Zůstat sama, aneb odjezd tatínka za prací do zahraničí
Maminky zajímalo by mě jestli je tu někdo kdo se potýká s tím že zůstal doma na všechno sám? Hodně uvažujeme o odjezdu manžela za prací do zahraničí s tím že by jsme se viděli minimálně první rok opravdu málo a pak by se rozhodlo co dá! Je někdo kdo to tak má? jak to zvládáte? 🙂
@evcann já myslím že dá, záleží, jaký vztah k tomu danému rodiči dítě má. Kdyby býval odjel táta, taky by mi to vadilo úplně stejně. Můj brácha třeba strašně vyšiloval, když šel táta 1x za 5 dní (dělal 24 hodinové služby) do práce, a brácha fakt řval a strašně špatně to nesl. Jako nedovedu si představit, co by dělal, kdyby taťka odjel na delší dobu pryč
Můj přítel pracuje v Německu. Odjíždí v neděli večer a vrací se v pátek. Takhle to je už rok. Předtím jezdil na kamionu a to nebyl doma celý měsíc třeba. Za mě se to zvládnout dá. Máme dvě holky a třetí plánujeme a nebojím se toho.
byla jsem ve stejné situaci, stejné rozhodování 😅 . Dopadlo to tak, že už druhý měsíc jsme celá rodina v Německu ( na tři roky). První dva měsíce byl muž v Německu sám, jezdil domů jednou za čas a nebylo to tak hrozný, ale dva měsíce je krátká doba. Tři roky bych to asi nedala 😒
můj tatka jezdil na montáže po čr jezdil jednou za 14 dní -3 týdny jako chyběl nám ale zase když dojel tak se nám tak věnoval že nám to vynahradil 🙂 Jako není to tak jako když se vidíte každý den to nee ale budeme to muset zvládnout! 🙂 je hrozné že je třeba neuvidí vyrůstat ikdyž skype prostě pojede každý den! a uvidí je aspon tak :(
@veruska007
@im4fun
@sarpejatko
@daru43
Hodně se rozmýšlíme co a jak! Hlavně na
@veruska007 budu mít po ruce chůvu! takže do práce budu moct tak jako tak! a nebo budu dělat na živnost! A vím že když budou děti nemocné nebo já tak rodina mě v tom 100% nenechá i kdyby si měly vzít dovolenou nebo paragraf! a to stejné se špitálem! Naštěstí!!! A přinejhorším co? Muž sedne na letadlo a za pár hodin bude u nás! Tohle jsme hodně probíraly takže to je třeba poslední možnost aby přiletěl protože by ho z práce vyrazily že? :/ ale aslespon vím že tchýně je v důchodu a že když zavolám at přijede tak ona přijede 🙂 Ale to už bude taky krajní nouze 😀 🙂 Byla jsem zvyklá s první dcerkou jsem byla skoro 2 roky sama manžel za náma jezdil jednou za 14dní na víkend :-/ A ani ted nemáme nějaké aktiviti protože žijeme tzv. od výplaty k výplatě 😉 Já teda nevím kde bydlíte vy ale tady na jížní moravě dole práce nic moc :/ bud do obchodu a žádný zkrácený uvazek nic! a nebo do fabrik :/ pořpípadě servírky hledají apod... A to třeba ze zdravotních důvodů já dělat nesmím :( Takže i tak se mi tady bude těžce shánět práce tak aby jsme se vystřídaly s manželem a nejspíš by jsme to nijak neudělaly :(
