redakce
Včera v 07:53 Čtené 680x

Možná si říkáte, že když je vašemu miminku jen pár měsíců a v puse se mu něco klube, že na čištění zubů máte ještě času dost. Opak je pravdou: jakmile se první zub prořeže, je ohrožený vznikem zubního plaku.


Čím čistit?

Kartáček ale pro začátek mít nemusíte. To stačí zoubky otřít jen navlhčenou gázou nebo látkovým kapesníkem. Až na vás vykoukne první zub, je ten správný čas pro pořízení „prsťáčku“, tedy kartáčku, který je ze silikonu a navléká se pro lepší manipulaci na prst.

Jiné maminky doporučují hned od začátku zkusit dětský kartáček, aby ho potom dítě neodmítalo. Jenže tak malé děti je systematické čištění těžké naučit. Většinou kartáček jen požužlají a je potom na mamince či tátovi, aby dohlédli na dočištění.                                      

Nedělejte si nic z toho, že na vás generace vašich rodičů bude hledět skrz prsty. Tehdy prostě informace tohoto druhu chyběly. „Naše máma povídala, že nám čistila zuby snad až od 2,5 roku, prý jim nikdo nic neřekl,“ shrnuje tehdejší realitu koníkovka anke.

Dneska je situace jiná, dětský kartáček mají v každé lékárně či drogerii. Vybírejte takový, co má nejmenší hlavičku a husté měkké štětinky. Ty se dostanou i do malé dětské pusinky až ke stoličkám. Na použití pasty se ale odborné názory liší.

Děti do tří let totiž většinou neumějí pastu vyplivovat, tak je lepší ji nedávat, nebo dávat pastu bez fluoridů. "Zhruba v období, kdy se prořežou všechny mléčné zuby, to jest dva a půl až tři roky, je možné začít používat pastu pro předškolní děti," uvádí lékaři ze zubního centra Dentaline.

Co při čištění pomůže?

Pro začátek se obrňte trpělivostí, málokterému dítěti čištění nevadí. „Syn má 19 měsíců a musíme ho přeprat dva dospělí. Snad dostane rozum. Sám šmrdlá, ale musíme mu zuby dočistit my,“ popisuje maminka frantiska85 v diskuzi na Modrém koníku. Dočišťování zubní lékaři doporučují dokonce do věku deseti, jedenácti let.

Pomoci můžou třeba tablety, které v puse dítěti obarví ústní plak a ono tak samo vidí, kde má v čištění nedostatky. Ptejte se v lékárně po indikátorech zubního plaku. 

Hodí se také nejrůznější říkanky:

„Čistím zoubky řízy, řízy,

ať jsou bílé jako břízy.

Vpravo, vlevo, vpředu, vzadu,

spodní řadu, horní řadu.

Ať jsou bílé jako sníh,

ať má každý radost z nich!“

Nebo:

Kdo chce krásné zuby mít,

musí si je vyčistit.

První zoubek, druhý, třetí,

čistí si je všechny děti.

A pak se ... (jméno) chlubí,

jak má krásné bílé zuby!

Jak správně čistit?

Čti celý článek
redakce
21. čer 2018 Čtené 2062x

To je otázka, kterou si klade mnoho rodičů po celém světě. A bohužel stále bez jasných odpovědí a zaručených návodů, které by fungovaly rychle a hlavně spolehlivě na všechny. Ptáte se proč? Odpověď je v podstatě velmi jednoduchá. Každé dítě je jiné, proto je tedy logické, že na každého prcka bude platit něco jiného. Ale nebojte se, vy jste rodič - tedy člověk, který zná své dítě nejlépe na světě, takže určitě přijdete na systém, který bude ideální - pro vás. Nicméně určitě to nebude hned (minimálně, pokud nejste dítě štěstěny).

Z výše uvedených důvodů od tohoto článku rozhodně nečekejte přesný manuál, který zajistí to, že vaše dítě bude do 10 minut "tuhé". Spíše se pojďte podívat na to, co může děťátku při uspávání pomoci a také na ověřené rady zkušených maminek. 


Fyziologie spánku batolat

U batolat (1-3 roky) postupně klesá čas spánku přes den, zato v noci se ustaluje na zhruba 11 prospaných hodinách (nicméně se stále velká část dětí v noci i několikrát z různých důvodů probudí, což je naprosto normální stav). Některé děti spí samostatně ve svém pokojíčku a ve své posteli, jiné děti zase sdílejí společnou postel s rodiči - nedá se říci, co je lepší. Správné je totiž vždy to, co vyhovuje konkrétní rodině.

Jedním z hlavních doporučení pro kvalitní spánek (nejen) dětí v tomto věku, je "vychytat" správný čas, kdy má jít dítě spát. Je potřeba, aby bylo unavené - ale pozor - rozhodně ne přetažené. Nutit ke spánku dítě, které nevykazuje absolutně žádné známky únavy se také nejeví jako ten nejlepší nápad. A jak tedy poznat, kdy je ten správný čas jít do hajan? Přečtete si některé signály, které unavené děti vysílají:

- tření očí, uší, chytání za ouška

- zívání

- klesající aktivita

- stereotypní rytmické pohyby (kývání, pohyby rukama, atd.)

- pasivita

Příznaků je samozřejmě velká spousta a opět zde platí to, že každé dítě je jiné a je tedy potřeba řídit se především vlastními zkušenostmi. 

Pro více informací o dětském spánku doporučuji nahlédnout do wiki, kde je spousta užitečných a zajímavých informací.

Konkrétní tipy při uspávání, jež se osvědčily maminkám v praxi:

1. Usínání při kojení (případně krmení z lahvičky)

Usínání při krmení je nejčastější především u menších dětí, ale rozhodně není výjimkou ani u batolat. A je to tak naprosto v pořádku, protože je to pro dítě zcela přirozený způsob, jak v klidu a pohodě usnout. Pro rodiče je to zase uspávání téměř bez práce. 

Někteří rodiče se této metody uspávání bojí - říkají si, co bude, až přestanu kojit? Není nic jednoduššího než nahlédnout do diskuze, která se věnuje přesně této otázce.

2. Uspávání při houpání na balonu či na rukách

Mnoho rodičů si v kojeneckém věku dítěte navykne uspávat při houpání - dětem se tento způsob uspávání velmi líbí, takže je někdy poměrně náročné děti tohoto zvyku odnaučit. Bohužel však tento způsob nejde praktikovat navěky - přece jen jsme "slabé" ženy a batolata už mívají slušnou váhu, která nám tento způsob brzy velmi znepříjemní.

Své o tom ví i maminka judith.von, která založila diskuzi, ve které hledá rady, jak svého 13 měsíčního synka odnaučit právě uspávání na rukou. Pokud vás tento problém trápí také, určitě nezapomeňte nakouknout.

3. Usínání s rodičem

Většina menších(a někdy i těch větších) batolat vyžaduje při uspávání přítomnost rodiče. Velice dobrým (a opět poměrně příjemným a nenáročným) způsobem je to, že si rodič vezme dítě k sobě do postele a s dítětem počká do doby, než usne. Poté ho buď nechá ve své posteli, nebo ho případně po "vytuhnutí" přenese do jeho postýlky.

4. Plyšáci, mazlíci, muchláčci, plenky...

A ve výčtu bych mohla pokračovat nadále. Děti, které jsou zvyklé usínat samy, mají velmi často nějakého "pomocníka", se kterým usnou v klidu. Zde ovšem pozor na velkou fixaci na konkrétní hračku - velký problém může nastat, pokud dítě svého oblíbence ztratí. Pokud u vás nastane tato situace, vyplatí se raději pořídit identického dvojníka pro případ ztráty. 

5. Zpívání ukolébavek, čtení pohádek

Způsob uspávání, který je starý jako lidstvo samo. Lidová slovesnost, folklór, krása slova a hudby - věřte, že tento způsob miluje velká část dětí (možná, že i všechny). Z uspávání se tak může stát krásný čas, který si zamiluje rodič i dítě. Možná, že i vy si vzpomenete, jak krásné to bylo, když vám maminka (babička, dědeček, tatínek) četla pohádku a vy jste se pomalu propadaly do říše snů. Pokud jste to zažily, tak se teď pravděpodobně s dojetím usmíváte a věřte, že stejné vzpomínky si odnese i vaše děťátko.

Maminka helcenka to například praktikuje takto: "Začali jsme synovi číst pohádky jako takové ve dvou letech. Čteme je před odpoledním spaním a čteme klasické pohádky jako Perníková chaloupka, Karkula, O kůzlátkách, O Koblížkovi, Hrnečku vař... Máme moc hezkou knížku, pohádky nejsou dlouhé, ta nejdelší zabere nejdéle 10 minut. 

Před večerním spaním pohádku vyprávím nebo chviličku zpívám písničky. Klidný hlas ho zklidní a i když neusne při pohádce nebo písničce, tak už nemá tendence vstávat a hrát si nebo dělat blbosti."

6. Estivillova metoda

V čem tato metoda vlastně spočívá a proč rozděluje rodiče na dva nesmiřitelné tábory? Dítě rodič uloží do postýlky, pronese "zaklínadlo" (tedy větu, která bude stále stejná), odchází a dítě ponechává v postýlce osamocené.

Dítě ve většině případů začne plakat, ale vy nesmíte ustoupit. V předem určených časových intervalech za dítětem vcházíte do pokojíku a stále opakujete ono zaklínadlo. Po několika dnech dítě pochopí, co po něm chce a mělo by se naučit usínat samo a spát celou noc. Nicméně tato metoda je opravdu jen pro hodně otrlé rodiče. Zda ji chcete vyzkoušet, si budete muset ujasnit už sami. Zkušenosti s touto metodou rozebírají samozřejmě i maminky ve fóru

Nekonečné období

I když občas máte při uspávání dítěte pocit, že tohle období nikdy neskončí, věřte, že opak je pravdou a vy budete časem jen vzpomínat na to, jak to bylo krásné, když byly děti ještě malé a tolik vás potřebovaly.

Tato slova potvrzuje i maminka fender: "Já bych dítě nikdy vybrečet nenechala, ani bych na něj nebyla tvrdá, ale to je věc názoru. Vojtíšek je ve složitém období, problémy se spaním mají v tomto věku často i děti, které spaly a usínaly bez problémů - poprvé si uvědomuje, že je samostatná bytost a to ho trochu děsí, proto jsou v tomle věku tak časté separační úzkosti atd. Jestliže je zvyklý na tvou přítomnost a objetí, tak bych se tomu nebránila, spíš bych to zkusila omezit postupně - nepomohlo by, kdyby sis s ním třeba lehla do velké postele a pak ho přenesla? A pak tak, jak radí holky, být u něj, zpívat, držet za ruku, prostě dávat najevo svou přítomnost. Koneckonců, za chvíli nás ti mrňousové budou mít na háku a nám ještě bude smutno po časech, kdy chtěli mít při usínání maminku u sebe."

A nyní už dobrou noc a sladké sny. A ať vás blechy štípou celou noc.

A jaké způsoby uspávání se osvědčily vám? Nezapomeňte se podělit, jak jste na svá batolata vyzrály vy.

Čti celý článek
redakce
21. čer 2018 Čtené 2816x

Při přečtení názvu článku možná jen nevěřícně kroutíte hlavou. Ke kojení přece není potřeba nic speciálního. Všechno, co k tomu potřebujete, máte jako maminka přece pořád u sebe. Do jisté míry máte pravdu, ale přesto existuje poměrně velká řada věcí, které jako kojící maminka využijete - především pro sebe, své pohodlí a zpříjemnění kojicích chvilek, kterých vás během prvního roku života miminka čeká požehnaně. Jiné "pomůcky" vám zase mohou ulevit či pomoci ve chvílích, kdy se při kojení vyskytnou drobné problémy.

Určitě se bez všech těchto vymožeností obejdete, ale věřte že některé z těchto pomůcek jsou vážně skvělé a v mnoha ohledech vám kojení usnadní a zpříjemní. A byla by tedy škoda se o ně z nevědomosti připravit.

Kojicí polštář

Jak již vypovídá název, jde o typ polštáře, který je speciálně upraven pro potřeby kojení. Většinou se jedná o dlouhý polštář ve tvaru podkovy, který je vystlaný různými materiály - např. polystyrenové kuličky, duté vlákno, líná pěna, molitan či pohankové slupky. 

Polštář je určen především pro kojení miminka - maminka si ho může obtočit okolo sebe z přední strany (miminko leží vždy bříškem směrem k mamince) nebo ho naopak může využít pro podložení sebe, aby mohla kojit v příjemnější pozici. Ale kojicí polštář je možné využít již v těhotenství, kdy vám pomůže při spánku zaujmout pohodlnější polohu pro odpočinek. Oceníte ho především ke konci těhotenství, kdy už bříško překáží téměř pořád.

Většina kojicích polštářů má povlak, který se dá sundávat a  jednoduše prát. Velká část miminek totiž při kojení občas ublinkává, takže je opravdu velice vhodné pořídit polštář se odjímatelným potahem. 

Jsou maminky, které se bez kojicího polštáře v podstatě neobejdou, jiným zase přijde naprosto zbytečný. Cena za nový polštář se pohybuje v rámci několika stovek.

Kojicí polštář využívala i maminka dashyyy, která si jeho přínos jednoznačně pochvalovala: "Kojicí polštář je určitě super věc na spaní v těhotenství. Výborná podpora při spaní na boku. Kojící polštář jsem ovšem využila i po porodu na kojení. Vzhledem k malým prsům jsem měla dost problém dostat malého do dostatečné výšky a polohy, aby se chytil a díky polštáři jsem si ho vždycky naštelovala tak, aby kojení bylo pohodlné pro nás oba." 

Oproti tomu uživatelka baraka1 ho i přes velkou snahu naučit se ho používat, neocenila: "Kojicí polštář jsem koupila již v těhotenství, protože se prý hodí i na spaní na boku. Mně to moc nesedlo a nakonec mi v posteli spíš překážel. Jeho chvíle nepřišla ani s narozením dcery. Při kojení mi nějak neseděl, malá mi přišla špatně napolohovaná, omezoval mě v pohybu. Vydržela jsem to s ním týden a vzdala to. Zkoušela jsem do něj ještě občas malou zapolohovat na spaní, ale moc se jí to nelíbilo."

Kojicí podprsenka

Jedna z mála věcí, bez kterých se při kojení neobejde snad žádná maminka. Jedná se o speciální typ podprsenky s košíčky, které jdou nahoře odepnout a tím umožňují pohodlné a zároveň také diskrétní kojení.

Mimo to je také možné pořídit sportovní podprsenky, které však využívají především maminky s menšími prsy. "Já osobně mám prsa spíše velká a tento typ podprsenek jsem si při kojení přesto oblíbila. Jsou velice pohodlné, a proto je používám především doma a na spaní, kdy je pro mě důležité pohodlí a to, že mě nikde nic nemačká."

Podprsenky je při kojení poměrně často potřeba prát, proto se doporučuje, aby každá maminka měla takové podprsenky alespoň dvě. Záleží však ale samozřejmě na každé konkrétní mamince a jejich potřebách.

Každá žena ví, že správný výběr podprsenky je velice důležitý a nejinak je tomu i s její kojicí variantou. Pokud vás zajímá, jak správně vybrat velikost kojící podprsenky, nakoukněte do wiki, kde je podrobný návod. 

Maminka mmirunda se s ostatními uživatelkami podělila o svou zkušenost: "Kojicí podprsenku jsem si koupila těsně před porodem. Využívala jsem ji zejména, když jsem šla někam ven a věděla jsem, že budu kojit někde venku. Abych nedělala ostudu. Byla jsem s ní moc spokojená. Nejspokojenější jsem ovšem byla v klasické sportovní podprsence, kterou jsem nosila takřka pořád. Hlavně teda doma. Nikde mě nic netlačilo, bylo pohodlná, pružná a účelná."

Do kojicích podprsenek se většinou dávají vložky do podprsenky, které absorbují volně odtékající mléko a zabraňují tak nepříjemným skvrnám na oblečení. Existují jak jednorázové, tak pratelné vložky. Vložky jsou potřeba především v době na počátku kojení, kdy ještě není laktace upravena podle potřeby miminka a tvoří se ho tak více, než je potřeba. 

Uživatelka veroushek ocenila především pratelné vložky. A proč? Přečtěte si její zkušenost: "Mně klasické jednorázové vložky do podprsenky dělaly mykózy bradavek, ať už jsem je střídala sebečastěji. Osvědčily se mi pratelné a později, kdy už nic neunikalo, tak odličovací bavlněné tamponky, prostě kůže musí dýchat!"

Kojicí oblečení

Kojicí oblečení je skvělé v tom, že je speciálně uzpůsobeno tak, aby bylo kojení pro maminku co nejpohodlnější a nemusela se při něm moc vysvlékat. Pokud chcete kojit na veřejnosti, je tento typ oblečení zajisté skvělou volbou, protože vám zajistí více diskrétnosti a komfortu - vy můžete v klidu nakojit a nemusíte se při tom stresovat, že vám bude někdo okukovat prsa. Nejčastěji se prodávají kojící šaty, trika a tílka. A nesmíme zapomenout také na kojicí noční košile, které oceníte hlavně při nočním kojení. A věřte, že zpočátku v noci prokojíte většinou opravdu hodně času.

Opět samozřejmě najdete i maminky, které vám budou tvrdit, že speciální kojicí oblečení není vůbec potřeba a že ony si po celou dobu kojení vystačily pouze se svým běžným oblečením. "Ano, já souhlasím. Nicméně za sebe musím říct, že se opravdu vyplatí mít pár kousků speciálního kojicího oblečení, které můžete doplnit vhodnými kousky ze svého běžného šatníku."

Odsávačka mléka

Odsávačka mléka je dobrá především v době, kdy se s kojením začíná. Může pomoci s nastartováním laktace, pokud je miminko hodně spavé a nechce být často přikládáno. Maminka si tak může začít odsávat mléko, a tím laktaci podpořit. Odsávačku maminky využívají i v případě, kdy potřebují od miminka odejít a nechtějí sahat po umělém mléku. V tom případě je ideální odsát mateřské mléko (pozor na vhodné uchovávání), které se pak miminku podá.

Existuje hodně druhů a značek odsávaček mléka. Nejzásadnější rozdělení je však na elektrické a manuální odsávačky. S elektrickou odsávačkou se maminky mohou setkat nejčastěji v porodnicích, její cena je totiž v porovnání s druhým typem opravdu vysoká. Oproti tomu manuální odsávačky jsou finančně dostupnější. Většina maminek je však nepořizuje zbytečně dopředu a zakoupí je, až když cítí, že by se jim hodila. V dnešní době je možné sehnat je na mnoha místech (v lékárnách, obchodech pro maminky, v eshopech) či je zakoupit v bazaru.

O svou zkušenost s pořízením odsávačky mléka se rozhodla podělit i uživatelka goiginka: "Po porodu císařským řezem jsem se potřebovala rozkojit. A v porodnici mi půjčili vakuovou elektrickou odsávačkou. Byla výborná. Během 5 dní jsem se dostala z 3 kapek za půl hodiny na 50 ml. Díky bohu za ní. No a samozřejmě mi bylo doporučeno si po každém kojení odsávat , aby se mi zvýšila laktace. Tak jsem vyslala přítele do lékárny, ať mi koupí elektrickou odsávačku."

Suplementor

Že nevíte, co si pod tímto pojmem vůbec představit? Jedná se o speciální pomůcku, která pomáhá s dokrmováním miminka přímo na prsu tak, aby byla podpořena laktace. Je to metoda, kdy je miminko dokrmováno způsobem, který nekazí techniku kojení, a kromě toho také dochází k potřebné stimulaci dvorců a především k potřebnému kontaktu miminka s maminkou. Suplementor je možné zakoupit (je však poměrně drahý), nebo si ho podle návodu  vyrobit doma.

Velice cennou informaci přináší i uživatelka alhena, která má zkušenost s oběma typy suplementoru a nabízí tedy zajímavé srovnání: "Mám zkušenost s kupovaným suplementorem i s doma vyrobeným a rozhodně je lepší ten domácí. Je prima koupit si zavařovací sklenici 53 ml se šroubovacím víčkem, do víčka udělat dírku a skrze ni protáhnout cévku CN01. Pouze CN01 má optimální průtok, aby nekazila kojení příliš rychlým tokem mléka. A tahle malá sklenička jde strčit kamkoliv, třeba i mezi prsa do sportovní podprsenky, případně se hodí ušít nebo uháčkovat si obal pro zavěšení na krk. Tyhle mini zavařovačky jsou super i na skladování MM v ledničce nebo mrazáku, stačí mít i víčka bez dírky. Navíc objem je na dokrmy ideální, moc se nehodí mrazit po větších objemech, často se zbytečně pak vylévá."

Kojicí kloboučky

Jsou to vlastně silikonové protézy bradavky, pomocí nichž se miminko přisává k prsu a saje s nimi mléko. Vyrábějí se ve více velikostech a jsou jedním z nejdiskutovatelnějších témat v oblasti kojení. Zatímco některé maminky přísahají na to, jak jsou skvělé a kojení by bez nich nezvládly, laktační poradkyně vztyčují varovný prst a říkají velmi důrazně: "Pozor". Používání kojících kloboučků s sebou totiž přináší velkou řadu poměrně nepříjemných rizik - pokud vás toto téma zajímá více, nezapomeňte nahlédnout do wiki.

Masti na ošetření bradavek

Nejlepší prevencí na ošetření bradavek je potírání mateřským mlékem a "větrání", kdy necháte po kojení prsa chvíli oschnout na vzduchu. Počátky kojení jsou pro většinu maminek náročné a prsa si musí na tuto novou činnost zvyknout, takže se mohou objevit bolesti bradavek.

Pokud se při kojení vyskytnou závažnější problémy, je vhodné mít doma pro jistotu nějakou vhodnou mast na jejich ošetření. Velice vhodné jsou například lanolinové masti, popř. můžete použít i krémy primárně určené na ošetření plenkové oblasti proti opruzeninám, jež používáte u svého miminka. Ale pozor, pokud máte na bradavkách kvasinkovou infekci, mastné krémy vše ještě zhorší. 

Přípravky na podporu laktace

Některé maminky hned po porodu nasadí homeopatika Ricinus communis 5CH, které pomáhají s nastartováním laktace. Tyto homeopatika samozřejmě můžete využívat po celou dobu kojení. Kromě toho si spousta maminek oblíbila kojící čaje, které obsahují bylinky, jež zvyšují laktaci. Mezi takovéto byliny patří pískavice řecké seno, benedikt lékářský, moringa olejodárná či jestřabina lékařská. Kromě výše uvedených bylin můžete sáhnou také po čaji z maliníku, který se dá popíjet již v těhotenství.

Nyní se podívejme na opačnou stranu - ukončení laktace. Při ukončování laktace mají některé maminky problémy s velkým tvořením mléka, které pro ně může být až bolestivé. I v tomto případě mohou pomoci bylinky či babské rady

A co vy, bez čeho si neumíte kojení představit? Nebo jste naopak koupily něco, co zpětně litujete? Podělte se o své zkušenosti do komentáře, jistě budou pro ostatní maminky velice přínosné.

Čti celý článek
redakce
20. čer 2018 Čtené 5412x

"Máte některá zkušenost s tandemovým kojením? Za necelé dva měsíce rodím a mému synovi budou tou dobou dva roky. Kojím ho dvakrát denně, ale přemyšlím, jestli to nebude spíš komplikace a jestli to do té doby neodbourat. Obavy mám z toho, že nepochopí, že prso není už jen jeho, a že se musí první nakojit miminko," ptá se jedna z maminek v diskuzi. Pojďme se tedy nejdříve podívat, co to tandemové kojení je a jaké má výhody.

Když otevřete slovník cizích slov a vyhledáte si výraz "tandem", dozvíte se, že se jedná vždy o něco ve dvojici. Nejinak je tomu i v tomto případě. Velmi jednoduše řečeno se tedy jedná o kojení ve dvojici. A onou dvojící se nemyslí matka s dítětem, nýbrž matka a dvě děti, které se kojí současně. Tyto děti se pak mohou kojit najednou ve stejnou chvíli, nebo v jiných chvílích ve stejném období.

Tandemové kojení se může zrodit už v období těhotenství

Když žena zjistí, že je opět těhotná a přitom ještě stále kojí své malé miminko nebo třeba i odrostlejší batole, čeká ji poměrně zásadní a důležité rozhodnutí. Musí se rozmyslet, zda kojení ukončí, nebo zda bude kojit i v těhotenství. Roli zde hraje mnoho faktorů a rozhodně se nedá říct, že by jedno z těchto dvou řešení bylo vždy stoprocentně správné a to druhé špatné. Nikoliv - správné rozhodnutí je přesně to, které učiní maminka sama. S trochou nadsázky se dá říci, že na tuto problematiku nemají jednotný názor ani sami lékaři. Jedni rezolutně doporučují ukončit kojení při zjištění těhotenství, druzí toto řešení považují za zbytečné, pokud těhotná žena netrpí problémy s krvácením.

Je nutné dodat, že kojení v těhotenství mohou (především v prvním trimestru) ženu potrápit různé nepříjemnosti - nejčastěji to bývá zvýšená citlivost prsou a bolest bradavek. 

Kojící těhotná maminka se ale rozhodně nemusí bát, že kojením staršího sourozence ubírá něco ještě nenarozenému miminku. Nikoliv - příroda to zařídila velmi moudře.

Nenarozené miminko je postaveno na nejvyšší místo a ženin organismus mu zajístí vše, co potřebuje. Ošizeno však nebude ani kojené dítě. Na  spodnní příčce pomyslého žebříčku důležitosti však stojí sama žena - je proto opravdu velice potřebné, aby dbala na svou stravu - měla by mít pestrý jídelníček plný vitamínů a minerálů. Pro lepší pocit může maminka sáhnout i po doplňcích stravy (vždy je ale lepší jejich užití konzultovat se svým gynekologem).

Pokud vás zajímají zkušenosti uživatelek Modrého koníka, které řešily otázku, zda v těhotenství přestat kojit, koukněte do diskuzí, kde je toto téma již rozebíráno.

Co se děje po porodu?

Je to tady, právě se narodil nový člen rodiny, který bude bezesporu potřebovat velkou spoustu mateřského mlíčka. Ale co ten starší? Zde opravdu hodně záleží na věku staršího sourozence a na tom, zda už je schopen (a také ochoten) konzumovat jinou stravu než mléko od maminky. Pokud se jedná o dítě, které je ještě závislé na kojení, je potřeba bezpodmínečně zabezpečit potřebný přísun živin i jemu. Možností je několik:

  • maminka může během těhotenství odsát mléko na dobu, kdy bude pobývat v porodnici
  • je možné zvolit ambulantní porod, tzn. odejít několik hodin po porodu do domácí péče
  • zařídit pobyt staršího dítěte v porodnici (zde je ale bohužel potřeba počítat s velkou neochotou v některých porodnicích)

V čem je tandemové kojení prospěšné?

O tom, že je jakékoliv kojení velice prospěšné pro matku i dítě, se určitě nemusíme rozepisovat. Zaměříme se tedy opravdu jen na výhody, které sebou přináší právě kojení v tandemu. A jaké konkrétní výhody to tedy jsou? Kojení s sebou nepřináší jen uspokojení pocitu hladu, ale samozřejmě také emocionální uklidnění a pomazlení. Pro maminku tedy tandemové kojení přináší skvělou příležitost, jak nakrmit, uklidnit a případně i uspat obě děti současně.

Pro staršího sourozence se může malý novorozenec jevit jako vetřelec, který mu vezme maminku, která byla do té doby hlavně jeho. Tím, že maminka kojí miminko i starší dítě zároveň, se starší necítí odstrčený. Citované zdroje uvádí, že tandemové kojení pomáhá snižovat míru žárlivosti mezi sourozenci. Pokud se starší dítě kojí v tandemu, přináší to ještě jednu nespornou výhodu. V počátcích kojení se v mateřském mléku kojenému dítěti předává ohromné množství protilátek a zdraví prospěšných esencí, které jsou sice primárně určené pro novorozence, ale fungují právě i u starších.

Tandemové kojení přináší výhody i mladšímu sourozenci - děti si při současném krmení budují pěkný vztah - velice často se  později při kojení drží třeba za ruce. Mateřské mléko má také tu výhodu, že čím více je ho spotřebováno, tím více se ho tvoří - a jestliže jsou na mlíko dva strávníci, je velká pravděpodobnost, že bude mléka vždy dostatek .


Mateřské mléko se přizpůsobí vždy konkrétní situaci

Mateřské mléko a jeho složení je naprosto unikátní v tom, že je vždy připraveno přímo na míru kojenému. V případě tandemového kojení se maminky rozhodně nemusí bát, že by miminku něco chybělo. Příroda to opět zařídila velice dobře - mladší sourozenec je považován za toho důležitějšího, proto se mléko přizpůsobuje primárně jeho potřebám. 

Jak tandemové kojení probíhá?

Již výše jsem se zmínila o tom, že maminka může kojit obě děti zároveň či postupně. Pokud maminka kojí obě děti současně, je velice důležité, aby zaujala takovou polohu, která je pro ni příjemná. Poté se doporučuji přiložit malé miminko a až poté si má najít vhodnou pozici na kojení i starší sourozenec, který je v tomto ohledu velice přizpůsobivý. Přesný návod na to, jak kojit v tandemu opět tradičně neexistuje, je potřeba zařídit se podle potřeb svých a také podle malých strávníků.

