajíčka, protože se jí tam nelíbilo. Další pauza na čůrání. Pauza na vymyšlení stínítka kvůli sluníčku v obličeji. Pauza na převlečení starší pozvracené dcery. Pauza na svačinku. Pauza na procházku. Opět pauza na čůrání... a tak jsme si po tomhle cestovním dni řekli, že za barákem je vlastně také krásně....... 😖

Bydlíme ve městě a hodně věcí máme v dosahu, ale občas využijeme MHD nebo auto jako svátek máme výlet vlakem. Když byl synek menší, vlaky ho fascinovaly a žádná cesta se neobešla bez zastávky na nádraží, kde jsme museli vyčkat odjezdu minimálně jednoho vlaku. Jinak je synek spořádaný cestovatel, jezdí rád a cesty probíhají většinou v klidu, ale jelikož je to náš malý rozumbrada, komentuje kde co a občas se baví celý autobus 🙂 Uvítala bych, kdyby si lidé na zastávkách v přítomnosti dětí dávali pozor na jazyk, jednou synek vyslechl jakousi debatu a v autobuse vyžadoval vysvětlení "Maminko, kdo je to buzerant?" Zkuste to slušně vysvětlit tříletému dítěti a nečervenat se při tom.
Jinak synek hlídá rychlost kolemjedoucích a pokud se mu zdá, že auto jede hodně rychle, hlásí, že by na něj poslal policajty, "Jelikož určitě porušil dopravní předpisy!"

Náš nejčastější dopravní prostředek je auto.občas jezdíme i vlakem a autobusem.Letos jsme dokonce letěli letadlem na krásnou dovolenou do Tunisu a všichni jsme si to velice užili

S naší maličkou jezdíme autem nebo autobusem a samozřejmě v kočárku. Každá cesta s ní je zážitek. Všichni kolem se na nás dívají, kdo se to z toho kočárku ozývá, protože se ten náš drobeček neustále hihňá a culí na všechny kolem 😀

Na výlety nejčastěji jezdíme autem, po městě MHD. Kvůli Kubíkovi a jeho lásce k mašinkám jsme začali výlety koncipovat tak, že první část jdeme pěšky a zpět jedeme vlakem, ale po druhém výletu nám došlo, že více než zevnitř miluje vlaky zvenku. Když jde o cestování, jeho favorité jsou jasní – musí se jim otvírat dveře. Nikdy nesedíme, ale stojíme u dveří a on pozoruje, jak se otevírají a zavírají a přitom výská, jásá a gestikuluje. Bez ohledu na cíl cesty, pro Kubíka je největší zážitek právě ta cesta, kdy mu svítí oči napětím, nadšením a očekáváním. Jeho štěstí a spokojenost dělá z cestování nevšední zážitek i nám a jsem šťastná, když vidím, kolik úsměvů jeho dovádění vyloudí i u ostatních cestujících a kolika lidem zpříjemnil den 🙂

My cestujeme každý týden za prarodiči autem, cesty zatím bez problémů, vzhledem k tomu, že letos jsme moc času na cestování neměli kvůli stěhováni a opravám domku, ale malé je 15 měsíců a tatínek milovník strojů jakékoli velikosti , takže si vše snad brzy vynahradíme. Vím, že dcera z budoucí jízdy vlakem bude nadšená, protože stačí když jedeme šalinou tak nadšeně třepe ručičkama a napodobuje její cinkání 🙂

Daneček nejraději cestuje svým autíčkem, bohužel mu moc rychle nejezdí a často taky musí "tankovat" elektřinu, takže nikam moc nedojede. 🙂 Já za ním jdu pomalým krokem 😀
Ve škaredém počasí se vydáváme za hranice všedních dní pomocí mapy a chytrých zeměpisných knížek, povídáme si o jednotlivých zemích, kreslíme typické obyvatele, domy, potraviny...., modelujeme....

Nejčastěji cestujeme MHD (tramvají a autobusem). Vozíme s sebou i malou sestřenici a musím říct, že dvě malé děti jsou účinnější na zvedání líné mládeže ze sedadel než obrovitánské těhotenské břicho. Ještě týden před porodem mě přes veškeré hekání na cestě k doktorovi nechtěl pustit sednou nikdo, ale se dvěma dětmi se zatím místo vždycky našlo.
Vlak obě děti milují, ale cestujeme nejraději jen pár stanic někam na malou procházku nebo na hřiště. Děti mávají všemu za oknem a když čekáme na nástupišti tak mávají zase všem vlakům. Už jsme jeli i historickým vlakem, tak viděly, jak "mašinka bumbá vodu" a celé týdny vyžadovaly povídání o staré mašince, co jezdí na uhlí a bumbá vodu.

