Používáme cookies. Více informací zde. OK

Jak otěhotnět, když je on laxní?

ter3
23. dub 2016
Ahojte, rada bych si procetla vase zkusenosti.

s partnerem jsme spolu letos sest let, bydleni, praci i finance kazdy mame.

Ja posledni cca rok citim, ze bych s nim chtela mit dite. Rekla jsem mu to teda prvne az v lete 2015. To mi rekl, ze v praci maji dulezity projekt a ze se na nej chce soustrdit.Ze to probereme potom. V prosinci na to znovu prisla rec, mel v praci dalsi projekt, do ledna. Potom rikal, ze dite teda jo. Jenze sex byl tak trikrat za mesic. V breznu jsem si s nim promluvila natvrdo, jak to vidi dal. Nevi, neplanuje dopredu ze prece neni jasnovidec aby vedel, co ho potka a co bude. Ale je spokojeny a rozejit se nechce. Pritom vsichni nasi pratele vesmes deti maji, miminka. Jim rika, ze nad tim premysli a ze mit deti je super a ze uz ma na to vek (28). Jenomze doma pak nic neni. Za posledni mesic a pul byl sex jen dvakrat, a jen jednou az do konce.

Mam cekat a nenervovat se? Me je 23 a nechci otalet, prece jenom posledni dva roky neberu HA ani se jinak nez prerusovanou nechranime - o vysazeni vedel dopredu, musela jsem kvuli zdravotnim problemum a kdyz jsem mu dala na vyber jine zpusoby ochrany, vsechny odmital ze tomu neveri (kondom, spermicid - telisko mit nemuzu).

Tak co s nim? Driv nechtel deti ze jsem bordelar a neumim se starat o domacnost, sla jsem do sebe a fakt mam temer neustale naklizeno, navareno, vyprano. Dbam o sebe, na jeho popud jsem zhubla sest kilo (ted mam 48). A stejne je to asi malo. Jsem nestastna ze nikdy mit miminko nebudu. 😞
zlatkavlk
29. dub 2016
Ve spoustě věcí, co tu byly řečeny (napsány) dost poznávám svůj vztah - po sedmi letech jsem se vdala, manžel vždy vyprávěl, jak chce děti, má mladšího bratra a neteř, o které se hodně staral, v mých očích jako otec ideální. Samozřejmě ironií osudu se mi nedařilo otěhotnět, absolvovala jsem hodně vyšetření atd, které tu nebudu rozepisovat, ale asi zázrakem se mi po třech letech podařilo spontánně otěhotnět, nyní máme téměř 7měs.dceru, která je naprosto úžasná a miluju ji nade vše. Ale manžel - to, že je to bordelář, který mi v domácnosti nepomůže, jsem věděla dávno a měla jsem to tak trochu jako zakladatelka, nevadilo mi ji obstarat, vařit atd... Ale s dítětem přišlo také jakési prozření, začátky byly pro mě jako prvorodičku dost krušné (nemám už ani jednoho z rodičů) a najednou se vše ukázalo v jasném světle. Takže domácnost a téměř kompletní péči o dceru obstarávám já, manžel vysedává u PC, má svoje koníčky, nevzdá se žádné aktivity - na úkor rodiny...S manželem prožíváme teď těžkou krizi, už se řešila i varianta jeho odstěhování, protože z něj vypadlo, že si cca dva měsíce po porodu dcery uvědomil, že mě nemiluje ???!!! a taky, že mu v těhotenství chyběl sex... (to mi nikdy neřekl, přitom si myslím, že hlavním inciátorem sexu jsem byla vždy spíš já....) Strašně se ve mě perou pocity, stále ho miluju, ale zároveň mě ten vztah nyní působí velkou bolest... Nevím, jak skončíme... Přeji @ter3 hodně štěstí, ať už se rozhodnete jakkoliv!
agne
29. dub 2016
... moc tlačíš na pilu...
A i se ti divím, žádná jistota dalšího vývoje vztahu, jeho posun, závazek...
Je ti 23 a připadáš si, že ti ujel nebo ujede vlak...
No těpic, třeba mu to tak vyhovuje... Má servis a nemusí nic... Možná jsi zaslepená láskou, máš růžové brýle, možná i posedlá dítětem...
Já bych se v první řadě zamýšlela nad tím proč nepřivést dítě do stabilního vztahu - manželství...
Stojí ti za to se doprošovat?
Možná svatbu i rodinu jednou chce, ale ne zrovna s tebou anebo chce být ten dobyvatel, ten samec, lovec on, ne abys žadonila, škemrala a byla zoufalá až posedlá ty...
Věk je jenom číslo, co budeš dělat, když ti vztah skončí ve třiceti? Půjdeš si to hodit? Myslím obrazně řečeno... Možná chceš víc dítě než jeho... Ale miminko ať je jakkoliv sladké a roztomilé je taky plno radostí, starostí a kompromisů, tak si vyber schopného, použitelného a šikovného parťáka... 😉
carmilla
29. dub 2016
@agne S tím souhlasím. Ve třiadvaceti rozhodně nevidím důvod pro to pořizovat si dítě s troubou, který o to (třeba zatím) nestojí. I když, že by v osmadvaceti byl nějakej zajda...se mi nezdá. Ale chlapi to holt mají jinak.
brokovich
29. dub 2016
@ter3 1. Kašli na to, co bude mít on, když se rozejdete. 2. Zaměř se na sebe. 3. Ve 23 letech se bojíš, že už si nikoho nenajdeš? Děvče zlatý, to si piš, že jo! A ještě budeš vzpomínat, jak ti tu holky konikovky dobře poradily! 😉 A najít lepšího než toho, co máš, bude opravdu velmi snadne. 😉
andreaandrejka
29. dub 2016
Holka, začni přemýšlet! Je ti 23 a spěcháš do založení rodiny s troubou,který o to očividně vůbec nejeví zájem. Proč? Máš pocit, že jsi stará a že už si nikoho nenajdeš? Blbost! Jsi holka, která má za 1. na dítě ještě spoustu času, 2. pokud to dítě tak strašně moc chceš, najdi si k tomu vhodného partnera a nedoprošuj se ve svých letech, to snad nemáš zapotřebí. Bud trošku hrdá, nehledej výmluvy na to co by kdyby, ale zařid si život tak, aby jsi ty byla štastná!
isabelafuentes
29. dub 2016
@andreaandrejka Přesně tak! To je ta základní rada na další dny zakladatelky této diskuze: Zařiď si život tak, abys ty byla šťastná! Není to vždy jednoduchá cesta, ale odměnou je spokojený život a jistota v sebe samu a své schopnosti. Není třeba se nechat vláčet okolnostmi, své štěstí máme ve svých rukách. A pokud ti chybí sebevědomí k tomu, aby sis žila podle svých představ, tak si uvědom, že tím předáváš svůj život a svůj příběh do rukou těch ostatních.
tulikiss
29. dub 2016
@ter3 napisu ti jenom jednu vec, uvedom si ze dite je na cely zivot a s nim je na cely zivot ve tvem zivote i jeho otec. sama si psala ze tak nejak citis ze to nedopadne tak si s nim neporizuj dite, protoze urazena jesitnost dokaze napachat velkou skodu a odnese to jenom to dite. nepripravuj se o tu moznost potkat toho praveho ktery bude rad ze muzes byt matkou jeho deti, nepripravuj se o moznost mit uplnou rodinu.
A ve 23 se rozhodne samoty nemusis bat, ona nekdy par mesicu neni na skodu, aby si clovek uvedomil co od zivota chce a co je jeste u druhych ochoten tolerovat.

😃 😃 😃 Jinak odkud jsi mam prima nezadanyho 21 letyho brachu 😃 😃 😃 😃
astyna
13. kvě 2016
Podívej, jak by napsal můj kamarád:
- On chce děti, on nechce dítě s tebou, protože kdyby chtěl, lítá na tebe hlava nehlava stres nestres, to mi věř,
- jakmile si tě chlap nechce vzít, někde je chyba -v tobě, ikdyž zhubneš, zkrásníš, vytáhneš se (ikdyž to nejde), pořád si něco najde, čím tě bude chtít změnit,
- Výmluvy jsou prostě výmluvy - projekty? ale no tak...Nechce.
- Chlap není upřímný tvor - nikdy ti neřekne, už tě nechci, raději bude mlžit, oddalovat, co to jde, až prasknou nervy tobě a pak ti řekne, že je pro tebe moc dobrý (takže kdo dal komu kopačky?).

Jsi mladá, najdi si jiného, který tě bude milovat takovou, jaká jsi.

Viz Až tak moc tě nežere - nebo manželé Peacovi doporučuji, to mi hodně otevřelo oči.
katerinap1978
13. kvě 2016
@ter3 Mám kamarádku, je jí 34. S přítelem jsou spolu stejně dlouho jako já s manželem...16 let. My máme společný dům, tři děti, spokojený vztah (s mráčky, jako všude, nic není dokonalé), ctíme se a milujeme. Oni nemají nic...on si staví SVŮJ dům na SVÉM pozemku, žije svojí prací, jí akorát ponižuje, poučuje a sráží. Dítě stále odkládá, i když ona už víc jak 5 let nemluví o ničem jiném, než o miminku. Vrcholem všeho je, že mu přišla na dlouhodobou nevěru......a ona stále čeká a čeká a čeká. Pořád doufá, že se něco-on změní a ono stále nic...chceš takto dopadnout?

Je to smutné, ale je to jen na tobě, jak se k vašemu vztahu postavíš. Já do té své kamarádky hučím (a nejen já), ať ho opustí, ale ona je strašně slabá, citově závislá a nezvládá to. Je mi jí strašně líto, ale pomoci jí nemůžu.

Prosím, rozmysli se, ať nejsi za deset let tam, kde ta moje kamarádka 😞.

Sem začni psát odpověď...

Odešli