• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
redakce
Dnes v 07:35 Čtené 60x

Po miminku touží většina žen. Už od malička si hrajeme na maminky a staráme se o panenky, které miminko představují. Dříve či později přijde doba, kdy hru vystřídá realita a touha po skutečném miminku. Některým z nás děťátko vstoupí do života nečekaně, jiné plánují a snaží se. Proběhne-li nám hlavou věta „Chci otěhotnět!“, obvykle se snažíme udělat vše možné a nemožné, aby se nám to podařilo co nejdříve.

Co tedy dělat, když chceme otěhotnět a začínáme se snažit

Podstatou všeho je být psychicky a fyzicky v pohodě. Zdravotní stav však na začátku snažení většinou nezjišťujeme.

1. Kdo tedy chce, může navštívit lékaře a absolvovat alespoň preventivní prohlídku, kterou dlouho odkládá.

2. Přestaňte užívat antikoncepci. Nejlépe alespoň pár měsíců dopředu, aby se tělo pročistilo. 

3. Omezte alkohol na nulu a pokud možno i kofein, cukr, umělá sladidla a dochucovadla atd. To vše má na nás negativní účinky. Snažte se jíst pravidelně a vyváženě. Samozřejmě nemusíte překopat celý svůj jídelníček, ale pro zdravé fungování těla prostě určitá vyváženost vitamínů důležitá je. Kdo nechce spoléhat na přirozené zdroje v potravě, může v lékárnách sáhnout po speciálních přípravcích. Nezapomínejte ani na kyselinu listovou, která je pak také důležitá pro správný vývoj miminka v bříšku.

4. Dodržujte pitný režim. Voda je rovněž pro fungování organismu velmi důležitá.

5. Pokud možno se vyhněte i kouření, návštěvám zakouřených místností atd. Pokud kouříte opravdu hodně, třeba i více krabiček za den, poraďte se s lékařem. Abstinenční příznaky vám psychický klid, který potřebujete, nepřidají.

6. Nebojte se pohybu a cvičte. Zejména cvičení na posílení pánevního dna i břišních svalů. Můžete třeba plavat, cvičit jógu nebo pilates. Zkusit můžete Dornovu metodu, která rovná tělo a vrací klouby na své místo. Mimo jiné se zabývá i kostrčí, jejíž špatné postavení může mít vliv na otěhotnění. 

7. Vyhněte se stresu, odpočívejte, relaxujte nebo se bez výčitek věnujte koníčkům, prostě cokoli, co zaměstná vaši hlavu, uvolní vás, zbaví bloků, učiní radost a především vám nedovolí alespoň chvíli myslet negativně a tvořit si v hlavě bloky.

Ovulace, plodné období a sex

Zjistěte, kdy máte ovulaci a plodné období. Poznejte svůj cyklus. Použít můžete i ovulační testy nebo měřit bazální teplotu.

S ovulací pak úzce souvisí i pohlavní styk. Mějte ho často, ale do ničeho se nenuťte. Nucení a neužívání si vede k blokům v hlavě. 

Bylinky a babské rady

Na podporu otěhotnění si můžete vzít na pomoc i bylinky. Kontryhel, který pomáhá upravit cyklus a posiluje ženské orgány. Přidat můžete také meduňku či heřmánek, které rovněž upravují cyklus.

A co praví babské rady? Vyhýbejte se horkým koupelím, ty mohou negativně ovlivnit zahnízdění vajíčka či ovulaci a u mužů zase negativně ovlivní tvorbu spermií.

Po pohlavním styku dejte nohy nahoru nebo udělejte svíčku a podložte zadeček, alespoň na dvacet minut, prý tak zamezíte vytečení spermatu a spermie se snadněji dostanou, kam mají.

Rady maminek z koníka si můžete přečíst i ve fórech:

Existuje způsob, jak co nejrychleji otěhotnět?

Máte rady, jak otěhotnět?

Půlroční cvičení podle Ludmily Mojžíšové k otěhotnění

Zdroj informací:http://www.futurebaby.estranky.cz/clanky/novy-zivotni-styl.html

Čti celý článek
redakce
Včera v 10:32 Čtené 223x magazín

Pocity nejistoty, bezradnosti, záchvaty pláče a vzteku. To vše proto, že se nedokážeme popasovat s novou rolí, do které jsme postaveny - s rolí matky. Nejen pro nás je ale naše role nová. I náš partner to tak může mít jako otec. O poporodní depresi u žen toho bylo popsáno mnoho. Ale můžeme se s ní setkat u mužů?

Trocha statistiky

Podle organizace National Childbird Trust není poporodní deprese u mužů až tak výjimečná, jak se možná předpokládá. Poslední výzkum ukázal, že jí trpí až 38 % novopečených tatínků (výzkum z roku 2013-2014). 

Poporodní deprese u žen přímo souvisí s psychickým (nová role matky) i fyzickým (porod, devítiměsíční zátěž, hormonální výkyvy) vyčerpáním. U mužů se na jejím rozvoji podílí zejména psychická stránka. Tento fakt má souvislost s poměrně novou rolí otců, kterou ve společnosti zaujímají. Zatímco dříve byli zcela jasně postaveni do role živitele rodiny, dnes se po otcích chce mnohem víc.

Přítomnost u porodu, péče o dítě, pomoc v domácnosti, tlak na finanční zajištění rodiny. Toto je časté očekávání, které je na novopečené tatínky kladeno. Navíc najednou mohou trpět nedostatkem spánku a negativně vnímat změny partnerčina chování. Není toho málo. A pokud ještě navíc přičteme to, že najednou nejsou středobodem zájmu a mohou se u nich objevovat pocity žárlivosti na vlastní dítě, máme na psychický problém zaděláno.

Jak poznat, že se něco děje

Muži obvykle neradi dávají najevo své pocity, natož aby o nich mluvili. Je proto na vás poznat, zda se s vaším partnerem něco neděje. Všímejte si změn v chování - únava, podrážděnost, smutek, nespavost, apod. V horších případech, kdy se může jednat o rozvinutější stav, mohou vašeho muže přepadat záchvaty pláče, paniky a také se přidávají fyziologické aspekty jako bolesti hlavy, zrychlený srdeční tep v rizikových situacích, ztráta chuti k jídlu. Zkrátka a dobře - vašeho muže dobře znáte, jistě poznáte, že se něco děje.

Co s tím?

Pozorujete-li u partnera podobné symptomy, je nejvyšší čas, abyste si spolu otevřeně promluvili. Nikdy se nesnažte začít rozhovor dokud si nejste jistá, že na něj budete mít opravdu čas a klid a nebudete se v tu chvíli věnovat ničemu jinému. Partner by měl vycítit, že je pro vás v tu chvíli tím nejdůležitějším, že vnímáte, že ho něco trápí a chcete to řešit. Rozhovor veďte věcně, bez zbytečných omáček okolo. Mějte na paměti, že muži řeší problémy jinak než ženy a většinou nepotřebují vše zdlouhavě rozebírat, ale potřebují se konstruktivně dobrat řešení. 

Pomoci může také setkání s nějakým jiným tatínkem, se kterým by si mohl "chlapsky" pořešit, jak se se svou novou rolí sžívá. Pokud máte ve svém okolí nějaký pár s malým dítětem, naplánujte návštěvu a nechte chlapy chvilku o samotě. Vyhněte se ale tomu, že návštěva bude za tímto účelem zorganizovaná - tedy všichni okolo budou vědět, proč jste se sešli, s výjimkou vašeho muže. Případné "odhalení" by situaci pravděpodobně neprospělo. 

Nechte vašeho muže, aby s miminkem trávil čas a vytvořil si nějaký pravidelný rituál, například koupání, čas na hraní, procházka s kočárkem. Klidně i bez vašeho dozoru (což je dokonce doporučováno). Pokuste se vyhnout tomu, že budete partnera poučovat, co a jak má s miminkem dělat nebo co všechno dělá špatně. Vy si v této době můžete trochu odpočinout např. s knížkou nebo oblíbeným seriálem, místo abyste "hlídaly", zda je vše v pořádku.

Pokud je ale situace špatná a na vašem partnerovi vidíte, že to, co můžete udělat vy, je již málo, neodkládejte téma odborné pomoci. S těmi správnými kontakty vám poradí praktický lékař. Může pomoci i jen "odborné" popovídání, v některých případech je nutné zahájit léčbu medikací. O tom ale vždy nechte rozhodnout odborníka. 

Preventivní opatření

To nejjednodušší, co můžete udělat je, že nikdy nezapomenete, že váš partner je váš partner. Zní to naprosto banálně, ale je to velice důležité. Na partnera si udělejte čas. Často to v prvních měsících s miminkem není vůbec snadné, ale prospěje to i vám. Máte-li pocit, že vám miminko nepřeje, travte společný čas na procházkách. Vždyť spící dítě v kočárku není vůbec překážkou například společnému sportování nebo povídání. 

Neklaďte na muže vysoké nároky. Je samozřejmě skvělé, když vám muž s něčím pomůže, ale nemělo by se stát to, že se najednou jeho role promění v domácí hospodyni (pokud o to samozřejmě nebude stát sám). Stačí se jen smířit s tím, že po narození dítěte jsou mnohem důležitější věci, než nablýskaná domácnost. A tou je například právě společně strávený čas

Pomoci v prevenci mohou také koníčky. Dovolí vašemu muži se soustředit na něco jiného, než na svou novou roli a případné negativní myšlenky s ní spojené. Zároveň tvoří spojnici vedoucí k "netatínkovskému" životu. A prostě mu budou i jen tak dělat radost. 

Vyhněte se vyčítání a srovnávání. Muž nepotřebuje slyšet, že manžel vaší kamarádky ji dokáže zabezpečit mnohem lépe a podobné příměry. Zkuste se vžít do podobné situace a představte si, že by vám něco podobného řekl. Ano - je to přímá cesta k tomu, aby začal sám o sobě pochybovat. Nebo o vás. 

Zdroj informací:

http://postpartummen.com/

https://www.nct.org.uk/parenting/postnatal-depression-dads

https://cs.wikipedia.org/wiki/Poporodn%C3%AD_deprese

https://www.modrykonik.cz/forum/po-porodu/poporodni-deprese-stavy-smutku-a-place/

https://www.nct.org.uk/press-release/dads-distress-many-new-fathers-are-worried-about-their-mental-health

Čti celý článek
redakce
Včera v 09:41 Čtené 289x magazín

I přesto, že se v České republice porod do vody netěší takové popularitě jako v zahraničí, stává se čím dál více oblíbenou metodou alternativních porodů. A jak už to tak u takových věcí bývá, vyvolává řadu bouřlivých diskuzí. Pravdou ovšem je, že i přesto, že o něm hodně budoucích rodiček uvažuje, většina nakonec do vody neporodí.

Co to vlastně je?

Jako o porodu do vody mluvíme o takovém porodu, při kterém probíhá vypuzovací fáze (druhá doba porodní) pod úrovní vodní hladiny. Před vlastním porodem plodu může rodička strávit v bazénu/vaně různě dlouhou dobu, pokud ale dítě porodí mimo ní, nejedná se o porod do vody. Jednoduše řečeno, abychom mohli hovořit o porodu do vody, musí se miminko narodit po vodní hladinou.

Tato metoda porodu je v České republice akceptovaná od roku 1999. Česká gynekologická společnost však stanovila podmínky, za jakých je možné porod ve vodě připustit. Patří k nim i požadavek podpisu rodičů pod informovaný souhlas s porodem do vody, který by měl obsahovat i seznam možných rizik. 

Předpoklady pro porod do vody

Těhotná žena, která se rozhoduje pro porod do vody, nesmí mít žádné zdravotní problémy. Její těhotenství musí probíhat fyziologicky a musí dosáhnout aspoň 37 ukončených týdnů bez přítomností známek hypoxie (sníženého obsahu kyslíku) či jiných problémů plodu. 

Tyto podmínky se znovu zkontrolují před samotným porodem. Nastávající maminka musí mít při příjmu fyziologický nález a děťátko musí mít normální ozvy na monitoru. Pokud tyto podmínky žena splňuje, nebyla jí podána během posledních čtyř hodin analgetika nebo epidurál, nemá žádnou infekci a podepíše informovaný souhlas, porodnice se porodu do vody nebrání. Už stačí jen provést výplach střev, tzv. klyzma u nás známější pod názvem klystýr. Výplach střev je v případě, že chce žena v ČR rodit do vody, povinný. Je to z hygienických důvodů, aby se zamezilo úniku stolice do vody a snížila se tak pravděpodobnost možné infekce.

Některé porodnice také požadují přítomnost otce, nebo jiné doprovodné osoby u porodu pro případ nutného transportu rodičky z lázně.

Kontraindikace porodu do vody

Porod do vody je kontraindikován při výskytu jakékoliv porodnické nebo jiné patologie v průběhu první a druhé doby porodní, při podání analgetik anebo epidurální analgezie a též při známé infekci rodičky (např. hepatitis, HIV pozitivní apod.). Také se nemá jednat o polohu koncem pánevním a vícečetná těhotenství.

Pokud mají lékaři podezření, že miminko by mohlo trpět nedostatkem kyslíku, což se může zjistit například zakalenou (zelenou) plodovou vodou, porod do vody není možný. Zakalená plodová voda signalizuje, že už se do ní dostal obsah střev miminka. Při normálním porodu na souši si s tímto lékaři běžně poradí. Když se hlavička miminka dostane ven z porodních cest, odsají odsávačkou vodu z úst. Tím, že dýchací orgány jsou ještě stlačeny v porodních cestách, předejde se tím vdechnutí kontaminované plodové vody. Jakmile se totiž miminko dostane celé na svět, nadechne se a rozepne plíce na několikrát větší objem a vše, co se dostalo do ústní dutiny, se dostane do plic. Pokud by žena rodila do vody, lékaři by neměli k hlavičce přístup a nemohli by vodu odsát. 

Kde takto můžu rodit?

Porod do vody v současné době umožňuje asi 25 porodnic v České republice, ale pokud o takovém porodu uvažujete, informujte se přímo v porodnicích ve vašem okolí. Některé informace na internetu jsou totiž zastaralé nebo neaktuální.

Porodnice, která nabízí porody do vody, musí mít schválen provozní řád, ve kterém má hygienikem schválenou vodní lázeň. Vodní lázní může být vana nebo bazén, který je součástí samostatného porodního boxu. Porodu do vody musí přihlížet alespoň 1 porodní asistentka a 1 ošetřující lékař, kteří mají s porodem do vody zkušenosti. Porodnice, která má dostatečné zkušenosti s porody do vody je ta, ve které je 25 % porodů z celkového počtu porodů veden jako porod do vody.

Jaké to má výhody?

"Relaxace v teplé vodě má velké množství výhod, vede k snížení vnímání bolesti, k snížení potřeby farmakologického tlumení bolesti, lépe zajišťuje kontinuální průběh porodu a příznivě působí na kladné emocionální prožití porodu, což má blahodárný vliv na dítě," objasňuje výhody relaxační vany staniční sestra Gynekologie a porodnictví Mgr. Renáta Dobranská. 

Z pohledu rodičky

  • snížení bolesti
  • snížení poporodních depresí (stimulace oxytocinu, který nastavuje mateřské chování)
  • rychlejší samotný porod (urychlující efekt teplé lázně)
  • menší poranění z důvodu nástřihů hráze, jelikož tkáně jsou ve vodě pružnější a není častý důvod k nástřihu hráze

Z pohledu novorozence

  • rychlejší samotný porod (urychlující efekt teplé lázně)
  • psychicky i fyzicky uvolňující efekt teplé lázně
  • usnadnění přechodu z matčina těla ven (uklidňující efekt teplé lázně)

Jaká jsou rizika?

  • zvýšená možnost infekce z úniku výkalů do vody, neboť vodu nelze dezinfikovat
  • snížení kontrakcí vlivem uklidňujícího účinku teplé lázně a tím i zpomalení průběhu porodu (proti tomu se osvědčilo umístění rodičky do lázně až když je hrdlo více otevřené, cca 5 cm), tedy správné načasování
  • špatná kontrola ztráty krve matky (z tohoto důvodu se doporučuje porod placenty již mimo vodu, čímž se i sníží riziko možné infekce)
  • horší možnost kontroly hrdla
  • omezený přístup porodníka k plodu
  • větší finanční náklady na porod
  • komplikovaný přesun na porodní lůžko, prodlužení doby k provedení život zachraňující operace

Jak přesně probíhá?

Pokud máte za sebou klystýr, může se začít napouštět vana. Teplota vody v lázni by neměla být vyšší než 38 °C. Můžete využít i aromaterapie (éterický levandulový olej) kápnutím do vodní lázně.

První doba porodní

Do vodní lázně je vhodné vstoupit na začátku aktivní fáze první doby porodní, kdy už jsou porodní cesty otevřené zhruba na 4 cm. Pobytu ve vodě můžete využít opakovaně.

Vstoupí-li se do vody dřív, může se stát, že vám několika hodinový pobyt ve vodě nebude příjemný. Zkušená porodní asistentka vám proto (v případě, že chcete do vody opravdu rodit) doporučí ze začátku úlevovou polohu mimo vanu, například na míči, na vaku, vleže na boku, využití sprchy.

Většina maminek, které využily možnost pobytu ve vodní lázni v první době porodní, ji popisuje velmi pozitivně. 

"Při obou porodech jsem byla v první době porodní ve vaně a ta vřelá voda měla neskutečně pozitivní vliv na kontrakce. Řekla bych opravdu přirozený epidurál."

Při delším pobytu ve vodě je vhodné doplňovat ztráty tekutin vzniklé pocením pitím slazeného čaje a minerálek. Personál pravidelně kontroluje srdeční frekvenci plodu, váš krevní tlak, puls a tělesnou teplotu.

Většina maminek si sice pobyt ve vodě v první době porodní užívá, ale na samotný porod potom z vany vylézají i v případě, kdy porodnice by jim porod do vody umožnila. 

"Každopádně se mi nechtělo do vany rodit - jenom osobní pocit. Najednou jsem cítila, že musím ven." svěřila maminka na koníkovi.

Jiným se nedařilo najít ve vaně tu správnou oporu na tlačení. "Já tu volbu měla, ale nakonec jsem z vany vylezla, nebylo se za co zapřít a taky mi voda nedělala moc dobře."

Druhá doba porodní

Pokud se rozhodnete ve vodě zůstat, můžete přejít k samotnému porodu. U toho musí být přítomný lékař a porodní asistentka. Poloha, kterou pak ve vaně zaujmete, není předem určená. Můžete rodit vsedě, ve dřepu či kleku. Vše záleží na vaší domluvě s porodní asistentkou, která vám pomáhá najít tu nejpříjemnější polohu.

A pak se jde na samotný porod, který samozřejmě probíhá u každého individuálně. Jedna maminka se s námi na Modrém koníkovi podělila o svůj porodní příběh:

"Doktor přišel a přidřepnul si vedle vany a krásně mě povzbuzoval, PA vnitřním pohmatem zjistila hlavičku a šlo se na věc. Na první pořádné zatlačení jsem se málo nadechla a nevydržela jsem celou dobu a hlavička zůstala napůl venku. Já jim říkám – ježiši a nestane se mu nic? A doktor – nebojte, dovnitř už nezajede, při další kontrakci se pořádně nadechnete, zatlačíte, rychle si přidechnete a zatlačíte a bude venku. Jak řekl, tak bylo. Miminko opravdu vyšlo ven na druhé zatlačení, cítila jsem mírné rupnutí, ale nebylo to bolestivé. Byl to ohromně zvláštní pocit, když se dítě dralo na svět, přišlo mi to tak lidské, ženské, přirozené, jako bychom tam byli jen my tři – já, partner a miminko. Dítě vyplulo ve 3:03 do vody a hned mi ho položili na tělo. Úžasné, sametové stvoření, krásně hlaďounké a neskutečně voňavé miminko!"

Na porod placenty se ženám potom doporučuje přesunout z vany na lůžko, ale občas placenta vyjde ven samovolně s následující kontrakcí. 

V přiloženém videu si můžete o porodu do vody udělat jasnější a názornější představu, nicméně jedná se o porod v zahraničí, kde jsou porody do vody praktikovány trochu jinak, viz info dále.

Byť ty maminky, které do vody rodily si to vesměs pochvalují, jsou i takové, které mají negativní zkušenost, samotný porod ve vaně jim nebyl pohodlný. "Já jsem do vody rodila v roce 2009 v Brně na Obilním trhu a za sebe porod do vody NEDOPORUČUJI. Možná je to v jiné porodnici jinak uspořádané, lepší prostornější vana apod. Může to být naprosto super, ale v porodní vaně na Obilním trhu, pokud chce žena ležet opřená zády o vanu jako já, tak nemá kde opřít nohy a musí je držet ve vzduchu silou břicha (protože opřít o vanu nepomůže, klouže to a vana není natolik široká, aby si žena mohla nohy přidržet rukama) a pak samozřejmě nejde rozumně tlačit. Takže za mě - pokud rodit do vody, tak ano, ale vkleče či v dřepu. Chce-li žena ležet, vana určitě ne."

Není voda špinavá?

V diskuzích se často maminky svěřují se strachem či nepříjemným pocitem, že by porodily miminko do špinavé vody. Toto je, ale velmi individuální. Podle zkušeností maminek voda (alespoň pocitově) špinavá nebyla.

"Jediné, s čím mě dostal můj muž, bylo to, že jak je možný, že když se koupu doma ve vaně, tak tam nechám větší binec, než když do té vany rodím. Žádná krev, žádná nehoda, prostě nic - opravdu dávám za pravdu tomu, že teplá voda uvolňuje svalstvo a pomáhá se uvolnit. "

"Rodila jsem v roce 2002 ve Vrchlabí a tam byla vana s průtokovou vodou, takže pokud se do ní nějaká krev dostala, ani o tom nevím."


Jak je to v zahraničí?

V cizině je porod do vody mnohem častější a populárnější než v našich končinách. V Americe již nabízí tuto možnost více jak 300 nemocnic, v Británii dokonce 75 % státních nemocnic umožňuje porod do vody. Je možné, aby porody do vody vedly samostatné porodní asistentky, na rozdíl od ČR není nutná přítomnost lékaře.

V zahraničí také existují pracoviště, kde ženy rodí do větších bazénů, kam se vejdou i jejich muži. 

Ve vyspělých zemích západní Evropy, např. Velká Británie či Holandsko jsou velmi běžné i domácí porody do vody. V těchto zemích fungují také společnosti, které nabízejí pronájem bazénu k rodičkám domů. Porodní bazének si ženy doma za pomoci duly nebo partnera nechají postavit a udržují vhodnou teplotu vody v bazénku, aby v ní mohla žena rodit. Této možnosti využila i maminka koníkovka, která žije v Holandsku.

"Bazén jsme měli doma sestavený od ukončeného 37. týdne. Tréninkově jsme ho napustili a o jednom víkendu i vyzkoušeli. Věděli jsme, jak dlouho trvá napuštění, jak dlouho vydrží voda pomoci ohřívacích elementů tepla atd. Pak už nezbývalo než jen čekat na ten správný okamžik."

Tato maminka dále popisuje, že domácí porod do vody pro ni byl velký zážitek.

"A můj zážitek z porodu do vody? Dle PA patřím mezi malou skupinu žen, kterým teplá voda kontrakce zvyšuje. Tím pádem jsem se dle nich daleko rychleji otevřela, než by to asi probíhalo bez vody. Já sama si neumím představit sedět nebo ležet na posteli. Voda mě krásně nadnášela. A samotný porod? Mám doopravdy intenzívní zážitek, že jsme s manželem rodili společně. On cítil každé napětí v mém těle, měl stejný úhel pohledu jako já a první viděl pohlaví našeho plaváčka."

Rodit do vody, nebo ne?

Jak budete rodit, to si musíte rozhodnout sama, případně se přizpůsobit vaší dané zdravotní situaci. Vždy je třeba zvážit všechna pro a proti.

"Za pětadvacet let praxe na porodním sále vím, že porodní personál má mnohdy z porodu do vody neodůvodněné obavy a na druhé straně těhotné ženy zase mívají nereálná očekávání," vysvětluje gynekolog Jan Říčánek.

"Příznivců i odpůrců porodů do vody je dost. Rád bych oba mnohdy nesmiřitelné tábory usmířil. Je dokázáno, že porod do vody nemá žádné negativní ani žádné pozitivní účinky na novorozence. Tudíž umožněme každé ženě zvolit si bez odsudků takový porod, jaký si sama přeje. Život i dlouhodobá praxe mne naučily pokoře a přesvědčily mne, že intuitivní rozhodnutí ženy, jak rodit, je mnohdy správnější než sofistikované rozhodnutí lékaře." 

Máte s porodem do vody zkušenost? Podělte se s námi v komentářích!

Zdroj informací:

https://www.modrykonik.cz/porod-do-vody/

http://www.evalabusova.cz/clanky/porody_do_vody.php

http://www.nemtru.cz/relaxacni-vana

http://www.azrodina.cz/2489-porod-do-vody

http://www.naseporodnice.cz/porod-do-vody.php

http://www.webmd.com/baby/water-birth#1

https://www.babycentre.co.uk/a542015/whats-a-water-birth-like

https://www.modrykonik.cz/blog/angelyn/article/plavacek-tonicek-aneb-nas-porod-do-vody-92ghl9/

Čti celý článek
redakce
22. únor 2018 Čtené 6904x magazín

„Maličký ležel schoulený na koberci, hlavu měl schovanou a křičel. Nebrečel, přímo řval! Nemohli jsme se k němu vůbec přiblížit. Tohle trvalo asi deset minut. Přinesli jsme mu nějaké hračky, tak jsme je vybalili a začali si s manželem s nimi hrát. To malého zaujalo a po očku nás začal pozorovat a pak si nechal nějakou tu hračku i podat. Ale dotknout se ho? To jsme nemohli v žádném případě!“

Dětská dušička je velmi křehká. Miminko po narození je vnitřně připraveno a nastaveno na to, že zde bude máma, která ho bude milovat a starat se citlivě o jeho potřeby. Pokud se něco zkomplikuje a místo mámy je zde několik cizích tet, místo domova ústavní zařízení, je to prostě špatně pro psychický i duševní vývoj děťátka.

Pobyt v ústavním zařízení bohužel každou tu dětskou dušičku nějakým způsobem zraní. Někdy je to ale ještě horší, pokud zraněné dítě už najde nový domov a ten je mu následně opět odebrán. Co se asi při návratu do ústavního zařízení v hlavičce takto zrazeného dítka může dít? 

Takto zraněné a zrazené děti potřebují až bolestně najít svého člověka - mámu a tátu, i kdyby náhradní, kterým můžou věřit. Co víc, u kterých se jejich zraněná dušička začne léčit a děti opět mohou věřit v to,  že svět je dobrý a ony samy také.

Přijmout takto zraněné děti je ještě mnohem složitější a těžší než v jiných případech a přitom právě zde platí, že ti, kterým je lásku dávat nejtěžší, ji potřebují nejvíce.

Přechodní pěstouni jsou připraveni přijmout dítě v ohrožení do své péče (domova) kdykoliv – ve dne v noci, v týdnu i o víkendu. Je to jejich práce. Většinou se o tom, o jaké dítě se boudou starat, dozvědí telefonicky jen několik hodin nebo dnů před tím, než ho reálně převezmou do péče.

Kouzelný telefon

Kouzelný telefon zazvonil pěstounské mamince jednoho zasněženého zimního dne.

„Sociální pracovnice nám volala s tím, že pro nás mají chlapečka. Byli jsme natěšení a také plní obav. Na kraji nás o pár dní později seznámili se spisem, řekli nám anamnézu malého a také něco málo o rodině. Nakonec nám ukázali fotku a dali nám chvíli na rozmyšlenou, zda ho chceme vidět.“

„Samozřejmě, že jsme ho chtěli vidět! Ještě ten den jsme navštívili dětské centrum, kde byl v té době už šestnáct měsíců umístěn. Psycholožka nás ale upozornila na to, že má malý často opravdu extrémní záchvaty vzteku. Také nám řekla, že zatím vůbec nemluví a jeho celkový psychomotorický vývoj je na úrovni devíti měsíců. Stejně jsme ho chtěli vidět!“

První setkání

 Manželé čekali v herně v přízemí centra, než jim jedna z tet chlapečka přinese. Už z dálky slyšeli jeho pláč. Teta ho položila na koberec v herně a odešla, aby manželům a chlapečkovi poskytla potřebné soukromí.

„Maličký ležel schoulený na koberci, hlavu měl schovanou a křičel. Nebrečel, přímo řval! Nemohli jsme se k němu vůbec přiblížit. Tohle trvalo asi deset minut. Přinesli jsme mu nějaké hračky, tak jsme je vybalili a začali si s nimi hrát. To malého zaujalo a po očku nás začal pozorovat a pak si nechal nějakou tu hračku i podat. Ale dotknout se ho? To jsme nemohli v žádném případě!“

Manželé v centru s chlapečkem pobyli asi půl hodiny a jeli domů.

„Ptala jsem se psycholožky, z jakého důvodu má malý tak silné záchvaty vzteku. Ta mi to bohužel neuměla přesně vysvětlit. Ale vyprávěla nám, jak biologická matka nechala malého v porodnici s tím, že až bude mít lepší podmínky, tak si ho vezme. V prvních šesti měsících života ho pak ani jednou nenavštívila. Když mu bylo devět měsíců, tak si ho odnesla domů s tím, že ho po třech dnech vrátila, protože nemohla péči o něj zvládnout. Toto se bohužel s obdobným scénářem opakovalo o několik měsíců později.“

Co zanechá taková zkušenost v dušičce malého miminka? Do hlavičky se mu bohužel podívat neumíme, ani nám to neřekne, můžeme si to celé jen představovat.

Zázraky se dějí

Vzhledem k tomu, že se zrovna v té době změnily zákony a svěření chlapečka do péče musel odsouhlasit soud, jezdili manželé několikrát týdně na návštěvy do dětského centra celé dva měsíce.

Chlapeček při každé z návštěv reagoval na své budoucí rodiče klidněji a lépe než v předchozím případě.

 „Nikdy nezapomenu na to, když se syn poprvé nechal pochovat. Já ho tenkrát vzala do náruče jako miminko a začala mu zpívat ukolébavku. On úplně ztuhnul a asi půl hodiny se nechal houpat, poslouchal a ani se nehnul.“

V době, kdy manželé měli doma vše přichystáno a soud konečně rozhodl o svěření chlapečka do jejich péče, se stala věc, kterou nikdo nečekal. Pěstounská maminka zjistila, že je těhotná. To co nebylo roky před tím možné, se stalo neplánovaně  a nečekaně právě v tuto chvíli.

Manželé tak byli postaveni před obrovské dilema, zda chlapečka i přes tuto informaci přijmout nebo ne? Jak silné a těžké rozhodnutí to muselo být, si můžeme jen domýšlet.

„Protože ho maminka dvakrát takhle vrátila, jsme si s manželem řekli, že my mu to udělat prostě nemůžeme! Mohlo by to pro něj mít hodně špatné následky, jak by se asi cítil? Jako toulavé štěně, které nikdo nechce? To jsme nemohli dopustit!"

Domů!

„A tak jsem si maličkého jednoho krásného jarního dne dovezli domů. První dvě hodiny jen seděl na koberci a koukal. A pak to začalo - řev, kopání, bouchání do nábytku a řev a řev a řev. Uklidňování, utěšování nefungovalo, naopak bylo to ještě horší. Pochování nepřicházelo v úvahu. Já byla těhotná a malý hrozně kopal, takže jsem měla strach.“

„První noc doma spal klidně, ale bylo to takové ticho před bouří. To pravé peklo přišlo asi o dva dny později. Jeden vzteklý záchvat střídal druhý. Bála jsem se k němu přiblížit, protože strašně kopal a já měla strach, aby neublížil mně nebo miminku. Můžu vám říct, že jsem mockrát seděla na schodech a brečela a říkala si, jestli to můžeme zvládnout?

„Ptali jsme se psycholožky, co máme dělat, ale ta nám neuměla poradit. Prý to prostě chce čas. “

„Nakonec jsme koupili trucovací koberec a tam malého vždycky opatrně odnesli, položili a nechali být v klidu. Někdy plakal déle jindy kratší dobu, nakonec se vždycky ale uklidnil, sednul si a začal si hrát.“

„Protože jsem měla rizikové těhotenství, byla jsem i několikrát hospitalizována v nemocnici. V tu dobu a nejen tehdy se o maličkého naštěstí úžasně postaral manžel. Přebaloval, koupal a pečoval.Také to byl on, kdo především řešil záchvaty malého. Maličký se na něj rychle navázal a do dnes mají možná i díky tomuto těžkému období úžasný vztah.“

„Když jsme byli po čase na kontrole v dětském centru, tak nám ředitelka na rovinu řekla, že počítali s tím, že malého vrátíme. Nám to ale svědomí nedovolilo, už má u nás své místo jak v domě, tak v našich srdcích.“


Bude líp?

A čas opravdu  pomohl. Intenzivní záchvaty vzteku opravdu pomalu ustávaly, tak jak pomalu ale jistě chlapeček získával důvěru ve své rodiče.

Náročné období pak přišlo opět v době, kdy se pěstounské mamince narodilo miminko.

„Když se mi narodilo miminko, tak se mnou malý celý den nemluvil, nekomunikoval a potom se začal chovat jako miminko, dokonce chtěl i kojit.  Tak jsem ho nechala, ať si to jednou zkusí, ale mlíčko mu asi nechutnalo, protože víckrát už nechtěl.“

„Museli jsme ho zase krmit a oblékat jako miminko a hlavně chtěl vozit i v kočárku, asi mu to chybělo, že si to pořádně nezažil jako miminko. Často jsem tak chovala oba dva najednou. Měla jsem trochu strach, aby miminku neublížil, ale on se k němu choval naštěstí moc hezky.“

Záchvaty vzteku časem tedy odezněly, ale projevů, které se vázaly na pobyt v kojeneckém ústavě a s kterými rodina bojovala, bylo víc.

Chlapeček například vůbec neuměl kousat, jídlo si v pusince šetřil jako syslík.  V roce a půl vážil jen deset kilogramů.  Dále tu bylo evidentní opoždění ve vývoji řeči a jemné motoriky.

Pěstounská maminka tak s chlapečkem dlouho navštěvovala psycholožku, kde pracovali na zlepšení psychického stavu maličkého. Láskou a péčí se mu pak snažila pomoci dohnat to, co zameškal.

„Ze začátku to bylo krok v před a dva zpátky. Ale je prostě člen naší rodiny a bereme ho takového jaký je. On přece nemůže za to, že měl komplikovaný start do života!“

„Dnes jsou mu čtyři roky a věřím, že jsme z nejhoršího venku! Malý chodí do školky, kde je spokojený a moc oblíbený! Krásně se rozmluvil a spoustu dalších věcí dohnal. V něčem je stále jiný než ostatní děti a hlavně v jemné motorice je stále  pozadu, ale věřím, že to se ještě změní. S bratříčkem tvoří nerozlučnou dvojku, která spolu vymýšlí samé krásné lumpárny. Jsme moc rádi, že ho máme!“

Autorka článku: wrtulka

Čti celý článek
redakce
22. únor 2018 Čtené 1378x

Proč se lidé v dnešní době berou a proč naopak raději zůstávají ve svazku na "psí knížku"? Co znamená manželství pro nás ženy a jaké v něm vidíme výhody a nevýhody?

Manželství v číslech

Česká republika je země s jednou z největších rozvodovostí v Evropě. I přesto, že míra rozvodovosti již neroste tak prudce jako v minulém desetiletí, pořád stagnuje mezi 45-50 %. Jednoduše řečeno, každé druhé manželství je dle statistik odsouzeno k zániku. Navzdory těmto odstrašujícím číslům se lidé ale stále berou. 

Počet sňatků obyvatel ČR má však dlouhodobě klesající trend. V období po roce 2000 jich výrazně meziročně ubývalo zejména v letech 2008-2011. Zatímco na počátku století bylo obvykle ročně uzavřeno 52-53 tisíc manželství, v roce 2013 jich bylo evidováno 43,5 tisíce ročně. Podle údajů ze sčítání lidu z roku 2011 je víc jak polovina obyvatel nad 20 let ve stavu vdaná/ženatý. Až do počátku 90. let 20. století přitom uzavíralo manželství 90-95 % obyvatel ČR. 

Stejně jako se zvyšuje věk, kdy mají ženy své první dítě, i věk pro vkročení do svazku manželského roste.  V roce 2013 bylo ženichům při prvním sňatku v průměru 31,3 let a nevěstám 28,5 let

Úplně nejoblíbenějším dnem v týdnu pro svatbu je sobota, po ní následuje pátek. Velmi zřídka se obřad koná v jiný den. Svatby se nejčastěji konají v červnu a jiných letních měsících (až dvě třetiny všech obřadů), lidé také přestali být pověrčiví ohledně májových svateb a květen se těší čím dál větší oblíbenosti. Skoro nikdo se potom nechce vdávat v lednu.

Trocha historie

Individuální a monogamní manželství se v Evropě prosadilo v období raného středověku. V Čechách se o jeho uplatnění zasloužil kníže Břetislav, první z českých panovníků, který si uvědomil společenský a mravní význam manželství. 

Sňatek však po mnohá staletí nebyl spojován s city nýbrž s pragmatickými zájmy. V kruzích panovníků a vysoké aristokracie býval sňatek výhradně politickou či dynastickou, ale také ekonomickou záležitostí.

Sňatkovou politikou se získávaly poklady, spojovala, rozšiřovala a znásobovala hrabství, vévodství a království. Často se jednalo o poslední možné řešení a spásu, které rozhodly o vzestupu nebo o vymření rodu, o zpevnění nebo rozpadu velkých dy­nastií. Otázky typu: „Co kdo má za majetek? Co kdo do manželství přinese? Co kdo bude dědit?" se bez skrupulí vyslovovaly nahlas.  Ale nutno říct, že i tehdy se našla manželství, která byla založena na citech. Ve venkovském prostředí, mezi méně majetnými vrstvami obyvatel, existovalo přece jen více sňatků z lásky a vzájemných sym­patií obou snoubenců.

Zlom nastal mezi dvěma světovými válkami se začalo na manželství více pohlížet jako na logické vyvrcholení lás­ky, jež uzavření tohoto svazku předcházela a měla jej nadále - v nové a kvalitní po­době - rozvíjet.

Slovo rodičů při volbě budoucího partnera bylo rozhodující jak u zámožnějších, tak u chudších vrstev. Bývalo zvykem, že se rodiče s někým poradili, případně využili tehdy velmi rozšířených a vyhledávaných služeb dohazovače či dohazovačky. Ještě v první polo­vině 19. století se nepovažovalo za nezbytné, aby se manželé před slibem manželství blíže seznámili. Jedno z pravidel, které se při výběru partnera úzkostlivě respektovalo, se týkalo příslušnosti k sociální skupině.

Muž uzavřením manželství potvrzoval svoji společenskou úspěšnost a zastupoval ro­dinu navenek, platil daně, disponoval penězi, určoval rámcově rodinný rozpočet, roz­hodoval o osudu manželky a dětí. V 19. století manžel vyžadoval od své ženy absolutní poslušnost a podřízenost, vlídné chování, péči, úctu a lásku.

Od manželky se očekávalo, že bude něžná, zdrženlivá a stydlivá, reprezentu­jící svého manžela, upravená, ale nikoli marnivá. Schopnost ženy respektovat nála­dy a výmysly svého muže a zajistit útulné prostředí domova se považovaly za samo­zřejmost. Stejně tak se očekávalo, že s pokorou přijme svůj úděl a nebude si na něj stěžovat. Dominance ženy v manželství byla v této době celospolečensky nemyslitelná.

Od roku 1950 bylo uzákoněno, že manželé jsou si ve svazku rovni a mají stejná práva a povinnosti, o které se dělí dle svých možností.

Manželství a zákon

Dlouhou dobu bylo manželství právně upraveno v zákoně o rodině, nicméně od roku 2012, respektive 2014 spadá tato problematika pod Nový občanský zákoník, č.89/2012 Sb., Část druhá - Rodinné právo.

Manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon. Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc.

Zákon upravuje nejen podmínky vzniku a zániku (rozvodu) manželství, ale také práva a povinnosti manželů.

Manželé si jsou navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti.

Každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná. Poskytování majetkových plnění má stejný význam jako osobní péče o rodinu a její členy.

V zákoně jsou i detailně upraveny majetkové záležitosti, společné nebo oddělené jmění manželů, vyživovací povinnost, rozdělení majetku po zániku manželství. Chrání tak oba manžele v případě, že nedojde k vzájemné dohodě či nastanou problémy.

Manželství z pohledu víry

Katolická církev považuje manželství za zvláštní druh úmluvy mezi mužem a ženou, kterou se jeden druhému zcela odevzdávají a vzniká mezi nimi celoživotní posvátnýsvazek zvaný „consortium totius vitae" neboli celoživotní společenství osudu.

Manželství mezi dvěma pokřtěnými je považováno za svátost. Platně uzavřené manželství dvou pokřtěných je proto nerozlučitelné žádnou lidskou mocí a trvá až do smrti jednoho z manželů.

"Já, František, odevzdávám se tobě Marie a přijímám tě za manželku. Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen." Takovým slibem vstupují do manželství katolíci.

Ostatní odnože Křesťanství už nejsou tak "přísní" co se týká definitivnosti manželství. U pravoslavných je manželství v zásadě nerozlučitelné, ale přesto je možno určitým způsobem vstoupit do manželství i podruhé a u evangelických církví je rozvod možný, tam není manželství chápáno jako svátost, sňatku se jen požehná. 

Židové a muslimové chápou taky manželství jako trvalý svazek, ale existuje možnost rozvodu či tzv. rozluky.

Pro naprostou většinu věřících lidí je svatba tedy jediná správná cesta partnerského soužití. I některé maminky na koníku to tak cítí. "Jsme s manželem oba věřící, takže by pro nás bylo nemyslitelné být spolu, bydlet spolu, spát spolu a mít děti bez svatby. V srpnu to bude 20 let, co jsme si slíbili lásku, úctu a věrnost." Tak odpověděla na otázku, zda svatba nebo život na psí knížku, uživatelka @plksv.

"Pro nás je manželství super stav, kdy jsme si dobrovolně zabouchli zadní vrátka a slíbili si úctu, lásku a věrnost na celý život. Rozvod pro nás neexistuje. Takže o to máme větší motivaci na vztahu stále pracovat, aby se nám v něm žilo dobře, když už to máme na doživotí. A můžu říct, že za těch skoro 9 let trvání našeho manželství je to čím dál lepší. Manželství je pro mě jistota, pevný přístav, domov. A jsem ráda, že naše děti můžou vyrůstat v tomto stabilním prostředí. A v neposlední řadě se jako manželka cítím mnohem důstojněji než nějaká přítelkyně nebo družka." doplnila odpověď uživatelka @jajulin.

Výhody a nevýhody manželství. Jak to vidí maminky z koníka?

Maminky, které se zapojily do průzkumu, nejčastěji rozdělovaly výhody manželství na "praktické" a "romantické".

Z těch praktických nejčastěji zmiňovaly:

  • stejné příjmení
  • možnost dědit a v případě úmrtí pobírat vdovský důchod
  • daňové bonusy
  • právo být informován o zdravotním stavu
  • lepší podmínky na hypotéku
  • zákonné zajištění v případě rozchodu (vyživovací povinnost)

Co se týká těch romantických důvodů, tam už to bylo barvitější. 

Krásně to popsala uživatelka apacheee "Ohromnou výhodou manželství je podle mě to, že partneři dávají světu najevo, že svému vztahu věří natolik, že jsou spolu ochotni spojit se navždy. Možná je to moje naivní představa, ale manželstvím člověk říká, že toho druhého přijímá natolik, že je ochoten se s ním právně spojit."

"Čím jsem starší, tím víc mi manželství připadá jako velká opora, podpora, vzájemná láska a pochopení. Čím déle jsem vdaná tím mi to připadá takové hmatatelnější, ne jen nějaké romantické gesto." doplnila diskuzi pmaja.

Jako nevýhody byly potom zmiňované:

  • náklady spojené se svatbou a hostinou
  • nutnost změnit doklady a nahlásit změnu stavu různým institucím
  • složitější rozchod/ rozvod (to bylo, ale zmíněno zároveň jako výhoda)
  • společné dluhy
  • trochu v nadsázce potom: tchýně a tchán

Romantické gesto nebo pragmatická dohoda?

Anketa o výhodách a nevýhodách manželství zároveň přinesla otázku, zda je vůbec správné se na to z tohoto pohledu dívat. Velmi zapáleně na toto téma diskutovala uživatelka celaskon87, která je přesvědčená, že dnešní společnost je příliš pragmatická a zapomněla na hlavní hodnoty.

"Manželství je pro mě základ rodiny. Má to být ten nejpevnější svazek ze všech a z té lásky mají vzniknout děti. Nechci být moralista, ale přijde mi fakt ujeté srovnávat výhody a nevýhody něčeho, co by mělo být nejpřirozenější. Jsem toho názoru, že manželé se tak snadno nerozvedou, mají společný cíl a 'projekt'. Dávat jako výhodu nebo nevýhodu to, že je svatba drahá nebo že daním jinak peníze, mi přijde jako hnusný obraz dnešní materialistické společnosti. Kdyby si dnes každý pečlivě vybral dobrého partnera, který mu sedí a vzali se, určitě by z harmonického vztahu vzešly i děti s dobrým žebříčkem hodnot."

V podstatě s ní souhlasí i jiná maminka. "Nikdy mě nenapadlo přemýšlet nad výhodami/nevýhodami manželství. Manžela jsem si vzala z lásky, je to pro mě symbol toho, že spolu chceme strávit zbytek života, že jsme rodina. Nosit jeho příjmení je pro mě pocta. A je smutné, že dnes se lidi berou kvůli daňové výhodě. Nebo neberou kvůli dávkám a podobně. Co předáváme další generaci?"

Proč po svatbě toužíme

I přes výše vyjmenované výhody a nevýhody manželství jsou důvody, proč ženy po svatbě touží, podle sociologů daleko prostší.

Většina žen, i když to ne každá je ochotná přiznat, touží být alespoň jeden den nevěsta se vší parádou, která k tomu patří. Nádherné bílé šaty jako pro princeznu, závoj, květiny, šperky, dekorace, hosté. I když svatební den někdy bývá pro nevěstu s ženichem náročný, většina manželských párů se po letech shoduje, že na svatební obřad a hostinu rádi vzpomínají

Zárověň mají vdané ženy větší pocit jistoty, i přesto, že je to spíše relativní, protože jak se maminky shodují, pokud vás muž bude chtít opustit, tak mu v tom ani svatba nezabrání. Důkazem toho může být fakt, že každé druhé manželství končí rozvodem.

 "Problém v dnešní době je ten, že svatbu jaksi nikdo nebere vážně a všichni to považují jen za papír a nějakou zkoušku. Neuvědomují si, že manželství není zkouška, ale závazek na celý život. Navíc se přece při obřadu odříkává slib. A pokud tyto slova někdo jen odříkává a nic pro něj neznamenají, tak je mi ho líto. Takže nejdřív svatba a potom teprve miminko. Já to tak taky udělala a jsem za to šťastná. Navíc pokud bych zjistila, že se přítel do svatby nehrne a není si jistý, že se chce vázat, tak bych velice zpozorněla," zakončila diskuzi uživatelka xanilvap .

Zdroj informací:

http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/Marriages_and_births_in_the_Czech_Republic/cs

https://www.czso.cz/documents/10180/20555411/1804120628_29.pdf/00096b29-7795-4b2d-b180-ed5a03db767a?version=1.0

Sluková, A.: Svatba. Průvodce pro začátečníky a pokročilé. Praha: Grada, 2001.

http://www.wedme.cz/magazin/historie/historie-svatby/201

http://www.podnikatel.cz/zakony/novy-obcansky-zakonik/f4581012/

http://www.podnikatel.cz/zakony/novy-obcansky-zakonik/f4581004/

http://www.vira.cz/Texty/Knihovna/1-Jak-katolicka-cirkev-chape-manzelstvi.html

Čti celý článek
redakce
21. únor 2018 Čtené 57441x

Vypadají jako děti, ale jsou to dospělé ženy. Malý vzrůst, mírná deformace obličeje, vyrážka a především neplodnost. Toto onemocnění postihuje pouze dívky. Malá šance stát se matkou je tím nejhorším důsledkem Turnerova syndromu. „Turner“ změnil život nejen jim, ale také jejich rodinám a partnerům. Prarodiče přijdou o možnost mít vnoučata, manželé děti. Jak toto vzácné onemocnění vzniká, jak mu čelit a existuje účinná léčba?

Jak a proč vzniká

Lidské tělo se skládá z mnoha miliard buněk. A každá má ve svém jádru soustavu 46 chromozómů. Každý z těchto chromozómů v sobě nese množství genů, které určují to, jakou barvu vlasů nebo očí bude člověk mít.

44 z 46 z těchto chromozómů nazýváme autozómy. Jejich podoba je u žen i u mužů stejná. Zbývajícím dvěma chromozómům se říká heterochromozómy neboli pohlavní chromozómy. Ony rozhodují o tom, bude-li vznikající malý človíček chlapcem či děvčetem a vyroste-li jednou v dospělého muže či v dospělou ženu.

Ženy mají dva ženské pohlavní chromozómy, chromozómy X. Proto se jejich sestava chromozómů (neboli karyotyp) označuje jako 46, XX. V této formuli značí číslo 46 celkový počet chromozómů a XX dva ženské pohlavní chromozómy X. Muži naopak mají každý svůj pohlavní chromozóm jiný - jeden mužský Y a jeden ženský X. Jejich sestava chromozómů se popisuje jako 46, XY.

Pokud vajíčko či spermie přináší o jeden chromozóm méně nebo pokud se jeden z chromozómů ztratí při jejich vzájemném splynutí, vzniká sestava 45 chromozómů. Chybí-li jeden pohlavní chromozóm a zůstal-li jen jeden chromozóm X, bude mít člověk karyotyp 45, X. A to je právě typický karyotyp pro dívky a ženy s Turnerovým syndromem.

Vznik Turnerova syndromu nezávisí na věku matky ani zdravotním stavu či zvyklostech rodičů.  O samotném vzniku nemoci bylo rozhodnuto již při početí. Není mu tedy možné předejít.

Diagnóza

Turnerův syndrom lze zjistit již během těhotenství. Je to možné v případě, kdy se u maminky v první polovině těhotenství provedl odběr vzorku placenty (biopsie choriových klků) nebo odběr plodové vody (amniocentéza), případně odběr pupečníkové krve (kordocentéza) na genetické vyšetření. Turnerův syndrom může být při takovém vyšetření náhodným nálezem.

Pro definitivní určení je nezbytné vyšetřit sestavu chromozómů v buněčném jádře, karyotyp. Pozitivní test potvrdí absenci nebo nedokonalé utváření jednoho X chromozómu nejméně v 5 % všech vyšetřených buněk. Obvykle je však buněk s poruchou X chromozómu podstatně více nebo jsou postiženy všechny.

Jiné dítě

„Narodila jsem se předčasně a měřila 36 centimetrů s váhou 1,25 kilogramů. Byla jsem v inkubátoru a prý bylo hned jasné, že něco není v pořádku. Když mě potom lékaři vyšetřili, zjistili, že mi k úplnému zdraví chybí jeden chromozom.“ říká Lenka Kosinová, zpěvačka s Turnerovým syndromem a ambasadorka pro osvětu Turnerova syndromu.

Děvčátka s Turnerovým syndromem mají sklon narodit se o něco dříve a mívají o něco nižší porodní váhu. Není to však pravidlem - a i v takovém případě termín porodu a porodní váha obvykle nevybočují z širší normy. Po narození mívají nápadné otoky nožiček, kožní řasu po stranách krku, velmi často také vrozenou srdeční nebo cévní vadu. Některé mají problém s utvářením nehtů na prstech a hůře prospívají (kvůli klenutějšímu patru obtížněji polykají, častěji ublinkávají a zvrací).

Opožďování růstu bývá v prvních letech života málo nápadné, ale s přibývajícími roky je stále významnější. Již při nástupu do školy jsou dívky s Turnerovým syndromem v průměru o 17 cm menší než jejich vrstevnice. Pokud se nemoc neléčí do průměrné výšky 146 cm, s hormony pak vyrostou maximálně do 158 cm.

Kromě poruchy růstu bývají varovným signálem časté záněty středního ucha, krátkozrakost, šilhavost a nápadné pigmentové skvrny.

Léčba

„Bylo mi tehdy šestnáct a všichni mluvili o metodě prodlužování kostí podle ruského lékaře Illizarova. Ta spočívá v tom, že se nařízne kost, do které se provrtají díry a do nich se strčí dráty, kolem nichž jsou v kotnících a pod kolenem drátěné konstrukce. Shora i zdola se povolují a utahují matičky. Každý den o milimetr. Strašná bolest,“ otřese se při pouhé vzpomínce Lenka.

„Propočetli mi, že se tím kost natáhne o deset centimetrů a po půl roce o dalších deset. Jenomže místo jedné operace jich bylo šest, místo půl roku to trvalo roky dva. A konečný efekt? Sedm a půl centimetru.“  Jenže přišly záněty, které se dostaly až do ledvin a současně se jí zkrátily Achillovy šlachy. Strašně zhubla. „Z třiceti kilo na čtrnáct. A nakonec se mi obě nohy zlomily. Když mi pak sundali sádru, při cestě do školy jsem uklouzla a zlomila si nohu zase. Všechno se mnou prožívala hlavně maminka, která zůstala doma z práce, přenášela mě, všude byla se mnou. Je zázrak, že dnes chodím.“

Dříve se léčilo poměrně bolestivým prodlužováním kostí, dnes se podává růstový hormon. Nedokáže sice úplně odstranit růstovou poruchu, ale zmírní a umožní dosáhnout společensky přijatelné tělesné výšky. Hormon se užívá formou injekčního pera a jde o bezbolestnou aplikaci. Tento druh léčby je dobrovolný. Záleží pouze na rodičích a na samotné dívce, zda ji podstoupí.

Společenský život

Menší vzrůst mladým dívkám značně komplikuje život. Nejen při nakupování vhodného oblečení (sehnat „normální tričko“ pro dospělou ženu se 148 cm bez infantilních potisků bývá pěkný oříšek), ale především v jejich osobním životě. V dětství a dospívání bývají středem posměšků a šikany stran jejich vzhledu a výšky. V poslední době se právě díky léčbě růstovým hormonem s těmito problémy setkáváme méně. Mají je především ta děvčata, u nichž se Turnerův syndrom zjistil pozdě nebo ta, u kterých léčba růstovým hormonem nebyla zahájena.

"Katka měla vždycky hodně kamarádů, hlavně mezi mladšími dětmi. Zajímavé bylo, že měla v partě vždy vedoucí roli a dovedla se o mladší děti dobře postarat, přestože vypadala stejně stará jako ony. Když šla Katka do první třídy a dětská lékařka doporučovala odklad školní docházky, poradili jsme se s dětským psychologem. Ten s tím nesouhlasil. První rok ve škole byl pro nás těžký a Katčino sebevědomí hodně trpělo, protože vypadala, jako kdyby do třídy zabloudila ze sousední mateřské školy.

Začala se od spolužáků izolovat, navíc hodně ve škole zameškala, protože měla opakované záněty středního ucha. Dokonce musela být přijata i do nemocnice. Tam mně paní doktorka řekla, že má podezření, že naše dcerka má určitou genetickou poruchu. Nejde o nemoc, ale spíše o soubor příznaků, za které může chybění jednoho chromozómu. Vyšetření karyotypu její předpoklad potvrdilo. Velmi brzy se Katka začala léčit růstovým hormonem. Během prvního roku léčby vyrostla téměř o 8 centimetrů. Najednou jsme všichni s překvapením pozorovali, jak začala být sebevědomá, začlenila se mezi spolužáky a dokonce se přihlásila do skautského oddílu. Teď je jí téměř 14 let, ve škole patří k lepším žákům a ráda by studovala na zdravotní škole, kde nebude potřebovat tolik matematiky. Vede skautský oddíl, má spoustu kamarádek a kamarádů a už není nejmenší ze třídy.“

Těhotenství

Kvůli hormonálnímu deficitu ztrácejí tyto ženy schopnost mít vlastní děti. S tím souvisí i porucha funkce vaječníků a s ní spojená neplodnost. I přesto, že se najdou výjimky, které normálně menstruují (drtivá většina takto postižených žen má zakrnělé vaječníky a nemestruuje) a celkově dobře prospívají, ve více jak v polovině případů jim jsou chirurgicky vaječníky odstraněny. A to zejména u těch žen, které mají ve svém karyotypu přítomný Y chromozóm nebo jeho část. U nich by ve výjimečném případě mohl začít ve vaječnících vývoj nežádoucím a zhoubným směrem.

„Jako každá žena i já toužím po dítěti, ale v mém případě si mateřství musím odříci. Kvůli oční vadě není u mě možná ani metoda umělého oplodnění in vitro a pro adopci nemáme zatím dostatek odvahy,“ odpoví otevřeně Lenka trpící tímto syndromem a dodává, že s manželem mají tuto otázku vyřešenou. Smutná být ale nemusí. „O kontakt s dětmi ochuzena nejsem, mám synovce, neteř a nevlastní sestru v předškolním věku.“ uzavírá Lenka.

Přirozená touha každé ženy stát se matkou a vědomí toho, že děti mít nemůže, vede k častým depresím a upínáním na děti v okolí. Řešení vlastní neplodnosti má tři scénáře:

  • Asistovaná reprodukce

Přijetí darovaného vajíčka a jeho oplodnění partnerovou spermií je jediná možnost, jak prožít těhotenství a porodit dítě. Ženám do 39 let hradí zdravotní pojišťovna tři pokusy na tuto formu mimotělního oplození.

  • Náhradní rodinná péče

Adopce či pěstounství představuje další možnost, jak naplnit ženinu roli matky. Pro mnohé páry však tato varianta může být z různých důvodů obtížně přijatelná. Časté jsou obavy z neznámého původu dítěte a jeho potenciálně nepříznivá genetická výbava. Někoho odrazuje i časová náročnost celého procesu.

  • Přijetí bezdětnosti

Zřejmě nejbolestivější cesta. V tomto případě nezáleží jen na psychice ženy, ale především na jejím okolí. Připomínky a narážky na fakt, že je neplodná, značně stěžují samotné přijetí. Útěchou jsou děti příbuzných a kamarádek.

Kam pro pomoc

V České republice šíří osvětu o Turnerovu syndromu rodiče Lenky Kosinové, jejíž vzpomínky prolínají tento článek. Rudolf a Alena Kosinovi založili v roce 1989 Klub dívek a žen s Turnerovým syndromem v Praze. Na začátku byla snaha pomoci své dceři, později pak pomoci ostatním ženám a jejich rodinám sžít se s tímto onemocněním. Také se zasloužili o to, aby léčba růstovým hormonem byla těmto dívkám dostupná a hrazená ze zdravotního pojištění. 

Zdroje informací:

Práce profesora Lébla z pediatrické kliniky UK-2.LF a FN Motol

diplomová práce Ivy Raclavské Psychologické aspektyživota žen s Turnerovým syndromem MU, FF, ústav psychologie, 2011

rozhovor s Lenkou Kosinovou

Zdroj fotografie: http://katieandelman.com/

Čti celý článek
redakce
21. únor 2018 Čtené 34579x

„Moje těhotenství probíhalo krásně a přirozeně. Stejně tak jsem si představovala svůj porod. Z představy o klidném a silném osobním prožitku z příchodu našeho dítěte na svět mě bohužel vyvedl zdravotnický systém. Cítím, že mi byl můj porod ukraden.“

Lze traumatům předcházet?

Psychologická stránka porodních prožitků je stále zásadnější i pro odborníky, kteří čelí nárůstům porodních traumat. Odhadem 9 % žen trpí po porodu posttraumatickým stresovým syndromem. Ovšem ještě v devadesátých letech bylo i renomovanými vědci prohlašováno, že neexistuje vztah mezi emocionálním a fyzickým prožitkem ženy během a po porodu. 

Na základě informací, které o syndromu ukradeného porodu máme, je mylné se domnívat, že tímto traumatem utrpí ženy, které měly vyloženě komplikovaný porod či rodily císařským řezem. Stejně tak nelze tvrdit, že přirozený porod zaručí rodičce netraumatický zážitek. Například u žen, které si porod císařským řezem přály (z důvodu  strachu z porodního prožitku), může být naopak spouštěčem porodního traumatu právě pocit bezmoci a potřeba být lékařsky kontrolována z důvodu obav o své zdraví a život dítěte. 

Začínám rodit

„Několik dní před termínem porodu mi odešla hlenová zátka a druhý den jsem začala krvácet. 

Na příjmu v porodnici se veškerý můj strach začal zhmotňovat. Mezi sténáním rodící ženy na příjmu mi lékař oznámil,  že jsem zcela bez plodové vody. Dítě je v podstatě úplně na suchu a můj tlak je hrozně vysoký, takže mě dají na předporodní pokoj a během dopoledne se rozhodnou o dalším postupu.

Cítila jsem se rezignovaně a dokázala jsem si představit, že si i klidně nechám provést císařský řez. Hlavně ať je dcera v pořádku a co nejdříve se mnou. Ve strachu o to, co se bude dít, jsem musela vyplňovat již potřetí dokumentaci potřebnou k tomu, abych mohla porodit. Těhotenskou průkazku jsem totiž ve spěchu a stresu při odjezdu do porodnice zapomněla na botníku. Absence mé těhotenské průkazky vyvolala v místnosti doslova skandál a můj muž se pro ni musel okamžitě vrátit.“

Za okamžik vám řekneme, co se bude dít


„Na předporodním pokoji (hekárně) jsem bez jakékoliv informace o svém a dceřiném stavu strávila nejen celý den, ale i noc a následující dopoledne. S vědomím, že nemám plodovou vodu, jsem se strachovala, zda je miminko v pořádku. Neustále jsem apelovala na příchozí sestry, aby mi zavolaly nějakého lékaře, který mi řekne, co se děje. Vždy mi ale odpověděly, že lékaři mají hodně práce a není prostor na to, aby se se mnou setkali.

Vyslechla jsem si průběh porodů asi třiceti dětí - křik rodících žen v porodních boxech kolem, neustále svítící světlo. Stále jsem krvácela, stále jsem se dožadovala informací. Bála jsem se a byla jsem osamělá.

Konečně přišla mladá lékařka. Můj stav je dobrý, vody je dostatek, dcera je v pořádku, ovšem nesestupuje do porodních cest. Byla jsem vzápětí převezena na rizikové oddělení. Smířila jsem se se skutečností, že můj vysněný přirozený porod skončí nepřirozeným vyvoláním a zřejmě pro mě velmi bolestivě. Toužila jsem po tom, aby moje těhotenství konečně skončilo. Tu noc jsem po velmi dlouhé době spala klidným a hlubokým spánkem a ráno před vizitou jsem měla dobrou náladu a odhodlání.“

Dnes se narodí moje dcera

„Ranní vizita v čele s primářkou oddělení mi skutečně sdělila, že mi porod ihned vyvolají, jelikož tomu nic nebrání. Sama jsem se lekla své radostné reakce, ale skutečně se mi ulevilo. Již dnes budu mít dceru u sebe a všechno tím skončí. Byla jsem odhodlaná zvládnout naprosto cokoliv. Dostala jsem tabletku na vyvolání porodu. Při další kontrole mi bylo řečeno, že mě okamžitě vezou na porodní sál, jelikož se dobře a rychle otvírám.

Bez upozornění mi lékařka provedla hamiltonův hmat, který byl mimořádně bolestivý a prorazila mi plodovou vodu. Zdravotní sestře oznámila, že má do karty zapsat, že voda praskla spontánně. To mě trochu zarazilo a začala jsem být pozornější.

Dnes si uvědomuji, že přesně tenhle okamžik zapříčinil to, co se po zbytek porodu odehrávalo - měla jsem potřebu být neustále ve střehu, protože kdykoliv jsem se uvolnila, někdo mi provedl něco bolestivého a něco, co jsem nechtěla. Přesně to bránilo celému porodu v tom, aby probíhal přirozeně.“

Syndrom nepostupujícího porodu


„Na porodní sál mě museli odvézt na vozíku, protože už jsem nemohla chodit. Kontrakce byly velmi silné. Tam na mě už čekal muž, se kterým jsme byli konečně spolu a sami. Když jsem si lehla na porodní lůžko, toužila jsem mu hned říct, jak vše probíhá a co se děje. Do toho přiběhla porodní asistentka, která na nás hystericky křičela, že jí chybí nějaký z těch padesáti papírů, které jsme už asi třikrát vyplňovali.


Během následujících tří hodin byly kontrakce prakticky neustávající. Já během nich ztratila orientaci v čase a prostoru, jelikož jsem nebyla schopna změnit polohu a ani otevřít oči.

Při další prohlídce mi lékařka udělala další hamiltonův hmat. Následně mi byl nabídnut epidurál. To mě dle mých teoretických znalostí z knih přivedlo k myšlence, že jsem otevřená natolik, že přichází poslední porodní fáze a dle některých studií by epidurální anestezie mohla porod urychlit. Tak jsem, ačkoliv jsem to původně nechtěla, souhlasila.

Bylo mi oznámeno, že anesteziolog je na gynekologickém oddělení dnes první den. Muž bez výrazu v tváři a pozdravu mě s pomocí lékařky ohnul v pase a vyhodil manžela z porodního sálu. Snažila jsem se sdělit, že takto ohnutá nemohu dýchat. Byl to další důvod k nedůvěře v to, co se děje. Ale stále jsem byla odhodlaná přežít všechno.

Po zavedení epidurálu se mi hodně ulevilo, jelikož kontrakce zeslábly. Mohla jsem se dobře nadechnout a otevřít oči. Když jsem se vzpamatovala, viděla jsem, že to celé trvalo sedm hodin. Napila jsem se a snažila jsem si srovnat myšlenky, změnit polohu, promluvit s mužem, zeptat se sestry, jak porod probíhá. Sestra mi oznámila, že mi zavádí oxytocin, protože kontrakce ustaly. Sestra mi řekla, že se nemám bát, že to pomůže. V tu chvíli jsem si uvědomila, že všechno to, co jsem o zásazích do porodů četla, se mi právě stalo. Že všechny ty léky, které jsem během těch několika hodin dostala, mi způsobily totální otupění, neschopnost se hýbat a totální rezignaci mísící se se zlobou. Zlobou hlavně sama na sebe, že jsem to vše dopustila.


Ještě než se kontrakce začaly znovu pravidelně rozbíhat, přišla do pokoje lékařka, která mi rázným hlasem oznámila, že pokud budu takhle pokračovat, udělají mi císaře. Nechápala jsem, kde je chyba. Ona mi vysvětlila, že neumím dýchat a tak se moje dítě pokaždé, když při kontrakci lapám po dechu, dusí, což mi instruktážně ukazovala na monitoru. Snažila jsem se tedy dýchat dle toho, co mi ukazovala sestra a u toho pozorovat nabíhající číslíčka na monitoru. Po několika sekundách ale lékařka vykřikla, že už toho má dost a provede okamžitého císaře.


Než jsem se rozkoukala, sestra mi natahovala na nohy punčochy. Vrátil se zpátky anesteziolog. Klesla jsem hluboko do porodního lůžka, ze kterého se stal vozík na převoz na sál. Byla jsem odevzdaná.“

Akutní císařský řez

„Chlad a prudké světlo operačního sálu, dýchací maska. Byla jsem smířená s tím, že to nepřežiju. Věděla jsem ale, že je dcera v pořádku.

'Ježišimarja,' vykřikla lékařka krátce po oznámení své asistentce, že začíná operace. Lekla jsem se. Byla to přesně ta chvíle, kdy vám během mikrosekundy projede hlavou tisíce katastrofických scénářů včetně vlastní smrti. 

'Tady je teda tuku, to je hrozný.' Lékařka se s operačním týmem dělila o svůj dojem z mého právě rozříznutého břicha. Zřejmě tuším, co bude dnes doma vyprávět muži. Já jsem nedokázala porodit svou dceru, ona má legraci z toho, že jsem tlustá.“

Absence bondingu – narodila se mi?

„Narození mojí vysněné dcery se odehrálo s podivným pocitem houpnutí a ulevení páteři. Vyndali ze mě dvou a půl kilové stvoření, které místo na má prsa, jak jsem si přála, odnesli někam za roh. Slyšela jsem, jak tiše pláče, spíš kňučí jako štěňátko.

Věděla jsem alespoň, že je v pořádku.

Místo poporodní euforie a radosti, že jsem po tolika hodinách bolesti porodila holčičku, jsem další hodinu nehybně ležela na sále a čekala, až mě zašijí.


Dceru mi přinesla lékařka ukázat. Vypadala jinak, než jsem myslela. Nemohla jsem se jí dotknout, jelikož jsem měla všude hadičky a na tváři masku. Řekla mi, že je zcela v pořádku, má plné apgar skóre, nic jí nechybí. Hlas té pediatričky byl první hezká věc za celou dobu.“

Po porodu 

„Nemohla jsem mluvit, měla jsem hroznou žízeň, mohla jsem hýbat jen očima. A strašně mě bolelo břicho.

Myslela na mé nesplněné přání, že po porodu budu mít dceru na břiše. S mužem si ji budeme prohlížet, budeme poprvé spolu. Těšila jsem se na to, že pro něj budu statečná, že ocení, jak jsem přivedla na svět jeho dceru. 

Místo toho mi dceru přinesli asi po pěti hodinách přiložit, ale já jsem stále ještě nemohla ani zvednout ruce, abych ji pohladila nebo držela. Snažila jsem se ji pořádně prohlédnout. Byla tak malá, ale nemohla jsem udržet oči, bylo mi hrozně zle. 

Jako náhradu za okamžik, kdy jsem chtěla s mužem sdílet chvíli narození naší dcery, jsme si psali SMSky. V nich jsme každý s ohledem na toho druhého polykali své zklamání. Ukradli mi porod, ukradli mi chvíli, na kterou jsem čekala.


Ač jsem se snažila vyrovnat se situací, pořád jsem cítila, že jsem neporodila. Vztah k dceři jsem si budovala víc jak rok. Ačkoliv jsem se o ni dokázala dobře starat, až po tak dlouhé době jsem konečně začala cítit větší lásku a chvilky štěstí v její přítomnosti. Dny a noci jsem se ale zase trápila tím, že jsem špatná, protože necítím to, co bych měla. Než jsem se naučila si dceru užívat, byl jí rok pryč.“

Proč vzniká syndrom ukradeného porodu?

    • Doba bondingu byla zkrácena, nebo bonding vůbec neproběhl. Ideálně by měl bonding trvat alespoň jednu hodinu, tzv. „zlatá hodinka“.
    • Žena při dlouhém či bolestivém porodu získá pocit bezmoci.
    • Žena nabyde pocitu, že bez lékařské péče by sama neporodila a že nebyla u zrození svého dítěte samostatná.
    • Pokud z nějakého důvodu neproběhl porod tak, jak si přála. Například u jejího porodu nebyla osoba, kterou tam chtěla mít. Nebylo jí dopřáno rodit v poloze, jaká jí byla příjemná.
    • Častým spouštěčem nepohody bývá taky nějaký druh konfliktu s personálem porodnice.
    • Nedostatečná komunikace personálu k rodící ženě. Neupozornění předem na zákroky, které jí budou provedeny, často vede k pocitu bezcennosti, zneužití.

Projevy syndromu ukradeného porodu

Příznaky porodního traumatu se mohou dostavit okamžitě po porodu, nebo přijdou i po delší době. Některé ženy získají pocit selhání ještě v porodnici, jiné začnou zážitek analyzovat až v domácím prostředí - často až po šestinedělí, kdy žena zůstává s dítětem osamocená a má prostor více přemýšlet jak o porodu, tak o svém vztahu k dítěti.

  • Ženy často cítí pocit viny, že nebyly schopny porodit tak, jak si to představovaly.
  • Viní se z toho, že nebyly schopny ovládnout svoje projevy. A ačkoliv nechtěly, nechaly si dát léky proti bolesti.
  • Cítí pocit viny i ke svému dítěti, že ho nechaly samotné. Že s ním nemohly být po jeho narození.
  • Maminky si dokola přehrávají porodní zážitek a snaží se analyzovat, kde se udála chyba, která vedla ke komplikaci.
  • Žena často k dítěti necítí lásku, jakou očekávala. Časté jsou potíže s kojením, nedostatečnou tvorbou mléka. Žena si hledá vztah ke svému dítěti složitěji a třeba i několik měsíců.

Fyzické projevy traumatu přicházejí později

Často jsou to bolesti v oblasti jizev, které při porodu vznikly, bolesti pánevního dna. Bolest pochvy a hráze často cítí i ženy, které nerodily vaginálně.

Ženy, které porodily akutním císařským řezem (již ve fázi vypuzovací), mívají syndrom ukradeného porodu nejsilnější. Často jim zůstává pocit, že vlastně neporodily. Mívají stále pocit těhotenského břicha, nadýmání, tvrdnutí. I v důsledku přeříznutí bříšních svalů při operaci či poškození nervů v oblasti jizev jim zůstává velké břicho delší dobu.

Čti celý článek
redakce
20. únor 2018 Čtené 10248x

Někdy v noci, když malou krmím, si představuji, jaké to bude, až budoucí rodiče zazvoní u vrátek a já jim malou předám a řeknu: "Tak to je ta Vaše holčička", moc se na to těším.

Do péče pěstounů na přechodnou dobu se dostávají děti z různých důvodů - například je máma opustí v porodnici nebo jsou rodičům děti odebrány z důvodu nedostatečné péče, někdy hůř - z důvodu týrání.

Každý příběh je jiný a vždy je vážný důvod pro to odebrat dítě z rodiny. A vždy je tou nejlepší variantou umístit takové dítě k „hodné tetě“, u které může dítě dobu, než úřady jeho situaci vyřeší, přečkat v její láskyplné péči. U této tety pěstounky můžou totiž děti zůstat pouze rok od rozhodnutí soudu, a proto úřady pracují na plné obrátky, aby jejich situaci v tomto termínu vyřešily.

Kam tedy odchází po zmíněném roce děti od těchto pěstounů? Variant je hned několik – buď dojde k sanaci biologické rodiny a dítě se do nových vhodnějších podmínek může vrátit nebo je mu nalezena náhradní rodina ve formě dlouhodobých pěstounů nebo osvojitelů. V případě nejhorším (děje se naštěstí ojediněle) odchází dítě do kojeneckého ústavu nebo dětského domova.

Kdo jsou tyto „hodné tety“? Co je vede k tomu dělat tuto velmi náročnou práci, kde víte, že dítě, o které pečujete, za několik dní, týdnů, měsíců předáte do jiné rodiny? O svůj příběh se podělila jedna z nich.


V kojeneckém ústavu

„Původní profesí jsem dětská sestra, pracovala jsem v nemocnici na dětském oddělení, v domově pro seniory a pak jsem byla s dětmi postupně na mateřské. Po návratu z ní, už se dvěma malými dětmi, třísměnný provoz nebyl možný. Takže se mi pak podařilo najít práci v kojeneckém ústavu na oddělení batolat.“

„Už první návštěva v ústavu byla šok. Já přišla z domova pro seniory a tady bylo stejné ticho. Když jsem hledala vrchní sestru, procházela jsem chodbou, kde byly otevřené dveře do pokojů. Ty děti jen zvedaly hlavičky - Jdeš ke mně? Ne? -  tak buch, položit. Někde vrzala postýlka, jak její obyvatel hospitalizoval (uklidňoval se stereotypním houpáním).“

„Upřímně. Byla to moje noční můra, je to už delší čas a tak věřím, že dnes je tam lépe ... Ale tehdy bylo na oddělení čtrnáct dětí a dvě sestry, na noc byla pouze jedna. Děti byly věčně poštípané, pokousané, nikdo neměl nic svého a stále pláč. Na povel se jí, na povel se spí.“

„Kojenecký ústav je zdravotnické zařízení. Já zažila sestry na hlavní budově pouze v uniformách, každodenní vizity, každodenní měření teploty v zadečku (mluvíme pozor o zdravých dětech)! Děti, které nechodily, se nedostaly ven. Pouze je vyvezly na terasu v kočárku. Sestry tam za mě nechodily. Když dítě plakalo, takříkajíc nemělo nárok. Že by si třeba stáhlo čepičku do obličeje? Že mu vypadl dudlík? Že by potřebovalo pohoupat?  -Nezájem.“

„Na oddělení miminek, kam jsem se dostala, jen když jsem tam třeba něco nesla, mě děsila ta apatie v jejich očičkách a jejich kývání v postýlkách. Nedávný dokument „V nejlepším zájmu dítěte“ mi mnohé připomněl.“

Práce v kojeneckém ústavu byla pro pěstounku velkou emocionální zátěží, proto se rozhodla po třech letech hledat práci jinde.

V Klokánku

 „Od jedné kolegyně jsem tehdy slyšela, že existuje nějaký Klokánek, ale ona sama nevěděla přesně, co to je. Já se tedy rozhodla jeden navštívit a asi osud tomu chtěl, že jsem se trefila zrovna do dne, kdy tam paní Vodičková dělala nábor nových tet.“

„Když jsem jí řekla, kde pracuji, hned mě zpovídala, vzala mě také na prohlídku do jednoho bytu. Mě na té schůzce Klokánek okouzlil a chtěla jsem tam pracovat.“ 

„Za jedenáct let jsem vyzkoušela hned několik profesí a pracovala ve třech Klokáncích. Zažila jsem tam mnoho hezkých věcí a také mnohá rozčarování.“

„Klokánek znamená byt a v něm se střídají dvě tety. Tzn. ženy, které jsou zvyklé se každá starat nějak o domácnost, nějak vařit, uklízet a každá si myslí, že její styl je ten nejlepší. A teď si musí sednout, to přinášelo tolik hádek, neshod a problémů, to neznalý věci nepochopí.“

„Já si tet v Klokánku dodnes velmi vážím, ono starat se o čtyři děti různého věku a k tomu mít stále navařeno, naklizeno, nevědět, kdy za dveřmi zazvoní vedení s návštěvou. Nebo naopak být každou chvíli vyzývána ať upeču, připravím pohoštění pro nějakou návštěvu, opravdu není legrace.“

„Byla jsem tam devět let šťastná, ale poslední dva roky mě ubíjely - časté konflikty, odchody lidí... Ve srovnání s kojeneckým ústavem, mají děti v Klokánku své pokojíčky se svými věcmi, miminka jsou více opečovávána – model se víc blíží, bohužel ale opravdu jen blíží, rodině.“

„Kromě toho pracuje v Klokánku i vedení, sociální pracovnice, psycholog a další zaměstnanci, takže zůstává jakýsi punc ústavního zařízení, který zejména starší děti velmi vnímají.“

Pěstounkou na přechodnou dobu?

 „O pěstounství na přechodnou dobu jsem opakovaně slyšela na schůzích v Klokánku. Hledala jsem si tedy informace na internetu a četla rozhovory s lidmi, kteří se této práci už věnovali. Nakonec jsem s kamarádkou absolvovala jednodenní školení na toto téma.“

„Školení mě moc zaujalo, ale ještě rok jsem o té práci jen přemýšlela. Po roce uvažování, spoustě debat s manželem a dcerou jsem navštívila OSPOD (orgán sociálně-právní ochrany dětí neboli "sociálka", pozn. redakce) , vyplnila potřebné dokumenty, absolvovala 72 hodin povinných školení a od konce roku 2014 i já pěstuji.“

Zde je asi nutno doplnit, že pěstounka pečuje o přijaté dítě 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. V případě nemoci ji musí zastoupit rodina. Bez pomoci rodin se ale pěstounka neobejde ani jindy. Pro další členy domácnosti jde tedy také o zásadní rozhodnutí. Hlavně pro děti, které v rodině jsou. Musí dobře chápat, že dítko, které rodina na přechodnou dobu přijímá, není jeho nový sourozenec a že jednou a možná brzy z rodiny zase odejde.

První miminko a první předání

„Byla jsem schválena pro přijetí dítěte jakéhokoliv etnika ve věkovém rozmezí 3-7 let. V závorce bylo také uvedeno, že mohu přijmout i dítě menší – už od narození.“

„Proto mě trochu překvapilo, když pár dní po schválení zazvonil telefon s tím, že na mě čeká v porodnici miminko k vyzvednutí ihned druhý den. Naštěstí mi nakonec dali dva dny a já rychle sháněla, nakupovala, prala, zkrátka zařizovala všechny potřebné věci pro miminko.“

Byl náš první a pobyl dlouho, takže je asi navždy zapsán v našem srdci. Možná i proto, že byl opravdu vypiplaný. Začátek byl totiž dost náročný, matka narkomanka, kuřačka, nesledované těhotenství. První dva měsíce jsme ho pořád jen nosili a až do konce pobytu u nás se v noci několikrát budil. Ale jinak byl krásný, věčně smějící, šikovný po všech stránkách.“

„Předat děťátko je těžké, záleží hodně na tom, jak dlouho u nás bylo a také kam ho předáváme. Předávat do milující náruče je určitě snazší, než třeba vracet do biorodiny, kde víte, že to moc dobré není.“

„Moje první předávání bylo hezké, i když byl malý u nás sedmnáct měsíců, tak se povedlo ho hezky navázat. Nová rodina je moc fajn, chovají spoustu zvířat a myslím, že pro dítě je krásné žít se zvířátky. Také má dnes malý jen o rok starší sestřičku, která nám s předáváním hodně pomohla. Dodneška se navštěvujeme, voláme si a píšeme.“

Další děti

„Druhé předání bylo zpět do biologické rodiny a bylo také moc fajn. Ta holčička byla určitě chtěná, její maminka nekouřila, nebrala drogy a jen souhrou špatných náhod nemohli být od začátku všichni spolu. Miminko bylo strašně hodné, prospinkalo šestinedělí, téměř neplakalo, velmi brzy se na nás smálo. Rodičům jsem moc fandila, měla jsem z nich radost, jak se snažili. Dodnes jsme v kontaktu přes sociální síť.“

„Třetí příběh se teprve píše, někdy v noci, když malou krmím, si představuji, jaké to bude, až budoucí rodiče zazvoní u vrátek a já jim malou předám a řeknu: 'Tak to je ta Vaše holčička', moc se na to těším … “

Až do důchodu?

„Jak dlouho vydržím tuto práci dělat, v tento moment netuším. Šla jsem do ní s tím, že to bude až do důchodu, ale nevím. Možná kdyby se zadařilo a děti se trochu prostřídaly, myšleno větší - menší. Jet v režimu miminek, pořád v noci vstávat na krmení a další věci s tím spojené, považuji na tom všem za to nejnáročnější.“


„Ale je to jedna z nejkrásnějších prací na světě, často říkám, že nás ocení až další generace, protože jsem přesvědčená, že tyto děti od narození milované budou jiné než ty, co musely projít ústavní výchovou. Budou vymazlené, budou umět mít rádi, nebudou tolik střídat partnery a své děti nebudou odkládat do zařízení. Zkrátka budou moct žít normální plnohodnotný život, a to je nejvíc!“

Autorka článku: wrtulka

Čti celý článek
redakce
20. únor 2018 Čtené 6097x

Snad každá maminka se s tímto citátem někdy v životě setkala. S největší pravděpodobností jsme ho dokonce slyšely od našich babiček. Nebo možná i od babiček našich dětí. Zatímco v prvním případě nám (především jako malé děti) citát vyloudil na tváři úsměv, v tom druhém už to asi taková sláva nebude.

Každý rodič si samozřejmě myslí, že své dítě/děti vychovává, jak nejlépe dovede, a proto bere často rady ostatních jako útok na svou osobu a hlavně na své rodičovské kompetence. Velice často se pak ve výchově střetávají 2 generace - rodiče a prarodiče. Tedy ti nejdůležitější lidé v okolí dítěte.

V poslední době se ve výchově dětí objevilo mnoho nových postupů a přístupů. Spoustu těchto novinek generace našich rodičů neznala a i z tohoto důvodu jim moc nevěří. Roky se to všechno dělalo nějakým způsobem a najednou je všechno jinak? Proč? S tímto přístupem prarodičů se tedy nelze divit, že v rodině vznikají třecí plochy, které občas způsobují hádky a někdy dokonce i dlouhodobé neshody. Nejvíce problémů se objevuje právě kolem babiček, které mají s výchovou dětí spoustu zkušeností. 

Psychologové už dlouhá léta zdůrazňují, že v rodině by měla panovat jednota, co se výchovných principů týká. Není se tedy čemu divit, že se rodiče zlobí, když babička přistupuje k jejich drahému dítku naprosto jinak, než se snaží oni doma. A v tomto případě je možná i tak trochu jedno, o co konkrétně se jedná - velice často jde například o velké množství sladkostí a nezdravého jídla, přehánění s dárky (hodnotou či množstvím), sledování pohádek či prostě přístup k jednotlivým výchovným záležitostem.

Co dělat, když babička rozmazluje moje děti?

Pokud se vám ve vztahu babička - vnoučata cokoliv nelíbí, mělo by být prvotním krokem to, že si o tom spolu promluvíte. V tom lepším případě babičce vysvětlíte, co a proč se vám nelíbí. Babička uzná, že máte třeba pravdu a bude vás a vaše přání akceptovat. Pokud se jedná o něco méně důležitého, můžete babičce ustoupit, či se domluvit na nějakém rozumném kompromisu, který zvládnou přijmout obě dvě strany. Rozhodně při tom nezapomínejte, že jste rodina a je tedy žádoucí, aby nebyly narušeny vztahy. I když to třeba přiznáváte nerady, vztah vašich potomků s jeho prarodiči je velice důležitý a rozhodně ho nechcete nikomu znepříjemnit, či dokonce v tom nejhorším případě zpřetrhat rodinné vazby. 

Daleko závažnější situace nastává v případě, když benevolentnost prarodičů ohrožuje zdraví a bezpečnost vašich dětí. V této situaci je nezbytné zasáhnout důrazně. Jedná se třeba o situace, kdy babička neumí dítku nic zakázat a vinou toho hrozí, že se potomkovi něco stane. Zde určitě není prostor pro kompromisy. Opět si ale promluvte v klidu, vysvětlete, proč to tak nejde a dbejte na to, abyste byla opravdu pochopena. Babička si totiž třeba jen nemusí uvědomovat míru rizika (platí především u starších ročníků babiček) a rozhodně nechce, aby se stalo neštěstí.

Pro maminku dětí je zpravidla daleko jednodušší promluvit si s babičkou ze své strany rodiny. Pokud se jedná o vaši tchýni, může být situace mnohem složitější. Není žádným tajemstvím, že vztah manželka - tchýně bývá často velmi složitý. V tomto případě je lepší promluvit si nejprve s partnerem - otcem dětí, který následně promluví se svou maminkou.

Někdy se samozřejmě může stát, že rozhovor a domluva nezaberou. Zde pozor. Pořádně se zamyslete a určete si priority. Je pro vás daná věc opravdu tak důležitá, že vám stojí za to vyvolávat nepříjemnosti? Pokud ne, zkuste přimhouřit oči a babičce určitou míru rozmazlování vnoučků dopřejte. Vzpomeňte si na své dětství a to, jak se vám líbilo u babičky a dědy. A přiznejme si otevřeně, že to často bylo právě z důvodu volnější výchovy a trošky toho rozmazlování. Trocha neškodného rozmazlování nikomu neuškodí. I malé děti velice rychle pochopí, že doma i u prarodičů některé věci fungují  prostě trochu jinak. Dovedou to rozlišit a fungovat podle pravidel konkrétní domácnosti tak, aniž by to ohrozilo jejich osobnostní výchovu.

Tato slova potvrzuje i maminka odula: "Babiny jsou od rozmazlování.  Samozřejmě, že zásadní věci by respektovat měly, ale zas nějak na sílu bych to neřešila. Ty jsi její mamka, spíš bych se dceři snažila vysvětlit, proč babička třeba dělá někdy věci jinak. A fakt bych se nebála, že ti babičky zkazí výchovu. Nevím tedy, jak často tam jezdíte. Ale ty jsi její mamka, ty na ní máš primární vliv a babky ti z ní capoucha neudělají. Tak ji nech si to s babi užít."

Podívejte se na věc i z jiného úhlu  

Maminky někdy vidí situaci zbytečně černě a je potřeba si uvědomit, že milující (i když trochu rozmazlující a neposlušná) hodná babička je vlastně dar. V opačném případě může dětem tato zkušenost v životě chybět. Maminka izz76 vzpomíná na své dětství a to, jak jí taková babička moc chyběla: "Buď ráda, že prarodiče rozmazlují, aspoň k nim bude mít malá dobrý vztah. Já měla babičky absolutně nerozmazlovací, jedna dokonce hodně přísná a neměla jsem je ráda. Pobyt u nich byl pro mě i sestru přímo za trest. Doma nám bylo mnohem lépe, protože maminka byla mnohem hodnější než báby. Takže prázdninový pobyt s babkou na chatě byl opravdu zážitek."  Takovout zkušenost určitě nepřeje svým dětem asi žádná maminka.

 Krajní řešení?

Pokud se jedná o věci, přes které lidově řečeno nejede vlak, je potřeba být opravdu důrazná. Může jít například o situaci, kdy vaše dítko nesmí třeba ze zdravotních důvodů určité sladkosti a babička mu je i přes to dopřává. A určitě je namístě babičce vysvětlit, že svým přístupem dítěti dokonce ubližuje. Pokud nebude akceptovat vaše pravidla, nebude u ní moct vnouček/vnučka pobývat o samotě. Odstřihnout děti úplně není dobrý nápad. To až opravdu v tom nejkrajnějším případě. 


Jak to vidí babičky?   

Aby to bylo spravedlivé, pojďme se společně také podívat, co si o tom myslí uživatelka a zároveň také milující a trochu rozmazlující babička babanci: "Jsem babi a taky rozmazluji. Respektuji, co dcera vyloženě zakáže. Ale jinak, co nemáme zakázáno, je dovoleno.  Hodně vysvětluji, hlas nezvyšuji nikdy, natož, abych uhodila. A miluju, miluju je strašně moc. Hlídám často, jezdíme na výlety, beru si je k moři (tu starší, ta maličká je ještě moc malá). Nakupuji hračky, šiji oblečky. Může se u nás jíst zmrzlina v obýváku, může se kreslit křídou na plechy, může se chodit déle spát. Od toho jsou babičky, trocha toho rozmazlování jim neuškodí. Vychovávat mají rodiče, my už můžeme jenom dohlížet a občas dovolit i to, co se doma nesmí. Moje děti měly taky takovou babičku a jsou bezva."

Společný cíl

A co říci závěrem? Dovolím si citovat uživatelku blaablaablaa, která ve fóru věnujícím se tomuto tématu napsala: "Je rozmazlování a rozmazlování. Ano, souhlasím s tím, že babičky a dědečkové by si děti měli pořádně užít, výchovu už minimálně jednou na starosti měli, teď je čas trochu polevit  Na druhou stranu si myslím, že je dobré určit hranice, co už není přípustné. Pro mě to je třeba vyřvávání si věcí, ubližování, blbnutí s jídlem. Jinak dávám prarodičům volnou ruku, předávám dítě a říkám: 'Vraťte mi ho živého.' "

 Takže nezapomínejte, že oběma stranám (tedy rodičům i prarodičům) jde o ten stejný cíl SPOKOJENÉ A ŠŤASTNÉ DÍTĚ. Občas třeba i malinko přimhuřte oko. Nebo dokonce obě.

Zdroj informací:

http://www.hamanek.cz/magazin/zdravi/kdyz-babicka-rozmazluje.-dvoji-pravidla-ve-vychove-mohou-vyvolavat-konflikty/

https://www.maminka.cz/clanek/je-v-poradku-aby-babicky-rozmazlovaly-sva-vnoucata

Čti celý článek
redakce
19. únor 2018 Čtené 9256x magazín

Zatímco některé ženy se těší, že si po porodu užijí plnou péči v porodnici, kdy nebudou muset vařit, starat se o domácnost či další děti, jiné ženy mají z této situace hrůzu. A právě pro tento typ maminek existuje skvělá možnost, jak porodit v porodnici s plnou lékařskou péčí a poté odejít (samozřejmě i s miminkem) do svého domácího prostředí. Tato možnost se nazývá ambulantní porod.

V zahraničí je ambulantní porod již pevně ustálen v porodnickém systému, v Čechách se jedná zatím o možnost poměrně novou, málo známou a využívanou jen malým procentem žen.

Zkušenost s ambulantním porodem v České republice už má však stále více maminek, jednou z nich je i uživatelka jizi, která napsala: "Během chvíle přichází Alča i Tom s Kačenkou a hudbou pro mé uši: odcházíme. Balím věci, převlíkám to malinkaté, perfektní stvoření, úžasného člověka, kterého jsme stvořili. Podepisujeme revers. Všichni jsou přesto, že jsme první, kdo kdy v Nymburce porodil ambulantně, milí. Nikdo ničím nevyhrožuje. Nikdo nás ničím nestraší. Všichni se usmívají a nejvíc ze všech já. Je šest hodin a my odjíždíme domů."

Co to ten ambulantní porod vlastně je?

Ambulantním porodem se rozumí situace, když žena odchází z porodnice do domácího prostředí v době zpravidla do 24 hodin po porodu. Většina porodnic se sice drží metodického pokynu Ministerstva zdravotnictví, který říká, že žena po porodu by měla porodnici s miminkem opustit až po uplynutí 72 hodin, nicméně se opravdu jedná pouze o doporučení, tudíž není možné ho nějak vynucovat, pokud se rodiče rozhodnou jinak. Ambulantní porod je v České republice uzákoněn od 1. 1. 2014 a je tedy možné jej realizovat v kterémkoliv zdravotnickém zařízení.

Náměstek Ferdinand Polák vysvětluje, proč byly ambulantní porody vymezeny zákonem:  „Zůstat s novorozencem v porodnici tři dny po porodu jednoznačně doporučuji. Během této doby se provádí řada potřebných vyšetření, provádí se novorozenecký screening a řeší se případné komplikace, jako je například novorozenecká žloutenka. Pokud už se ale žena i přes doporučení lékařů rozhodne porodnici opustit dříve, snažili jsme se připravit takové podmínky, abychom veškerá rizika s tím spojená eliminovali na minimum.“

Nejdříve, kdy může žena opustit porodnici, jsou 2 hodiny po porodu. V tomto čase se u rodiček projeví většina případných zdravotních komplikací.

Kdy je možné ambulantní porod realizovat?

Zde možná očekáváte velkou spoustu podmínek, ale není tomu tak. Je totiž pouze jedna jediná - dítě i matka musí být považováni za zdravé, tj. bez přímého ohrožení života. Zdravou matkou se rozumí žena po fyziologickém porodu, bez rizikové anamnézy, má fyziologický pulz, tlak, teplotu, fyziologické očistky, zavinování dělohy a je vymočená. S novorozencem je to velmi podobné. Zdravý novorozenec je charakterizován jako dítě po fyziologickém porodu, donošené, s normální porodní hmotností, bez rizikové anamnézy, má fyziologický pulz, dýchání, teplotu, zdravou barvu pokožky, svalový tonus a reflexy.

Klady ambulantního porodu:

- vhodná alternativa pro maminky, které z jakéhokoliv důvodu nechtějí pobývat po porodu v porodnici, přesto ale chtějí rodit v lékařském zařízení

- v domácím prostředí se miminko lépe sžije s maminkou i celou rodinou

- maminkám přináší větší psychickou pohodu, což je samozřejmě dobré i pro nástup laktace

Zápory ambulantního porodu:

- většina zdravotních komplikací rodičky po porodu se sice projeví během 2 hodin těsně po porodu, nicméně komplikace se mohou objevit i později, v horším případě se pak může stát, že se žena musí vrátit do lékařské péče

- může dojít i ke komplikacím, které vyžadují následnou hospitalizaci miminka - např. novorozenecká žloutenka se může zhoršit a vyžadovat fototerapii

- je potřeba zajistit pro miminko pediatra, který ho převezme do péče, což v českém prostředí zatím není úplně jednoduché, protože někteří lékaři takové miminko odmítají převzít (nicméně pokud bude jakýkoliv problém, odmítnout ošetření dítěte rozhodně nemohou)

- v porodnici se novorozencům provádí několik vyšetření a pokud o ně rodiče stojí, je potřeba zajistit si jejich provedení ( po domluvě může být možné docházet do porodnice, případně pediatr vypíše žádanky ke specialistům). Nicméně tato vyšetření nejsou povinná, je tedy na zvážení rodičů, zda je jejich miminko absolvuje.

Co dělat, když chci rodit ambulantně?

Přestože možnost porodit ambulantně je stanovena zákonem (jak již bylo vysvětleno výše), existují porodnice, kde s odchodem domů budou dělat problémy, přestože jste vy i miminko naprosto v pořádku. I s touto situací je tedy potřeba pro jistotu počítat, být připravená a vědět, jak máte postupovat a znát svá práva.

Jakmile budete chtít odejít, oznamte personálu porodnice, že jste si vybrala ambulantní porod. V porodnici po vás s největší pravděpodobností budou chtít podepsat "negativní revers". V záloze můžete mít i vyplněný formulář Záznam o odmítnutí zdravotní péče (ke stažení na stránkách České lékařské komory). Samozřejmě záleží na domluvě, ale nyní už vám nic nebrání k odchodu. Propouštěcí zprávu je možné vyzvednout si později, pro začátek ji nutně k ničemu nepotřebujete. 

Pokud by v nejhorším případě došlo k zastrašování, chtějte nahlédnout do zdravotnické dokumentace - zabránit v odchodu vám opravdu může jen přímé ohrožení zdraví či života. Pokud v dokumentaci není o ničem takovém záznam, nemá personál právo vás v porodnici nadále zdržovat. Nicméně pamatujte, že vždy je lepší domluvit se v klidu - i když ne vždy to bohužel jde.

Pokud plánujete rodit ambulantně, nezbývá mi, než držet vám pěsti, ať všechno proběhne v naprostém pořádku a narazíte jen a jen na chápavé zdravotníky, kteří vám nebudou chtít tuto situaci znepříjemnit. 

Určitě se však nebojte dopředu, i u nás to může probíhat naprosto v klidu, jak potvrzují slova maminky snehurka25: "Já jsem odcházela po 24 hodinách. Byla jsem tak domluvená s naší dětskou lékařkou, napsala mi papír, že je ochotná převzít dítě do péče a domluvily jsme se, že v porodnici požádám o papírky na odběr z patičky. V nemocnici jsem to řekla při první vizitě po porodu, nikdo s tím neměl problém. Akorát mi řekli, že budu muset podepsat revers, protože je to proti postupu doporučenému MZ (nicméně doktorka se tvářila, jako že jí to přijde naprosto ok). Podepisovala jsem teda revers i na sebe u gynekologů. Po příchodu domů jsem zavolala naší dětské lékařce, přišla k nám domů a dítě prohlédla."

Na Modrém koníku si můžete přečíst zkušenosti maminek s ambulantním porodem i ve fóru.

Zdroj informací:

http://www.mzcr.cz/dokumenty/zmeny-v-porodnictvi-v-roce-2014porod-pouze-za-pomoci-porodni-asistentky-a-tzv-_8532_2778_1.html

Čti celý článek
redakce
19. únor 2018 Čtené 15399x magazín

"Byla jsem v 11. týdnu těhotenství, už jsem si pomalu zvykala na své nové těhotné já a těšila se, jak s přítelem budeme kupovat výbavičku, zařizovat pokojíček, předčítat mu už v bříšku. V obědové pauze jsem se spontánně rozhodla a koupila jsem přístroj na poslech zvuků a srdíčka ještě nenarozeného miminka. Těšila jsem se, jak večer přijdu domů a budeme společně poslouchat tlukot srdíčka našeho drobečka. Jaké však bylo moje rozčarování, když jsem přišla domů a našla prázdnou skříň a na stole vzkaz 'Promiň, já nemůžu!' V tu chvíli jsem myslela, že se mi zastaví srdce."

Bohužel výše uvedený příběh není vymyšlený a bohužel ani ojedinělý. Spousta těhotných žen a maminek si musela něco podobného vytrpět. Je smutné, kolik je na světě mužů, kteří dokážou opustit ženu, matku jejich dětí v okamžiku, kdy je nejvíce potřebuje. Je také smutné, kolik těhotných žen muselo řešit existenční problémy místo toho, aby se v klidu radovaly z příchodu děťátka, které nosí pod srdcem.

Ale zároveň si ženy, které jsou svobodné mámy, které v sobě našly sílu postavit se znovu na nohy, oklepat se a být silné pro své děti, zaslouží náš obdiv. 

Jak takovou situaci řešit? Na co se zaměřit, kde hledat pomoc, na co máte nárok?

Proč to udělal?

Asi jedna z prvních otázek, které se vám budou honit hlavou je, proč to udělal. Někdy vás opustí bez vysvětlení, jako Moniku z našeho úvodního příběhu, jindy si vymyslí důvody typu, že není na dítě připravený, že už takhle dál nemůže, že mu vztah nevyhovuje, či milion jiných výmluv, aby nějak omluvil, že odchází od těhotné ženy. Nechceme mužům křivdit. Možná, že někteří k tomu mají opravdu šlechetné důvody. Pravdou ale je, že většina žen, kterým se to stalo, se shoduje, že dřív nebo později se dozvěděly, že jejich partner odešel k milence.

" Já jsem pořád chtěla vědět proč, co jsem udělala špatně? Myslela jsem, že si to třeba ještě rozmyslí a vrátí se, že jen dostal strach... On mi tvrdil, že prostě potřebuje být sám, že není připravený, vždy u toho skoro brečel. Pak jsem se za ním vydala jednou do jeho nového bytu (zrovna jsem se od doktorky dozvěděla, že čekáme holčičku, tak jsem myslela, že ho to možná obměkčí) a zjistila, že tam bydlí už několik týdnů s jinou ženou," svěřila svoji zkušenost Denisa v diskuzi na koníkovi.

Ať už je to jakkoliv, není podstatné proč to udělal, ale že se to stalo. "Nepitvejte" se v tom příliš a zaměřte se na budoucnost, radí psychologové.

Svěřte se svým blízkým

I když byste se nejraději někde schovala a už nikdy nevylezla, je důležité se svěřit. Určitě vám pomůže, když to ze sebe dostanete a vypovídáte se, ať už rodině, nebo nejlepší kamarádce. Ve vašem stavu je nutné myslet pragmaticky. Vy i miminko budete potřebovat podporu

"Nejprve jsem o tom nechtěla nikomu říct, styděla jsem se a taky pořád tajně doufala, že to třeba všechno není pravda. Že si to přítel ještě rozmyslí. Dusila jsem to v sobě a navenek předstírala, že se nic neděje. Po několika týdnech, kdy mi bylo pořád špatně, jsem začala hubnout. Paní doktorka se mě na kontrole zeptala, zda jsem v poslední době neměla nějaký stres v práci, aby zjistila příčinu mého špatného prospívání. Já se tam rozbrečela a nebyla jsem k zastavení. Naštěstí se paní doktorka zná s mojí mamkou a hned ji zavolala, aby pro mě přišla. Když jsem se jí potom doma svěřila se vším, co se stalo, byla to velká úleva," svěřila se jedna uživatelka na koníkovi a zároveň k tomu dodala: " Kdybych to mohla vrátit, svěřila bych se mamce mnohem dřív. Zbytečně jsem se v tom plácala sama a málem ohrozila sebe i miminko. Potom, co jsem jí to řekla, začalo být všechno mnohem lepší. Věděla jsem, že už na to nejsem sama."

Chce to odvahu, ale až to vyslovíte nahlas, pojmenujete situaci, ve které se nacházíte, najdete řešení, jak z toho ven. Už jen pohlazení nebo objetí kamarádky či rodičů, vám dodá tolik potřebnou útěchu.

Zaměřte se na miminko

"Měla jsem pocit, že jsem ztratila smysl života. Nechtělo se mi žít. Muž, kterého jsem 10 let milovala, najednou odešel a já nevěděla, jak to zvládnu. Pak mi to ale došlo. Už nikdy nebudu sama, nosím přece v bříšku nový život. Upřela jsem tedy všechnu svou lásku na toho drobečka, najednou jsem měla nový smysl života."

Takto popisuje své pocity, teď už maminka 8 měsíčního chlapečka Filípka. Chlapi to sice mají v životě v mnohém jednodušší, my máme ale v téhle situaci výhodu na své straně. Jak se z nás jednou stanou mámy, máme lásku zajištěnou na celý život. Už nikdy nemusíme hledat smysl života, protože ten nejkrásnější nosíme pod srdcem.

I když se cítíte smutná a zrazená, což je naprosto pochopitelné, důležité je se tomu příliš dlouho nepoddávat. Máte teď zodpovědnost za další život a stres by ani vám, ani vašemu miminku neprospěl.

Co bude dál?

Až se po pár dnech vzpamatujete z prvotního šoku a zjistíte, že to všechno nebyl jen zlý sen, je důležité se na situaci začít dívat racionálně. Hodně se toho změnilo, zůstala jste na to sama a je nutné se tomu postavit čelem. Je spousta otázek, které je potřeba vyřešit, ale dvě nejdůležitější jsou:

  • Kde budu bydlet?
  • Zvládnu nás uživit?

Pomůže vám plánování. Vezměte tužku a papír a zaměřte se na důležité kroky, které jsou potřeba udělat. Počítejte, přemýšlejte, nebojte se požádat o pomoc. I přesto, že vás muž opustil, neznamená to, že se zbavil veškerých povinností. Vy i vaše dítě máte nárok žádat po něm finanční podporu, níže se o tom dozvíte víc.

"Měla jsem pocit, že toho je strašně moc, co musím zařídit a že to sama nemůžu nikdy zvládnout, když jsem ale poslechla radu kamarádky a začala si dělat seznam kroků, na které se zaměřit, hned jsem se v tom lépe orientovala. A nakonec jsem vše zvládla!" uvedla v diskuzi jedna maminka.

Uvést jméno otce v rodném listě nebo ne?

I přesto, že byste v tuhle chvíli nejraději předstírala, že otec dítěte je neznámý, právníci radí, abyste to dobře zvážila. Pokud bude mít dítě v rodném listě otce zapsaného, vznikají vám nároky na výživné (jak vám, tak vašemu dítěti). Pokud ho neuvedete a on o to nebude stát, usnadníte mu situaci a zbavíte ho zodpovědnosti vůči vám a miminku. 

K zapsání otce do rodného listu nesezdaných rodičů je však třeba prohlášení o otcovství, které oba podepíšou na matrice, bude-li se tedy otec vašeho dítěte bránit, je nutné řešit situaci soudní cestou - podáním žaloby na určení otcovství. 

Samozřejmě je nutné pamatovat na to, že stejně jako má otec povinnosti, má také svá práva. Jako například stýkat se s dítětem, podílet se na jeho výchově. 

Co můžete chtít od otce dítěte

Zákon o rodině pamatuje i na svobodné mámy. Určuje otci dítěte, aby se podílel i na životních nákladech matky a výdajích vzniklých v souvislosti s těhotenstvím a porodem. Dítě narozené v "neoficiální" rodině (rodiče nejsou manželé) má potom naprosto stejná práva jako děti z manželských rodin. Nezoufejte tedy, nejste na to sama, zákon je na vaší straně.

  • Výživné pro matku

Po narození vašeho miminka dojde s největší pravděpodobností k poklesu vašich příjmů. Dle zákona je tedy na otci vašeho dítěte, aby vám snížené příjmy pomohl vyrovnat. Výše výživného pro matku se posuzuje na základě několika faktorů. Na jedné straně jsou majetkové poměry a výdělečné možnosti otce a na druhé straně pak stojí odůvodněné potřeby matky a její vlastní příjmy.  

Vždy záleží buď na domluvě mezi vámi a vaším bývalým partnerem nebo na rozhodnutí soudu. Obecně lze říci, že výši výživného soud stanoví tak, aby pokrylo odůvodněné náklady matky, samozřejmě s přihlédnutím k platebním možnostem otce. Nárok na tento druh výživného mátě až do dvou let dítěte. Doba poskytování výživného však závisí na skutečných potřebách matky a dalších relevantních skutečnostech, může se tedy stát, že vám bude přiznáno na kratší dobu (pokud se třeba mezitím provdáte,  zdědíte velký majetek, najdete si skvěle placenou práci atd.).

  • Příspěvek na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem

Otec dítěte vám má ze zákona povinnost přispět na uhrazení nákladů, které máte v souvislosti s vaším těhotenstvím. V zákoně není přesně specifikováno, co vše lze do těchto nákladů zahrnout. Jde tedy především o dohodu či šikovnost vašeho právníka. Za náklady spojené s těhotenstvím se ovšem obvykle požadují náklady na pořízení těhotenských oděvů, léků, speciálního druhu výživy, ale i náklady vynaložené na jízdné za ošetřujícím lékařem či jiné podobné výdaje, pokud byly vynaloženy účelně.

Náklady spojené s porodem mohou být zejména poplatky za pobyt v nemocnici, lékařský zákrok a nezbytný zákrok. Za výdaje spojené s porodem nelze ovšem považovat například náklady na obstarání výbavy pro dítě, jelikož se podle soudní praxe jedná o nároky dítěte, které by měly být hrazeny v rámci plnění vyživovací povinnosti rodičů k dítěti.

  • Výživné na dítě

Kromě výše uvedeného má otec samozřejmě vyživovací povinnost ke svému narozenému dítěti, které bude platit pravidelně v měsíčních intervalech až do dospělosti dítěte. V rámci něj můžete uplatnit i návrh na příspěvek na úhradu výbavičky, kočárku a jiných věcí, které jste nakoupila pro vaše miminko klidně i během těhotenství. Schovávejte si pro jistotu účtenky!

Jak postupovat?

Ideální by bylo, pokud byste se na všem dokázali domluvit. Pokud se ale s vámi váš bývalý partner nedohodl na tom, jak se bude finančně podílet nebo vám jeho návrh nevyhovuje, je nutné obrátit se na soud.

Výše uvedené tři nároky ovšem není možno spojit do jednoho soudního řízení.

Při řízení o samostatném nároku dítěte na výživné od otce jsou účastníky nezletilé dítě (jako žalobce zastoupený matkou nebo orgánem sociálně-právní ochrany dětí) a otec (jako žalovaný). Soud není v takovém řízení vázán návrhem (může tedy přiznat i výživné vyšší/nižší, než je požadováno). Žaloba se podává  místně příslušný soud, který je určen podle bydliště dítěte (resp. matky). Řízení může být zahájeno nejdříve po narození dítěte a lze ho požadovat i zpětně.

Při řízení o nárocích matky jsou účastníky matka (jako navrhovatelka) a otec (jako odpůrce), přičemž matka musí v žalobním návrhu přesně specifikovat částky i délku doby, po kterou příspěvek požaduje. Soud je v tomto případě vázán jejím návrhem. Tímto případem se bude zabývat místně příslušný soud, v jehož územním obvodu má otec bydliště (popř. kde se zdržuje, nebo kde má stálé pracoviště).

Nejlepším řešením je obrátit se v této věci na odborníka - najmout si právníka, který vám poradí, jak můžete postupovat. Pokud si ho nemůžete dovolit, existují organizace, které svobodným matkám poskytují právní služby související s výživným, zdarma. 

Na co máte nárok od státu

Stát poskytuje podporu nejen svobodným matkám, ale i rodinám s nižšími příjmy. Pokud se z vás stane máma, máte nárok na (alespoň některé) z níže uvedených sociálních dávek.

Doporučujeme vám zajít si na příslušný úřad ve vašem městě a zeptat se konkrétně na řešení vaší situace. 

Nebudťe s miminkem sama

Až se z vás stane máma, bude to ten nejkrásnější a zároveň někdy nejděsivější pocit. Budete ho potřebovat s někým sdílet. Pokud máte kolem sebe kamarádky a rodinu, máte o starost méně. Každopádně je fajn když si můžete popovídat s někým, kdo bude chápat, co právě prožíváte a případně vám i poradí.

Zvládnout se to dá i bez tatínka

Na závěr rada jedné maminky pro těhotnou ženu, kterou právě opustil přítel.  

"Určitě se to dá i bez tatínka, protože ten pocit, kdy budeš koukat na ten malý uzlíček v postýlce, je prostě k nezaplacení. Ty budeš vědět, že zvládneš cokoliv na tomto světě jen kvůli němu, tomu malému stvoření, které ti jednou řekne 'maminko', protože ty budeš žít jen pro něj. On tě potřebuje a ty mu budeš skvělou mámou. U nás je to už rok, co se malý narodil. Jsem teď tak trochu naměkko, když si vzpomenu, jak jsem byla šťastná. Šestinedělí bylo sice trochu náročné, ale vše se dá zvládnout. Určitě máš nějakou blízkou rodinu, kamarádky. Ti všichni ti určitě pomůžou.


A neboj se ničeho. Věřím, že toho správného tatínka jednou také najdete. A nebude vůbec důležité, že není tím biologickým. I cizí táta může být pro dítě tím jediným."

zdroj informací:

http://www.penize.cz/rodicovstvi/236433-nejen-dite-otec-musi-zivit-i-osamelou-matku!

http://www.mpsv.cz/cs/2

http://www.mpsv.cz/cs/5

https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1963-94

https://www.asociaceneuplnychrodin.cz/

Čti celý článek
redakce
18. únor 2018 Čtené 148x magazín

Vyladit rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem není jednoduché. Pro to, abyste to všechno zvládla, nepotřebujete dělat ohromné životní převraty. Ve skutečnosti jde o skromné a jednoduché změny, které nejenže vám přinesou štěstí, ale také prospějí vaší rodině i kariéře. Podívejte se na pár užitečných tipů, které vám k dosažení rovnováhy dopomohou.

Udělejte si rána co nejjednodušší

Není nic horšího, než začínat ráno ve stresu běháním po bytě s tím, že dnes zase určitě přijedete do práce pozdě. Vyhněte se rannímu shonu tak, že si všechno připravíte večer.

Zabalte obědy a svačiny, připravte dětem oblečení na příští den (i sobě), zkontrolujte dětem školní batohy a úkoly. Uvidíte, jak všem tento rituál usnadní tolik nenáviděná rána. Další výhodou je i to, že si můžete vychutnat rodinnou snídani, aniž byste spěchaly z domu.

Vytvořte rodinný kalendář

Kalendář může zahrnovat rozvrhy dětí, seznam školních a rodinných událostí, mimoškolní aktivity nebo například splatnosti faktur. Existují také různé mobilní aplikace kalendářů, které můžete synchronizovat s kýmkoliv budete potřebovat. Každou neděli si připravte program na další týden, což pomáhá eliminovat různá “překvapení” během týdne.

Víkend patří rodinnému dobrodružství

Zůstat doma celý víkend, válet se v posteli, jíst a sledovat filmy má vždy opačný účinek na vaši energii. Určitě to znáte. Celý víkend prolenošíte s vědomím, jak jste si skvěle odpočinula. V pondělí, když se vrátíte do kanceláře, jste však totálně bez energie a unavená, což vás může zneklidnit vzhledem k velkému množství nicnedělání, které jste si přes víkend dopřála. Místo toho zkuste svou rodinu vytáhnout na nějaký výlet. Uvidíte, s jakou energií najednou budete v pondělí usedat k pracovnímu stolu.

Vyjděte si na rande s vaším partnerem

Pokud pendlujete mezi prací, vařením a staráním se o děti, vašeho partnera tak chtě-nechtě zanedbáváte. Vraťte do vašeho vztahu zpět vzrušení a soustřeďte se jenom na vás dva. Jděte na příjemnou večeři, dopřejte si víno a mluvte spolu! Ale ne o práci a dětech.


Udělejte si čas jenom pro sebe

Váš čas je rozdělen mezi váš domov, rodinu a kariéru. Lehce se tak může stát, že začnete zanedbávat sebe, ale i své potřeby. Vezměte si oblíbenou knihu a jděte si večer zpříjemnit do horké vany, jděte na manikúru, pozvěte nejlepší kamarádku na kávu nebo se běžte zapotit na hodinu jógy. Nezapomeňte zdravě jíst a dopřát si dostatek odpočinku - to jsou jednoduché věci, které občas zanedbávají všichni.


Čti celý článek
redakce
18. únor 2018 Čtené 1242x magazín

Maminka na mateřské dovolené. Když většina lidí uslyší tento pojem, představí si unavenou ženu s mastnými vlasy a odrosty, mnoha poporodními kily navíc, oblečenou v teplákách a tričku s fleky od mléka. Prostě ženu, která absolutně nepřipomíná tu sexy lvici salonů kterou byla třeba i dříve. Jasně, je to klišé, ale... Ruku na srdce, někdy tak opravdu vypadá každá z nás. V následujících řádcích si pojďte přečíst několik rad, které třeba pomohou změnit mediální obraz ženy na mateřské. 

Protože to, že jsme mámy, rozhodně neznamená, že musíme přestat být krásné a neštěkne po nás ani pes. V našem případě tedy spíše kolemjdoucí muž. A nemusí ani štěkat. Stačí, když se ohlédne a přidá úsměv.

Kde na to vzít čas?

Když máte malé dítě a nemáte hlídání, většinou opravdu nemáte času nazbyt. A kolikrát nám chybí i ta chuť. V první řadě je potřeba začít přemýšlet a čas pro sebe si prostě naplánovat. Jasně, nevyšetříte ho pro sebe 10 hodin denně, ale správným managementem určitě potřebný čas ve svém nabitém denním programu najdete - a to rozhodně nemusíte být vrcholovou manažerkou.

A kdy tedy ten čas najít? Malé děti spí poměrně často a dlouho (samozřejmě ne všechny), využijte tento poklidný čas a věnujte se chvíli samy sobě. Zasloužíte si to. A vhodný čas může být klidně, i když jsou děti vzhůru. Zapojte je také (pokud jsou větší) , případně je nechte, ať se na vás dívají. Čím dříve si na publikum zvyknete, tím lépe.

Každá máma přece ví, že časy, kdy byla sama, jsou již dávnou minulostí. Děti nás často pronásledují i na záchod, což je pro mnoho maminek nepřijatelné. Ale když vás budou pozorovat při péči o sobe, může to být pro ně i legrace. Pokud máte holčičku, tak jí zároveň naučíte, že je potřeba o sebe pečovat. Uvidí to odmalinka a logicky to bude považovat za normu. A to je jedině dobře.


Krásná od hlavy až k patě

Vlasy

Určitě jste už někdy slyšely pořekadlo: "Vlasy, koruna krásy". Zkuste si prohlédnout ankety, čeho si muži nejprve všimnou na ženách. Velice často na prvních příčkách žebříčku figurují právě vlasy. Ať už máte vlasy jakékoliv, opravdu nejdůležitější je jejich čistota. S mastnými vlasy totiž nikdo žádnou parádu neudělá. Každá žena má samozřejmě jiné potřeby co se týče nutnosti mytí vlasů, proto se řiďte podle sebe. 

Pokud někdy opravdu nestíháte mýt vlasy a cítíte, že už to není ono, můžete sáhnout po suchém šamponu. 

Pro ženy, které si barví vlasy, je také velmi důležité hlídat si odrosty. Blond hříva s černými kořínky opravdu dobře nevypadá.

Čas od času chce každá žena vypadat jinak než jindy. Pokud máte dlouhé vlasy, zkuste si je po omytí zaplést do copu. Po uschnutí budete mít krásné vlnky a hlavně to je skoro bez práce. Pokud máte jemnější vlasy, je dobré cop lehce nagelovat, případně do něj 

přidat pěnové tužidlo.

Tip: Pokud máte malé miminko, které dobře reaguje na bílý šum, vezměte ho do koupelny klidně s sebou. Zvuk tekoucí vody ho může uklidnit. Vy tak budete mít šanci se v klidu osprchovat nebo vykoupat.

Pleť

Základem krásného obličeje je hydratovaná pleť. Nezapomínejte se proto mazat (ideálně ráno a večer). Tato činnost vám zabere opravdu minimum času a výsledky budou znát již velmi brzy. Toto pravidlo si zautomatizujte a máte vyhráno. 

Make-up

Určitě není nutné malovat se každý den (i když i to některým maminkám vyhovuje), ale když už se chcete namalovat, oceníte, když v krátkém čase budete vypadat skvěle. Pokud pak jde o nějakou významnější akci (rozuměj něco důležitějšího než cesta k pediatrovi), je určitě vhodné vyhradit si na přípravu více času.

Jak tedy vypadat dobře v co nejkratším čase? Základem je sjednotit pleť . Zkusit můžete BB krémy (typ krémů pro srovnání nedokonalostí pleti, anglicky "blemish balm cream"). Pak už stačí jen pudr a pleť vypadá skvěle (aspoň tedy v rámci možností). Každá maminka samozřejmě ví, co jí sluší, jaké nedostatky potřebuje zakrýt a které dostatky naopak zvýraznit.

Hlavně je důležité nezapomínat večer na odlíčení a vyčištění pleti. Pokuduž jste večer tak unavené, že lidově řečeno "padáte na hubu", sáhněte po vlhčených ubrouscích.

Cvičení

Většina z nás se po porodu potýká s nějakými kily navíc.  Váha nejde dolů hned a rozhodně ne sama od sebe (ano, pár takových šťastlivců mezi námi je, ale většina normálních smrtelníků to tak nemá). Chce to pohyb. S malým dítětem je nejlepším pohybem chůze - dítě můžete mít u sebe v kočárku či v šátku. Nic to nestojí, dítě je na čerstvém vzduchu. Navíc děti v kočárku venku dobře spí. Ještě vás to nepřesvědčilo?

Kromě shazování kil je většinou také potřeba zpevnit postavu. Nemusíte kvůli tomu chodit ani do posilovny. Většinu cviků lze stejně tak dobře provádět i doma. Nemusíte se mořit ani moc dlouho. Důležitá je hlavně pravidelnost. Stačí se tomu věnovat i třeba jen pár minut denně a uvidíte, že výsledky se brzy dostaví.

Ruce

Ruce jsou údajně vizitkou každé ženy. Proto na ně nezapomínejme. Pro jejich krásu je 

opět důležité dopřát jim pravidelnou hydratační péči. Než jdete spát, nezapomeňte si je máznout vhodným krémem.

Spousta maminek o nehty pečuje velice ráda. Nalakované nehty vypadají ve většině 

případů velice hezky a je tolik krásných barev. Jen je vždy potřeba je včas odlakovat. Určitě víte, že při práci se obrušuje vrstva laku v horní části nehtu. A pak už to samozřejmě nevypadá moc hezky.

Nohy

Spousta maminek trpí tvrdými patami. Existuje spousta přípravků a pomocníků na boj proti nim. Každému však vyhovuje něco jiného. Jedna věc však zabírá naprosto všem. Spolehlivě a navíc je zcela zdarma. Chůze naboso. Vlétě máte opravdu ideální příležitost zbavit se tohoto neduhu. Využijte krásného počasí a odhoďte boty. Je to velice příjemné a opravdu to funguje. 

Nezapomínejte ani na úpravu nehtů. Určitě nemusíte sahat po křiklavých barvách laků na nehty (i když v létě vypadají vážně dobře), stačí jen dbát na to, abyste neměly přerostlé a okopané nehty.

Oblečení

Prvořadé je vždy to, aby bylo oblečení čisté. Nesmějte se, ono to mnohdy není zase tak 

jednoduché. Obzvlášť pokud máte malé dítě, kojíte ho a ten malý neřád na vás pořád  blinká. Nekompromisně se běžte převléknout. I když to znamená, že se v některých 

dnech budete převlékat třeba dvacetkrát.

Pokud jste doma, je určitě nejdůležitějším kritériem pro výběr oblečení pohodlnost. Ale i pohodlné oblečení může být hezké. A pokud jdete ven, sáhněte po 

něčem, co vám opravdu sluší. I ke kočárku si můžete vzít šaty a uvidíte, že ty pohledy 

okolí za to stojí. Zvednou vám sebevědomí a vy budete mít hned hezčí den. A určitě to 

ocení i váš partner. I když jste teď hlavně maminka, snažte se být pro svého muže pořád krásná.

Jste to, co jíte ( a pijete) 

Základem toho, že budete dobře vypadat, je vždycky vaše strava. Věděly jste například, že když hodně pijete (ideálně čistou neperlivou vodu), pomáhá to v boji s celulitidou? Zařaďte do svého jídelníčku hodně ovoce a zeleniny. Občas si klidně zahřešte, dejte si čokoládu, sušenku - ale nemělo by to tak být každý den.

Spokojená máma = krásná máma

I když jste na mateřské a váš život se na určitou dobu smrskne na plíny, mlíko a snahu 

uspat dítě, najděte si vždy čas i sama na sebe a své koníčky. Ono to sice zní jako klišé, 

ale opravdu to tak je. Když jste spokojená, cítíte se dobře, tak pak opravdu 

působíte na své okolí krásně. A spokojená máma znamená také spokojené dítě. A to se vyplatí!

Zapojte i tatínka

Ženy občas namítají, že nemají čas. Ano, my ženy jsme prostě takové, pořád něco děláme. Většinou několik věcí současně. Dost! Zastavte se a zapojte také tatínka. I on musí budovat vztah se svým dítětem - dejte jim tedy čas, který stráví jen spolu. A vy si klidně zatím zalezte do vany, dopřejte si relaxační koupel a hýčkejte chvíli své tělo. Nebo vyjděte ven a zajděte si třeba ke kadeřníkovi, na pedikúru či na masáž. I vaše tělo potřebuje hýčkat a profíci to prostě umí skvěle. Tak si to bez výčitek dopřejte.

Zajímá vás, jak se na mateřské udržují uživatelky Modrého koníka?            

Pojďte si přečíst, jak to vidí.

Krásně to shrnula maminka ivakalinova: "Pokud se človek cítí psychicky dobře, vypadá i fyzicky dobře. Nicméně se snažím dodržovat zdravější stravu, žádné sladkosti a kraviny, hodně pít čistou vodu. Každý den si umýt hlavu, namalovat se, hezky se ke kočárku obléct (přeci jen, doma pořád v legínach), každý den jít ven na čerstvý vzduch. Být mezi lidmi (to mě nabíjí). Cítím se lépe, když svítí sluníčko a je hezky. Snažím se 1x za šest týdnů dojít na nehty a ke kadeřnici. Věřím, že to všechno souvisí, spokojená maminka, spokojené dítko, spokojený manžel. A pak hned člověk vypadá dobře."

Dora13 to vidí zase takto: "Kromě základních pravidel a hygienických návyků (jakože si myju hlavu, maluju si aspoň řasy) se snažím cvičit - chodím běhat, případně cvičím doma, plus samozřejmě jsem věčně venku s dětma. A co se jídla týče, snažím se jíst dobře a vyváženě, vařím ze surovin a nejím blbosti. Diety nedržím, mám zkušenost, že se člověk stejně dřív nebo později vrátí ke starým návykům, tak se prostě snažím vytvořit si návyky dobré. "

A na závěr ještě pár slov od monunik: "Zásada je se nikdy nevymlouvat, že s dětmi se nedá nic stíhat a nekupovat si tepláky No a pak jen dělat to, co před dětmi. Pravidelně se objednávat ke kadeřnici, denně použít aspoň řasenku a rtěnku, hezky vonět, tělo si udržovat denními dlouhými procházkami s kočárkem venku."

A co vy? Snažíte se i na mateřské o sebe pečovat? Pokud máte nějaké triky, jak vypadat dobře, podělte se o ně s námi do komentáře.

Čti celý článek
redakce
17. únor 2018 Čtené 16127x magazín

„Vždycky jsem toužila po spokojeném manželství, dítěti a domku s muškáty za okny. Jenže která banka ti dá hypotéku, když ve 40 umřeš? Mně se tak alespoň splnil sen o spokojené rodině. A hodlám si s nimi těch zbývajících 9 let života maximálně užít. Nenechám se tou nemocí pohltit. Prostě nenechám." Veronika, pacientka s cystickou fibrózou.

O co tu jde?

Cystická fibróza (CF) je dědičně podmíněné onemocnění, které postihuje zejména dýchací a trávicí ústrojí, ale i některé další orgány. Není nakažlivá, nemocný se s ní narodí a většinou během krátké doby (první měsíce či roky) se objeví její příznaky.

„To, že něco není v pořádku, tušili naši už asi od začátku. Jako malému miminku se mi špatně dýchalo, byla jsem pořád zahleněná, mateřské mléko i Sunar jsem hned vyzvracela, plakala jsem… Mamka skoro nespala. Lítali se mnou po doktorech a výsledkem byla diagnóza astma. Víš, narodila jsem se v roce 1986, tehdy doktoři tuhle nemoc ani pořádně neznali. Často se zaměňovala právě za astma nebo potíže s trávicím ústrojím.“ popisuje Veronika, moje kamarádka z vysoké školy.

Nikdo by neřekl, že trpí nějakou nemocí. Vždycky se usmívala, dávala opisovat poznámky z přednášek a díky její dokonalé postavě se za ní otáčeli i mnohem starší kluci. Nejhezčí holka z ročníku, která jednou za rok na 14 dní někam zmizela, aby se pak zase objevila a rozdávala dobrou náladu na potkání.

CF se projevuje opakovanými infekcemi dýchacích cest, které postupně způsobují poškození plic. Nemocní také špatně tráví potravu, protože jim nefunguje správně slinivka břišní vylučující trávící enzymy. Častou komplikací je cukrovka, cirhóza jater, osteoporóza a další.

Vyskytuje se s frekvencí 1 na 2500 porodů, ročně se tedy v České republice narodí asi 35–45 nemocných dětí. V roce 1960 většina pacientů umírala před pátým rokem života, přičemž současná očekávaná délka života je 40 let.

„Až jeden osvícený pan primář v Praze poznal, o co tady jde. Správná diagnóza přišla po necelém půlroce mého života. Pak už to bylo lepší, protože už věděli, jak mi mají pomoct, znali jsme jméno toho, co mě ničí.“ Což bylo pro Veroničiny rodiče vysvobození i šok zároveň. Znamenalo to zcela převrátit rodinný život a zcela ho přizpůsobit Veroničiným potřebám. 

Pot nemocných CF je výrazně slanější (stejně jako jejich pokožka), obsahuje až 5x více solí. I proto se jim říká „slané děti“. Velké ztráty soli potem, zvláště v horkém počasí, při horečce, při velké fyzické námaze mohou vést až k rozvratu vnitřního prostředí jedince s celkovým kolapsem, je proto potřeba zvýšené opatrnosti.

Projevy cystické fibrózy

Při onemocnění cystickou fibrózou se v dýchacích cestách nemocným tvoří hustý hlen, ve kterém se dobře usídlují bakterie nebo nečistoty. Nemocní CF mohou mít plíce osídleny bakteriemi specifickými pouze pro takto nemocné. Na tyto bakterie špatně účinkují antibiotika a chronická infekce zhoršuje průběh celého onemocnění. Nemocní se nesmí vzájemně stýkat, aby se těmito bakteriemi nenakazili.

„Vždycky jsem měla "normální" kamarády. Rodiče mě nijak neizolovali od zdravých dětí. Necítila jsem se tak jiná. Až později jsem se dozvěděla, že kdybych se stýkala s podobně nemocnými dětmi, bylo by to pro nás nebezpečné." Ohlíží se Veronika zpátky do dětství.

Díky nesprávné funkci slinivky břišní nemocní s CF neprospívají, ačkoli hodně jedí. Enzymy lze dnes jednoduše dodávat v kapslích před jídlem. Přesto musí nemocní CF velmi vydatně jíst a doplňovat stravu vitamíny v tabletách.

„Před každým jídlem musím sníst speciální enzym, který supluje funkci slinivky. Kromě toho používám celou řadu vitamínů, probiotik a sacharidů, které mi pomáhají s trávením.“ A já si vždycky říkala, jak si udržuje štíhlou postavu, když sní dvakrát více jídla než já. Dneska bych si za tyhle myšlenky dala facku.

Riziko u dítěte

Oba rodiče nemocného dítěte jsou zdravými nosiči genu způsobujícího CF. Riziko narození dítěte s CF je u každého těhotenství takového páru 25%. Každý zhruba 27. člověk v české populaci je zdravým nosičem mutace genu pro CF.

Diagnostika

Cystická fibróza se diagnostikuje tzv. potním testem, kdy se odebere vzorek potu z podpaží. Následně se diagnóza potvrzuje genetickým vyšetřením (odběrem krve a její DNA analýzou).

Léčba

V současnosti je cystická fibróza na celém světě léčitelná, ale nevyléčitelná. Cílem moderní léčby je především zmenšení obtíží, které toto onemocnění přináší. Stav nemocných s CF se i přes intenzivní a náročnou každodenní léčbu s rostoucím věkem zhoršuje. 

Léčba zahrnuje každodenní inhalace, následnou dechovou fyzioterapii a další cvičení, časté braní léků (zejména antibiotik) a vysokokalorickou stravu.

„Zařídit se, aby člověk mohl alespoň v rámci možností normálně fungovat, není zrovna jednoduché. Třikrát denně inhaluji přes speciální přístroj léky, které mi ředí  plicní hlen. Samozřejmostí až nutností je inhalace ráno (kdy jsem po noci enormně zahleněná) a večer, než jdu spát. Někdo ráno potřebuje 15 minut na rozkoukání a teprve potom vstane. Já těch 15 minut potřebuju k tomu, abych se rozdýchala a mohla fungovat. V průběhu dne pak inhaluju ještě tak dvakrát, záleží na tom, jak se cítím. Po inhalaci následují dechová cvičení, která mi následně pomáhají vykašlat naředěný plicní hlen.“

Při zhoršení zdravotního stavu je nutný pobyt v nemocnici a podávání vysokých dávek antibiotik do žíly, při zhoršeném dýchání i kyslíková terapie.

„I přes to všechno mám ale v plicích permanentní zánět, který dokáží potlačit jen antibiotika. A tak několikrát do roka jezdím do Prahy, kde mi podávají jejich vysoké dávky. Asi si dokážeš představit, jak pak vypadá moje imunita.“

Nemocní docházejí na pravidelné kontroly do tzv. CF centra. V těchto pracovištích spolupracuje na léčbě CF tým odborníků. Největší Centra pro léčbu a diagnostiku CF jsou při FN Motol a FN Brno.

Touha být rodiči

Muži trpící CF si mohou užívat normální sexuální život a mohou tvořit i spermie. Ovšem 98 % z nich je neplodných. Neplodnost má svůj původ v nedostatečně vyvinutých chámovodech, které slouží k transportu spermií z varlat do penisu. Spermie tak zůstávají v nadvarleti, kde jejich putování končí. Pouze 2–3 % mužů s CF je plodných, a to obzvláště ti s mutací označovanou jako 3849-10kb C-T.

Oproti tomu velká část žen s CF může však otěhotnět bez jakýchkoli potíží. Jejich problémy v reprodukčním životě jsou stejné jako u zdravých kolegyň. Nicméně pokud plánují těhotenství, měly by tento krok konzultovat se specialistou a ujistit se, že berou pouze léky bezpečné pro plod. Dále jim může být nabídnuto i genetické poradenství.

„Právě vysoké dávky antibiotik byly tím, čeho jsem se nejvíc bála, když jsem otěhotněla. Nebylo to plánované, prostě to přišlo. S mojí diagnózou je mimo jiné spojená i nižší pravděpodobnost, že otěhotním, takže fakt, že jsem otěhotněla, mě překvapil. Vážně jsem to nečekala.“ Naznačuje Veronika stav, kdy zjistila, že je v očekávání.

„Pořád to mám před očima. Sedím v koupelně a v ruce držím pozitivní test. A jsem šťastná. Jenže predikce toho, že se dožiju maximálně 40 let, mě tvrdě vrátila na zem. Takže až umřu, bude našemu dítěti 12. Už před svatbou s mým milovaným mužem jsem cítila výčitky svědomí, že tu za 15 let už třeba nebudu a on tu zůstane sám. Takže myšlenka toho, že s ním zůstane i náš syn mi dávala vůli žít a těhotenství risknout. S mým doktorem jsme so dohodli, že zkusíme léčbu antibiotiky vynechat. V případě, že bych se infekce v plicích výrazně zhoršila a já musela podstoupit léčbu antibiotiky, snížili bychom jejich množství na minimum. K tomu bohužel došlo. Ke konci těhotenství jsem se vyloženě dusila. Náš Adam přišel na svět předčasně, ale je naprosto zdravý a já jsem neskutečně šťastná!“

Zdroje informací: Klub nemocných cystickou fibrózou a www.zenska_neplodnost.cz

Čti celý článek
redakce
17. únor 2018 Čtené 8648x magazín

Dříve bylo naprosto normální, že se matkami stávaly ženy (vlastně téměř ještě dívky) hned po ukončení školy. Jen se podívejte kolem sebe na ženy ve věku vašich maminek či žen o pár let starších - velká spousta z nich porodila své první dítě ve věku těsně po 18 letech. Kdo tenkrát s početím dítěte otálel, byl divný. Od těch dob se mnohé změnilo a trend se postupně vychýlil na druhou stranu.

Stále více začalo přibývat žen, které studovaly na vysoké škole a pak budovaly kariéru. A až později začaly myslet na založení rodiny. I z tohoto důvodu začal stoupat průměrný věk prvorodiček a velmi často se tak prvorodičkami stávaly ženy ve věku kolem 30 let. Dnes už se zase pomalu vrací trend mladších maminek a lékaři se jen radují. Podle nich je totiž ideální věk pro porod prvního dítěte kolem 25 let.

Článek hovoří o situaci, která je typická pro naši zem. Když se podíváme do jiných kultur, tak se samozřejmě setkáme s mnohem mladšími maminkami - rozhodně není výjimkou, když se maminkami stanou (z našeho pohledu) malé holčičky kolem 14 let. I u nás se samozřejmě setkáme s maminkami ještě před dovršením jejich plnoletosti, není jich však naštěstí mnoho. Pro potřeby tohoto článku si ještě upřesněme, že článek hovoří o mladých maminkách, které jsou zhruba ve věku 18 - 25 let. Jaké výhody pro tyto mladé maminky plynou? A nese s sebou mateřství v tomto věku i nějaké nevýhody? 

Na začátku si připoměňme frázi, kterou jste už určitě někdy slyšely: "Věk je jen číslo". Můžeme si vedle sebe postavit dvě dvacetileté slečny/ženy a zatímco jedné bychom mateřství s čistým svědomím doporučily, tak u jiné nám přijde, že je ještě brzy. Čím to je? Každý člověk má jiné zkušenosti, zážitky, životní cíle a něco jiného si prožil. Přestože jsou obě stejně staré, jejich mentální zralost může být na úplně odlišné úrovni. Takže vždy je potřeba vycházet z konkrétní situace.

Jaké mají mladé maminky výhody?

  • ženy v tomto věku  jsou z fyziologického hlediska na vrcholu svých sil, dá se proto předpokládat, že náročné období těhotenství zvládnou "levou zadní", většina těchto těhotenství proto probíhá naprosto fyziologicky a dá se předpokládat, že jejich těhotenství a porod budou naprosto bezproblémové (ale samozřejmě toto nelze brát jako dogma - i zde se totiž mohou objevit komplikace a problémy)
  • mladé maminky údajně méně trpí těhotenskými nevolnostmi
  • mladé ženy jsou na vrcholu sil a jejich organismus ještě není tolik zatížen nemocemi či braním léků
  • některé ženy v tomto věku neví, jakým směrem by se měl jejich život ubírat a kterou cestou by se chtěly vydat, dítě jim v tomto případě může ukázat směr, ve kterém se mohou realizovat
  • mladé maminky mají více energie, proto i lépe zvládají náročné situace, které mateřství přináší - např. nevyspání a noční vstávání k miminku
  • mladé maminky často přistupují k výchově s klidem, nejsou přehnaně úzkostlivé, dítě vychovávají v kamarádském duchu a dokážou vymýšlet a realizovat lumpárny, které miluje každé dítě
  • těhotenství jim prostě sluší - uznejte, na mladé těhotné je krásný pohled
  • po porodu se jim lépe shazují těhotenská kila
  • až půjdou na maturitní ples svého dítěte, existuje šance, že si je někdo splete se starším sourozencem
  • mladé maminky mají mnohem menší riziko genetických vad u dítěte

Mnohé maminky později dospějí k názoru, že by zpětně měly děti klidně mnohem dříve. Přečtěte si jednu takovou zkušenost naší koníkovky:

"Holky - já už nejsem žádná ranní rosa, děti jsem měla pozdě. Chtěla jsem vám jenom říct, že vám děsně závidím a fandím vám. Mít ty zkušenosti, co mám teď, jdu do mateřství mnohem dřív. Z mého pohledu je stokrát víc výhod než nevýhod."

Na druhé straně samozřejmě existují i nevýhody, které mladé maminky mohou potrápit

  • pokud k otěhotnění dojde neplánovaně (což bývá v tomto věku poměrně časté), nemusí být maminka na tuto situaci ještě připravená, což celou situaci samozřejmě lehce zkomplikuje
  • pokud žena nemá finančně zajištěného partnera, mohou se objevit problémy s financemi a zázemím
  • v některých případech může žena přijít o dosavadní kamarády - pokud ještě děti nemají a neplánují je, nebudou mít pravděpodobně moc společných zájmů, což vede k ochladnutí vztahu a mnohdy i k přetrhání vazeb
  • problémy se studiem - pokud žena ještě neukončila svá studia, může jí těhotenství a pak následný porod a péče o dítě zkomplikovat dokončení školy. V dnešní době však nejde o nepřekonatelné překážky, pokud bude mít žena zájem dostudovat, tak možnosti určitě najde.

O svou zkušenost s dítětem a skloubením školy se podělila i uživatelka Modrého koníka: "Já myslím, že studovat s mimčem je super, sice zkoušky jsou docela drsné období, ale jinak se to dá v pohodě zvládat. S hlídáním jsem si to musela zařídit, to je pravda, ale co by babičky neudělaly pro naši budoucnost , nastavily si v práci ob jeden týden jedno volné odpoledne a střídají se co týden jedna , takže s tím není problém, malá má ještě prababičky, takže když mám zkouškové, tak mi hlídá ještě moje babička i dopoledne. Je pravda, že studovat a nemít nikoho na hlídání se asi nedá, nebo je to hodně obtížné, některé vysoké školy sice mají školku pro učitele i studenty, ale u nás to není, nebo o tom nevím, takže to mám takhle no."

  • pro téměř každou novopečenou maminku je situace velmi náročná, přece jen je malé miminko obrovský závazek, kvůli kterému je zpravidla potřeba hodně změnit životní styl (alespoň na nějakou dobu) - a ženy pak mohou mít pocit, že jim něco uniká
  • pokud otěhotní žena, která ještě nepracovala (popř. pracovala velmi krátce), nemá nárok na peněžitou pomoc v mateřství a nemůže si volit délku rodičovské dovolené (i když to je možné řešit přes otce dítěte, pokud ten splňuje podmínky)

A na závěr jsem vybrala pár krásných zkušeností z fóra - pokud jste mladá maminka v očekávání a máte třeba i trochu strach (nebojte, strach mají všechny maminky, i ty starší), přečtěte si, jak to zvládly uživatelky Modrého koníka. A uvidíte, že se pak hned budete bát o něco méně.

"Holky, těhotenství v nižším věku, než je teď zvykem, má své klady i zápory. Já byla s přítelem půl roku a stalo se to, a to mi bylo 19 let. Tenkrát jsem porodila za pár minut, tělo vše přijímá líp a jde to lehčeji. Nějak se to všechno zvládlo a po pěti letech další mimčo. Holkám je teď 14 a 9 let a já jsem nejmladší maminka. Je pravda, že jsem si moc svobody neužila, ale to vše doháním teď, když jsou samostatný. Nikdy bych neměnila. A taky si myslím, že mě to hodně posilnilo. Sice jsem se nakonec rozvedla, ale holky vždycky byly mojí velkou oporou. No a teď si užívám třetího broučka v bříšku a mám pocit, že mě nic nepřekvapí. Držím všem palečky, ať to vše zvládnete a máte tu největší radost, co děti dávají."

"Tak holky, bylo mi sice 25 teď v červnu, ale jsem maminkou už od 3 krásných dětiček, které jsou pro mě vším a všechny jsou chtěné. Nejstaršímu v říjnu bude už 6 a občas si lidi myslí, že je to brácha a brady jim padají až do sklepa, když mi syn řekne mami. Takže, jsem mladá maminka a jsem ráda, že ty skřítky mám."

"Prvního syna jsem měla v čerstvých 19 letech, za tři roky, tedy v 21 letech, se mi narodila dcera. Teď v 35 se narodil další kluk a za 15 měsíců po něm poslední synek. Rodila jsem tedy v každé době a v každém období a mohu říct, že je naprosto jedno, v kolika máte děcko, když jste připravené. Jen tehdy jsem měla víc energie a méně strachu, ale jinak je to naprosto shodné. Co závěrem? Rozdíl je v tom, kolik dětí doma je a kolikáté těhotenství mám, protože hodně toho už znám a tak nejsem vystresovaná. Ale i tak je spousta nového, co mě doslova překvapilo a za to díky. Holky, držte se!"

Použité zdroje:

http://ona.idnes.cz/matky-radi-mit-dite-brzy-nebo-naopak-pozde-ma-sve-vyhody-i-nevyhody-1dz-/vztahy-sex.aspx?c=A090608_104313_ona_vztahy_ves

http://www.kafe.cz/rodina-a-domov/mlade-maminky-vyhoda-nebo-neuvazenost-28478.aspx

Čti celý článek
redakce
16. únor 2018 Čtené 492x

"Chudáci děti, teď nemají vůbec normální dětství. Žádné hřiště, prolézačky, pořád sedí jen u tabletů a telefonů." Věta, kterou teď okolo sebe slyšíme velmi často. Od kdy patří dětem do ruky zařízení typu mobilní telefony a tablety? Co je ještě normální a co je už úplně takzvaně za čárou?

Úhel pohledu

První věc, kterou si musíme uvědomit před tím, než na sociálních sítích sdílíme příspěvky typu "Dej like, pokud si pamatuješ tyhle prolézačky!" nebo "Sdílej, pokud si ještě měl/a normální dětství." je to, že i naše dětství někomu jistě připadalo "jiné". 

Potvrdit by vám to mohli naše babičky a dědečkové, prababičky a pradědečkové. A možná nemusíme chodit tak do hloubky, ale zkuste se zeptat svých rodičů. O barevné televizi, která pro nás byla normální, si oni mohli nechat zdát. Že by třeba moje prababička měla výběr z panenek od Mattela? Ani náhodou. Hrála si přesně s tou panenkou, kterou ji její maminka ušila. A takhle bychom mohli pokračovat. Takže ano, sdílejte příspěvky, pokud jste měli dětství, které bylo v té době obvyklé. Teď je to ale zkrátka trochu jinak. 

Příklad rodiče

Děti v batolecím věku jsou jako houby. Nasávají všechno kolem sebe, jsou zvídavé a neustále pozorují nejen nás, ale také naše okolí. A je naprosto přirozené, že jsme pro naše děti vzorem. Pokud ale nechceme, aby jejich vztah k elektronickým zařízením typu telefony a tablety byl až "nezdravý", musíme začít hlavně u sebe. Není náhodou to první, co vaše dítě ráno v posteli vidí, rodič, který si čte zprávy a sjíždí, co se na sociálních sítích stalo minulou noc? Nevidí dopoledne xkrát maminku, která kontroluje stav inzerátu na ochozené botičky, vyhledá si recept na ty zaručeně nejlepší meruňkové knedlíky a píše si přes messenger s kamarádkou, jak jsou ty děti dneska protivné? A když tatínek přijde z práce, do večeře ještě několikrát zkontroluje e-maily? Nemluvě pak o starším sourozenci, který vydrží klidně i několik hodin hrát počítačové hry.

Naše děti se, chtě nechtě, s telefony a tablety denně setkávají. Musí se s nimi setkávat. Protože jsou to zařízení, která k dnešní době patří a bez nichž se, dříve či později, neobejdou. Na nás jako rodičích je to,  abychom jim dali zdravý příklad toho, jak je užívat. Naučit je, že jsou výborný sluha, ale velmi zlý pán. 

Od kdy?

Velmi ošemetná otázka, která se opírá o to, jak to mají rodiče. Na Modrém koníku můžete zalistovat diskuzí Tablet pro roční dítě. A stejně tak se můžete setkat s názorem, který je podobný názoru uživatelky no_title: "U nás doma platí pravidlo - dokud neumíš číst, žádný pc nebo tablet. A platí to i pro návštěvy (což se občas neobejde bez řevu)."

Věk volte s ohledem na to, co se má na tabletu odehrávat. Například pouštění pohádek se může týkat i ročních dětí. Stejně tak vyhledávání písniček, říkanek a podobně. V tomto věku můžete klidně začít i s poslouháním angličtiny - psali jsme o tom v článku Učíme dítě cizí jazyky - jak a kdy začít? Mají-li být na pořadu dne aplikace, držte se toho, pro kolikaleté děti jsou určeny.

Míra užití

Pravděpodobně není nutné zdůrazňovat, že každodenní několikahodinové používání tabletů nebo chytrých telefonů není v žádném případě pro děti prospěšné. O důvodech, které jsou lékařsky nebo vědecky podložené (případně vám je prostě napoví zdravý rozum) si můžete přečíst v článku Tablet dětem do ruky nepatří! Nebo snad ano?

Nejde ale o denní použití na několik hodin. Nemělo by jít ani o to, že dítě k tabletu "odložíte" když děláte běžné domácí věci (zde je mimochodem nejprospěšnější, když je dělají s vámi). Pár minut ale určitě uškodit nemůže. Na co si dejte pozor, je zvyk. Děti si velmi snadno zvyky budují. A jakmile v něčem spatřují pravidelnost, může se pak absence zvyku stát problémem a důvodem k pláči, žadonění a vydírání. Pokud například budete nabízet tablet každé ráno po probuzení, i kdyby na pár minut, zanedlouho se stane to, že ho dítě začne vyžadovat.

U takto malých dětí je možné brát jej jako pomůcku, pokud potřebujete dítě udržet v klidu a nic jiného už zkrátka a dobře nefunguje. Může se jednat o situace, kdy je dítě nemocné, dlouho cestujete, když už několik dní po sobě prší a už nevíte (ani vy, ani dítě), co dalšího dělat v podobných případech. 

Kdy se tabletu pokuste vyhnout, jsou běžné situace. I když by vám třeba tablet mohl přijít vhod, někdy je lepší, že si dítě situaci prožije s vámi. Situace, které mají nějaká pravidla a je dobré, aby si je dítě osvojovalo - čekání u lékaře, návštěva restaurace, návštěva bezdětné kamarádky apod. Dítě by mělo vědět, jaké chování je v takové chvíli správné a jak si v těchto situacích počínat. Ideálně bez telefonu v ruce. 

Obsahová stránka

První a naprosto zásadní pravidlo pro práci s tabletem u batolat by mělo být to, že u něj nebude sedět dítě samo. Obecně by ani pohádky v tomto věku dítě nemělo sledovat samotné - bez dohledu rodiče. Vždyť právě rodič by dětem měl vysvětlit, co se stalo např. hlavnímu hrdinovi, proč se to stalo a jaké to případně má důsledky.  A stejné je to i s tabletem - ať už na něm sleduje pohádky, nebo používá aplikace. Mimo jiné jde také o hledisko bezpečnosti - děti jsou velmi šikovné a dotykové přístroje jsou pro ně snadno ovladatelné. Mohlo by se tedy stát, že v nestřežené chvíli se ocitnou na obsahu, který není určen pro dětský zrak. Pro jistotu si můžete pomoci službou typu dětský zámek. A pozor také na fyzickou bezpečnost - při hrubší manipulaci nebo například upuštění na zem se může rozbít sklo a neštěstí je na světě. 

Aplikací pro batolata je nepřeberné množství. Vždy myslete na to, aby dítě aplikaci bylo schopné pochopit a fungovat tak, jak si to hra vyžaduje. Není od věci si každou staženou položku nejprve projít a následně nabídnout dítěti.

A jak to máte s tabletem pro vaše děti vy? Nabízíte nebo nenabízíte ho svým dětem? Pokud ano, podělte se s námi o zajímavé tipy na aplikace a hry pro vaše nejmenší!

Čti celý článek
redakce
16. únor 2018 Čtené 3804x magazín

Věděly jste, že vašemu miminku začíná bít srdíčko kolem 5. týdne od početí? A že už od 8. týdne těhotenství začíná být citlivé na dotek vaší dlaně skrze bříško? Mezi 10. - 12. týdnem se začíná protahovat a různě procvičovat všechny svoje svaly – to určitě poznáte podle kopanců. A sluch se začíná vyvíjet zhruba od 20. týdne těhotenství. Využijte tyto možnosti a navažte kontakt se svým děťátkem už v děloze. Znáte pojem prenatální komunikace?

Co je to prenatální komunikace?

Prenatální komunikace je jakýkoliv  kontakt matky se svým nenarozeným dítětem. I když to zní podivně, ve skutečnosti se pod tímto termínem skrývá třeba i takové obyčejné pohlazení po bříšku. Ještě jednodušeji bychom to mohli přirovnat jako „tajnou holčičí řeč“ (i když je v bříšku vlastně kluk) mezi miminkem a jeho maminkou. Toto pouto je pevně svázáno už v okamžiku početí a trvá celé těhotenství. Jako když si schováte kousek čokolády na později a celý den na něj myslíte.

Co všechno tedy je ona prenatální komunikace? V podstatě všechno, co zvenčí maminka vyšle do bříška k miminku, ho nějakým způsobem ovlivní. Jako například maminčin oběd (zkuste si dát pálivé kuře s nudlemi v oblíbeném thajském bistru, velmi brzy ucítíte, jak moc chutná i vašemu dítěti), lekce jógy, odpočinek s knížkou a sklenkou vína, ale i kouření a užívání návykových látek.

Toto všechno má na dítě větší či menší vliv. Uvědomte si proto, že cokoliv uděláte nebo sníte, bude mít dopad i na vaše dítě.

Na co pozor?

Patří sem ale i psychický stav matky během těhotenství, její prožitky, emoce a myšlenky. Pokud je maminka vnitřně klidná a srovnaná, bude klidné i děťátko. A naopak. Proto je vyloženě nežádoucí jakýkoliv stres, vyhrocené emoce nebo psychicky (strach, zloba, úzkost) náročné situace (např. úmrtí v rodině se pochopitelně ovlivnit nedá, ale už jen s ohledem k dítěti je potřeba se přes tuto smutnou událost snažit co nejdříve přenést).

Zpívá celá rodina

Nenechte se ale zmást, prenatální komunikaci s dítětem může vést i otec a další členové rodiny. Vede to k upevňování vztahů a těšení se na nového člena smečky. Otcovská láska je pro dítě stejně důležitá jako mateřská a během těhotenství je otec pro ženu nenahraditelný a velmi důležitý. Neměl by se proto vyřazovat ani z navazování vztahu s nenarozeným dítětem. Muž by měl ženu chránit před všemi negativními dopady, které by mohly nějakým způsobem ohrozit její těhotenství (již zmiňovaný stres, fyzické a psychické situace jako nošení těžkých věcí, špatné zprávy a podobně). 

Oba rodiče tedy mají jedinečnou příležitost utvářet osobnost svého nenarozeného dítěte pomocí svých pozitivních citů. Vytváření vztahu mezi nenarozeným dítětem a rodiči, který je tak důležitý pro další vývoj a život člověka, se také nazývá předporodní bonding (tj. navázání vztahu dítěte s rodiči ještě před jeho narozením). Vnímaví rodiče, kteří projevují svou náklonnost a lásku k dětem v prenatálním a postnatálním období, mají fyzicky uvolněnější děti s nižší hladinou stresových hormonů. Děti takových rodičů jsou sociálně obratnější a dosahují lepších výsledků ve škole, obzvlášť v matematice a ve čtení.


Zásady prenatální komunikace

  • berte nenarozené dítě jako součást sebe samé (jste takové Kinder vajíčko, 2v1)
  • prožívejte s ním jednotlivé dny a události ("Je neděle? Tak to si dáme do nosu, co říkáš, prcku? Zamlouvá se ti rohlík s máslem a džemem nebo by sis dal raději vaječnou omeletu?")
  • rozvíjejte "vnitřní" komunikaci s dítětem (povídání si s ním "v duchu" o jednotlivých radostech, přáních, zklamáních: "Ani nevíš, jak bych si přála, aby Petrovi vyšla ta nová práce. Byl by s námi víc doma...")
  • věnujte čas i hlasité komunikaci s dítětem - matka nebo i otec mohou dítěti povídat o tom, jak se na něj těší, co pro něj všechno připravují, co prožívají, jaké mají radosti nebo starosti v práci, co jim přináší nebo nepřináší uspokojení ("Zase mě vytočila sousedka! Její pes nám pořád chodí očůrávat záhon s kytkama a bylinkama. Jak už jí to mám říct jinak?")

Výhody prenatální komunikace:

  • vytváří důvěru rodičů ve vlastní rodičovské schopnosti("Tak co, prcku, zvládneme sami vybrat tapetu do pokojíku? Nebo počkáme na tátu? Zvládneme to, viď že jo!?!")
  • podporuje vztahy ("Ty moje lásko, ještě ses ani nenarodila a já tě miluju víc než svůj život. Tak moc se na tebe těším.")
  • poskytuje dítěti pocit, že je na svět vítané ("Já se tak těším, až spolu budeme chodit na procházky!")
  • poskytuje podněty pro lepší duševní a tělesný vývoj ("Tak jsem slyšela, prcku, že děti, kterým maminky pouštěly hudbu, později tolik neplakaly. Co myslíš? Zkusíme to? Co takhle Queeni?") 
  • poskytuje posilu, když dítě reaguje na podněty a laskání zvenku, posilňuje tím rodiče v jejich úsilí a naopak ("Petře, Petře... zase mě kopl, pojď si sáhnout!")

Druhy komunikace mezi matkou a dítětem

  • Fyziologický způsob komunikace

Hlavní úlohu zde hraje krev, která prochází placentou a spojuje matku s dítětem. V ní mohou být různé látky, jako např. adrenalin, které putují z mateřského organismu do organismu plodu a ovlivňují jej.

Dítě vnímá zvuky vytvářené tělem matky s intenzitou kolem 60 dB:

  - zvuk placenty

  - tlukot matčina srdce

  - kručení v žaludku

  - pohyby ve střevech

  - hlas matky a otce

  - zpívání, rytmus hudby

  • Smyslový způsob komunikace

Patří sem reakce dítěte na smyslové podněty (např. mateřský hlas, doteky břicha, změna polohy). Miminko může změnou frekvence a intenzity své pohybové aktivity vyjádřit nelibost (dobře známé kopance a šťouchance do matčina bříška).

  • Emoční způsob komunikace

Maminka na své ještě nenarozené dítě soustřeďuje své myšlení a pozornost. Uvažuje o dítěti, těší se na něj. Je důležité, aby vytvářela emočně pozitivní vztah k dítěti. Existují vědecké studie, které říkají, že děti, na které se maminky těšily a povídaly si s nimi, měly v dospělosti mnohem šťastnější a pozitivnější přístup k životu.

Jak tedy s miminkem komunikovat?

Těšení se na miminko

Budoucí maminka a tatínek se na dítě těší, mluví o něj se svými přáteli a rodinou. Plánují společnou budoucnost, vymýšlejí jméno, jak bude vypadat jeho pokojíček, jaký vyberou kočárek atd.

Vysílání podnětů k děťátku

Rodiče vysílají k děťátku pozitivní signály a emoce. Plánují, jak k němu budou v noci vstávat, chodit na procházky, jak ho tatínek naučí hrát fotbal nebo maminka uplete šálu.

Vizualizace

Rodiče si společně představují, jak bude dítě vypadat. Zdědí po babičce výrazný nos, po tatínkovi modré oči nebo dědečkovo huňaté obočí?

Doteky, hlazení, masáže

Dítě na doteky může odpovídat kopáním, anebo tlačením se na ruku, která je položená na břiše. Velice emotivně to vnímají zejména tatínkové, pro které to je na rozdíl od maminek (které miminko cítí už od samého počátku těhotenství) první kontakt s dítětem. Oblíbené jsou také masáže. Při použití vhodných aromatický olejů (levandule, heřmánek, růže…) tak dojde nejen k uvolnění těla, ale i ducha.

Mluvení

Zhmotnění svých pocitů do slov je dalším způsobem, jak děťátku naznačit, jak moc se na něj rodiče těší. Mohou mluvit o čemkoliv, co je zrovna napadne (třeba cestou na oběd, co si maminka asi vybere: špagety s rajčatovou omáčkou nebo raději kuřecí řízek s bramborovou kaší? Nebo jaký motiv dupaček má miminku vybrat, vyprávět mu pohádku, jaké je dnes počasí a podobně). Pro dítě je důležitější tón hlasu více než obsah. Po narození novorozenci pozitivně reagují na známou mateřskou řeč a dokáží ji odlišit od řeči cizí.

Zpěv

Ještě intimnější povahu než povídání má zpěv. Mluvená řeč nemá zdaleka takový frekvenční rozsah, jako řeč zpívaná, právě proto je zpěv tak důležitý. Stejně jako u mluvené řeči bylo prokázáno, že matky, které svým dětem zpívají písně, rozvíjejí nejen jejich řeč, ale i hudební cit. A je také známo, že děti si pamatují písně, které jim matka v děloze zpívala, po porodu na ně reagují pozitivně, zklidní se a naslouchají známým melodiím.

Hudba

Se zpěvem úzce souvisí i hudba. Ta pomáhá v bříšku navodit stejně pozitivní náladu (a odezvu v podobě spokojeného kopání) jako jsou třeba doteky. Samotný výběr záleží na vkusu rodičů, ale neměla by být příliš hlasitá a musí se líbit hlavně mamince. Když je spokojená ona, bude i miminko. Je prokázáno, že takové děti přicházejí na svět s menší tenzí, nezaťatými pěstmi, otevřenýma očima, méně pláčou a lépe spí. V pozdějším věku projevují výraznější jazykové a hudební nadání a lépe zvládají stres.

Tanec

Nemusíte hned protančit noc nebo docházek na lekce tance pro pokročilé. Počítají se drobné pohyby a pohupování do taktů hudby. Díky nim dochází k uvolňování svalů kolem pánve, které se stahují a můžeme říci, že vytvářejí stejné prostředí jako v kolébce. A to se líbí každému miminku.

A jak vy komunikujete se svým miminkem? Mluvíte na něj nebo mu pouštíte hudbu? Podělte se s námi o své zkušenosti. 

Zdroje informací:

Bakalářská práce Ivety Stankovičové: Prenatální komunikace, MU, lékařská fakulta, katedra porodní asistence, 2011

Staňka Kučerová, dula & poradkyně při kojení

Čti celý článek
redakce
15. únor 2018 Čtené 5854x

Na pískovišti jste velmi často svědkyní zajímavých scén. Zrovna nedávno jsem viděla, jak se jedna holčička uprostřed pískoviště z ničeho nic rozplakala. Bez viditelné příčiny. A v tu chvíli se okolo začaly dít věci - několik dětí k ní přišlo a začalo ji utěšovat. Pár dětem to bylo úplně jedno a plačící dítě ignorovaly. A několika dalším byl její pláč viditelně proti srsti, tak pískoviště opustily a šly si hrát jinam. V které skupině dětí by asi bylo vaše dítě?

Emoční inteligence

Pojem emoční inteligence se v psychologii objevuje poměrně nově -  od 90. let minulého století. Prvně jej použili američtí psychologové Peter Salovey a John D. Mayer. A ptáte se, co to vlastně je? Je zajímavé, že ani do dnešního dne se všichni psychologové neshodnou na jedné definici. Emoční inteligence by se dala popsat takto:

  • schopnost pracovat se svými pocity,
  • schopnost vnímat a pracovat s pocity ostatních,
  • umění pocity rozvíjet (své i ostatních),
  • umění motivovat sebe i ostatní,
  • sebeovládání,
  • vytrvalost 

Zkrátka a dobře - emoční inteligence je plná dovedností, které jsou někde na rozhraní rozumu a pocitů.

EQ

EQ je zkratka, která se používá pro označení tzv. emočního kvocientu. Znáte IQ? Tak EQ je něco podobného. Tak jak IQ měří inteligenci, používá se EQ právě pro změřní emoční inteligence. Nenechte se však zmýlit - tím, co emoční inteligenci tvoří je tak nějak dáno, že její změření není jednoduchá disciplína. Samozřejmě se můžete na internetu setkat s různými EQ testy, ale to pravé ořechová to nebude. Zkuste si jen představit, jak se asi měří to, jak je člověk laskavý nebo vytrvalý. 

Se skutečným testem EQ se tak většinou setkají rodiče, u jejichž dítěte existuje podezření na Aspergerův syndrom, Rettův syndrom nebo nějakou jinou formu autismu. U těchto dětí je totiž jedním z ukazatelů na konkrétní poruchu právě jejich práce s emocemi. 

EQ se proto v běžném životě používá spíše jako obecnější ukazatel toho, jak moc je člověk "pocitový". Tedy například "ti mají ale vysoký EQ" může být řečeno o skupině dětí, které na pískovišti běžely holčičku utěšit a zeptat se jí, co se stalo. Naopak děti s nízkým EQ byly ty, které zůstaly sedět a pláč jejich malé kolegyňky s nimi ani nehnul. 

Proč emoční inteligenci rozvíjet

Důvodů, proč se s dětmi věnovat rozvoji emoční inteligence je hned několik:

  • Lepší zvládání konfliktních situací - lidé s vyšším EQ dokáží své emoce lépe ovládat, nešijí vše "horkou jehlou" a před pronesením unáhlených vět si situaci dobře promyslí, záleží jim totiž na pocitech jiných lidí a uvědomují si, že by je mohli ranit. To je nesmírně důležité nejen pro vaše rodinné vztahy, ale také v navazování a udržení přátelství a později také partnerského života. 
  • Motivace a dosahování cílů (disciplína) - děti, které mají lépe rozvinutou emoční inteligenci jsou odolnější proti stresu. Dokáží motivovat samy sebe a je pro ně tak snadnější dosáhnout stanoveného cíle. Navíc jsou trpělivější.
  • Benefit do následujících let - emoční inteligenci můžeme trénovat a zlepšovat po celý náš život. Pokud na tom začnete s dítětem pracovat již v jeho útlém věku, má perfektně nakročeno do budoucna. Přirozeně totiž bude tíhnout k tomu, aby se stále zlepšovalo. 
  • Sociální výhoda - všimly jste si někdy, například na třídním srazu, že někteří jedničkáři ze třídy si nevedou až tak dobře? Zato spolužák, který sotva "prošel" osmou třídou to má naopak? Může za tím být právě emoční inteligence a to, že spolužák s pětkami na vysvědčení se tak nějak umí lépe poprat se životem než jeho inteligentnější kolega. 

Rozvojové hry

Děti (od batolat až po předškolní věk) si prakticky neustále hrají. Na to je dobré myslet, ať chcete dítě v tomto věku naučit cokoli. Běžte na to ideálně přes hru.

Odpočinek a zklidnění

Dětský den je plný dobrodružství - prakticky od rána až po večerní usínání dítě stále něco objevuje, řeší nové situace, musí se vypořádat s řadou nelehkých úkolů. Proto, aby dokázalo dobře vnímat své emoce nebo emoce ostatních, se musí naučit v prvé řadě trochu uklidnit a zrelaxovat. Ideální doba na tato cvičení je například před spaním, kdy už je dítě v peřinkách.

"No to by mě tedy zajímalo, jak mám ten náš pytel blech zklidnit!" Je to vlastně docela jednoduché - právě formou hry. Ta navíc nemusí být nikterak dlouhá, pro začátek stačí třeba 5 minut každý večer. Pokud vytrváte v pravidelnosti, může se ze zklidňování stát prima rituál a uvidíte, že zanedlouho začne potomek s cvičeními i přes den, když si bude chtít trochu "vydechnout". Využít můžete následující tipy:

  • kreslení na záda (pro starší školkové a školní děti) - kreslíte dítěti na záda různé tvary (zvířátka, písmena, čísla, apod.) a to hádá, co to je,
  • dechová cvičení - s batolaty budou muset mít často i dechová cvičení nějaký cíl (například foukačka s polystyrenovým míčkem, bublifuk, foukací harmonika), s většími dětmi už můžete provádět zklidňující dechová cvičení například v rámci přípravy do postele (na 3 doby nádech, na 5 dob výdech), jde o to, aby se dítě co nejvíce soustředilo na svůj dech,
  • čtení - asi nejčastější a nejoblíbenější zklidňovací činnost - čtení říkanek, příběhů nebo klasických pohádek, kdy dítě (nejlépe před spaním) už leží v peřinách a naslouchá.

Kromě toho, že dítěti pravidelné zklidňování přinese větší rozvahu (nebude vše šít tzv. horkou jehlou), vybaví ho také odolností. Děti, které jsou od dětství seznamovány s dechovým cvičením jsou v dospělosti méně výbušné. Dokáží totiž automaticky mnoho situací tzv. "vydýchat". 

Hry s emocemi

Hry s emocemi zařazujte dětem do jejich repertoáru aktivit co nejdříve. Začít můžete v podstatě už u miminek. Stačí na ně jednoduše dělat obličeje a pak pojmenovávat, co se ve vás odehrává (např. když se smějete, doprovodíte tuto situaci informací, že jste veselá apod.).

Batolata pak mohou bavit třeba emoční kartičky - jednotlivé lidské emoce (smutek, naštvání, radost, pláč, neutrální výraz, překvapení, zkrátka cokoli, co vás napadne) namalujte na papír a když dítě na nějakou emoci ukáže, můžete mu vyprávět o tom, co znamená a jak se projevuje. S dětmi předškolního věku pak můžete tuto hru povýšit například o to, že společně vzpomínáte na lidi a situace, které jste viděli příslušnou emoci projevovat. 

Práce s vlastními pocity

Jistě jste si už sama všimla toho, že dítě se učí tak nějak automaticky. Že funguje jako taková houba, která neustále nasává vše, co se okolo děje. A toho můžete bez obav využít i u těchto cvičení. Párkrát za den (ne příliš často, aby se z hry nestalo pro dítě "zlo", dejme tomu tak 3x denně) zkuste vychytat různá emoční vypětí - například když se dítě vzteká, když se směje a když pláče. Což nebude příliš těžké, protože děti ve věku od 3 let jsou takové malé emoční uzlíčky. A otázkami ho veďte k příčině jeho stavu a k tomu, aby si uvědomilo, jak moc danou situaci prožívá. Otázky, které můžete použít:

  • Proč se vztekáš/směješ/pláčeš?
  • Co se stalo?
  • Jak moc se zlobíš/raduješ/jsi smutný? (tuto otázku používejte v případě, že dítě chápe pojmy hodně/málo nebo dokáže vyjádřit stupnici 1 - 5, 1  - 10 apod.)
  • Jsi smutný/veselý víc, než včera, když se stalo - a popište situaci z předešlého dne a podobně. 

Můžete také společně zavzpomínat na situace, kdy se kolem vás někdo jiný vztekal/radoval nebo plakal a popovídat si o tom, co se stalo. 

Příklad v nás

Jak už je uvedeno výše - děti jsou jako houby a nasávají vše, co je obklopuje. A i tady samozřejmě platí, že dítě se učí nejlépe nápodobou. Buďte pro vaše dítě oporou - odře-li si při sportu koleno, neodbývejte ho slovy, že to nic není, ale reagujte adekvátně situaci a dítě politujte a povzbuďte k dalším výkonům.

Mluvte o svých pocitech - pokud jste smutná, řekněte to (ono to stejně vycítí) a nebojte se mu popsat i situaci, která za vaším smutkem stojí (samozřejmě adekvátně věku).

Mluvte o pocitech jiných lidí - vysvětlete klidně dítěti, proč se ti dva mladí lidé na ulici drží za ruce a líbají se. Zkrátka a dobře - mluvte se svým potomkem o tom, co cítíte a co cítí on. Je to to nejlepší, co pro něj můžete udělat. 

Zdroj informací:

http://www.motherbabychild.com/2017/education/emotionally-intelligent-child/

http://gokids.cz/5-pravidel-pro-vychovu-emocne-inteligentnich-deti-jiz-od-narozeni/

http://www.terahry.cz/dite-a-emoce/

Čti celý článek
redakce
15. únor 2018 Čtené 2454x magazín

Určitě milujete své dítě nade vše a chcete mu zařídit co nejšťastnější dětství a vstup do života. A zcela určitě pro to děláte maximum! No a pokud se ještě navíc nebráníte (na naše poměry) netradičním řešením, můžete vyzkoušet feng shui.

Rozdělte pokojíček na zóny

Dětský pokoj je jednou z mála místností v domě, která musí splňovat více kritérií, aby uspokojila nároky svých malých obyvatel. Musí být zároveň ložnicí (zóna odpočinku), hernou (zóna zábavy), studovnou (zóna vědění) a často také šatnou (zóna praktická). Pokud navíc nedisponujete větším prostorem, můžete si v tuto chvíli říct, že těžko budete „čarovat“ s feng shui, když jste rádi, že se tam váš potomek vejde. K této myšlence ale není důvod, ba právě naopak. Děti se obecně ve velkých prostorech, které mají navíc obývat samy, nemusí cítit moc dobře. Pokud patříte k rodičům, kteří nešetřili metry, zauvažujte nad tím, že pokojíček vybavíte bunkrem, případně nějakým domečkem nebo stanem, který dá dětem větší pocit bezpečí (a také soukromí).

Co je to feng shui?

Starodávné čínské učení o vzájemném působení energie člověka v čase a prostoru. Feng shui (vítr a voda) se opírá o 2 hlavní školy – škola formy a škola kompasu. Hlavním cílem je zajistit ideální proudění energie čchi  [či], která má přímý vliv na zdraví člověka a harmonii jeho života. Hlavními aktéry při nastolování rovnováhy je pět elementů – země, voda, vzduch, oheň a kov. Pracuje se také s polaritou jinu a jangu.

Zóna odpočinku

Hlavní dominantou nejen v zóně odpočinku, ale i celého dětského pokoje je postel. Její umístění proto považujte za klíčové. Neumisťujte postel na stěnu, ve které jsou dveře nebo okno. Podle feng shui proudí těmito stěnami energie a ta by vaše dítě rušila. Ideální umístění je diagonálně ke dveřím. Tím také splníte podmínku, že z postele je na dveře vidět. Čelo postele přisuňte ke stěně. 

Zóna zábavy

Touto zónou se s největší pravděpodobností stane střed pokoje. Vybavte ji příjemným kobercem, případně několika různými koberečky. Dítě by nemělo cítit chlad od nohou. A co si budeme povídat, děti se nejčastěji hrají právě na zemi. Jednou z klíčových myšlenek feng shui je udržování pořádku, což je u této zóny nesmírně důležité, protože to ovlivňuje nejen celkovou energii, ale také ostatní zóny. Veďte proto svou ratolest k udržování pořádku a vybavte pokoj různými koši a krabicemi na hračky, kam je dítě může snadno schovat už v batolecím věku. Snažte se dodržovat pravidlo, že odchod z této zóny znamená její uklizení (např. pokud jde dítě spát nebo se věnovat domácím úkolům).

Zóna vědění

Až přijde čas, kdy budete muset doplnit pokojíček o psací stůl (případně se rozhodnete ho přesunout), udělejte to tak, aby od něj dítě vidělo na dveře a za jeho zády nebylo okno. Pokud má totiž dítě za zády otvor, kterým může kdokoli nepozorovaně přijít, nedokáže se plně soustředit a část své energie neustále věnuje na to být ostražitý. Je-li to jen trochu možné, nevybavujte tuto část pokoje žádným elektronickým přístrojem. To ostatně platí o celém prostoru, který je určen výhradně dětem. Elektronické přístroje obecně proudění energie narušují. Navíc jsou zcela nevhodné, pokud jsou tam, kde se spí.

Základní pravidla bydlení podle feng shui

  • Co nejjednodušší půdorys domu/bytu (ideální je čtverec nebo obdélník).
  • Rozvržení místností podle světových stran (hlavní obytné místnosti směrem na jih, užitkové a technické místnosti na sever, pracovny a dětské pokoje na východ nebo západ).
  • Velikost domu je uzpůsobena počtu stálých obyvatel.
  • Nebojte se bílé, černé, červené a zlaté.
  • Využívejte přírodní materiály, ať už jako textilie, nebo zařízení bytu. Překvapivě dobře si budou rozumět s kovem.
  • Pozvěte energii do domu – přístupová cesta do domu je čistá, upravená a jako by říkala „VSTUPTE!“

Zóna praktická

Do praktické zóny patří jednoznačně skříně. Ty by neměly být zbytečně vysoké. Čím více dítě převyšují, tím víc mohou vzbuzovat pocity úzkosti. Klidně tedy využijte spíš komody, které budete rozmisťovat podél zdí (po obvodu v místech, kam prioritně umístíte postel a psací stůl). Skříně/komody stojící volně v prostoru rozbíjí volné proudění čchi a také nejsou příliš bezpečné (zejména komody často děti vybízí k lezení po nich, ke stěně je proto raději na pevno přidělejte). Pokud je budete rozdělovat, snažte se dodržet, aby v nich byli umístěné věci podle nějakého klíče – např. jedna komoda pro spodní prádlo a pyžamka, další pro mikiny a bundy. Aby dítě samo vědělo, kam má sáhnout.

Barvy a materiály

Už z podstaty dětství vychází, že barvami šetřit nemusíte. Zároveň mějte na paměti, že nevhodné jsou příliš syté a křiklavé barvy, které mohou v dětech probouzet vnitřní neklid a být spouštěčem nesoustředění, hyperaktivity. Volte tedy spíš barvy pastelové – modré, zelené, žluté, červené. Při výzdobě pokoje se nebojte sáhnout po co nejjednodušších rámečcích a vložte do nich ty nejhezčí výtvory vašich dětí. Nejen, že je jistě potěšíte, ale zároveň zvýšíte jejich sebedůvěru. 

Při vybírání materiálů, ať už u závěsů, koberců nebo třeba povlečení, se držte pravidla, že co je přírodní, je pro dodržení zásad feng shui optimální. Navíc se vašemu dítěti bude jistě lépe spát např. v biobavlně než v polyesteru.

Dítěti v pokojíčku často větrejte, čímž podpoříte proudění energie. Otevřít okna se nebojte zejména před spaním, kdy je ideální tzv. vyměnit vzduch a ještě lépe o 2 - 3 stupně snížit teplotu v místnosti (předpokládáme - li, že na běžný provoz je v pokojíčku 20 - 22 °C). Naopak jakmile je dítě v posteli a chystá se ke spánku, všechna okna i dveře zavřete (dokonce i ty od skříně). Cokoli otevřeného není dobré pro proudění čchi. Stejně tak by mohla energii narušovat domácí zvířata. V noci by neměla mít v pokojíčku místo.

Ať už se rozhodnete feng shui vyzkoušet nebo ne přeji vám, ať jste pro děti tím nejinspirativnějším vy sami!

Čti celý článek
redakce
14. únor 2018 Čtené 272x

„Někde jsem četla článek o tom, že otec dá doma dítěti úplně jiné předpoklady k základům do života. Jako třeba víc samostatnosti, větší riskování, rychlejší rozhodování. Matka zase víc citu, něžnosti, empatie, tvořivosti....“ Agne z diskuzního fóra.

Mateřská nebo rodičovská dovolená?

Mateřská dovolená začíná 6 – 8 týdnů před termínem porodu. Slouží především k načerpání sil na náročný den D, dokoupení výbavičky pro miminko, eventuálně dohnání restů na předporodním kurzu. Poté plynně navazuje šestinedělím, které je asi nejnáročnější z celého těhotenství a následného mateřství. V tomto hájeném období si zvykáme na nového člena rodiny a především se dáváme dohromady po porodu. Celková délka mateřské je pak 28 týdnů (v případě dvojčat a vícerčat až 37 týdnů).

Oproti tomu na rodičovskou dovolenou mohou nastoupit i muži. Maminky ji čerpají ihned po skončení mateřské, tatínkové na ni mohou nastoupit prakticky v den narození dítěte. Trvá 2 až 4 roky, podle rozložení a preferencí rodičů, jak dlouho chtějí nebo mohou (hlídání, školka a podobně) zůstat s dítětem. Jen pro zajímavost: je možné, aby v jeden okamžik byly doma oba rodiče. Maminka na mateřské a tatínek na rodičovské. Od 1.2.2018 dokonce začala platit tzv. otcovská dovolená, tedy týden volna pro novopečené tatínky.

Tradice naruby

Proč tatínci mění letité tradice a střídají se s maminkami na rodičovské dovolené? Důvodů je hned několik. Ten první je zcela prozaický: touha být co nejblíže svému dítěti a prožít s ním všechna jeho poprvé. Přiznejme si to, možná v tom je i trochu zdravé sobeckosti. Možná jste si toho nevšimli, ale otcové vmínají pokroky a růst svých dětí spíš zprostředkovaně, skrze matku a její vyprávění, fotografie a videa. Tatínkové tak slyší a vidí první potomkovo slovo, krůček, lžičku s přesnídávkou skrze telefon. Pomalu, ale jistě tak nastává doba, kdy budou chtít být u těchto přelomových okamžiků i oni.

„Manžel byl s malou půl roku doma. Zvládl to úplně s přehledem a dcera k němu má úplně jiný vztah než starší dcera. On zase oceňuje moji práci doma, není to žádná dovolená. Jinak manžel vydělává daleko víc než já, ale chtěl si udělat přestávku a trochu si užít holky, protože hodně pracuje a starší dceru viděl v podstatě o víkendech.“ radka8888 z diskuzního fóra Chlap na rodičovské dovolené.

Být hrdým a dobrým otcem není samozřejmost. Najdou se i tací, kteří se nové role zaleknou a většinu svého času raději tráví v práci nebo s kamarády. Nemusí jít o nechuť nebo strach z nového člena rodiny, ale potřebu zajistit rodinu materiálně.Jenže na úkor času stráveného s rodinou. Naštěstí jich není tolik, a v parcích, dětských hřištích a obchodech vídáme tatínky s kočárky dokonce i dopoledne. Tedy v době, kdy by měli být v práci. A přiznejme si to: muž s kočárkem je zatraceně sexy!

V neposlední řadě bude mít také partner možnost vyzkoušet si, co všechno obnáší ona rodičovská "dovolená". Že to není jen o procházkách, courání po obchodech a koukání na televizi. Věřte, že pak si vás bude vážit mnohem více.

„My jsme to měli tak, že já jsem byla doma první rok a manžel další rok a půl. Byla to správná volba pro všechny. Žádná druhá směna mě doma nečekala. Uklízelo se a pralo o víkendu společnými silami (a je to tak doteď). Teplé večeře nemáme zavedené a k obědu sobě a dceři vždy něco uvařil. Vyžadovalo to ode mě jen trochu plánovat jídelní lístek.“ eva267 z diskuzního fóra Chlap na rodičovské dovolené.

Kdo více vydělává?

Lví podíl na této skutečnosti nese i velice populární blog Deníček moderního fotra. Pravda, rodičovské slasti jsou zde vylíčeny poněkud dramaticky, ale to nic nemění na tom, že díky „fotrovi“ padlo jedno velké tabu: muž se stará o dítě (a pokud možno také o domácnost) a žena vydělává.

„…já to chápu snad jen v případě, kdy žena vydělává opravdu o hodně víc než muž. Že by tu ztrátu jejího příjmu rodina více pocítila…“ ninive211 z diskuzního fóra Chlap na rodičovské dovolené

A tím volně přecházíme k dalšímu důvodu muže na rodičovské: je to zkrátka ekonomicky výhodnější. I když situace, kdy ženy dostávají za stejnou práci výrazně méně peněz než muži, není ničím neobvyklým, stane se, že je to právě žena, kdo je v partnerské dvojici finančně úspěšnější. Pokud jí to nevadí a po skončení mateřské znovu nastoupí do práce a vydělává, je to v pořádku. Musí si tím být ale naprosto jista, aby později nedocházelo k výčitkám svědomí.

Čistý stůl i svědomí

Před takovým rozhodnutím si společně sedněte ke stolu a zvažte všechna pro a proti.

Opravdu se vyplatí, když zůstane tatínek doma s dítětem?

Umožní mu to zaměstnavatel?

Je muž připravený převzít plnou zodpovědnost za miminko se vším, co k tomu patří? Zvládne připravit dětskou přesnídávku, ohřát mléko a přebalit nejmenšího člena rodiny sám a bez potíží?

Pokud jste na všechny (nebo alespoň většinu) otázek odpověděli „ano“, jděte do toho!

„Znám rodinu, která do toho šla, aby manželka neztratila dobrou pozici v práci. U dítěte vznikla totální panika z odloučení, chlapeček jim večer odmítal jít spát, protože ráno už maminka doma nebyla (přestože otec je fakt pohodář a taky se o dítě staral výborně). Nějak se s tím poprali, ale když kamarádka otěhotněla znova, přiznala, že to stále vnímá jako chybu a s druhým raději skončila v práci a žili z polovičního příjmu manžela, než to opakovat." jezz1e z diskuzního fóra Chlap na rodičovské dovolené

Jak to bude s penězi

A teď trochu čísel: rodičovský příspěvek je pro všechny stejný: 220 000 Kč. Tento „balíček peněz“ je vázán na dítě, nikoli na osobu, která se o něj stará. Je pouze na vás, jak se rozhodnete tuto částku rozdělit. Tento příspěvek můžete čerpat do 4 let věku dítěte. Od ledna 2018 se výše měsíčního příspěvku zvedla maximálně na 34 470 Kč, ale nesmí přesáhnout 70% výše hrubého měsíčního výdělku.

Například: kdo vydělával 30 tisíc hrubého, bude moct celkových 220 tisíc korun vybrat nejrychleji během deseti měsíců.

V momentě, kdy se rozhodnete se v půlce rodičovské s partnerem vystřídat (např. v dvou letech miminka) tato částka bude vyplácena stejně muži jako ženě. Neznamená to, že každý rodič dostane 220 000 Kč – jak už bylo řečeno: suma se váže na dítě, nikoli na osobu, která se o ni stará.

„Rodičovská dovolená přísluší matce dítěte po skončení mateřské dovolené a otci od narození dítěte, a to v rozsahu, o jaký požádají, ne však déle než do doby, kdy dítě dosáhne věku 3 let.“ J.a.n.i. z diskuzního fóra Matka na mateřské, otec na rodičovské – jde to?

O této změně je potřeba informovat svého zaměstnavatele a také příslušný Úřad práce. Tam stačí, aby maminka podala žádost o ukončení rodičovské. Je to poslední den v měsíci, než znovu nastoupí do práce. V ten samý den o příspěvek požádá i tatínek. 

A ještě připomínka od chytré maminky Lejly: „Podmínkou nároku na tuto peněžitou pomoc v mateřství (PPM) je účast pojištěnce na nemocenském pojištění alespoň po dobu 270 kalendářních dní v posledních dvou letech přede dnem nástupu na PPM. Do doby účasti na nemocenském pojištění se pro nárok na PPM započítává: doba studia na střední, vyšší odborné nebo vysoké škole nebo na konzervatoři považovaná za soustavnou přípravu na budoucí povolání pro účely důchodového pojištění, jestliže toto studium bylo úspěšně ukončeno..“ Lejla95 z diskuzního fóra Otec na mateřskou? Co musíme udělat?

Tak jak to vidíte vy? Jste rozhodnuty nechat tatínka doma s dítětem? Podělte se s námi o své zkušenosti nebo se jen nechte inspirovat:

Chlap na rodičovské dovolené

Otec na mateřské, co musíme udělat?

Otec na mateřskou: co musíme udělat?

Přepsání rodičovské dovolené na otce

Rodičovský příspěvěk přes otce

Zdroje informací:

Bakalářská práce Karolíny Zdražilové Rodičovská dovolená očima mužů na rodičovské dovolené, MU, pedagogická fakulta, katedra sociální pedagogiky, Brno 2016

https://www.penize.cz/rodicovstvi/321273-dovolena-pro-novopecene-otce-kdo-ma-narok-a-kolik-dostane">

https://www.penize.cz/rodicovsky-prispevek/326065-rodicovsky-prispevek-od-roku-2018-mesicne-dostanete-vic

Čti celý článek
redakce
14. únor 2018 Čtené 2798x magazín

„Pokud existuje peklo, bylo to právě ono,“ tak popisuje uživatelka své šestinedělí v jedné z diskuzí tomu určených. Ač se názory liší a některé ženy hovoří o naprosto klidně prožitých týdnech, jedno je jisté, šestinedělí patří mezi nejnáročnější období v životě ženy-matky. A není divu, během pár dnů se musí vyrovnat s životní změnou, která zasáhne život a fungování celé rodiny, a to vše s omezenými fyzickými silami a obrovskou hormonální bouří v duši.

Historicky bylo šestinedělí období, které bylo určeno k odpočinku rodičky a k sžití se s novým členem domácnosti. V mnohých, zejména asijských a arabských kulturách, měla šestinedělka pouze jediný úkol - odpočívat a věnovat se plně miminku. Mnohdy porodní bába zůstávala přítomna i po porodu a pomáhala novopečené matce s domácností.

Dnešní trend je přesně opačný. Určitý tlak na to, aby byla žena co nejdříve po porodu schopna fungovat jako dříve, způsobuje nemalé problémy zejména v psychické pohodě maminek - tedy těch, které ji právě nejvíce potřebují. Neméně k tomu přispívají i různé celebrity, které pár dní po porodu předvádějí dokonalé křivky ve spodním prádle či odzpívají celovečerní koncert. Nikdo už nám neprozradí, kolik lidí stojí v pozadí toho všeho. A vy si v tu chvíli přijdete nemožná o to víc. Nevěšte hlavu, nejste v tom sama.

Většina maminek přiznává, že byly teoreticky připravené na obtížnou dobu těhotenství, na problémy, které můžou nastat, na porod, který prostě musí zvládnout, ale nikdo je už nepřipravil na to, jak náročné období nastává pak. Buďte tedy napřed a pojďme se podívat, s čím vším se můžete setkat.

Fyzický stav

Miminko ve vás rostlo v ideálním případě 9 měsíců, tělo mělo celou tu dobu na to, aby se připravilo na vylodění vašeho děťátka. Chtít po svém těle, aby bylo zpátky ve formě za týden či dříve, je trochu nefér. Hodně maminek je smutných, že těhotenská kila nezůstala v porodnici, cítí se nepřitažlivé, protože mnohdy zůstává jako památka na těhotenství vytahané bříško.

Pokud jste prodělala náročnější porod, velkou krevní ztrátu, porodní poranění hráze či jiné komplikace, je jasné, že fyzické síly se budou obnovovat postupně. Dávejte si reálné malé cíle, nechtějte hned zdolávat horské vrcholky a uběhnout půlmaraton. Nepropadejte panice z vašeho fyzického stavu, věřte, že bude času dost na případné hubnutí a možná, že se kila postupným „běháním“ kolem miminka ztratí sama.

