Film Sbormistr. Jak poznat, že se něco děje?
Zdravím, maminky. Viděli jste někdo film Sbormistr? Myslím , že už je dnes na kroužcích zdravější prostředí, ale teda děsí mě, že to ty rodiče na holkách nepoznali. Četla jsem jednu zajímavou recenzi, ze který mě mrazí, protože jako rodič nevím, jestli bych poznala že vůbec něco děje.
Tohle je kus textu, co mě zaujal.
"Veřejnost má ráda jasno. Hrdinové mají pomáhat a chránit, od obětí se očekává útěk nebo boj. Kdo nepatří do jedné ze škatulek, jakoby neexistoval. Ale mezi útěkem a bojem existuje propast, kam se vejdou desítky let ticha. Třetí škatulka. Vyrostla jsem v době, kdy poslušnost a úcta k autoritám byly nad hodnotou a vlastní identitou dítěte. Díky filmu, vidím, jak bych působila. Na venek možná stejné chování jako dívky ve filmu, uvnitř ticho, které bolí. Bylo mi jedenáct. Mozek "zamrznul". V šoku z toho, že mi ublížil někdo v koho jsem vložila jako dítě nejvyšší důvěru, mozek vypnul obranný mechanismus a zůstala jen poslušnost. Byla jsem figurkou na šachovnici, kterou posouval někdo podle pravidel, která jsem si nevybrala. Dnes snad vím, jak poznat první signál u svého dítěte.
Autorka je samosebou anonym (možná je jednou z účastnic kauzy), ale na konci psala, že by možná založila sbírku na kampaň a uvolnila zbytek svých zápisků, pokud budou návodem, pro ostatní, jak to poznat. Já bych byla pro. Hodila bych možná klidně text na sítě, ať je vidět, že je o téma zájem.
Co myslíte?
Já jsem ten sexuální nátlak v nerovné situaci zažila. Můj profesní idol, o čtvrt století starší pan profesor mě pozval na “pracovní pohovor” na večeři (možná to zní divně, ale já tam roky fiškusovala, byl to maličký kolektiv a s kolegy jsme na pivko a večeři chodili celkem běžně). “Aby zjistil, jestli stojím za to, aby mě přijal” (tehdy jsem mu měla vylejt víno do ksichtu a odejít, protože po třech letech, kdy jsem různě chyběla ve škole, abych mu lepila nedostatek doktorů, to už fakt mohl měl a vědět). Oba jsme pili, oba jsme byli nakonec regulérně opilí, on po mně před hospodou vyjel a začal mě líbat. Přesto, že jsem byla brejlatá obtloustlá holka, která ho nikdy ani půl slovem nebo půl gestem nesváděla, jenom mě opravdu do morku kostí zajímala medicína. A měla jsem na sobě džíny a nějakou oversized mikinu. Byť už jsem sotva artikulovala, odstrčila jsem ho, řekne, že takhle ne a utekla domů. Doma jsem dva dny v kuse brečela, styděla jsem se, byla jsem hrozně uražená, ponížená (a to jsem netušila, že nás viděla jedna udrbaná kolegyně, takže samozřejmě bylo jasný, že s ním spim).
Bylo mi pětadvacet. Byla jsem velká holka, přesto jsem tu situaci sotva ustála. Co by bylo ve čtvrnácti, v patnácti…?
@drep promiň, ale to jsi byla neskutečně naivni a hloupá, když sis myslela, že tomu doktorovi šlo jen o to aby zjistil tvé medicinské znalosti.
@zuzkasim já se teda musím Zuzky zastat. Ano, je správně, že v dnešní době se správně pojmenovávají viníci a mění se k lepšímu práce policie, soudů, vnímání obětí u veřejnosti. Podporuju to.
Ale jako by se úplně popřela eliminace rizika. Malou holčičku oblékneme, aby nenachladla. Dáme jí helmu na kolo, autosedačku... A dospívající slečně už nepovíme, kam je lepší nechodit? Co není vhodné si obléct? Že svým tělem a chováním může získat výhody, ale zaplatí za to vysokou cenu vlastní důstojnosti? Stejně jako Zuzka jsem učila na druhém stupni a to nevhodné oblékání, vyjadřování, chování jsem viděla denně na vlastní oči a hodně mě mrzelo, že je někdo morálně nevedl. Takové holky nesoudím, ale mám o ně obavy.
@antoinet máš úplnou pravdu, že holky na druhém stupni občas mohou působit vyzývavě, že se často výrazně líčí a člověk kolikrát neví, kolik jim je.A že bych jako chlap na druhém stupni učit nechtěla, o tom žádná. V tomhle případě ale on moc dobře věděl kolik jim je, měl je na starost a měl říct kategorické NE! Pokud by se mu nějaká holčina fakt "nabídla", měl to řešit. Já ještě pochopím, že nějaký 18 letý ucho na diskotéce nepozná, že je holce 14 a pokud ona do toho jde dobrovolně, tak z toho je průšvih, i když ten kluk to třeba fakt netušil, že je ona pod zákonem. Ale tady nešlo o to, že by pachatel nevěděl, on normálně zneužil svého postavení a bylo mu jedno, že ta holka je nezletilá. Pokud o tom nějací rodiče věděli, tušili, tak je to hrozný, nesou si svojí vinu, ale tu jeho to nesnižuje.
@drep promiň, ale to jsi byla neskutečně naivni a hloupá, když sis myslela, že tomu doktorovi šlo jen o to aby zjistil tvé medicinské znalosti.
@anonym_65498d děkujeme za odvážný anonymní názor a posíláme klíčenku😂🙈
Podobných pracovních obědů, večeří nebo káv jsem jsem od té doby zažila mnoho, zvlášť, když se mě někdo někam pokoušel přetáhnout. Jenže to nikdy nebylo s takovým kreténem, takže se nic divného, kromě rozhovoru o medicíně, nedělo. Pointa nicméně měla být, že podobní kreténi budou svou nadvládu zkoušet i na dospělý ženský a že to není nic úplně snadnýho ani příjemnýho ani v dospělosti, takže chtít aby to “správně” zvládlo dítě (protože puberťák v dospělém těle je furt mentálně dítě) je strašně nefér
Tady se otevřelo zajímavé téma. Já jsem byla svědkem kultu osobnosti, ke kterému holky jen o málo starší než v tom filmu, vzhlížely jako k bohovi, byly do něj zamilované a uzavíraly sázky, která ho svede dřív. Dotyčný měl opravdu co dělat ten tlak ustát a neustál ho jen jednou a světe div se, vznikl z toho normální vztah zakončený manželstvím a rodinou. Je samozřejmě hrozné, když toho dospělá autorita zneužívá a v podstatě manipuluje ty dívky k sexu, ale nedělejte si iluze. Některé holky už ve 14 moc dobře ví, na co mají tělo a nebojí se ho použít k získání výhod. Svět není černobílý a na ty holky ve filmu nikdo neskáče s nožem ze křoví. Ony do sbormistra byly zamilované, byl pro ně bůh a udělaly by cokoli, aby byly v jeho přízni a dostaly se mezi elitu. Navíc byla 90. léta, tenkrát nebylo žádné meetoo, nemluvilo se o tom a já sama znám několik holek, dokonce i kluka, kteří na střední, někteří už v devítce, randily s učitelem nebo trenérem a tolerovalo se to. A nebyly to žádné oběti, často z toho byly dlouhodobé vztahy, které trvaly roky, některé dodnes. Ono většina párů, kde je muž významně starší než žena, vzniká z nějakého podřízeného vztahu, často šéf/zaměstnanec, student/učitel, herečka/režisér. Někdy je z lásky, někdy je to z touhy po postavení, majetku, způsobu života, životních zkušenostech... Ta manipulace, která byla zobrazená ve sbormistrovi, je spíš ukázka narcistické osoby a toxického vztahu s takovým člověkem, jen z poněkud jiného úhlu než je běžný vztah dvou lidí. A před tím bychom měly své děti varovat.
