• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.

15. dubna 2017 
@noone Určitě se přidej. Myslím, že tahle diskuse je spíš o tom, jak předejít situacím, po kterých následuje trest :wink:
Ale když napíšeš konkrétní situaci, někdo ti napíše, jaké by zvolil řešení.
24. zář 2012 ve 13:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
@noone určitě jsi vítaná :wink: Kolikrát tu narazím na něco, co by mě k dané situaci vůbec nenapadlo, víc holek napíše svůj pohled :slight_smile:
Malá má teď taky trochu "divoké" období, ale dnes se mi opět potvrdilo, že když po nějakém incidentu reaguji v klidu já(což se ne vždy daří :stuck_out_tongue_closed_eyes: ), tak se pak i malá rychle uklidní a spoustu věcí se dá potom v klidu vysvětlit....u oběda mi malá převrátila talíř s polévkou, bylo to všude, včetně zdi.... ale udělala to nechtěně, prostě posouvala knížku, co měla na stole a posunula i talíř, takže skončil na zemi....já se nejdřív nadechla a už jsem chtěla vyletět, ale malá mě předběhla slovy - maminka zlobí, uklidíme - a letěla pro hadru :wink: Kdybych vyletěla, nedopadlo by to dobře a pak bych si to stejně vyčítala....no, jenže ne vždy to tak jde :wink:
24. zář 2012 ve 14:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@cervena_vila no tak o to se snazime ze vseho nejvic, ale nez se nam povede se nejak naladit a synka "prevychovat", tak bych potrebovala vedet co s nim, kdyz uz na nej nejaka ta neprijemna situace prijde... :rolling_eyes:
vcera jsme teda zrovna meli zase zachvat vzteku, ale docela hezky zabrala metoda "ukaz mi jak moc se zlobis tady na tom polstarku" :slight_smile: . nejdriv jsem do nej musela prastit ja, to se zacal smat a pak do nej parkrat zabusil pestickou sam a bylo po vzteku :dizzy_face:

@anehap no to bych si musela napocitat ne do 10 ale aspon do 100 :sweat_smile:. kolik je tvoji male?
a diky za privitani :slight_smile:
24. zář 2012 v 15:10  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@noone má dva roky :wink: Ona poslední dobou vyloženě zkouší moje reakce - udělá něco, co ví, že by dělat neměla a prostě čeká, co já(nebo my) na to....když to přejdeme a nevšímáme si toho, tak přestane.... :wink:
Ale zvládli jste dobře ten záchvat vzteku :wink:
24. zář 2012 v 15:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
děfčata tak u nás doma teď uragán... ta mladší opice dělá mi přijde jenom to co nemá a to v tak rychlým sledu že nestíhám a nefunguje na nic teď nic, ani RABR....
ale pamatuju že u staršího jsem si taky myslela, že se z něj ve 2.5 letech zblázním a nezbláznila :grinning:
no moje záchrana je momentálně školička na 3 půldny... tam si ji chválí, sice je divoká a jde jim z ní hlava kolem a zatím co se týká toho co dělá doma (házení hraček proti stěně, rozbíjení věcí schválně, neustálé kňourání a scénky a masakrování staršího bráchy), tak vcelku ok.... asi má přebytek energie a ta školička jí dělá dobře.... :slight_smile:
přijde mi že jsou v těch 2.5 už setsakra inteligentní a neví co by...
28. zář 2012 ve 13:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, chtěla bych moc pochválit tuto diskuzi, je to občas taková rychlá záchrana, když si nevím rady. :wink: Vidím, že tu řešíte právě kňourání a vzteky. Což je i náš problém. Snažíme se jednat s partnerem podle RaBR. Občas se daří, občas méně. Poslední dobou mi ale nějak docházejí síly a vidím spíš samé chyby na sobě i na ostatních členech rodiny a jako bych nedokázala ovládat chuť zajet do starých autoritativních kolejí, po jakých jeli moji rodiče. Za čtyři dny se nám narodí druhý syn (plánovaná sekce) a mně se zdá, že Daneček (2 r. + 4 m.) bojuje od začátku těhotenství o moji přízeň, ačkoliv nemám pocit, že se mu věnuju málo. V mé přítomnosti je najednou jiný, hrozně kňourá, často natahuje na brečení, neví, co chce, vadí mu, když mu přitom cokoli nabídnu, vše je špatně, ale sám neřekne, co tedy chce, vybuchuje vzteky a přitom hází vším, co má pod rukou, nebo se sám začne kousat do prstů, až ho to bolí. Když ho vidím, přijde mi, jako bych vše ve výchově zkazila, přitom byl ve všem tak rozumný, nikdy nebyl poslušný na slovo jak ovce, ale sám od sebe dokázal udělat, co je v danou chvíli třeba, a to bez připomíná a bez vztekání (uklizení, umytí rukou, zastavení na přechodu atd...) U babiček nebo s tetama vůbec nekňourá a má vždy dobrou náladu. Skoro to vyadá, jak bych na něj já přenášela nějakou negativní energii. Ale začíná se to projevovat, i když je sám s tatínkem. Je fakt, že mi v souvislosti s potížemi v těhotenstvím není vždy do zpěvu, ale jsem s ním pořád, naslouchám mu, povídáme si, čtu mu, hrajeme si, chodíme na hřiště. Pokud se chci ale věnovat činnosti, do které ho nelze zapojit, nastává peklíčko, nesnese to. Čím víc se přiblížil příchod druhého dítěte, tím víc mám obavy, že to nezvládneme dobře. Musím si rychle opatřit knihy, které tu doporučujete o sourozencích. Ale neměl byste někdo prosím rychlejší radu? A omlouvám se za vpadnutí do vaší diskuze.
29. zář 2012 v 10:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@nobilis to mě pokaždé potěší, když vysvětlení na danou situaci intuitivně cítíme. Akorát je fajn to pak slyšet ještě od jiných, jako takové potvrzení.. Píšeš, že máš pocit jakobys na staršího přenášela negativní energii...
Nemám ráda dělění na negativní a pozitivní (jakože když jsi veselá- to je pozitivní a když smutná/stresovaná -to je negativní) ale myslím si, že děti opravdu odrážejí naši náladu. Jestli se cítíš nesvá, nevíš co chceš, vadí ti vše kolem atd...(to jsou ty věci co píšeš o něm) tak opravdu on jenom dělá svoji "práci". Chce ti ukázat jak vypadáš vevnitř. A taky tě možná chce uvolnit tím, že bude tlačit na ty emoce v tobě, které potřebují uvolnit. Čeká tě velká změna amožná máš strach jaké to bude...a on taky. Podělte se o svůj strach, řekněte si o něm...Jsi skvělá a úžasná, že to vůbec chceš řešit!
29. zář 2012 v 18:37  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@nobilis Ahoj :slight_smile: Zda se mi, ze se podvedome bojis, ze to s miminkem a starsim bude boj, ze "neobstojite" a to samy citi i Danecek a je z toho taky nervni.... ted jsem cetla nekde hezky od Naomi, ze deti jsou jako "dest", jako "pocasi" ... ze je mame prijimat takovy, jaky zrovna v danou chvilku jsou.... Nestresuj se dopredu, ze potrebujes neco udelat a ze to bude "peklo", kdyz ho nezapojis.... proste uvidis, chovej se podle Danecka a kdyztak holt tu danou vec neudelas, nebo ji udelas pozdejc, svet se nezbori :slight_smile: Ja si taky vzdycky rikam, kdyz mam nejak pocit, ze jsem selhala a mam "hrozny vztekly nevychovany dite" ... tak si vzdycky rikam, ze je to porad to moje hodny sikovny zlaticko, jen zrovna nema den a taky, ze to proste vecne mit nebude, ze nez pujde do skoly/bude v puberte/nez se ozeni... ze ho to prejde a my to urcite nejak prezijem, prezili to jini :slight_smile: .... Ono te to pak nejak vnitrne uklidni a najednou i ty potize opadnou, kdyz je pak skutecne pohoda, tak to citi i to dite :slight_smile: Taky si rikam, ze kazdy "zlobeni" je volani o pozornost, takze kdykoliv "zlobi", tak reguju presne opacne, nez "klasicka vychova" (tj. nerikam mu, jakej je osklivej kluk, ze si s nim nebudu hrat apod. jako slychavam od babicek :stuck_out_tongue_closed_eyes: ), ale jdu ho obejmnout, nabidnu mu spolecny vareni nebo malovani a to skoro vzdy zabira :slight_smile:
30. zář 2012 ve 14:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@nobilis netrap se! Jestli se opravdu cítí nějak smutný nebo něco prožívá s tebou, je to normální a změní se to. Z vlastní zkušenosti : syn se v posl.měsících mého těhotenství začal více fixovat, chtěl se mnou i spávat, což nebývalo, neboť preferuje tatínka. Těhotenství bylo krásné, byla jsem šťastná jak blecha, ale ty obavy, jak zvládnu 2 děti, jsem si připouštěla. Buď to cítil nebo jen chtěl intuitivně využít na maximum poslední chvíle, kdy mám jen jeho. Po porodu ho to přešlo, velmi rychle jsme se sžili a půl roku to vypadalo na idylu :slight_smile:
Teď dává ségře zahulit, ale to už je jiná kapitola :wink:
Držím vám palce, bude dobře, zbytečně se netrap, mít dvě děti je lepší než mít jedno a pro Danečka není nic lepšího, než to, že mu přibude bráška. Ať máte dobrý porod a brzy je vše v nejleším pořádku :slight_smile:
30. zář 2012 ve 14:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@nobilis - to je úplně normální, že kňourá ve tvé přítomnosti - my tohle slyšeli taky - u nás je klidný a vy příjdete a kňourá (= děláte něco špatně s tou vaší výchovou)..jenže pak jsem si přečetla, že právě děti, pokud se cítí bezpečně u svých rodičů, tak prostě nemají problém ventilovat své emoce, příjde jim to přirozené..takže z toho pramení to kňourání..určitě i z tebe cítí nervozitu, pokud ji cítíš i i ty...a jedna věc ještě - vždy, když přišlo náročnější období, kdy jakoby přestalo fungovat to, co již fungovalo - tak mi pomohlo myslet v čase - uvědomit si, že tohle chování je chvíli, a z dlouhodobého hlediska urazil už dlouhou cestu a uvědomit si to dobré - jestli mi rozumíš ...nenechat se vystresnout přechodným chování - př. přechodnou potřebou blízkosti, zvýšeným kňouráním, neuklízením, odmítáním se oblíknout, vyžadováním asistence...a pak mi pomohlo si říct - tohle zrovna teď z nějakého důvodu nezvládá, ale v celku se mi moc líbí, jak se vyvíjí, teď má prostě takové období...a jinak - jsem ve 38 týdnu, syn taky přešel na větší fixaxi na mě, i když od jeho 20ti měsíců v podstatě byl nafixovaný na tátu...a sice nekňourá (ale má taky za týden čtyři roky a kńourání jsme si užili opravdu velmi, velmi moc), ale zase se mu z neznámé příčiny vyrazil ekzém na tváři, který neměl téměř tři roky, přesně na stejném místě..jsem z toho paf..je možné, že to má z malin, protože byl nachlazený a maliny jsou přírodní antibiotikum...tak možná ve větší míře..ale nevylučuji i psychický stav, i když navenek se jeví, že je v klidu...
30. zář 2012 ve 20:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@eveluska jojo, to souhlasím, že dítě je jako déšť.....zrovna v tomhle počasí to přirovnání platí...učím ho se dívat na den, jakože "koukni dnes prší" ne že "koukni dnes je ošklivě" líbí se mi ,(psala to Naomi? už v tom mám chaos) že děti nevědí co je dobré a zlé, nerozlišují špatné a ošklivé....vlastně ve svépodstatě je vše dobré, jen pohled nás okolo se liší..
no jenom jsem chtěla vyzdvihnout tu myšlenku... dík za připomenutí
30. zář 2012 ve 21:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@blandik to mě zaujalo, že máte trápení s ekzémem. Teda jako , chudák malá, nepřeju vám to, ale moc mě zajímá ta psychika. nahodila jsem tady i téma k tomu, ale nikdo se nechytil
http://www.modrykonik.cz/diskuse/tema/psychosomaticke-nemoci-co-je-za-tim/
přeju brzké vyřešení.
30. zář 2012 ve 21:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik
@ava
@eveluska
@lynks Moc vám, maminky, děkuju za odezvy, za podporu i uklidnění! :slight_smile: Musím si to ještě několikrát přečíst, jsou tam i myšlenky, které jsem podvědomě tušila, ale nebyla si jistá, a samozřejmě spousta podnětů k zamyšlení, jak sama na sobě pracovat.
Přeju @blandik, ať se Miškovi ten ekzém brzo ztratí a už se neobjevuje. :slight_smile:
30. zář 2012 ve 22:06  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@lynks - Miška dostal ekzém ve třech měs. (kojení nešlo) a přestal ho mít v 9 měsících) a pak jsme postupně zaváděli potraviny..a už jej nikdy neměl..teď si nejsem jistá, ale drbe se na tvářích na stejném místě, jsou to asi tři dny zpátky, napadají mě akorát maliny, protože když jsem mu je dala před časem, tak po nich měl průjem...anebo psychika, přitom si myslím, že jsem celkem v klidu, občas se mi stane, že ujedu...mrknu na ten odkaz, protože věřím, že nemoci jsou způsobené psychikou..děkuji.
30. zář 2012 ve 22:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik hmm, pokud tedy na maliny není zvyklým tak to klidně může být....i potraviny fungují jako alergikum, to zas jo, ne jenom psychika. Vzpomínáš si co si v sobě změnila v těch 9 měsících? podle příspěvků si hodně změnila svůj přístup k věcem a k Miškovi.No ale ty si poradíš, vypadáš otevřená všem věcem...já jenom filozofuju na těch stránkách :slight_smile: ale koukni..
30. zář 2012 ve 22:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@lynks - napíšu tam. budu ráda za tvůj názor. :wink:
30. zář 2012 ve 22:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
@nobilis Vše podstatné tu bylo řečené, tak jen dodám můj příběh.
Poslední týdny mého druhého těhotenství se moje starší a rozumná Leuška postupně proměňovala v miminko, visela na mně doslova. Nejen, že se odmítala vzdálit z mé přítomnosti hlídáním na wc počínaje a brutálními scénami, když mi s ní babička přišla pomoct a chtěla ji vzít na hřiště, abych si odpočinula konče (Jednou půl hodiny stály u branky, kde jsem je zanechala po babiččině ujištění, že za minutu přestane plakat, jako každé jiné dítě - ona pak nemohla s babičkou ani tam ani zpátky - zjistila jsem to, až když jsem šla pověsit prádlo a Leušku zachránila). Taky po roce, kdy nechtěla do šátku, začala zase vyžadovat nošení např. tak, že se nenechala ani obout, aby náhodou nemusela chodit. Takže jsem nosila vepředu břicho a vzadu 14kg dítě. Nastěhovala se mi zpět do postele. Okolí obracelo oči v sloup, jaká je "rozmazlená". Mám pocit, že jen chtěla využít na maximum moji pozornost.
Děti to vycítí. Tu blížící se změnu. Možná je to i tím, že je rodiče nevědomky tlačí do samostatnosti, aby byly "připravené" na novou roli staršího sourozence.
Hlavní je, že tím porodem se všechno změní. Nebudeš pak mít dvě miminka, ale jedno miminko a jedno velké a rozumné dítě.
Sondovala jsem v okolí, když jsem z toho měla před porodem hlavu v pejru a podobně to probíhalo i u dalších maminek. Poslední měsíc-dva dostávaly od dítěte zabrat a porodem to skončilo :slight_smile:

Navíc potřeby miminka se nekryjí s potřebami většího batolete, takže na začátku vůbec není konkurence. Ohrožující začne být až později, až když boří a bere hračky. Ten začátek je jak kýčovitého obrazu. Starší dítko dojemně hladí miminko, nosí mamince plenku, pomáhá, přikryje, umyje vlásky, raduje se nad těmi malými ručkami, se stejným nadšením jako máma hledá způsoby, jak miminko rozesmát. (No a v téhle fázi jsme zatím my :dizzy_face: )
Zvládnete to. Drž se svých zásad a buď na něj hodná, odmění se ti :wink:
30. zář 2012 ve 22:51  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
@fender no v tomhle případě, to asi fakt bylo oprávněné propuštění, prý si to syn vymyslel. Je těžké najít hranici, pohlavky a facky...pro dítě je hrozné obojí...trestající ruka rodiče i odebrání rodičům. Kdyby to tak mělo dopadnou že za facku půjde matka sedět a dítě do domova, tak to jsem radši pro facku.Ale jak říkám, kde bude hranice...a kdo to dopátrá jak to skutečně v rodině je..
2. říj 2012 ve 20:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@fender
@lynks - já vidím problém v tom, že prostě většina rodičů neví, co by pak dělala, kdyby se jim ty facky a pohlavky vzaly..když nevidí alternativu, jak jinak, tak si mslím, že jen málo z nich by přešlo k alternativě pozitivní, většina by sáhla k většímu psychickému deptání...je ale fakt, že nedávno tady proběhl článek o tom, že třeba celebrity klidně do světa hlásají, že prostě jedna výchovná dítěti k výchově patří ..a že tohle je špatně, že se pořád udržuje povědomí ve společnosti, že děti prostě mají nějakou tu facku schytat, čímž dost ovlivňují názor...myslím, že se o tom málo mluví, chybí osvěta...
2. říj 2012 ve 21:25  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lynks @blandik já jsem každopádně ráda, že se o tom aspoň začíná mluvit.... že už jsme došli do stádia, kdy některé lidi vůbec - byť je na vteřinu - napadne, že možná, MOŽNÁ, není úplně normální děti bít....

když byla kampaň normální je nekouřit, možná jednou bude i kampaň normální je nebít :sweat_smile:
2. říj 2012 ve 21:26  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
nojo, celebrity :stuck_out_tongue_closed_eyes: chodí předčasně na císaře, aby byly štíhlé, nekojí děti aby si nepokazily prsa..... dej pokoj s celebritama :stuck_out_tongue_closed_eyes: :grinning:
2. říj 2012 ve 21:27  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
@fender - já měla na mysli celbrity ve smyslu českých herců, známých osobností, které se nechají slyšet v nějakém článku..nedávno tu někdo dával odkaz na článek..osobně tímto světem nežiju, jsem dost mimo v tom, kdo je ten nebo onen...jen mě to zaujalo, že vlatsně veřejně by už nikdo nehlásal - jo manželka, ta potřebuje jednou začas ukázat, kdo je doma pánem a pak šlape jako hodinky..a přitom si myslm, že možná tak naši dědečci si tohle mohli říkat...ale u dětí je to pořád ještě jinak..Já nějak věřím, že po dětech pak příjdou na řadu zvířata..
2. říj 2012 ve 22:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik Hlavně k tématu koloval článek nějakého českého psychologa (nepamatuju jméno), co hlásal, že výchova je řízená frustrace a jako alternativní trest k facce viděl jen zakázání televize. A hlavně posiloval postoj, že výchova bez trestání prostě nejde. Prostě stará konzerva.
Tím se oháněly "fackovací matky" na lokální fb skupině. Byla to diskuse zrovna asi dvaceti bab a jen jedna připustila, že to možná jde i jinak a nechala si doporučit nějakou literaturu.
2. říj 2012 ve 23:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@cervena_vila - je to smutné, protože opravdu taky narážím v někdy v diskuzích, že jim ale psycholog doporučil tohle - být důsledný, izlovat atd..pak prostě český člověk vidí titul a je to jasné, pan psycholog má pravdu...Já taky jednou do čehosi napsala - taky fb diskuze ohledně bití a dost mě pobavil jeden chlap - který mi napsal něco ve smyslu - vážená naivko, tak až jednou budete mít ty vlastní děti ,tak mi laskavě napiště, jak by jste tříletému vysvětlila, že kamna pálí a že se jich nemá dotýkat, aniž by jste mu nemusela jednu vrazit...Bohužel mě dost dostává na tomto, že opravdu snad 95% názor je, že bití je ok, a k dětství patří...to už se nebavíme o křehčích věcech typu - vlastní pocit hodnoty, úcta a respekt... :rolling_eyes:
2. říj 2012 ve 23:23  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@cervena_vila o starší "chůvičce" máš pravdu :slight_smile: .
@nobilis mohu jenom potvrdit, jak se mimčo narodí, změní se větší v toho velkýho brášku nebo sestřičku :dizzy_face: .
Naše Aduška má tři a je "jedináček", ale u nás jsem to sledovala u starších (Aďka je naše třetí).
Přesně jak říká červená víla - Iva byla o tři roky starší a se mnou koupala, přebalovala, hlídala mladšího brášku.
Malá opatrovatelka :sweat_smile:
Ty tři ročky rozdílu tam byly znát, byla z ní najednou velká slečna co se "musí" starat o malý miminko :dizzy_face: .
Ze začátku, pak byly ještě další období, kdy se braly hračky, nastala sourozenecká rivalita atd. :sunglasses: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :grinning:
3. říj 2012 v 09:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, jak to tady čtu, uvědomuju si, že moje mamka byla průkopnicí tohoto na našem malém městě... kdysi to bylo spíš vyjímečné takhle po dobrém jednat s dětma...a taky jí to bylo vyčítáno...
Dodneška slyším že můj brácha je děsný bordelář teď ve dvaceti kvůli toho že jsme měli moc volný režim. A že když jsme někde přišli, byli jsme jak zpuštění z řetězu, moc živí a mamka nás nechala si hrát a vyřádit se :wink:
O to více mě mrzí, že mamka už nežije, prože pak jsme byli v mojí pubertě spíš kamarádky než dcera s matkou...i když moje pubertální výlevy mě dodnes mrzí, byly děsné
3. říj 2012 v 10:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, tak jsem týden a 3 dny po porodu a naše soužití ve čtyřech už nezvládám. Doufala jsem, že bude idylka, jak psala hanula11 a cervena_vila, ale bohužel se Daneček nechce hodit do role rozumnějšího a pomáhajícího staršího brášky. Miminko se mu sice líbí, hladí ho, chce se mazlit, ale jakmile vezmu Filípka do náruče nebo ho kojím, spustí Dan děsný vyrvál: mamiii pooojď, mami mimi pryč! Vždycky něco hrozně důležitého potřebuje, třeba jako mluvit s maňáskem opicí, jezdit s ním s autíčkama nebo jen kakao. To jeho "mami pojď" jsem znala i dřív, jakmile jsem si šla po svém, tj. vařit, uklízet, dělat něco, do čeho jsem ho nechtěla zapojovat, nebo to nešlo. Teď to ale končí hysterákem a mně je ho tak strašně líto. I když jsem se mu to stokrát snažila vysvětlit, že teď je čas nakrmit miminko, on to prostě ignoruje a pořád mě někam tahá. Naposled už tahal i mimi od prsu. Večer jsem zoufalá, protože navíc nechce chodit spát včas, takže zapadne někdy před půlnocí, a to přes den nespí. Já už jsem pak anti-rabr a pouštím z pusy hrůzy, z kterých je mi ještě hůř. Snad se to časem nějak poddá a Daneček si zvykne, že nemůžu běžet hned, jak si pískne, že prostě nějakou jeho potřebu naplním až po nakojení a obstarání miminka. Bude to ale mazec. Od tatínka nic v tu chvíli nechce, ten ho může přesvědčovat, jak chce. Zažila jste to některá takhle v začátcích s příchodem nového miminka? Nepřijde mi, že by vyloženě žárlil, ale spíš znásobil činnosti, u kterých bezpodmínečně musím být a hlavně v době, kdy se musím postarat o mimčo.
13. říj 2012 ve 14:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@nobilis ahoj, neco podobného jsme zažili my. Starší nesnesl nechat nas v klidu při kojeni. Na to si mladší udělal averzi, takze pak nesnesl ani kdyz starší chodil kolem potichu. Mladší začal kojeni bojkotovat a byl to děs Ho nakojit. Pred 11.mes se odstavil a je klid. Jednou jsem dokonce staršího zamkla v pokoji na druhé straně bytu, ale to byl samozřejmě nesmysl protože pak jsme byli ve stresu všichni 3. Bohuzel nevím, co ti poradit :frowning2:
13. říj 2012 v 15:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@nobilis Ahoj, já vím, že to teď bude asi úplně debilní přirovnání ... ale my jsme si v srpnu přivezli z útulku pejska - štěně. Chtěli jsme ho my s manželem, ale taky proto, aby Tom měl nějakého parťáka. Někoho, s kým se musí dělit o svůj životní prostor. A místo radosti z pejska nastoupila žárlivost. Jakmile mi pes seděl v klíně, TOmáš naběhl, psa zasedl a vystrčil. Je na něho zlej, bouchá ho, odstrkuje. První dva tři týdny jsem vážně přemýšlela, jeslti to byl dobrý nápad. Vydrželi jsme. Nastoupila fáze ignorace. Teprve teď je občas schopen k pejskovi dojít a pohladit ho. Jak na něj byl zlý, tak pro nás úspěch!!!

Takže vydrž, hlavně nebuď hnusná, nekřič. NAvrhla bych, když jdeš kojit, vem si k sobě starší dítko, aby se necítil odstrčený. Ono se to srovná :slight_smile:
13. říj 2012 v 15:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek