• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.

15. dubna 2017 
@lu777 mluvila jsem s oběma rodiči. Když byla menší, bylo to s ní horší - nemohli mezi jiné děti. Teď s odstupem měsíce vidím, že je to lepší. O moc ne, ale aspoň o malinko.
12. led 2014 ve 22:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@cervena_vila ono některé děti jsou fakt skoro nezvladatelné do určitého věku... našich kamarádů syn třeba byl hotové tornádo, pamatuju jak u nás byli, jemu bylo tehdy asi 2 roky, hrůza, ve 4 dospělých jsme ho nemohli uhlídat... :zipper_mouth: pak jsme je radši delší dobu neviděli :sweat_smile:
a když mu byly tak 4 a byli jsme tam na návštěvě tak kluka jako když vymění... úplně jsem zírala... u těch dětí je to opravdu nepředvídatelné, sama se někdy divím jak se to otočí, zajímalo by mě co jim probíhá tou hlavinkou :confused:
13. led 2014 v 08:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj vsem :slight_smile: Mam s klukama trosku takovou prekerku, nebo spis dotaz, jestli to nekdo taky mate? - kazdej zvlast, obzvlast ten starsi (3,5 let) jsou v pohode, ten starsi je ted uplnej andel, vsecko bez dohad, krasne si povidame, snazi se, spolupracuje...... ale - kdyz jsou spolu, tak radej jak 3. svetova valka, nekdy se to po case (napr. hodina) srovna a fungujou, ale kdyz jde napr. o kombinaci navratu ze skolky plus tatinek doma, tak je proste peklo pekelny a hlavne ten starsi .... co s tim? Kdyz s nim jedu ja, tak uz v aute rika, jak se na brasku moc tesi a tak (takze to urcite rika i s muzem), ale jakmile dojedou domu, tak mladsi k nemu nadsene leti a vola, jak se "tesil tesil" a on mu treba prirazi dvere a rekne "nejsme kamosi" nebo "netesil jsem se na brasku" ... Nechapu proc, musi to bejt nejakej stres z toho prijezdu - ze skolky domu, tesil se na tatu, doma ja, pes, bracha, do toho je unavenej, .... to vsecko chapu, ale - Co s tim? Jak mu usnadnit ten prechod nebo vysvetlit, ze se takovy veci nerikaj, kdyz je unavenej nebo tak....?
15. led 2014 ve 22:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Zdravím,
jsem plná emocí, takže to ze sebe potřebuju vysoukat...a doufám, že mi někdo poradí, jak z toho všeho ven...

Chtěla jsem se zeptat, jak řešit situaci, kdy dítě chytne vcelku nevysvětlitelný hysterák, zablokuje se, ale vy víte, že je potřeba, aby hned začalo fungovat, protože za pár chvil musíte bezpodmínečně odcházet.

Starší dcerka ráno v klidu snídala, ale pak úplně nesmyslně začala vyvádět, že jako nechce jíst ty vitamíny, že jí to pálí a štípe (jí je 3 roky, takže prostě spíš jen nějaký vzdor a blok) a jako absolutně totální zásek...ovšem stalo se to v 6.30 a já potřebovala, abychom v 6.45 odcházely do školky, abych stihla být v práci včas...Takže nechat jí uklidnit, to nešlo, protože to je otázka klidně půl hodiny, a to jsem si fakt dovolit nemohla, protože do práce prostě musim. No tak co se nestalo - vyprovokovalo mě to, což bylo samozřejmě jetě horší, ale jako ten nátlak pomohl a z domu jsme odcházely jen s malým zpožděním. A já samozřejmě mám teď výčitky, že se to mělo řešit jinak, ale nevím, jak - nechat jí uklidnit nelze, když musí člověk jít, přijít pozdě do práce nemůžu, a budit dřív, to je taky celkem mimo, protože už takhle vstávají v 6...

Máme s dcerou v tomto stejnou povahu, takže když nás něco popadne, jdeme do vrtule a nevidíme napravo nalevo, a to je pak všechno ještě horší...

