Dvouletý nechce/je líný venku chodit
Maminky, prosím o radu, má-li někdo podobnou zkušenost. Mám dvouletého syna, začal chodit ve 14 měsících. Doma normálně běhá, připadá mi, že motoricky nemá problém. Venku ale za boha nechce chodit - nejde mi o dlouhé vzdálenosti, ale o to dostat se na nejbližší hřiště bez kočárku nebo jít na pohodovou procházku parkem. Má lepší dny, kdy pomáhá motivovat (hele, podívej, pejsek, kočička, hovínko, hromada sněhu, kaštany...), ale i horší dny (těch má snad čím dál víc), kdy je problém dostat se byť jen ze zahrady. To, že "nechce" chodit, se vypadá tak, že nejdřív začne natahovat ručičky, že chce nést, když ho nezvednu, sedne si/lehce si na chodník a začne plakat. Intenzita pláče je různá, hodně taky podle toho, jak moc je unavený (často si ale takhle sedne už u domu, takže jen o únavě to není). Běžné triky jako poodejít nebo ho nechat vyplakat nepomáhají (klidně mě nechá odejít a plakat dokáže opravdu dlouho a stejně to nevede k ničemu, protože se tím pláče ještě víc utaví). V botách to asi není, od léta vystřídal troje a žádný rozdíl. Čím to může být a co s tím? Už mě napadá snad jedině zůstávat prostě doma a nebo začít jezdit i krátké vzdálenosti kočárem - ale v tomhle věku mi to připadá jako blbost. Fakt si nevím rady, jsem z toho fyzicky i psychicky unavená. Má teď období vzteků a negací, ale ten problém s chůzí tu byl vždycky. Díky za všechny postřehy! 🙂
Ono je to pro malé dítě nuda, jen tak jít. Možná už to tu bylo, nečetla jsem vše, co nějakou tahací hračku? Na špagátu, co bude tahat za sebou, nebo se dělají na pevné štangli a tlačí před sebou. Vzít míč, za kterým bude běhat. Naše malá takhle docela pěkně šlapala při zpívání, nebo si povídáme. Nechávám jí chodit po obrubníku (jdem sice pomaleji, ale alespoň drží směr 😀). A nejlépe šlape, když má parťáka (dítě). Zkus, uvidíš. Když nic nezabere, zkus později :o) Ono mu to jednou v té hlavě přecvakne, nelam to přes koleno :o)
U nas zafungoval dreveny pejsek na provazku a obcas jsem mu pujcila voditko s nasim civavakem. Jinak pokud nepustim syna do kocarku lehne si na zem kdykoliv a kdekoliv a to je mu dva a pul 🙂
Já byla ze své dcery taky špatná. Chodit začala v roce a v roce a 3/4 toho neušla o moc víc než v roce a čtvrt (tedy tak 0,5km - ona toho veli brzy ušla hodně). Zabralo nechodit jen tak po chodníku (koho by to bavilo, že?), ale terénem mezi stromy, hrát na schovku, hrát si s klacky, kamínky, všechno zkoumat. Teď má dva a kočárek vytáhneme, když jdeme někam dál a musíme tam být na čas. Jinak dojde, i když svou rychlostí. Někdy přímo utíká. Podotýkám, že je kočárkomil a nejlépe usne jedině v kočárku.
Syn se chtěl vozit v kočáru jak ho viděl museli jsme s ním ( věk už nevím teď mu jsou tři, ale v loni to tak být mohlo) já bych klidně kočár zkusila pak by ho mohl tlacit. Zkus něčím motivovat třeba tou hračkou.
Jinak když vezmu kočár na nějaké zajímavé místo udělej z něj nezapomenutelné 🙂 pak se bude těšit a po pár dnech být zkusila bez toho kočáru. Máte kočár na očích? U syna pomohlo když jsmeho dali úplně pryč s řekli, že je jen pro mimina.
Když syn nechce jít tak zkouším hrou
1 jak chodí vojáci jdu a ukazují jak jdou
2. Piskakujeme, hopsáme. . .
3. Nebo řeknu že ho dohohin a sním,pak ho zlehtam. Moc se mu to líbí a chce ještě tak běží ....
4. Stojí,tahladim připravit pozor teď a tlesknu, chvíli běží pak se zastaví a zase čeká na "signál"
Tohle jsem hodně praktikovala právě když nechtěl jít, motivovala jsem ho. Teď už v pohodě, ale někdy je už také unavený nebo se mu nechce a vracím se k těmto bodům nebo si o ne sám řekne
Koupili jsme detskej kocarek, dal si do nej panenku od segry a jak si to straduje😀
já taky nemám procházky ráda, bolí mě nohy a jeho taky a když chce nosit, je to očistec, táhnu pak kočár a v ruce dítě 🙂 Chodíme na hřiště a tam je to pohoda a víc to dítě baví, pískoviště a hřiště.
Každý má svoje, já se po třetí návštěvě hřiště po sobě koušu nudou, navíc se mi tam dítě dostatečně neunaví. A ještě jsou tam lidi 😉. Taky už mi tříleťák zvládá ujít trasu 2,5-3km.
Takhle maleho ja jsem jeste vozila v kocarku a chodil tak jen nekde na hristi, na prechody odnekud nekam, jedine s kocarem.
Maru ma 2,5 a je to u nas jak kdy, nekdy ujde nebo ujede na motorce i 2 nebo 3 km a jindy se chce vozit nebo nosit, nechavam to na ni, nez jdeme ven zeptam se ji a ona si vybere dle nalady a unavy. Neresim to, nevim co by melo byt na kocarku spatneho...
Ještě mě napadlo, chce opravdu nosit? Někde mu jen o to, aby nemusel jít sám, nestačilo by nabídnout ruku, nebo kousek poponést a pak vrat za ruku? Pavla třeba doma lítá jako ďas, ale venku byla dlouho ostražitá, sebemenší sklon jí vadil a bez ruky se prostě bála. Trvalo to docela dlouho, teď už ne, ale třeba ve svahu na trávě se bojí pořád a he schopná se zarazit, začít řvát a vztahovat ke mě ručičky.
Jinak ta propagovaná motorka (odrážedlo) je u nás naprostý propadák, na dvoře jezdí, venku motorku nosím, ujede max pár metrů, pak jí to nebaví nebo se stydí, nevím.
Díky za všechny příspěvky, holky. Ono je to asi spíš tak, že když má náladu, tak problém není a něco ujde, a když tu náladu nemá, tak ho prostě člověk těžko přemluví, ať by dělal cokoliv. Odrážedlo moc rád nemá a upřímně se toho dost bojím, aby nevjel do silnice. Botky jsme teď koupili nové, tak snad to přinese nějakou změnu. Začala jsem víc využívat kočárek a nosítko, bohužel má dny, kdy kočárek odmítá nebo z něj pak naopak odmítá vystoupit 😀 Vždycky je fajn, mít doma Berana 🙂)
@barumat Opravdu chce nosit, když chce za ruku, natahuje jen jednu, to dělá většinou, když má z něčeho strach (za plotem je pes atd.). A když chce nosit, už se pak nenechá položit na zem, no. Ale tak snad se to s jarem vylepší 🙂
Mala se mi takhle sekla taky. Proste nosit. Kocar nesnese od narození takže se s ni musím tahat v náručí. Ale trvalo to asi 3 měsíce. A ted se kroutí a ze sama. Asi to dělali i zimní boty. Ted má lehoucke botičky. Ale i s nima chvíli nechodila. A přešlo to samo. Čim vic na ni tlacime tim vic se sekla. A ted všechno sama 😊
@rebejsova
To mi úplně připomnělo mého martínka 🙂 před x lety 🙂 měl tři roky,povídám mu (ze zoufalství),když půjdeš pěšky,dostaneš hračku.odpověď : hačky mám doma. a už dřepěl 🙂 musela jsem kočár sebrat,vyměnil ho za odrážedlo.to ho bavilo.ale co si budem povídat,do dneška (je mu skoro deset let) není nijak extra pohyblivý,ani sportovní...prostě líné dítě 🙂
Malému byly tři a když vidí kočár, hned v něm sedí, občas chce nést, ale pak sou dny kdy uběhne 3 km okruh jako nic.... a stejně ho mam nejraději když sedí v kočáře - dojdeme kam potřebuji a navíc včas 😀
Pro odlehceni - docela vam "zavidim", ja naseho dvouletaka nemuzu pro zmenu vubec venku "zkrotit", vypada to, ze ani neumi chodit, ze umi jenom behat :D Chvili se nezastavi, porad nekde lita a kdyz se rozhodne utect (coz je kazdou prochazku), tak ho clovek horko tezko chyti. Tesim se, az dostane trochu rozum a pujdeme na normalni nebehaci prochazku :D
S tím odrážedlem bacha. Zrovna dnes je tu i na MK článek o tom, že odrážedlo jen přiměřeně. Nebo takové co jde nastavit a styl jízdy co se střídají nohy. Je to asi čtvrtý clánek https://www.modrykonik.cz/magazin/
Starší má špatné držení těla (vyšpulené bříško) a jedna fyzio se hned ptala kolik toho najezdila na odrážedle. Jasně , že to není jen tím, ale asi trochu to podíl mělo . Ona jezdila celkem dost.