O tom, jak tandemové kojení probíhá v praxi se na fóru podělila i jedna z mnoha maminek na Modrém koníkovi: "Když syn měl dva roky, narodila se mi dcera, syn byl v tu dobu stále kojen - vždy po spaní, nechtěla jsem to odbourávat, aby si nemyslel, ze za to může miminko. Když jsme přijeli z porodnice, kojila jsem tandemově - syn byl překvapen novou chutí mléka (asi už bylo jiné složení při těch dvou letech) a že to teklo tak moc. Kojila jsem je najednou, mimino z jedné strany na kojícím polštáři -směr nohy ven, syna na obyčejném polštáři, taky nohy ven."

Zdroje:

http://www.biosferaklub.info/tandemove-kojeni/

https://www.mojezdravi.org/kojeni-v-tehotenstvi-tandemove-kojeni/2387

Čti celý článek
redakce
20. čer 2018 Čtené 8553x

Během prvního roku života dítěte jako bychom neřešili nic jiného než motorický vývoj. Leze, sedí, chodí? Super. Po dosažení milníku samostatné chůze však většinou jako když utne. Pokud nás zajímá motorika, pak již většinou jen ta jemná. To je ovšem chyba.

Hrubá motorika dítěte vyzrává ještě dlouho poté, co se naučí chodit – až do věku okolo 12 let. Neměli bychom na to zapomínat. Dobrá kvalita hrubě motorických dovedností bude pro dítě důležitá nejen v hodinách tělesné výchovy, ale i pro dobré zvládnutí jemné motoriky (tzn. činnosti rukou – psaní, kreslení, navlékání aj. i řečová motorika) a stav jeho pohybového aparátu po celý život.

Dobrou zprávou je, že většinu těchto věcí často s dětmi děláme automaticky. A spousta z nich se obejde bez větší finanční investice. Zajímá vás, co a jak? Čtěte dál!

Chodí… a co dál?

Děti začínají s prvními krůčky okolo 12 měsíců věku. Jistoty v chůzi pak nabývají zhruba do 18. měsíce. V této době také začínají běhat a s pomocí chodit po schodech.  Jaké hry můžeme dítěti, které již samo dobře chodí, nabídnout?

Naprostým základem je pohyb venku v různorodém terénu – louka, les, kopce, kamení (a na to potřebujeme kvalitní obutí nebo bosé nožky). Děti motivujeme k běhání, skákání, šplhání, lezení – to vše je přirozený pohyb pro tělo, který mu prospívá v jakémkoli věku.

Doma i venku můžeme připravit překážkové dráhy z nízkých překážek (stačí pár cm), které bude dítě překračovat, tunely, které bude prolézat (třeba z kartonové krabice), širší prkna položená na zemi jako kladina. Začínáme s jednoduchými úkony a podle zdatnosti dítěte přidáváme na obtížnosti.

Sbírání předmětů ze země a přenášení můžeme snadno zakomponovat do denních činností jako je úklid. Dítě trénuje sedání na bobek a ohýbání se. Předměty obměňujeme co do tvaru, materiálu, velikosti a váhy (přiměřeně). Také trénujeme chůzi po schodech s pomocí (děti nejprve nohy přisunují, střídání nohou přichází až okolo 2 let věku). Neúnavným parťákem se na příštích pár let stane míč – začínáme kutálením.

Už jsou mu dva

Okolo druhého roku začínají děti chodit po schodech samy, naučí se chodit po špičkách. Mezi druhým a třetím rokem umí skákat do dálky i výšky, dobře běhají a stojí na jedné noze. Ve 3 letech zvládnou i tříkolku. Překážkové dráhy můžou být i složitější, s vyššími překážkami nebo s přeskakováním. Přidáme i chůzi po kladině, obrubníku, lávkách nebo po čarách na chodníku.

I s míčem nabývá dítě větší jistoty, učíme házet na cíl, do koše či rodiči, a chytat. Můžeme měnit velikost a hmotnost míč(k)ů. Začínáme také s kopáním. Po druhém roce života bývá čas i na pořízení odrážedla – doporučujeme jednostopé (typ „kolo bez šlapaček“), které pomáhá trénovat rovnováhu.

Maminka betelgeuuz píše o odrážedle: „Přechod na šlapací kolo proběhl celkem rychle, s rovnováhou neměly problém, jen trochu zkoordinovat šlapání a řízení a naučit se nasednout a sesednout. Výhodou oproti kolu s postranními kolečky nebo tříkolce je, že je lehké, dá se dát pod kočárek, nebo nést v ruce, když už dítě nemůže. Odrážecí kolo se u nás využilo opravdu hodně, zrychluje nám cesty, některé trasy by holky pořádně neušly, nebo by to bylo na dlouho, ale na odrážecím kole to zvládly v pohodě.“

Okolo třetího roku začínají být aktuální i hry náročnější na koordinaci – chůze s vejcem na lžíci, přenášení kelímků s vodou, skákání v pytlích. Zpočátku je to pro děti velice obtížné, nicméně v předškolním věku jsou již tyto dovednosti zvládnutelné.

Dítě se také vyřádí na nejrůznějších sítích, žebřících a jednoduchých lezeckých stěnách, které najdete dnes téměř na každém hřišti. I trampolína najde uplatnění v dětském pohybovém režimu. Dětské chůdičky podporují koordinaci i rovnováhu.

Školka pomůže, škola příliš ne

U předškoláků přebírá část odpovědnosti za rozvoj pohybových dovedností mateřská škola, kde se dítě seznamuje i s kolektivními pohybovými aktivitami. Pamatujete si ze školky třeba hru „Na Mrazíka“, „Škatulata hejbejte se“ či „Čáp ztratil čepičku“? I takové skákání panáka či gumy, hraní kuliček nebo skákání přes švihadlo je skvělou činností. „Školkáčci“ již také bývají schopní naučit se dobře jezdit na koloběžce – jen u té pozor, aby děti střídaly odrazové nohy.

Maminka petule246 dává tipy na hry: „Určitě se osvědčilo házení šišek do kruhu v písku (postupně zvětšujeme vzdálenost od kruhu), závody v běhu a pak závodí jako medvědi - chodí s rozpřaženýma rukama a dělají brum brum, koníci, kačeny, vrána, čápi atd. Nebo běhají pozadu. Rozházíme cokoliv po dvorku a prckové běhají s košíkem a "sbírají houby". Dále se osvědčilo i kopání, házení míčem (my udělali bránu, postavili do ní některého z našich chlapů a kopalo se do brány), házení do dálky, skok do výšky (provázek přivážeme na dvě židle a skáče se přes to - mrňousům to moc nejde - lze i podlézat, skok do dálky ( klidně i z výšky)."

Se začátkem školní docházky bohužel dochází k rapidnímu úbytku tělesné aktivity u dětí. Dvě hodiny tělesné výchovy týdně jsou nedostatečné, k tomu si připočtěte sezení v lavici, doma u úkolů, u PC, u televize. Není divu, že v tomto věku se začínají objevovat první zdravotní potíže způsobené hypomobilitou – bolesti krční páteře a hlavy, vadné držení těla, ploché nohy. V tomto věku můžeme dětem nabídnout různé pohybově zaměřené kroužky a sporty. Stále nejlepší je ovšem spontánní pohybová aktivita – běhání, lezení, válení se v trávě, šplhání po stromech a skákání po kamenech. Mimochodem, tyto pohybové hrátky prospějí i nám, dospělým.

Pokud chcete zvýšit motivaci vašich ratolestí i doma a nebojíte se investice, můžete zakoupit i společenské pohybové hry (typu Aktivity, Twister aj.) nebo herní konzole s pohybovým snímačem, které vám umožní si před televizí třeba zahrát tenis. Ať už se rozhodnete pro nízkonákladová či finančně náročnější řešení, užijete si s dětmi hodně zábavy v pohybu.

Čti celý článek
redakce
19. čer 2018 Čtené 11279x

„Měla jsem z prvního manželství hodně špatnou zkušenost a tak jsem nový vztah ani nehledala, chtěla jsem zůstat se synem sama. Ale člověk míní a pak je najednou všechno jinak. A tak mi za pár let můj v té době čtyřletý syn 'sbalil' toho nejsympatičtějšího zákazníka, kterého jsem v trafice, kde jsem prodávala, měla. Prostě na nás úplně samozřejmě čekal před kinem, kam jsme měli dopředu naplánováno jít na pohádku, syn se s ním už z dálky vítal a oznámili mi, že jde do kina s námi. Dnes je synovi už dvanáct let, kromě něj máme ještě tříletého prcka a jsme manželé. Takže za sebe myslím, že je úplně v pohodě možné najít si prima chlapa i s dítětem a to i v případě, že žena nehledá.“

Jste maminka bez partnera s jedním nebo více dětmi, napjatým rozpočtem a nedostatkem volného času. Jak si v takovém případě najít partnera? Mnoho žen na pokusy o seznámení raději rezignuje. Kde ale může osamělá matka najít muže a přitom „nekrást“?

Najít normálního muže je pro mnoho samotných maminek často úkol takřka nadlidský. Ne každý muž má dostatek odhodlání na to, začít vztah se ženou s dětmi. Někteří chtějí jen nezávazný vztah, jiní se ještě pomalu ve 40 letech drží matčiny sukně a u vás by rádi, aby to probíhalo stejně jako doma a normálního muže, aby člověk hledal pomalu lupou. Kde najít toho pravého chlapa s velkým „Ch“, kde najít „Pana Božského“? Je mnoho žen, které to dokázaly a vy si z nich můžete vzít příklad.

Jarmilka: „Mám to taky za sebou, mám dvě děti, kluk 7, dcera 4. Já nikoho nehledala, našel si mě sám a pořádně mi otevřel oči. Byla jsem s ex přítelem 8 let, celou dobu jsem zažívala peklo, bil mě, chodil po hospodách a podváděl, nic nešlo odpustit, držely mě jen děti. Pak se objevil on. Jsme spolu rok a půl, je mi s ním moc dobře, děti ho mají rády, což je pro mě důležité. Dítě nechce, takže vím, že to nebude napořád, zatím si to užívám naplno.“

Johanda: „Já jsem se s manželem seznámila právě na takové oldies dýze. V životě by mě nenapadlo, že se tam vyskytují i normální chlapi a jeden se teda vyskytl. Až později jsem zjistila, že dokonce chodíme na stejnou školu. Jinak hledání partnera bych taky nechala volný průběh. Řekla bych si, chci fajn chlapa a fajn tátu pro prcka, ale nedržela bych se toho nějak křečovitě, jakože jinak se mi zhroutí svět. Však on přijde ten pravý, tomu jsem vždycky věřila.“

Jak si najít dobrého partnera po rozvodu či rozchodu?

Není to jednoduché, ale jde to. Koučka a terapeutka Soňa Slámová o tom říká: „Rozvedená žena udělá nejlépe, když se bude po rozvodu (rozchodu) soustředit na sebe – na své tělo i duši, na své zájmy, vzdělání, profesi a samozřejmě děti. Je dobré si ověřit, zda se o sebe opravdu umí postarat a být samostatná – pokud ne, ať si dá čas se to naučit! Klidně s pomocí odborníků či známých. Jen tak se vyhne tomu, že se pověsí na krk prvnímu muži, který o ni projeví zájem. Navíc mnoho pánů bohužel intuitivně vycítí nejistotu a možnou závislost, což je buď odradí, nebo toho zneužijí.“

Pamatujte si, že ani zdaleka tolik nezáleží na tom, zda máte 50 kg i s postelí, pevný zadeček a dokonalou pleť bez poskvrny, ale zda v sobě máte nějaké sebevědomí a dostatek ženské energie.

Několik rad pro ženy, které hledají:

  • Pamatujte si, že všeho moc škodí a čím víc hledáte, tím menší je pravděpodobnost, že najdete.
  • Buďte otevřená a připravená přijímat něco nového do svého života.
  • Nebuďte úplně pasivní. Jděte štěstí trochu naproti. Klidně odpovězte na zajímavý inzerát, vyjeďte někam na víkend a děti nechte u babiček. Pozval vás kolega? Proč nejít, pokud je svobodný. Nemusíte si ho hned brát.
  • Pamatujte si, že doma na gauči nového partnera určitě nenajdete. Objevte nové koníčky, jezděte na výlety, sportujte a užívejte si života.

Kde hledat?

Máte kamarádky, které mají dostatečný okruh známých? Tak proč nevyužít jejich pomoci a nenechat je, ať si zahrají na staré dobré dohazovačky. Dobře vás znají a tomu mohou přizpůsobit i muže, kterého vám doporučí. I když to třeba neskončí velkou láskou, můžete alespoň získat nové známosti a přátele.

Jestliže nepracujete ve vyloženě ženském kolektivu, může být dobrým místem k seznámení i práce. Ovšem zde opatrně. Je dost pravděpodobné, že většina kolegů už je ženatých nebo má trvalý vztah a hledají jen menší románek a povyražení. Hledáte-li něco dlouhodobějšího, ověřte si, že je ten sympatický kolega, který vás tak urputně zve na rande, opravdu svobodný. 

Obrovským fenoménem je dnes rande přes internet. A zejména u žen s dětmi. Nemají totiž věčně čas hledat někde v terénu a internetová seznamka mnoho vyřeší. Nemusíte si hned dávat inzerát s nápisem „Jsem volná, kdo mě chce?“, ale popovídat si čas od času na chatu s dalšími lidmi nebo zajít na nějaké setkání rozhodně není špatné. Nechodí tam jen magoři a úchylové. Vy jste přece také normální. Klidně to mohou být lidé, kteří stejně jako vy nemají prostě čas se seznamovat. Rande naslepo může být nakonec i velmi příjemným překvapením.

Pattie: „My jsme se taky seznámili přes internetovou seznamku, už je to skoro 9 let. Ale tenkrát měli k netu přístup většinou jen vysokoškoláci, doma měl internet málokdo (já sama chodila tajně do počítačové učebny na ČVUT, kam mě propašoval kamarád). Dala jsem si inzerát spíš tak ze zvědavosti a ozvala se mi samá ucha - matfyzáci a ČVUTáci... Bylo to strašné, ale ten poslední byl fajn. Šla jsem na to rande už dost znechucená (další technický ucho, který bude vykládat o lásce k matematice - ach jo) a ten jistý mě překvapil. Sice má pořád počítač jako lásku č. 1, ale dá se s tím naučit žít.“

Jedna rada od nás: Nový objev, jakkoli zajímavý, si nikdy nezvěte až domů. Na první rande volte vždy veřejná místa.

Už se znáte

Sešli jste se a dokonce několikrát. Vše vypadá nadějně a rozumíte si. Teď přichází další krok, chcete ho seznámit s dětmi. To je ale brzy. K dětem nového možného partnera přiveďte až ve chvíli, kdy si jste stoprocentně jistá, že on je ten muž, se kterým chcete žít a dotyčný s tím souhlasí.  

Seznamování s dětmi by mělo probíhat postupně a pomalu. Můžete třeba nejdřív jen společně vyrazit na výlet, do kina, na pouť jako kamarádi. Děti zpočátku budou nedůvěřivé, možná se přidá i žárlivost. Netlačte na pilu a nechte děti, až si přítele obhlédnout nejdříve samy.

Na závěr pár rad pro muže:

  • Buďte upřímný a nikam nechvátejte.
  • Matka samoživitelka bývá velmi opatrná a zranitelná.
  • Počítejte s jejími dětmi. Bez nich to nepůjde.
  • Nemějte potíže s tím, že musí jít brzy domů, když máte rande.
  • Její láska a péče bude vždy patřit hlavně dětem a až teprve poté vám.
  • Tyto ženy dokáží být velmi realistické, tolerantní a rozumné. Už ví, co od života chtějí a vztah s nimi může být naprosto úžasný, pokud jste na to připraven.

Univerzální návod není

Neexistuje žádný univerzální návod, jak si najít muže v kterékoliv fázi života. Důležité je především to, abyste našla samu sebe. Naučila se mít se ráda a milovat svůj život takový jaký je. Až se naučíte být šťastná s tím, co máte, jste připravená začít hledat nového životního partnera.

Zdroj informací: 

www.dama.cz 

www.novinky.cz

www.xman.idnes.cz

Čti celý článek
redakce
19. čer 2018 Čtené 740x

Porod je záležitostí, která se určitě do detailu naplánovat nedá. Mnoho věcí ale ovlivnit žena může. A jak? Třeba rozumně a dobře sestaveným porodním plánem. Ten byl ještě v nedávných dobách trochu tabu, ale dnes již až na některé výjimky není v porodnici problém s jeho akceptováním. Porodní plán se může stát dobrým komunikačním nástrojem rodičky se zdravotníky. Jaké informace by v něm neměly chybět?

K čemu slouží porodní plán?

V podstatě se jedná o soupis toho, jak by měl váš porod ideálně probíhat. S jeho pomocí si ujasníte priority, ale k tomu samozřejmě potřebujete kvalitní informace. Ty můžete získat v knihách, na internetu, předporodních kurzech, u porodních asistentek nebo zkušenosti maminek, které si už samy svůj porodní plán připravovaly. Velmi zajímavá diskuze na toto téma se nachází i na Modrém koníku.

Jak by mohl porodní plán vypadat?

V první řadě si odpovězte na několik otázek. Koho chcete mít u svého porodu, jak se stavíte k jednotlivým zákrokům, které ano a které ne. Jak si představujete první chvíle s miminkem. Při sestavování porodního plánu je vhodné uvést hned v úvodu vaše důvody pro výběr té konkrétní porodnice. Zmiňte příjemné prostředí i personál. Následně se rozepište o tom, jaké máte požadavky pro každou dobu porodní.

Začněte nejdůležitějšími požadavky

  • podrobné informace o postupu porodu a znát předem každou skutečnost, která bude následovat
  • přítomnost partnera, duly, porodní asistentky při porodu
  • pokud to není nutné z lékařského hlediska, porod by měl probíhat přirozeně a bez vnějších zásahů

I. doba porodní

  • v místnosti pro první dobu porodní můžete požadovat klid
  • informace o všech zásazích nebo o důvodu podávání léků. Odmítáte jakýkoliv zásah bez vašeho svolení
  • klystýr (ano-ne)
  • holení (ano-ne)
  • poslech hudby, aromaterapie, atd.
  • epidurální anestezie (ano-ne)
  • neomezování pohybu a co nejmenší monitorování miminka
  • možnost pohybu i při napojení na monitor
  • přítomnost studentů medicíny (ano-ne)

II. doba porodní

  • možnost výběru poloh pro tlačení
  • nastřižení hráze (ano-ne)
  • šití při malém poranění (ano-ne)
  • při komplikacích informovanost o všech krocích, v případě nutnosti císařského řezu (celková anestezie nebo lokální)
  • pokud bude nutná celková anestezie, můžete požadovat, aby bylo miminko ukázáno partnerovi

Po porodu

  • informace o stavu miminka
  • položení miminka ihned po porodu na bříško (bonding)
  • může být miminko hned po porodu měřeno a váženo (ano-ne)

Šestinedělí

  • miminko neustále u sebe po celou dobu pobytu v porodnici
  • nadstandardní pokoj
  • vyšetřování miminka jen za přítomnosti matky

Pečlivě vybírejte porodnici

Vámi zvolenou porodnici navštivte ještě před registrací už v těhotenství. Většina z nich nabízí i informační hodiny pro nastávající maminky. Můžete probrat svůj porodní plán předem a zjistíte, zda jsou vůbec vaše požadavky reálné či nikoliv.

I když budete mít porodní plán precizně vypracovaný, nezapomínejte, že se jedná především o vaší představu ideálu. Musíte však počítat s tím, že porod nemůžete mít přesně nalajnovaný a s velkou pravděpodobnosti nebude přesně takový, jak jste si ho vysnila. Přistupujte k němu otevřeně, s klidem a vědomím, že jste na něj připravená.

Čti celý článek
redakce
18. čer 2018 Čtené 463x

Existuje velmi rozšířený mýtus ohledně mléčných zubů. A to ten, že nemají kořeny. Je to ale nesmysl. Kořeny mají. Mnoho lidí tomu věří hlavně proto, že obvykle nemají kořeny při vypadnutí. Ale ani to není stoprocentní pravda, a proto bychom měli být obezřetní při každém viklajícím se zoubku. Někdy je zkrátka nutné nechat trhání mléčných zubu na odborníkovi.

Jak je to s kořeny u dočasných zubů?

Zuby se začínají vyvíjet již někdy kolem pátého až šestého týdne těhotenství. Prořezávat se začnou většinou kolem půl roku života dítěte a na tomto procesu se právě hodně podílejí zubní kořeny. Jak se v čelisti kořen vyvíjí a formuje, tlačí korunku ven z dásně. Každý ze zubů má tedy své kořeny, které působí proti viklání zubů a zabraňují jeho vypadnutí.

Aby trhání mléčných zubů nebolelo

Příroda je velmi moudrá a v době, kdy nastává čas, aby mléčné zuby přenechaly místo těm trvalým, se aktivuje vývoj kořene trvalého zubu, který postupně posunuje korunku tohoto zubu ven. Kořen mléčného zubu se postupně rozpouští a vstřebává se. V podstatě zmizí a mléčný zub se začne kývat, uvolňovat a po čase vypadne nebo je vytržen, pokud působí potíže.A tady často rodiče řeší otázku, zda mléčný zub vytrhnout, nechat vypadnout nebo jít s dítětem k zubaři.  

Když není žádný problém, zvládnete vše v klidu doma. Někdy zub vypadne a ani nevíte jak, jindy si ho děti vyviklají jazykem. Pokud tomu chcete pomoct a zub se viklá opravdu hodně, je nejjednodušší použít suchý buničitý čtvereček nebo složený papírový kapesník a zoubek rychlým pohybem dopředu jakoby vylomte. Takto se vyndavají přední zoubky. U zadních je to o něco náročnější a často si už musí rodiče pomoci nehtem. Jestliže se bojíte, že to vaše dítě bude bolet, nebojte se navštívit zubaře, který celý problém vyřeší za pár vteřin.

Záleží na vás i na dítěti, některé dají přednost ordinaci lékaře, stejně jako u uživatelky etinka: "Starší dcerka chtěla skoro s každým zubem jet raději k zubařce, a tak jsme taky jezdili. Bylo to v klidu. Syn si to zase raději nechá vytáhnout ode mne, jsou každý jiný. Osobně v tom nevidím nic divného, dojít s mléčnými zuby k zubařce. Měla vždy takové šikovné kleštičky, zoubky dala do takového malého pouzdra, dcerka je má dodnes schované a to jí bude už 15."

Uživatelka babanci razí názor, že je zbytečné tahat děti k zubaři s viklajícím se mléčným zubem: "My trhali doma, většinou si je dítka tak vyviklala, že pak vypadly už opravdu skoro samy, takové to, ukaž, já se jen podívám a drc, jé, on vypadl a já na něj přitom skoro nesáhla.  Anebo do něčeho kously a bylo to. Nikdy jsme u zubaře s prvním zubem nebyli. Ze zubaře máme hrůzu i my dospělí, tak jsme je tam prostě nebrali, pokud to nebylo opravdu nutné, ale každý to může mít jinak, a co je komu do toho, že?"

Klasický provázek uvázaný za zub není zase tak skvělý nápad. Je dost náročné přivázat provázek na pevno k zubu a je mnohem lepší použít obyčejný kapesník. Pokud to chcete přesto zkusit, máme pro vás jedno zajímavé a netradiční trhání mléčného zubu. 

Pamatujte na to, že i chybička se může vloudit a u některých mléčných zubů může jejich kořen nebo část zůstat neporušená. V takovém případě si začne trvalý zub hledat jinou cestu a začne se klubat „ve druhé řadě“. Pokud už začne být vidět a mléčný zub stále drží a nevypadá, že by chtěl vypadnout, dojděte raději k zubaři. Zákrok není ani zdaleka tak hrozný, jak by se mohlo zdát a zdravý chrup vašich dětí za to určitě stojí.

A jak vlastně takové trhání mléčných zoubků probíhá?

Před samotným trháním zubu nanese stomatolog anestetický gel k mléčnému zoubku. Dáseň pak začne mravenčit a až poté se podá anestetická injekce. Dítě tedy vpich ani necítí, maximálně tlak. U dětí, které se hodně bojí, je možné použít i analgosedaci, což je kombinace dvou léků. Jeden tiší bolest a druhý dítě zklidní a způsobí pozákrokovou amnézii. Dítě si tedy nepříjemný zákrok nepamatuje. To je vhodné zejména tehdy, kdy má dítě obrovský strach. Cílem analgosedace je utlumit bolest a zklidnit pacienta, čímž dojde k uvolnění svalů. Oproti narkóze se jedná o mnohem menší zátěž a výrazně nižší riziko případných komplikací.

Někdy je možné trhat zuby také v celkové narkóze, ale tam už je nutná hospitalizace v nemocnici a rekonvalescence o něco delší. Přistupuje se k ní ovšem jen velmi výjimečně, zejména tehdy, když je opravdu problém dítě ošetřit a jedná se např. o komplikovaný zánět nebo podobnou velmi naléhavou záležitost. 

Netrapte dítě zbytečně

Trhání mléčného zubu, pokud nechce ven dobrovolně, určitě není nic příjemného. Naštěstí dnes díky kvalitní medicíně je možné bolest maximálně eliminovat. Je zbytečné dítě trápit a stresovat, když je možné provést zákrok bezbolestnou cestou.


Zdroje informací: 

www.cmcpraha.cz

www.120na80.vitalia.cz/

www.cs.wikipedia.org

Čti celý článek
redakce
18. čer 2018 Čtené 1300x

Pro některé ženy je porod doma děsivou myšlenkou a pro jiné naprostá samozřejmost. Porodit v domácím prostředí je to nejpřirozenější, co můžete zažít. Teprve pak může žena poznat, jak mnoho podob může mít. Pokud se pro něj rozhodnete i vy, měly byste se na něj pečlivě připravit, abyste co nejvíce eliminovaly rizika, která jsou s porodem spojena.

Na ženy, které se rozhodnout rodit doma se stále ještě pohlíží jako na nezodpovědné osoby. A tento způsob porodu není příliš rozšířený ani v západních zemích. V Německu takto rodí asi 2 % žen, v USA asi 3 %. Oproti tomu v Holandsku se doma narodí až 30 % dětí. Ženy se k tomu kroku rozhodnou z různých důvodů. Velmi často je to proto, že mají špatné zkušenosti z předchozích porodů v nemocnici, nechtějí, aby jim do něj někdo zasahoval, nebo si chtějí vychutnat celou atmosféru zrození nového života doma se svými nejbližšími. Abyste skutečně mohla rodit doma, musíte mít naprostou jistotu, že to skutečně chcete a víte, že domácí prostředí vám evokuje bezpečí.

Kdy můžete o domácím porodu uvažovat?

Abyste o tomto způsobu porodu mohla uvažovat, musíte být naprosto zdravá a mít těhotenství bez komplikací. Zároveň je nutné neužívat žádné léky a samozřejmě ani návykové látky. Vaše děťátko by na konci těhotenství mělo spočívat v podélné ose a hlavičkou dolů. Jestliže již porod začal, může poklidně pokračovat, pokud se neobjevily žádné zdravotní překážky v jeho průběhu, dítě je stále uloženo v ideální poloze, kontrakce jsou pravidelné a sílí. Plodová voda musí být čirá a nezakalená.

Samozřejmostí je to, že nekrvácíte jasnou krví. Pro hladší průběh porodu je dobré, abyste při něm nebyla sama. Ideální je u sebe mít tatínka a porodní asistentku.

Porodní asistentku si musíte sama zaplatit, její péče není hrazena z veřejného zdravotního pojištění a někdy může být velký problém sehnat k porodu opravdu dobrou a zkušenou osobu. Stejně tak pamatujte na to, že některé administrativní záležitosti si musíte zařídit taktéž sama. Počítejte i s odsuzujícím pohledem některých lidí nebo lékařů, může být problém sehnat pediatra, který se na vaše novorozené miminko podívá do 24 hodin.

Možné komplikace při domácím porodu

Nejčastější komplikace, které mohou nastat, jsou: pomalu se rozbíhající porod, záklon hlavičky v průběhu první doby porodní, pokles ozev, krvácení jasnou krví, výhřez pupečníků, vysoký krevní tlak, neodloučení placenty, velká porodní poranění a špatná adaptace novorozence. I když vás to mohlo vyděsit, je nutné říci, že tyto komplikace jsou velmi vzácné.

Jak může pomoci porodní asistentka

Porodní asistentka nemůže při péči o těhotnou a rodící ženu podávat žádné léky. Může tedy pečovat jen o takovou ženu, která rodí normálně fyziologicky. Pokud se vyskytnou problémy, které ona nemůže vyřešit a mohly by ohrozit matku nebo dítě, doporučí převoz do porodnice.

Aby byla spolupráce s asistentkou při porodu bezproblémová a plynulá, je nejlepší, když ji kontaktujete již během těhotenství, abyste ji měla čas poznat, probrat svá přání a představy. Vztah mezi rodící ženou a porodní asistentkou by měl být založen na vzájemné důvěře.

Po úspěšném porodu musí asistentka zkontrolovat celistvost placenty a ránu po porodu. Pokud by bylo třeba velké šití nebo nebyla placenta celá, musí rodička do nemocnice. Placentu je nutné zvážit a uschovat do plastového sáčku. Ta se uchová na 24 hodin v ledničce a poté si ji porodní asistentka vezme a dá jí zlikvidovat jako biologický materiál. Asistentka může mamince pomoci s kojením a měla by ji ještě navštívit několikrát po

porodu stejně jako pediatr novorozence.

Po porodu by měla být maminka ihned s dítětem, to musí být v teple a nejlépe v klidném prostředí. Asistentka musí mít podrobnou dokumentaci o porodu a vyplnit tiskopisy o narození dítěte.

Co se týče péče o novorozence, je nutné ho osušit a zakrýt. Nesmí prochladnout. Porodní asistentka také vyhodnotí apgar skóré, odstřihne pupečník a podváže. Zkontroluje teplotu, dýchání a srdeční tep. Změří a zváží novorozené miminko.

Jak probíhá domácí porod?

Je jasné, že přesný průběh domácího porodu popsat nemůžeme, protože každý porod je jiný a stejně tak i jeho přesný průběh. Může být rychlý i pomalý, málo i více bolestivý. Každopádně si připravte potřebné věci včas a s dostatečným předstihem, a také si dobře rozmyslete, jaké kulisy a pomůcky chcete využívat. Samotná porodní asistentka si s sebou nejspíše přinese sterilní rukavice, šicí materiál, dezinfekční roztok, svorku na pupečník, CTG, gynekologická zrcátka, apod.

Co si připravit pro domácí porod?

V místnosti, kde budete rodit, si připravte

  • CD přehrávač,
  • kameru,
  • fotoaparát,
  • svíčky a zápalky,
  • aromalampu,
  • kbelík a hadr na setření podlahy,
  • velký polštář a igelitový pytel,
  • deku,
  • volné triko,
  • nádobku s rozstřikovačem a studenou vodou,
  • hygienické vložky,
  • masážní olejíček,
  • termofor,
  • sáček s peckami z třešní,
  • svačinu pro manžela a porodní asistentku,
  • pití pro sebe,
  • jednorázové podložky (větší množství),
  • igelitovou podložky na podlahu,
  • prostěradlo,
  • ručníky,
  • bavlněné pleny,
  • teplé ponožky,
  • žínku na otírání čela,
  • baterku,
  • dezinfekci,
  • misku či malý kbelík na placentu,
  • nesterilní rukavice,
  • gumu na podvázání pupečníku,
  • kapky na ošetření očiček,
  • čisté ostré nůžky,
  • odsávačku hlenů,
  • sterilní obinadlo,
  • oblečení pro miminko.

Pro všechny případy si zabalte i tašku do porodnice, kde musíte mít své doklady, těhotenskou průkazku, oddací list nebo list z matriky o přiznání otcovství, toaletní potřeby, ručník, obuv na přezutí, noční košile, ponožky, vložky a vybavení pro miminko. Na stránkách porodnice je většinou napsáno, co musíte mít s sebou a co je na pokojích k dispozici.

Jak se na porod doma dívají lékaři?

Lékaři se k domácím porodům stavějí spíše negativně. Počítejte tedy s tím, že se na vás nebude příliš přívětivě dívat ani váš gynekolog a ani pediatr. Toho hledejte raději s dostatečným předstihem. Porody doma mají svá rizika, zejména v případě, že se náhle zhorší stav novorozence nebo matky. V takovém případě nemusí přijet pomoc včas, zatímco v porodnici by byla okamžitá. Z hlediska legislativy nejsou v České republice zákonem domácí porody zakázány.

Rozhodnutí o tom, zda chcete rodit doma nebo v porodnici je jen na vás. Musíte ale zvážit všechny pozitiva a negativa. Radou by vám mohly být i diskuze maminek o domácím porodu. Pokud byste raději rodila v bezpeční porodnice, ale zároveň nechcete do porodu příliš zasahovat, aby vám bylo dítě hned po porodu odneseno pryč či jiné zásahy, můžete vyhledat takové zařízení, které se poklidné domácí atmosféře svým vybavením i přístupem blíží. Zároveň si sepište porodní plán se svými přáními a konzultujte jej s personálem porodnice, kterou si dojděte prohlédnout předem. Je to dobrý kompromis mezi touhou po přirozeném porodu v domácím prostředí a bezpečím nemocnice.

Čti celý článek
redakce
17. čer 2018 Čtené 3224x

Fibromyalgie znamená hlavně každodenní bolest, která se nepředvídatelně a v různé intenzitě stěhuje do různých částí těla, pocit únavy, ze které se snažíte vyspat a různé další obtíže, například se spánkem, s mluvou, s koordinací těla. Co všechno čeká člověka při podezření až po potvrzení tohoto onemocnění?

Co je fibromyalgie?

Fibromyalgie je onemocnění způsobené neurologickou nerovnováhou v centrálním nervovém systému. Mezi hlavní  a prvotní projevy tohoto onemocnění patří chronická bolest, která mění intenzitu i místo bolestivosti.


Bolest doprovází únava, ze které je obtížné se vyspat, odpočinek nepomáhá. Únava je tak intenzivní, že připomíná vyčerpání těla i mysli, zároveň je však pro nemocné obtížné dosáhnout dobrého spánku, při kterém by si odpočinuli.


K chronické bolesti se poté přidávají i příznaky připomínající neurologická onemocnění, například roztroušenou sklerózu nebo následky mozkových příhod, včetně paralýzy nějaké části těla, potíže se zrakem, s mluvou a myšlením.

Co při fibromyalgii doprovází bolest?

    • zvýšená únava, která nepolevuje odpočinkem nebo spánkem a může přecházet do pocitu vyčerpání
    • bolesti hlavy, čelistí, krční páteře
    • záněty močového měchýře, které se opakují a jsou rezistentní proti antibiotické léčbě
    • hypermobilita, tedy volnost kloubů, nemocní jsou velmi dobře ohební
    • ráno bývá fibromyalgik ztuhlý, špatně uchopuje předměty do rukou, dlouho mu trvá, než rozpohybuje končetiny a může se plynule rozejít
    • otoky v místě bolesti, jejich horkost
    • studené ruce a nohy
    • bývá mu zima i když ostatním je teplo, v zimním období usíná velmi oblečen a přikryt několika vrstvami dek
    • nevolnosti, pocit na zvracení, u kterých nenachází příčinu v jídle nebo vůni
    • přibývání na váze, ačkoli nemění jídelníček
    • neuroglykopénie, tedy pocit hladu a nevolnosti z hladu
    • závratě,
    • při chůzi je nejistý, má ztuhlé svaly, zakopává, špatně se orientuje v prostoru
    • nešikovnost, neschopnost tvořit s malými předměty, zhoršení písma a malování
    • alergie, neadekvátní reakce na různé potraviny, vůně, materiály
    • ekzémy, svědění kůže, alergické kožní reakce na bodnutí běžným hmyzem
    • bolestivé žíly,
    • suché sliznice, stálý pocit suchosti v ústech, suché oči, ale i pochva
    • úzkosti,
    • syndrom dráždivého tračníku
    • syndrom neklidných nohou
    • mnohdy i deprese.

Fibromyalgikům nedělá dobře:

        • stres, rychlé nebo vypjaté situace, ale třeba také televizní zprávy, akční filmy nebo horory
        • námaha, duševní i fyzická
        • chlad
        • průvan
        • hluk, hlasitá hudba
        • když na něj současně mluví více lidí

Dále je sužují potíže:

        • s dýcháním
        • s vypadáváním vlasů
        • s hlukem
        • s menstruací, její vynechávání, intenzita
        • s návaly pocení, trpí pocity jako u menopauzy
        • s chrapotem
        • s porozuměním mluvy i písma
        • s pamětí
        • s polykáním
        • se zažíváním
        • se srdečním rytmem
        • se záněty v krku
        • se spánkem
        • se zrakem
        • se sluchem
        • se stolicí

Diagnostika fibromyalgie

Zásadní překážkou v diagnostice tohoto onemocnění je, že doposud nebyl objeven fyziologický důkaz, který by fibromyalgii jasně potvrzoval. Ani z krevních testů či prohlídkou nejmodernějšími lékařskými přístroji nelze onemocnění diagnostikovat. Diagnostika onemocnění tedy probíhá vylučovací metodou - absolvováním odborných vyšetření u různých odborných lékařů, kteří hledají příčinu z krevních testů nebo vyšetření. Pokud příčina vašich potíží není nalezena, je na řadě návštěva takzvané ambulance pro léčbu bolesti. Obvykle se nachází ve větších nemocnicích nebo poliklinikách a ordinují v ní lékaři, kteří mají zkušenosti s léčbou bolesti, u které se nenašla žádná příčina v pohybovém nebo například nervovém aparátu. 

Lékař, který fibromyalgický syndrom zná a přistupuje k němu komplexně, obvykle k diagnostice používá takzvaný FIQ dotazník. Lékař vám při této prohlídce bude prohmatávat předem určená místa na těle. Tyto body, kterých je celkem 18 a na těle se nacházejí v páru na každé straně těla, se nazývají trigger points, u nás se používá výraz spouštěcí body, fibromyalgické body.

Pokud fibromyalgií trpíte, zmáčknutí těchto bodů je pro vás velmi bolestivé, avšak zdravému člověku, kterému by lékař prováděl toto pohmatové vyšetření, by tisknutí těchto bodů nezpůsobovalo žádnou bolest. Lékař do dotazníku zapisuje, která místa pro vás byla bolestivá a v jaké intenzitě.

Znázornění 18 fibromyalgických bodů, jejichž tisknutím se diagnóza fibromyalgie potvrzuje

Léky, které vám s fibromyalgií pomohou

Prvotním požadavkem každého nemocného jsou léky na bolest. Mezi první léky tlumící bolest patří analgetika, které ovšem na silnější fibromyalgické bolesti nezabírají. Dalším krokem poté bývá postup k opioidům a opiátům.

Doplňkem pro léky tlumící bolest mohou být i myorelaxanty, léky, které uvolňují svalové napětí. Další skupinou léků používanou při léčbě jsou tricyklická antidepresiva, používaná v psychiatrii pro léčbu depresí. Ve léčbě fibromyalgie jsou využívána nejen jako léčba přidružených psychických obtíží, ale také kvůli léčbě bolesti. Tato antidepresiva totiž dokážou přerušit dráhu neuronů, které dávají mozku znamení, že tělo trpí bolestí. Navíc i dokážou zlepšit spánek.

Velmi důležitou roli v léčbě fibromyalgického syndromu pak hraje konopí.

Konopí je pacienty i některými znalci onemocnění označováno za neideálnější lék, a to právě a hlavně pro to, že vyhovuje požadavkům na komplexnost - dokáže ulevit od bolesti, uvolňuje svaly, správná dávka a odrůda navíc uklidňuje mysl a navozuje klidný odpočinek a spánek.

Velkou výhodou léčby konopím je hlavně to, že oproti farmaceutickým lékům s sebou nenese žádné vedlejší účinky. I v České republice lze získat legální léčbu konopím, cesta k ní je však složitá, jelikož je velmi málo lékařů, kteří mají oprávnění recept na léčebné konopí vydávat a navíc znají diagnózu fibromyalgie. Cena léčebného konopí je navíc poměrně vysoká, jelikož není hrazena z veřejného zdravotního pojištění. 

Užívat léky nestačí!

Důležitou součástí léčby za pomocí léčiv nebo konopí jsou pak doplňkové terapie, zejména z řad fyzioterapeutických cvičení, rehabilitací, lázeňských procedur a alternativních přístupů k tělu a mysli.


Součástí léčby fibromyalgika by měly být pravidelné rehabilitace a pravidelný pobyt v lázeňském zařízení, zaměřující se na léčbu pohybového aparátu. Rehabilitaci a cvičení velmi dobře doplňuji i ergoterapie, kognitivně behaviorální terapie, biofeedback či EFT.

Svůj pohled na fibromyalgii má například homeopatie nebo tradiční čínská medicína. Každá z těchto alternativních metod má pro fibromyalgiky jiné vysvětlení a přístup k léčbě. Mnoho nemocných tyto metody využívá, byť jen jako doplněk své hlavní léčby a některé alternativní léky nebo léčebné procesy si velmi považují. Vždy je ale třeba vyhledávat terapeuty nebo lékaře, kteří mají k těmto metodám certifikaci a praxi.

Jako fibromyalgik se musíte naučit ulehčovat si život

Každý fibromyalgik časem vypozoruje, které činnosti, potraviny a situace mu dělají problém a které mu naopak pomáhají. Jako první na řadě zřejmě bude celková úprava životního stylu, která je nevyhnutelná.

Během procesu smiřování se s tím, že jste fibromyalgií onemocněla, budete zkoumat všechny běžné denní situace a hodnotit, zda jsou vám příjemné a jaký mají pro vaše zdraví a pocit pohody dopad. Čeká vás zvolnění pracovního tempa nebo celková změna povolání, mnozí nemocní jsou i v invalidním důchodu. Budete se muset naučit hodně odpočívat a to způsobem, který vám bude příjemný a který vám bude dělat i radost.

Časem a spolu s léčbou budete nacházet různé způsoby, jak si od bolesti, únavy a jiných potíží ulevovat.


Důležité klišé je umět si vytvořit klid hlavně v mysli, regulovat stresové situace, fyzickou i psychickou zátěž. Umět rozpoznat, kdy jste unavená a kdy je třeba své zapojení do chodu v zaměstnání a v domácnosti zbrzdit.

To s sebou nese jisté plánování všech aktivit, vyšetřování si energie tak akorát, než přijde vyčerpání a zhoršení nemoci, které vás vyřadí na několik dní.

S přijetím nemoci v sobě i v rodině může pomoci pacientský spolek. Spojit se s dalšími pacienty, poradit se o léčbě i o záležitostech v běžném životním chodu, lze na webu nebo na facebookových stránkách spolku Fibromyalgik ČR.

Zdroje:

fibromyalgik.webnode.cz

https://zdravi.euro.cz/clanek/postgradualni-medicina/fibromyalgie-v-ordinaci-revmatologa-459675

http://www.lupus-sle.cz/clanky/co-je-fibromyalgie

https://www.painscience.com/articles/fibromyalgia.php

https://www.vitalia.cz/clanky/vycerpani-unava-bolest-neurolog-hleda-prirozenou-cestu-k-naprave/

https://en.wikipedia.org/wiki/Living_With_Fibromyalgia






Čti celý článek
redakce
17. čer 2018 Čtené 5123x

 „Těšila jsem se na porod, epidurál jsem nechtěla, protože jsem si chtěla porod 'užít' se vším všudy. A nelituju tady toho přístupu, lepší, než se stresovat. A jinak já měla porodnici půl hodiny od baráku a prvních 12 hodin jsem strávila doma. Jela jsem, až když kontrakce byly +- kolem pěti minut. Dřív to stejně nemá smysl, pokud pojedeš, když budou kontrakce delší, je možnost, že tě stejně ještě pošlou domů,“ popisuje své zkušenosti s prvním porodem jedna z maminek.

Která budoucí maminka se netěší, až si konečně potěžká své miminko v náručí. Porodu se sice trochu obává, ale zároveň se ho už nemůže dočkat. A co si budeme povídat. Není to jen kvůli tomu, že se těší na miminko, ale ke konci těhotenství už bříško docela překáží, žena se sotva valí, nemůže si zavázat ani tkaničky, otékají jí nohy a zkrátka už se ani trochu necítí jako krásná budoucí maminka.

Spolu s porodem ale vyvstává také jedna otázka. Jak poznám, že už mám jet do porodnice? Zejména pro prvorodičky je tato otázka dost zásadní a my se pokusíme vám na ní odpovědět.

„Komplikace jsem si nepřipouštěla, byla jsem do poslední chvíle celkem aktivní a tak to bylo taky po příjezdu do porodnice velmi rychlé. Jasně, že to bolelo, zase tak nějak jinak, než to člověk zná. Zároveň víte, že ven to musí a zároveň se těšíte, až to bude za vámi a pak je vám to všechno úplně jedno. Já měla jeden problém, který mi přišel blbý: dostala jsem klystýr, měla čekat asi 10 minut, do toho po dvou minutách stahy - jak to udržet?

Taky jsem nevěděla, jak to poznám, jestli budu venku, praskne mi voda - lidi si budou myslet, že jsem počůraná. Nakonec jsem byla na kontrole, doktorka mě odloupla, dojela jsem k mamce (5 min autem od fakultky, tak jsem už třetí den sídlila tam) a po hodině něco začalo a protože to bylo stále a stále a byla jsem 40+3, tak mě poslíčci ani nenapadly. Nemá cenu se hnát hned rodit. Doma je doma - vana, gauč, pořád dokola, pak už to bylo po 3 minutách a jela jsem.“ 

Poslouchejte své tělo

Možná se vám to zdá jako klišé, ale je důležité poslouchat své tělo a své instinkty. To vám dává ty správné signály, že se miminko chystá na svět. Možná vás některé věci vyděsí, ale není to nutné. Porod je přirozená věc a vy ji jako žena jistě hravě zvládnete. Stejně jako miliony maminek před vámi.

„Já rodila v Anglii. Tady se nechává rodička doma, jak dlouho to jen jde. Nejhorší si prostě odhekáš doma a do porodnice se jezdí až při pravidelných kontrakcích okolo 3-4 minut po sobě. Musím říct, že za mě tohle bylo super, opravdu jsem si nejhorší odtrpěla doma, v soukromí a pohodlí, s partnerem a ne v neosobní nemocnici, kde mě má stejně každý 'na párku'. Voda mi praskla v 7 večer, pořádné bolesti začaly cca ve 22 - 23 hod., do porodnice mě přijali až kolem 3 ráno. Ano, do té doby jsem myslela, že rodit musím každou minutou. Ale porodila jsem až před 7 ráno. Takže můj názor, vydržet doma, dokud cítíš, že to zvládáš - fyzicky i psychicky.“ 

Kdy se vydat do porodnice?

V první řadě musíte vědět, zda jste spíš vyděšená prvorodička a chcete jet raději dříve nebo řešíte vše v naprostém klidu a pojedete až na poslední chvíli. Každá žena je naprosto jedinečná a porod není nikdy stejný. Dokonce ani jednotlivé porody u jedné a té samé ženy nejsou stejné. Když si opravdu nejste jistá, prostě a jednoduše zavolejte do porodnice a poraďte se. Většinou vám nabídnou, abyste zajeli na kontrolu, a pokud se nebude jednat o porod, pošlou vás zase domů.

Do porodnice se vydejte v případě že:

  • vaše kontrakce jsou pravidelné a méně než jednou za 10 minut,
  • nabírají na intenzitě,
  • zkusila jste vanu či teplou sprchu a bolesti se nezměnily a nezeslábly.

Mnoho žen je přesvědčeno o tom, že jakmile odteče plodová voda, musí začít hrozně chvátat a okamžitě odjet do porodnice. Není to ale nutné. V klidu se umyjte, převlečte, dobalte věci a popřípadě počkejte na partnera a pak teprve vyrazte.

Jak odlišit porodní bolesti od poslíčků?

Porodní kontrakce jsou obvykle pravidelné a jsou cítit v celém břiše a ne jen v podbřišku. Trvají alespoň 40 sekund a více. Postupně jsou častější, delší a více bolí. Poslíčci mohou být sice také pravidelné, ale obvykle trvají jen 10-15 sekund a nemění se. Jakmile máte kontrakce trvající 40-60 sekund a jsou tak intenzivní, že už si ulevujete opravdu hojně, je nejvyšší čas vydat se porodit vašeho potomka.

Na co se vás bude ptát lékař po příjezdu do porodnice?

Hlavně nezapomeňte doma svou těhotenskou průkazku a odpovědi na mnoho otázek.

  • kolikáté dítě čekáte,
  • jestli máte rizikové těhotenství nebo čekáte vícerčata (uvedeno v průkazce),
  • jak se cítíte,
  • jak dlouho trvají kontrakce, zda jsou pravidelné, jaký je mezi nimi interval a jak dlouho trvají jednotlivé kontrakce,
  • zda vám odtekla plodová voda, a jakou má barvu,
  • zda nekrvácíte nebo nemáte nějaký výtok,
  • kdy jste cítila naposledy pohyby,
  • jestli vás nebolí hlava, nemáte poruchy vidění, teplotu, průjem, atd.

Kdy byste měla vyrazit do porodnice ihned?

V některých situacích byste měla do porodnice vyrazit bez rozmýšlení, popřípadě si zavolat sanitku:

  • jestliže jste těhotná méně než 37. týdnů a začaly vám kontrakce,
  • jestliže už několik hodin necítíte pohyby dítěte a to ani tehdy, když ležíte cca hodinu na levém boku,
  • když máte pravidelné kontrakce cca 10 minut delší dobu než 1-2 hodiny nebo ještě častěji,
  • jestliže krvácíte,
  • když je vám špatně, máte teplotu, bolí vás hlava, špatně vidíte, zvracíte, bolí vás úplně celé břicho,
  • když máte kontrakce natolik silné, že je nemůžete zvládnout, cítíte tlak na konečník a nutí vás to tlačit, a to i v případě, že kontrakce nejsou pravidelné nebo delší než 10 minut.

Jaké krvácení je důvodem k odjezdu do porodnice?

Do porodnice máte jet v případě, že začnete krvácet. Ale jaké krvácení je vlastně důvodem k odjezdu? Těsně před porodem se může objevit slabé „špinění“, které není škodlivé. Znamená to, že se porod blíží. Samozřejmě pokud nejste těhotná méně než 37. týdnů a není to předzvěst předčasného porodu. Důvodem k rychlému odjezdu je silné krvácení s jasně červenou krví. Slaboučké krvácení znamená začátek porodu, děložní hrdlo se otevírá. Silné krvácení může značit problém s placentou.

Buďte doma, co to jde

Pro zdravou ženu s normálně probíhajícím těhotenstvím je mnohem lepší strávit co nejdelší čas doma. "Já sama jsem první porod trávila od počátku v porodnici a nebylo to nic příjemného. Druhý porod jsem strávila až do poslední chvíle v domácím prostředí a do porodnice jsem si odskočila opravdu jen porodit. A nemusím asi zmiňovat, jaký porod byl pro mě lepší a raději na něj vzpomínám."

Doma se můžete uvolnit, dát si koupel či sprchu a nikdo vás věčně neobtěžuje, nepřipojuje na monitor a nestresuje vás cizí a nemocniční prostředí. V nemocnici navíc často přistupují ke zbytečnému urychlování porodu, které není příjemné a je více bolestivé. Porod by měl běžet svým vlastním tempem a je to lepší pro maminku i pro miminko. Stejně tak to měla i maminka tichackova: „Těšila jsem se na porod, epidurál jsem nechtěla, protože jsem si chtěla porod 'užít' se vším všudy. A nelituju tady toho přístupu, lepší, než se stresovat.

A jinak já měla porodnici půl hodiny od baráku a prvních 12 hodin jsem strávila doma. Jela jsem, až když kontrakce byly +- kolem pěti minut. Dřív to stejně nemá smysl, pokud pojedeš, když budou kontrakce delší, je možnost, že tě stejně ještě pošlou domů. A i kdyby ne, pořád lepší strávit co nejdelší čas doma, v prostředí, který dobře znáš a je ti příjemný, než na nemocničním pokoji."

 Jestliže chcete strávit co nejdelší dobu doma, je ideální si sjednat porodní asistentku, která vám bude oporou, poslechne si srdíčko miminka a dokáže vás v případě potřeby včas poslat do porodnice.

Falešný poplach?

Někdy se může stát a zejména u prvorodiček je to obvyklé, že si žena splete poslíčky s opravdovými kontrakcemi. Ty mohou být tak silné, že už máte pocit, že se miminko chystá na svět. Dopřejte si teplou sprchu nebo vanu a zkuste se prospat, bolesti většinou ustanou.

Než pojedete do porodnice, zkontrolujte si ještě naposledy svou tašku. Nezapomeňte si doklady, průkazku a mobilní telefon. Držíme vám palce, aby váš první porod proběhl rychle, bez komplikací a přesně tak, jak si přejete.

Zdroj informací:

www.strom-zivota.cz, rodina-deti.doktorka.cz

Čti celý článek
redakce
17. čer 2018 Čtené 99x

"Mám doma předškoláka. Chodí do školky, od malička navštěvujeme různé kroužky, kamarády, jsme docela akční. Doma často kreativně tvoříme, mluvíme, čteme, kreslíme. Socializujeme se často. Ve školce má malý kamarády, rozumí si se všemi, konflikty nemá. Doma mi řekne vše, co je potřebné vědět v jeho věku - jméno, tvary, barvy, adresu atd. Komunikuje se známými lidmi zcela běžně a normálně. Jakmile je ve školce, tak mlčí, neřekne nic. Prý se stydí (jak říká sám). Dnes šel ze školky domů a cizí paní učitelka po něm chtěla, aby řekl na shledanou. Neřekl nic. Třikrát do něj ryla, ať to řekne a neřekl. Jakmile je na něj pak tvořen nátlak, tak zarytě mlčí. Proč se stydí? Máte někdo zkušenost?" Takto popisuje jedna z maminek svou zkušenost s malým stydlínem.

Dokud je vaše dítě doma, kde to zná a cítí se v bezpečí, je všechno v nejlepším pořádku. Jakmile ovšem vyjdete ze dveří, promění se v někoho úplně jiného. Schovává se za vaše sukně, nepromluví a táhnete ho za sebou pomalu smykem. Trápí vás, že máte doma stydlína, ale nevíte, jak mu pomoci, abyste dětskou křehkou duši nějak nenalomili?

V cizím prostředí a mezi neznámými lidmi se většinou dítě leká náhle pozornosti, bojí se cizí tváře a neví, co si o daném člověku myslet. To, že není hned hovorný, ale nic neznamená, zkrátka se nejdřív potřebuje rozkoukat.

Sebejistota dětí se zvyšuje několik měsíců po prvním roce. I tak je ale stále ještě hodně nejisté. Musí si postupně vše vyzkoušet a okoukat. Nebojí se žádných nových věcí, ale lidé mu mohou vadit. Když dítě vidí někoho cizího, ihned běží k mámě nebo tátovi a stulí se mu do náruče. Neví, co může od tak velkého a cizího člověka čekat.

Stejný problém řešila i uživatelka podskocka: „Mám dvouletého syna, který se bojí ostatních dětí. On je spíše klidné dítě, takže ho vždycky vyděsí, když jiné děti vykřikují a perou se. Ale to by bylo v pohodě. Problém je spíš v tom, že mu děti berou hračky a on se neumí bránit. Vždycky jsme ho učili, že nemá nikomu nic brát, a když něco chce, tak má poprosit. Takže on to tak dělá, ale jiné děti ne. On je z toho smutný a raději se dětem vyhýbá. Současný stav je takový, že když se k němu přiblíží nějaké jiné dítě, tak on jen ztuhne a čeká, co mu udělá.“ 

Měli byste dítě nutit?

Dětští psychologové rozhodně radí nenutit. Neměli byste vědomě přivádět děti do nepříjemných situací, a když ony samy nechtějí, nenuťte je být družnými a společenskými. Nucením mu jen ukazujete, že nerespektujete jeho přání a to, jaký je. Dopřejte mu určitě příležitost pro hru s jedním nebo dvěma dětmi, ale ne celým davem. U extrémně stydlivých dětí jim buďte oporou a nechte je, ať se za vás kdykoliv schovají.

Později se situace určitě zlepší.

Slušné chování versus stydlín

Samotná stydlivost rodičům až tak nevadí, mnohem více jsou nespokojeni s tím, že v souvislosti se svým strachem dítě ani nezdraví nebo neděkuje. V tomto případě mu můžete zkusit jemně vysvětlit, že je slušné zdravit i poděkovat a mohlo by se o to alespoň pokusit. Ale ani v tomto případě se na něj nezlobte v případě neúspěchu. Zas a znovu by to vedlo ke snižování sebedůvěry. Různé zkušenosti má i uživatelka konidana: „Podle mě to je i povahou. Normálně zdravím, dcerce to od malička vysvětluju, ale prostě zdraví, kdy chce sama. Někdy jo, někdy ne, spíš ne. A nic s tím nesvedu. Synek je jiný. Chce se všem zalíbit a ví jak na to. Odposlouchal zdravení, tak zdraví. Nic mu nepřipomínám, prostě to má v sobě.“

Nejlepší je vždy příklad a koho jiného než rodiče. Ukažte mu, že není žádný důvod se bát pozdravit či poděkovat.

Vstup do školky

Velkou obavu mívají rodiče zejména ze školky. Dítě nemluví, stydí se a cizí prostředí je pro něj velmi náročné na zvládnutí. Jak to tam zvládne? Nebojte se. Není jediné dítě na světě a učitelky jsou dostatečně vzdělané a připravené na takové děti. První dny ve školce propláče většina malých dětí. Vaše dítě to bude mít asi o něco náročnější, ale postupně se pro něj školka stane bezpečným prostředím, kam bude chodit ráno.

Ideální je dávat ho zpočátku do školky jen na pár hodin. Pokud to školka umožňuje,  být tam i s ním. Postupně si zvykne na jiné prostředí i lidi, pak nebude problém být tam bez mámy.

Kolem třetího roku stydlivost mizí

Kolem třetího roku se konečně přehnaná stydlivost začíná vytrácet. Děti se rády seznamují, hovoří a upozorňují na sebe. Samozřejmě také to není pravidlo a některé děti se stydí ještě v pěti letech. Podle psychologů je stydlivost i z části dědičná. Jestliže je jeden z rodičů méně společenský a před ostatními se stydí, je docela velká pravděpodobnost, že jeho dítě bude také takové. Samozřejmě být nemusí. Ostýchavost ovlivňuje i prostředí, ve kterém vyrůstá a výchova nebo některé poruchy, které ale odhalí jen odborník. 

Jak vyzrát na stydlína:

  • Lidé kolem vás často chrlí na dítě různé otázky? Pomozte mu tím, že ho budete povzbuzovat, ale rozhodně zapomeňte na oblíbené fráze, jako jsou: „No prosimtě, snad se nebudeš stydět.“ „Vždyť naši sousedku přece znáš, tak jí můžeš odpovědět!“ apod.
  • Máte doma návštěvu a dítě nechce vylézt z pokojíčku? Nechte ho. Nekřičte, nevyhrožujte. Dojděte za ním a nabídněte mu, že může návštěvě ukázat novou hračku, knížku nebo něco jiného. Třeba se osmělí.
  • Je paradox, že mnoho stydlivých dětí touží ve skrytu duše potom, mít nějakého kamaráda. Zkuste mu najít nějaký kroužek, kam můžete chodit s ním. Důležité je, aby do něj chodily stále stejné děti, na které si to vaše zvykne.
  • Trénujte s dítětem mluvení. Nejdříve s rodinou a nejbližšími přáteli, později můžete okruh lidí rozšiřovat.
  • Nechejte ho mluvit s cizími lidmi, když už dítě dokáže mluvit s rodinou. Může si dojít samo koupit zmrzlinu, zaplatit v obchodě, apod.
  • Nezavírejte se doma, ale choďte mezi lidmi. Samozřejmě nemáme na mysli obrovské davy.
  • Vždy mu buďte nablízku a za každý úspěch ho pochvalte. Připomínejte mu jeho úspěchy. Dítě musí mít pocit, že je skvělé a úžasné. Potřebuje vědět, že ho milujete. Ujistěte ho o tom, že ho milujete takové, jaké je a nikdy to nebylo jinak

Navštivte odborníka

Pokud nic nepomáhá a ani přibývající věk nemění nic na tom, že je vaše dítě extrémní stydlín, je určitě vhodné poradit se s odborníkem. Ten celou situaci vyhodnotí a zjistí, kde je problém. Může vám hodně poradit a vaše dítě se konečně posune tím správným směrem.

Zdroj informací:

www.prozeny.cz, www.rodina.cz, www.novinky.cz

Čti celý článek
redakce
16. čer 2018 Čtené 5864x

Podle starého čínského učení feng shui je ložnice jednou z nejdůležitějších místností v domě. Aby taky ne, když v ní trávíme zhruba jednu třetinu dne a má sloužit k tomu, abychom načerpali energii na zbytek dne, odpočinuli si, milovali se. Pokud chcete čas strávený v ložnici ještě víc zkvalitnit, zkuste následující tipy.

Postel – základ všeho

Protože ložnice má sloužit primárně odpočinku a relaxaci, je jejím klíčovým prvkem postel a její pohodlí. Doporučuje se taková, která nám dodá pocit bezpečí – tedy co nejstabilnější, masivní, ideálně dřevěná. Ideální umístění postele je úhlopříčně ke dveřím. Tímto postavením získáme přehled o tom, kdo do místnosti vstupuje a nebude v nás vzbuzovat neklid pramenící z toho, že na dveře nevidíme. Ze stejného důvodu by také neměla být umístěna přímo pod oknem.

Zpřístupněte svou postel z obou stran. Umístění jedné její strany ke zdi způsobuje nerovnováhu. Pokud trváte na použití nočních stolků, měly by být stejné a umístěné hned vedle postele, v úrovni hlavy. Vytvoříte tak symetrický prostor, který podporuje proudění čchi. Plynulý tok energie naopak narušíte, pokud využíváte postel s úložným prostorem. Znemožňujete tím posteli "dýchat".  

Nad čelo postele, které má být přiraženo ke zdi, neumisťujte žádné poličky (a už vůbec ne s těžkými předměty), a pokud je to jen trochu možné, vyhněte se i obrazům. Pro ty naopak můžete udělat místo po obvodu místnosti. Rozhodně by se nemělo jednat o umění, které působí rušivě, smutně nebo depresivně. Do ložnice patří přírodní zemité barvy - odstíny béžové, světle hnědé, pískové apod. Tyto barvy pak nádherně vyniknou v tzv. měkkém osvětlení - tlumená teplá světla, která prostor dokáží ještě více zútulnit. A protože ložnice neslouží jen ke spánku, nebojte se také občas zapálit svíčky!

A co další nábytek?

Skříně, komody, pracovní stoly? Pokud se nevyhnete např. šatním skříním, je lepší zkusit je vyměnit za komody umístěné po obvodu místnosti. Díky tomu, že jsou nižší, dovolují energii lépe cirkulovat místností. Pokud zkrátka potřebujete vysokou skříň (a v mnoha případech je to naprosto nezbytné, protože do jiné místnosti už se prostě nevejde), volte její umístění tak, aby vždy přiléhala ke zdi.

Pracovní stůl do ložnice nepaří. V dnešní době na něm téměř vždy stojí počítač, notebook, případně jiná elektronika, a ta zkrátka v ložnici nemá své místo. O televizi, která je trendy zavěšená přímo proti posteli nemluvě. Elektronické přístroje zkrátka do místnosti, která má sloužit k odpočinku, nepatří. 

Materiály

 Z pohledu harmonie čchi jsou nejvhodnější materiály, které nesou označení přírodní. A nemusí se nutně jednat jen o to, že postel bude ze dřeva. Protože ložnice je plná textilií, od závěsů, přes koberce, až po povlečení, i zde se doporučuje dát přednost přírodním materiálům - biobavlna, hedvábí, len, kokosová vlákna apod. 

Pozor na zelenou

Pokud patříte k milovníkům živých rostlin, pravděpodobně vás nepotěším. Podle zásad feng shui nemají v ložnici být umístěny živé ani řezané květiny. Jejich energie narušuje proudění té naší, a to je zejména v této místnosti nevhodné. Pokud si bez nich neumíte prostor představit, volte alespoň ty, které mají kulaté/oválné listy. Špičaté listy působí příliš agresivně. 

Řezané květiny nejsou vhodné z toho důvodu, že stojí ve vodě. A jakákoli vodní hladina by v ložnici působila rušivě. Proto neváhejte odstranit např. akvárium. 

Před spaním

Každá ložnice, ať už je jakkoli zařízena, by před spaním měla být velmi dobře vyvětrána a v žádném případě by neměla být přetopená. Ideální teplota pro zajištění kvalitnějšího spánku je mezi 16 °C a 18 °C. Jste-li zvyklí spát při otevřeném okně, není to z hlediska proudění energie to pravé ořechové. Naopak platí, že všechny dveře a okna (i ty od skříně) by měly být zavřené. 

Ať už tedy feng shui aplikujete, chystáte se k tomu, nebo dáte přednost tomu, na co jste zvyklí, nezapomeňte na staré české úsloví: JAK SI KDO USTELE, TAK SI TAKÉ LEHNE! A pokud se k tomu chystáte, přeji dobrou noc a samou pozitivní energii!

Čti celý článek
redakce
16. čer 2018 Čtené 3190x

Každá milující maminka se o své děti stará, jak nejlépe umí. K tomu samozřejmě patří i patřičná péče a hygiena. Někdy ovšem více než kdy jindy platí, že „méně, je někdy více.“ A právě sem patří i čištění uší u dětí. Jak je nejlepší čistit dětská ouška? Budete se divit, ale nijak.

Ušní maz je důležitý

I když se to nezdá, má ušní maz velmi důležitou funkci. Chrání vnitřek ucha a zvukovod. Je tvořen výměšky mazových žlázek, šupinky kůže i prachem. Tato pro nás nelibá směs se pomalu posouvá např. žvýkáním ven z vnitřní části ucha. Vevnitř proto ucho nikdy nečistěte, stejně tak to vidí i uživatelka kristi: „Uši se samy o sobě čistí samy, není třeba je nějak zbytečně namáhat.“

Na vatové tyčinky zapomeňte

Vatové tyčinky máme doma asi všichni. A většinou právě na odstraňování nečistot z uší. Ovšem vatové tyčinky určitě nejsou vhodné, a pokud už je chcete používat, volte ty s širším zakončením, které se nemohou dostat hlouběji do ucha. Vždy čistěte u miminek i větších dětí jen vnější oblast a vchod do zvukovodu. Když byste se snažili čistit vatovou tyčinkou maz z ucha vyšťouráním zevnitř, můžete udělat pravý opak a zatlačit ho ještě dál. Tím můžete dítku zadělat jen na potíže, protože se může vytvořit mazová zátka, která bývá příčinou zalehnutí ucha, bolesti i zhoršení sluchu. Mazovou zátku musí odstranit jedině lékař. A samozřejmě je tu i riziko poškození ucha, protože malé děti nevydrží příliš dlouho v klidu.

"Mladší měla několikrát zánět uší a hodně se jí uši špiní, tak chodíme 2x do roka na ORL čistit. Doktor vždycky říká, že čistit jen to, co je vidět, tyčinky vůbec do uší nestrkat. Prý nejlepším nástrojem na čištění uší je prst majitele ucha," píše jedna z uživatelek Modrého koníka.

                                       Takové vatové tyčinky nejsou nejvhodnější.

Spreje a olejíčky do uší

V lékárnách i drogeriích se dnes také hojně prodávají nejrůznější spreje do uší. O tom, jak jsou skvělé, se snaží přesvědčit nejedna reklama. Ovšem lékaři jsou jiného názoru, protože mnohé tyto prostředky obsahují roztok mořské soli. Ušní maz ovšem není rozpustný ve vodě, takže vám v podstatě nepomůže. Naopak má hodně lidí po jeho použití potíže se svěděním. Pro děti je mnohem vhodnější parafinový nebo jiný olejíček. Občas ho můžete kapátkem kápnout dítěti do ucha, ušní maz se zředí a lépe vyteče ven.

Jak čistit dětské ucho správně?

Tak už víme, že nejsou ideálním prostředkem spreje a ani obyčejné klasické tyčinky. Jak tedy správně vyčistit ouško? Je to docela jednoduché. Stačí ucho vytřít obyčejnou gázou či kapesníkem. Jen to, co je na okraji zvukovodu.

Někdy se také může stát, že si začne dítě stěžovat na potíže spojené s ušima. Hůře slyší, má v uších pocit tlaku, bolí ho či svědí. U malých miminek je to ještě horší, protože vám ani nedokáží říct, že je něco bolí, ale může vás upozornit tím, že bude více plačtivé, bude si za ucho tahat a bude ho mít červené. Ať je to jakkoliv, jakmile se objeví nějaký problém s ušima, je vždy lepší navštívit lékaře. S těmito potížemi může souviset právě vytvořená mazová zátka. Tu lékař může odstranit speciálními přístroji nebo výplachem ucha. Určitě se nikdy nesnažte do ucha čímkoliv šťourat a snažit se třeba zátku odstranit sami. Mohli byste nadělat víc škody než užitku.

Zdroj informací: 

http://www.rehabilitace.info

https://www.vitalia.cz

Čti celý článek
redakce
15. čer 2018 Čtené 195x

Žijeme v době plné nejrůznějších opatření, nařízení a norem. Přesto se na našem trhu až příliš často vyskytují výrobky, které nesplňují základní předpoklady bezpečnosti. Vzhledem k tomu, že tu jde o zdraví našich nejmenších, zbystřete a přečtěte si, jak minimalizovat riziko, že si nějakou tu nebezpečnou hračku přinesete domů.

Co sledovat?

Každá hračka na trhu by měla být označena logem CE. Tato značka říká, že hračka vyhovuje směrnicím Evropské unie pro hračky (tzv. značka shody). Bez tohoto označení se výrobek nesmí prodávat, i když se tak bohužel někdy děje. Stejně tak někdy dochází k záměrnému matení spotřebitelů podobnými logy (např. logo China export). Proto bychom si i označenou hračku měli vždy pozorně prohlédnout. Ze zákona máte právo nechat si hračku rozbalit a předvést. 

  • Možnost spolknutí malých částí – vyzkoušejte, zda vše drží jak má, hračka se nerozpadá. Baterie nejsou pro dítě dostupné, vždy by měly být zajištěny např. šroubkem v krytu.
  • Střižná místa – úzké prostory, v kterých by si mohlo dítě přiskřípnout prst, nejsou vhodné.
  • Nevhodné materiály a ostré hrany – často v místech sváru plastů vznikají tzv. ostřiny, které mohou dítě poranit či se z nich mohou drolit drobné částečky plastu.
  • Zápach – může i nemusí být nebezpečný, každopádně je ale nepříjemný, zvlášť u nejmenších, kteří hračky strkají do úst.
  • Nevhodná konstrukce – především polokulovité části hračky si může dát dítě přes nos a ústa a udusit se. Takové části hračky by měly mít dírky či vroubkovaný okraj jako bezpečnostní prvek.
  • Obsah nebezpečných látek – jako spotřebitelé těžko posoudíme, bývá prověřován laboratorně

"Pro mě je kvalita důležitá. Ne kvůli značce, ale proto, že chci, aby barvy a hmota, ze které jsou hračky vyrobeny, byly nezávadné," říká v diskuzi jedna z uživatelek Modrého koníka.

Dalšími povinnými údaji na hračce či obalu jsou identifikace výrobce nebo dovozce, název hračky, vymezení věkové kategorie, pro niž je hračka určena, a také popis rizika, proč není hračka vhodná pro nejmenší děti. Pro jednotlivé věkové kategorie se požadavky na bezpečnost hraček liší, nejpřísnější jsou samozřejmě pro kategorii nejnižší, 0-3 roky. Hračka by vždy měla obsahovat návod k použití a údržbě. Všechny tyto atributy sledují i dozorové orgány – v ČR je to Česká obchodní inspekce.

"Já mám hodně ráda dřevěné hračky a také je nejčastěji kupuji. Od rodiny dostáváme spíše plastové, vůbec mi to nevadí, ale vždy se radíme a já jim dám přesný tip. Takže ano hlídám si kvalitu a snažím se vybírat to nejlepší," píše k tomuto tématu jedna z maminek.

Hračky s atestem

Pokud chcete mít jistotu, vybírejte hračky, které nechal výrobce testovat nad rámec zákonem stanovené povinnosti. Tyto hračky pak nesou různá loga či certifikáty podle toho, na jakém pracovišti byly testovány. Jsou to například tyto:

  • Bezpečná a kvalitní hračka – testuje Technický a zkušební ústav stavební Praha, sp. - odštěpný závod Zkušební ústav lehkého průmyslu
  • Bezpečné hračky - garantem je Institut pro testování a certifikaci, a.s. Zlín
  • FSC - Forest Stewardship Council – označuje hračky ze dřeva, které bylo pěstováno ekologicky šetrným způsobem
  • Pro textilie se jedná o certifikáty Öko­‑Tex Standard 100, certifikáty od holandské organizace Fair Wear Foundation (obdoba fair trade) či britské Soil Association, které garantují původ textilie v ekologickém zemědělství

Kontroly hraček v obchodech

O bezpečnost prodávaných produktů se stará již zmíněná Česká obchodní inspekce, která provádí kontroly přímo v prodejních sítích a to jak namátkově, tak na podnět spotřebitelů. Přehled jejich činnosti naleznete na stránkách ČOI, kde se také dá přidat podnět k přezkoumání výrobku.

Evidenci nebezpečných výrobků (včetně hraček) provádí na celoevropské úrovni systém RAPEX. Pro Českou republiku integruje informace z RAPEXu, českých dozorových orgánů a výsledky testů časopisu dTest. Zde si můžete vyhledat výrobky dle názvu, kategorie a země původu, nebo si nechat zasílat pravidelné e-maily s aktuálními informacemi. Tyto databáze se týkají všech výrobků s výjimkou potravin.

Legislativa nepokryje všechny aspekty bezpečné hračky

I když hračka vyhovuje z hlediska legislativy, stále ještě jsou tu rizika, na která nejsou normy připravené. Jedná se například o doporučení lékařů a fyzioterapeutů o nevhodnosti dětských chodítek, skákadel a klokanek pro jejich škodlivý vliv na motorický vývoj dětí. O zákazu prodeje těchto výrobků se již řadu let neúspěšně jedná.

Dalším sporným bodem je obsah BPA (bisfenol A) v plastových hračkách. BPA se používá při výrobě běžných plastů (polykarbonát, polyvinylchlorid) a epoxidových pryskyřic. Tyto látky byly již nařízením Evropské unie zakázány pro výrobu kojeneckých lahví (do 1 roku), avšak v hračkách se mohou stále vyskytovat. Látky jsou předmětem zkoumání, nicméně někteří vědci již zvedli pomyslný varovný prst před jejich využíváním, jelikož se jedná o potencionální hormonální disruptory a karcinogeny. V některých zemích bylo již jejich použití u dětského zboží zakázáno. Někteří výrobci vyrábějí plastové hračky bez obsahu BPA, tyto bývají označeny jako BPA FREE, všeobecná povinnost upozorňovat na obsah BPA však u nás není zavedena.

Kromě výše uvedeného je třeba při výběru hraček dbát také na věk a preference dítěte, pro které je hračka určena. Neméně důležitým faktorem bude i stav vašeho konta, protože i zde platí, že pro kvalitu musíme sáhnout hlouběji do kapsy. Naše děti za to ale stojí.

Zdroj: Česká obchodní inspekce, Síť ekologických poraden, Arnika.org

Čti celý článek
redakce
15. čer 2018 Čtené 9678x

"To neděláš dobře, vždyť musí mít žízeň! Já v jeho věku vám dávala normálně pít šťávičky." Velmi častá rada, kterou můžete v dobré víře dostat od vašich maminek nebo babiček. Je to ale skutečně tak? Kdy dítě doopravdy potřebuje i něco jiného než mateřské či umělé mléko?

Mateřské mléko nade vše

V okamžiku, kdy vaše miminko stále plně kojíte, nemusíte dle odborníků nad pitným režimem miminka vůbec přemýšlet. Je to stejné jako s pevnou stravou - prostě to neřešíte. Mateřské mléko u kojenců zcela pokrývá všechny výživové aspekty, a to včetně pitného režimu. Informace o mateřském mléku naleznete na wiki Modrého koníka. 

Co se týče umělého mléka, názory odborníků se rozcházejí. Někteří pediatři maminkám doporučují začít přidávat vodu nebo čaj společně s umělou výživou, někteří naopak zastávají názor, že s umělým mlékem se to má stejně jako s mateřským. Například uživatelka sonije svým příspěvkem tuto informaci přesně popisuje: "Po deseti dnech jsme přešli na umělé mléko a doktorka (zastupující) nám k tomu doporučila dávat čajík. Byla vedra, tak ho malý vypil i půl litru denně. Jenže pak se vrátila naše doktorka z dovči a kvůli zácpě nám zakázala čajík úplně." Řiďte se proto zdravým rozumem a naslouchejte svému mateřskému instinktu. Jak to mají další maminky s tématem podávání dalších tekutin k umělému mléku najdete v diskuzi

Kdy začít 

Společně s prvními příkrmy se začněte zaobírat také tím, že dítěti budete rozšiřovat pitný režim. První příkrmy se začínají zavádět obvykle mezi 4. a 6. ukončeným měsícem a společně s první mrkvičkou, bramborem nebo dýní podejte dítěti také vodu. Nejde jen o to, ze každou nahrazenou mléčnou dávku bychom měli doplnit nejen v podobě jídla, ale také pití. Je také důležité pěstovat v dítěti správné stravovací návyky. A k nim dodržování pitného režimu zkrátka patří. 

Co podávat

Volba tekutiny je stejně jasná u malých dětí, jako u dospělých. Jednoznačně by se mělo jednat o stolní neperlivou vodu, která je z výživového hlediska nejlepší. Máte-li doma kojence, zavádějte pitný režim v podobě kojenecké vody, případně volte vodu převařenou. Další vhodné nápoje (v omezeném množství) jsou například:

  • ovocné a zeleninové šťávy silně zředěné vodou
  • ovocné čaje
  • bylinkové čaje (perfektní i pro nejmenší děti je například rooibos nebo fenyklový čaj, chybu ale neuděláte ani koupí již namíchaného kojeneckého čaje, který zohledňuje vhodnost využitých bylin) 
  • 100 % džusy ředěné vodou

Vždy ale mějte na paměti, že čistá voda je základ. Určitě bychom i v tomto měli jít svým dětem příkladem a zcela z našeho pitného režimu vynechejme slazené limonády, sycené nápoje s obsahem kofeinu a podobné. Netřeba jistě říkat, že tyto nápoje jsou pro děti naprosto nevhodné a u dospělých to není jinak. 

Z čeho pít

Pokud začínáte s příkrmy, volte podávání tekutin společně s příkrmem a vodu můžete podávat například po lžičkách. Čím víc bude zastoupena pevná strava, tím více přidávejte vody. Podobnou logiku zastupuje i příspěvek uživatelky kijonkova.k: "Mně říkala laktační poradkyně, že s tekutinami začít, až když je jedna dávka příkrmů zcela nemléčná." Dítě by se mělo naučit co nejdříve pít z klasického hrnečku. Využít ale můžete i velmi široké nabídky sportovních lahviček, lahviček s brčky nebo s tzv. pítky. V důsledku můžete nechat dítě, které si samo zvolí, z čeho chce pít. Přeci jen je důležitější dodržovat pitný režim, než se trápit tím, že nádoba nemusí být nejvhodnější. 

Na co ale určitě dbejte je vhodnost materiálu. V případě, že jste zastánkyní klasických hrnečků a skleniček, klaďte důraz na bezpečnost a dítě při pití hlídejte, aby si neublížilo. Pokud zvolíte umělohmotné lahvičky  a pítka, hlídejte, z jakých materiálů jsou vyrobeny. Ne všechny plastové materiály jsou vhodné. Obecně se dá říct, že pokud lahvička nese označení kojenecká, má atestaci pro použití i těch nejmenších dětí. Vyhýbejte se však lahvičkám, na jejichž obalu najdete větu "Nevhodné pro děti do 3 let.". Kritéria na použití nezávadného materiálu jsou v tom okamžiku mnohem nižší. Pokud se však vyhnete "neověřeným" zdrojům nákupu a budete se držet nabídky českého trhu (drogerie, hypermarkety, obchody specializované na dětské zboží), uděláte to nejlepší, co můžete. 

Kolik podávat

Obecné doporučení říká, že ideální je 100 ml na 1 kg váhy. Máte-li tedy doma 9 kilového drobečka, jeho příjem tekutin by měl být 900 ml. Některé děti vypíjí méně, některé víc. Držte se však toho, že byste se měli pohybovat okolo doporučené hodnoty.

Nezapomeňte, že se do pitného režimu nepočítá jen to, co dítě vypije ve vodě nebo čajích. Započítat musíte také mléko (pokud ještě kojíte, případně mléko umělé), polévky, zeleninu nebo ovoce. To všechno obsahuje vodu a tedy zvyšuje pitný režim vašeho drobka. 

Co když nepije

Ne každé dítě je lačné po vodě a obecně po dodržování pitného režimu. V takovém případě je nasnadě stále dokola pití nabízet a hlídat, aby se alespoň přiblížilo k objemu tekutin, které vypít má. Tento postup potvrzuje i jedna z maminek, jejichž dítě se řadí právě do této skupiny, uživatelka konidana: "Dcerka je schopná vypít za den třebas jen 3 dcl, což je, myslím, pro téměř dvacetikilovou slečnu nedostatečné. Takže nabízím, nutím a končíme cca tak na 1 litru denně." Další tipy od maminek "nepijících" dětí najdete například v této diskuzi

Někdy může být obtížné určit, kolik toho vlastně za den drobek vypije. Například vypije lahvičku vody za celý den, dále si dá k obědu talíř polévky, k svačině kousek salátové okurky, odpoledne broskev a večer dávku mléka. A teď babo raď. Téměř nikdy nedokážeme přesně spočítat, kolik má vypito. Ale poměrně hezky se dá řídit tím, kolik pročuraných plínek vyhazujete do koše. Pokud je jich šest a víc, můžete být klidná. Stejně tak můžete hlídat počet a barvu moči v nočníku/na toaletě a barva moči (čím tmavší, tím větší známka dehydratace).

A jak to mají vaše děti? Patří ke skupině nepijících dětí, nebo "lohní" jako o závod? A pokud nepijí, co na ně platí?

Čti celý článek
redakce
14. čer 2018 Čtené 539x

„Homeopatie je léčebná metoda fungující na principu aplikace léčivých látek ve velmi zředěném stavu. Složení látek je přírodního původu. Jde tedy o rostlinné, živočišné nebo dokonce minerální výtažky. Mnohanásobně naředěné substance zmíněných látek se tak podílejí na stimulaci organismu k využití vlastních léčebných aktivit. Žádné z podávaných homeopatik nejsou toxické a nezatěžují tak organismus škodlivými látkami. Homeopatická léčba pomáhá nejen léčit konkrétní nemoc, ale též se podílí na zlepšení celkového stavu pacienta v průběhu onemocnění. Tím posiluje imunitu a urychluje proces léčby. Homeopatika léčí kromě akutních stavů i vleklé chronické nemoci,“  vysvětluje MUDr. Markéta Marešová.

Káva jako homeopatikum?

Má cenu ještě něco dodávat? Snad jen, že homeopatie jako taková je podle údajů WHO druhým nejrozšířenějším oborem léčby v současném světě, a to za tradiční čínskou a indickou.

Jde o jednu z prastarých léčebných metod, jejíž základní pravdou je poučka similia similibus curantur, v překladupodobné se léčí podobným“. Význam spočívá v tom, že co může jedna látka vyvolat, to může také vyléčit. Základní myšlenkou je podobnost příznaků nemocí s obrazem léku.

Jedním z příkladů pro tento zákon podobnosti je např. káva. Je to látka, která udržuje lidi v bdělosti a zvýšené pozornosti, ale v homeopatii je užívána v malých dávkách jako lék na nespavost. Rozdílem mezi homeopatií a klasickou medicínou je individuální přístup k nemocnému a odlišnost léků.

Proces výroby

Působení homeopatických léků je odlišné od působení těch chemických nebo léků z přírodních zdrojů, které jsou v surovém, tedy nezředěném stavu. Tyto léky jsou připravovány z minerálů, rostlin a živočišných tkání, které jsou v lécích obsaženy ve vysokém ředění.

„Já jedu v homeopatikách ve velkém - od homeopatky přímo na míru a super! Nikdy jsem se nezklamala, vždycky mi to zabralo. Říkám si proč nezkusit alternativu, než do sebe začnu ládovat driáky a ono mi to vždycky pomůže, takže na driáky ani nedojde," píše jedna z maminek v diskuzi.

Proces jejich výroby je složený ze čtyř na sebe navazujících fází. Tou první je příprava matečné tinktury, která se vyrábí ze základních látek. Následuje ředění vzniklé matečné tinktury. Na každé ředění navazuje fáze tzv. dynamizace neboli prudké protřepání.  Poslední fází je tzv. impregnace. Připravený roztok se po určitém naředění nanese na neutrální základ. Nejčastější formou jsou granule, tablety, sirupy nebo masti.

Najdi si svého homeopata

„Předně je potřeba najít si kvalitního homeopata, který zodpoví všechny otázky a hlavně stanoví dávkování přesně podle osobních potřeb. Každý člověk je jiný, někomu pomůže užívat např. méně "kuliček" v silnějším ředění, někomu úplně naopak. Já mám s homeopatií hrozně dobré zkušenosti, ale jsem přesvědčená, že polovina úspěchu byla výborná paní doktorka - homeopatka.

Samozřejmě jsou určitá osvědčená homeopatika, která mohou fungovat většině lidí např. posilující imunitu apod., ale tak komplikované a komplexní záležitosti jako je neplodnost se nedají řešit nějakým jednoduchým receptem,“ píše jedna z uživatelek v diskuzi.

Pokud chce těhotná žena při řešení svých obtíží vyzkoušet tuto metodu, pro správný výběr vhodných homeopatik je velmi důležitá konzultace s odborníkem, který jí vybere ty nejvhodnější v konkrétním dávkování.

Každého homeopata by měly při výběru léku zajímat fyzické obtíže nemocného a jeho osobnost. Potom je léčba správná a lék léčí příčinu nemoci, ne její příznak.

Homeopatika v těhotensví

Těhotenství je obdobím, které může být doprovázeno mnoha různými obtížemi, jako jsou např. nevolnost, zvracení, únava, ospalost během dne, infekce močových cest, zažívací obtíže a mnoho dalších. Homeopatii může těhotná žena také využít pro přípravu k porodu nebo v období šestinedělí, také při léčbě svého dítěte.

Pro mnoho lidí představuje přirozená cesta léčby nemoci prioritu. Pokud jde o těhotnou ženu, léčba jakéhokoli onemocnění v jejím stavu je komplikovaná z důvodu kontraindikace s dalšími léky. Nebo ještě hůře - může vyvolat vrozenou vývojovou výchylku plodu. Přesto, že je těhotná žena náchylnější k infekčním onemocněním, které mohou v horším případě vyvolat potrat nebo poškození plodu či zdraví těhotné ženy, je výskyt těchto onemocnění velmi malý. Tato skutečnost je ovlivněna pečlivým sledováním těchto nemocí, očkováním a důkladnou prevencí.

Mimo tyto závažné stavy může být těhotenství doprovázeno dalšími obtížemi, jako jsou ranní nevolnosti, poruchy spánku, strach spojený s některými diagnostickými postupy nebo z průběhu porodu. K řešení těchto obtíží lze využít homeopatii jako jednu z přírodních léčebných metod, které nemohou způsobit poškození plodu a zároveň mohou těhotné ženě velice ulevit.

Kromě období těhotenství lze homeopatii užívat i jako podporu pro samotný průběh porodu nebo v období šestinedělí, jako podporu kojení a celkovou regeneraci organismu po porodu.

Období I. trimestru

Na začátku těhotenství trápí značnou část žen nevolnosti, zvracení či hemoroidy. Léky, které jsou určeny jako úleva:

  • Sepia officinalis (sépie obecná) - Nebojte se, nebudete ohlodávat sépiovou kost, nejste přeci papoušek. Tento lék působí na pohlavní orgány, u těhotných pak na dělohu a všechny typy hormonální nerovnováhy. Srovná také ranní nevolnosti, intoleranci na různé pachy i nízký tlak. Ve vyšším ředění pomůže se zpevněním pánevního dna, čímž snižuje riziko potratu.
  • Inpecacuanha (Hlavěnka dávivá) - Ulevuje zejména od zvracení.
  • Gastrocynésine - V těhotenství je tento homeopatický přípravek doporučován při potížích s trávením, pálení žáhy, nadýmání nebo překyselení žaludku.
  • Avenoc - Nejčastěji se s ním setkáváme ve formě masti. Těhotným pomáhá při potížích s hemeroidy, pálením a svědění konečníku nebo při bolestivém vyprazdňování.

Období II. trimestru

Nyní je důležité posilovat imunitu. Díky zvýšenému objemu krve dochází ke snížení hořčíku a železa, které způsobují křeče a chudokrevnost.

  • Homeogéne 9 - V období chřipek a nachlazení slouží jako podpůrný lék k léčbě bolesti v krku nebo chrapotu.
  • Homeovox - Má podobné účinky jako Homeogéne 9, kromě toho také ulevuje hlasivkám.
  • Stodal - Tento známý sirup je doporučován na podporu v boji se suchým a vlhkým kašlem.
  • Oscillococcinum - Krkolomný název, pod kterým se skrývá hotový poklad. Užívá se jako prevence virových onemocnění dýchacích cest nebo trávicí trubice, zejména rýmě, kašli, průjmu, zácpě nebo zvracení. Dále je účinný při potížích, spojených se změnou prostředí během cestování, např. dovolená v teplých krajích nebo na horách.
  • Ferrum phosphoricum (Fosforečnan železnato-železitý) - Je předepisován při nedostatku červených krvinek.
  • Magnesia phosphorica (hydrogenfosforečnan hořečnatý) - Ulevuje od bolestivých křečí nohou.
  • Aconitum napellus (Oměj šalamounek) - Minimalizuje úzkost a obavy z odběru plodové vody.
  • Apis  mellifica (Včela medonosná) - Podpoří léčbu alergických nebo zánětlivých kožních obtíží, např. kopřivku. Lze ho využít při úpalu s bolestmi hlavy, v krku a při vzniku rychle nastupujících otoků kůže nebo sliznice v oblasti úst a očí.


Období III. trimestru

Závěr těhotenství znepříjemňují zejména otoky, křečové žíly, bolesti zad. Stupňují se také obavy ze samotného porodu.

  • Pulsatila (koniklec) - Pomáhá při léčbě oční, dýchací, trávící i pohlavní sliznice.  Ulevuje od obtíží s trávením, bolestí břicha a odbourává psychické obtíže jako deprese a úzkosti.
  • Staphysagria (Stračka) - Užívá se při potížích s močením. Také ulevuje od stavů souvisejících s následky zadržovaného hněvu, zlosti, ponížení (gynekologická prohlídka), potlačeným smutkem a podobně. Lékaři ho používají i jako podporu při hojení jizvy po císařském řezu nebo episiotomii.
  • Ignatia amara (Bob svatého Ignáce) - Hlavní indikací pro Ignatii v těhotenství jsou především stavy, vzniklé v důsledku citových šoků s nepříjemnými emocemi. Těžké životní situace, které vedou k hysterickému pláči, např. úmrtí blízké osob nebo domácího mazlíčka nebo vážné onemocnění blízké osoby.
  • Nux vomica (Kulčiba dávivá) - Tento homeopatický lék je v těhotenství doporučován ženám, které nezvolňují tempo. Jsou unavené, mají spánkový deficit (potíže s usínáním nebo probouzením), trávící obtíže, nesnesou odpor, lehce se rozčílí a jsou celkově přecitlivělé.
  • Argentum nitricum (Dusičnan stříbrný) - Stresová situace spojená s příchodem porodu jsou často doprovázena průjmy, častým močením a plynatostí. Tento lék má stejné účinky jako výše zmíněný Nux.
  • Ruta graveolens (Routa vonná) - Jeho účinek napomáhá zmírnění bolesti zad, způsobených především dlouhým stáním a zvedáním těžkých předmětů, ale i zmírnění bolesti v pánevních kloubech.

Předporodní období

V tomto období jsou doporučena homeopatika především na přípravu porodních cest a organismu těhotné ženy, na blížící se porod a péči o dítě.

  • Arnica Montana (Prha chlumní) - Jde o nejznámější homeopatikum pro těhotné. Tiší bolest, podporuje hojení svalů, zabraňuje vzniku modřin a podlitin a v neposlední řadě urychluje rekonvalescenci.
  • Gelsemium empervirens  (Žlutý jasmín) - Doporučuje se budoucím maminkám k potlačení strachu z porodu.
  • Actaea racemosa (Samorostík) - Tento homeopatický přípravek lze využít jako podpůrnou léčbu v případě gynekologických potíží, např. premenstruační syndrom, dysmenorea nebo pro regulaci porodní doby.
  • Caulophyllum (Leontice) - Jde o podpůrný lék při řešení situací typu přerušení děložních stahů, rigidita děložního hrdla spojená s atonomickou dělohou a zástavnou dilatace hrdla. Díky svému rychlému se doporučuje i v případě falešných stahů.

Výhoda homeopatik

Homeopatika jsou léky bez vedlejších účinků. Díky tomu lze homeopatii využít při potížích ženy i při potížích plodu. Homeopatik, kterých lze využít v těhotenství, je široká škála a pokud si žena není jistá výběrem, je vhodné navštívit lékaře homeopata ve svém okolí či lékárnu, která je zaměřená mimo jiné i na tyto produkty. 

Homeopatické přípravy jsou vhodnou komplementární metodou při léčbě obtíží souvisejících s těhotenstvím. Jejich účinek na organismus těhotné ženy je netoxický, nevyvolává alergie, nenávykový, bez nežádoucích účinků na plod. Léčbu je možné uzpůsobit každé ženě na míru a dobře se doplňuje s ostatními alternativními metodami, např. aromaterapie, bylinky nebo masáže.

Zdroj  informací:

Bakalářská práce Moniky Chytilové: Komplementární postupy v praxi porodní asistentky a jejich využití vefyziologickém těhotenství, MU, lékařská fakulta, katedra Porodní asistence, Brno 2014

http://www.mudrmaresova.cz/homeopatie.php

Čti celý článek
redakce
14. čer 2018 Čtené 6803x

"Aftózní stomatitidu prodělaly obě naše děti téměř ve stejném věku (starší ve dvou letech, mladší v roce a půl). U dcerky začalo onemocnění vysokými teplotami, které šly obtížně srážet. Nechtěla jíst a pít. Po dvou dnech horeček jsem objevila na špičce jazyku výsev malých puchýřků," začíná popisovat průběh onemocnění jedna z maminek. Zdá se vám miminko víc plačtivé, slintá víc než obvykle a odmítá jídlo? Říkáte si, že mu pravděpodobně rostou zoubky? Ano, může to tak být. Není však od věci prověřit, jestli se nejedná o nepříjemnost v podobě aftu.

Aftózní stomatitida, neboli afty, se čas od času nevyhýbají nikomu. Někdo na ně trpí více, někdo méně, ale téměř všichni si dokážeme vzpomenout, jak nepříjemný problém jsou, pokud se vyskytnout. A teď si představte, jaké peripetie dokážou nadělat malému miminku.

Hledejme příčinu

Nad příčinou výskytu aft často kroutí hlavou i zkušení lékaři. Mohou být reakcí na mnoho různých podnětů, například:

  • strava (reakce na novou potravinu),
  • drobná zranění v ústech, 
  • autoimunitní/imunitní reakce organismu (tělo dítěte se začne abnormálně/normálně bránit proti "napadení" bakterií, virem apod., aft je pak často jeden z důsledků této obrany)
  • chemické podráždění (např. příliš kyselým jídlem, exotickým ovocem),
  • nedostatek vitamínů (zejména těch ze skupiny B).

Bývá bohužel pravidlem, že "někdo na ně zkrátka trpí víc, jiný méně". V případě, že se afty u vašeho miminka pravidelně vrací, popřemýšlejte o návštěvě specialisty. Specialistou v tomto případě bude s největší pravděpodobností imunolog, jehož návštěvu by vám měl doporučit pediatr. Mimo jiné totiž mohou být afty projevem snížené imunity. A čím dříve tento problém začnete řešit, tím lépe!

Projevy

Nejčastější projevy si skutečně můžeme velmi často splést s právě rostoucím zoubkem. Miminko je neklidné, nespavé, víc slintá, odmítá jíst i pít. To, že se skutečně jedná o afty nám napoví až skutečnost, že se objeví v ústech. 

Afta je vřídek v dutině ústní, který může mít různou velikost a vyskytovat se na různých místech - na patrech, na jazyku, dásních i na měkkých částech (uvnitř tváří). Pupínek má červenou barvu s bílošedou základnou a červeným lemem. Je velmi citlivý na dotek.

Léčba

S aftózní stomatitidou není obvykle nutná návštěva pediatra. Do okamžiku, kdy aft není tzv. "plná pusinka". Pokud dětského lékaře navštívíte, zaměří se pravděpodobně hlavně na zmírnění symptomů a úlevy od bolesti. Doporučit vám může různé vodičky a gely, kterými budete afty potírat. S tím samým vám jistě dokáže pomoci a vhodně doporučit lékárník. Také se můžete podívat jaké přípravky a s jakými zkušenostmi použily maminky z Modrého koníka v diskuzi zabývající se tímto tématem. Pokud vaše dítě dokáže ústa vyplachovat, můžete mu připravit výplachem z heřmánku nebo šalvěje. Působí uklidňujícím způsobem a navíc i protizánětlivě. 

Heřmánkový výplach připravíte tak, že 2 polévkové lžíce sušené bylinky zalijete čtvrt litrem vody a necháte přikryté cca 15 minut vyluhovat. Následně přelijete přes cedník a necháte vychladnout, klidně do studena.

Šalvějový výplach je obdobný, jen snížíte množství sušené bylinky na 1 čajovou lžičku. Následně můžete postupovat stejně jako u heřmánkového výplachu. Pozor na to, že šalvěj je ve větším množství při vnitřním použití toxická. S dětmi tedy dělejte skutečně pouze výplach. 

V případě, že se aft vyseje v ústech mnoho, může se stát, že průvodním jevem bude také teplota nebo horečka. V takovém případě postupujte standardně - tedy srážejte, pokud se jedná o horečku (lékaři se většinou shodují na hranici 38,5 °C), klasickými léky proti horečce. 

"Aftózní stomatitidu prodělaly obě naše děti téměř ve stejném věku (starší ve dvou letech, mladší v roce a půl). U dcerky začalo onemocnění vysokými teplotami, které šly obtížně srážet. Nechtěla jíst a pít. Po dvou dnech horeček jsem objevila na špičce jazyku výsev malých puchýřků, dásně měla naběhlé a krvavé, bylo jí cítit z pusiny. Vyrazila jsem k lékařce, která mi sdělila, že dcerka má aftózní stomatitidu. Vůbec jsem netušila, že nějaké takové onemocnění může existovat. 

Doporučila další tři dny podávat sirup proti horečce, vtírat do dásní gel, zařadit do jídelníčku potraviny s vysokým obsahem bílkovin a vitaminu B. Po pár dnech se dásně krásně stáhly, získaly zpět svoji narůžovělou barvu, vymizel i pach z úst. Celkově měla dcera lehčí průběh, od nástupu horeček do vyhojení aft a dásní, se jednalo o 10 dní.

Mladší syn toto onemocnění prodělal v 18 měsících. První tři dny měl vysoké teploty, co nešly srazit. Čekala jsem, co se z toho vyklube. Zda viróza či pátá nebo šestá nemoc, kterou ještě neprodělal. Třetí den jsem mu v pusince objevila puchýřky, dásně měl krvavé a začalo mu zapáchat z pusinky. To už jsem věděla, která bije, ihned ho "naložila" do auta a jela k lékařce. Ta mi jen potvrdila mé zlé tušení, že se jedná o stomatitidu. Dostala jsem stejné doporučení jako u dcerky, mazat gelem, podávat sirup
, zařadit stravu bohatou o bílkoviny a vitamín B. 


Po dalších třech dnech se ale jeho zdravotní stav nelepšil, ba naopak, bylo to ještě horší. Aftíky měl na dásních, jazyku, rtech, dokonce i bradě. Stále odmítal jíst, dokonce i dohladka mixované a studené kaše. Co mě ale více trápilo, bylo to, že odmítal i pít. Takže jsem opět vyrazila k lékařce. Sama byla překvapená, že se mu to takto zhoršilo. Ihned předepsala antibiotika, antibiotickou mast na puchýřky na bradě. 

Další dny jsem mazala gelem, vařila jsem heřmánkový čaj pro rychlejší hojení. Celková doba léčení (od prvních horeček) byla více jak dva týdny.

Mé shrnutí:
- obě děti toto onemocnění prodělaly po očkování vakcínou mmr,
- před prvním výsevem puchýřků měly vysoké teploty (nad 39°C), které šly obtížně srážet,
- krom léků  jsem vařila na pití heřmánkový čaj, na jídlo potraviny s vysokým obsahem bílkovin a vitamínu B,"
popisuje zkušenost s tímto onemocněním jedna z maminek na Modrém koníku.

Úprava stravy

Protože se jedná o bolestivé onemocnění v ústech je nutné, abychom upravili dětskou stravu. V první řadě mějte na paměti, že by neměla být horká. Tepelné podněty afty dráždí a působí dítěti větší trápení. Po dobu léčení aft dávejte přednost maximálně vlahé stravě, ale spíš se orientujte na studenou, která dítěti udělá dobře a může mu ulevit od bolesti.

Nevyhýbejte se přesnídávkám (tady pozor na použité ovoce viz níže), kašičkám (nejen sladké variace, ale také kaše na slano - polentová, jáhlová apod.), zeleninovým pyré (hráškové, dýňové) a jogurtům nebo tvarohu.

Dítě bude mít pravděpodobně potíže také se zpracováním "tvrdé" stravy, což se může projevit hlavně při obědech. Volte tedy takové variace, které mu kousání usnadní - "měkké" přílohy (bramborová kaše nebo mírně rozvařené těstoviny) a přeorientujte na nějakou dobu vaši kuchyni na omáčky. Dobrou službu také udělají polévky, jen je neservírujte příliš horké. 

V žádném případě by děti v tomto období neměly dostávat stravu kořeněnou, solenou, kyselou a jinak výrazně chuťově upravovanou. Zamyslete se také v případě výběru ovoce a vyhněte se třeba pomerančům, citrónu v čaji, kiwi, kyselým jablkům apod. Skvělou službu vám naopak udělají banány, hrušky, broskve. Zkrátka ovoce měkké a sladké. Chybu neuděláte ani v okamžiku, když jej chvilku před konzumací dáte vychladit. Dítěti se viditelně uleví.

Stejné omezení se pak týká také nápojů, nejlepší je čistá voda případně bylinkové čaje (např. heřmánkový). Ty nechte vychladnou a dítěti je nenuťte horké. 

Závěrem

S aftózní stomatitidou se pravděpodobně alespoň jednou u svého dítěte potkáte. Stav vyhojení aft trvá obvykle 1 - 2 týdny a pokud se opravdu stane, že se s tímto onemocněním potkáte, nezbývá než být trpělivý a snažit se dítěti co nejvíce ulevit. 

Zdroje informací:

http://www.mesicnikzdravi.cz/vztahy/bolistky.htm

http://www.chop.edu/conditions-diseases/aphthous-stomatitis

https://en.wikipedia.org/wiki/Aphthous_stomatitis

Čti celý článek
redakce
13. čer 2018 Čtené 9527x

Určitě dáte za pravdu, že vše, co souvisí s menstruací, je nejlepší nechávat na přírodě a jejím přirozeném chodu, i přesto se však mohou vyskytnout situace, kdy z jakéhokoliv důvodu potřebujeme, aby menstruace přišla dříve. Někdy menstruace u žen s nepravidelným cyklem mešká opravdu velmi dlouho a určitě je lepší nejprve vyzkoušet přírodní pomoc, než utíkat za svým gynekologem pro injekci na vyvolání.

V takovém případě je vždy ale dobré nejprve vyzkoušet těhotenský test, který napoví, zda vůbec může žena menstruaci očekávat. I když si myslíte, že těhotná nejste, tak než začnete příchod menstruace řešit, opravdu raději pro jistotu zkuste test. Stojí pár korun a jejich výpovědní hodnota je dnes už téměř stoprocentní.

Způsobů pro vyvolání menstruace je hned několik, pojďte se tedy se mnou a s ostatními uživatelkami Modrého koníka podívat na ty nejúčinnější babské rady. Přírodní pomocníci mají velkou výhodu v tom, že spolu nenesou téměř žádné nežádoucí účinky (což se nedá říci o lékařské pomoci, po které sahají gynekologové). To nejhorší, co se vám při jejich použití může stát, je to, že nezaberou. A to je přece dobrá nabídka!


Účinné babské rady pro vyvolání menstruace

Naložte se do vany

Tento způsob je pravděpodobně asi ten nejpříjemnější ze všech nabízených možností. Napusťte si pořádně horkou vanu. Snažte se o co nejvyšší teplotu vody, kterou jste schopny snést. A pak už se jen ponořte do této lázně (pro příjemnější pocit a uklidnění nezapomeňte přidat vonný olejíček či pěnu do koupele) a relaxujte. Tento postup je vhodné opakovat několik dní po sobě. Pro nejlepší účinek je vhodné ve vaně ještě promasírovat spodní část břicha - můžete použít své ruce, nicméně lepších účinků prý dosáhnete, když budete masírovat horkým proudem vody ze sprchy.

Tip: Pokud nemáte koupelnu s vanou, nezoufejte. Podobného účinku můžete dosáhnout i ve sprše, nastavte si opět tu nejteplejší vodu, kterou snesete a proud vody nechte téct na spodní část břicha. Opět opakujte několik dní po sobě.

Makejte

Méně příjemným způsobem (i když se i zde určitě najdou lidé, kteří milují, když si mohou dát pořádně do těla) je fyzická námaha. Neděste se, nemusíte jít hned pracovat do kamenolomu. Chytré knížky uvádí, že by měla postačit zhruba půlhodinová fyzická aktivita. Skvěle v tomto případě působí jízda na kole či běhání. Pokud se vám nechce do terénu, vyzkoušejte cviky, které formují především břicho - sedy-lehy, dřepy či tzv. nůžky.

Je libo skleničku vína?

Ano, čtete správně. Radíme vám, abyste si nalily. Sklenku červeného vína. Ideální je spojit červené víno a již výše zmiňovanou horkou koupel. Když pomineme fakt, že to má pomoci s vyvoláním menstruace, tak to zní jako moc pěkný plán na příjemný večer, že?

Kombinace vína a horké vany opravdu funguje. Své o tom ví i uživatelka rozzaarka: "Mně pomohlo teplé červené víno s kořením a horká vana.  Jak nepiju, byla jsem po jedné skleničce trochu namazaná, ale dělala jsem to pár dní a MS opravdu přišla dřív."


Všemocné bylinky

O síle bylinek se ví už hodně dlouho. V podstatě od pradávna. Neexistuje snad žádný neduh, na jehož "léčení" by nefungovala nějaká bylinka. Tak proč je nevyzkoušet i v tomto případě?

Zde si však pro jistotu dejte pozor a obzvlášť, pokud nejste zcela bez jiných zdravotních problémů, raději konzultujte se svým lékařem, zda jsou pro vás konkrétní bylinky vhodné. 

A jaké bylinky se tedy doporučují pro vyvolání menstruace? Tradičně se doporučuje pití různých čajů z třezalky, měsíčku, řebříčku, zázvoru nebo zelené petrželky. Pít bychom je měly pravidelně. A na závěr ještě jedno doporučení - každému vyhovuje něco jiného, takže se nebojte zkoušet, nicméně ale bylinky nemíchejte.

Pozor! Některé byliny pro vyvolání menstruace mohou také způsobovat potrat, takže pokud si je vezmete v těhotenství, může dojít k samovolnému potracení. Proto se před nasazením bylinné kúry opravdu nezapomeňte ujistit, zda nejste těhotná.

Zvyšte dávky vitamínu C

K vyvolání menstruace by měl pomáhat i vitamín C, který pomáhá zvyšovat množství tkáně v děloze, čímž urychluje právě příchod menstruace. Můžete zvolit užívání vitaminových přípravků nebo do svého jídelníčku zařadit potraviny bohaté právě na céčko. A které to jsou? Rozhodně neprohloupíte, když sáhnete po papáje, paprikách, brokolici, kiwi, citrusovém ovoci, listové zelenině či rajčatech.

Pokud žádné z těchto rad nezabraly a vy přesto chcete menstruaci vyvolat, nezbývá než se vydat za svým gynekologem pro vyvolávací injekci. Nezapomeňte se podívat do diskusního vlákna Injekce na vyvolaní menstruace. Máte zkušenosti?

A jaké jsou vaše zkušenosti? Podělte se s ostatními maminkami a dalšími uživatelkami Modrého koníka, co zabralo vám. 

Použité zdroje:

http://www.prostezdravi.cz/jak-privolat-menstruaci/

https://budkocka.cz/zdravi/babske-rady-na-menstruaci/

http://www.wikihow.cz/Jak-vyvolat-menstruaci

Čti celý článek
redakce
13. čer 2018 Čtené 606x

Život se těhotenskou cukrovkou se dá zvládnout. Nebojte, není to tak zlé. Je pravda, že ve většině případů postačuje k léčbě těhotenské cukrovky dodržování dietních opatření a dostatek pohybu. Několik procent maminek má však i přes dodržování této léčby vyšší hodnoty glykémií než je norma, a v tom případě je nezbytná léčba tabletkami nebo inzulinem.

Nutnost léčby (včetně inzulinu) u typické těhotenské cukrovky končí po porodu, ale dodržovat správnou životosprávu (racionální stravu, dostatek pohybu, dostatek spánku a méně stresu a spěchu) je užitečné i nadále, protože výrazně snižuje riziko rozvoje cukrovky 2. typu, kterou jsou tyto ženy v budoucnu ohroženy.

Kam pro pomoc?

Maminky, kterým je v těhotenství zjištěna zvýšená hladina cukru v krvi, by měly být poslány do diabetologické poradny.Některým gynekologům je potřeba se víckrát připomenout, aby vás do poradny objednali. Rozhodně byste neměla slyšet: „Výsledky testu jsou jen mírně zvýšené, vlastně to je jen lehká porucha, stačí, když omezíte sladké, zatím vás nikam odesílat nebudu.“ Porucha se v průběhu těhotenství postupně zhoršuje a doporučení „omezit sladké“ pro správnou léčbu nestačí!

V diabetologické poradně byste měly být detailně informovány o nemoci a především - v čem spočívá léčba.

Dieta

Není to jen o počítání kalorií, ale spíše o sacharidech. Ty zvyšují hladinu krevního cukru (glykémii) a ke svému zpracování vyžadují inzulin. A to je u člověka s cukrovkou problém. Proto je nutné příjem sacharidů snížit.

Rozlišujeme dvě skupiny sacharidů – jednoduché a složité

Jednoduché sacharidy (neboli cukry), z nichž nejvíce zastoupená je glukóza, mají sladkou chuť, rychle se vstřebávají, výrazně zvyšují glykémii a vyžadují ke svému zpracování hodně inzulinu. Přirozeně jsou obsaženy v ovoci a mléku, problémové jsou však zejména ty, které jsou součástí řady průmyslově vyráběných výrobků – ve formě přidaného cukru.

Složité sacharidy zahrnují škrob a vlákninu. Škrob je složen z jednotek glukózy a začíná se rozkládat už v ústech díky působení slin. Jeho vstřebávání zpomaluje kromě tuků také přítomnost vlákniny.

Jak tedy jíst?

Jezte pestře, vařte si jako doposud (s výjimkou sladkých jídel), dodržujte však níže uvedené zásady. Máte-li rodinu, partnera, rozhodně nedělejte tu chybu, abyste si vařily speciální "dietní" jídlo pro sebe a jiné jídlo pro zbytek rodiny. Vařte jedno jídlo vhodné pro vás a ostatní, ať se solidárně přizpůsobí. Co je vhodné pro vás, je vhodné a zdravé i pro ně. Nejedná se totiž o žádnou speciální dietu.

Pro všechna jídla platí tyto obecné zásady:

  • neslaďte a výrazně omezte vše, co obsahuje jednoduché cukry (výjimkou je ovoce v rozumném množství)
  • omezte konzumaci výrobků z bílé mouky a bílé rýže, snažit se je nahradit těmi celozrnnými
  • dejte si zeleninu ke každému jídlu, může částečně nebo i zcela nahradit tradiční přílohu
  • žádné dia výrobky (umělá sladila v těhotenství nejsou vhodná)
  • vynechte uzeniny (kromě kvalitní šunky od kosti)
  • nedojídejte se mezi jídly (pro "zahnání chutí" je možné zakousnout něco, co neobsahuje sacharidy: nesladkou zeleninu, plátek šunky od kosti, kousek sýru atd., nevhodné by naopak bylo ovoce nebo ořechy pro vyšší obsah cukrů)
  • výslednou glykémii spolehlivě pokazí různá přislazená dochucovadla typu kečup, sladké dresinky či omáčky, stejně jako pivo (má vysoký glykemický index)
  • jezte kvalitní přirozené potraviny a poctivou domácí stravu, nejezte polotovary, průmyslově vyrobené hotové výrobky s řadou pochybných ingrediencí a fast food
  • používejte kvalitní přirozené tuky (máslo, za studena lisované oleje), vyhněte se průmyslově upraveným tukům (margaríny, rafinované oleje, ztužené a částečně ztužené tuky)

Jak uhlídat sacharidy ve stravě?

Zpočátku bude nutné potraviny obsahující sacharidy odvažovat na kuchyňské váze, ale jen dočasně - první týden, maximálně dva. Jakmile se množství sacharidů v jídle naučíte odhadnout tak, abyste nepřekračovaly doporučenou dávku k jednotlivým jídlům, můžete váhu zase uklidit. Pak už budete vědět, jak velký krajíc chleba si ukrojit, kolik brambor si naložit, kolik lžic rýže nebo těstovin.

Vzorec na přepočet množství sacharidů v jídle:

100 x množství sacharidů v gramech povolené k jídlu / množství sacharidů ve 100 gramech příslušné potraviny = množství potraviny, které mohu k danému jídlu sníst (v gramech)

Příklad přepočtu: k obědu je kuřecí maso s rýží a listový salát. Sacharidy, které je nutné počítat, jsou v tomto případě obsaženy pouze v rýži. Ve 100 g vařené rýže je 28 g sacharidů a k obědu by neměl příjem sacharidů překročit 50 g, tedy 100 x 50/28 = maximum 180 g vařené rýže. Příznivější vliv na glykémii má hnědá (celozrnná) rýže. Pokud bude glykémie hodinu po jídle i přesto vyšší, je potřeba příště množství rýže snížit a nahradit zeleninou (čerstvou, dušenou, pečenou atd.).

Co mlsat?

  • U dobře kompenzované cukrovky si můžete dát jako sladkost kousek hořké kvalitní čokolády (s obsahem 70 a více % kakaa). Buďte ale rozumné, nepřehánějte to a nemlsejte hned po hlavním jídle.
  • Můžete si upéct štrúdl – klasické listové těsto a jablka, vynecháte cukr, strouhanku a raději i rozinky, ale můžete dochutit ořechy a skořicí – jeden kousek k odpolední kávě by měl projít (ne celá nohavice!).
  • Ovocný pohár se šlehačkou: ovoce čerstvé (ne kompotované), v odváženém množství (do 30 g sacharidů), šlehačku pravou, čerstvě našlehanou a nepřislazovanou (ne tu ve spreji, která ani vlastně není šlehačkou – zpravidla částečně ztužený rostlinný tuk s cukrem).
  • Horké kakao: jen pravé kakao, nepřislazované.
  • Domácí zmrzlina: připravená z tučnějšího tvarohu či smetany, kterou rozmixujete s ovocem a necháte zmrazit (samozřejmě bez přídavku cukru).
  • Dietní palačinka: těsto bez cukru (mouka, zkuste po francouzsku s přídavkem pohankové, vajíčko, mléko), do hotové palačinky zabalit kousky čerstvého ovoce, ozdobit šlehačkou bez cukru. Mňam.

Stále váháte co jíst?Poraďte se ve fóru Těhotenská cukrovka - co jíst?

Odpovědi na další otázky týkající se těhotenské cukrovky najdete v diskuzním fóru Jedná se o těhotenskou cukrovku nebo ne?

Inzulin

Pokud lékař uzná za vhodné používání inulinu, zbytečně se neděste: je to jen do poroduInzulin se aplikuje do podkoží pomocí inzulinového pera, do kterého se vloží zásobník s inzulinem. Ovládání je velmi jednoduché. Pero nosíte u sebe v kabelce v praktickém pouzdře.

Léčba inzulinem je spojená s rizikem náhlého snížení hladiny krevního cukru, nebo-li hypoglykémie. Může se projevit pocitem hladu, nevolností, pocitem na omdlení, třesem, opocením, mžitky před očima, bušením srdce – u každého člověka trochu jinak, ale při opakovaných hypoglykémiích je již „soubor příznaků“ obdobný.

Zlaté bezpečnostní pravidlo zní: pokud aplikuji před jídlem inzulin, jídlo MUSÍ obsahovat sacharidy. Pokud takovým jídlem je např. plátek masa se zeleninovým salátem, s vynecháním přílohy, je zde riziko hypoglykémie. V takovém jídle je mizivé množství sacharidů. Úplně vynechávat sacharidy není vhodné ani pro ženy „pouze na dietě“, ale u žen léčených inzulinem to platí dvojnásob – kvůli riziku hypoglykémie.

Informace o hladině glykemie najdete ve fóru Těhotenská cukrovka - jak se vám držela hladina glykémie

Jak poznám, že je dieta dostatečná a není nutný inzulin?

Abyste měla jistotu, že dietu dodržujete správně, jsou nutné kontroly glykémie nalačno a po jídle. Jednak pravidelné kontroly (podle domluvy s diabetologem) a také občasné kontroly po jídle, u kterého si nebudete jisté, zda prochází (např. mléčné výrobky ke snídani, ovoce atd.).

Jak je to s přírůstky na váze při těhotenské cukrovce?

Pokud jste již před dietou přibraly cca 8-10 kilo, obvykle při této dietě do již do porodu více nepřiberete a je to tak v pořádku. Na začátku diety (první týden až dva) se může stát, že váha klesne o 1-2 kg, což nepředstavuje žádné riziko. Větší redukce ale není žádoucí a neprospěla by vývoji plodu.

Jak moc přísně musím dietu dodržovat? Je nutné počítat sacharidy? Nestačí jen omezit sladké?

Těhotenská cukrovka má svůj vývoj. S přibývajícími týdny těhotenství stoupá hladina těhotenských hormonů, které cukrovku zhoršují. U někoho má cukrovka mírný průběh od začátku až do konce a v podstatě stačí vynechat sladké. Nelze ale předem spolehlivě říci, jak u koho bude probíhat. Dietní chyby, které projdou na začátku, s přibývajícími týdny už nemusí procházet. Pokud se žena pravidelně nekontroluje (neměří glykémie), nemusí řadu zvýšených hodnot ani odhalit.

A nakonec jedna rada: nejste v tom sama! Podělte se s ostatními o své zkušenosti ve fóru Těhotenská cukrovka - rady, tipy a diskuze

Zdroj informací: 

https://www.celostnimedicina.cz/tehotenska-cukrovka.htm

https://www.abctehotenstvi.cz/txt/co-muze-zpusobit-tehotenska-cukrovka

Čti celý článek
redakce
12. čer 2018 Čtené 5249x

Už jste se někdy zamyslela nad tím, jak poznáte, že právě s NÍM chcete mít děti? Ne ve smyslu tikotu biologických hodin, ale podle hlasu svého vnitřního já? Milujete ho nebo s ním jste jenom ze zvyku a protože se to vaše okolí tak nějak očekává? Jedna z našich koníkovek popsala, jak takovou situaci řešila ona.

Nedokážu to

Podobnou situaci jsem řešila i já. Jsem s Petrem pět let a okolí začíná mít narážky. „Tak co, kdy do toho vlítnete?“ nebo „Tak Klára je v tom, teď jsi na řadě ty.“ Jak jako na řadě? To je nějaká soutěž nebo aritmetická posloupnost? Ne, že bych se na dítě necítila, ale nejsem si jistá, že zrovna Petr je ten pravý. Rozumějte: jsem s ním ráda, je milý, nosí mi květiny a udělá pro mě první poslední. Jenže, není to trochu málo? Nikoli z pohledu hmotného zabezpečení. Naopak: několikrát do roka jezdíme na dovolenou, prodloužené víkendy a každý týden na večeři do lepší restaurace. O tom se mnohým může jenom zdát. Jenže co když chci něco víc. Něco tak prostého jako cítit motýlky v břiše a vidět ho v mých očích jako otce našich dětí. Ale to prostě nedokážu.

Mám problém

Asi poprvé jsem to začala tušit, když mi po třech letech našeho vztahu naznačil, že by si mě chtěl vzít. Vyděšeně jsem se na něho podívala a se smíchem odvětila, že jsem ještě mladá. Tenkrát to ještě přešel mávnutí ruky, ale já věděla, že příště už to tak snadné nebude. Asi si říkáte, že jsem pěkně nevděčná. Finančně jsme za vodou, máme sice byt s hypotékou, ale kdo dneska ne? Pak ty dovolené, večeře, hezké oblečení. Petra si neskutečně vážím a plně respektuji. Všechno tohle od nikoho nedostal, všechno si musel vybudovat sám, od základu. Zná cenu peněz a také si jich umí vážit. Přesto druhé rád obdarovává a dělá jim radost drobnými dárky. Všichni ho mají rádi a ve společnosti je velice oblíbený. Jenom já s ním mám problém.

Jak z toho ven

Cítila jsem se nesvá.  Pokaždé, když mi přinesl další kytici růží nebo mě pozval na večeři, se mi stáhl žaludek. A ty báječné těstoviny s chřestem za to nemohly.  Byl to pocit viny a hanby. Každé další setkání s přáteli a další otázky týkající se dětí, svatby a plánů na budoucnost mě bodaly do srdce hlouběji a svíravěji.  „Kdybyste tak věděli,“ říkala jsem si. Petr by byl výborný táta ve všech ohledech. Děti ho mají rády a on je. Jenom já mám pocit, že my dva (respektive tři) bychom jako rodina zkrátka nefungovali. Jak z toho ven? Je mi třicet, měla bych se rozhodnout co nejdříve. Opustit vztah, který je založený spíš na kamarádství a přátelství a vrhnout se do neznáma? Co když skončím sama, v prázdném bytě? Bez muže, dětí, rodiny a přátel?

Vystoupení z konformní zóny

Tohle jsem ani žádné kamarádce říct nemohla. Styděla bych se. Takže jsem si jednoho dne sedla k papíru a sepsala všechna pro a proti. Výsledek? 25:10 pro opuštění Petra. Panebože, takhle sepsané to je přece jasné jako facka. Odejdi z toho včas! Nejhorší to bude vyslovit to nahlas. Petrovi do očí. Kdy je ta vhodná chvíle? Až se vrátí po celém dni z práce? Unavený a vyčerpaný, kdy tohle bude to poslední, co bude chtít slyšet? Namísto „Vítej, doma, lásko.“  Na večeři nebo večírku u přátel? Musí to být co nejdříve nebo se z toho všeho zblázním. A tak jednoho večera, po jeho příchodu domů, kdy ke mně přistoupí zezadu a dá mi pusu na krk se otočím a řeknu to: „Už s tebou nemůžu být.“

Poznáváte se? Možná i vy řešíte podobnou situaci. Ať už se rozhodujete ukončit vztah po dvou, pěti nebo deseti letech, nemělo by se jednat o impulsivní rozhodnutí typu: „zase nechal nádobí ve dřezu“. Velice brzy byste toho mohla litovat.

Odborníci doporučují sestavit si takzvanou SWOT analýzu. Není nic jiného, než obyčejná tabulka rozdělená na čtyři části. Každý chlívek se řídí tím, co ho ovlivňuje.

Jednoduchá SWOT analýza ve formě tabulky

Silné stránky – jdou z nás, z našeho vědomí a s jejich pomocí můžeme dosáhnout lepších výsledků. V našem případě to může být: umím sama zorganizovat narozeninovou oslavu, zajistit servis auta, vyměnit žárovku

Slabé stránky – jak už asi tušíte, jsou ty povahové rysy našeho chování, které nám spíše škodí. V našem případě: nejsem schopná se ani objednat na technickou kontrolu, vyměnit olej v autě, vyjít s penězi.

Dobrou zprávou je, že na těchto vnitřních pohnutkách lze zapracovat slabé stránky otočit v ty dobré. Kdo říká, že nezvládnete opravit kapající kohoutek? 

A pak tu máme vnější pohnuty, které jen tak snadno neovlivníme:

Příležitosti – to, co nám přináší okolí ke zlepšení situace. Pro nás např. nabídka povýšení, kurzu Exelu nebo přípravy sushi. To všechno jsou podněty z okolí, jež nám pomohou se posunout. Je jenom na nás, zda chytíme příležitost za pačesy.

Hrozby – všichni se jich bojíme a ne vždy se dají předvídat a odvrátit. Pokud jsme schopni si je definovat, můžeme jejich následky minimálně zmírnit: až budu sama, nezvládnu zaplatit všechny poplatky, nenajdu nového přítele…

Naše maminky by jednoduše řekly: napiš si na papír plusy a minusy. Ano, i to je zjednodušená forma SWOT analýzy. Důležité je, aby jste měla pádné argumenty proč (ne) odejít od současného partnera.

Zásadní jsou tyto otázky:

Sedíte si?

Vztah by měl fungovat na principu „akce a reakce“ nebo jako souhra a doplnění toho druhého. V praxi to znamená to, že když výjimečně přijdete pozdě večer unavená z práce, váš partner by rozhodně neměl vyžadovat teplou večeři a vyžehlení koše prádla.

Pokud mu na vás opravdu záleží, umí vycítit, že toho máte plné kecky a nechat vás odpočinout si, nabídnout pomoc s dětmi a hlad zkrotit krajícem chleba se šunkou. Protože přesně tohle jsou ty drobné nuance a situace, které dokazují, že jste pár. Dvě osoby na sebe vzájemně napojené, nevystupujete jako jedinec každý sám za sebe, ale jako jedno tělo a jedna duše.

Jste odlišní?

Máte ráda běh, váš partner podporuje běžce za míčem před televizní obrazovkou. Chodíte ráda do divadla, on spíše s kamarády do místního restauračního zařízení. Na dovolené chcete vidět všechny místní památky, vaše druhá polovička by volno nejraději strávila na dece pod rozpáleným sluncem. Pro někoho drobné detaily, které se dají přejít. Z dlouhodobějšího hlediska problém a možná i důvod z rozchodu. Sice se říká, že protiklady se přitahují, ale na jak dlouho? Mnohé spolu drží právě společné koníčky a zájmy. V momentě, kdy zájem toho druhého o danou aktivitu opadne, ztratí ten druhý „parťáka“ nikoli „partnera“. Cítíte ten rozdíl?

Očekává se to?

Znáte ty páry, které spolu chodí už od základní školy? Když jim to vydrží i přes střední a vysokou školu, okolí pak od nich jaksi očekává, že se vezmou a budou vychovávat děti. Vlastně se nemusí znát už od puberty. Doba, kdy se to začne automaticky předpokládat, že dva spolu založí rodinu, je od dvou let po seznámení. Jakmile tuto rovnici správně nedoplní, rodina a přátelé začnou mít „vtipné“ narážky. Zejména od maminek to není zrovna příjemné. O to víc se následně „šprajcnete“ a začne ve vás hlodat ona myšlenka: Proč já s ním vlastně jsem?

Chemie vyprchala?

Nakonec (ovšem ne jako poslední) může za odcizení a rozchodem být sexuální život. Nepředstavujete si hned pod tím vyžadování zvrhlých sexuálních praktik. Jistě: pouta, saténové šátky a polohy vyžadující více či méně ohebné klouby jsou příjemným zpestřením milování, ale i to se časem okouká. Řešením je zkoušet stále něco nového, ale když ani celá Kámasútra nepomůže, něco je špatně. Nuda, stereotyp a vyprchání „chemie“ pak udělají ze sexu spíše nutné zlo než milé potěšení. A odtud už je velmi blízko k tomu, aby to ten druhý našel někde jinde…

Autorka: evapple

Zdroj informací:

http://www.skola-pro-zeny.cz/rozchod-5-momentu-kdy-je-lepsi-ze-vztahu-odejit/

Čti celý článek
redakce
12. čer 2018 Čtené 720x

Neplodnost postihuje 15 % párů v plodném věku, u poloviny z nich se příčina neplodnosti objevuje na straně muže. V poslední době se vedou diskuse, zda klesá kvalita spermií nebo hraje roli vyšší věk mužů v době, kdy zakládají rodiny.

Nejnovější studie však prokázaly, že s přibývajícím věkem muže klesá kvalita ejakulátu. Navíc nízká kvalita spermií může ohrozit nejen vývoj plodu, ale zvyšuje i riziko rozvoje některých onemocnění dítěte v budoucnosti.

Výsledky klinických studií ukázaly, že s rostoucím věkem muže se snižuje kvalita jeho ejakulátu – klesá jeho objem, celkový počet spermií, počet pohyblivých spermií i zastoupení morfologicky normálních spermií. Podařilo se také prokázat, že ženám se starším partnerem trvá delší dobu, než u nich dojde k úspěšnému oplodnění.

„V jedné studii, která proběhla ve Velké Británii, trvalo oplodnění průměrně 22,5 měsíců u skupiny žen mladších 25 let a jejich partnerů starších 45 let. Oproti tomu stejně staré ženy s partnery mladšími 25 let otěhotněly maximálně do šesti měsíců,“ popisuje bioložka RNDr. Zuzana Krátká, Ph.D. z imunologické laboratoře Centra lékařské genetiky a reprodukční medicíny Gennet v Praze.

Plodnost muže dále negativně ovlivňují i nezdravý životní styl (kouření, nadváha, nevyvážená strava, nedostatek pohybu), různá onemocnění (např. infekce močových cest), ale také některé genetické či vývojové vady. U starších mužů mohou mít na plodnost vliv i změny v hladinách hormonů.

Moderní metody k určení kvality spermií

Ke zjištění kvality spermií se běžně využívá mikroskopické vyšetření, tzv. spermiogram.

Spermiogram a jeho výsledky v dnešní době někdy nezjistí, jaká je příčina neplodnosti. Je třeba udělat mnoho dalších vyšetření, aby se objasnila příčina neplodnosti. Mezi tato vyšetření patří: 

  • genetické testy,
  • hormonální testy,
  • vyšetření moči po ejakulaci,
  • odebrání vzorku tkáně z varlat,
  • imunologické vyšetření.

Může se však stát, že ani při normálních hodnotách spermiogramu nejsou spermie dostatečně kvalitní na to, aby oplodnily vajíčko. Proto je vhodné toto vyšetření doplnit moderními metodami, které zkoumají další vlastnosti spermií.

„Jako první klinika v České republice jsme zavedli velice úspěšné vyšetření apoptotických, čili odumírajících spermií v ejakulátu,“ říká RNDr. Zuzana Krátká. Apoptóza je zcela přirozený proces, během kterého dochází v organismu muže k nezbytnému a bezpečnému odstranění nadpočetných spermií, které neoplodnily vajíčko. Problém nastává v okamžiku, kdy se tento proces nastartuje příliš brzy (např. kvůli infekci) a kvalitních spermií je díky tomu v čerstvém ejakulátu málo. „U 54 % pacientů s patologickým spermiogramem se vyskytuje vyšší počet apoptotických spermií. Stejný problém ale překvapivě postihuje i 17 % mužů s normálním výsledkem spermiogramu,“ dodává RNDr. Krátká.

Vyšší počet odumírajících spermií byl prokázán u 37 % mužů starších 40 let vyšetřených na této klinice pro problémy s plodností. V mladším věku byl nadměrný výskyt apoptotických spermií méně častý. Dalším přínosným vyšetřením, které s tímto procesem souvisí, je stanovení počtu spermií s fragmentovanou DNA. „Pokud je v ejakulátu vyšší počet spermií s poškozenou DNA, pak stoupá riziko

vyššího výskytu méně kvalitních embryí po in vitro oplození a také klesá počet těhotenství,“ upřesňuje RNDr. Zuzana Krátká.

„Nás poslal gynekolog na spermiogram hned (ale já šla za gynekologem až když se nám už rok nedařilo). Byli jsme v Praze, čekací doba byla myslím kolem měsíce. Výsledky nám řekli asi za hodinu, pak si s námi ještě pan doktor popovídal. Fakt se není čeho bát. Jo a u nás byly výsledky taky v pohodě. Manžel měl největší strach, že bude mít na propustce razítko sexuologie. Naštěstí pro tyto účely mají neutrální razítko. Taky nám pan doktor poradil (a gynekolog posléze také), že na spermie má dobrý vliv vitamin E, selen a zinek. A někde jsme se dočetli, že i dýňová semínka. Takže manžel papá a papá a papá,“ přidává svoji zkušenost jedna z uživatelek Modrého koníka.

Vyšší věk muže ovlivňuje vývoj plodu

Vyšší věk mužů v době početí může negativně ovlivnit vývoj plodu a také budoucí zdravotní stav dítěte. Mezi první onemocnění, která se sledovala u dětí straších otců, patřila achondroplasie, onemocnění, při kterém dochází k růstovým poruchám. Některé rozsáhlé epidemiologické studie z poslední doby zjistily, že u dětí otců starších 45 let se více než u dětí mladších otců objevují během života psychické poruchy (např. schizofrenie) nebo i některá vzácná nádorová onemocnění. Jednou z možných příčin mohou být právě méně kvalitní spermie.

Včasná diagnostika problému je základ

„Muž měl minimálně spermií, pohyblivých málo a jen na místě, morfologie špatná u většiny a navíc později na imunologii zjistili, že ani nemají enzym, kterým by se případná spermie mohla dostat do vajíčka. Příčina zřejmě v pozdě řešeném nesestouplém varleti. Náprava nemožná.“

Možnosti léčby neplodnosti u mužů nejsou sice tak velké, jako u žen, ale cílená specifická léčba, podpůrná léčba antioxidanty a úprava životního stylu mohou postupně zlepšit kvalitu spermií a přispět k úspěšnému otěhotnění partnerky. „Při zjištění nízké kvality spermií pomocí odborných vyšetření doporučuji problém konzultovat co nejdříve s andrologem, aby se případné problémy s neplodností diagnostikovaly včas a neplodným párům se nabídlo optimální řešení léčby neplodnosti,“ uzavírá RNDr. Zuzana Krátká.

Zdroje:

Agarwal A, Mulgund A, Hamada A, Chyatte MR. A unique view on male infertility around the globe. Reprod Biol Endocrinol 2015; 13:37. doi: 10.1186/s12958–015–0032–1

Hassan, MA., Killick, SR. Effect of male age on fertility: evidence for the decline in male fertility with increasing age. Fertil Steril, 2003; Suppl 3,  1520-7.

D´Onofrio, BM., Rickert ME., Frans, E., et.al. Paternal age at child bearing and offspring psychiatric and academic morbidity. JAMA Psychiatry, 2014; 71 (4): 432-438.

Conti, SL., Eisenberg, ML. Paternal aging and increased risk of congenital disease, psychiatric disorders and cancer. Asian J Andr, 2016; 18: 420–424.  

Krátká Z., Luxová Š., Vik V. Využití průtokové cytometrie pro stanovení kvality ejakulátu u mužů s poruchou reprodukce, Česká urologie, 2017; 21(4): 277-286.

www.gennet.cz

Čti celý článek
redakce
11. čer 2018 Čtené 10162x

Někdy výběr správného jména pro dítě může být opravdový oříšek. Máte vlastní nápady, ale se svými názory jistě přijdou i vaši přátelé a příbuzní - ať už o to stojíte, či nikoliv. Nejdůležitější samozřejmě je vybrat takové jméno, které si s partnerem oba zamilujete. Jak ale takové najít? Možná vás inspirují tipy v tomto článku.

Zvuk

Přemýšlejte o tom, jak jméno bude znít, až na dítě budete volat. Jaké jsou zdrobněliny? Zní vám dobře nebo příliš drsně? Hodí se k vašemu příjmení?

Někteří rodiče si myslí, že delší křestní jména lépe fungují s kratším příjmením a druzí zastávají opačný názor. Většina lidí se také domnívá, že kombinovat křestní jméno, které končí na určitou samohlásku s příjmením, které začíná stejným písmenem, není nejšťastnější nápad, protože názvy mohou splývat.

A co křestní jméno, které se bude rýmovat s příjmením? Vám to možná připadá roztomilé, ale vašemu dítěti to zábavné asi nepřijde, především v pubertálním věku.

Jedinečnost

Možná si přejete, aby vaše dítě mělo výjimečné jméno, ale to mu může často přinést nechtěnou pozornost. Zamyslete se nad možnými chybami ve výslovnosti a ujistěte se, že váš potomek nebude muset celý život jen opravovat druhé při pokusech vyslovit jeho jméno. Pokud uvažujete o opravdu nezvyklém nebo cizím jméně, zastavte se raději na matrice. O cizích jménech maminky diskutují v diskuzi  Co když chci dát dítěti cizí jméno? Platí se za to?

Význam

Je to jednoduché. Význam každého jména najdete online, takže tímto způsobem můžete najít to pravé. Například jméno Ingrid, které znamená „dcera hrdiny,“ může být formou pocty rodinnému příslušníkovi, který sloužil v armádě.


Jméno ke každému věku

Možná vám oficiální jméno „Ivanka“ pro dcerku připadá roztomilé, ale co až vyroste a bude se muset představovat? Vždy mějte na paměti, že z vašeho potomka se jednou stane dospělý člověk a zdrobněliny pravděpodobně příliš neocení.

Vyzkoušejte kompromis

Máte své vytoužené jméno, ale rodinní příslušníci na vás tlačí, abyste dcerku pojmenovali po nedávno zesnulé milované babičce? Dejte svému dítěti jména dvě. O nutnosti kompromisů v této oblasti si také povídají maminky v naší diskuzi.  

„Manžel najednou přišel s tím, že by bylo pěkné udělat jeho rodičům radost a pojmenovat našeho chlapečka po něm/tchánovi/dědovi a pradědovi. Bylo by to už páté stejné jméno v linii. To mi bohužel přijde dost zavazující a mám obavy z reakce manželovy rodiny, pokud bychom dali jiné jméno. Na druhou stranu mně je opravdu docela dost proti srsti takhle kumulovat jména v rodině. Přijde mi zbytečné potom jen odlišovat velký/malý nebo užívat striktně pro starší nositele jména nezdrobnělá a pro dítě zdrobnělinky apod.“

Stále se s partnerem nedokážete shodnout? Možná vám v rozhodování pomůže, až své miminko uvidíte, stejně jako některým ostatním maminkám z Modrého koníka. „Před porodem jsme nehlásili nikde nic a až když byla malá na světě a my se s ní chvilku seznámili, teprve potom dostala jméno. A jo, pomůže to, když člověk toho prcka vidí, takže já to doporučuju,“ říká jedna z maminek. 

Hledáte jméno pro své miminko? Inspirujte na Modrém koníku:

Jména pro holčičku

Jména pro chlapečka

Dívčí jména

Chlapecká jména

Čti celý článek
redakce
11. čer 2018 Čtené 2423x

 Obecně se dá říci, že za problémové partie považují ženy bříško, zadeček a nohy. V honbě za dokonalým (nebo alespoň uspokojivým tělem) mnohdy zapomínají na další část těla, která toho o majitelce hodně napoví. Jsou jimi ruce. 

Právě na nich se jako první projeví stárnutí i špatná kondice. Celkový dojem ze sebekrásnějších šatů na ramínkách nebo tílku dokáže povislá a ochablá kůže na pažích zkazit během okamžiku. S těmito efektivními cviky si vytvarujete štíhlé a pevné ruce v pohodlí domova. Chce to jen pravidelnost a píli. Jdeme na to?

Mít pevné ruce se vyplatí i v běžném životě. Bez problémů odnesete nákup z obchodu, budete silná máma, která zdvihne své dítě do náručí a ukočíruje i psa na vodítku v jedné a kočárek v druhé ruce. Jako bonus získáte také vypracovaná ramena, zpevníte prsa a zbavíte se bolesti zad. Nemusíte se bát hromady svalů, následující cviky zaručí krásné a štíhle svaly, jako mají ladné primabaleríny nebo temperamentní tanečnice flamenga. 

Kliky s překážkou

Klasické kliky jsou sice účinné, ale trochu nudné. Pro někoho dokonce představují metu, na kterou nedosáhnou. To změníte jednoduše tak, že si ke cvičení vezmete overball. To je takový ten malý nafukovací míček, který seženete za pár korun v každém obchodu se sportovními potřebami. Než si ho pořídíte, vystačíte si pro začátek i s několika tlustými knihami.

Připravte se do kliku, opřete se o kolena nebo provádějte „pánské“ kliky s nataženýma nohama. Knihy či míč položte pod vaši pravou dlaň a levou nechte na podložce. Udělejte klik, poté obě dlaně přesuňte nahoru, proveďte klik (tím potrápíte také tricepsy) a nakonec levou dlaň nahoru a pravou na podložku. Ručkujte ze strany na stranu a uvidíte, že se prsní svaly začnou brzo ozývat.

Předpažování

Zkušené fitnessky se chopí činek, ostatním poslouží láhve s vodou. Ze začátku si vystačíte s půl litrovými, spolu se sílícími svaly se třeba propijete až ke dvou litrům.

S výdechem obě ruce předpažte a s nádechem povolte. S výdechem upažte, s nádechem povolte a tak stále dokola. 

Vydržte 5 sérií po 10 opakováních. Při cvičení nezvedejte ramena k uším, neprohýbejte se v bedrech a dejte pozor na to, abyste pohyb vedli pomalu, tahem, nikoliv švihem. Právě plynulý a pomalý pohyb dá svalům pěkně zabrat. A to my přeci chceme, že? 

Stlačování polštáře (míčku)

Připravte si polštář nebo malý míček overball a dejte si ho mezi dlaně. Dlaně zvedněte do výšky hrudní kosti a lokty srovnejte tak, aby byla předloktí rovnoběžná s podlahou. S výdechem vší silou polštář zmáčkněte, asi 15 vteřin vydržte a potom povolte. Zkuste zvládnout aspoň 5 sérií po 10 opakováních.

Odtahování

Jestliže doma nemáte k dispozici posilovací gumičku, vezměte si ručník. Doporučujeme si ji ale pořídit, je to báječná věc. Věřte nebo ne, ale dokáže efektivně potrápit celé tělo a poté poslouží i jako protahovací pomůcka.

Tak tedy ruce s  ručníkem předpažte a chytněte ho přibližně na šířku vašich ramen. Pak ruce překřižte a přibližte k tělu. S výdechem táhněte každý konec ručníku na opačnou stranu (pravá ruka táhne doleva a naopak). Stejný pohyb můžete provést s gumičkou. Opět zkuste 5 sérií po 10 opakováních.

Téčko

Jednoduchý cvik na ramena sice vypadá prostě, ale po chvilce se vaše svaly ocitnou v jednom ohni. Postavte se na podložku, narovnejte záda a rozpažte paže tak, aby byly rovnoběžné s podlahou - a držte. Abyste si cvičení ztížili, vezměte do každé ruky knihu nebo činku. Schválně, jak dlouho vydržíte?

Kroužky

Předpažte i s činkami nebo láhvemi s vodou, srovnejte záda a s výdechem začněte pažemi opisovat před sebou malé kroužky. Soustřeďte se na to, aby vaše paže neklesaly a pravidelně dýchejte.

Až vás ramena začnou bolet, vydržte ještě aspoň 10 kroužků. I u tohoto cviku dbejte na pomalé provedení tahem. Dynamické cvičení si nechte na lekci zumby.

Ruku v ruce

Své snažení můžete ještě uspíšit zdravou stravou. Zapomeňte na polotvary, smažená a přesolená jídla, sladkosti, hutné smetanové omáčky a knedlíky. Naštěstí v létě na tento typ pokrmů ani není chuť, což nám pěkně nahrává do karet.

Ovoce jako broskve, meruňky, jahody nebo borůvky chutnají stejně dobře jako čokoládová oplatka. Vyhrajte si se zeleninovými saláty a možnostmi jejich variací. Například s hrstí těstovin, kuskusu, červené čočky nebo fazolí. Přihoďte i kousek grilovaného kuřete, lososa či vajíčka na tvrdo. A hlavně pijte. Nejlepší je voda s citrónem a mátou, ale ani taková domácí limonáda z melounu není k zahození, co říkáte? Zdravý životní styl a pohyb jde totiž ruku v ruce s celkovým zdravím a pohodou.

Zdroj:

https://www.fithall.cz/magazin/19319-01-Cviceni-a-trendy/20024-Domaci-posilovna-stihle-paze-v-lete-do-natelniku.htm

http://zeny.iprima.cz/diety-cviceni/domaci-posilovna-stihle-paze-do-natelniku

Čti celý článek
redakce
10. čer 2018 Čtené 3423x

Být fibromyalgikem znamená překonávat obtíže, které každodenní život dělají komplikovaným bojem i za takové prožitky, které mají zdraví lidé zadarmo. Léčená fibromyalgie nemusí být překážkou v mateřství, byť nabízí pro rodinu velkou etickou otázku - ačkoli nebyla prokázána dědičnost fibromyalgie, nemocí mohou onemocnět děti i v ranném věku.

Fibromyalgie je neurologické onemocnění způsobené neurologickou nerovnováhou v centrálním nervovém systému a které způsobuje chronickou bolest, která mění svou intenzitu a stěhuje se po celém těle. Bolest doprovází únava a mnoho přidružených potíží, které nemocného dokáží zcela vyřadit z běžného života. 

Výzkumy uvádějí, že fibromyalgií trpí asi 4% procenta populace, což znamená asi 20 milionů na celém světě, v České republice tedy asi 400 tisíc lidí. Jeden ze šesti nemocných je podle statistik mladší 18 let a 30% nemocných tvoří muži.

Fibromyalgie tudíž není vzácné onemocnění, bohužel jeho diagnostika a léčba je celosvětově stále v počátcích.

Maminky fibromyalgičky

Fibromyalgií nejčastěji trpí ženy. Ačkoli v největším procentu ženy onemocní ve věku kolem menopauzy, jsou ženy, které s nemocí bojují i v mladším věku nebo ji mají od dětství. Pokud je jejich fibromyalgie léčená, progrese nemoci není v těžké fázi, fibromyalgičky žijí relativně běžným životem a časem pocítí touhu založit rodinu.

Pokud fibromyalgií trpíte, můžete přirozeně otěhotnět a porodit. Fibromyalgie nemá vliv na plodnost a ani nijak neohrožuje budoucí miminko. V první řadě ženy, které fibromyalgií trpí, nejspíš čeká rozhodnutí etické.

Pokud máte fibromyalgii a chcete se stát maminkou, se svým partnerem a rodinou musíte probrat možnost, že budete oproti zdravým maminkám potřebovat s péčí o budoucí dítě více pomoci. Sama zvažte, zda jste ochotná stát se maminkou, která bude víc závislá na okolí a které bude mateřství stát více sil, než zdravé rodiče.

Dalším závažným rozhodnutím je také určitá možnost, že vaše dítě bude nemocí trpět také. Na otázky obav o dědičnost nemoci není snadná odpověď, jelikož nebyly provedeny dostatečné výzkumy. Lékaři, kteří se na fibromyalgii specializují, však odhadují, že potomci fibromyalgiků mají 8x vyšší pravděpodobnost, že během života fibromyalgií onemocnění, než lidé bez rodinné zátěže. 

Pokud se rozhodnete, že se chcete stát rodičem, jako budoucí maminka s fibromyalgií si jste jistě vědoma, že během snažení se o miminko a během těhotenství budete muset vysadit všechny léky, které dosud užíváte a připravit se na těhotenství bez nich, pokud chcete kojit, tak i na delší dobu bez možnosti tlumení bolesti. Existují však také léky proti bolesti, které lze během těhotenství užívat, a které nemají vliv na vývoj a zdraví budoucího dítěte. Berte v potaz také možnost své těhotenství klasifikovat u lékaře jako rizikové a získaný čas věnovat nemedikální léčbě - více se věnovat rehabilitacím, józe.

Příznaky nemoci v těhotenství

O tom, zda se symptomy a bolest doprovázející fibromyalgii během těhotenství zhorší, se lékaři obvykle přou a jsou dvě názorová centra, jedno pocházející ze studia fibromyalgie v Norsku, druhé z americké univerzity, které si protiřečí. Dobrá zpráva je, že mezi těmi spory a díky průzkumu u fibromyalgiček na celém světe, převládá názor, že během těhotenství se fibromyalgie u žen lepší a příznaky, zejména bolestivost a ztuhlost svalů, se mírní i na čas vymizí.

Možné vysvětlení tohoto zlepšení spočívá ve významném uvolňování hormonu relaxinu, který během těhotenství placenta a vaječníky produkují a uvolňuje vazy v těle.  Během těhotenství se také uvolňuje mnoho růstových hormonů, které mají schopnost obnovy poškozených tkání a svalů. Také zvýšení serotoninu a kortizolu v těhotenství pomáhá snižovat vnímání bolesti.

Podle mnohých lékařů je těhotenství a porod pro maminku fibromyalgičku rozhodujícím okamžikem i pro její nemoc.  Někteří lékaři proto neváhají ženě těhotenství přímo doporučit, protože je pravděpodobnější, že se jejich nemoc i významně zlepší. Tím, jak se ženino tělo v těhotenství a během šestinedělí zregeneruje, mohou mnohé příznaky fibromyalgie velmi ustoupit či zcela vymizet.

Jak se pečuje o dítě, když máte fibromyalgii

Kojení a péče o novorozence je pak ovlivněno zdravotním stavem maminky, který nelze předvídat, lékaři jsou však obvykle optimističtí a těhotenství a porodu dítěte matkou, která má fibromyalgii, obvykle pro jeho možnou léčivost, fandí.

Maminky starších dětí pak mívají potíže zvládat péči o děti, domácnost a vyšetřit energii ještě na vydělávání peněz. Ženy, které měly fibromyalgii už dříve, většinou s možností návratu do zaměstnání na plný úvazek ani nepočítají a během mateřské dovolené vymýšlejí, jak do rodinného rozpočtu přispět ale zachovat zároveň své zdraví, které pak mohou věnovat jako péči své rodině.

V plnění svých povinností a péči o děti a domácnost pak maminky fibromyalgičky musí být stejně kreativní, jako bývaly když byly bezdětné a toužily si vyšetřit čas i pro práci nebo zábavu. Často už děti v mladším školním věku učí, aby jim pomáhaly v domácnosti. Děti, které vyrůstají s vědomím, že maminka je nemocná, pak její omezení vnímají jako samozřejmost. Nevznikají pak zbytečná zklamání z toho, že maminka si nechce hrát venku nebo s nimi na výlet jede jen tatínek.

Pokud vás zajímají příběhy maminek u nás, můžete se pokusit je nalézt nejen přímo v pacientském spolku fibromyalgiků, který u nás funguje, ale také založit diskuzi nebo skupinu zde na koníku a maminku se stejným příběhem vyhledat. Může to pro vás být povzbuzení i pomoc.

Fibromyalgie u dětí

Pokud jste maminka dítěte, který si stěžuje na stálé bolesti a je výrazně unavené, straní se chození ven, nezvládá školní docházku, je třeba takové potíže začít řešit s lékařem.

Bohužel díky absenci jednoznačného krevního testu nebo jiného prokazatelného vyšetření je hlavně u dětí šance na to, že jsou správně léčeny, velmi malá. Děti, které fibromyalgií onemocní, si poté stěžují na silné bolesti a únavu, polehávají, nemají zájem o sport, venkovní aktivity. Mezi první příznaky fibromyalgie mohou patřit takzvané růstové bolesti, na které si děti ve věku 2-5 let stěžují. Jde o velmi úpornou bolest v oblastech holenních kostí a stehenních svalů, kvůli kterým děti pláčou, nemohou spát, často jim uleví až podání analgetik. Někteří lékaři zastávají názor, že růstové bolesti jsou jedním z prvních varování před počínající fibromyalgií a více než polovina dospělých fibromyalgiků si na tyto bolesti v dětství vzpomíná.

Dalším velkým varovným signálem je, že děti fibromyalgici začínají mít potíže se spánkem. Nemohou večer usnout, dlouho se v postýlkách převracejí, často se budí a ráno nejsou odpočatí. Při hrách s kamarády nebo ve škole pak spontánně hru přerušují, aby si odpočinuly, nejčastěji o samotě a v tichu.

Potíže mívají děti s fibromyalgií s trávením, často se u nich střídají průjmy a zácpa, ačkoli nijak nemění svůj jídelníček. Krom typické bolestivosti a únavy se fibromyalgie také projevuje špatnou termoregulací, dítěti je často zima, ačkoli ostatním je teplo, mají studené nohy a ruce. Od mala mívají fibromyalgické děti takzvanou hypermobilitu kloubů - jsou velmi ohebné, pohyb kloubů i do nepřirozených úhlů je nebolí.

Onemocnění u dětí bývá bohužel velmi progresivní, zvláště, pokud se nijak neléčí. Velmi těžká je tato diagnóza pro děti i z pohledu psychologie. Děti bývají kolektivem odstrkovány, často jsou považovány za lenochy nebo simulanty.

Léčba u dětí v případě diagnostiky probíhá stejně jako u dospělých, je třeba navíc velkého zapojení rodičů do léčebných opatřeních, jako je úprava denního režimu, stravy, zajištění kvalitního spánku a pravidelného odpočinku.

U starších dětí, ve vyšších ročnících základní a následně střední školy, je potom obvykle třeba upravovat i školní docházku tak, aby dítě nebylo přetěžováno a jeho šance na úspěšné studium tak neztroskotala na fyzické indispozici.  

Zdroje:

fibromyalgik.webnode.cz

https://zdravi.euro.cz/clanek/postgradualni-medicina/fibromyalgie-v-ordinaci-revmatologa-459675

https://www.painscience.com/articles/fibromyalgia.php

https://en.wikipedia.org/wiki/Living_With_Fibromyalgia

Čti celý článek
redakce
10. čer 2018 Čtené 544x

Zdá se vám to jako nesmysl anebo si říkáte, že by na tom něco mohlo být? Že každý máme svoje zdraví ve svých rukou? Na co potřebujeme tolik odborníků na výživu a lékařských specializací?

Čím více jsme se vzdálili sami sobě, své přirozenosti, tím více potřebujeme lékaře a další odborníky na zdraví. Touto logikou přistupuje k nemocem taoismus, prastará filozofie uchování zářivého zdraví a mládí.

Současná epidemie civilizačních chorob a nemocí svědčí o tom, že jako lidstvo jsme od své přirozenosti sešli docela kus cesty. Kolik lidí z vašeho okolí má cukrovku, chronické bolesti páteře, kyčlí, hlavy nebo jiné části těla, alergie, vysoký tlak či cholesterol, prodělal infarkt nebo mu lékaři odoperovali nějaký „nepotřebný“ orgán? Počítejte. Jeden, dva, deset? Přijde vám to normální?

Normální je být zdravý

Jistě znáte často opakovanou frázi: "Jsme to, co jíme." Opravdu? Nelze říct, že za všechny civilizační nemoci může špatná výživa, ale u většiny hraje významnou roli. Neexistuje tolik činností, které bychom dělali tak často a s takovou pravidelností, jako jedení. Kolikrát denně něco vložíte do úst?

Každé sousto je v trávicím procesu zpracováno a rozebráno na součástky, z kterých si tělo tvoří vlastní živiny pro stavbu kostí, svalů, správné fungování orgánů a mozku.

A teď i položte otázku: co se stane, když sníte balíček sušenek máčených v čokoládové polevě plné transmastných kyselin, a co, když čerstvý křupavý pestrobarevný salát nebo doma připravený zeleninový vývar? Jistě vám dochází, že v každém z případů dodáte do těla nejen odlišné živiny, ale i energii, a že stojí za to se o to, co vkládáme do úst, zajímat.

Jenže informací o jídle je všude tolik

Nízkosacharidová nebo vysokosacharidová dieta? Jezte málo tuku, nechcete-li být tuční. Tukem nešetřete, omezte sacharidy! Jednou vajíčka škodí, protože obsahují cholesterol, podruhé jsou zdravá – zkusili jste už vajíčkovou kúru pro pevné zdravé vlasy a nehty? Máslo je hřích, na chleba jedině margarín. Vzápětí je to naopak. Vědci zjistili, že špenát má mnoho železa, ale ouvej, sekli jsme se v desetinné čárce. Špenát železo sice obsahuje, ale zas tolik ho není. Tropické ovoce v zimě? Ano, ne, ano, ne... A sakra.

Kdo se v tom má vyznat?

Vegetariáni, raw foodisté, vegani, paleožrouti, makrobiotici... ti všichni mají jasno. Ale co je dobré pro mě? Jedinou cestou jak vybrat ten správný režim stravování pro vás je naučit se naslouchat sami sobě. Přirozená moudrost našeho těla ví, co je pro nás v danou chvíli to dobré. Dobrým orientačním smyslem je vlastní pocit. Po dobrém jídle byste se měli cítit lépe než před ním.

"Mě nejvíc vždycky dorazilo, když mi někdo začal vysvětlovat, jak mám jíst, jak počítat kalorie, jak cvičit," píše jedna z uživatelek Modrého koníka.

Buďte vnímaví k tomu, co vkládáte do úst a jak se u toho cítíte. Nic si nezakazujte. Zásady a pravidla výživových směrů berte jako inspiraci, nikoliv jako dogma. Příliš striktní stravovací režimy vás po chvíli stejně omrzí a sklouznete snadno do starých kolejí.

"Mně pomohlo nejdřív hodně čtení na internetu, což mě motivovalo k tomu, abych konečně začala něco dělat a změnila jídelníček."

Jak ale z těch zajetých kolejí vyjet? Kdo mi poradí?

Prokousat se tou záplavou informací může dát zabrat. Zpočátku je dobré najít si zkušeného průvodce, který má přehled, a začít se o to, co jíte, zajímat. Vzdělávejte se ve výživě. Ptejte se, kdo je zdrojem informací o výživě a v zájmu koho jedná. Potravinová lobby chce vaše peníze, nikoliv vaše zdraví.

Tyto zásady vám pomohou vylepšit stravovací návyky a posunou vás k lepšímu zdraví:

  1. Vyřaďte bílý cukr

"Pokud byste chtěli udělat jedinou změnu k lepšímu, vyřaďte bílý cukr," radí lektor Akademie léčivé výživy Roger Green. Bílý rafinovaný cukr je ve téměř ve všech průmyslově zpracovaných potravinách: ochucených mléčných výrobcích, limonádách, zdánlivě zdravých müsli a snídaňových cereáliích, kečupech a dresincích, kompotech... Zvýrazňuje chuť, zvyšuje trvanlivost potraviny a je vysoce návykový. Stejně škodlivý je glukózový a fruktózový sirup.

Spousta nemocí přišla do západní kultury s bílým cukrem. Naše tělo si s ním totiž tak úplně neví rady, jelikož byl v procesu rafinace zbaven minerálních látek. Aby ho naše tělo mohlo odbourat, vytahává tyto minerály z kostí, kde mohou pak chybět. Bílý cukr způsobuje prudké výkyvy hladiny krevního cukru, vyčerpává slinivku a přispívá tak ke vzniku diabetu. Podporuje růst plísní ve střevě a zánětlivou reakci v těle.

Může to být tvrdá výzva, ale nejlépe pro sebe uděláte, když se naučíte oceňovat přirozeně sladkou chuť obilovin, ovoce a sladkých druhů zeleniny (mrkev, dýně, batáty). A sem tam si život osladíte obilným sirupem či sladem, řepným sirobem, javorovým sirupem nebo kvalitním medem.

"Moje hubnutí se nastartovalo až tehdy, když jsem si uvědomila, že to není jenom o přechodném režimu 'rychle zhubnout' a pak zase najet na starý dobrý režim, ale o radikální změně životního stylu. Je dobré pro začátek navštívit odborníka.  Změna se nestane přes noc, je dobré zavést nový režim postupně a začít si pomalu zvykat. Pro začátek jsem začala jíst pětkrát denně po menších porcích než jsem byla zvyklá a z jídelníčku vyřadila především bílý cukr a vše, co ho obsahuje. Já takto zhubla přes 10 kilo během tří měsíců a nemusela jsem držet žádné drastické diety," popisuje jedna z koníkovek, jak začala se změnou jídelníčku.

  1. Chtějte kvalitu, nikoliv kvantitu

Ptejte se:

  • Kdo a z jakých surovin potravinu vyrobil?

Potraviny živočišného původu – mléčné produkty, maso, vejce... chtějte v biokvalitě a od malých chovatelů z farem raději než z velkoprodukce. Nejen že chutnají lépe. Obsahují kvalitní a dobře stravitelné bílkoviny a řadu dalších vitaminů a minerálů, které živočišné produkty z velkochovů postrádají.

  • Jsou plodiny tuzemské nebo dovezené zdaleka?

Lokální zelenina a ovoce od místních zemědělců má v sobě více živin, než ty, které cestovaly zdaleka zabalené v bednách v kamionu. Nehledě na emisní stopu, kterou po sobě zanechaly. Plodiny dovážené zdaleka se sklízí ještě nezralé, aby vůbec do obchodu dojely a nezetlely po cestě. Pamatujte, že nezralé = nedobré = málo vitaminů a dalších prospěšných látek.

"U nás je jídlo největší položkou v rozpočtu domácnosti a to proto, že opravdu hodně řeším, co sníme. Takže čtu složení, nakupuju u farmářů, dost toho pěstujeme doma."

  • Jaké je složení balených potravin?

Čím více ingrediencí balená potravina obsahuje, tím více je zpravidla průmyslově zpracována. Dlouhý výčet ingrediencí, spoustu éček (přídatných látek složitě identifikovatelného původu) by vás měly zastavit před nakupováním ve velkých množstvích.

  • Jaká je trvanlivost potraviny?

Čím kratší doba exspirace, tím čerstvější a prospěšnější pro vaše tělo. Dlouho trvanlivé potraviny, které leží v regálech měsíce i roky, jsou vysoce průmyslově zpracované. Aby se rychle nekazily, výrobci z nich odstranily důležité živiny. Potraviny sice nepodléhají plísním a bakteriím, ale zároveň v nich chybí pro tělo hodnotné živiny, jako jsou vitaminy, enzymy, omega-3 mastné kyseliny a antioxidanty. Pár výjimek existuje, např. med. Také celá zrna obilovin, luštěniny, semena a ořechy vydrží déle (od sklizně do následující sklizně).

  1. Hrách a kroupy nejsou hloupý

Průmyslově pěstovaná pšenice obsahuje velký podíl lepku. Bílou vymletou pšenici, tedy zbavenou vlákniny, najdeme v každém rohlíku, bagetě, chlebu či sladkém pečivu. Kolik jich denně sníte? Není divu, že přibylo alergiků a celiaků. Bezlepkové potraviny na tom nejsou o moc lépe – obsahují tapiokovou mouku a jiné škroby, málo živin a hodně éček.

Seznamte se proto s tradičními surovinami našich předků: pohanka, jáhly, kroupy, pšenice špalda nebo kamut. Ochutnejte i exotickou quinou či amarant.

Jde o průmyslově nezpracované obiloviny a pseudoobiloviny bohaté na živiny.

Vezměte na milost i luštěniny – různé druhy čočky, hrách, cizrnu, mungo fazole, adzuki - patří mezi superpotraviny. Kdy jste je měli naposled? A jste-li vegetarián, tak se bez nich dlouhodobě neobejdete.

  1. Naučte se vařit z opravdových surovin

Polotovary a konzervovaná jídla, která jen ohřejete, nejsou to pravé. Namáčet luštěniny a obiloviny, krájet a loupat zeleninu, upéct si vlastní chleba se zpočátku může zdát jako sci-fi. Výsledek ale stojí za to a existuje spoustu zdravých receptů, které vás překvapí svou snadností a rychlostí. Jen je třeba nebát se experimentu. Zpočátku vám pomohou praktické lekce vaření, kde nové suroviny nejen ochutnáte, ale vyzkoušíte z nich uvařit chutná jídla. 

"My doma pečeme celozrnný chleba podle tohoto receptu:
2 lžičky soli
2 (1,5) lžíce cukru
1 lžíce oleje nebo sádla
500 ml mléko
celkem 700 g mouky (dávám na třetiny pšeničnou, žitnou a celozrnnou, nebo jen žitnou a pšeničnou zhruba napůl)
1 lžička kmínu
1,5 lžičky sušeného droždí
Program na 1 kg celozrnný chleba světlá kůrka.
Aby kůrka byla jedlá i druhý den (nejdřív je křupavá ale pak spíš tvrdá), tak horký upečený chleba potřu mašlovačkou mlékem a zavřu do obyčejné trouby (studené, na mřížku, aby chleba vystydl, odpařil, ale nevyschnul )."

  1. Je to ve vývaru

Naučte se připravit poctivý domácí vývar. Zeleninový či masový vývar je elixír zdraví. Naše babičky jím léčily. Jde o vitaminovou a minerální bombu, která vyživuje, pročišťuje zažívací ústrojí a podporuje dobré trávení.

Jak na zeleninový vývar:

  • 1 kg sezonní zeleniny – nebojte se použít: natě z mrkve, kedlubny, vršky pórku, odkrojky zeleniny, vnitřek dýně, omyté slupky a košťály
  • 1 litr vody
  • bobkový list
  • nové koření

Zeleninu omyjte, očistěte, větší kusy rozkrojte a vložte do hrnce. Zalijte studenou vodou (nesolte). Vařte 60 minut na mírném plamenu, aby voda pouze probublávala. Pokud zeleninu nastrouháte, bude stačit 20 minut.

Po vychladnutí uchovávejte v lednici. Můžete nalít do tvořítek na led a zmrazit.

  1. Zastavte se

Naučte se v každodenním shonu na chvíli opustit všechny své pracovní povinnosti a dělejte, co vás baví – zpívejte, tančete, meditujte, povalujte se v trávě nebo na gauči (ale bez televize), jděte na procházku, cvičte jógu, pozorujte svůj dech, malujte, zahradničte. Nejenže se uvolníte od stresu. Jakákoliv činnost, která vás naplňuje a děláte ji jen pro sebe, vás vrací do kontaktu sama se sebou zpátky na vaší cestu.

  1. Aby změna fungovala

- Postupujte po malých krůčcích, nechtějte vše najednou. Čím pomaleji změny do svého života integrujete, tím větší šance máte na to, že u nich vydržíte.

- Nechte si poradit od zkušenějších v oboru. Postavit zeď byste pravděpodobně také nezkoušeli bez rady zkušeného zedníka, tak proč se o to pokoušíte v jídle?

- Najděte si spřízněnou duši, která do toho půjde s vámi. Navzájem se podporovat, sdílet úspěchy i neúspěchy vám pomůže v křehké době, kdy se učíte nové věci, překonat počáteční obtíže a případnou lenost. V kolektivu najdete podporu a motivaci ve chvílích, kdy vás opouští.

- Vzdělávejte se, vyhledávejte kvalitní informace a souvislosti. 

Zdroj:

http://www.akademielecivevyzivy.cz

https://www.modrykonik.cz/forum/search/?q=zdrav%C3%A1%20v%C3%BD%C5%BEiva

Čti celý článek
redakce
9. čer 2018 Čtené 7078x

Čím víc se těhotenství blíží ke svému velkému finále (tedy k porodu), tím důležitější informací se stává umístění miminka v bříšku a jeho poloha v něm.

Obecně se dá říci, že všechny polohy můžeme rozdělit do dvou velkých skupin, a těmi jsou:

1. fyziologické polohy plodu - sem patří nejčastější poloha plodu "poloha podélná hlavičkou" a zároveň i "poloha koncem pánevním"

2. patologické polohy plodu - sem bývají řazeny polohy příčné a šikmé

Do kdy mají miminka čas otočit se?

Do určitého stadia těhotenství nemají miminka ustálenou polohu (v lékařské terminologii se používá termín "labilní poloha"). Jelikož mají miminka v děloze stále hodně místa, využívají ho k tomu, že se hýbou a je tedy možné, že na každém ultrazvuku uvidíte své miminko uložené úplně jinak. Se stále se zvětšující velikostí miminku prostoru ubývá a pomalu začíná zaujímat tzv. stabilní polohu.

Poměrně zajímavý údaj je ten, že ještě ve 30. týdnu těhotenství je zhruba 25% miminek v KP poloze. Většina miminek pak najde svou stabilní polohu kolem 36. týdne a až do porodu ji nezmění, najdou se ale i miminka, které se stále přetáčí až do porodu.

Tato slova potvrzuje i maminka betysek: "Moje dcera Julča byla ještě v 33. týdnu těhotenství v příčné poloze.V 36. tt. hlavičkou dolů. V 39. tt byla otočená koncem pánevním. A týden před porodem se otočila zase hlavičkou dolů. Sice takových případů, jako jsme byly my, asi moc není, ale všechno je možné."

Zdroje však  uvádí, že od počátku 37. týdne počet miminek v KP poloze stále klesá, až se zastaví na zhruba 3 - 4 % dětí, které opravdu až do poslední chvíle zůstanou v poloze koncem pánevním.  

Velice často se maminky KP polohy bojí a zbytečně dlouho dopředu se stresují tím, že se jejich miminko neotočí. Tyto obavy jsou většinou zbytečné, protože opravdu velká většina miminek se do porodu natočí "správně". Pamatujte, že do 36. týdne mají miminka spoustu času i prostoru k tomu, aby se otočila hlavičkou dolů. A ani poté není nic ztraceno, jsou zaznamenány i případy, kdy se miminko otočilo hlavou dolů chvíli před plánovaným císařským řezem, či už při rozběhlém porodu.

Jednou z maminek, které si na otočení miminka hlavou dolů musely pořádně počkat, je i uživatelka ivca_doubek, která na onu chvíli vzpomíná už s humorem: "Mně se Matýsek otočil až v 38. týdnu těhotenství, večer před poslední kontrolou a objednáním na císaře. Takže i takto pozdě to ještě jde, ale v porodnici na mě všichni koukali, jak kdybych spadla z višně, když jsem jim povídala, že se Matýsek večer otočil (to fakt nešlo přehlídnout, měla jsem pocit, že se hodlá narodit mým bokem). Ale dle UTZ byl fakt otočený - tři dny předtím u mé doktorky ještě ne. Takže se nakonec narodil klasicky, ale měl to vážně o fous. "

I poloha koncem pánevním patří mezi fyziologické polohy

Pro mnohé maminky je možná velkým překvapením, že i poloha plodu koncem pánevním je řazena mezi fyziologické polohy, ale opravdu je to tak. Vždyť to ještě není tak dávno, kdy se většina miminek v této poloze rodila "normálně". Až v posledních letech se objevil trend ve velké míře přistupovat k císařskému řezu

Když se řekne poloha koncem pánevním, málokoho možná napadne, že existuje hned několik možností uložení miminka v břiše. Jaké různé podskupiny tedy tato poloha ukrývá?

  • Úplná poloha koncem pánevním

Zadeček miminka se nachází přímo nad pánevním vchodem a všechny končetiny miminka jsou pokrčené. 

  • Neúplná poloha koncem pánevním

Zadeček miminka je opět přímo nad pánevním vchodem, ale některá z končetin (možno i více) je natažená. U této polohy se můžeme setkat i s termínem vztyčená nožka - tedy stav, kdy jedna z nohou miminka je natažená směrem k hlavě, zatímco druhá je skrčená. 

  • Řitní poloha 

Při této poloze koncem pánevním má miminko obě nohy natažené až nahoru k hlavě.

  • Poloha nožkama

V  této poloze má miminko obě nohy natažené dolů. 

  • Poloha kolínky 

Obě nožičky miminka jsou natažené v kyčlích, ale jsou skrčené v kolínkách, která jsou nad pánevním vchodem. Jedná se o nejméně častou polohu.

Pro vaginální porod jsou některé poddruhy KP polohy příznivější než jiné. Přirozený porod se tedy nejčastěji provádí u polohy úplné a řitní. U ostatních bývá zpravidla volen císařský řez.

Jaké jsou příčiny polohy koncem pánevním?

Většina maminek, které si zažijí u svého miminka "konec pánevní", se ptá "proč" to tak je? Důvodů může být mnoho a mnohdy ten konkrétní důvod neotočení miminka ani nikdo neodhalí - příčiny jsou totiž odhaleny jen cca u pětiny případů této polohy. Určitě vás ale zajímá, o které příčiny se tedy může jednat. Zjednodušeně se dá říci, že se tyto příčiny rozdělují do dvou skupin, a to na důvody fyziologické či psychické.

Fyziologické důvody polohy koncem pánevním

Fyziologických důvodů, které mohou v neotočení miminka hrát svou roli, může být poměrně hodně. Jsou to například některé z těchto důvodů:

- vývojové anomálie dělohy (přepážky v děloze, jednorohá děloha)
- děložní myomy
- vcestné lůžko
- dále zmnožení, ale i nedostatek plodové vody
- úzká pánev

Psychologické důvody polohy koncem pánevním

Z psychologického hlediska ze strany matky může jít o její vnitřní strachy, mohou se týkat obav o zdraví miminka nebo o strach z porodu, ale také jakákoli potlačená traumata z minulosti, která se v průběhu těhotenství vyplavují na povrch a většinou vygradují právě porodem.

Ze strany miminka může být psychickým důvodem pocit, že si jej maminka dostatečně nevšímá, málo s ním nekomunikuje, je natolik vytížená, že na něj nemá čas a tak se tímto způsobem miminko na sebe snaží upozornit. To se často stává v případech, kdy maminka např. hodně pracuje, do toho se stará o starší děti nebo plánuje svatbu, stěhování atd. Miminko tímto postojem dává jasně a srozumitelně najevo: "Maminko, zastav se a věnuj čas také mně!".

Co bude dál?

V příštím článku se společně podíváme na to, jaké možnosti má nastávající maminka, jejíž děťátko se stále nechce otočit hlavičkou dolů. Budete mít možnost seznámit se se známými i méně častými pomocníky při otáčení miminek a věřte, že některé z možností vás možná i překvapí.

A teď už se naskýtá prostor pro vaše zkušenosti - jak to bylo ve vašem těhotenství? Pamatujete, kdy se vaše miminko otočilo hlavou dolů? Nebo se tu dokonce najde někdo s tvrdohlavým miminkem, které se neotočilo vůbec? 

Podělte se s ostatními uživatelkami Modrého koníka do komentáře.

Použité zdroje:

http://jenprotehotne.cz/poloha-koncem-panevnim-jaky-zvolit-porod-a-jak-zachazet-s-novorozencem/

https://www.materstvi-srdcem.cz/l/co-mozna-nevite-o-poloze-koncem-panevnim/

https://zena.aktualne.cz/rodina/hodina-pravdy-porod-koncem-panevnim/r~i:article:757357/?redirected=1527880723

https://www.modrykonik.cz/jsem-tehotna/poloha-plodu/

https://www.modrykonik.cz/rodim/prirozeny-porod-koncem-panevnim/

https://www.promaminky.cz/clanky/porod-a-sestinedeli-48/poloha-miminka-v-deloze-a-jeji-vliv-na-porod-574

http://www.porodnice.cz/porod-a-z/porod-plodu-koncem-panevnim-napred

Čti celý článek
redakce
8. čer 2018 Čtené 183x

Celiakie, coby autoimunitní onemocnění způsobené přecitlivělostí na lepek, je sama o sobě dost nepříjemným společníkem. Tato nevyléčitelná nemoc jde navíc často ruku v ruce s řadou dalších postižení. Jedním z nich je i neplodnost. Na celém světě trpí neplodností až 610 tisíc žen s celiakií. Z toho v ČR je cca u 3 % neplodných žen diagnostikována zároveň celiakie.

Celiakií neboli trvalou přecitlivělostí na lepek – bílkoviny obsažené v obilných moukách, jakými jsou pšenice, žito, ječmen či oves – trpí v ČR odhadem 1–2 % obyvatel. Klasická forma celiakie je pouze u 10–20 % nemocných. Zbylý počet pacientů o své nemoci vůbec neví. Mezi hlavní příznaky celiakie patří průjmy a projevy malabsorpce (vstřebávání). Tyto problémy se ale automaticky nemusí vyskytovat u všech nemocných. Dokonce celá pětina postižených celiakií neudává žádné zažívací potíže. Dalšími příznaky celiakie je chudokrevnost, poruchy kostního metabolismu, poškození zubní skloviny, výskyt aft, vypadávání vlasů, narušení koordinace pohybu. Celiakii mohou doprovázet také poruchy funkce štítné žlázy, migrény, deprese a v neposlední řadě také neplodnost.

„Případné onemocnění celiakií by rozhodně neměly podceňovat ženy, které se z neobjasněných důvodů neúměrně dlouhou dobu marně pokouší o miminko. To může být způsobeno právě tím, že chronické zánětlivé onemocnění střeva u ženy narušuje fungující imunitu, která je při oplození vajíčka nesmírně důležitá. Při nemožnosti početí nebo opakovaných potratů je pacientce proveden základní screeningový test pro diagnostiku celiakie,“ vysvětluje MUDr. Jiří Novák z imunologické laboratoře Centra lékařské genetiky a reprodukční medicíny Gennet v Praze.

„Bohužel u mě teda diagnóza není jednoznačná, nějaké ukazatele, které jsou velmi citlivé, mi vyšly negativní, ale protilátky proti lepku vyšly pozitivní. Těžko říct, jakou roli v tom sehrálo, že v době, kdy se odehrála vyšetření, jsem jedla pečivo, kde byla alespoň částečně zastoupena jiná mouka, těstoviny používala bezlepkové apod. Vyřešit by to mohl zátěžový test - určitou dobu jíst potraviny s lepkem, neomezovat se a pak krevní testy a gastroskopie. Jenže jsem se snažila o otěhotnění, takže o upřesnění diagnózy uvažuji až do budoucna. 

Bezlepkovou dietu dodržuji od půlky letošního ledna - myslím 100% bezlepkovou, asi dva týdny po jejím dodržování jsem otěhotněla, nicméně šlo o biochemické těhotenství, rok předtím jsem měla velmi ranný potrat. A teď 4 měsíce po dodržování diety jsem otěhotněla a dostala se tam, kam jsem se nikdy předtím nedostala,“
popisuje svůj příběh jedna z uživatelek Modrého koníka v diskuzi Jaké problémy mohou potkat snažilku s celiakií?

Od celiakie k neplodnosti u nás i ve světě

Na celém světě trpí neplodností až 610 tisíc žen s celiakií.1 U nás je celiakie příčinou neplodnosti u cca 3 % žen. Dle amerických studií se u žen trpících celiakií také vyskytuje až 4x vyšší riziko spontánního potratu než u zdravých žen. K podobným závěrům došli též italští odborníci. Jejich výzkumy ukázaly, že celiakie je rizikovým faktorem nejen vyššího výskytu spontánních potratů, ale i nízké porodní hmotnosti novorozence či kratšího období kojení. Vztah celiakie a neplodnosti potvrzují rovněž finští lékaři. Podle nich tvoří ženy s celiakií 4 % ze všech pacientek, které mají problémy s otěhotněním. Takové pacientky musí striktně dodržovat dietní režim, jinak jim hrozí výrazně kratší období plodnosti a dřívější nástup menopauzy.

„Držím dietu již 30 let. I přes celiakii mám čtyři děti a všechna 4 těhotenství proběhla celkem bez větších problémů. Dvě děti jsou v pořádku, dvě mají celiakii po mamince. Jen bych chtěla ještě dodat, celiakie je běh na dlouhou trať a bezlepková dieta není zázrak za 3 vteřiny, proto se obrňte trpělivostí a s otěhotněním počítejte raději za několik let než měsíců. Pak Vás mile překvapí, když to bude dřív,“ přidává svou zkušenost jedna z maminek v diskuzi Celiakie, těhotenství, potraty. Máte zkušenost?

Celiakie ovlivňuje také plodnost mužů

Další výzkumy naznačují, že i muži, kteří trpí zatím nediagnostikovanou celiakií, se s neplodností potýkají častěji než ostatní. Konkrétním problémem u těchto mužů bývá vyšší přítomnost netypických spermií spolu s nevyrovnanou hladinou hormonů. Jedna ze studií uvádí, že skoro 20 % sezdaných celiaků trpí neplodností kvůli změněné morfologii nebo zhoršené pohyblivosti spermií. „V posledních pěti letech se v případě léčby neplodnosti stále více uplatňuje reprodukční imunologie. Právě vyšetření imunologického panelu může postižení celiakií odhalit u mužů i žen, které dosud neměly žádné zdravotní potíže,“ popisuje MUDr. Jiří Novák.

100% dietní režim

Ať už žena trpí samotnou celiakií nebo má potíže s plodností, základem je návštěva odborného lékaře a nekompromisní dodržování dietního režimu. „Pokud má pacientka problémy s otěhotním a zároveň ví, že má celiakii, je tu velká šance na úspěšnou léčbu neplodnosti. Podmínkou však je striktní dodržování bezlepkové diety, která dokáže snížit rizika neplodnosti až na úroveň zdravých žen,“ říká MUDr. Jiří Novák.

„Dietní opatření upraví rovnováhu imunitního systému, odstraní se příčina zánětu a ženě pak většinou nic nebrání v otěhotnění. V případě, že by žena příznaky celiakie ignorovala, nejen, že bude trpět příznaky, ale zvyšuje si problémy s plodností a potenciál k početí je snížen,“ uzavírá MUDr. Jiří Novák.

„Celiakii mi zjistili v 18 letech z krve na pravidelné kontrole na štítné žláze, poté mě poslali na gastroentrologii a zde mě vyšetřili kamerou. Vše se potvrdilo. Vyšetřili i moji rodinu, ale nikdo to nemá, jenom já. Nepociťovala jsem žádné potíže, okamžitě jsem musela najet na bezlepkovou dietu. 

V té době se to teprve rozjíždělo v obchodech a restauracích, skoro nikdo o tom nic nevěděl, koukali na mě jako na blázna. Nyní už je sortiment dost velký a i v restauracích vědí, o co jde a mají i výběr v některých jídelních lístcích v restauracích. Bohužel spousta věcí pro někoho, kdo je zvyklý na normální pečivo apod., je bezlepkové pečivo kupované hodně nedobré. Hlavně největší MINUS v této dietě je cena výrobků a moje pojišťovna nepřispívá. PLUS bezlepkové diety je asi ten, že je to zdravé,“
shrnuje svůj názor na tuto dietu jedna z uživatelek.

Zdroje:

http://www.kleis.cz/clanky/17-celiakie-v-cislech

http://www.zenska-neplodnost.cz/novinky/celiakie-a-neplodnost-souviseji-spolu-1093

https://www.margit.cz/komu-a-jak-muze-lepek-skodit/

https://www.novinky.cz/zena/zdravi/461444-i-zdanlive-zdrave-spermie-nemusi-byt-schopne-oplodneni.html

https://www.diastyl.cz/diabetes-a-celiakie/

https://www.gennet.cz/

http://bezlepek.cz/2017/06/nelecena-celiakie-muze-vest-k-neplodnosti-muzu/

Čti celý článek
redakce
8. čer 2018 Čtené 5777x

Při kojení žádné čerstvé pečivo, luštěniny, cibuli, zelí, brokolici, exotické ovoce... Už jste to také někde slyšela a teď váháte, co vlastně jíst? V dnešním článku vám ukážeme, že výživa kojících žen není zas taková věda a obav není třeba!

Ty tam jsou časy, kdy se kojící ženy dobrovolně omezovaly ve výběru potravin. Především v šestinedělí bývalo zapovězeno čerstvé pečivo, luštěniny, cibule a česnek, exotické ovoce, kyselé zelí a mnoho jiných jídel. Věřilo se, že tyto potraviny mohou přes mateřské mléko dělat miminku problémy s trávením. Novější poznatky odborníků se od této teorie odklánějí a od omezování v jídelníčku maminky odrazují.

Není třeba se omezovat

V dnešní době odborníci doporučují kojícím ženám zachovávat zásady zdravého stravování a žádné potraviny, na které jsou zvyklé, preventivně nevyřazovat. Není třeba obávat se špatné reakce miminka na některé „zapovězené“ potraviny – ve většině případů se žádná taková neobjeví. Samozřejmě existují miminka například s alergií na bílkovinu kravského mléka, u kterých musí maminka ze svého jídelníčku vyřadit všechny mléčné výrobky, ale vyloučení konzumace určité potraviny by mělo být odůvodněné.

Pokud totiž uvěříte babským pověrám a nebudete jíst třeba výše zmíněné „nadýmavé“ jídlo, značně si tím zúžíte výběr a snížíte pestrost stravování. A v takovém případě je již jen krok k tomu, aby vám nějaká pro tělo důležitá látka v potravě chyběla. Naopak pokud opravdu zjistíte, že po konzumaci určité potraviny vaše děťátko opakovaně negativně reaguje (třeba bolením bříška), tuto potravinu si prozatím odpusťte.

                                                               Pestrost je důležitá.

I alergologové se přimlouvají za to, aby kojící žena jedla téměř vše, v rámci zdravého a vyváženého jídelníčku. Miminko se totiž skrze mateřské mléko může citlivě seznámit s alergeny. Do popředí se v této době dostává teorie, že kdyby matka potencionálně alergenní potraviny ze své stravy v těhotenství a při kojení preventivně vynechávala, může zvýšit riziko alergie na tyto potraviny u dítěte.

Jíst za dva?

Stejně jako v těhotenství, ani v období kojení neplatí, že byste měla zdvojnásobit svůj příjem energie. Kojení plně kojeného miminka stojí maminku asi 2200-3000 kilojoulů denně. (Mimochodem, denní spotřeba energie u průměrné ženy - 160 cm, 60 kg, sedavé zaměstnání - je 7652 kilojoulů.) Že vám tento údaj nic neřekne? Nevadí. Vůbec není nutné, abyste si vypočítávala, kolik energie z potravy přijmete. I podle odborníků je nejlepším řešením řídit se vlastním hladem. Tedy pouze pokud se stravujete zdravě a pestře.

Junk food jsou potraviny s vysokou kalorickou a nízkou výživovou hodnotou. To znamená, že obsahují spoustu energie, ale minimum důležitých látek, jako jsou vitamíny, mastné kyseliny, bílkoviny apod. Typickým příkladem jsou sladké limonády, sladkosti, sušenky, smažené brambůrky nebo i různé polotovary a jídlo z fast foodů. Jestliže jsou tyto položky na vašem denním menu, na pocit hladu se spoléhat nemůžete. Pravděpodobně přijímáte dostatek kalorií, ale důležité nutrienty chybí.

                         Junk food se do zdravého stravování rozhodně neřadí.

Junk food také často obsahují řadu aditiv (tzv. éček), z nichž některá jsou z hlediska zdravotní nezávadnosti poněkud sporná. Věděli jste, že některá taková aditiva se dají vystopovat i v mateřském mléce? Takové potraviny nejsou vhodné pro žádného člověka, který se snaží zdravě žít, natož pro kojící ženu. Pokud si je i přesto nedokážete odpustit, snažte se, aby se jednalo jen o občasný prohřešek.

Jíme zdravě a pestře

Jíst zdravě bychom měly po celý život, nejen v období těhotenství a kojení. Mnohé z maminek se o zdravou výživu začínají zajímat právě v tomto období, protože pro své miminko chtějí to nejlepší. Zdravé stravování není žádná velká věda, pokud budete mít na paměti pár jednoduchých zásad.

  1. Upřednostňujte kvalitní potraviny, ideálně lokálního původu nebo v BIO kvalitě.
  2. Jezte a vařte základní potraviny. Polotovarům a junk food se vyhýbejte.
  3. Až polovinu přijatých potravin tvoří ovoce a zelenina, syrové, ale i tepelně opracované. V ideálním případě lokální a sezónní.
  4. Polysacharidy – to jsou různé druhy obilovin, mouky, pečivo, rýže, těstoviny, vločky... - volte raději celozrnné. Bílá mouka není výživově hodnotná, omezujte ji. Do této skupiny patří i brambory. S polysacharidy to nepřehánějte, čtvrtina z celkového příjmu jídla je tak akorát.
  5. Bílkoviny, to není jen maso, ale i vejce, ryby, luštěniny, semínka, ořechy a zakysané mléčné výrobky. Tvoří přibližně čtvrtinu vašeho jídelníčku.
  6. Nezapomínejte také na kvalitní tuky a oleje, jako je kvalitní máslo, sádlo a za studena lisované rostlinné oleje. Také ryby, ořechy a avokádo jsou dobrými zdroji.  

                                    Avokádo je dobrým zdrojem kvalitních tuků.

Máte dost vitamínů a minerálů?

Pokud budete dodržovat výše zmíněné rady, pravděpodobně jich dost máte. Nicméně je dobré se trochu orientovat v těch nejdůležitějších nutrientech a popřemýšlet, zdali je váš jídelníček dost různorodý. V období kojení jsou důležité především tyto látky:

Kyselina listová, vápník, železo, zinek a měď jsou obsažené v mateřském mléce ve stálých koncentracích. To znamená, že miminko jich v mléce dostane dost, i když vy jich potravě přijmete málo. Na druhou stranu ale vaše tělo může snadno začít trpět jejich nedostatkem a to se může negativně projevit na vašem zdraví.

Kyselinu listovou najdete především v zelené zelenině (brokolice, špenát, hrášek, chřest, salát, kapusta, petrželka), čočce a fazolích, ořeších, ovesných vločkách a některých vnitřnostech.

Zelená zelenina je opravdový poklad, protože v ní najdete i dostatek vápníku a železa. Bohaté na vápník jsou také mléčné výrobky (raději ty zakysané), mák, ořechy a semena (sezamová, slunečnicová). Železo obsahuje maso, játra, ryby, luštěniny a překvapivě i sušené ovoce.

Zinek najdete v droždí, ovesných vločkách, ořeších, mase a sýrech. Je nezbytný pro správnou látkovou výměnu, ale prospěje i vašim vlasům, nehtům a kůži. Pro příjem mědi je vhodné konzumovat fazole, kakao, čočku, arašídy a také maso. Měď zlepšuje využití železa.

                       Zelenina je plná vitamínů, vlákniny a minerálních látek.

Obsah a složení tuků, vitaminů skupiny B, C, A, jódu a selenu, vitamínu E, D a K v mateřském mléce kolísá. Pokud budete těchto látek přijímat málo, budou miminku v mléku chybět a takový nedostatek může vést i ke zdravotním komplikacím.

O kvalitních tucích jsme již hovořili výše. Zmiňme ale především tzv. nenasycené mastné kyseliny, říká se jim omega-3 a omega-6. Zatímco omega-6 mastných kyselin míváme v potravě až dost, omega-3 nám často chybí. A právě ty jsou důležité pro vývoj mozku miminka. Najdete je v rybách (losos, pstruh, sardinky) a rybím tuku. Také v některých za studena lisovaných olejích, např. řepkovém, konopném a lněném.

V mořských rybách a řasách najdeme též jód a selen. Selen je dostatečně obsažen i v mase a vejcích. Vitamíny čerpejte ze syrové zeleniny a ovoce, cereálií, masa a zakysaných mléčných výrobků, tedy kromě veledůležitého vitamínu D. Ten, jak jistě víte, se nejvíce tvoří v naší kůži při pobytu na sluníčku.

Zdroje:

https://www.mamila.sk/pre-matky/dojcenie-a/strava/

https://www.margit.cz/tehotenstvi-odpovedi-na-vase-otazky/

http://www.healthyplate.eu/cz/

https://www.nutriklub.cz/data/MediaLibrary/cz/102/1029523/brozura_vyziva_kojicich.pdf

http://www.neonatology.cz/upload/www.neonatology.cz/soubory/csped_suppl_2014_ii.pdf

Čti celý článek
redakce
7. čer 2018 Čtené 5466x

Každý máme v životě období, kdy jsme unavení a přejeme si jen dobře se vyspat a začít zase naplno fungovat. Chronický únavový syndrom, odborně nazývaný benigní myalgická encefalomyelitida či označovaný jako ME/CFS, je soubor mnoha příznaků, při kterých se nemocní každý den cítí, jako kdyby bojovali s chřipkou nebo nachlazením a změní jim celý život.

Nemocní myalgickou encefalomyelitidou pociťují únavu i po dlouhém spánku a odpočinku, který jim neulevuje, často trpí podobnými pocity jako třeba při chřipce nebo nachlazení, i je podobně pobolívá v krku a mají zvýšenou teplotu. Právě virové onemocnění je obvykle prvopočátkem této nemoci, ze které se nemocný nedokáže zcela zotavit a pocit vyčerpání ho doprovází i po vyléčení prvotního nachlazení. Objektivní příčina ale není dosud známa a léčba únavového syndromu tak doposud nebyla objevena.

Co je to Me/CFS?

Myaglická encefalomyalitida se projevuje zejména vyčerpáním, vysílením a únavou, ze které se marně snaží vyspat. Nemocní trpí špatným spánkem, dlouho usínají, často se budí a po probuzení se cítí rozlámaní, jako kdyby za sebou neměli noc v posteli, ale pracovní vytížení nebo dlouhý večírek. K potížím se spánkem se pak přidává bolest svalů a kloubů, bolesti hlavy, nemocní mají potíže s pamětí a soustředěním. Celkově onemocnění připomíná stav při chřipce, kdy je člověk vyčerpaný, touží po klidu a spánku, bolí ho celé tělo. Nemocní ME/CFS se však z tohoto stavu nedokáží zotavit.

Pocity vyčerpání a únavy se mění, pacienti mívají dny lepší a horší. V lepších dnech jsou schopni například obstarat běžný chod domácnosti, dojít nakoupit, horší dny pro ně znamenají stálý pobyt na lůžku a přemáhání se i k osobní hygieně.

Ačkoli není známa příčina tohoto onemocnění, nemocní  vykazují stejné příznaky.

Mezi ně patří například :

  • Bolest v krku jako při počínajícím nachlazení    
  • Zvýšená teplota nebo pocit, že jí nemocný trpí   
  • Bolestivé místní uzliny   
  • Celková slabost svalů, jako při nachlazení nebo chřipce   
  • Bolesti svalů   
  • Bolesti hlavy   
  • Dlouhotrvající únava po námaze, kterou jinak zdraví lidé vykonávají denně  (cvičení, fyzicky náročnější práce, sex)
  • Malátnost po fyzické aktivitě   
  • Poruchy spánku, nespavost, potíže s usínáním   
  • Bolesti kloubů   
  • Neuropsychologické potíže (zmatenost, zapomnětlivost, nesoustředěnost)   
  • Deprese, neschopnost prožívat radost (ahedonie)    

Jak chronická únava vznikne?

Asi 75 % pacientů s ME/CFS dokáže přesně určit dobu, kdy ještě byli zdraví a plní síly. Obvykle udávají, že u nich nemoc propukla jako důsledek, nebo zároveň s běžným virovým onemocněním, ze kterého se už nebyli schopni zotavit. Mezi další spouštěče nemoci tito pacienti uvádí větší stresovou situaci, trauma vzniklé při nehodě nebo jiné nečekané události. Mezi těmito vysvětleními tak určitě také vidíte spor, který rozděluje i mnohé lékaře - není chronická únava jen psychickou reakcí na událost, která byla pro tělo velkou zátěží? Teorii o tom, že se o jedná o psychosomatické onemocnění, které patří do péče psychologa nebo psychiatra, je důkaz v podobě sledování takzvaných cytokinů.

Cytokiny jsou velká skupina signálních proteinů, která se u zdravých lidí uvolňuje ve chvíli, kdy se organismus začne bránit příchozímu onemocnění a po vyléčení virové infekce tvorba cytokinů v imunitním systému ustane. U nemocných chronickým únavovým syndromem však trvá dál. Pokud bychom vnímaly chronickou únavu z tohoto pohledu, je potom ME/CFS autoimunitním onemocněním, které je závažné a doposud neléčitelné.

Ve sporu o to, zda je onemocnění dáno špatnou psýchou člověka nebo vážnou nemocí, hraje roli také důležitý příznak, a to je deprese. Někteří nemocní ME/CFS jí totiž trpí a někteří ne, a u těchto pacientů jsou rozdílné i nálezy při vyšetření mozku. U pacientů s depresí byly například prokázány častější poruchy bílé hmoty mozkové či častější poruchy průtoku krve mozkem. Naopak u pacientů bez deprese se často prokáže snížení hladiny serotoninových receptorů.  

Co je na psychickém vlivu ovšem nepopíratelné, je vliv na imunitu nemocného, které způsobuje emocionální stres. Ten má prokazatelný vliv na osu hypothalamus-hypofýza-nadledviny a tím snižuje obranyschopnost. Souvislost také někteří lékaři hledají v nekvalitním spánku, při kterém u nemocných nedochází k takzvané REM fázi, tedy fázi, kdy je spánek nejhlubší a tělu naskýtá nejvíce fyzického odpočinku. Dědičnost nebo nakažlivost onemocnění nebyla dosud prokázána ani nijak vyčíslena, je však známo, že v některých rodinách se toto onemocnění vyskytuje i u několika osob.

Diagnostika ME/CFS

Jelikož u myalgické encefalomyalitidy není známa příčina jejího vzniku, neexistuje způsob, jak onemocnění prokázat laboratorními testy nebo vyšetřením.

Diagnostika ME/CFS tak probíhá za pomoci vylučování jiných onemocnění, které by mohly způsobovat stejné potíže jako udávají pacienti s chronickou únavou. Pokud trpíte dlouhodobou nevysvětlitelnou únavou, bolestivostí uzlin a všeobecně pocitem, že trpíte jako při nemoci, je třeba za pomocí odborných lékařů a mnoha testů provést velmi podrobnou anamnézu.

Za pomocí širokého spektra krevních testů, vyšetření moči i například vyšetření za pomocí CT nebo magnetické rezonance lékaři z oborů hematologie, imunologie či endokrinologie vylučují jednotlivá onemocnění, která by se za únavou mohla skrývat. Mezi vyšetření krve by také měla patřit hladina některých minerálů a vitamínů.

Jedná se o například o nádorová onemocnění, onemocnění štítné žlázy, některé otravy, endokrinní poruchy, roztroušenou sklerózu, chronické poruchy některých životně důležitých orgánů.

Jako pacient tedy obejdete celou řadu lékařů a vyšetření, a pokud jsou všechny výsledky v pořádku a nenajde se objektivní příčina vaší únavy, lékaři se mohou začít přiklánět k tomu, že trpíte chronickým únavovým syndromem.

Samotná diagnostika ME/CFS probíhá obvykle podle dotazníku, který lékař, nejčastěji imunolog, spolu s vámi vyplňuje. Jedná se o soubor tří skupin diagnostických příznaků, dva příznaky jsou hlavní, jedenáct symptomových a tři fyzikální. Lékař vám pokládá otázky a doplňuje odpovědi z anamnézy, kterou jste spolu získali absolvováním těch mnoha vyšetřeních, podle nichž by jste měla být zdravá a plná síla.

Diagnóza je pozitivní, jsou-li přítomny oba hlavní příznaky a současně je přítomno buď nejméně šest symptomových a dva fyzikální, nebo nejméně osm symptomových.

nevysvětlitelná setrvávající únava neadekvátní předchozí námaze, po odpočinku ustupuje jen nevýrazně, nejde o vrozený stav, v konečném důsledku vede ke znatelnému omezení předchozích aktivit

Nejméně čtyři z následujících symptomů jsou přítomny nejméně šest měsíců:

  • poruchy paměti, zhoršení koncentrace   
  • výrazné a dlouhotrvající stavy vyčerpanosti, nebo dokonce onemocnění po fyzické nebo duševní námaze   
  • spánek nevede k osvěžení   
  • svalové bolesti   
  • bolesti kloubů nedoprovázené otokem či zarudnutím   
  • bolesti hlavy odlišného charakteru či intenzity   
  • časté bolesti v krku   
  • citlivé krční nebo podpažní mízní uzliny   

Léčba ME/CFS

Protože je příčina myalgické encefalomyalitidy neznámá, neexistuje doposud žádný lék, který by její příznaky mírnil nebo ji zcela vyléčil. Léčba je tak cílena hlavně na celkovou změnu životního stylu a přizpůsobení životního tempa k nemoci.

V případě, že se v laboratorních testech potvrdí nějaký druh infekce, léčí se za pomocí antibiotik. Časté bývají výskyty některých druhů chlamydií. Na bolesti, které nemocné doprovázejí, se používají analgetika, v případě silnějších bolestí opioidy nebo opiáty. Někteří lékaři vám k léčbě ME/CFS mohou nabídnout některé druhy antidepresiv, protizánětlivých látek, některé léky na alergii, výsledky takovýchto léčebných postupů jsou ale rozporuplné a přináší více vedlejších účinků, než pozitivních výsledků v léčbě nemoci.

Antidepresiva by vám však mohla pomoci alespoň s potížemi s nekvalitním spánkem a je vhodné je na nějako dobu vyzkoušet, i když patříte ke skupině nemocných, která spojení s narušenou psychikou odmítá a depresemi netrpí.

Vedle braní léků tlumících bolest a usnadňujících spánek je pak pro vás, v případě že trpíte chronickou únavou, další možnost zlepšení potíží v hledání mezi alternativními způsoby léčby. Homeopatie nebo tradiční čínská medicína mají pro chronickou únavu své vysvětlení, včetně její příčiny, a léčí jí za pomocí bylinných přípravků nebo akupunktury.

Někteří pacienti se k takovýmto léčebným postupům po neúspěšné léčbě v klasické západní metodě uchylují a nachází v ní úlevu.

Další alternativní metodou je takzvaná kognitivně behaviorální terapie, což je psychoterapeutická metoda která napomáhá pozitivně ovlivňovat myšlení člověka. Tato metoda bývá často doporučována i lékaři, kteří se léčbou ME/CFS dlouhodobě zabývají.

Život s ME/CFS

Pacienti jsou často svým onemocněním nuceni přehodnotit veškerý svůj dosavadní životní styl a nemoci se naučit přizpůsobovat tak, aby alespoň co nejvíce eliminovali ta nejhorší období nemoci. Velkou roli pak tedy hraje smíření se se svou nemocí a omezením, které jim způsobuje.

Bohužel onemocnění přináší pro nemocného i trvalou indispozici a invaliditu, vyřazení z běžného pracovního zapojení a často ho donutí opustit svou vybudovanou společenskou kategorii. Narušení nemocní vnímají i ve svém okolí, často se setkávají s nepochopením i v blízkém rodinném kruhu, kvůli nemoci se rozpadají partnerství i celé rodiny. Nemoc nebývá přijímána jako regulérní diagnosa, ale často je bagatelizována a vysmívána.

Nemoc jim v podstatě dává na výběr - život s potížemi, únavou a bolestí, kterou mohou ovlivňovat umírněným chováním, vyhýbáním se činností, které jim nějakým způsobem přitěžují, ale za to si bere svou daň - omezení námahy, sportu, často i běžné pracovní docházky.

Pokud jste pacient s myalgickou encefalomyelitidou, znamená to, že i když se cítíte velmi zranění, bezbranní a vyčerpání, jste bohužel zároveň jediným člověkem, který vám může pomoci. Nechtějte po sobě zázraky, neupínejte se na to, že jednou se uzdravíte a budete fungovat tak, jako dřív.

Musíte přemýšlet o každém kroku, plánovat si aktivity tak, aby jste nepřepínali své síly. Pokud si dopřejete víc, než na co vám stačí energie, dostanete se do stavu totálního vyčerpání, ze kterého se budete zotavovat dny a týdny. Jednou z největších priorit bude i pečování o své zdraví, protože každé nachlazení, se kterým zdraví lidé chodí do práce a starají se o děti, vás paralyzuje na dlouhou dobu. Budete si muset najít nový způsob života, do kterého se vám vejde vše, co jste měli rádi, a drobně to upravovat tak, aby jste si to dokázali dopřát i se svou nemocí.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Chronick%C3%BD_%C3%BAnavov%C3%BD_syndrom http://www.me-cfs.cz/

http://www.esme-eu.com/

http://www.unavovysyndrom.cz/unavovy-syndrom/

Čti celý článek
Strana
z 9
Předchozí Strana
z 9
Další