Tak jak z toho ven? Dceři je skoro 5,5L a myslím, že v tomhle věku by už měla chápat, že jsou některé neoddiskutovatelné povinnosti, které je holt potřeba plnit, i se sebezapřením...že já musim do práce a ony do školky, že to prostě jinak nejde...A že když to ráno poběží hladce, bude nám všem celý den líp.

Díky.
17. led 2014 v 08:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sarihy ahoj, nejde to něco, co to spouští, myslím konkrétně ty vitamíny odložit na večer? prostě na ráno nechat jen to nejnutnější....a mě tedy pomáhalo vstát o něco dřív a třeba chvíli si jako poblbnout, v posteli, jen tak, jako na lepší start...třeba vstanou nahonem a nejsou dobře naladěný. něco změnit to ráno - aby se na to těšily, aby se jim to nutný dělalo líp.
tohle asi není úplně nic společného s nějakou "výchovou", spíš to jinak zorganizovat - a btw - otřepané klišé - s časem se to upraví, zmizí to. jsem ti poradila, co:frowning2:, ale alespon duševní podpora ode mě. :wink:
17. led 2014 v 16:45  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@berenika39 Děkuju. Ono třeba dneska to bylo tohle, jindy je to špatná lžička nebo jí naštve ségra...To si taky myslím, že to je tím, že se ráno chvátá..jenže vstávat dřív by znamenalo vykopat je třeba v 5.45..a to mi přijde spíš jako týrání už. Já musím z domova vypadnout po 6.45, holky vodí většinou manžel, ,ale potřebuje, aby odcházeli nejpozději v 7...takže jako moc prostoru pro nechvátání není:frowning2: Někdy vše běží v pohodě, jsou přípravené za 30min, ale někdy se prostě nedaří. Průšvih je, že já jsem pruďas a,vznětlivec...Když jsem v pohodě, tak spoustu věcí zkousnu, ale teď jsem grogy z práce, vše kolem je náročný, dnes jsme oba s,manželem potřebovali brzo být v práci..no sešlo se to dokonale. Já vím, jsou to všechno kraviny, ale při špatné konstelaci hvězd to pak jede. Děkuju, vím, že by to chtělo držet se, krotit se a zklidnit to..možná je fakt budem budit trochu dřív...Je to komplikovaný, když už je pak velká povinnost..mateřská je fakt legrace!:astonished: Moc děkuju za komentář!
17. led 2014 v 17:05  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@sarihy jj, to si pak člověk uvědomí, jaká to byla doma pohoda, vi´d? já to rozdýchoávála pár měsíců, a to mám jednoho, než jsme si najeli na nějaký systém, navečer to samé, vyzvednout, nějaký nákup, večeři, čas si pohrát, něco se naučit, vana a je osm. hm. bude líp, uvidíš, jak poporostou:slight_smile:.
Ráno si dej hned první kafe a nějakou sladkost, malou, z lásky k sobě, to pomáhá:slight_smile:
17. led 2014 v 17:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Ahoj, reaguji na ty dvouleté děti - pokud mohu přispět osobní radou, není ani tak důležité co, ale jak... Pokud nechcete, aby jedlo rukama nebo jedlo písek z hřiště, zkrátka jedno co, protože míru máme každý jinde, záleží na tom jak to podáte. Rodiče, které potkávám většinou ví nebo i chtějí, aby byly věci určitým způsobem, ale v okamžiku kdy začne dítě natahovat nebo se vztekat, tak vyměknou a je vyhověno dítěti, nikoli potřebám rodiče, které se samozřejmě odvíjí a stojí na tom, že víme, co je pro naše děti dobré. Vím, že férový a pevný přístup ulehčí dítěti orientaci v tomto světe. Naše sebejistota v tom, co děláme a říkáme ovlivňuje naše dítě. Pokud na něčem trvám a má to smysl a dítě chápe, proč na tom trvám, pak je pro něj mnohem lepší to jednou dvakrát obrečet a na potřetí fungovat, než se v tom plácat. Ve dvou letech je dítě plně schopno chápat, co se po něm chce a začíná se orientovat v našem světě a našich pravidlech. nevím proč má tolik maminek panickou hrůzu z dětského pláče, ale pláč dítěte není to samý co pláč dospělého. My pláčeme, když nás něco fyzicky nebo psychicky bolí. Dítě pláče, protože v určitém věku zjistí, že je to způsob jak přivolat matku a její pozornost a brečí do té doby, než je mu vyhověno. To je určitě v pořádku v prvních měsících života, ve dvou letech je to zbraň jak dosáhnout toho, co chci nebo ukázat, že se nehodlám řídit podle pravidel dospělých. Většina rodičů to v tomto bodě vzdá, ale bohužel si neuvědomují, že proces učení, kterým dítě prochází je nutně doprovázen touto "bolestí", pláčem a vztekem... bohužel, takové děti, které sedí celý den na zadku a poslouchají, co říká maminka a ve všem ji bez slzy následují, pramálo existují :slight_smile: Takže až příště budete šílený hrůzou a úzkostí, protože vaše děťátko pláče (nechce s vzít léky, nechce se oblékat, nechce nic:slight_smile: ) uvědomte si, že prochází velkou lekcí, kterou potřebuje v životě zdolat. A čím pevnější a důslednější budete, tím méně budou děti plakat a nakonec přestanou pláč jako zbraň používat...
17. led 2014 v 19:48  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
Ahoj holky, jdu si opět po nějaké době pro radu :slight_smile: 2 děti, 4letá a skoro 2letý, miláčci, zlatíčka, dovedou si i spolu hezky pohrát, z toho hádky o hračky, no klasika..... Ale zkouším je učit domlouvat se, dělat dohody, o hračkách, atd. a docela jim to jde, resp. té starší, malý zatím moc nemluví :grinning:, ale i tak je to úspěch :slight_smile: a malý se taky dokáže dělit, tak jsem moc ráda.

S čím chci poradit: chtěla jsem se zeptat, jak zastavit nebo utlumit takové to divočení dětí - taková ta situace, kdy se malá už opravdu přespříliš řehtá,lítá po bytě, nahání se s malým, nejde zastavit a už hrozí, že si nepozorností a rozjařeností ublíží, sobě nebo někomu, malý ji napodobuje a je to jak u zvířátek :grinning:.... takové to přeštěstí :grinning: nebo jak to nazvat. Něco mezi rozpustilostí a divočením, snad víte, co myslím. Snažím se ji chytit, zastavit a zabavit něčím, ale nefunguje to. Křičení, např. mých rodičů, když jsme u nich, je o ničem, to je jasné, to naprosto jde mimo.... Nějaký fígl, jak je usměrnit, aby to bylo byl křiku na obou stranách, bez slz...

Díky :slight_smile:
určitě jsem chtěla ještě s něčím poradit, ale ted si nevzpomínám, zase napíšu. Děkuji moc.
19. led 2014 v 08:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@evita_ij mam stejnej problem, u nas to konci vzdycky "hracky-placky", takze cekam na rady :slight_smile:
19. led 2014 v 19:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@evita_ij znám moc dobře, u nás to bohužel končí většinou při nejlepším křikem a pláčem přinejhorším úrazem...poradím asi nerabrovsky, u nás na zklidnění pomáhá jedině tv nebo v poslední době bohužel tablet, jo a ještě jídlo, nejlépe něco na chuť, prostě změnit okamžitě činnost na něco klidného, čekám, že někdo poradí něco výchovnějšího a ráda to vyzkouším
@sarihy taky znám...dělám to tak, že vstávám já první, všechno nachystám - obleču se, namaluju, nachystám snídaně, nachystám oblečení pro kluky - pak je budím, dovedu do koupelny, pomáhám raději s oblíkáním, protože oba ještě napůl spí, pak sníme snídani - každý den naprosto stejná snídaně, aby se předešlo křiku, že tohle nechci a vymýšlení, že tohle chci ..... po snídani umýt zuby, narvat bundy, čepky, šály, rukavice a jde se. Já vstávám v 6, kluci tak 6:20 a 6:45-7.00 odcházíme z domu. Jakékoli snahy o mrčení, hádání se (nelíbí se mi tyhle ponožky, slipy atd.) zarazím hned v úvodu, nediskutuje se...pomáhá vyprávění o tom, co budou dneska dělat ve školce a na co se těší...když dojdeme do školky, tak co nejrychleji převléct a stejně odcházím do práce celá zpocená a mám pocit, že nejhorší část dne už je za mnou. Jako vstávání ráno do tmy a zimy je to nejhorší i pro mě, musí se z toho udělat rutina, dělat to automaticky a nepřemýšlet
20. led 2014 ve 22:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, nemate nektera napad, jak zkratit (predejit se zda uplne mission impossible :grinning: :sweat_smile: ) nekonecny hysterak?? Mlada je schopna vydrzet jecet a kvilet i vic jak pul hodky a to mam dycky pocit, ze sem zestarla o sto let :sweat_smile: . Posledni dobou blbne i s usinanim, ale to vicemene zvladame, ikdyz mam v posteli o trochu min mista nez su zvykla :stuck_out_tongue_closed_eyes: :sweat_smile:.