@anonym_2c4daf to, že některé z takových vztahu končí romanticky až do konce života, nemění nic na tom, že to bylo zneužití. Ve chvíli, kdy jsem ve funkci učitele, nějakého vychovatele, lékaře nebo cokoliv podobného a to dítě mi bylo svěřeno, tak já se mám prostě ovládat. Jasně, že ta holka možná ví, co dělá a moc dobře ví, na co to tělo ma, možná ho umí parádně použít k manipulaci, ale já zase jako dospělý vím, že mám nechat kalhoty zavřené a nedovolit cokoliv, co by ji jakkoliv ohrozilo. Tady není žádné ale, i když to zní možná krásně: "No my jsme spolu od čtrnácti, já jsem maminku učil a hrozně jsme se do sebe zamilovali." Ne, není to krásný, je to zneužití a je to trestné.
Chodila jsem tam 11 let. 🙌 Film byl utržek čehosi … Nerekla bych , že úplně šťastně natočeno.
@anitta Dobrý den, moc děkuji za odpověď, je pro mě nesmírně cenné, slyšet někoho, kdo tam strávil tolik let. Myslíte, že ten popis figurky na šachovnici a zamrznutí, který popisuje můj původní příspěvek sedí na to, jak jste to tehdy vnímala vy nebo ostatní? Že ta poslušnost byla nade vše? Co myslíte, poznal by dnešní rodič že se něco děje? Děkuji za názor, ať už jakýkoliv.
@anonym_65498d děkujeme za odvážný anonymní názor a posíláme klíčenku😂🙈
Podobných pracovních obědů, večeří nebo káv jsem jsem od té doby zažila mnoho, zvlášť, když se mě někdo někam pokoušel přetáhnout. Jenže to nikdy nebylo s takovým kreténem, takže se nic divného, kromě rozhovoru o medicíně, nedělo. Pointa nicméně měla být, že podobní kreténi budou svou nadvládu zkoušet i na dospělý ženský a že to není nic úplně snadnýho ani příjemnýho ani v dospělosti, takže chtít aby to “správně” zvládlo dítě (protože puberťák v dospělém těle je furt mentálně dítě) je strašně nefér
@drep jenže tenkrát jsi byla v pozici studentky, takže ti mělo být víceméně jasné o co danému pánovi jde. Tím to samozřejmě neomlouvám, ale v určitém věku a v určité pozici(student) by ti mělo být jasné o co jde.
@anonym_2c4daf to, že některé z takových vztahu končí romanticky až do konce života, nemění nic na tom, že to bylo zneužití. Ve chvíli, kdy jsem ve funkci učitele, nějakého vychovatele, lékaře nebo cokoliv podobného a to dítě mi bylo svěřeno, tak já se mám prostě ovládat. Jasně, že ta holka možná ví, co dělá a moc dobře ví, na co to tělo ma, možná ho umí parádně použít k manipulaci, ale já zase jako dospělý vím, že mám nechat kalhoty zavřené a nedovolit cokoliv, co by ji jakkoliv ohrozilo. Tady není žádné ale, i když to zní možná krásně: "No my jsme spolu od čtrnácti, já jsem maminku učil a hrozně jsme se do sebe zamilovali." Ne, není to krásný, je to zneužití a je to trestné.
@misa_pise souhlasím, za mě za k
holka, která se naučí používat svoje tělo jako nástroj manipulace vůči autoritě, je ve skutečnosti jen jiná podoba figurky. Dospělí měl držet poklopec na uzdě.
@drep jenže tenkrát jsi byla v pozici studentky, takže ti mělo být víceméně jasné o co danému pánovi jde. Tím to samozřejmě neomlouvám, ale v určitém věku a v určité pozici(student) by ti mělo být jasné o co jde.
@anonym_65498d hezky se mě snažíš vmanipulovat do “mělas to vědět, můžeš si za to sama”. Akorát že ani smykem. Já neudělala nic špatnýho, vůbec nic. Vina jde jenom za ním. Ale děkujeme za krásnou ukázku victim blaiming, kdyby snad někomu nebylo jasný, co to znamená…
@anonym_65498d hezky se mě snažíš vmanipulovat do “mělas to vědět, můžeš si za to sama”. Akorát že ani smykem. Já neudělala nic špatnýho, vůbec nic. Vina jde jenom za ním. Ale děkujeme za krásnou ukázku victim blaiming, kdyby snad někomu nebylo jasný, co to znamená…
@drep zažila jsem něco podobného, i když v menším měřítku. Měli jsme děkana, který si vždycky někoho vyhlídl a pak byl k němu "více pozoroný". Všichni mi říkali, že mi tu státníci dal protože.. nikdy nic nebylo, měl naštěstí jen blbě poznámky, párkrát mě pozval do kabinetu na konzultaci , vždycky jsem odmítla, nakonec nic víc nezkusil. Každopádně to prý bylo veřejné tajemství, že má rád mladé maso a byl děkanem až do konce své kariéry.
@anitta Dobrý den, moc děkuji za odpověď, je pro mě nesmírně cenné, slyšet někoho, kdo tam strávil tolik let. Myslíte, že ten popis figurky na šachovnici a zamrznutí, který popisuje můj původní příspěvek sedí na to, jak jste to tehdy vnímala vy nebo ostatní? Že ta poslušnost byla nade vše? Co myslíte, poznal by dnešní rodič že se něco děje? Děkuji za názor, ať už jakýkoliv.
@anonym_autor dobry den, bohužel to není na krátkou odpoved. Napisu vam sz vecer.
@drep jenže tenkrát jsi byla v pozici studentky, takže ti mělo být víceméně jasné o co danému pánovi jde. Tím to samozřejmě neomlouvám, ale v určitém věku a v určité pozici(student) by ti mělo být jasné o co jde.
@anonym_65498d ne, nemůže si za to sama a je úplně jedno, co jí mělo nebo nemělo být jasné. Kromě toho tímto příspěvkem.shazuješ všechny ty slušné muže, kteří nemají problém jít na večeři s ženou probrat pracovní věci bez postranních úmyslů. Znám dost takových, naštěstí.