@motka1991 Tak to je super, pokud máš k dispozici babičky a partner je připravený přijet, tak je to super. Já bych si bez partnera skutečně neporadila - čas od času je ve škole či školce schůzka pro rodiče - nutno přijít bez dětí. Se starším chodím na logopedii - musím přijít bez mladších. Když je někdo nemocný a já musím třeba v poledne s kastrůlky pro oběd (pokud dítě náhle onemocní), nemůžu ho nechat doma samotného. A doteď s hrůzou vzpomínám na situace, kdy jsem musela náhle do nemocnice a neměla kde nechat děti, případně jsem přišla v bídném stavu z nemocnice a manžel nemohl kvůli práci zůstat déle doma, takže jsem se starala o děti, u toho kolabovala vyčerpáním... kolikrát jsem se musela starat doma o tři děti , sama se 40 horečkou, střevní chřipkou... dokonce jsem měla i otravu krve a manžel doma mohl zůstat jen 4 dny, pak musel do práce, takže jsem s horečkama přes 40 a víc mrtvá než živá běhala kolem dvou malých dětí... a kdyby mi ještě odpoledne nepřišel manžel z práce, tak bych fakt asi únavou umřela. Docela mě vyléčily loňské letní prázdniny, všechny tři děti doma, manžel chodil do práce brzy ráno, vracel se skoro v sedm večer... a po měsíci jsem vyčerpáním zkolabovala, strávila pár dní na JIP v nemocnici, které jsem totálně prospala, když jsem přišla z nemocnice, manžel druhý den už musel do práce, dalších několik dní jsem měla horečky a neustále zvracela, usínala... pro mě je noční můra, když by měl manžel odjet na služebku 😝
Já bych to nedala.... buď bychom museli jet všichni nebo nikdo... 🙂. Jsme na sobě závislí. Manžel by trpěl tam a my tady - to vím jistě. Jen jednou odjel za prací na Slovensko na týden a po čtyřech dnech byl doma, že dělal celé dny, aby s námi mohl být co nejdříve....🙂. Přeju hodně štěstí při rozhodování.
@edeltraut My už jsme rozhodnutí že pojede jsme na sebe taky zvyklý když není v práci jsme skoro pořád spolu! Ale finanční jistota pro naše děti je hodně důležitá...A nemáme jen tak 200 000 na to aby jsme mohly odjed s ním navíc šýcarsko není moc vstřícné k dětem takže já bych neměla ani korunu a živil by nás muž což když si spočítáme pojištění bydlní a jídlo tak by teda aspon na začátku to určitě nevyšlo :/ a jede tam aby vydělal to by mohlo rovnou zůstat tady,ale pokd by to nešlo tak se vrátí to je jisté 🙂
@motka1991 To vás obdivuji 🙂 a držím palce. Ve Švýcarsku se mi moc líbilo, byla jsem tam týden po maturitě, tehdy se mi tam život zdál "pohodový", ale známi co tam žijí říkají, že už to není co bývalo 🙂. Nejede na konec světa a když skočí na letadlo nebo do auta, tak je za pár hodin doma 🙂. Jsem ráda, že před takovým rozhodnutím nemusíme stát 🙂. Je pravda, že když se musí, tak se zvládne všechno.... 😉
Děti zatím nemáme, ale manžel pracuje v Holandsku. Je tři týdny v práci a tři týdny doma. Když jsme to počítaly, tak je doma mnohem víc, než kdyby pracoval v Čechach třeba na směny. Je těžký když odjíždí, ale o to víc se těšíme na jeho návrat, jsme si vzácnější. Každou chvilku spolu si o to víc užijeme. A s dětma? Moje heslo je: "ženská vydrží víc než člověk" 🙂 zvládnete to 🙂
Mi jsme měli na rozhodnutí 14 dní manželovi se naskytlo místo v Německu, v úterý nastoupil, takže máme pár dní za sebou. Myslím, že zatím zvládáme všichni hezky. Miluji techniku 😀 . Dětem jsme řekli, že tatínek je na služební cestě a vždy večer spolu mluví přes PC a na víkend budeme mít mažela doma. Samozřejmě to není lehké do teďka jsme byli všichni zvyklí spolu, ale po pár dnech můžu říct, že se nehroutíme, jsme spolu jako doma, akorát ne fyzicky.