Dokud jsme bydleli v Praze, tak jsme nejvíc cestovali MHD. V metru se starší dcera, tehdy cca dvouletá, snažila vždycky v názvu stanice hledat "svoje" B. V současnosti jezdíme nejvíc autem - po našem nejbližším okolí. A jelikož už je podzim, tak hrajeme s holkama bojovku - číhej na zvířátko. A pak máme ještě jednu kategorii cestování - k babičce! Tu nejčastěji absolvujeme vlakem. Někdy je pro mě cesta nekonečná, ale většinou si ji užijeme.
A cestování s dětmi je zážitkem samo o sobě, zejména ve veřejné dopravě. Jsou to talenti na vytváření trapných situací (tedy situací, kdy se trapně cítím já, těm malým opičkám je to šumák 😀), třeba ptát se mě, proč ten pán vedle má pomalovanou ruku (tetování) a proč si to neumyje, hlasitě šeptat, že ta slečna vedle je moc hezká, komentovat přebalovaného chlapečka, že má nějakou jinou pipinku a podobné vejšplechty.

Viky moc rád cestuje vláčkem! Vydrží celou cestu koukat z okýnka a když mu pan průvotčí dá dětskou jízdenku to je radosti! 🙂

Cestujeme nejčastěji autem s fůrou hraček u sebe, které si s přáteli, kteří jezdí s námi s dvojčaty na cestě zpět vyměníme, aby se děti pořád bavily 🙂. Zážitek? No parádní bylo při přebalování v autě - plenka aniž by byla už zabalená, my sjela po autě i s dárečkem (bobíkem), tak další cesta musela být přes myčku 🙂, kde náš malej koukal copak se to děje 🙂

Nejčastěji cestujeme asi autem, ale nejraději vlakem, malý má dokonce štípací kleště a jízdenky, plácačku a píšťalku, náš malý průvodčí 😎

My cestujeme moc rádi. Nejčastěji podnikáme různé výlety do přírody, spojené s prohlídkou zvířat a památek.

Myslím, že naše děti jsou v přírodě spokojené. Dcera si najde v lese klacek, hází kameny do vody, šišky na strom, zdolává strmé kopce, lozí po skalách (menších skalách, spíš takových větších kamenech)... Ale pokaždé nám hlásí: "Koukej, já jsem na skále🙂" Mladší je zatím v kočárku nebo na dece. Doufám, že dětem ta radost z maličkostí vydrží hodně dlouho.

Nejlepší bylo, když jsme domů přinesli poprvé Barbíny. Dcera s nimi vylezla na postel, z peřiny si udělala skálu a povídá: "My jedeme do Teplickejch*🙂" Barbíny v plesových šatech a na podpatcích😀

* Adršpašsko-teplické skály

S klukama cestujeme nejčastěji autem a pěšky a o to větší zážitek je potom výlet mašinkou nebo autobusem - oba dva prostředky nám v DUPLU zatím chybí a budeme psát Ježíškovi

S nasi dvouletou dcerkou jezdime casto vlakem. K babicce a dedovi to mame daleko a jizda vlakem je nepohodlnejsi. Dcerka je opicka a rada po kupe splha na sedadla a vyhlizi z okna. V kazde stanici mava na cestujici a za jizdy se snazime vyhlizet zviratka.

Naše beruško je ještě maličká, takže na velké cestování to ještě není. Ale určitě to napravíme až povyroste. Takže se vozíme v autě, kočárku a nákupním košíku, ten má Lucinka moc ráda. Má rozhled, okolo je mnoho barevných věcí a plno lidí.

Kromě klasického cestování s dětmi autem, s cílem někam dojet, něco nakoupit atd., tak cestujeme se starší dcerkou rádi vlakem jen tak, ideálně na velký železniční uzel (který máme naštěstí ve vedlejším městě), kde, ačkoliv je to holka🙂, vydrží sledovat třeba 2 hodiny příjezdy a odjezdy vlaků, všem odjíždějícím cestujícím mává a nadšeně běhá po nástupištích, jezdí na jezdících schodech a tyká si s výpravčími🙂 😀
Takže jistě chápete, že z téhle "vlakové" výhry by u nás bylo doma neskutečně veliké nadšení🙂

Nase obě deti nejradeji cestuji autem a masinou. Bydlime blizko nadrazi a temer kazdy den tam chodime na prochazku sledovat semafory a cestujici.
Protoze se snazim byt trochu akcni maminka tak jsem jiz s nima jela i sama vlackem. Syn byl a je vzdy nadseny(budou mu 3) a dcera 15 mesicu byla zatim vzdy vyjukaná 😵 musime sedet v prostoru na kola, protoze se nam nevejdou golfky do dveri. Nam to ale vubec neva, mame detskej listek a stromy utikaji za oknem 😀
Auto mame radi, protoze tam jezdime vetsinou vsichni i s tatou.

s naší dcerou cestujeme nejčastěji autem nebo pěšky, výlet vláčkem máme v plánu, ale máme tady výluku, rozkopané koleje, takže si musíme počkat, párkrát jsme jeli autobusem, dcera ráda pozoruje ostatní a když se jí někdo zalíbí, tak s ním laškuje. Největší zážitek z cestování na který nemůžu zapomenout nemám s dcerou ale s neteří, jeli jsme jedním autem já a můj manžel a švagr, švagrová a jejich dvě holčičky na Slovensko na svatbu, té mladší se u Bratislavy udělalo špatně a jak to dopadlo, všechny nás pozvracela, bylo to něco strašného, já seděla vedle ní a schytala jsem to nejvíc, museli jsme zastavit, dát se trochu do kupy na benzínce a pokračovat v cestě, příbuzným jsme pak museli vysvětlovat, proč tak smrdíme 🙂 teď už se tomu směji, ale tenkrát ta cesta hotový horor 😀 😀 doufám, že naše dcera nebude blinkací 🙂

My cestujeme obvykle autem, jezdíme na Slovensko za rodinou 360km dost často takže naše Evička toho nacestovala za ty své 13 měsíce tolik, kolik možná ani nějaký jiný dospělý člověk 😀 Jezdíme přes různě dlouhé tunely, kde při procházení blikají světélka a ona na to s úžasem kouká 🙂 🙂 🙂

My s dětičkami Lukášek 4 a Matyášek 1 a Nikolka 13 🙂 jezdíme autem, vláčkem, busem, tramvají i metrem ..a taky na kole,Ještě nám chybí časem to letadlo a jak říká náš Lukášek samozřejmě i ta veliká RAKETA....
Celkově cestování MILUJEME.... zažíváme spoustu zážitků, sem tam nosíme nejen zavazadla, ale i spící děti 😀 a hlavně jsou naši kluci pěkní laškovníci ...všude pomrkávají po průvodčích 🙂 řidičích ... a ty jejich hlášky ...

Cestujeme s dětmi autem a starší čtyřletá dcerka nám na cestu vesele zpívá písničky známé ale i si vymýšlí nové a po nás chce abysme zpívali s ní. Roční synek s k nám už také přidává svým zpěvem, takže máme takové veselé zpívací auto 🙂

Cestujeme hodně a všemi možnými způsoby - Eli už jel v autobuse, vlakem, na kole, autem, letadlem, lodí, na bagru, na kombajnu a musím říct, že ho baví snad všechny způsoby. Je to malý cestovatel po nás. Zážitků máme strašně moc a těžko vybrat jen jeden jediný🙂
Přikládám jednu fotku z letošní dovolené, kdy Eliášek navšívil jednu z nejkrásnějších evropských pláží - Porto Katsiki na Lefkadě🙂

Cestujeme všelijak...peskobus, auto, bus, vlak, kolo, odrazedlo, kočárek, sanky..zkoušeli sme už i lodičky, lanovku, zubacku...ale suverénně nejkvalitnější cestovatelský zážitek mám s prckem když sme nechali ozraleho tatínka na svatbě a jela sem s malým sama večer domů a ten chytal v autě histeraky tak jsem ho v každé druhé dedine musela vyndat z auta, navázat do šátku a potmě jsem tam pochodovala v minisatech a na steklich ulicemi dokud se trochu neuklidnil a nemohli sme popojet zase kousek dál...40 km sme jeli přes 2 hodiny a lidi co mě potkávali si asi dlouho tukali na celo 😆