Kdo se snaží o potomka opravdu dlouho (roky)?
Ahoj, máme tu diskuzi pro ženy, které se snaží déle jak osm měsíců a našla jsem i takovou, kde se ženy vyrovnávají se třemi měsíci. Ale nenašla jsem žádnou, kde by na tom byl někdo podobně jako já - v současné chvíli se snažím o potomka již více jak 4 roky.
Ráda bych si občas popovídala s těmy z vás, které se několika měsícům smějí a které mají v kabelce připravený jed nebo aspoň projímadlo pro každého, kdo jim poradí "Nemysli na to". Jak se dá taková věc řešit z dlouhodobého hlediska? Jaké je podřizovat váš život nekonečnému kolotoči těhotenských/ovulačních testů a hormonálních terapií. Také vaše intimní partie viděl zástup doktorů, který by se nevešel ani do středně velkého letadla? Také si při koupi každé letní či zimní dovolené říkáte něco jako "Kéž bych tenhle zájezd na Bali za 180 000 musela kvůli těhotenství zrušit. Klidně bez nároku na storno poplatek."? Také jste už ustoupily z Vaší dětsky naivní představy, že jedináček musí být vrcholně nešťastné díte a jeho rodiče sobci, a říkáte si, že i to jedno dítě by byl zázrak přirovantelný leda k tomu, co udělal před pár tisíci lety Mojžíš u Rudého moře? Také jste začaly plánovat potomka mezi svými kamarádkami jako první, ale vypadá to, že budete poslední?
Nebo je tu někdo, kdo se mi směje i za moje blbý 4 roky? Pojďte si na mě zakřičet a obvinit mě z netrpělivosti, jestli chcete. 😉
@dzungala Netvrdím, že vždy a kdokoliv uspěje. To podstatné, když si já nechám platit, nechávám několik dní (nejčastěji týden), ať "klient" posoudí přínos. To by se asi s těhotenstvím nedalo, ale já taky primárně mluvím o pocitech, následně pak to může ovlivnit možnosti otěhotnění. Že se to děje, vím, jak často se to děje, nemám statistiku. Má známá má nádherný dopis od jedné paní, která otěhotněla, mohu dát mailem odkaz. Taky výsledek závisí minimálně z poloviny na klientovi, já ho jen vedu. Paní Damkovou neznám a nejsem schopen hodnotit, jak pracuje.
@damae Mám jednu dceru,3mimoděložní,císař,jestli mohu doporučit,v 21 jsem se začala léčit na neplodnost,pomohl dr.Linha České Budějovice,řekl,přijdema na příčinu,měla jsem srůsty,udělal stěry,leparoskopii,a zjistil,čím to je ,sám dělal,operaci na odstranění srůstů,byla jsem u více lékařů,jediný měl zájem na tom,kde je příčina,machr,chodím stále k němu ,nevzdávejte to.Držím palce.
Přidám i svou zkušenost. Letos je to 11 let, co marně čekáme na potomka, vlastně už ani nečekáme. Vyzkoušeli jsme několik IUI, jedno IVF se dvěma transfery a tím to pro mě zhaslo. Zkusila jsem to, nevyšlo to, příčinu neznáme a nehodlám se zlikvidovat jen proto, že CHCI! Máme adoptované brášky, oba od miminek. A svého rozhodnutí rozhodně nelitujeme. Spíš lituji toho, že jsme to neudělali dříve. 😉
@damae Mám jednu dceru,3mimoděložní,císař,jestli mohu doporučit,v 21 jsem se začala léčit na neplodnost,pomohl dr.Linha České Budějovice,řekl,přijdema na příčinu,měla jsem srůsty,udělal stěry,leparoskopii,a zjistil,čím to je ,sám dělal,operaci na odstranění srůstů,byla jsem u více lékařů,jediný měl zájem na tom,kde je příčina,machr,chodím stále k němu ,nevzdávejte to.Držím palce.
@maybe72 To je krásný a upřímný.
Léčila jsem se na neplodnost od21 let,přišla jsem do jiného stavu v 29 letech,určitě to nebyla krátká doba,nepoučuji nikoho,jen jsem chtěla podotknout,že to není jednoduché,vác názorů pomůže. Rakovinu měla maminka a otec.
Ahoj holky, sice jsem ten náš příběh vložila do fóra "jdeme na to", ale teď jsem narazila na vás, tak přidávám svou trošku do mlýna:
jsem přes 3 roky bez antikoncepce (Logest 18-26 let), ze začátku jsme s manželem neřešili, nyní už trochu propadám panice.
Po vysazení jsme si cca 2 roky "dávali" pozor/neřešili (plodné dny) - prostě jsme tomu dali volný průběh. Menstruace vždy chodila v rozmezí 28-30 dní, i když bolestivá, ale díkybohu pravidelná. Po cca roce jsem chtěla vědět jak moje tělo funguje - z ročního sledování a měření BT jsem vypozorovala OVU 13-15 den - nyní už jen sleduji OVU hlen a ten je spolu s bolestmi v podbřišku každý měsíc v období 13-15 DC. Nicméně jsem občas v luteální fázi zašpinila - dr. provedla hormonální rozbor a byl OK, nasadila Utrogestan na podezření zhoršené funkce žlutého tělíska - brala jsem ho jen, když se špinění ukázalo, nechtěla jsem cpát do sebe další chemii.