@anonym_autor dobry den, bohužel to není na krátkou odpoved. Napisu vam sz vecer.
@anitta Mockrát děkuji.
@anonym_65498d ne, nemůže si za to sama a je úplně jedno, co jí mělo nebo nemělo být jasné. Kromě toho tímto příspěvkem.shazuješ všechny ty slušné muže, kteří nemají problém jít na večeři s ženou probrat pracovní věci bez postranních úmyslů. Znám dost takových, naštěstí.
@somalicats ale ja přece netvrdím, že si za to mohla sama. Akorát... jde na večeři se svým potenciálním šéfem. Jí je 25,jemu 50...Nevim jak ty, ale já na pracovnich obědech nepiju a když tak jen tak abych se neopila. Samozřejmě to co se stalo je velký špatný, ale občas tomu svým chováním a oblečením jdeme prostě naproti.
V devadesátkách jsem byla na střední. Nebyla tu zmíněna jedna dost zásadní věc - dnes je 13 letá holka opravdu mentálně dítě - sice mnohdy zmalované jak velikonoční vejce a některým jsou vidět až málem vnitřnosti díky stylu oblékání, ale naprostá většina jsou nedospělé bytosti.
My jsme ve třinácti končili základku, dvě z mých spolužaček byly v tomto věku středoškolačky.
V srpnu mi bylo 14 let, za pár dní na to jsem musela fungovat samostatně 150 km od domova, některé holky i 300 km, jezdily domů 1 krát měsíčně. Jediné, co jsem měla obstaráno, bylo jídlo na intru, od patnácti jsem byla na podnájmu, takže jen oběd. Jezdila jsem do školy z Komárova do Židenic - tehdy to byly dost šílené rómské čtvrti. V tramvajích jsme byly obtěžovány (mně hned první týden okradli, takže jsem zůstala úplně bez prostředků - mobily nebyly, měla jsem jen tel.č. na sousedy).
Byla jsem tehdy dost za outsidera - během prváku (natož ve čtvrťáku) jsem byla jedna z mála, co jsem nechodila s klukem a s nikým nespala. To, co ty holky dokázaly dělat, aby bylo po jejich, bylo pro mne až neuchopitelné. Mladí nebo ucházející profesoři byli jak lovná zvěř. Málokterý odolal. A ten, co odolával (byl silně věřící), si prožíval na střední škole slušné peklo, málokterý dal dva tři roky.
Podívejte se i na fotky z tehdejší doby, v 15-16 letech jsme vypadali jako dospělí.
Navíc v devadesátkách jsme se nadechli svobody - a ve všem, se všemi důsledky - porno časopisy a kazetami, soused (nebyl jediný) opustil svou ženu a 4 děti a odkráčel za kolegou. Přitom která se z nás kolem 20-23 let nevdala, yxkrát jsme si vyslechly fakt hnusné komentáře bab o starých pannách a lesbách.
Lítalo to ode zdi ke zdi.
Přestala jsem počítat, kolikrát po mně který vyjel, v Brně jsem to desátém zážitku s exhibicionisty vzdala. Napadání na ulici a komentáře, co jsem asi za ku*vu a co by mi všechno udělal, jsem nesla dost blbě - podotýkám, že jsem vždy byla slušně oblečená, nijak jsem neprovokovala - jen jsem prostě malá, okatá, s výrazným hrudníkem, typ přesýpací hodiny a tehdy měla kolem 50 kg. Ideální cíl.
Po takové četnosti jsem si několikrát vyslechla, že bych “se měla nad sebou zamyslet, kde dělám chybu, že se mi to tak často děje, že to už přece bude mnou”.
Když jsem se přestěhovala do Prahy, po první firemní akci nás vzal jeden z ředitelů autem domů, kolegy najednou v půli cesty vyhodil, ať jedou MHD a trval na tom, že mne odveze domů. Se zlou pochodil a důsledky jsem si pak vyžrala.
Proč píšu tak obsáhle - je potřeba si uvědomit, jak moc se nastavení společnosti v posledních 20-30 letech změnilo a jak se mnohem více chrání děti a ženy.
A je to znát - viz ta situace, jak se to zase určité frakce aktuálně snaží změnit - několik rodin kolem mne řeší, že z jejich dospívajících hochů padají “moudra” typu, že ženy mají být podřízeny mužům, že ženy jsou zlatokopky a je potřeba jim to dát vyžrat, opět jsou na scéně “nepolitická” sdružení, vystupující proti potratům atd.
Pozice sbormistra byla důsledkem kombinace výše uvedených věcí. Kult osobnosti, ambicemi účastníků této kauzy a zároveň studem jeho obětí. Až jasnou definicí stigmatizace takového jednání se konečně začaly nastavovat hranice.
Tak jo, myslím, by to tu mělo zaznít. Takže... pro holky (i kluky) kolem 14, 15 let je NORMÁLNÍ a ZDRAVÉ experimentovat se svojí sexualitou. To neznamená, že jsou jakkoliv ready mít sex, nedejbože vztah s dospělými (experimenty s vrstevníky jsou něco jiného a i na ty je připravené jen malé procento z nich). Ne o nic víc, než je tříleté batole, které touží vařit a míchat připravené stoupnout si před opravdový sporák s vroucí vodou. Jenže tak jako u toho batolete je správná cesta to nezakazovat, neshazovat a pouze umožnit bezpečně načerpat zkušenosti, co v té fázi vývoje potřebuje, tak je zcela na nás dospělých, abychom chápali, respektovali a kultivovali flirtující projevy dospívajících (ono to dělají i kluci, ve velmi obdobné míře a kadenci), ale neinterpretovali je jako cokoliv víc. Dospělý muž ale i žena, kteří tohle nechápou, jsou sami ten největší problém.
Prosím @zuskasim, ale i @antoinet, pokud stále pracuje s mladistvými, aby si to dostudovaly. Protože když si přečtete rozhovory s oběťmi znásilnění, tak velmi často zjistíte, že mnohem horší než ten samotný akt pro ně bylo patologizování jejich chování a přehazování viny směrem k nim.
Znásilnění je vždy zneužití moci. Ta moc není jen v rukách násilníka, ale i v rukách systému, školy, učitelů, policie a dalších institucí. Dovolím si silné tvrzení, že kdokoliv, kdo jakkoliv nepatrný podíl viny přesouvá z násilníka na oběť se sám do jisté míry stává pachatelem, protože zneužívá svou moc směrem ke slabšímu.
Materiálů, výzkumů, příběhů je všude mraky. Čtěte o tom, mluvte o tom, ale proboha, neomlouvejte dospělého chlapa, že se "nechal svést". Pokud by byla pravda, že by se nějaký muž nedokázal ovládat natolik, že by ho mohla svést "proti jeho vůli" žena, dívka libovolného věku, pak by dotyčný nejenom neměl zastával jakoukoliv funkci, ale nejspíš ani vycházet bez dozoru z domu.
V devadesátkách jsem byla na střední. Nebyla tu zmíněna jedna dost zásadní věc - dnes je 13 letá holka opravdu mentálně dítě - sice mnohdy zmalované jak velikonoční vejce a některým jsou vidět až málem vnitřnosti díky stylu oblékání, ale naprostá většina jsou nedospělé bytosti.
My jsme ve třinácti končili základku, dvě z mých spolužaček byly v tomto věku středoškolačky.
V srpnu mi bylo 14 let, za pár dní na to jsem musela fungovat samostatně 150 km od domova, některé holky i 300 km, jezdily domů 1 krát měsíčně. Jediné, co jsem měla obstaráno, bylo jídlo na intru, od patnácti jsem byla na podnájmu, takže jen oběd. Jezdila jsem do školy z Komárova do Židenic - tehdy to byly dost šílené rómské čtvrti. V tramvajích jsme byly obtěžovány (mně hned první týden okradli, takže jsem zůstala úplně bez prostředků - mobily nebyly, měla jsem jen tel.č. na sousedy).
Byla jsem tehdy dost za outsidera - během prváku (natož ve čtvrťáku) jsem byla jedna z mála, co jsem nechodila s klukem a s nikým nespala. To, co ty holky dokázaly dělat, aby bylo po jejich, bylo pro mne až neuchopitelné. Mladí nebo ucházející profesoři byli jak lovná zvěř. Málokterý odolal. A ten, co odolával (byl silně věřící), si prožíval na střední škole slušné peklo, málokterý dal dva tři roky.
Podívejte se i na fotky z tehdejší doby, v 15-16 letech jsme vypadali jako dospělí.
Navíc v devadesátkách jsme se nadechli svobody - a ve všem, se všemi důsledky - porno časopisy a kazetami, soused (nebyl jediný) opustil svou ženu a 4 děti a odkráčel za kolegou. Přitom která se z nás kolem 20-23 let nevdala, yxkrát jsme si vyslechly fakt hnusné komentáře bab o starých pannách a lesbách.
Lítalo to ode zdi ke zdi.
Přestala jsem počítat, kolikrát po mně který vyjel, v Brně jsem to desátém zážitku s exhibicionisty vzdala. Napadání na ulici a komentáře, co jsem asi za ku*vu a co by mi všechno udělal, jsem nesla dost blbě - podotýkám, že jsem vždy byla slušně oblečená, nijak jsem neprovokovala - jen jsem prostě malá, okatá, s výrazným hrudníkem, typ přesýpací hodiny a tehdy měla kolem 50 kg. Ideální cíl.
Po takové četnosti jsem si několikrát vyslechla, že bych “se měla nad sebou zamyslet, kde dělám chybu, že se mi to tak často děje, že to už přece bude mnou”.
Když jsem se přestěhovala do Prahy, po první firemní akci nás vzal jeden z ředitelů autem domů, kolegy najednou v půli cesty vyhodil, ať jedou MHD a trval na tom, že mne odveze domů. Se zlou pochodil a důsledky jsem si pak vyžrala.
Proč píšu tak obsáhle - je potřeba si uvědomit, jak moc se nastavení společnosti v posledních 20-30 letech změnilo a jak se mnohem více chrání děti a ženy.
A je to znát - viz ta situace, jak se to zase určité frakce aktuálně snaží změnit - několik rodin kolem mne řeší, že z jejich dospívajících hochů padají “moudra” typu, že ženy mají být podřízeny mužům, že ženy jsou zlatokopky a je potřeba jim to dát vyžrat, opět jsou na scéně “nepolitická” sdružení, vystupující proti potratům atd.
Pozice sbormistra byla důsledkem kombinace výše uvedených věcí. Kult osobnosti, ambicemi účastníků této kauzy a zároveň studem jeho obětí. Až jasnou definicí stigmatizace takového jednání se konečně začaly nastavovat hranice.
@brunetka11 Ja ti nevim. Jako s vetsinou naprosto souhlasim, ale nejsem si jista, jestli tehdy byly deti mentalne jinde. Nebo jo, ale asi tak stejne jinde, jako kdyz je nektere sestilete dite opecovavany skolkacek a nektere se musi starat samo o sebe a pracovat 10 hodin denne ve sweat shopu. Jako jo, ale podle me jsou schopnost postarat se o sebe a sexualni a osobnostni vyzralost dve ruzne veci a uplne se neprekryvaji. To, ze je 14leta holka sama na intru neznamena, ze je vhodna potencialni partnerka pro tricetileteho chlapa.
A jestli jsme byly v Komarove na tom stejnem intru, tak to 'fungovat samostatne' taky nebylo uplne tak horke - o vsechna jidla bylo postarano, vychovatelky kontrolovaly kdo kde je, musely jsme byt zpet na intru myslim do 18.00 a kontrolovaly vecerku.
@brunetka11 Ja ti nevim. Jako s vetsinou naprosto souhlasim, ale nejsem si jista, jestli tehdy byly deti mentalne jinde. Nebo jo, ale asi tak stejne jinde, jako kdyz je nektere sestilete dite opecovavany skolkacek a nektere se musi starat samo o sebe a pracovat 10 hodin denne ve sweat shopu. Jako jo, ale podle me jsou schopnost postarat se o sebe a sexualni a osobnostni vyzralost dve ruzne veci a uplne se neprekryvaji. To, ze je 14leta holka sama na intru neznamena, ze je vhodna potencialni partnerka pro tricetileteho chlapa.
A jestli jsme byly v Komarove na tom stejnem intru, tak to 'fungovat samostatne' taky nebylo uplne tak horke - o vsechna jidla bylo postarano, vychovatelky kontrolovaly kdo kde je, musely jsme byt zpet na intru myslim do 18.00 a kontrolovaly vecerku.
@ai30 Píšu, že jídlo jsme měly (tedy až na víkend, ty napodobeniny salámu nebo sekané, k tomu suchý chléb a jablko - to se fakt nedalo jíst + nevím, ve kterém období jsi tam byla ty, ale i tak všeobecně to jídlo tam stálo za pendrek). Od třeťáku jsem odešla na podnájem, některé holky už od druháku.
Když porovnám mentalitu a nastavení nás a třeba svých dětí - no, spíše dětí okolo, naše holky vychováváme jako dost samostatné jednotky - je to opravdu jinde.
Od 12 let, pokud byl doktor ve městě, včetně trhání zubů jsem si z 90 % řešila sama, teď by na tebe poslali sociálku pro zanedbávání péče. A ad. samostatnost i do toho třeťáku - pokud jsem chtěla nějaké jídlo s sebou, musela jsem si ho upéct a navařit sama (plus pro ostatní rodinu). A co vím, dost holek kolem to mělo podobné.
Pustila bys v současné době samotné 13-14 leté děcko 150-300 km daleko, třeba i s několika vlakovými přestupy? Navíc my mobily neměli.
@brunetka11 Ja ti nevim. Jako s vetsinou naprosto souhlasim, ale nejsem si jista, jestli tehdy byly deti mentalne jinde. Nebo jo, ale asi tak stejne jinde, jako kdyz je nektere sestilete dite opecovavany skolkacek a nektere se musi starat samo o sebe a pracovat 10 hodin denne ve sweat shopu. Jako jo, ale podle me jsou schopnost postarat se o sebe a sexualni a osobnostni vyzralost dve ruzne veci a uplne se neprekryvaji. To, ze je 14leta holka sama na intru neznamena, ze je vhodna potencialni partnerka pro tricetileteho chlapa.
A jestli jsme byly v Komarove na tom stejnem intru, tak to 'fungovat samostatne' taky nebylo uplne tak horke - o vsechna jidla bylo postarano, vychovatelky kontrolovaly kdo kde je, musely jsme byt zpet na intru myslim do 18.00 a kontrolovaly vecerku.
@ai30 Ad. věkový rozdíl 14 a 30 let - za mne jsou podobné “vztahy” prostě ujeté a je to o neschopnosti muže (nyní už i některých žen) ustát dospělého partnera a potřeby ji / ho ovládat = vychovávat si k obrazu svému.
Ad. fyzická přitažlivost - je to bez pardonu pedofilie.
Mám teď chvilku na doplnění. Z uvedeného rozhovoru jsem pochopila, že to prostředí si takhle nastavovaly všechny zúčastněné strany. Holky se vzájemně hecovaly (to je špatně, proto stojím o edukaci holek, aby sousedovic Eliška neporadila vaší dceři, jestli chceš jet na zájezd, pojď s náma do sauny...), někteří rodiče dělali, že nic nevidí, vedoucí sboru si dovoloval víc a víc. Pokud vím, nešlo tam o žádné znásilnění, což situaci nebagatelizuje, ale přece jen bych tady opravdu ráda mluvila o zneužívání, ale nesrovnávala bych to se znásilněním. Žádného chlapa, který si byť jen dovoluje, neomlouvám. Zmiňuju tu však i druhou stránku věci, kdy by holky měly být vedeny k tomu, co je vhodné a přípustné, co může nakonec ublížit i jim samotným. Kvůli nim samotným, kvůli jejich kamarádkám... A připsala jsem vlastní zkušenost, jak se např. na mladého studenta nebo začínajícího učitele sesypou osmačky a deváťačky, kdy jsme už nejednomu kolegovi museli pomáhat situaci ukočírovat (protože on zájem skutečně neměl, ale potřeboval jim to dát najevo jasně a zároveň citlivě). Mnozí rodiče ani nechtějí věřit, co jak se jejich dítě v kolektivu doopravdy chová. Sbormistr podle mých informací svého postavení zneužíval, využíval ambicí holek, jejich rodičů, vyvolával nezdravé prostředí a dělal to dlouhodobě. Jdu zase zpět pracovat🙂
@somalicats ale ja přece netvrdím, že si za to mohla sama. Akorát... jde na večeři se svým potenciálním šéfem. Jí je 25,jemu 50...Nevim jak ty, ale já na pracovnich obědech nepiju a když tak jen tak abych se neopila. Samozřejmě to co se stalo je velký špatný, ale občas tomu svým chováním a oblečením jdeme prostě naproti.
@anonym_65498d Tak gratuluju, že ses opravdu nikdy nedostala do situace, která se vyvinula naprosto nečekaně a skončila tvým ohrožením. Zamysli se, prosím, nad tím, že se to opravdu stává. A nemusíš mít v sobě ani kapku alkoholu. Dokonce ani nemusíš být nikde venku. Můžeš dokonce být doma, ve svém bezpečném prostoru, a přesto ti může hrozit nebezpečí. Nakolik to zní děsivě. To, že se nestalo nic Tobě, neznamená, že se to nemůže stát jiným lidem. Bagatelizováním problém nezmizí.
V devadesátkách jsem byla na střední. Nebyla tu zmíněna jedna dost zásadní věc - dnes je 13 letá holka opravdu mentálně dítě - sice mnohdy zmalované jak velikonoční vejce a některým jsou vidět až málem vnitřnosti díky stylu oblékání, ale naprostá většina jsou nedospělé bytosti.
My jsme ve třinácti končili základku, dvě z mých spolužaček byly v tomto věku středoškolačky.
V srpnu mi bylo 14 let, za pár dní na to jsem musela fungovat samostatně 150 km od domova, některé holky i 300 km, jezdily domů 1 krát měsíčně. Jediné, co jsem měla obstaráno, bylo jídlo na intru, od patnácti jsem byla na podnájmu, takže jen oběd. Jezdila jsem do školy z Komárova do Židenic - tehdy to byly dost šílené rómské čtvrti. V tramvajích jsme byly obtěžovány (mně hned první týden okradli, takže jsem zůstala úplně bez prostředků - mobily nebyly, měla jsem jen tel.č. na sousedy).
Byla jsem tehdy dost za outsidera - během prváku (natož ve čtvrťáku) jsem byla jedna z mála, co jsem nechodila s klukem a s nikým nespala. To, co ty holky dokázaly dělat, aby bylo po jejich, bylo pro mne až neuchopitelné. Mladí nebo ucházející profesoři byli jak lovná zvěř. Málokterý odolal. A ten, co odolával (byl silně věřící), si prožíval na střední škole slušné peklo, málokterý dal dva tři roky.
Podívejte se i na fotky z tehdejší doby, v 15-16 letech jsme vypadali jako dospělí.
Navíc v devadesátkách jsme se nadechli svobody - a ve všem, se všemi důsledky - porno časopisy a kazetami, soused (nebyl jediný) opustil svou ženu a 4 děti a odkráčel za kolegou. Přitom která se z nás kolem 20-23 let nevdala, yxkrát jsme si vyslechly fakt hnusné komentáře bab o starých pannách a lesbách.
Lítalo to ode zdi ke zdi.
Přestala jsem počítat, kolikrát po mně který vyjel, v Brně jsem to desátém zážitku s exhibicionisty vzdala. Napadání na ulici a komentáře, co jsem asi za ku*vu a co by mi všechno udělal, jsem nesla dost blbě - podotýkám, že jsem vždy byla slušně oblečená, nijak jsem neprovokovala - jen jsem prostě malá, okatá, s výrazným hrudníkem, typ přesýpací hodiny a tehdy měla kolem 50 kg. Ideální cíl.
Po takové četnosti jsem si několikrát vyslechla, že bych “se měla nad sebou zamyslet, kde dělám chybu, že se mi to tak často děje, že to už přece bude mnou”.
Když jsem se přestěhovala do Prahy, po první firemní akci nás vzal jeden z ředitelů autem domů, kolegy najednou v půli cesty vyhodil, ať jedou MHD a trval na tom, že mne odveze domů. Se zlou pochodil a důsledky jsem si pak vyžrala.
Proč píšu tak obsáhle - je potřeba si uvědomit, jak moc se nastavení společnosti v posledních 20-30 letech změnilo a jak se mnohem více chrání děti a ženy.
A je to znát - viz ta situace, jak se to zase určité frakce aktuálně snaží změnit - několik rodin kolem mne řeší, že z jejich dospívajících hochů padají “moudra” typu, že ženy mají být podřízeny mužům, že ženy jsou zlatokopky a je potřeba jim to dát vyžrat, opět jsou na scéně “nepolitická” sdružení, vystupující proti potratům atd.
Pozice sbormistra byla důsledkem kombinace výše uvedených věcí. Kult osobnosti, ambicemi účastníků této kauzy a zároveň studem jeho obětí. Až jasnou definicí stigmatizace takového jednání se konečně začaly nastavovat hranice.
@brunetka11 Souhlasím s vámi. Devadesátky byly torpédová doba, drsná škola. Prostředí by se oběti asi nezastalo, protože tak byly nastaveny pravidla hry. A dnešní doba, je jiná, ale já vám nevím.... Historie se opakuje, jen v jiném kabátě. Nestojíme na prahu nových "devadesátek" v digitálním světě?
Podívejte se kolem, v dnešních kolektivech (oddílech , klubech) je čím dál větší tlak na výkon aod dětí/teenagerů se očekává, že musí něco obětovat. Ale poznáte, kdy se dítěti/teenagerovi jen nechce na kroužek, do kolektivu a kdy už tam nechce proto, že se cítí jako druhé kolo u vozu? Jako to figurka, kterou někdo pohybuje. Nebo dokážeme se správně svých dětí zeptat? A dokáží nám ony takovou věc říct? Vždyť často sledují influencery i spoustu videí, kde jim lidi, co ani neznají říkají co mají dělat a oni od nich názor bez rozmyslu převezmou. Potom už je jen krůček k tomu, aby někdo z kolektivu nebo z komunity řekl: Tohle je naše věc, nebo to je naše tajemství. A z autority/inspirativního člověka je rázem manipulátor, co se snadno změní na predátora.
Takže zpátky k jádru pudla, dokážou nám děti/teenageři říct, to "zamrznul jsem", přesto, že cítí hanbu nebo vinu? Víme jaké signály máme sledovat?
Mám teď chvilku na doplnění. Z uvedeného rozhovoru jsem pochopila, že to prostředí si takhle nastavovaly všechny zúčastněné strany. Holky se vzájemně hecovaly (to je špatně, proto stojím o edukaci holek, aby sousedovic Eliška neporadila vaší dceři, jestli chceš jet na zájezd, pojď s náma do sauny...), někteří rodiče dělali, že nic nevidí, vedoucí sboru si dovoloval víc a víc. Pokud vím, nešlo tam o žádné znásilnění, což situaci nebagatelizuje, ale přece jen bych tady opravdu ráda mluvila o zneužívání, ale nesrovnávala bych to se znásilněním. Žádného chlapa, který si byť jen dovoluje, neomlouvám. Zmiňuju tu však i druhou stránku věci, kdy by holky měly být vedeny k tomu, co je vhodné a přípustné, co může nakonec ublížit i jim samotným. Kvůli nim samotným, kvůli jejich kamarádkám... A připsala jsem vlastní zkušenost, jak se např. na mladého studenta nebo začínajícího učitele sesypou osmačky a deváťačky, kdy jsme už nejednomu kolegovi museli pomáhat situaci ukočírovat (protože on zájem skutečně neměl, ale potřeboval jim to dát najevo jasně a zároveň citlivě). Mnozí rodiče ani nechtějí věřit, co jak se jejich dítě v kolektivu doopravdy chová. Sbormistr podle mých informací svého postavení zneužíval, využíval ambicí holek, jejich rodičů, vyvolával nezdravé prostředí a dělal to dlouhodobě. Jdu zase zpět pracovat🙂
@zuzkasim A co když jen rodiče neidentifikovali rizika. Co když nevyhodnotili osobu sbormistra jako hrozbu a tak težko mohli svoje ratolesti připravit na to, co následovalo. Když nějaké prostředí vyhodnotím jako rodič jako kompetitivní a výkonové, ale nevidím v něm hrozbu, nemám potom přece potřebu to dítě/teenagera zbytečně "strašit".
V čem neviděli naši rodiče v devadesátých letech hrozbu a v čem ji my nevidíme dnes.
Potomek prostředí potom taky nevnímá jako nezdravé a přizpůsobí se jeho vlivu nebo ne? A když už potom jako rodič přijdu na to, že je pozdě, umím dát nohu do dveří a zastavit je, aby se úplně nezavřeli? Dnes už snad ano, ale dříve?
Je to asi takové jako když vidíte, že se z vašeho dítěte stává influencer a vydělává čím dál víc. Platí vám účty a stará se o vás, ale vidíte, jak se mění jeho osobnost a vy zatím nevidíte, jak ho ničí prostředí ve kterém se prosadil.
Mě děsí, jak roky je ve společnosti zažrané, že za všechno si může holka, žena sama... O to horší, když takto stojí žena proti ženě.
Ne znamená NE.
A je jedno kdo a kdy byl a co měl na sobě.
Já teď sledují případ faráře, který jednu dobu sloužil u nás ve vsi a pak někde na Kroměřížsku ho obvinili že sexuálního zneužití holčičky, která k němu chodila na náboženství.
Tu diskusi číst nechcete...
Nějaká stará XXX napadala jak to dítě, tak matku, že si to vymyslely, že ona s panem farářem neměla nikdy problém atd.
Přitom mu v PC našli nějaké dětské porno.
Vadí mi to zpochybňování pocitů obětí, zlehčování, náznaky, že si za to může sama.
Ne, oběť zůstává obětí a agresor viníkem.
Aspoň my ženský bychom mohly držet spolu.
Mě děsí, jak roky je ve společnosti zažrané, že za všechno si může holka, žena sama... O to horší, když takto stojí žena proti ženě.
Ne znamená NE.
A je jedno kdo a kdy byl a co měl na sobě.
Já teď sledují případ faráře, který jednu dobu sloužil u nás ve vsi a pak někde na Kroměřížsku ho obvinili že sexuálního zneužití holčičky, která k němu chodila na náboženství.
Tu diskusi číst nechcete...
Nějaká stará XXX napadala jak to dítě, tak matku, že si to vymyslely, že ona s panem farářem neměla nikdy problém atd.
Přitom mu v PC našli nějaké dětské porno.
Vadí mi to zpochybňování pocitů obětí, zlehčování, náznaky, že si za to může sama.
Ne, oběť zůstává obětí a agresor viníkem.
Aspoň my ženský bychom mohly držet spolu.
@elvira a když už ne spolu, tak aspoň bysme měly držet ochranná křídla nad našima dcerama!
@zuzkasim A co když jen rodiče neidentifikovali rizika. Co když nevyhodnotili osobu sbormistra jako hrozbu a tak težko mohli svoje ratolesti připravit na to, co následovalo. Když nějaké prostředí vyhodnotím jako rodič jako kompetitivní a výkonové, ale nevidím v něm hrozbu, nemám potom přece potřebu to dítě/teenagera zbytečně "strašit".
