Poporodní psychóza a dilema: Kojit nyní nebo nekojit?
Ahoj maminky,mám za sebou nepříjemnou zkušennost z předchozího mateřství, kdy jsem si prošla těžkou poporodní psychózou s následnou dlouhodobou hospitalizací v psych. léčebně.
Obě lékařky (psychiatrička i gynekoložka)se přiklání k tomu, abych nyní v zájmu větší vyrovnanosti nenechala spustit laktaci a tentokrát nekojila. Minule jsem to zvládla 9 týdnů, pak jsem bohužel musela přestat.
Přijde mi to líto, odevšad z médií a okolního světa pociťuji tu masáž, že kojení je pro dítě to nejlepší a mě přijde líto, že bych to svému děťátku měla odepřít. Přece jen, tuhle počáteční blízkost nic nenahradí, nebo snad ano?Je to pro mě opravdu dilema. Říkám si,co když to tentokrát nemusí nastat, že bych se sesypala a jako máma selhala? Cítím se nyní vyrovnaná a v pohodě a mám i jiného partnera, než tehdy.
Řešila jste některá z vás podobné dilema?
Moc by mě zajímaly vaše zkušennosti,zda to třeba napodruhé bylo lepší?
Děkuji L.🍀
Já nevím, jestli já jsem ta pravá na to, abych radila, protože mi kojení nešlo a teď u druhého kojit vůbec nechci... Ve tvém případě bych to asi ani nezkoušela, ať si zase nepritizis, i když je to samozřejmě na tobě, jak se cítíš... Já osobně nevidím souvislost mezi vztahem k dítěti (a dítěte k matce) a kojením, nějaký tlak okolí a médií mě nechává chladnou... ALE taky mi nějakou dobu trvalo, než jsem se s tím srovnala 🙂
Nemam sice zadnou diagnozu, ale se starsim jsem mela slusne naslapnuto se sesypat taky.
Spatny tehotenstvi i porod, zdravotni problemy, maly koliky takze nespal a jen rval. Ja vypsychla, takze jsem to na nej prenasela a uz to jelo. Hledala jsem problemy kde nebyly, mela jsem pocit, ze delam vsechno spatne. Kojila jsem 5 tydnu, pak jsem o mleko prisla.
Minimalne prvni 3 mesice povazuju za dobu temna, fungovala jsem, protoze jsem musela, ale mela jsem pocit, ze muj zivot skoncil. Postupne se to lepsilo, ale cely prvni rok nebyl nic moc.
Druhe dite jsem kvuli tomu ani nechtela. Odhodlala jsem se az kdyz mel syn skoro 3 roky.
S dcerou slo vsechno tak nejak samo, clovek uz proste vi co a jak. Taky mela prdy a umela si zarvat, ale proste jsem to vzala jako fakt a nedavala si to za vinu. Neresim, kdyz mi dele trva uspavani, vim, ze to nebude vecne atd.
Kojim porad a to ji bude 16 mesicu.
Za me bych to zkusila 🍀
@lenule86 tak zas lepší varianta nekojit a přijít o tu maximální blízkost .. než se na nějakou dobu nechat hospitalizovat..je teď doba hodně pro kojení … měla jsem pocit ze nic dulezitejsiho a lepšího udělat nemůžu .. kojení nenabehlo… já malem zkolabovala vyčerpáním … pac jsem se fakt snažila aby se laktace rozjela a ono stejně nic … do toho řeči okolí ze jsem udělala málo, bude blba a mít špatnou imunitu 😂 hormony … hon na čarodějnice.. jako ano, lepší je kojit, ale pokud to z nějakýho důvodu nejde; svět nekončí…a dite z toho následky mít nebude …
@lentilkah no já to měla právě na začátku také tak.Měla jsem se za nejhorší mámu na světě. Do dnes to občas řeším s terapeutkou, kvůli pobytu v PL mi bývalý za pomoci soudu sebral dceru. Strašně mě to mrzí už rok se táhnou soudy,abych ji mohla mít u sebe alespoň na víkend občas.
Dodnes užívám AD,tak jsem na vážkách a opatrná. Přesto mě to láká znovu zkusit kojit. Ještě proberu s psychiatričkou,zda je to možné i s medikací. Děkuji ti za sdílení a názor 🙏🍀🤍
Dala bych přednost každodennímu styku s miminkem i s flaškou než zkoušením kojení a hrozbou další hospitalizace, kdy bych se svým dítětem samozřejmě být nemohla. Proč takhle riskovat? Jsem velkou zastánkyní kojení, ale mám rozum. Tady je jasný důvod, proč nekojit. Neriskovala bych svoje zdraví, na tyhle případy je to UM dokonalou náhradou.
@janule0123 děkuji moc. Občas mi to přijde jako šikana okolí, nekojíš => jsi neschopná,líná matka.A některé kojící maminky se ještě před tebou chlubí a odsuzují,i přesto, že neznají důvod, proč nemůžeš...
