Dítě 1,5 roku "nechce" k otci. Jak jej i přesto předat?
Prosím jak řešit situaci, kdy dítě nechce být předáno otci? Procházky i hlídání probíhaly v pořádku, i celé dny u táty zvládli bez problémů, ale teď se vůbec nechce vzdálit - někdy je řev jen se položí na zem, při pokusu dát ji do kočárku, nebo nedej bože chtít ji podat do náruče... Snaha o odchod je provázena řevem, takže se bere zpět na ruce a vše se opakuje - to ale vypadá na začarovaný kruh ☹ Na otázky zda se obleče, půjde si hrát, chce k tátovi vrtí hlavou... Návštěvy jsou určené soudně, navíc chvíle volna se hodí a tak řešíme jak dál - snažit se malé vyhovět, a respektovat její názory, nebo prostě předat a věřit že se za chvíli uklidní? Díky
Vztahy jsou v pohodě, čas tak teď tráví, ale když jsem nablízku prostě se drží jako klíště jen mně. Když jsou spolu sami není žádný problém, hrají si atd. jen nejsme schopni zvládnout teď ten přechod bez pláče ☹ Tím že v mé přítomnosti tátu ignoruje, tak ten si ji vůbec vlastně neužije... Rád by tak s ní byl sám.... Jen nevíme zda riskovat křik a pláč - zda si zvykne, nebo se ještě více sekne
no bude si muset zvyknout. No ty děti jsou vždycky fixované na maminku 🙂 vidim to když jsou u nás neteř se synovce, když je u toho svagrova tak se lepí na ni a když není tak se lepí Je super , že má zájem hlavně 🙂
Ono to s otcem nemá spojitost, je to období vzdoru a k tomu separační úzkost.Řev je u nás taky,když jdu k doktorovi a hlídá táta,ten bydlí s námi.prostě jí řekni,že si pro ni přijdeš nebo,že přijde ona za tebou jak to či ono udělají, pro začátek holt budete muset oba zkousnout křik a pláč,ale upraví se to.Ale určitě bych k tomu tátu neodstřihávala, je to normální projev u takto malých dětí,sedne si to
Myslím, že to je normální projev, takto moje děti v tomto věku reagovaly stejně i když jsme s tatínkem normálně spolu. Pokaždé, když jsem odešla a hlídal tatínek tak ze začátku strašný řev. Po chvilce to ustalo a když se dítě dobře zabavilo nebyl problém. Prostě bych to vyzkoušela. S tím, že tatínek prostě musí zabavit a odvést pozornost a vydržet i nějaký ten pláč. Pokud máte dobré vztahy je to pro dítě dobře a jde jen o to si zvyknout. Asi bych to zkoušela po troškách třeba nejdřív dvě tři hodinky pak prodlužovat .
Mě to syn taky jeden čas dělal, když měl jít k babičce. Cca 3x jsem ho prostě předala a rychle odjela. Mamka (synova babička) říkala, že chviličku plakal a pak už byl v pohodě. Opravdu to bylo asi třikrát, pak už to nedělal. Normálně pak už šel s babičkou bez scén a bez breku. Asi pochopil, že se pro něj vždy vrátím. Být tebou, zkusím to. Předej malou ex a rychle odejdi. Samozřejmě s tím, že kdyby třeba 5 minut plakala, tak se vrátíš.
Separacni uzkost.
vubec bych takhle male dite nenutila,je to pro nej uplne zbytecny stres.
@zelenaesmolda to není nucení,je to typická separační úzkost,u nás je to pořád,syn brečí když dcerka odchází kamkoliv,když odcházím já k doktorovi nebo táta do práce a to fakt nejde abysme pořád byli s ním.v tom případě mu způsovujeme stres taky.
@veronikav31
ano,pro to dite to stres je ale tak do prace se musi,predavat otci dite za kazdou cenu neni nutne pokud mu na diteti zalezi 🙂
@zelenaesmolda no,tak to bych netvrdila.takhle ustupoval můj brácha taky,jeho synovi je 11 let, já jej naposledy viděla když mu byly 3 roky, naši ho teď viděli po skoro 6 letech,brácha po 2 letech...řekla bych,že je lepší když se dítě bude stýkat s tátou-separační úzkost je dočasná a neztratí kontakt než aby bylo bez táty,protože pak k otci nemusí chtít vůbec protože ho nezná
@veronikav31
ale ja nerikam nestykat se vubec,to urcite ne.ale delat to tak,aby byli spokojeni v ramci moznosti vsichni a predevsim jde o blaho ditete 🙂
Slo by to bez louceni? Rict ji, zebude s tatou atd, ale proste na cas odseknout ten moment, kdy te vidi odchazet? Ze bys tam byla, tata ji necim zabavi a ty se v nestrezenem momentu vyparis? Je to urcite obdobi, zase se to spravi. Pokud je jinak s tatou v pohode, nerekla bych, ze je to separacni uzkost. To by trpela po celou dobu odlouceni. Toto ale vypada, ze jen bojuje proti tomu 'odchazeni'.
@ai30 Bez loučení se to podaří jen na místech jako je hřiště nebo herna... Tam je zvyklá že si hraje sama, ale to ej na dlouho. Doma když někdo přijde nebo venku na procházce se drží pořád u mně takže vzdálit se bez pláče není možné... Taky se mi nechce působit zbytečný stres, ale když je u mně vnímá tátu jen okrajově, a na otázky zda jde k němu má čím dál odmítavější gesta ☹ Táta se tak už bojí že si na něj odvykne když s ním vůbec nebude sama... takže po 2 měsících už tlačí na to ať se obnoví návštěvy kdy s ní je sám. Bojím se tlačit návštěvy přes pláč, ale bojím se taky že se to časem bude spíš zhoršovat, když se naučí že se jí ptáme a ona odmítá....
@zelenaesmolda ale jak na to ať jsou všichni spokojeni? Nechce od mámy na krok... ale občas musí být i s tátou nebo s babičkou, a čím víc se jí vchází vstříc že si ji vezmu zpátky tím hůř pak nese jakékoliv odloučení...
A kdyz byste teda udelali predavku venku na hristi?
Co je nechat u vas doma? Třeba půl dne a pak to protáhnout a vezme ji ven a k sobě domů?
Bez tebe.
Neptejte se jí, většina dětí v tomto věku na otázky odpovídají zamítavě. Vyprávěj jí o tom kam půjde s tátou-oblíbená místa,dostane oblíbené jídlo atd. Prostě ji navnaďte,táta ať s ní pořád mluví o tom kam půjdou,co budou dělat atd. Ono se to zlepší.
Ostatně máme skoro stejně staré děti, syna když se zeptám zda má hlad,tak je zamítavá odpověď a přitom leze do jídelní židličky a říká,že má hlad a chce jíst.takže v tomto bych se na zamítavou odpověď úplně neupínala. Jediná rada je vyprávějte jí kde táta byl,co dělal atd,i když už spolu nejste,tak alespoň pro začátek by nebylo špatné kdyby vám táta dal nějaký mustr kde byl...je to v zájmu obouch,pak už nemusí být vyprávění,ale jen předání,ale pro začátek bych to dělala.ptejte se jí co dělala s tátou,co jedla,co viděla
@ai30 js bych takove odchazeni v nestrezenem okamziju nepraktikovala.Vzdyt to pro to dite musi byt strasne vedet,ze mama muze zmizet kdykoliv se otoci.Aby to nedopadlo tak,ze si ji bude jeste vic hlidat aby mu zase nekam nezmizela.Navic to strasne narusuje duveru mezi matkou a ditetem
Tak je to v tomhle veku normalni,nelamala bych to pres koleno.Neboj,do 18 na tobe viset nebude
@zelenaesmolda nejde o to,aby dítě neviselo na matce,ale aby to odmítání nevedlo k odmítání otce,který evidentně má snahu se s malou vídat a chce v tom poračovat.tohle může spíš narušit vztah k otcí víc než k matce
@veronikav31
ale ona ta mala otce neodmita.je to pro ni v tomhle veku proste cizi clovek a neni ocividne pripravena s nim byt sama kdyz se nechce nechat od matky oddelit.vyroste z toho.
nemel by pro otce byt problem vidat se s ni v matcine pritomnosti pokud vidi,ze dite na samostatne straveny cas s nim neni pripravene ne?
@zelenaesmolda ale sama matka píše, že čas strávený sama je fajn.a dítě by mělo mít možnost být s otcem osamotě.já třeba obě děti nechávám s tátou samotné, taky si potřebuji lecos vyřídit-hlavně zubař apd., ale to neznamená, že táta nemá právo si užít jejich dětství chvilku beze mě.a ano,taky občas syn brečí, ale během chvilky je klid a užívá si to s tátou, starší dcerka je v pohodě(4 roky).takže nevidím důvod proč být s nimi 24 hodin /denně bez chvilky pro sebe.ano,vyroste z toho.
@veronikav31 zijete spolu?Ono je rozdil nechat dite s clovekem,kterejo dite zna a s nekym kdo je pro to dite vlastne cizi kdyz se vidi jednou za 14 dni
@zelenaesmolda Hlavne to prosim nezapomen nalezite zdramatizovat :D :D
Autorko, nemusis se toho bat, ono neco jineho je plac pri louceni a neco jineho plac v odlouceni. Narozdil od dozivotnitraumaesmoldy s tim mam zkusenost, nas maly chodil od 13m do jeslicek. To, ze nechce, abys odesla, je uplne normalni a nema to nic spolecneho s tim, jak moc ma rada tatu. Ona te proste chce mit u sebe a ta ztrata kontroly nad tebou je frustrujici. Z me zkusenosti je nutne, aby louceni bylo co nejkratsi a abys ty z toho nebyla nervozni a nepochybovala, tvoje dite tve pocity presne vyciti. Pokud by mala plakala po celou dobu hlidani tatinkem, tak bych se na to vykaslala a udelala prestavku, pokud jde ale jen o plac pri louceni a potom je v pohode, tak ji uplne bez nervu muzes tatovi prenechat. Neboj se, zadne traumata a problemy s duverou z toho opravdu mit nebude. Nas maly je nejjednoduseji hlidane dite na svete, nema s nicim problem, protoze vi, ze si muze v klidu hrat s nekym jinym a my se k nemu zase vratime.
@zelenaesmolda Tak vidí se jeden týden 2x a druhý 3x, z toho 2 celé dny o víkendu. To je právě to - nechci at je z něj cizí člověk, a když spolu nejsou sami tak se z něj ten cizí člověk stává... protože z náruče ode mně nechce k nikomu a někdy ani na zem. Vyroste z toho, jistě, ale kdy? Přirozeně se dítě drží mámy i ve 3-4 letech kdy jde do školky, a i to se v 90% neobejde bez pláče. Jinak s tím odcházením - když řeknu že máma jde pryč, hned spustí pláč. Tak reaguje i když odchází babička nebo teta. U mně ten pláč ale jde spíš do hysterie - přijde mi že čím víc to řešíme, tím jsou její reakce extrémnější...
A co neříkat jí,že máma jde pryč, ale máma jde něco nakoupit(nějakou maličkost jí koupit) a přijde si pro tebe. sice asi pláč ještě chvilku bude,ale toto je přijatelnější.ujistit ji,že máma přijde.
@zelenaesmolda evidentně pro dítě táta není cizí,když se vídají takto.cizí by se pro ni stal,když by se s ní nevídal. Jinak spoustu chlapů odjíždí na pracovní cesty na týden,dva i na měsíc a pak když přijedou tak pro dítě nejsou cizí
Záleží jak spolu vycházíte, pokud dobře a otec dítěte uvidí, že malej nechce, tak mužou travit čas pruběžně trávit u vás, aby si postupně našel zase cestu. Jinak máte to soudně, takže nic s tím nenaděláte ikdyby se vztekal jak chtěl