Vyzkouseno:
ignorace- nemozna, leze po me, utrhla by mi kapse u teplaku, otloukla mi nohy, a dalsi libustky....
vykazani za dvere - nevydrzi tam, kdybych zamkla, tak prolitne sklem....(to samy, kdyz se radsi vykazu ja :sweat_smile: :stuck_out_tongue_closed_eyes:)
odlakani pozornosti- neexistuje, mele si svou, ikdyz je unavena, nebo ma hlad, nic nechce
vzit do naruce, kdyz se po mne plazi - rika, ze stejne chce jecet

Veci jako studenou sprchu atd zkouset nechci, to je brutus i na me :sweat_smile: :stuck_out_tongue_closed_eyes:
23. led 2014 v 15:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@camelinka pořád se opakuju, ale u nás zabírá tzv. uznání emocí. Nevysvětluješ, proč něco nemůže, proč něco zakazuješ, nebo co bylo příčinou vzteku. jen řekneš, že chápeš, že se zlobí, že něco nemůže. V knížce Nejšťastnější batole v okolí ještě doporučují mluvit spíš heslovitě, v krátkých větách, myslím, že to mám podrobněji popsané ve fotoblogu ve výpiscích z té knížky.
A ještě jedno pěkné video o empatii http://www.youtube.com/watch?v=tuBZZasavZo&feature=share
23. led 2014 ve 20:47  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@camelinka Ahoj, starší syn se taky tak dokázal vztekat. Třičtvrtě hodiny brečel, skákal, třásl se. Zpočátku po půl hodině, pak i dříve jsem dokázala odvézt jeho pozornost - např. jsem řekla: "aha, tak ty brečíš, protože se Ti nelíbí toto tričko", a on řekl "jo" a přestal. Tyto záchvaty byly asi od 22 měsíců do tří let velmi časté, pak už jich bylo méně. Tvrdohlavý je do dneška a je to pěkný záhul. Jak se malá jinak jeví? Není třeba ve vývoji dopředu? U syna se totiž ukázalo, že je hodně dopředu oproti vrstevníkům a ty šílené vzteky a tvrdohlavost s tím souvisí.
24. led 2014 v 16:16  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@betelgeuzz
@pamal dekuju za reakce, ono ikdyz se ji zeptam, proc se vzteka, tak rekne, ze nevi, nebo ze se chce vztekat. Kdyz reknu neco jako " ty si smutna, protoze nemuzeme byt uz venku, atd" tak stejne zadna zmena a rve dal...
S tim vyvojem, od miminka docela narocna, do pul roku silene, nepolozitelne nespave dite :grinning: ,od 10m chodí, nebo spis lita, nevydrzi u niceho, neposedi, proste zadnej klidas, knizky a vsechno, u ceho se musi sedet zatim nezajem, a vetsinou jde u vztekani videt, ze sama nevi co chce, co se sebou, ikdyz to pojmenuju. Jinak ukecana srandovni holcicka, vycurana jak mraky, dokud ji to nechytne.Takze asi tak :slight_smile:
24. led 2014 v 16:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky,

potřebuji poradit s mladším skoro ročním synem, vím, že nepatří do věkové skupiny 2+ ale třeba by jste si věděly rady :slight_smile:

jde o to, že hodně kouše, nás všechny, u mě a manžela to není takový problém, poznám kdy mě chce kousnout a předejdu tomu a upozorním ho, že to se nedělá, že nesmí kousat. Manžel to občas nevychytá a pěkně to schytá, ale to je jeho problém, že si nedá pozor :grinning:
ale co mě trápí, že kouše do staršího :frowning2: a dneska ho chudáka kousl až tak, že má modřinu :frowning2:

On je odmalička takový "zákeřnější" dost tahá za vlasy, strká prsty do očí a tak, to starší vůbec nedělal. A právě i hodně kouše, i jen tak to do trička, kalhot, ale často i do kůže a staršího to vždy hrozně překvapí.

Já si pak všímám hlavně staršího, utěšuju ho, i si s ním sednu na gauč, kam za námi mladší ještě nevyleze a mladšímu říkám, že to dělat nesmí, že se do nikoho nekouše, že to bráchu bolí, ale mám pocit, že to moc nefunguje :unamused: že mladší se pak akorát jen rozpláče, že nemůže za námi a že mu hubuju :frowning2:

díky za rady jak to třeba řešit jinak, protože staršího často upozorňuji, že bráchovi se dělá jen malá, že do něj nesmí strkat, bouchat do něj a tak, a pak mladší jde a kousne ho :frowning2: takže se ani nedivím, že se po mladším občas ožene, pokud ho zatahá za vlasy nebo kousne a já to v tu chvíli nevidím . . .
24. led 2014 v 16:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@camelinka Ahoj, u nás je to s tím vztekáním to samé a taky nepomáhá nic, co jsem zatím zkusila. Resp. když ho zavřu nebo já oodejdu, tak sice sklem neprolítne, pač máme plný dveře, ale ječí dál, až se probojuje do hysteráku a stejně se neuklidní, naopak. Uznání emocí taky nějak nejde, třeba řve, že chce ven, i když už je večer a jdeme spát, tak mu řeknu, aha, ty bys moc chtěl jít ven, viď? A on začne ječet ještě víc, že ne, nechtěl... no zkrátka mi to přijde, jako by chtěl být prostě vždy proti mně, ať řeknu cokoli. A přitom on zas nebyl jako miminko nějak extra náročnej ani napřed - snad jen v mluvení, to byl dost rychlej podle dr.
25. led 2014 v 08:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@romcovaklarka Ahojky, vidim, ze v tomhle veku je to maso skoro u kazdyho :sweat_smile: :pensive: . Presne jak pises, ja tomuhle rikam (damy prominou) vysiraci nalada. Treba vcera, ze chce mazlit (je to neskutecny mazel a visi na me trictvrte dne :sweat_smile: ), tak ji nastavim ruce, at jde. Tak ze nechce, ze papat, kdyz se zeptam co, tak ze nic, pak ze se mam divat na ni, kdyz se podivam, tak at se divam jinak. At si sednu tady, nebo ne, ze tady. Samo, ze tohle si libit proste nenecham, vsechny driv popsany metody nezafunguji, takze to konci revem, dokud sama neskonci, nebo na me neusne.
Prave vic jak mesic uz nechce spat po o a kdyz mi neusne na gauci, tak prave po tomhle vystupu usina na mne. Vim, ze to ma i z unavy, ale do postele ji nedostanu, bych ji tam musela priksirovat asi :sweat_smile: :grinning: .