Péče o dítě

Další velmi náročná disciplína. Pokud pomineme strach ze správného nošení, přebalování, oblékání, koupání, což bývá velmi častým zdrojem nervozity zejména u prvorodiček, setkávají se maminky s časovanou bombou zvanou kojení. Pokud na to nejste připravená, možná vás zaskočí, jak náročnou záležitostí kojení může být. To s sebou přináší další pocity méněcennosti a stavy bezmoci, že nedokážete nasytit své dítě.

Ve většině případů a třeba i za pomoci dobré laktační poradkyně kojení zvládnete. Pokud však ne, nenastává konec světa. Mnohé maminky se trápí pocitem, že selhaly, obzvlášť i kvůli netaktním otázkám okolí. Sama víte, že jste udělala maximum pro to, abyste vy i vaše děťátko byly spokojeni, což je základ všeho. Slovo spokojený není odvozeno od slova kojit, jak je teď někdy moderní spojovat. Důležité je, aby péče o vaše nejdražší byla provázena radostí a nebyla pro vás situací, z které se vám dopředu stahuje žaludek.


„Nemám ho ráda“

Většina maminek se za to stydí a některé to nikdy nepřiznají. Po náročném porodu vám položí na hrudník oslizlý uzlík, který má jméno, nad jehož výběrem jste strávila mnoho hodin. Vyslovujete ho nahlas a přijde vám to zvláštní. Druhý den koukáte do postýlky, v duchu si říkáte, že jste mámou a že je to tedy vaše dítě a že…Vždyť já ho nemiluju!

Necítíte nic, jako kdyby vám dali cizí dítě a řekli: "Starejte se." Nebojte se, je to naprosto v pořádku. Mateřská láska nemusí vždy nastoupit ihned po porodu, nic si nevyčítejte, vlivem vyčerpání, náročné péče i hormonálních změn se můžete první dny, týdny až měsíce po porodu cítit v roli matky poněkud nepatřičně. Žádný učený z nebe nespadl a i na vaši životní roli je třeba se připravit a naučit se v ní chodit. Věřte, že za nějaký čas si na vaše obavy vzpomenete s úsměvem. Budete svou ratolest zbožňovat, až to bude fyzicky bolet.

Varovný prst je třeba vztyčit v těch případech, kdy máte pocity, že chcete dítěti ublížit či se o to dokonce pokusíte. Ani tady není třeba se stydět, příčinou je zřejmě poporodní deprese, která se u určitého procenta matek může objevit. Nebojte se svěřit partnerovi či vašim blízkým a navštivte odborníka, který vám pomůže náročnou situaci řešit.

Nikdo mi nerozumí, nikdo mě nemá rád…

Všechno vás rozbrečí? Máte pocit, že vám partner nerozumí, nepomáhá, nestará se? Máte pocit, že nic nezvládáte? Chcete svůj předešlý život a cítíte se za to provinile? Zřejmě vás navštívilo poporodní blues.

V podstatě se jedná o pořádný tanec hormonů, jak název napovídá, ale rozhodně ne v bluesovém rytmu, ale v pěkně svižném. Stavy nevyrovnané psychiky a zvýšené plačtivosti jsou běžné, maminky se v diskuzích přiznávají, že první ataky je přepadávají již v porodnici, k čemuž mnohdy přispěje i ne úplně citlivý personál. Doma se může situace zklidnit nebo naopak gradovat i vlivem toho, že nepoučený partner neví, jak s vámi zacházet.

Mnoho žen se přiznává, že i v harmonických manželstvích pomyslely během šestinedělí na rozvod. Nedělejte unáhlené rozhodnutí, svěřte se partnerovi, jaké máte pocity a obavy, buďte trpělivá sama k sobě a věřte, že ty nejhorší stavy brzy pominou. U dojemné reklamy však už možná budete slzet navěky.

Zde je potřeba zmínit, že lehké poporodní blues se dá většinou zvládnout doma a setkává se s ním spousta maminek. Pozor na těžší stavy, které můžou být doprovázeny i sebevražednými myšlenkami. Zde je na místě vyhledat odbornou pomoc, nemá cenu se doma trápit, když i na vaši situaci existuje řešení.

Nejsem doma

Šestinedělí je také období, kdy si s miminkem vytváříte určitý řád a učíte se spolu fungovat. Je běžné, že po příjezdu z porodnice bloudíte bytem zmatená a připadáte si jak na návštěvě. Používáte spoustu nových věcí, hledáte pro ně to pravé místo, postupně si budujete nějaký systém. Bylo tedy v minulosti zvykem, že šestinedělky moc nevycházely do společnosti a ani nepřijímaly příliš návštěv, nikdo si ani před skončením šestinedělí přijít na návštěvu netroufl.

Dnes je doba jiná, rodina natěšená na nového člena často přichází na dlouhou návštěvu nevědomi se potřeb matky. Nebojte se říct návštěvám ne. Pokud se na to necítíte, požádejte příbuzné, ať dorazí v jiném termínu. Pokud se na nejbližší příbuzné a přátele těšíte, ale nezvládáte ještě být stoprocentní hostitelkou, nebojte se je požádat, aby přinesli moučník ke kávě nebo drobné občerstvení, ostatně se to u návštěv u šestinedělek očekává a měli by se sami s případnou pomocí nabídnout.

Na druhou stranou už dnes na vás nikdo nebude koukat skrz prsty, když v průběhu šestinedělí budete vyrážet s miminkem ven a mezi lidi. Vše záleží pouze na vašem stavu, chuti a náladě a na stavu miminka.

Nebojte se, ač šestinedělí je doba náročná, trvá pouze pár týdnů. Nelekejte se, když v den konce tohoto období nebude vše zalité sluncem, ale věřte, že situace se brzy bude zlepšovat a začnete si daru mateřství náležitě užívat.

Pojďte si popovídat o tom, co vás v šestinedělí trápilo do diskuzního fóra o šestinedělí nebo o poporodní depresi.

Trocha teorie v naší wiki.

Čti celý článek
redakce
13. únor 2018 Čtené 288x magazín

Spousta maminek si před narozením potomka klade tuto otázku. Obojí má totiž mnoho variant. Rozeznat, co je pro dítě zdravé a co je jen módní hit, je někdy složité. Podívejte se, co si o těchto dvou variantách myslí zkušené maminky.

Tak takhle tedy rozhodně ne. Dejte mě do šátku nebo ergonomického nosítka!

Takže v kostce:

  • šátek si musíte navázat sama, kdežto nosítko je už připravené na dítě a zavírá se přezkou atp.,
  • nosítko se hodí spíš až pro několikaměsíční děti, které aspoň drží samy hlavičku, kdežto se šátkem se dá začít už u čerstvého miminka. (mrkněte na tyto rady)

Jen se musíte naučit šátek správně vázat.  A právě tady je kámen úrazu, protože mnoho maminek se šátkových úvazů bojí kvůli tomu, že něco pokazí a miminku nechtěně ublíží. Rozdíly jsou i v tom, jestli je šátek pevný, nebo elastický

Jak trefně shrnuje uživatelka jitavrtule: „Šátek je šátek, nejlépe se přizpůsobí miminku, přesně ho obejme a přitáhne, jak je potřeba. Ale to první umotání je…smrt,“ přidává trošku humoru do konverzace. „Nicméně se to rychle poddá a je super, že existuje spousta různých úvazů, dopředu i na záda,“ doplňuje.

Těsný kontakt s matkou je pro děťátko přínosný. První šátkování popisuje jedna z našich maminek takto: „Bylo to jako kouzlo! Měla jsem najednou volné ruce a přitom jsme mohli být pořád spolu, což jsme si po náročném porodu oba přáli. Díky nošení se mi taky zlepšila laktace a pořádně jsem se rozkojila,“ chválí si.

Je ale samozřejmě možné, že se miminku v šátku nebude líbit. Buď to chce vytrvat a zkoušet neúnavně dál, anebo sáhnout třeba po šátkovém nosítku, které je určeno přímo pro maličkatá miminka. Říkáte si, že nechcete utrácet peníze zbytečně a testovat, co je pro vaše dítě nejvhodnější? „Rozhodně doporučuju koupit něco v bazaru, nebo nejdřív zkusit na zkoušku,“ radí maminka barumat.

Maminky, které si na šátkování už u miminka zvyknou, při něm vytrvají až do prvních krůčků svých ratolestí. U chodících dětí je však praktičtější použít nosítko. „Není problém nandat, sundat, nandat, sundat. U chodícího dítěte podle mě nezbytnost,“ doplňuje jitavrtule. Výhodou často bývá, že se nosítek nebojí ani tatínci, kteří se do šátků většinou kvůli strachu ze špatných úvazů moc nehrnou.

Počkej, až si tě dám do nosítka. To budeme v lese pořád.

A tady pozor: na trhu totiž najdete ergonomická nosítka, ale i spoustu „visítek“ neboli klokanek, kde děti nemají podsazený zadeček a podepřenou páteř, což není pro jejich zdravý vývoj vhodné.  Jak tedy to správné nosítko poznat? Stačí srovnat vyznačené oblasti na těchto obrázcích (zelená linka je ta správná) :

Možná budete chvilku při výběru té správné značky tápat, ale často se vyplatí koupit spíše bazarové věci a v případě, že vám či dítěti "nesednou", je stačí poslat jednoduše dál. 

Čti celý článek
redakce
13. únor 2018 Čtené 317x magazín

O rizikovém těhotenství mluvíme, pokud je vážné podezření, že se miminko nenarodí úplně zdravé. Může hrozit vrozená vývojová vada plodu, předčasný porod anebo je například větší možnost potratu. Důležité je si ale uvědomit, že v tomto případě se jedná pouze o zvýšené riziko. Ne tak u tzv. patologického těhotenství – tam jsou již buď budoucí maminka, nebo plod vážně nemocni.

Rizikové těhotenství

Jde o všechna těhotenství, kdy je zvýšená pravděpodobnost, že se nenarodí dítě zcela zdravé. Nejčastěji se jedná o hrozící potrat nebo předčasný porod, při podezření na vrozenou vývojovou vadu plodu apod. Tento stav může také  způsobit vážná nemoc matky. Proto je více než nutné, aby tato nastávající maminka navštěvovala poradnu pro riziková těhotenství, kde ji věnují intenzivnější preventivní péči.


Patologické těhotenství

Znamená, že těhotná je buď sama vážně nemocná, anebo jen její dítě. Často mohou problémy potkat oba současně. U některých žen mohla existovat choroba již před otěhotněním, ale v požehnaném stavu se může ještě zhoršit (např. cukrovka, některá plicní a srdeční onemocnění). Jindy se může onemocnění objevit až v průběhu těhotenství (např. tzv. těhotenská cukrovka, preeklampsie apod.).

U dítěte se mohou vyskytnout vrozené vývojové vady, stavy s poruchou výživy, projevy Rh-izoimunizace matky (vzniku protilátek proti krvinkám plodu) apod. Patologická těhotenství vyžadují léčebnou péči, u lehčích forem často jen ambulantní, u těžších pobyt v nemocnici. Některé nepravidelnosti, vícečetné těhotenství, podezřelé uložení dítěte, nízko nasedající placenta apod. vyžadují často tzv. preventivní hospitalizaci před porodem. Maminka leží na oddělení pro riziková těhotenství. 

Netýká se jeden z rizikových faktorů i vás?

1. Věk

Toto je jedna z vůbec nejčastějších příčin rizikového těhotenství. Ženy, které mají termín plánovaný před 17. narozeninami anebo po 35. narozeninách, mají vyšší riziko možných komplikací.

2. Zdravotní stav před těhotenstvím

Některá onemocnění mohou znamenat určitá rizika ať už pro budoucí maminku, nebo pro plod. Jsou to:

  • zvýšený tlak krve,
  • cukrovka,
  • problémy s dýcháním, s ledvinami či se srdcem,
  • autoimunitní onemocnění (roztroušená skleróza, revmatoidní artritida, celiakie...)
  • chronické infekce (např. HIV),
  • předchozí potraty či jiné problémy v předešlých těhotenstvích,
  • genetické poruchy v rodinné historii.

3. Životní styl

Mezi rizikové zlozvyky patří především kouření cigaret, pití alkoholu a kofeinu a užívání tvrdých drog.

4. Zdravotní obtíže

Zejména ty, které se mohou objevit v průběhu těhotenství. Do této skupiny patří dvě základní onemocnění:

  • Těhotenská cukrovka

Tento typ cukrovky se objevuje v průběhu gravidity. Následuje-li žena rady svého lékaře, může mít naprosto zdravé těhotenství i miminko. Po porodu obvykle cukrovka zmizí, avšak žena má v budoucnu vyšší riziko rozvoje cukrovky druhého typu.

  • Preeklampsie

Jde o syndrom zahrnující zvýšený krevní tlak, bílkoviny v moči a vznik otoků. Pokud není preeklampsie léčena, může mít fatální následky jak pro dítě, tak pro těhotnou ženu. S adekvátní terapií většina žen porodí zdravé děti.

5. Komplikace vlastního těhotenství

Jsou to záležitosti, které se netýkají ani tak zdravotního stavu matky, jako vlastní gravidity. Patří sem:

  • Předčasný porod

Jde o porod před 37. týdnem těhotenství. Rizikové však může být i těhotenství, které termínem zásadně přesahuje plánovaný porod.

  • Mnohočetné těhotenství

Je-li v děloze přítomen více než jeden plod, má takové těhotenství mnohem vyšší riziko předčasného porodu, rozvoje těhotenské cukrovky či zvýšeného tlaku krve.

  • Vcestné lůžko

Situace, kdy placenta překrývá vnitřní děložní branku. To může být zároveň důvod pro volbu císařského řezu.

  • Problémy spojené s plodem

Některé mohou být rozpoznány ultrazvukem. Patří k nim například zvýšené či snížené množství plodové vody či zpomalený růst plodu.

Riziková těhotenství vyžadují dohled specialisty. Těhotná žena pravidelně dochází do poradny, kde jí jsou předkládány nejlepší možné rady či léky, které mají dopomoci k bezproblémovému porodu a zdravému miminku.

Jak podpořit zdravé těhotenství

Rizikovému těhotenství nejde předejít stoprocentně. Vždy se mohou vyskytnout faktory, které mohou zapříčinit její vznik. Ať už předvídatelné nebo nepředvídatelné. Podívejme se na doporučení odborníků jak riziko takového těhotenství alespoň snížit:

  • Pokud uvažujete o těhotenství, zkonzultujte to se svým gynekologem a ošetřujícím lékařem. Projdete svou rodinnou anamnézu, problematické body a všechny možné scénáře. U některých onemocnění se např. těhotenství nedoporučuje. Ať už z pohledu rizika pro matku nebo dítě (roztroušená skleróza, Crohnova choroba nebo cystická fibróza apod.). Lékař vám také může doporučit používání vitamínů a přípravků zvyšující možnost otěhotnění a jeho bezproblémový průběh (např. užívání kyseliny listové nebo cvičení podle Mojíšové).
  • Uvažujete-li o asistované reprodukci, buďte opatrní a zvažte, kolik embryí si necháte aplikovat. Váš organismus nemusí vícečetné těhotenství zvládnout. Obzvláště po předchozích prodělaných potratech.
  • Najděte si kvalitní prenatální péči v podobě těhotenských poraden. Mít dobrého gynekologa ale také porodnici, kde budete rodit a docházet na prohlídky, vyšetření a testy je jedna z klíčových opatření, které můžete pro své bezpečí (a svého dětete) udělat. Ne všechna zařízení nabízejí srovnatelné služby a disponují nejrůznějšími přístroji, které dokáží odhalit potenciální komplikace.
  • Přibírejte chytře. Fakt, že jste těhotná, ještě neznamená, že se budete nezřízeně přejídat.Zdravým přibýváním na váze neohrozíte sebe ani zdraví dítěte. O následném shazování kilogramů nemluvě.  Držte se zásad zdravého a pravidelného stravování, sem tam přidejte nějaký ten potravinový doplněk a uvidíte, že vy i vaše miminko budete spokojeni.
  • Vyhněte se všem návykový látkám jako je alkohol, tabák a kofein. Slavnostní doušek vína na připití nebo jeden šálek kávy s našlehaným mlékem neuškodí. Užijte si tyto malé radosti, a pokud se bez nich nemůžete obejít, zkuste jejich zdravější alternativy. Takový cereální nápoj Caro nebo nealkoholické šampaňské mají také něco do sebe.

Prodělala jste rizikové těhotenství nebo ho prožíváte? Podělte se o své pocity a zkušenosti s ostatními maminkami v jednom z diskuzních fór:

Rizikové těhotenství

Je těhotenství s dvojčaty rizikové?

Rizikové těhotenství a preeklampsie z prvního těhoteství

Je tu někdo na rizikovém těhotenství a leží už dva měsíce?

Jak požádat lékaře o napsání rizikového těhotenství?

Zdroje informací: www.mayoclinic.org ulekare.cz a porodnice.cz

Zdroje fotografií: pexels.com a alabouroflovecentre.com

Čti celý článek
redakce
13. únor 2018 Čtené 157x magazín

Období těhotenství a časného mateřství je velmi specifické pro každou ženu. Je to etapa života plná fyzických i psychických změn. V hlavní roli jsou zde bezesporu hormony, které mají velký vliv na psychické rozpoložení ženy. Dále také ovlivňují mnoho fyziologických procesů. Sex je velmi důležitá součást vztahu a při jeho dlouhodobé absenci často dochází k partnerským neshodám. Sexu po porodu se ale nemusíte bát.

Správný čas

Mnoho žen má po porodu strach z pohlavního styku. Většinou je na vině strach z bolesti. Průběh prvního poporodního styku má velký vliv na další sexuální život daného páru. Je důležité, aby žena nebyla pod tlakem a vše probíhalo pozvolna a aby partner nevytvářel zbytečný tlak. Není dobré zbytečně spěchat. Žena by měla být vnitřně připravená a měla by si být naprosto jistá tím, že nastal ten správný čas. Pokud je první styk nepříjemný a bolestivý, tak velmi často dochází k psychickému bloku, který v ženě vytvoří velmi výrazný odpor k partnerským radovánkám a to někdy na dlouhou dobu.

Kdo maže...

Důležité je mít na paměti, že v tomto poporodním období je ženské tělo ve velmi specifickém stavu. Ačkoliv jsou poporodní poranění zhojena, tak jsou jizvy ještě stále citlivé. Dále je vlivem hormonů pochva méně lubrikovaná a problémem je tedy suchost. Suchost pochvy je často hlavním viníkem fiaska prvního poporodního styku. Sliznice pochvy je při nedostatečné lubrikaci velmi citlivá a při mechanickém dráždění dochází k výrazné bolestivosti. Řešení je velmi jednoduché. Dostatek kvalitního lubrikačního gelu.  Dále jsou na trhu preparáty s přírodními látkami s chemickou strukturou podobnou hormonům, které zajišťují dostatečnou sekreci poševního hlenu. Jsou ve formě vaginálních čípků či krému a dají se koupit bez lékařského předpisu v lékárně.

Zkuste to jinak

Bohužel někdy dochází při vaginálním porodu k rozsáhlým poraněním v oblasti hráze i pochvy. Typicky tato rozsáhlá poranění doprovází komplikované porody ukončované vakuumextrakcí či použitím porodnickým kleští. V těchto případech bolestivost intimních partií přetrvává velmi dlouho a k prvnímu pohlavnímu styku dochází až po delší době. Není výjimkou i rok sexuální abstinence po porodu. 

Svým pacientkám s tímto problémem doporučuji primárně zvolit jiné sexuální praktiky vedoucí k oboustrannému uspokojení bez vlastního aktu pohlavního styku. Důležité je, aby partneři neztratili intimní kontakt. Dále je na místě již zmiňovaná dostatečná lubrikace pochvy. Při extrémním strachu z penetrace při pohlavním styku je možné, aby si žena nejprve sama vyzkoušela a nacvičila styk s použitím vibrátoru, kdy má vše pod svou kontrolou a nemusí mít strach. Tímto způsobem se postupně naučí uvolnit svalové napětí v oblasti pánevního dna a dokáže se opět bez problémů vrátit k plnohodnotnému partnerskému styku.

Co nám ještě brání v sexu?

Podle diskuzí ve Fóru Modrého koníka maminky kromě strachu z bolesti často řeší i únavu jako příčinu absence sexuálního života. Partneři jsou po celém dni v práci unavení a maminky po celodenní péči o miminko rovněž neoplývají přebytečnou energií. Jedna z koníkovek na Fóru píše: "Hrozně jsem se bála, dá se říct, že jsem si připadla jako kdyby to bylo opravdu poprvé.  Ale bylo to super, jen teď nějak není moc chuť (jsem pořád šíleně unavená a ospalá, kojíme v noci minimálně 2x a někdy až 5x)."

Dalším častým narušitelem sexuálního života je samotný potomek, který má málokdy pochopení pro tělesné potřeby rodičů.  Nicméně důležité je si vždy najít chvilku prostoru pro intimní partnerskou chvilku.

Kojení jako antikoncepce?

Pozor kojení není spolehlivá antikoncepce. Prolaktin, který je vyplavován při kojení, ne vždy plní svojí funkci blokace ovulace na sto procent. Mnoho žen s ratolestmi s věkovým rozdílem jednoho roku by vám mohlo vyprávět.

Nebojte se tedy sexu po porodu, ale myslete i na to, aby byl bezpečný.

Čti celý článek
redakce
13. únor 2018 Čtené 216x magazín

Více než dvě třetiny dětí, jež trpěly nadváhou či obezitou, bojuje s tímto problémem i v dospělosti. Potíže s hmotností mohou být u nich spojeny se závažnými zdravotními a psychickými komplikacemi, které vedou k vyšší nemocnosti a následně k předčasnému úmrtí. A tak kojenec s nadváhou není dnes rarita, ale realita. Jak jsou na tom nejmenší děti, co může nadváha způsobit a kde hledat příčiny?

Těhotenství

Je prokázáno, že v souvislosti s rozvojem nadváhy dítěte je důležitá už skladba stravy těhotné ženy. Plod si totiž dokáže vytvořit návyk zejména v případě některých specifických potravin. Zřejmé je to u alkoholu a kofeinu, ale může to platit také v případě sladkostí.

Proto by strava těhotné ženy měla být pestrá, s dostatkem  bílkovin, vitaminů a minerálních látek (zvláště vápníku a železa). Energetický příjem potravy v prvním trimestru by měl být vyšší asi o 300 kcal/den. To pro zajímavost představuje např. jeden croissant nebo 850 gramů jahod. Čemu dáte přednost? Není tedy důvod se zbytečně přejídat.

„Mám 21 měsíční holčičku.  Od narození (porodní váha 3770g, výška 52 cm) byla cvalík, krásně přibírala. Všichni říkali, že to nevadí, že to vyběhá. Ale teď má cca 85 cm a téměř 17 kg! Od té doby co chodí (asi 7 měsíců) přibrala 6 kg.  Víc než její pětiletá sestřenice!“ Milius z diskuzního fóra Mám tlusté dítě, v 21 měsících váží 17 kg

Kojenecké období

Období po porodu a první dny života dítěte jsou klíčové pro zakořenění správných stravovacích návyků. Dostatečně dlouhé kojení je základem prevence obezity. Nejpřirozenější výživou je pro dítě v raném věku právě mateřské mléko. Jeho složení přesně odpovídá měnícím se nárokům a potřebám adaptujícího se dítěte. Obsah živin a dalších látek je v něm plně dostačující pro vývoj dítěte v prvních šesti měsících života.

Další důležité období je po odstavení kojence od mateřského mléka. Rizikové je především jeho předčasné odstavení. Nové potraviny mohou být nevhodně energetické a neobsahovat důležité protilátky a některé druhy cukrů a tuků, které se ovšem přirozeně vyskytují v mateřském mléce.

 „Syn 22 měsíců má 13,7 kg na 85cm. Považuji ho za urostlého budoucího chlapa. Není tlustý, je ramenatý, velký hrudní koš, pořádný stehna. Ale faldy na zápěstí a buclatý prstíčky třeba vůbec nemá. Malinko pupík, ale to je spíš ještě ne úplně zpevněným břišním svalstvem…“ Evka z diskuzního fóra Mám tlusté dítě, v 21 měsících váží 17 kg

Jak poznám, že má moje miminko nadváhu?

Uvádí se, že až 40% chronicky obézních dětí mělo poprvé nadváhu v kojeneckém nebo v raném batolecím věku. Rychlý nárůst hmotnosti je nebezpečný, protože tyto děti mají 6x větší šanci trpět v pozdějším věku (dospělosti) obezitou.

Pro orientační zjištění správné váhy platí pravidlo, že zdravý novorozenec zdvojnásobí svou váhu v půl roce a ztrojnásobí svou porodní hmotnost v roce. Maminky se mohou poradit s dětským lékařem nebo si nalézt odpovídající růstovou křivku v Zdravotním záznamu, který je přiložený u Očkovacího průkazu

„Mám 4,5mesicniho chlapečka. Měří 64cm a váží 9100g. Podle lékařky má nadváhu. Dávám mu jíst po 3 hodinách ve dne i v noci 120ml umělého mléka. Déle nevydrží.  Přikrmují ho 1x denně zeleninou a 1x denně ovocnou přesnídávku jinak to umělé mléko…“ Moneline z diskuzního fóra Nadváha u 4 měsíčního miminka

Nadváha se netýká jen dětí na umělé stravě

Velmi častý argument plně kojících maminek je, že nadváha se týká jen dětí na sušeném mléku, tudíž se tento problém jejího potomka netýká. Je pravdou, že donedávna bylo „tloustnutí“ typické především pro děti „na kojenecké láhvi“, obzvláště pokud ji dítě s chutí vypilo celou a tatínek ještě jednu lžičku přidal.

V současné době dětští lékaři maminky důrazně upozorňují, že musí mléka připravovat podle návodu, přestože zodpovědní výrobci adaptovaných mlék snižují energetickou hodnotu náhradních mlék.

„Moje dcera byla sice kojená, ale taky to byl pěkný cvalík, díky tomu jí i dost dlouho trvalo, než začala lézt a chodit, nikdy jsem jí ale neomezovala v kojení, ale spíš jsem se zaměřila na přikrmování, takže žádné piškoty, sladké kupované kaše, pribináčky, sladké pití, vařila jsem jí sama a hlavně jsem jí dávala zeleninu, maso, bílý jogurt a všechny přílohy a kaše jenom v malém množství, co nejméně pečiva a k pití vodu nebo neslazený čaj. Dnes má dcera 3 roky, má 95cm. a 14,5kg. takže není buclatá, ale je tak akorát, ale stále je dost jedlá, takže i dnes jí dávám hodně zeleniny a ovoce a sladké v menším množství.“ katriona1  z diskuzního fóra Nadváha u 4 měsíčního miminka

Bolení bříška – příčina pláče i možné pozdější nadváhy

Mateřské mléko je prakticky ideální stravou pro kojence. Výlučné kojení bez čaje či jiných tekutin a potravin je nejvýhodnější do 6. měsíce života dítěte. Hlavní problém je, že mléko je od určitého objemu těžko stravitelné a zvětšuje trávicí obtíže. Tím vzniká začarovaný kruh. Děti bolí bříško z přejedení a pláčou. Maminky si je přiloží k prsu, což jim na chvíli pomůže zahnat bolest, ale během pár okamžiků je bříško bolí znovu. Rodiče pak svým dětem dávají kapky na a proti „prdíkům“ a na bříško, nebo je znovu kojí. Vše se točí stále do kola. Dítě má pak v půl roce hmotnost, jakou by mělo mít v roce.

„Já mám taky velké dítě. Dcera byla teda kojená, ale tak zvládla nabírat 1kg měsíčné. S příkrmy jsem to řešila a řeším tak, že jí nedávám zbytečně přeslazenou přesnídávku.  A zásadně jsem nedávala kaši, po ní ty děti fakt tloustnou...“ Kachnicky  z diskuzního fóra Nadváha u 4 měsíčního miminka

Čepičkou proti obezitě

Jak se dostat z tohoto kolotoče? Rada je velmi jednoduchá:pomůže obyčejná čepička na hlavu. Kojenec by měl mít čepičku na hlavě nejen venku, ale i doma a hlavně ve spánku. Je totiž třeba snížit energetickou spotřebu nadměrně prospívajícího kojence. Dospělému člověku brání vlasy ve ztrátě tělesného tepla. Kojenec však kvůli téměř holé hlavičce přichází až o třetinu přijaté energie, kterou musí získat zpět z jídla. Pokud jí ztratí hodně, snaží se ji získat zpět z mateřského mléka nebo začne neprospívat. A větší množství mléka znamená i větší bolesti bříška.

„Syn měl při narození 3,3 kg.  Ve 4 měsících měl 9,3 kg.  V roce vážil něco přes 13 kg. Teď je mu 6 let a moje mamka mi vyčítá, že je strašně hubený.“ Ivular  z diskuzního fóra Nadváha u 4 měsíčního miminka

Předškolní a školní věk

Vliv raného vystavení dítěte různým nevhodným potravinám ovlivňuje výběr jídla samotného dítěte i v pozdějším věku. To se týká především sladkostí, které zastávají v naší kultuře zejména funkci odměny.

S věkem ubývá specifických doporučení a výživa dítěte je nadále více podmiňována výživovými zvyklostmi rodiny. Tyto zvyklosti dítě postupně přijímá a vytváří si základ vlastních stravovacích návyků pro období dospělosti. Negativně se může projevovat ranní spěch na přípravu a konzumaci snídaně. Dalším významným momentem je školní stravování. Průměrná nutriční hodnota školních obědů tvoří asi jednu třetinu doporučené denní dávky.

Průzkumy často ukazují, že ve stravě školních dětí je nadbytek vepřového a hovězího masa, másla a přeslazených ovocných výrobků. Naopak nedostatečná bývá nabídka drůbeže, mléčných výrobků, luštěnin, čerstvé zeleniny a ovoce. Ne všechny děti se ale ve školních jídelnách stravují. Často si nakupují potraviny dle vlastního výběru, které jsou většinou nevhodné či jednostranné, například uzeniny, hamburgery atp.

Přístup dítěte k výběru potravin je nejprve ovlivněn libostí či nelibostí chuti, psychickými momenty či jinými faktory. Výživa dětí v tomto věkovém období je však významným faktorem, který ovlivňuje nejen bezprostředně, ale i dlouhodobě celkový zdravotní stav člověka.

Zdroje informací: Bakalářská práce Ivy Kubíčkové Dětská obezita, MU, fa sportovních studií, 2006 a Mudr. Zlatko Marinov

Zdroje fotografií: Pexels

Čti celý článek
redakce
7. únor 2018 Čtené 1892x magazín

"Pocity vyčerpání, hněv a výbušnost ve chvílích, kdy dítě zlobí, jsou příznakem narušené biochemické regulace. Místo, abyste zapojili vyšší mozková centra a promysleli, jak co nejlépe zareagovat, neustále se vám spouští procesy v systému 'vzteku' v nižších etážích mozku. Mozková kůra je zaplavená chemickými látkami a v důsledku toho ztrácíte empatii a schopnost jasně myslet. Chce se vám křičet!"

Kdo by to neznal.

Věda zvaná rodičovství v kapitole "Péče o sebe sama" občas přichází na každého rodiče. Na někoho méně často nebo v mírnější formě, na někoho často a intenzivně.

Můžeme v tomto ohledu pro sebe něco udělat? V článku Akademie rodičovských radostí I. jsme potvrdili, že čas bez dětí věnovaný jen sobě nebo partnerovi může k psychické pohodě nemálo přispět. Co dalšího radí odborníci přes neurologii "vyšťaveným" rodičům?


Jezte zdravě

"Některé z významných chemických látek ovlivňujících emoční rozpoložení v organismu vznikají z přijaté potravy. Zařazením některých potravin do jídelníčku a vyřazením jiných můžete ovlivnit či zlepšit to, jak se tělesně i duševně cítíte."

Zaměřit bychom se měli především na stravu, udržující stálou (a podporující dobrou) náladu. Serotonin, látka zlepšující náladu, zajišťuje emoční stabilitu a kvalitní spánek.  Nízká koncentrace pak způsobuje úzkosti, agresivitu a deprese.

"Tryptofan je stavební jednotka, ze které serotonin vzniká a člověk jej získává potravou. Dostatek tryptofanu zajistí banány, chléb, těstoviny a tučné ryby jako jsou losos nebo makrely. Lze také užívat doplňky s rybím tukem."

Pro tvorbu serotoninu je také třeba jíst hodně potravin obsahujících vitamíny B6 a B12 a kyselinu listovou. "Pro produkci serotoninu je důležitý především vitamín B6 - stačí o miligram denně méně, abyste se necítili dvakrát nejlépe." Nejlepším zdrojem vitamínu skupiny B je krom zmíněných banánů a ryb dále avokádo, zelenina, brambory, kuřecí a hovězí maso. Užívat se dají také vitamíny v tabletách, ideálně v podobě B komplexu, neboť  vitamíny skupiny B působí společně.

"Optimální hladina dopaminu je spolu s ostatními chemickými látkami v mozku podstatná pro zajištění psychické energie nezbytné pro to, abyste žili naplno a mohli se věnovat dětem. Silně aktivovaný dopamin může zvrátit negativní dopad mírnějších stresových vlivů, které k výchově dětí neoddělitelně patří. Jestliže je dopaminu v mozku méně, člověk je otupělý, podrážděný, deprimovaný a chybí mu motivace organizovat činnosti, které by bavily i jeho samotného."

 Pokud se v tomto popisu poznáváte, zařaďte do svého jídelníčku více tučných ryb, masa, ořechů nebo sýra. Ze zdrojů bílkovin totiž centrální nervová soustava čerpá tyrosin, který je nezbytný k tvorbě dopaminu.

"Jestliže se člověk pořádně nenají, nebo má nevhodně složený jídelníček, může to výrazně ovlivnit průběh celého dne. Pokud vynecháváte hlavní jídla nebo jako životabudič používáte kofein či sladkosti, budete vůči svým dětem úzkostní, podráždění a bez energie. ... Lidé, kteří nesnídají, bývají dvakrát častěji depresivní a čtyřikrát častěji trpí úzkostí", dodávají autoři knihy.

Jak tedy výkyvům nálad předcházet a čím podpořit pocity pohody?

•             konzumujte snídani bohatou na bílkoviny, které dodají tyrosin a zlepší soustředěnost, a polysacharidy například ve formě ovesných vloček, které zvýší koncentraci cukru pomalu, čímž zachovají dostatek energie a zajistí stabilní náladu

•             obědvejte jídlo opět bohaté na bílkoviny (ve formě masa nebo ryb), vysoký obsah sacharidů může naopak vyvolat v odpoledních hodinách ospalost

•             vyhýbejte se sladkostem a sladkým nápojům, které krátkodobě sice přinášejí pocit pohody, vyplavený inzulin následně sníží množství cukru v krvi a následovat může spíše podrážděnost a únava

•             k dodání energie mlsejte sušené nebo čerstvé ovoce (fruktóza nestimuluje sekreci inzulinu) nebo ořechy

•             dodržujte pitný režim

•             zvažte užívání doplňků stravy (rybí tuk, B komplex, L-tryptofan)

Pokud musíte dodržovat nějaké dietní opatření a nejste si jistí, jakou alternativu doporučovaných potravin zvolit, mnoho receptů, názorů a rad lze nalézt  na Modrém koníku ve skupinách, které se zabývají nejrůznějšími potravinovými intolerancemi a alergiemi.

Obnovujte energii

"Emoční energie se obnovuje časem stráveným bez dítěte a činností, která vás baví a při níž se uvolníte. Každý jakkoli schopný rodič, který se rozhodne pro asketické plnění povinností a nemyslí na sebe a své emoce, má zanedlouho negativně nastavený mozkový chemismus ... Potřebu obnovy emoční energie poznáte podle základních příznaků: s dětmi jednáte podrážděně a popudlivě, máte čím dál menší chuť si s nimi hrát, spontánně se s nimi pomazlit nebo je pochválit. Nejsou vám radostí ale spíše je vnímáte jako nekončící řadu požadavků. " Emoční energie se dá obnovit dvěma základními způsoby. O "autoregulaci"  - aniž bychom ji tak přímo pojmenovali - se mnoho psalo v článku Čas pro sebe. Autoregulace znamená změnit mozkový chemismus samostatnou činností: přečíst si knihu, zajít na procházku, dát si teplou koupel. Druhý způsob se nazývá "interaktivní regulace" a k té dochází ve společnosti jiných lidí. Káva s kamarádkou, večerní posezení s partnerem či přáteli.

Pro emoční zdraví člověk potřebuje pravidelně oba způsoby regulace.

Obnovujte rovnováhu

"Jestliže si najdete činnost, která vás uklidňuje a uvolňuje, pravděpodobně při ní došlo k uvolnění oxytocinu, jenž má velmi příznivé protistresové účinky." Jakmile takovou aktivitu najdete, odborníci radí - vykonávejte ji pravidelně, ne jednou do měsíce, ale ideálně každý týden. Tím lze udržet hladinu oxytocinu na optimální úrovni. Výzkumem je prokázáno, že stimulaci oxytocinu a protistresových látek napomáhají činnosti jako meditace, akupunktura, masáž a láskyplný dotek, jóga, teplá koupel, pobyt na světle, ať na denním nebo při dobrém umělém osvětlení.

"Ať je vám ve společnosti dětí jakkoliv dobře, je to pouze emočně vnímavý dospělý, kdo vám může poskytnout emoční regulaci, kterou potřebujete. Pouze emočně vnímavý dospělý disponuje vyššími nervovými funkcemi, jako jsou soucit, empatie, zájem o druhé a zároveň schopnost vyjádřit je slovy." Přesně to, co musí rodiče každodenně poskytovat pro správný vývoj svým dětem, pak potřebují pro obnovení rovnováhy sami zažívat také z "druhé strany".  Čas strávený s emočně vřelým člověkem je tak jednou z nejlepších cest ke zmírnění stresu. Podnětný rozhovor s tím správným člověkem navozuje optimální hladinu dopaminu a noradrenalinu a snižuje množství stresových látek v těle. "Chvíle strávené s milovaným člověkem, vedle něhož se cítíte v naprostém bezpečí a klidu, rovněž výrazně stimuluje sekreci opioidů v mozku a dodává úžasný pocit pohody". Proto rozhodně nelitujme času, který věnujeme rozhovoru s přítelkyní nebo prolenošené chvilce s partnerem.

Popřemýšlejte o příčinách vašich silných emocí

"Některým rodičům se podařilo úspěšně se odříznout od bolestných emocí z vlastního dětství. Potom když mají vlastní dítě, všechno se vrací v původní síle ... pláč či záchvaty vzteku dítěte v rodiči vyvolávají pocity zoufalství či chuť vybuchnout nebo se agresivně projevit, ať již slovně či fyzicky." Pokud se takto cítíme často, odborníci doporučují nejprve zjistit, zda tento emoční stav není způsobený nějakou z již zmiňovaných příčin - únavou, hladem, nevhodnou stravou, nadmírou kávy nebo příliš častou samotou. Pokud se o nic takového nejedná, mohla by být příčina ve vzpomínkách z dětství.

Dětský mozek může zachovat pocitové vzpomínky aniž by byly vytvořeny spoje umožňující ukládat vzpomínky na konkrétní událost. Proto je možné, že si člověk nevybaví nic konkrétního, ale pouze pocity, jako je sklíčenost nebo zoufalství.

"Jestliže vás tyto pocity přepadají často, je nejlepší vyhledat psychologa nebo psychoterapeuta. ... Někteří rodiče afekty svých dětí snášejí velmi těžce a možná ani nechápou, že zcela odpovídají věku dítěte a vývojové fázi, jíž právě prochází. Bývá to nejčastěji způsobeno tím, že jejich vlastní emoce v dětství nikdo dostatečně nereguloval, což v nich zanechalo přesvědčení, že intenzivní city jsou "nebezpečné". Následkem toho si takoví rodiče důsledně přejí, aby měly jejich děti pouze "příjemné pocity", trestají vývojově adekvátní projevy a žádají na nich, aby si s nezvládnutelnými emocemi poradily samy. Psychoterapie nebo psychologická pomoc pro rodiče je darem i pro dítě. Rodič se naučí, jak zvládat intenzivní emoční prožívání dítěte a přestane mu svým přístupem sdělovat, že vášeň a vzrušení jsou nepřijatelné"

Doplňte vědomosti, vyhledejte podporu

Velkým pomocníkem při zvládání emočních výkyvů dítěte můžou být také různé "výchovné" kurzy a podpůrné skupiny, ve kterých jsou rodiče vedeni k poznání, jak děti vnímají svět v emočně náročných situacích, jak k dětem v takových chvílích přistupovat, co podpořit a čeho se vyvarovat. 

I Modrý koník nabízí řadu skupin, ve kterých lze s jinými maminkami sdílet své pocity z náročného údělu rodičovství. Některé koníkovské  skupiny se zabývají zdravými výchovnými styly a podporují rodiče ve správném přístupu k dětem i jejich emocím, jiné se zaměřují na podporu a sdílení rodičů v náročném období akutních i chronických psychických indispozic.

Jednotlivé skupiny lze podle jejich zaměření vyhledat v seznamu skupin. Další variantou je možnost stát se členem skupiny Kudy kam na Modrém koníku a požádat o link na skupinu, která vás zajímá. Ochotné moderátorky nebo členky skupiny vám rády poradí.

Zdroj: SUNDERLAND, Margot. Věda zvaná rodičovství. V Praze: Ikar, 2008. ISBN 978-80-249-1004-8. 

Čti celý článek
redakce
6. únor 2018 Čtené 181x magazín

S těhotenstvím se kolem vás začnou rojit rady, co jíst můžete a co ne. Která potravina je pro vás vhodná a co v tomto krásném období raději vynechat. Je jasné, že s ohledem na zdraví své i nenarozeného miminka na svou životosprávu dbát musíte. Rozhodně však není nutné být jen o chlebu a vodě. Jak se stravovat v těhotenství?

Dbejte na pestrou stravu

Kdo se stravoval zdravě už před těhotenstvím, nemusí měnit takřka nic. Pokud jste však zdravému životnímu stylu dříve příliš neholdovala, je ideální doba začít. Dodejte svému tělu dostatek vitamínů a nezapomeňte na pravidelný pitný režim.

Nevhodné potraviny v těhotenství

Začneme tím, co byste ze svého jídelníčku měla po dobu těhotenství vyřadit. Které potraviny by vám mohly uškodit? A jak to vidí samy maminky? Nakoukněte do zajímavé diskuze na toto téma a mezitím si přečtěte i náš článek.

Játra a výrobky z nich

Potraviny z jater a játra obecně obsahují mnoho vitamínu A. Možná se teď ptáte, proč by vám tedy měla škodit. Je to z toho důvodu, že nadměrná konzumace tohoto vitamínu zejména v prvním trimestru je spojována s vrozenými vadami. Dobrou variantou je provitamín A, který je naopak velmi důležitý pro růst buněk, zdravou kůži a oči.  Obsahují ho papriky, mango, mrkev, batáty, rajčata nebo meruňky.


Alkohol a jiné návykové látky

Alkohol, cigarety a jiné návykové látky by pro vás měly být tabu. I když někdy slýcháte, že jedna sklenička vína nebo piva neškodí, nikdo přesně neví, jaký limit je bezpečný a jaký už ne. Proto se pro svůj klid i zdraví svého dítěte raději alkoholu vyhněte úplně. 


Nedozrálá papája

Papája jako taková je velmi lahodná a zdravá. Pokud je zralá, mohou si ji těhotné ženy bez obav dát. Nezralé ovoce ovšem obsahuje velký podíl latexu, který by mohl vyvolat předčasné kontrakce dělohy a vyvolat dokonce potrat. Zejména v prvním trimestru se jí raději vyhýbejte obloukem.

Vejce

V těhotenství se vyhýbejte jakýmkoliv pokrmům, které obsahují nedovařené nebo syrové vejce. Vyhnete se zbytečnému riziku salmonely, která by se v nich mohla vyskytovat. Uvařeným vajíčkům se ale rozhodně vyhýbat nemusíte. Pokud je máte ráda, klidně si je dejte, ale nezapomeňte si dobře umýt ruce po loupání skořápky. I na nich by se totiž bakterie salmonely mohly objevit.

Některé druhy ryb

Rozhodně nechceme nikomu vyvracet, že ryby jsou skvělým zdrojem prospěšných omega-3 mastných kyselin. Ovšem některé ryby jsou plné nebezpečné rtuti a ta, jak známo, patří k těm nejvíce jedovatým prvkům. Zůstává v ledvinách po mnoho let a může způsobit nesčetné zdravotní potíže. Velký obsah rtuti má v sobě například mečoun, žralok, candát nebo oblíbená makrela.

Sýry s plísní

Nevhodné ke konzumaci jsou v těhotenství nepasterizované potraviny, měkké sýry (brie, camembert, hermelín) a také sýry s plísní. Tyto potraviny by mohly obsahovat nebezpečné zárodky bakterie listerie, která může způsobit potrat nebo předčasný porod. Plísňové a tavené sýry také obsahují hodně soli, které snižují vstřebávání vápníku.

Nedovařené maso

Nedovařené nebo úplně syrové maso taktéž vynechte. Jestliže jste milovnicí klasického tataráku s topinkou, ve svém stavu si tuto lahůdku raději odpusťte. Syrové maso by mohlo obsahovat parazita toxoplazmózy, která je pro těhotnou ženu velmi nebezpečná. Infekce by se mohla dostat přes placentu až k miminku a mohla by mu způsobit těžké poškození nervové soustavy nebo i úmrtí miminka.

Kofein

Kofein se nachází nejen v kávě, ale i v kolových nápojích nebo čaji a pro budoucí maminky jsou tyto nápoje rozhodně nevhodné. S postupujícím těhotenstvím klesá schopnost organismu odbourávat kofein a ten tak koluje v krvi déle. Kofein prostupuje placenou do krve miminka a může zrychlit činnost jeho srdce a v jeho tělíčku vydrží dokonce až 20x déle než v těle matky. Káva není úplně zakázána, ale neměly byste překročit rozumnou mez. Kávu můžete také nahradit zdravější variantou (Caro, Melta).

Bylinky

Těhotné ženy se často ptají, zda mohou v těhotenství pít bylinkové čaje. Zde není odpověď zcela jednoznačná. Některé bylinkové čaje vám prospět mohou, jiné uškodit. Vždy si přečtěte příbalový leták nebo se zeptejte v obchodě, kde čaj kupujete.


Jíst zdravě není těžké

Možná se vám zdá, že se v těhotenství musíte vzdát opravdu mnoha potravin, ale není to tak hrozné. V podstatě je jich jen pár a zdravé děťátko za to rozhodně stojí. Co všechno naopak v těhotenství najdete také v naší wiki.

Čti celý článek
redakce
5. únor 2018 Čtené 83x

Také se vám často stává, že vaše peněženka zeje na konci měsíce prázdnotou a vy čím dál častěji saháte do svých úspor? Nebo dokonce žádné nemáte a přemýšlíte, že svou nelibou situaci vyřešíte pomocí půjčky? Nevíte, kam vám každý měsíc peníze utíkají, nemáte žádný přehled o výdajích a příjmech? Pak vězte, že se řítíte do velkých problémů. Vést si pravidelný rozpočet by mělo být naprostou prioritou bez ohledu na to,

jaká je finanční situace vaší rodiny.

Vedení rozpočtu a důkladná analýza příjmů a výdajů vám pomůže zjistit, kde máte tzv. díru ve svých financích. Záleží na vás, jaký způsob zvolíte. Někdo preferuje papír a tužku, někdo nedá dopustit na tabulku v Excelu a v době chytrých telefonů můžete využít i různé zajímavé aplikace s mnoha funkcemi, které budou hlídat rozpočet za vás. Není to tak složité, na jedné straně budou příjmy a na druhé výdaje. Bohužel ta druhá kolonka bývá obvykle mnohem delší. Některé tabulky jsou tak chytré, že vám rovnou vše spočítají. Důležitá je zejména pečlivost a pravidelnost. Nic nevynechávejte, zaznamenejte opravdu každý nákup a i korunové položky.

Jak postupovat při vytváření rodinného rozpočtu?

Než se rozhodnete a nastane den D, je dobré se správně namotivovat. Chcete nové auto, sedačku nebo pořádnou dovolenou? Díky dobře vedenému rozpočtu můžete zjistit, kde vám peníze utíkají a vytvořit si tak dostatečnou rezervu nebo našetřit na své sny.

  • Sepište si všechny měsíční příjmy.
  • Sepište si veškeré měsíční výdaje.
  • Vypočítejte si rozdíl mezi příjmy a výdaj.
  • Výdaje spolu s rodinou projděte a uzpůsobte. Popřemýšlejte nad tím, co kde ubrat a ušetřit, abyste výdaje trochu snížili.
  • Vytvořte si rozpočet na měsíc. Z toho co vám po odečtení výdajů zbylo, si rozpočítejte peníze na celý měsíc tak, aby se nestalo, že před výplatou nemáte ani na nákup.

Jak rozdělit výdaje?

Výdaje rozdělte na pravidelné, nepravidelné a mimořádné. Dále je dělte na výdaje na bydlení, dopravu, jídlo, hygienu, děti, domácí zvířata, pojištění, splátky, apod. Jestliže chcete mít opravdu přehled a vědět, kam peníze utíkají, musíte alespoň zpočátku započítat úplně všechno. Každou korunu.

Zajímavé diskuze na Modrém koníku na toto téma:

Plánujete doma rodinný rozpočet?

Vedete si domácí účetnictví?

Rodinný rozpočet

Jak je to s příjmy?

Příjmy jsou ta hezčí část. Stabilní příjem je základ. Můžete se uskromnit a proškrtat takřka na nulu, ale když nebudete mít žádný přísun peněz, moc velký efekt to mít nebude. Do příjmů taktéž zaznamenejte úplně cokoliv i stovku od babičky k narozeninám.

Nezapomeňte na rezervy

Zejména v období, kdy se vám daří lépe a máte více peněz, je důležité odkládat si něco i „pro strýčka Příhodu“. Je naprosto nesmyslné utrácet jen proto, že zrovna můžete a máte na to. Za měsíc nebo za rok se situace může naprosto obrátit a vy najednou zjistíte, že nemáte. Rezerva by měla být schopná pokrýt půl roku vašich běžných, pravidelných a povinných výdajů. Život je nepředvídatelný a ne vždy můžete všechno ovlivnit.

Jak ušetřit na výdajích?

Ušetřit se dá různě a poctivým zapisováním brzy zjistíte, kolik peněz vám úplně zbytečně utíká různými nenápadnými cestičkami.

Jaký máte tarif na telefon? Nedal by se zařídit levnější? A co bankovní účet? Neplatíte zbytečně poplatky, když jinde byste ho mohli mít zadarmo? Kolik platíte za internet, za satelit, pojištění, plyn, elektřinu?  Zde platí především jedna rada. Nechvátejte. Projděte si pečlivě všechny nabídky a porovnejte je mezi sebou. Neskákejte po tom prvním, co uvidíte.

Největší výdaje jdou samozřejmě na jídlo a často právě zde se nejvíce plýtvá. Po pár měsících pečlivého vedení rozpočtu možná zjistíte, kolik peněz vám odchází na kafíčka s kamarádkami, laskominy v cukrárně, obědy v restauracích a hromady jiných zbytečností. A kolik jídla měsíčně vyhodíte, protože jste ho zase nakoupili moc a nikdo to nejedl. Vždy všechno spotřebujte, pište si jídelníček na celý týden, do obchodů choďte s nákupním lístkem a nekupujte nic navíc. Využívejte slevové akce a nakupujte jen tehdy, když opravdu něco potřebujete.

Jak jezdíte do práce? Nemohli byste jezdit autobusem, chodit pěšky, jezdit na kole nebo se svést s kolegou a podělit se o pohonné hmoty?

Jak si udělat rozpočet na měsíc?

Máte rozepsané výdaje a příjmy, víte, kolik utratíte, kolik vám zbývá, ale jak si to rozpočítat tak, abyste neutratili vše hned po výplatě a třeba vám ještě něco i zbylo? Možností jsou i zde různé a zaleží čistě na vás, čemu dáte přednost nebo co se vám osvědčí. Někdo si rozdělí peníze na bankovním účtu do kolonek, pokud tuto službu banka nabízí, někdo používá osvědčenou metodu našich babiček tzv. obálkovou a někdo využívá již zmíněné aplikace. Postup je vždy stejný. Rozpočítáte si příjmy a výdaje a to co vám zbyde po odečteních všech pravidelných plateb, máte na ten daný měsíc k dispozici. Velmi oblíbenou metodou je rozdělení peněz na jednotlivé položky (jídlo, drogerie, oblečení, zábava, atd.). Peníze na jídlo pak ještě můžete rozdělit na jednotlivé týdny. Každý týden vezmete vypočítanou částku a musíte s ní vystačit. 

Šetřit se vyplatí

Finanční gramotnost je pro spokojený život nezbytná. Jestliže nechcete celý život obracet každou korunu a počítat dny do výplaty, je nejvyšší čas na tom zapracovat a uvidíte, že i z menších příjmů můžete nějakou tu korunu ušetřit a přitom si spokojeně žít.

Čti celý článek
redakce
31. bře 2017 Čtené 7400x magazín

Do očí bijící prso na střeše jedné z budov Londýna mělo podpořit britské maminky, které kojí na veřejnosti. Nelíbí se jim nevyžádaná pozornost a odsuzování. Češky se s tím potýkají také. 

V Londýně se kojící matky dočkaly doslova obrovské podpory. Nepřehlédnutelným prsem umístěným na střeše budovy se agentura Mother London rozhodla poukázat na stále kontroverzní problematiku kojení na veřejnosti. "Těžko uvěřit, že v roce 2017 se britské matky při kojení a krmení dětí stále cítí sledované a posuzované," odůvodňuje agentura svoji iniciativu. Jejím záměrem bylo poukázat na svobodu volby každé matky, kde a kdy bude své dítě krmit.

Nepříjemné pohledy a netolerantní reakce jsou dobře známy i českým maminkám. Považujeme se za civilizovaný národ, ale taková přirozená věc jako kojení v parku, obchodním centru nebo restauraci dokáže stále některé lidi pohoršit. Nebo dokonce ještě hůř: "Před několika lety jsem byla na úřadě vyřizovat věci. Malá byla už velmi hladová, tak jsem se s ní schovala za květináč a kojila jsem. Někdo mě tam uviděl, úřednice mi vynadaly, že když mám hladové dítě, mám zůstat doma a dokonce jsem dostala pokutu za pohoršování," píše maminka z Modrého koníka.

Jsou maminky, které, aby se vyhnuly zbytečným komentářům, se dokonce radši schovají na toalety. Jiné si pocit soukromí vyřeší bavlněnou plenkou nebo speciálním oblečením či multifunkčním šátkem. 

Kojení na veřejnosti je svobodnou volbou každé ženy. Pokud máte pochybnosti, vzpomeňte si na slova jistého lékaře, který povzbuzoval maminky takto: "Kojte vždy a všude. Slušný člověk se diskrétně odvrátí a neslušný vám bude čumět na prsa tak či tak."


Zdroj: motherlondon.com

Čti celý článek
redakce
26. led 2017 Čtené 6089x magazín

Jak by vypadal ten nejšílenější den maminek na mateřské, kdybychom spojily ty nejvtipnější a nejzajímavější příhody s dětmi a ještě to okořenily trochou mateřské demence? Následující příběh je založen na skutečných událostech. Všechny uvedené historky se opravdu staly a hlavními hrdinkami jsou maminky z Modrého koníka.

Bezesný maraton

Ani nevím, kdy mi den začíná a kdy končí. Všechno se to slévá v jeden velký maraton a někdy už ani sama nevím, jestli bdím či sním. Ale jsem šťastná. Hlavně když tenhle ubrečený a věčně hladový mini človíček spí. Což není moc často, protože si co tři hodiny hlasitě žádá kojení a není spokojená, dokud není po jejím. Je neskutečné, jak mi tenhle uzlíček, který je na světě teprve pár měsíců, řídí život jako ten nejpřísnější šéf! Ne nadarmo se říká, že být matkou je nejtěžší práce na světě! Dobrovolně podstupuji tenhle bezesný maraton podruhé v životě. Poprvé jsem si to prožila s naším starším synem. Jenže to jsem byla o pár let mladší a ještě plná energie.

Sním o tiché pláži někde na opuštěném ostrově, slyším jen šplouchání vln, teplý vítr a... šílený křik, který mě z toho příjemného snění okamžitě vytrhne! Ano, jsem zase zpátky v realitě, venku je ještě hluboká noc, ale naše Anička se dožaduje krmení. Ještě se zalepenýma očima ji nabízím prso. Jenže ona pořád řve a ne a ne se přisát. Aha, zrovna se totiž snažím nakojit našeho plyšového medvídka! Rychle vyměním medvěda za dítě a konečně je pokoj. Mám ještě 2 hodiny do ranního budíčku, juchů! Manžel vstává na ranní směnu do práce. Závidím mu tu lehkost s jakou vstává a hlavně mu závidím jeho hluboký spánek, ve kterém prožil celou noc.

Ranní štafeta

2 hodiny utekly asi jako 2 minuty. Nemá smysl tomu odolávat a ještě se tak víc mučit, prostě rovnou vstanu. Využiju čas na sprchu. Napěním rozcuchané vlasy šamponem, celá se vydrhnu a za necelé 3 minuty zase skáču ze sprchy. V tomhle trhám rekordy! Vlasy zabalím do ručníku a než se pustím do fénování, dávám vlasům chvíli na proschnutí. Alespoň posbírám po bytě různé papírky, kuchyňskou linku zbavím všech drobků a slupek od zeleniny. Všechno to hážu do koše, který už skoro přetéká. Nejvyšší čas odnést odpadky. Zavazuju pytel a jdu ho hodit před dveře našeho bytu. Otevřu dvěře a koukám do očí našemu sousedovi, jenže úplně NAHÁ! Celá rudá zapadnu zase zpátky do bytu. 

Moje ranní hygiena by byla. Teď ještě vypravit staršího Šimona do školky. Nadlidský výkon bylo ho vytáhnout z postele. Jsem na sebe náležitě pyšná a ženu ho do koupelny, aby si vyčistil zoubky. Takže beru kartáček, pěkně na něj vytlačím pastu a čištění může začít. Jenže on si ne a ne kartáček vzít. Už už se mu chystám vynadat, když jedním pohledem vedle sebe zjistím, že na mě vyplazuje jazyk náš pes, kterému se snažím ten kartáček vnutit. Zase těsně vedle.

Syn potřebuje před vykročením do nového dne vydatnou snídani. Sobě dělám jen oblíbený ovocný čaj, Šimonovi kromě čaje servíruji bohatě obložený chléb. Mezitím, než se nasnídá, se ženu do ložnice, abych na sebe navlékla nějaké oblečení, které není zmačkané nebo pobryndané. Jak se tak ženu ke skříni, vykřiknu bolestí. "Co se to tu, sakra, válí na zemi?!" Samozřejmě, lego. Znáte to taky?

Góly do vlastní branky

Když jsou konečně všichni nachystaní, vyrážíme z domu jako příkladná spokojená rodinka. Mám radost. Ranní vstávání jsme dneska zvládli neobvykle rychle a nepřijdeme pozdě do školky. Kráčíme ulicemi a začínám mít takový divný pocit. To všichni ještě spí? Proč jsme v ulicích v podstatě jediní? Poloprázdný autobus mě zneklidní ještě víc. Kontroluju čas. Moje hodinky zdá se jdou přesně. Když už se blížíme k zastávce školky, tak mi to docvakne! Ona je totiž sobota! Zvažuju, jestli mám začít brečet, protože jsem mohla ještě spát nebo se začít zoufale smát.

Když už jsem tak energicky začala den, využiju sobotu produktivně a naplánuji si několik domácích prací. Abych na to měla klid, počkám, až malá zase usne a Šimonovi pustím v televizi pohádky. Ano, s tímhle přístupem bych asi nemohla kandidovat na matku roku. Trochu se stydím, ale jak bych to měla udělat jinak, abych měla klid? Raďte, chytrolíni!

Taky si vzpomenu si, že jsem se vlastně chtěla objednat ke kadeřnici. Dopoledne by tam snad ještě měla být, takže neváhám a volám. Telefon vyzvání a mě v hlavě mezitím běží, co všechno mě ještě dnes čeká za povinnosti. "Haló?" "Dobrý den, chtěla bych jen ostříhat a vykoupat." Kadeřnice se nenechá vyvést z rovnováhy: "Ale přebalíte se už sama, že jo?" Připisuju si další bod na svůj seznam dnešních trapasů.

Posilování

Kromě těchto faux paux stihnu za dopoledne umýt okna, převléct postel, dát prát asi 3 pračky prádla a setřít ze zrcadel upatlané otisky dětských prstů! To všechno za stálého odbíhání k malé a krmení jejího nenasytného bříška. Dobré skóre, co myslíte? Ale maraton pokračuje, protože je nejvyšší čas chystat oběd. Za minutu dvanáct začínám vymýšlet dnešní menu. Podíváme se, co nabídne lednice. V mrazáku kromě masa objevuji ještě nějakou zmrzlou bílou kouli. Nemám tušení, jak se tam tohle dostalo, ale je to opravdu zabalená použitá plenka naší Aničky. Odpadkový koš totiž stojí hned vedle lednice.

Popasovala jsem se s dnešním obědem se ctí a ku spokojenosti našeho Šimonka i našeho psa, který vyžebral pár soust. Takže v dobrém rozmaru se rozhodnu ještě něco sladkého upéct. Chci si alespoň trochu připadat jako příkladná maminka a žena v domácnosti. V hlavě tedy nalistuju ten nejrychlejší a nejjednodušší recept - bábovku. Když už podruhé zkouším těsto špejlí, dojde mi, že v lednici se to asi opravdu moc neupeče. Dneska fakt válím!

Vyhlášení vítězů

Celý den rychle utekl, už je odpoledne a doma je nevídaný klid. Malá spí a Šimon se zaměstnal stavěním lega uprostřed obýváku. Konečně se můžu dovolit si na chvíli sednout! Být mámou je úplně super. Ráno si uděláte oblíbený čaj a odpoledne si ho můžete v klidu vypít! Takže si ho vychutnávám u televize, kde jsem náhodně vybrala jeden z programů a nechávám se hypnotizovat barevným zářením.

Klíče rachotí v zámku a manžel už je doma z práce. Využívám příležitosti než se zuje a ptám se, jestli by nechtěl vypustit psa na zahradu a trochu ho proběhnout. "Ani ne, nechci. Co jsi celý den dělala? Stejně si s malou určitě jen spala." Na tohle už nenacházím slov. V hlavě se mi honí jen myšlenka na to, že když ho stihnu zahrabat ještě dneska na zahradě, stihnu ohřát večeři, nakrmit děti a pak bych je mohla odvézt k babičce a jít se udat. Když bych měla štěstí, mohla bych natrefit na soudkyni ženského pohlaví a dostat mírný trest.

Vydýchání a strečink

Ne, ne, jsem klidná, jsem klidná. Přejdu manželovu poznámku bez reakce a v tichu a míru zvládneme společnou rodinou večeři. Budiž manželovi k dobru, že se sám nabídl jít uložit Šimonka a přečíst mu pohádku. S úsměvem na tváři naslouchám z obýváku, jak muž vypráví pohádku. Za chvilku je už ticho, slyším odfukování. Konečně Šimonek usnul. A pak se ozve: "Mamíííí, táta už spí!"

A z ložnice se zase ozve řev naší Aničky...

Vítejte ve světě maminek na mateřské dovolené! Vítejte ve světě Modrého koníka.

Čti celý článek
Strana
z 2
Předchozí Strana
z 2
Další