Celé 2 roky jsme s manželem byli v klidu, nicméně poslední rok už to na mě padá. Změnila jsem dr - působí v reprodukčním centru, ten mi nechal udělat nový hormon. profil (tudíž mám 2 v rozmezí čtvrt roku) - podrobný na kde co a všechny hodnoty byly OK, sliznice v době OVU je 12 mm, manželův SPG je v pořádku - může být dárce. Dr z repro centra je přesvědčení, že jsme úplně v pořádku. Preventivně nasadil Duphaston - 3 měsíce od 17.DC - na zašpinění, ten mám již dobraný, pro další si nepůjdu. Sice pomohl, ale je to zase chemie..
Poslední půl rok jsem nasadila Nosifol-nic, Gynex-nic, různé tinktury-nic, B6+bromelain-nic ...
Holky už nevím co dělat - snažíme se, ale nedaří se. Mám nárok na nějaké další vyšetření, můžu se sama objednat na folikulometrie bez doporučení dr, zjistilo by se třeba něco víc laparoskopií nebo co může udělat doktor dál/víc/kdy přikročí k dalšímu kroku, když hormonální vyšetření je naprosto v normě.
moc děkuji za odpovědi, názory nebo vaše zkušenosti, příběhy. Mirka
No uf!! teda!!
Nebo spíš FUJ teda!!
Můžu se zeptat jak dlouho ten tvůj proces trval? A doktoři ti postup navrhli sami? Mám totiž pocit, že mně se nikdo nevěnuje a nevím na co mám nárok nebo jak přesně postupovat. Přece nebudu doktorovi diktovat, aby mi prováděl měsíc co měsíc folikulometrii, aby mě operovali, zkoušeli různé léky nebo nevím co ještě...
Na druhou stranu prostě nikdo nic neřeší a to je to, co mi na tom vadí - nic se neděje ..Nechci ztrácet čas.
Můj doktor a i dr v CAR prostě řekli "to chce čas, vždyť jste v pořádku". No jen se mi zdá, že už to trvá nějak dlouho..
Můžeš mi prosím napsat, klidně i SZ, jak to u tebe probíhalo, jestli mám doktora nějak tlačit.
Děkuji a gratuluji k vašemu zázraku! 🙂
@dzungala no vidis popisujes hysteroskopii ale ja mela vzdy laparku... mam to v papirech a taky rano dosla a vecer sla domu. Ja mam bolesti furt.. vzdycky.. takze ja ani nepoznala rozdil zda je to endo nebo obyc bolesti ktere sem mivala vzdy... a presto se endo objevila..
tak drzim palce at to u vas vyjde.
Holky, tady mam pro vas typ, vyzkousejte naprotechnologii, je to celkove vysetreni, ivf se nedoporucuje, akorat ze to myslim delaji jen na slovensku. Osobne s tim nemam zkusenost, ale cetla jsem o tom a kdyz vim jak ivf probiha... Clanek o ivf -http://www.medicalnewstoday.com/articles/271785...
Ahojky,
tak my čekali na první děťátko taky 8 let. Snad ani nemusím psát, čím jsme si prošli, ta beznaděj a šílená frustrace z toho, že všechny kamarádky a všichni ostatní už dávno děti mají, byla fakt hrozná. Připadala jsem si méněcenná a i když byly holky fajn, nějak jsem si ta setkání s nima stejně neužívala, připadala jsem si divně, když tam pobíhaly jejich dětičky a já pořád nic. Po asi 4 letech jsme si pořídili pejska, tak jsem alespoň mohla brát s sebou, to bylo o trošinku lepší, ale ta bolest se stejně tímto nezmenšila. Absolvovala jsem během těch let bezpočet vyšetření, moji....viděli tak snad už všichni doktoři ve městě🙂, byla jsem na dvou IVF, spoustě IUI, vše se stimulací a výsledek nula. Potom jsme už nechtěla další IVF, tak jsem byla i asi na dvou nativech, výsledek stejný. Doktoři nám pořád tvrdili, že jsme v podstatě zdraví (kromě drobností typu trochu horší spermiogram, já občas vyšší prolaktin apod., což je nejhorší, mnohdy jsem si přála, aby mi už hlavně něco pořádného našli a dalo se s tím konečně něco dělat). Nakonec jsem naprosto nečekaně po osmi letech přirozeně otěhotněla v době, když jsem si říkala, že další IVF odsuneme, až budu psychicky víc v pohodě, můj táta na tom byl zdravotně tehdy dost blbě a byl v nemocnici a já byla psychicky celkem na dně. Takže jsem nechápala...kolikrát jsme byli na dovolené a já doufala, že když jsem psychicky v pohodě, tak že se konečně zadaří a nakonec jsem otěhotněla v době, kdy jsem byla psychicky úplně vyřízená. Takže podle mě to byla u mě psychika...až když jsem to na chvíli opravdu totálně vzdala, tak se teprve zadařilo. Držím všem moc palce, je to neuvěřitelně psychicky náročný tohle.