Takze vidim, ze nejsu sama a preju, at to jak u nas, tak u vas brzy skonci :wink:
25. led 2014 v 09:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@camelinka No přesný. Akorát nevím, zda to u nás souvisí se spaním, po o mi nespí už přes 4 měsíce a tak nějak mi přišlo, že už je na to zvyklej. Jinak přeju taky tak - ať to všichni ve zdraví přežijem :sweat_smile: :slight_smile:
25. led 2014 ve 12:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@romcovaklarka U nas jak kdy, nerikam, ze kdyz neni unavena, tak ji to nechytne :grinning: :pensive:. U nas postupne koncilo spani po sebrani dudynu, coz snesla asi o 150% lip, nez sem jako u totalniho zavislaka cekala. Aspon neco :sweat_smile: .
Nicmene snad si to u vas vyberete u prvniho a holcicka bude klidas, snad nejsou vsechny Sary vztekliny :grinning: :wink: .
Kdybys na neco prisla, neco zafungovalo, tak dej vedet, rada taky vyzkousim :wink:
25. led 2014 ve 13:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@camelinka ale ty se nemáš ptát proč se vzteká? Ona to často ani nemusí vědět. Prostě potřebuje ze sebe dostat nějaké emoce. A ty ji máš dát to pochopení, že má na to právo. Zkus pročíst tenhle článek http://www.modrykonik.cz/blog/betelgeuzz/article/do-nitra-detskych-emoci-vypisky-te976y/, ta knížka mě úplně dostala.
@romcovaklarka a co třeba dávat večer spávat dřív? Známá říkala, že když jí přestal kluk po o spávat, tak ho večer dávala už v 6. A jedna kamarádka udělala zajímavou zkušenost, když jí holčička začla chodit do školky, tak ji ráno budili. Ale večer chodila spávat jako normálně. Prý bývala vzteklá, ubrečená, každý den několikrát scéna. Myslela si, že je to nějaké období. A po roce jí napadlo, dát ji večer spát dřív a prý má doma úplně jiné dítě.
25. led 2014 ve 13:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@betelgeuzz No já se zkusila zeptat, neřekla mi to, tak už se neptám, to se neboj :grinning:. Říkám jí, že vím, že je smutná/ naštvaná, protože tohleto a támhleto, a efekt to taky nemá žádný....
25. led 2014 v 15:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@betelgeuzz On teda začal chodit spát dřív, když přestal spát po o. Ale teď se jim to snažím trochu posunout, pač od března nastupuju na 3 dny v týdnu do práce a před sedmou se domů nedostanu a ráda bych si aspoň děcka uložila večer, a to je vůbec neuvidím :confused: Navíc Sára by mi tak brzy asi neusnula a než uspím Samíka, tak bych ji musela nechat dole samotnou, lepší je ukládat najednou... No nevím. A na ty výpisky se kouknu, dík.
25. led 2014 v 15:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@camelinka Moc Ti držím palce, ať to zvládáš, protože kdo takovéto vztekání nezažil, tak si to neumí představit. Člověk si musí sám vysledovat co pomáhá a co ne. Já jsem se tomu vztekání snažila předcházet (někdy to šlo, vícekrát ne). Zjistila jsem, že se syn nesmí nudit - takže co nejvíce jsme na hřišti, chodí do sportovních kroužků, doma pořád připraveny nějaké rébusy, omalovánky apod.