@motka1991 řešila jsem nedávno to samé, manžel dostal nabídku jít pracovat do Anglie. Ale jelikož nám dcera nastupuje v září do první třídy tak já bych s dětma zůstala v Čechách a manžel by jezdil domů jednou za tři týdny na víkend za náma. Já manželovi nebránila, aby jel, nějak bych to tu zvládla sama. Ale manžel nakonec nabídku nevzal i když u nich v práci je to dost na prd
taky si myslím, že se dá zvládnout všechno. My jsme se s mužem seznámili, když byl na roční zahraniční misi a když jsme se brali, věděli jsme, že ještě minimálně jednou pojede. Ten čas teď přišel - prošel různými testy a teď vlastně čekáme, až přijde povolání, které může přijít zítra, ale taky za rok, takže uvidíme. Do toho prodáváme dům a začínáme stavět, malá holčička a druhé mimi na cestě...samozřejmě že z toho mám strach a netěším se, ale vím, že budeme v každodenním kontaktu, on zase bude mít nějakou změnu, babičky hodně pomůžou a co si budeme povídat, ty peníze které přiveze se rozhodně neztratí. Takže neboj, ono se to prostě zvládne 🙂
@veruska007 Tak tyto problémy řešíme už ted a to nemáme tatku v zahraničí ještě. Starší má plno odborných lékařů, mj.neurologii, ergoterapii, logopedii, ortopedii...no prostě je toho hodně a každý týden někam chodí (plus denně dovážím do školy a ze školy) , mladšího také musím brát sebou (kam bych ho dala, do školky nemůže zatím, babičky nejsou funční)... To samé schůzky, takže na třídní schůzky musím s dětmi, nemám je kam v 16 hodin odložit, když se mi manžel vrací v 18 hod., 20 hod.nebo vůbec a to pracuje zatím v ČR...Takže jak už sem psala výš, u nás je uplně jedno, zda je manžel pracovně tady v ČR nebo v zahraničí, protože mi k ruce není vůbec a to ani ráno (odjíždí ve 4 do práce), ani odpoledne.
@edeltraut
@hlakat
@unka7
@bulinka
@kluziste
@kikimaruska
Když vezmu zdravotní stránku děti jsou často nemocné ted byla špatná zima starší prví rok ve školce 🙂 Prostě hrozné období a ono i ty léky jsou drahé! :/ Když si vezmu že by měly něco vážnějšího tak nevím z čeho by jsme to platily a bylo by mi prd platné že by byl manžel doma! :(
Jinak moc všem děkuji za podporu! 🙂 Bylo to sakra těžké rozhodnutí a sama si nejsem jistá jestli to 100% zvládnu ale tak zkusit se má všechno ne? :D No uvidíme maximálně se nám za pár týdnů vrátí 🙂
A když ne když to vydržíme tak budeme zajištění i děti 🙂

Já bych to nedala. Máme tři děti, pomoc babiček i přibuzných žádná. Představa, že bych třeba jen onemocněla a měla 40 horečky a musela se plně postarat o děti, by mě odrovnala. Skoro celou MD, RD částečně pracuji,děti si přehazujeme ve vyzvedávání a hlídání, abychom oba zvládali práci - kdyby mi manžel vypadnul, pro mě by to byla tragédie - musela bych zrušit veškerou práci, veškeré volnočasové aktivity, byla bych 24h 7 dní v týdnu sama s dětmi, ani vteřinu pro sebe... bych padla. Obdivuju ty, kteří to tak zvládají.
Já byla pracovně dva měsíce mimo domov, v ČR, denně jsme si telefonovali, dětem jsem psala dopisy, na víkendy jsem se vracela - a i tak to bylo sice "v pohodě", ale některé situace také byly náročné - např. co dělat, když jedno dítě náhle skončí v nemocnici - necháš tam malé dítě samotné? Nebo budeš v nemocnici s ním a ostatní dáš do Klokánku...?
Mně to přijde hrozně těžké.