@lenule86 Já sama nějakou dobu kojila, ale nechápu jak si někdo může myslet nekojící máma = selhání. Přece blízkost si užiješ i když si miminko přitulíš do náručí a dáš mu lahvičku. Hlavní je aby maminka byla s miminkem. Takže se vykašli na riskování, a radši buď denně s miminkem a lahvičkou 🍀🍀
@lenule86... nekojila jsem ani jednoho. Masáž na tohle téma je značná, ale zdraví je nejdůležitější. U prvního jsem neměla mléko, u druhého ano, ale právě ze zdravotních důvodů mi bylo vyloženě nedoporučeno kojit a je fakt, že jsem byla ráda... Takže moje rada zní, vyprdni se na okolí, nikdo nezná tvůj důvod, proč ses tak " rozhodla" a každému je do toho prd. Nejdůležitější jsi ty, a i s lahví budeš skvělá máma. Držím palce 🥰
@lenule86 Myslím, že je hlavně důležité, abys s tou volbou kojit/nekojit byla vnitřně srovnaná. K doporučení lékařů bych určitě přihlédla, ale zeptám se blbě, když o tom nekojení už teď pochybuješ, nemůže ti pak problémy spustit právě to nekojení? Nemám s tím ale vůbec osobní zkušenost, tak se kdyžtak omlouvám, jestli to je mimo.
Jinak na okolí bych se určitě vykašlala, tohle je o tobě a tvém zdraví. Láska se kojením neměří.
I umělá výživa se dá podávat tak, aby z toho byla chvíle blízkosti. Některá máma podá lahvičku v objetí, koukají si s dítětem do očí, jsou někde stranou v klidu. A nebo dáš dítěti láhev do rukou, jakmile ji udrží, posadíš do vajíčka a jdeš si po svých. Nebo krmí kde kdo.
Ale z čeho to teče, to je fakt jedno...
@vineta tak samozřejmě že když si budu od prvopočátku vyčítat, že nekojím může to spustit depresi a budu se cítit hůř než kdybych se snažila kojit. Ale prostě samotný kojení vyvolává takový hormonální výkyvy které ovlivňují pochody v mozku a to může vést ke spuštění deprese. Jsem teprve na začátku těhotenství takže určitě se s tímto rozhodnutím brzy srovnám mám i podporu svého partnera což je pro mě také důležité že s tím souhlasí že nebudu kojit.
S první dcerou jsem měla kojeni hrozně těžký. Špatně pila, nechtěla, měla jsem z toho hrozné psychické stavy. Obě jsme kojeni probrečely. Až když jsme přešli na UM oběma se nám dost ulevilo.
Teď po porodu syna, jsem si řekla, že pokud to nepůjde, nebudu to hrotit. Chtěla jsem kojit, ale syn se po cs neprisal ani jednou za celou dobu hospitalizace, odmítal moje mléko. Nelámala jsem to přes koleno, věděla jsem, co by to zase všechno znamenalo pro mou psychiku. Mléko se ještě poradně nedostavilo, malý byl už v porodnici s UM spokojeny, nechala jsem si zastavit laktaci a teď máme veselejší sestinedeli, než jsem měla s dcerou. Jsem klidná a oba jsme spokojenější.
Říkám láska z prsa neteče a ani ta matka která nekojí není horší matka, než ta která kojí 👍🏻.
@lenule86 Mám dva syny nekojila jsem ani jednoho. Neměla jsem mléko. A tu blízkost jsme si se syny užívali i při krmení UM . Vždycky jsem si je brala do náruče a krmila u sebe. Užíval si to i manzel , protože sám chtěl krmit. Kluci už jsou větší, jsou zdravý a žádnou nadváhu nemají.Pokud se rozhodneš nekojit tak okolí neposlouchej. Je spousta žen, které nekoji , ale třeba to ani neprizna.
@lentilkah je super, že příchod druhého dítěte jste zvládla takto s přehledem a tolik již nic nemusíte řešit. Moc si cením i toho, že jste svůj zážitek napsala, pro mnohé ženy to vůbec není lehké.
@lenule86 nicméně ve vašem případě bych vyslechla a snažila uposlechnout doporučení odborných lékařů. V praxi jsem se setkala s několika podobnými přípday, znám paní, která dostala poporodní depresi právě po porodu druhého dítěte, přitom vše vypadalo v pohodě. No a stalo se to, že mozek vůbec nezpracoval, že se jednalo o druhý porod, paní stále hledala první dítě.... V porodnici na ni, úplnou náhodou, vyšel stejný pokoj a postel jako poprvé a spirála se spustila. Paní se se situací opravdu dlouho srovnávala.
Mateřská láska neteče z láhve ani z prsu, blizkost si užijete s miminkem klidně u mazlení, krmení z lahvičky - pro každé dítě je nejdůležitější zdravá a spokojená maminka.
Já vám mohu všema deseti doporučit instagramový profil @materstvibezpretvarky, kde najdete tolik potřebnou podporu. Mnoho maminkám tento profil pomohl - nekojící maminky, císařovny, ženy s poporodní depresí. Jsou tam i sdílené příběhy a správkyně účtu si prošla opravdu vším.
Mateřská láska se neměří odkojenymi mililitry mleka ❤️