Nejhorší byly reakce některých příbuzných, dle kterých, kdybych synovi tolik nepovolovala a dávala mu od začátku na zadek, tak by se choval jako ostatní vychované děti :cry: . Nedávno jsem se potkala s holkou, které se dítě taky tak vztekávalo a byli s ním i v pedagogicko psychologické poradně. Tam jim řekli, že to musí vydržet, že to po pátém roce přejde. A přešlo. A u nás to taky tak vypadá. Naštěstí u mladšího syna se jeví, že tohoto snad budeme ušetřeni :wink:
25. led 2014 ve 21:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pamal Dekuju moc, vazim si toho :dizzy_face: . U nas to predchazeni moc nezabira, dela to hlavne u veci, ktery sou bud neuskutecnitelny (zrovna ted hned neco chce, co odporuje nasim zasadam) a ikdyz ji to okecam (knizek a vseho moznyho o vychove sem nacetla tolik, ze bych mohla delat eseje :sweat_smile: :grinning: ), tak stejne vydrzi treba pul hodky porad mlit treba "lentilky", nebo co zrovna chce a prestane, az sama prestane. Jak sem psala, tak zabava typu knizky, malovani, skladani je dycky tak na minutu, jinak furt lita, nekde skace a visi :grinning: .
A presne, jako bezdetna jsem tyhle deti videla jako nevychovany spratky, kterym bych nasekala na prdel a bylo by, jenze ted uz vim, ze to taky nepomaha vzdycky. Nekdy ano, ze se zasekne a zase slape, nekdy je to jeste horsi.... A prosim nerikejte, ze to prejde az tak kolem peti :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile: to si budu muset poridit peknou zasobu lexaurinu :grinning: :grinning: . Drzim palce, at uz je to aspon u vas vklidu :wink:
26. led 2014 v 09:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@camelinka moja starsia bola v tejto veci tiez masakr.. fakt peklicko ... FAKT nic nezaberalo, co spominali uz druhe kocky ....ja som to proste musela len rozdychat, vyzalovat sa muzovi, ked dosiel z roboty ....si to v hlave prenastavit, ze to skratka je ta jej povaha, a nejak to zvladneme... na dolezitom si ako rodic trvat/nepovolit ... blbosti neriesit , nechat slobodu, nech sa sama ponauci, ked dostane uzasny napad si navliect gumaky na nohy v 35stupnoch :slight_smile: ze bude hysteria tak ci tak, no boooze... ale som chytra teraz co? neboj, aj ja som niekedy skoro revala, ze preco ja? kedy to skonci, resp. pojde aspon trosilinku k lepsiemu??? :pensive:
u nas nastalo zlepsenie po tom 3.roku, ked zacala chodit do skolky.. akoze svoje sceny si rozohrava aj teraz niekedy.. Ale dneska napr. uz vie usediet aj za stolikom, nieco si robi.. Vzdycky bola len "sportovec" , vecne v pohybe, skakala, ani pohadku nedokazala v klude pozerat jak druhe deti. Teraz dojdem pre nu do skolky, tak tie deti, co si pamatam, jak sedavali poslusne v kociku, tak nevedia kam skocit skorej, a to moje superhyperakcne dieta sedi za stolikom a kresli, pise... jak najvacsia intelektualka na svete :grinning: samozrejme so mnou je to zase divocina, ale nevadi .. fakt sa to vekom lepsi