V čem neviděli naši rodiče v devadesátých letech hrozbu a v čem ji my nevidíme dnes.
Potomek prostředí potom taky nevnímá jako nezdravé a přizpůsobí se jeho vlivu nebo ne? A když už potom jako rodič přijdu na to, že je pozdě, umím dát nohu do dveří a zastavit je, aby se úplně nezavřeli? Dnes už snad ano, ale dříve?
Je to asi takové jako když vidíte, že se z vašeho dítěte stává influencer a vydělává čím dál víc. Platí vám účty a stará se o vás, ale vidíte, jak se mění jeho osobnost a vy zatím nevidíte, jak ho ničí prostředí ve kterém se prosadil.
@anonym_autor Tehdy se tato témata veřejně neprobírala, byla více méně tabu. Stejně tak zneužívání dětí rodinnými příslušníky.
Je smutné slýchat, že “to za našich časů nebývalo”. Bylo to, existovalo, jen se o tom prostě mlčelo.
@brunetka11 Souhlasím s vámi. Devadesátky byly torpédová doba, drsná škola. Prostředí by se oběti asi nezastalo, protože tak byly nastaveny pravidla hry. A dnešní doba, je jiná, ale já vám nevím.... Historie se opakuje, jen v jiném kabátě. Nestojíme na prahu nových "devadesátek" v digitálním světě?
Podívejte se kolem, v dnešních kolektivech (oddílech , klubech) je čím dál větší tlak na výkon aod dětí/teenagerů se očekává, že musí něco obětovat. Ale poznáte, kdy se dítěti/teenagerovi jen nechce na kroužek, do kolektivu a kdy už tam nechce proto, že se cítí jako druhé kolo u vozu? Jako to figurka, kterou někdo pohybuje. Nebo dokážeme se správně svých dětí zeptat? A dokáží nám ony takovou věc říct? Vždyť často sledují influencery i spoustu videí, kde jim lidi, co ani neznají říkají co mají dělat a oni od nich názor bez rozmyslu převezmou. Potom už je jen krůček k tomu, aby někdo z kolektivu nebo z komunity řekl: Tohle je naše věc, nebo to je naše tajemství. A z autority/inspirativního člověka je rázem manipulátor, co se snadno změní na predátora.
Takže zpátky k jádru pudla, dokážou nám děti/teenageři říct, to "zamrznul jsem", přesto, že cítí hanbu nebo vinu? Víme jaké signály máme sledovat?
@anonym_autor V digitálním světě se to děje už dlouho.
A co s tím? Věnovat se svým dětem, mluvit s nimi, učit je kritickému myšlení.
A dokázat si zajistit jejich důvěru, aby za nimi jejich dítě mohlo přijít a nebralo si své ohrožení jako svou chybu.
@zuzkasim A co když jen rodiče neidentifikovali rizika. Co když nevyhodnotili osobu sbormistra jako hrozbu a tak težko mohli svoje ratolesti připravit na to, co následovalo. Když nějaké prostředí vyhodnotím jako rodič jako kompetitivní a výkonové, ale nevidím v něm hrozbu, nemám potom přece potřebu to dítě/teenagera zbytečně "strašit".
V čem neviděli naši rodiče v devadesátých letech hrozbu a v čem ji my nevidíme dnes.
Potomek prostředí potom taky nevnímá jako nezdravé a přizpůsobí se jeho vlivu nebo ne? A když už potom jako rodič přijdu na to, že je pozdě, umím dát nohu do dveří a zastavit je, aby se úplně nezavřeli? Dnes už snad ano, ale dříve?
Je to asi takové jako když vidíte, že se z vašeho dítěte stává influencer a vydělává čím dál víc. Platí vám účty a stará se o vás, ale vidíte, jak se mění jeho osobnost a vy zatím nevidíte, jak ho ničí prostředí ve kterém se prosadil.
@anonym_autor Ono to klidně může být naopak. V pribuzenstvu pedagogem vedený kroužek vyhodnotili rodiče jako bezpečnější než ostatní. "Nastesti" se těsně podařilo, že děvče uz šlo zplnoletnit a nastávající otec byl ochotný si ji vzít.
Mě děsí, jak roky je ve společnosti zažrané, že za všechno si může holka, žena sama... O to horší, když takto stojí žena proti ženě.
Ne znamená NE.
A je jedno kdo a kdy byl a co měl na sobě.
Já teď sledují případ faráře, který jednu dobu sloužil u nás ve vsi a pak někde na Kroměřížsku ho obvinili že sexuálního zneužití holčičky, která k němu chodila na náboženství.
Tu diskusi číst nechcete...
Nějaká stará XXX napadala jak to dítě, tak matku, že si to vymyslely, že ona s panem farářem neměla nikdy problém atd.
Přitom mu v PC našli nějaké dětské porno.
Vadí mi to zpochybňování pocitů obětí, zlehčování, náznaky, že si za to může sama.
Ne, oběť zůstává obětí a agresor viníkem.
Aspoň my ženský bychom mohly držet spolu.
@elvira Jenže tady to jasné NE prostě nebylo a jak je vidět, část společnosti bere tyhle případy tak, že mlčela znamená souhlasila. Co na tom, že z psychologického hlediska prostě jen ta slečna/žena "zamrzla" a proto to působilo tak, že se jí to nevadilo, naopak spolupracovala.
@zuzkasim má asi to štěstí, že podobnou situaci nikdy nezažila a zároveň neštěstí v tom, že ji víc ovlivňuje jiná zkušenost z pohledu učitelky. Navíc ty to mají o to těžší, že i kdyby dítěti/teenagerovi pomoct chtěli, tak je spíš neuznává protože v nich vidí tu instituci, kde má jen povinnosti. Zuzko, bohužel s vámi ale musím nesouhlasit ohledně prostředí, nenastavily si ho tak všichni, jeden s tím musel začít a pak bylo chybou že v tom ostatní pokračovali. Tak jako u party holek, co jste před nimi zachraňovali kolegu. Jedna začala. Ale obětí se může stát každý a myslím, že pokud se něco takového stane, nemůžeme říct, že je tam podíl nějaké jeho viny. Jasně můžeme děti učit co je ještě vtipné a co už NE a co je ještě HRA a co už NE.
Takových případů dětí (teď už dospělých), kde okolí nepoznalo, jestli jde o pubertu nebo prostě zamrzly a spadly do té "třetí škatulky" mám kolem sebe víc. Často to končilo tak, že se chování shodilo právě na projevy puberty a dotyčný/na utekly z domova nebo začali problém řešit návykovými látkami.
Do sboru jsem chodila od pěti let. Znala jsem tedy vedení velice dobře již od útlého věku. Ji jsem brala jako druhou mámu, byla milá, krásná a jakakoliv pochvala od ni byla tou nejvetsi odměnou. Vedla ty nejmenší a všichni ji milovali. On tam za námi obcas přišel. Tehdy to byl mladý kluk a vždy nas strašně rozesmíval, dělal blbosti a všechny děti (5-7 let) ho braly jako vtipálka kámoše. Ovšem čas postupoval a i já postupovala do vysších a lepších oddělení. Ze zábavy a pohody se stávala povinnost a velký dril. Na díte 10 let 4xtydne třihodinnocé zkoušky a mnoho vystoupení natáčení a zájezdú. S vedením sboru jsme byli téměř v denním kontaktu. Vznikne zvlástní vazba. Berete je jakou součast svého života, kterou však berete jako ikony a vzory jinak než vaše rodiče. Ona byla vždy mic hodná on se měnil. Najednou to nebyl vzdy ten vtipný blázen, ale opravdu velky šéf. Dokud jsme nepodali vynikajici výkon dřeli jsme. Byl schopny nas drzet o hodinu déle na uzkiušce, nikoho a niceho se nebal a vzdy dostal to co chtěl. Proto jsme byli nejlepší. Za to vzdy prisla obrovska pochvala , kvetiny , dobrá nálada… ta se stridala s tou spatnou pokud se vyskytla nekde chyba. Všichni byli tam i kluci, ksme k němu vzhlíželi . A pochvala od něj byla jak milionovy bonus v zamestnani. Vsichninhsme touzili byt v jeho přilzni aby se na nas usmal, pred vsemi nas pochvalil, dal nám sóla…. Rodice ho uctivali uplne stejne. Vidina , ze se dite tesne po padu komoušu dostane do Japoncka USA atd byla takový hřeb večera…. Ovšem stinne stranky jaksi neexistovsly, alespoň ne na povrchu…
Poutem od tak útlého věku se vytvoří zvlaštní vztah… je tam znacna davka domacnosti jste spolu porad, zaroven vidíte ty vudci osobnisti jako vase vzory a ikony, zaroven je nesnasite kdyz na vas rvou a pred vsemi dehonestuji pod zaminkou “ chci z vas dostat to nejlepší” , ale nechcete to cele opustit, protoze tam prostě neco znamenáte a mate jakousi zavislost na tom vsem celém….
Ha osobně jsem za celých 11 let zadne se.ualni natlaky osobne nezažila… do sauny me zval, tam jsem vsak nesmela kvuli me arytmii. Vím ze spousta hllek mu strasne nadbihala a chtěly to byt ony koho on bude preferovat. Co se dělo za zavrenymi dveřmi nemohu potvrdit ani vyvratit.
S odstupem casu to vidím jako narcistni bipolarni poruchu . Alkoholismus a mozna i vic. Myslim , ze az v dopelosti jsem si uvedomila jak moc mi to vse ovlivnilo budouci zivot( sebevědomí, stres z nedokonalosti, sebekontrolu a vse jine) kdyz jsem odešla citila jsem obrovske prazdno , najednou zo vse ze dne na den zmizelo …. A ja zacala objevovat ten zivot venku mimo bublinu…
A závěrem co si myslim , ze by pomohlo zjistivat od deti vic informaci co se deje v bublinách??? Proste s nima vic mluvit , pratelsky . Dite nechce mluvit jen tak o tom ze na ne nekdo saha nebo jim sproste nadava. Je to ponizujici a dite si VZDY MYSLI , ze je to jeho chyba a ze si to zasliuzi . Takze prevence opravdu mluvit o vsem a porad…. Dite si musi byt jiste, ze bude vyslyšeno a bude mu hlavně uvěřeno❤️
Tady se otevřelo zajímavé téma. Já jsem byla svědkem kultu osobnosti, ke kterému holky jen o málo starší než v tom filmu, vzhlížely jako k bohovi, byly do něj zamilované a uzavíraly sázky, která ho svede dřív. Dotyčný měl opravdu co dělat ten tlak ustát a neustál ho jen jednou a světe div se, vznikl z toho normální vztah zakončený manželstvím a rodinou. Je samozřejmě hrozné, když toho dospělá autorita zneužívá a v podstatě manipuluje ty dívky k sexu, ale nedělejte si iluze. Některé holky už ve 14 moc dobře ví, na co mají tělo a nebojí se ho použít k získání výhod. Svět není černobílý a na ty holky ve filmu nikdo neskáče s nožem ze křoví. Ony do sbormistra byly zamilované, byl pro ně bůh a udělaly by cokoli, aby byly v jeho přízni a dostaly se mezi elitu. Navíc byla 90. léta, tenkrát nebylo žádné meetoo, nemluvilo se o tom a já sama znám několik holek, dokonce i kluka, kteří na střední, někteří už v devítce, randily s učitelem nebo trenérem a tolerovalo se to. A nebyly to žádné oběti, často z toho byly dlouhodobé vztahy, které trvaly roky, některé dodnes. Ono většina párů, kde je muž významně starší než žena, vzniká z nějakého podřízeného vztahu, často šéf/zaměstnanec, student/učitel, herečka/režisér. Někdy je z lásky, někdy je to z touhy po postavení, majetku, způsobu života, životních zkušenostech... Ta manipulace, která byla zobrazená ve sbormistrovi, je spíš ukázka narcistické osoby a toxického vztahu s takovým člověkem, jen z poněkud jiného úhlu než je běžný vztah dvou lidí. A před tím bychom měly své děti varovat.
@te_reza Díky za názor , vidím to podobně. Strhla se tu fascinující debata - jak psala autorka úryvku, často jako společnost vidíme jen ty škatulky 'boj' nebo 'souhlas', jenom to A.
A už nehledáme kontext v tom B.
To je v pasáži o mozku, který v šoku zamrzne. Někdo nebo něco ho zlomí, třeba v době, kdy se v dítěti formuje identita. V tom věku nemá mechanismy, jak se bránit a prostě se přizpůsobí i když se mu to nejdřív třeba nezdá.
Myslíte, že se dá o 'zamilovanosti' mluvit u někoho, kdo se v tu chvíli na své tělo dívá shora a nemůže dýchat? Těžko.
@anonym_2c4daf mimochodem, jak píšete, ve 14, už některé holky určitě moc dobře ví k čemu mají tělo, ale asi je v tom případě nikdo moc neučil k sebeúctě a vlastní hodnotě. A to mě zase přivádí k vlivu prostředí. V 90 tkách , málokdo učil děvče, že má svoji cenu a něco by sama dokázala vybudovat. Přizpůsobit se tomu, co si žádalo okolí a poslušnost byl prostě pro ženu/dívku/holčičku i kluka prostě standard. Co my víme, co se takové slečně stalo v 9,11 a kdo formoval její identitu, že se z ní stal tenhle člověk. Jasně, že může být potom v takovém manželství spokojená, ale kdyby jí někdo dal v době kdy se právě identita dítěte formovala možnost říct: Tohle se mi nezdá, z toho mám divnej pocit... Mohla se její osobnost vyvíjet úplně jinak, ne?