ahojte holky, taky se pridam. snažíme se skoro 3 roky. ted nastal zlom, asi uz mame postupne všechna vysetreni za sebou, ted v patek probehla laparoskopie a hysteroskopie (polyp v děloze, který tam ale rozhodne nebydlel celou dobu našeho snazeni). laparo nic neprokazala, takze ma diagnoza zni idiopaticka sterilita. uplne me to vzalo, vždycky sem mela cyklus v poradku a pozitivni energie skoro na rozdavani, verila sem, ze se nam to jednou podari, i když všichni okolo uz chovaji. verila jsem , ze jsme zkratka pomalejsi, ale taky na nas dojde rada🙂 prosla jsem si ruznyma fazema, otevrene vždy mluvila o tom, ze se snažíme...ze to nejde...ze se asi objednáme na první vysetreni...atd. a ted nevim co dal. nemysli na to snadno rikaji ti, kteří tim neprosli. uz vic verim rade tech, co po letech snazeni opravdu vypnuli, rezignovali a najednou se objevily // na testu. ja bych si snad prala byt v te fazi, kdy se dopracuju k nemysli na to, ale prirozene chápu, ze je to boj a proces pocitany na roky. prece jen miminko si preji, tak ještě dlouho verim, ze to jen tak nevzdam. momentalne resim, jakou cestou se vydat. vim, ze mame radu moznosti před sebou, iui, ivf, ja jsem jen strasne smutna z toho, ze na to muselo dojit...nechci se rozhodne litovat, obdivuji všechny, které vydrzely a stesti si je naslo🙂 dekuji za všechny vase pribehy, dodavaji mi silu. verim, ze toho mame ještě hodne před sebou, jen bych chtěla umet to neprozivat a přitom v klidu bojovat za nase stesti🙂
Přidávám se, můj příběh je docela obsáhlý. O miminko jsme se začali snažit cca před 5 lety. Přes rok a půl jsme se snažili přirozeně, ale bohužel se nezadařilo, tak jsme zkusili navštívit CAR. Tam mi po všech vyšetřeních bylo sděleno, že mám malou zásobu vajíček a po diagnostické laparoskopii, že mám endometriozu. Verdikt doktora byl, že mám co dělat, a že navrhuje IVF. My se rozhodli, že prvně zkusíme IUI a tak jsme zvládli 3 cykly. Pak jsme si od toho dali načas pauzu, s tím, že bude svatba a po svatbě tomu necháme ještě opět volný průběh. Když jsme chtěli jít už do IVF, tak mi byla diagnostikována rakovina prsu, proběhla léčba a byla mi zjištěna mutace genu BRCA2. Nyní jsem rok a půl po léčbě, dojíždíme do jiného CAR a jelikož nemůžu podstoupit větší hormonální stimulaci, tak zatím proběhly 4 cykly s řízenou ovulací. V červnu chci jít do minimálky tak se uvidí. Strašně moc toužím po miminku, neříkám, že nejsem šťastná, ale pořád mi chybí mimčo do úplného naplnění života. Někdy už mám pocit, že už na to nemám sílu, ale chci vyzkoušet všechny možnosti - minimálku, případně darované vajíčko, poté adopci. Ano taky pořád poslouchám, že psychika může hodně ovlivnit, že na to nemám myslet, ať jdeme do adopce a že se to pak povede atd..... Myslím, že je to všude stejné. Věřím, ale, že se to jednou povede 🙂
tak přidám i já svou troškou do mlýna
s přítelem se snažíme už 9 let - marně, jsme ve 3 CAR, veškerá vyšetření v pořádku, spermio ukázkové - vhodné pro dárcovství, ale .....asi nám není mimčo souzeno.
Cca před 7 lety jsem otěhotněla přirozeně, ale v 6tt zamlklé těhu, potom 2x pozitivní test po IVF ale vždy přišla MS a bylo zase po všem.
Koupili jsme si psa, ale slabá náplast 😖
učím se zvyknout si na to že zůstaneme ve 2, ale nejde to....partner to už moc neřeší i on mi říká že je to v hlavě , no tak ať mi ji někdo už konečně vymění...
utracených peněz nepočítaně, ale čert vem prachy, kdyby to aspoň takhle fungovalo, že si dítě koupíš, ale nee.... 😢
je mi 35, partnerovi 42, já mám min. reakci na hormon. stimulaci , koňské dávky a vajuch minimum, funkce vaječníků rapidně klesá, takže...
všem dobrým lidem, kteří dají dětem to co si zaslouží je moc přeju, ale nepopírám že blednu závistí na těhu pupek nebo kočárek
@meisinka Držím palce!