a nedavno bola na kratkom pobyte v nemocnici .. a nemohli si ju tam vynachvalit, ze uzasne dieta, chytra, empaticka, spolupracovala pri odberoch atd. tipovali ju tak na 6-7 rokov, ma len 4 a pol... sa tu teraz nechcem nejak chvastat, ale myslim, ze velku zasluhu na tom ma to, ze som sa ju nesnazila zlomit nasilim, jak mi radilo okolie .. skorej sa snazit pochopit jej povahu a odrazit sa z toho do pozitivnej formy :wink:
26. led 2014 ve 22:18  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@prom díky za zkusenost :wink: , stejne mi nezbyva nic jinyho, nez cekat, az to prejde :grinning: , snad se toho obe dozijeme ve zdravi :slight_smile: . a na skolku su hrozne zvedava, jediny, co si dycky rikam, ze kdybych nasi Saru videla, coby nezavisly pozorovatel, tak si reknu, ze je to rozmazleny fracik a ze by potrebovala serezat..... coz fakt nefunguje :grinning: :stuck_out_tongue_closed_eyes: .
Dneska je vyjimecne zlata, abych na ni jen nenadavala :grinning: , spis, nez ze bych potrebovala lamat ji, tak bych se chtela naucit pracovat se sebou, protoze jak prepne do ultrazvuku, tak mam pred ocima ve vterine cerno, jesteze je ted venku takova kosa a muzu se jit hned zchladit :grinning: :grinning:
27. led 2014 ve 13:35  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@camelinka I to uznání emocí chce trochu času - než si na to zvykne jako na cestu, jak se z toho záchvatu dostat. Samozřejmě to děti nedělají schválně a jsou většinou rády, že už ten příval emocí mají za sebou. Taky je důležité eliminovat jiné spouštěče, jako je únava nebo hlad. Při únavě+záchvatu vzdoru se mi osvědčilo to trochu kontroverzní pevné objetí - držela jsem ji, dokud neusnula, což mohlo být i na půl hodiny, ale samotný vztek by byl delší. V období vzdoru jsem s sebou nosila hroznový cukr, což mohlo některým záchvatům pomoci předejít. S nízkým krevním cukrem jsem vzteklá i já, takže tam je účinek fyziologický jasný :grinning:
28. led 2014 v 17:23  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@pamal Cha! Vychované děti :stuck_out_tongue_closed_eyes: takové, co si bez dovolení nesmí ani prdnout - děkuji nechci. Moje řádila jak černá ruka, kousala, řvala, ještě jí nejsou čtyři a jaká je to uvědomělá bytost se zdravou sebeúctou, schopná sama vyhodnotit, co si může dovolit. Díky bohu za Rabr, jinak bych byla nejistá v tom, jestli na to jdu správně. Ten tlak okolí je někdy dost silný.
28. led 2014 v 17:27  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ženy, jistě jste to tady už řešily, tak se zeptám po stoprvé. jak reagujete/co děláte, když vás dítě totálně ignoruje? někdy spolupracuje ukázkově, snažím se dopředu hlásit, co se bude dít, třeba i pět činností, vysledovala jsem, že je to pro něj ok. jakože ráno vstane a chce pohádkový kamínek/videa na youtube, budou videa, ano, převlíkneme se, nasnídáme a pak budou videa. docela to akceptuje. ale někdy se stane, že chci, aby uklidil, vyčistil zuby a šel spát, tak mu to předestřu, zakomponuju do toho aj tu pohádku, která bude (to je jako ta návnada, aby se mu "chtělo" uklízet a "pracovat"), a on se zasekne, dělá, že neslyší, hraje si dál s tím, s čím si hrál nebo jde k něčemu jinému (kuchyňka, autodráha, autíčka, cokoli), zopakuju, jako kdyby mě čirou náhodou neslyšel nebo nepochopil, ignorace. pokud nejsem sama už načatá, tak to chvilku zvládám, ale pak musí začít makat, jinak stejně pěním. začala jsem praktikovat odchod z místnosti, na to reaguje většinou začínajícím brekem a že teda bude pracovat podle mnou předestřeného programu, ale pak zase totál ignorace, takže zase jdu pryč, mezitím samozřejmě mluvím, bude pohádka, teď uklidíme, vyčistíme zuby a budeme si číst (on to má dost rád, tak vždy doufám, že to bude motivace)
je to období, že zkouší, kam až? úklid jinak zvládá, pomáhám a uděluju pokyny, ukliď dráhu do krabice, vem ty knížky a dej do šuplíku, atd., nepředpokládám, že ve dvou a půl letech uklidí vše sám, i když aj to už se stalo, když jsem nevydržela, odešla a nereagovala už na nic, jen opakovala relativně klidně, že až uklidí, ať mě zavolá, fakt všechno uklidil, ale mě to neba, jakože v tom smyslu, že si přijdu blbě, že to je citové vydírání, je to vydírání? nebo je to výchova? nechci, aby mi šlapal po hlavě, chci, aby znal svoje povinnosti, je čas jídla, čas hraní, čas "práce", jeho práce je do jisté míry poslouchat, nechci, aby byl bez režimu. občas se stane, že mě ignoruje celé dopoledne, to fakt nedávám, strašně mě to točí! :zipper_mouth: takže někdy jsem schopná reagovat odchodem z místnosti a celkem v klidu mluvit, ale někdy nee, beru si to osobně a považuju to za provokaci, což teda při pohledu na ty jeho čertovský očiska fakt jako provokace vypadá...
nebo jsem jen moc vztahovačná, sebestředná a pedantská? to je moje základní dilema, kolik režimu po tom dítěti chtít, režimu i v tom smyslu, že teď jsme si nějakou dobu hráli, teď po tobě něco chci a ty mě poslechneš, protože já jsem taky unavená a chci jít spát...
30. led 2014 v 19:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek