Co když se rodiče začnou rozcházet v názorech na fyzické tresty dětí?
Dneska jsem přispěla do jedné diskuze ohledně fyzických trestu děti. Jsem radikálně proti. A dnes večer, když dcerka nemohla usnout a dokonce se dozadovala nošení v nosítka ( což nikdy nedělá a spí ukazkove), tak utrousil, že facka by to spravila. Když jsem se ho ptala, jestli to myslím vážně, tak utrousil, že bych se měla jít lecit a ať už nic neříkám.
Obavam se, ze tady se s pochopenim nesetkas, co tak ctu, tak naprosta vetsina matek tu se ztotoznuje s tvym manzelem a fyzicke tresty poklada za nedilnou soucast vychovy...
Ale v obecne rovine myslim, ze je normalni, ze se s partnerem uplne na vsem neshodnete, tedy i co se vychovy tyce, zkusila bych s nim to tema znovu otevrit, az budete v nejake mene napjate situaci nez narocne uspavani a v klidu to probrat🙂
Nejsem zastánce nějakého velkého bití, to rozhodně ne. Ale vím, že když jsme jako malí dostali výchovnou přes zadek, bylo to někdy lepší než tisíc slov a domlouvání. Beru ale, že každé dítě je jiné, na někoho to zabere, na některé ne. Kam jsem se ale chtěla dostat, když jsem četla, že váš muž mluvil o facce, tak mi přešel trochu mráz po zádech. Ta mi z těch fyzických trestů přijde nejhorší, ponižující. Nevím, co by ten druhý musel udělat, abych mu dala facku, to by opravdu musela být neskutečná drzost hooooodně přes čáru. Kdežto plácnout jednu výchovnou (nebolestivou) přes zadek mi přijde OK (a opravdu nemyslím časté bití, aby mě tu někdo neměl za surovce 😉). Ale zase pouze ve chvíli nějakého velkého zlobení, kdy rodiče zkoušeli už vše ostatní. Aby dítě usnulo, tak to si neumím představit, že by to zafungovalo.
Ja si myslím, že je hodně velký rozdíl, mezi tim, když někdo da facku miminku nebo malému dítěti, to bych měla hodně velký strach a určitě by mi to nepřišlo v pořádku a mezi třeba 12 letym dítětem které prostě dělá průšvihy a už to nejde po dobrém nebo rodiči ujedou nervy. Sama vim, jaka jsem byla v sedme a osme třídě na základce, kdyby mamka vše řešila domluvou a fakt by me občas nepropleskla, tak nevim, kde bych teď byla.. Nic jiného by mi totiž nepomohlo, ale to záleží na dítěti. 🙂
Jako kdyby mi manzel zcela vazne rekl, ze mam dat facku rok a pul staremu diteti, protoze nemuze spat, tak bych asi byla opravdu v soku. Ja dokazu pochopit obcas nejakou vychovnou na zadek, ikdyz to teda nezastavam. Ja od rodičů taky nikdy nedostala a vyrostla jsem normalne. Ale tohle prece neni normalni, asi bych se bala s nim to dite nechat i jen chvilku o samote.
Meli byste si o tom opravdu vazne promluvit
@kaja2016 Věřím, že to bylo tou situací a ujely mu nervy. Zkus si s ním později v klidu promluvit. Jestli on byl jako dítě doma bit a teprve později se učil, že to vlastně není v pořádku, je možné, že to má nějak zakořeněné v sobě a teď to jen ve stresu vybublalo na povrch. Důležité je, že to jen řekl, ale nekonal 🙂 Ale dala bych mu jasně najevo, že se mi to nelíbí a nesouhlasím s tím (a to co řekl o tobě a o léčení se taky...). A uvidíš. Jako já si taky kolikrát řeknu, když dcera fakt zlobí, dělá naschvály apod., že bych ji nejradši plácla (a to na mě naši nikdy fyzické tresty nepraktikovali), ale neudělám to. Vždycky se snažím to nějak rozdýchat a řešit pokud možno v klidu.
Já si myslím, že se zde z komára dělá velbloud. Paní napsala jen úryvek. Nevíme, co tomu předcházelo - manželovi nebylo dobře, bolela ho hlava, musel něco dodělat do práce ... a hlavně to jen řekl, nic neudělal! Vy jste nikdy neřekli věty ve stylu "já ho přerazím ..." a stejně jste to neudělali?
Mezi říct a udělat je diametrální rozdíl a rozhodně bych to ho nedělala takovou kovbojku 🙂 Můj muž taky občas řekne, že by holkám pomohlo dát na zadek, pár facek by to spravilo, ale NIKDY to neudělal a vím že ani neudělá.
