Je pro vás partner ta největší podpora při snažení se o miminko?
Zajímalo by mě, jak ke všemu přistupují vaši partneři. Jestli jsou vaše největší opora, jestli se jim svěřujete se vším, i se všemi smutky každý měsíc, když to nevyjde?
Partner mi byl oporou, ale snažila jsem se z něj nedělat svoji kámošku, na kterou můžu každý měsíc vše vychrlit a ona to ustojí, protože jí se to osobně netýká.
Přece jen je to můj partner, který se taky každý měsíc trápil tím, že to nevyšlo i tím, že se trápím já. Měli jsme i dvě ztráty, neskutečně jsme se oba podrželi navzájem. Měl menší potřebu o tom všem mluvit, spíš to zpracovával vnitřně, ale to neznamená, že ho to vše taky netrápilo. Tak nějak jsme to pak sdíleli hlavně v objetí beze slov a nebo se vzájemně utěšovali a motivovali do příště.
Asi největší oporou mi bylo, že souhlasil s ivf, kdykoliv bylo potřeba jít na testy spermií, šel bez mrknurí oka, kdykoliv bylo potřeba mít plánovaný sex, šel do toho atp. Ani chlapi to nemají jednoduchý a jsou mnozí, co to nerozdýchají. Můj byl naštěstí suprovej a nepřitěžoval mi žádným ego dramatem.
Ano, s manželem jsem prožívala a prožívám vše. Je to můj partner, nejbližší osoba. Mám v něm důvěru. Můžu mu vše říct a se vším se svěřit.
@annie777 Ne přestala jsem o tom mluvit a plánovala jsem rozchod, nakonec se ppdarilo.
Partner je moje životní opora, můžu před ním říct cokoliv, ale někdy potřebuji nějaká témata sdílet spíš s ženou. Mám sestru, občas něco proberu s kámoškou.
@anonym_29817b a co přesně byl problém? Nechtěl se o tom bavit?
@annie777 nebavili jsme se o tom, on nedělal nic, neřekl ani bu, ale tak to dělá u všeho. Na druhou stranu jsem ho nechtěla doi vyšetření...
Ano, partner mi byl velkou oporou. Nakonec jsme se snažili 2.5 roku, po té době vyšel 1.ET, před tím 4 neuspešná IUI, chodil do CARu na spermia atd. My to nikomu neřekli, manžel už rodiče neměl a mým jsme to neřekli, sdílela jsem to jen s jednou kamarádkou, která IVF podstoupila chvíli přede mnou. Takže jsem vše řešila s manželem. Druhému dítěti jsme nechávali volný průběh, ale díky tomu, že už jedno dítě v tu dobu bylo, jsme to už tolik neřešili, jen jsme řekli, že tedy zkusíme KET, ale k tomu naštěstí nedošlo a povedlo se přirozeně. Teď zkoušíme 3.dítě a je zase oporou.

Partner je mi oporou ve všem. Svěřuju se mu úplně se vším. Podporuje mě a podrží i ve věcech, který mi řekl, že si nemyslí, že je to úplně dobrej nápad. Ale při cestě k miminku by měl být úplně maximální opora. Ale zažila jsem pouze celkem krátké a ne úplně intenzivní snažení. Chápu, že pokud se to táhne nekolik let, je to dost složité