Manželovi není dobře, bolí ho hlava a proto sfacká roční dítě.. skvělá omluva
napišu to takhle, syn rok a pul měl nějake blbe usinaci obdobi, ja uz byla hotova nosit, chovat atd atd... jednou me proste dosly nervy, syn dostal placanec na zadek , přestal řvat a brečet lehnul udělal papa a spal... takze tak... facku dostal v cca 3 letech když mě fyzicky napadl.
hele nebuď z toho vyděšena. prostě si s ním o tom promluv. tvoje reakce mi připadá hodně prehnana. jsem taky proti fyzickým trestům, jakýmkoliv. ale co mi v téhle situaci připadá na zvážení ještě víc než zmínka o facce, je vaše komunikace. ty se z toho málem hroutis a on te posila se léčit 🤤 zkuste zapracovat hlavne na tom ( taky jak ty vyjadrujes nesouhlas ,jak on reaguje - proste skutecne na vasi komunikaci) když vy dva se budete vzájemně respektovat tak nebude problém promluvit si konstruktivně í o radikálně rozdílných názorech na výchovu.
A vaši manželé jen tak říkají na adresu vašich dětí, že facka by to spravila? Můj to nedělá a já věřím, že od slova (či výhružek) už není daleko k činům. Navíc zakladatelka popsala svého muže jako v afaktu hrubého a zažíval jako dítě fyzické trestání. Tam bych fakt byla na pozoru..
@odula Hele já se z toho nehroutím, ale vyděsilo mě to, protože me došlo, že jsme o tom nikdy nemluvili. A jo komunikaci to občas skřípe, manžel mel dost predpotopnima názory na hodně věcí a nechtěl o nich diskutovat. To už teď tedy není, ale občas se na nějakém tematu zasekneme, jako máme snad před sebou celý život se sladit.
@baris
@eldrag
@drakenn
@baris
@hanih
@junkka
@martinka1996
@tynka9
@dora13
Jinak všem děkujeme za reakce. Manžel me rano sam od sebe ujistil, že by dítě nikdy ne praštil a i mě se omluvil. Každopádně už docela dobre znám a vím, že o tom budeme muset mluvit, aby dceři ve vzteku až bude starší opravdu jednu nenatáhl, ze to riziko tam je, i kdyz je to obetavy a milujici tatinek. Já taky dřív než se narodila dcera nebyla radikálně proti fyzickým trestu, ale postupně jsem změnila názor. Ještě k tomu něco napíšu, ale teď jen či zabránit nějakým dalším spekulacim, které se tu rozjíždí🙂
Můj muž taky občas dřív přišel s "názorem", že by bylo fajn vztekající dítě šoupnout do ledový sprchy. Tohle na něm praktikovala tchýně. Takže v podstatě chápu, že to považuje za účinné řešení. ALe sám na to moc dobrý vzpomínky nemá 😀 Je to paradox. Ono překročit vlastní stín, když na něm bylo něco takovýho pácháno, je hodně těžký. Ale vím, že na tom pracuje a hodně to oceňuju.
Tak ono je rozdíl dát přes ruku, když něco vyloženě to dítě dělá schválně (třeba běží do silnice) nebo si něco vynucuje. Přiznám se že už párkrát dostal pres ruku když kreslí na zeď, ví dobře že to nesmí. Ale facku kvůli tomu že nechce spát, to mi tedy přijde extrém. Ale hlavně že jste si to vysvětlili, snad k tomu nedojde☺️
Nafackovat dítě, že nechce spát je pěkná hovadina. K plácnutí přes ruku bych se přikláněla v případě, že dítě úmyslně ubližuje člověku či zvířeti. Jinak jsem svoje tři děti v životě neuhodila a vyrostly z nich moc fajn lidi. Můj bývalý manžel se jednou chystal vztáhnout ruku na dceru, kvůli tomu, že nechtěla jíst maso, to jsem zakročila a bránila jí vlastním tělem a byla to poslední kapka, kterou přetekl pohár a rozvedla jsem se s ním. Moje děti nebude nikdo bít, ani jejich otec.
@kaja2016 víš co? pro mlácení dětí nejsme ani jeden. ale pokud je vypjatá situace, já jsem ta co ječí a pokud to nepomáhá, tak mám k ráně blíž než chlap, který vše ignoruje, ale jakmile je toho moc, tak má neurvalé reakce jako ten tvůj. přitom, aby děti fakt uhodil, to už by muselo být. ale ty kecy jsou šílený. na výchovu jsem spíš já a on jako podpora v zádech, když mě mají moc na háku. on jen hukne a děti poslechnou, protože je to rovno zázraku 😀 matka prudí pořád, že? jinak oba jsme z rodin, kde byly fyzické tresty naprosto běžná věc a možná i díky tomu se snažíme se maximálně krotit. neříkám, že jsem dětem nikdy neplácla. ale snažím se to dělat minimálně. vlastní vzpomínky fungují jako bezvadné červené světlo, aby mě to včas zchladilo 🙂
My čekáme teprve miminko.., ale jsem učitelka v MŠ.., ve chvíli, kdy dite brečí bych asi tuto situaci fackou neřešila.., Ale myslím si, ze ve chvíli , kdy me dite neposlechne ani napotřetí plácnutí přes zadek je nás místě..., ale určitě ne přes obličej.., jako mala sem parkrat přes zadek dostala a myslím si, ze sem vždycky věděla , za co to bylo...🙂
S manželem jsme rozhodnutí, že fyzický trest ok, ale jen po vysvětlení a vždy nějak na zadek - ne facku do obličeje, a určitě ne u malého dítěte. Možná bych nějakýmu holomkovi puberťákovi jednu vrazila kdyby byl sprostý, ale jinak to není podle mě vhodný způsob fyzického trestání. Každopádně určitě se někdy nepohodnem, ale že tě takhle utne a že by ses měla jít léčit, to by mi vadilo hodně a nenechala bych, aby mu to jen tak prošlo. Minimálně by si vyslechl dotčenou přednášku o tom, jak tím ukazuje nedostatek úcty a že bychom se neměli urážet a jak je to špatný způsob vyjádření nesouhlasu a neefektivní argumentace.
@dora13 Asi mas pravdu ohledne postoje k fackovani. Ja jsem i pak cetla na internetu a je to v cechach asi bohuzel zvykem☹ Na zapade je to trestny cin. Jestli jsem to pochopila spravne, tak v CR je to sice prestupek, ale asi je to tak caste a vzite, ze to nikdo neresi...
@babanci Jo no. Pro me by to taky byl duvod k rozchodu. Jako i mensi projevy agresivity k diteti, napr. pravidelny rvani a podobne.... Jako on to muj muz asi vi. Me teda rodice nebili a asi proto me prijde nepredstavitelny, ze bych se neovladla a dite profackovala. U nas se teda jeden cas dost kricelo (jako moje mama a tata) a fakt na to nemam dobre vzpominky. Jako to je stejnej princip, vyvolat v diteti strach... Ja myslim, ze svet je uz tak dost nebezpecnej, jeste aby se dite i balo vlastnich rodicu...
@hlasimse Jo no, bylo to prez caru. Beru to stejne jako ty. Ani moc nechapu, co tim myslel. Me prislo, ze tak reaguje proto, ze jsem dle nej vadna, protoze nechap, ze by dite melo dostat facku. No rano me poprosil at to nerozmazavam, ze byl pretazenej, ze o tom v noci hodne premejslel. Coz ja teda respektuju, zase nejsem zastancem vyvolavani dusna mezi snidani a praci. Ale urcite s nim o tom budu mluvit a i obecne o vychove, ja to teda delavam docela pravidelne, nastesti je k tomu ochotnej a je pak i schopnej to zapracovat...
Hezké argumenty a nápady jsou tady:
https://psychologie.cz/jedna-vychovna/
https://psychologie.cz/rodice-nemaji-bit-deti-j...
https://www.aharodicovstvi.cz/a7-kroku-ke-zvlad...
https://www.aharodicovstvi.cz/kdyz-se-nam-chce-...
https://www.aharodicovstvi.cz/a10-veci-na-ktere...
https://www.aharodicovstvi.cz/kdyz-vas-dite-uhodi/
Přeji mnoho trpělivosti a pevné nervy. Zvládnout jiný styl výchovy, než jsme zažili v dětství, je velmi náročné a vyžaduje to mnoho odhodlání. Pokud je člověk přesvědčen o smysluplnosti "nebouchání", pak "má svůj maják i v temných časech"
Jako manžel býval občas v afektu hruby. Mel to z rodiny, ale s tim prestal, kdyz jsem pohrotula rozchodem. Tohle mě teď ale docela vyděsilo. Jeho doma vlastne taky fyzicky trestaly.Samozřejmě, zítra s nim o tom promluvim, možná mu jenom ujeli nervy. Ale co když ne, co když proste věří, že výchovná facka je v pořádku? Nejak me nikdy nenapadlo, ze by to tak mohl mit. Tak tu ležím a nemůžu usnout. Byl jste někdo v podobné situaci?