redakce
Dnes v 10:21 Čtené 597x

Každá z vás si jistě vybaví nějakou historku z rodiny nebo okolí, která pojednává o tom, kterak tatínek miminko zapíjel. Někdy třeba i tak, že se ani nestihl přijít podívat do porodnice. Západní baby shower tradice je však od základu jiná a pomalu se začíná na světlo probíjet i u nás.

Oslava, která je velice oblíbená zejména v USA a dalších západních zemích, je ve své ryzí podobě čistě ženská záležitost. Pro budoucí maminku ji obvykle pořádá její nejbližší kamarádka, případně maminka (poměrně nově), a to 4 - 6 týdnů před plánovaným termínem porodu.

Historie

Baby shower v podobě, která je dnes známá, vznikla asi v polovině 20. století v USA. V té době docházelo v USA k velkému babyboomu (období, kdy se více rodí děti), který souvisel s poměrně novou spotřebitelskou ideologií. Ta viděla ženu jako krásnou a upravenou vařící manželku, čekající na svého muže s teplou večeří na stole. Právě v této době se ženy začaly více sdružovat a sdílet mezi sebou radosti a strasti svého údělu. Díky tomu se také zlomilo jakési (do té doby zcela běžné) tabuizování těhotenství a porodu všeobecně.

Oslavu pořádala blízká kamarádka, obvykle 4 - 6 týdnů před porodem, aby budoucí mamince mohly ostatní vyprávět o tom, jaké bylo jejich těhotenství a jejich porod, případně ji podpořily v nové roli, která ji čeká. Samozřejmostí také bylo to, že přinášely drobné dary pro miminko. Ideálně tak, aby byly co nejvíce užitečné - plenky, ubrousky, krémy, potřeby na koupání a další kosmetiku. Z toho důvodu bylo dříve nevhodné, aby baby shower pořádala některá z příbuzných (maminka, babička). Oslava nesměla vypadat tak, že se příbuzné snaží levně sehnat výbavu pro miminko. 

Jak na to?

V České republice stále ještě není oslava baby shower klasickou záležitostí. Je spíš zvykem zapíjet až narození miminka. Občas se můžete setkat s názorem, že slavit nenarozené miminko nepřináší štěstí, stejně jako podobné pověry o kočárku, který by před narozením neměl být doma, nebo o postýlce, která by neměla být sestavena v pokojíčku. Přesto jsou baby shower v tuto chvíli na vzestupu.

Pokud se rozhodujete, zda podobnou oslavu uspořádat pro svou těhotnou kamarádku, držte se nejlépe následujícího rámce:

  • jedná se o oslavu pro budoucí rodičku asi měsíc před porodem - neplánujte tedy ideálně nic na večer, kdy už toho většinou má budoucí maminka takzvaně "dost", spíš využijte brzké odpoledne,
  • dostatečně si ověřte zdravotní stav hlavní protagonistky a tomu se bezezbytku podřizujte,
  • jako místo oslavy se obvykle volí domácí prostředí - můžete o spolupráci poprosit maminku nebo babičku maminky, případně uspořádat oslavu přímo u kamarádky doma, místo také nezapomeňte vyzdobit - obyklé je růžovou barvou, pokud žena čeká holčičku, modrou pak, pokud miminko bude chlapec,
  • pokud plánujete Baby shower jako překvapení, dobře se zamyslete nad doporučením na dárky, pokud oslava překvapení nebude, může se na seznamu podílet i budoucí maminka, velmi oblíbené jsou v poslední době tzv. wish listy - webové aplikace, kde si maminka zadá seznam dárků a pozvané si je postupně rezervují,
  • mezi pozvané by (podle tradičního modelu) měly patřit pouze ženy, leč v dnešní době už to nemusí být nezbytná podmínka (pokud ovšem pozvete i muže, je dobré tomu přizpůsobit obsah oslavy - málokterý muž ocení celé odpoledne poslouchat historky o dětech, porodech a těhotenství),
  • zamyslete se nad zábavou - měla by být tematicky laděná, kromě povídání a historek ze života můžete například zdobit budoucímu miminku nová bílá body (bude tak mít od každé "tety" něco originálního), navlékat kousací silikonové korále, vyrábět obrázková leporela apod.
  • na oslavě by nemělo chybět občerstvení - samozřejmě volte zejména výběr nealkoholického, budoucí rodička nemůže pít alkohol a zcela jistě se nechce dívat na nepatřičně oslavující kamarádky.

Oslavy ve světě

Nejen v Čechách a Americe, ale pro každý národ na světě je příchod miminka na svět důvodem k oslavě. Tyto oslavy se samozřejmě místo od místa liší.

Jak je již zmíněno výše - u nás má oslava podobu zapíjení miminka tatínkem a jeho přáteli. Tento zvyk se může krajově lišit - někde se zapíjení účastní i rodina, někde nikoli. Dokonce může jít o čistě mužskou záležitost. Když se pak rodička vrátí z porodnice, čekají návštěvy obvykle 6 týdnů, které nechávají mamince a miminku na sžití. Obvyklé je, že pak chodí jednotlivě a nosí pro miminko dárky. Velmi podobně slaví příchod miminka na svět také v Rusku a u našich slovenských sousedů.

Němci si potrpí na výzdobu - zdobí své ploty, domy a zahrady čápy, kteří symbolizují narození dítěte. Také rozvěšují dětskou výbavičku, podobně jako dělají velikonoční či vánoční výzdobu. 

V Holandsku je oslava trochu jiná - maminka všem návštěvám, které za ní po návratu z porodnice přijdou, rozdává kulaté sušenky posypané anýzovými semínky, tzv. beschuit met muisjes. Tyto sušenky slouží jako poděkování za návštěvu a dárek pro miminko, ale mají i symbolický význam - anýz podporuje kojení a podle holandské tradice odhání zlé duchy. Anýzová semínka se barví na růžovo nebo modro, podle pohlaví miminka. 

Zajímavé podoby oslav mají ve východních kulturách. Japonci se týden po narození dítěte sejdou na oslavě nazývané Oschichiya. Tam je všem pozvaným účastníkům slavnostně sděleno jméno miminka, které je do té doby tajemstvím.

V Číně se začnou první návštěvy trousit měsíc po narození a nosí, kromě klasických darů v podobě miminkovské výbavičky, také červená vejce. Ta symbolizují životní štěstí a harmonii, které mají novorozenému miminku přinést.

Na Bali věří, že se dítě po dobu 210 dnů nesmí dotknout země. Do té doby je miminko považováno za nebeské stvoření. 210. den je uspořádána velká oslava, která vítá miminko mezi pozemskými lidmi. Jedná se o rodinnou záležitost a schází se při ní obvykle hodně rodinných příslušníků. Vrcholem oslavy je to, že se miminko symbolicky dotkne nožičkou země. Pak už se jen oslavuje, pije a hoduje. 

Egypťané mají sedmý den po narození miminka symbolickou oslavu, při které je bíle oblečené dítě (znamení nevinnosti a čistoty) uloženo do cedníku, ve kterém s ním návštěvníci postupně zatřesou. Je tak připravován na rozmary a "houpání" životem. Po chvilkovém třesení je dítě položeno na zem a vedle něj jsou položeny různé dary - symbolika hojnosti. Zároveň je u dítěte položen nůž a maminka ho 7x překračuje, aby ho ochránila před zlými duchy. Oslavu provázejí zpěvy a písně a bývá na ní také vybráno jméno miminku.

A co vy? Už jste se někdy zúčastnily baby shower? Podělte se o svou zkušenost v komenářích.

Zdroje informací:

https://en.wikipedia.org/wiki/Baby_shower#International

https://cs.wikipedia.org/wiki/Baby_shower

http://www.essentialbaby.com.au/birth/options/how-different-cultures-celebrate-birth-20131003-2uxmw

https://www.huffingtonpost.com/entry/religious-birth-rituals_us_56d9e2d4e4b03a40567885f5

Čti celý článek
redakce
Dnes v 10:21 Čtené 191x

Čich a hmat u dětí se velmi často opomíjí. To ale neznamená, že jsou méně důležité. Všechny smysly se dají nějakým způsobem rozvíjet. Dostatek podnětů, stimulace a motivace dítě obohacuje a pomůže mu ke správnému rozvoji. Poradíme vám, jak na to.

Jak se vyvíjí čich a hmat u dětí ještě před narozením?

Lidské smysly se začínají vyvíjet již v prenatálním období a už tehdy je můžete v určitém smyslu rozvíjet. Po celou dobu vašeho těhotenství vnímá dítě emoce, radost, smutek i stres.

Hmat se vyvíjí okolo 18. týdne těhotenství. V tomto týdnu již dítě cítí matčinu ruku, kterou si položí na bříško. A pro většinu maminek je to i takový instinkt hladit si bříško v podstatě od samého počátku. V momentě, kdy si začne dítě tento kontakt více uvědomovat, začne být velmi důležitý. Dítě se mnohem více cítí v bezpečí.

Čich začne dítě používat asi od poloviny těhotenství. Po porodu také podle vůně dokáže poznat svou matku, proto je tak důležité, aby bylo dáno po narození k matce na kůži. Mnohem lépe se tak přizpůsobí příchodu na svět. Vůně maminky ho uklidňuje.

Zejména od chvíle, kdy se začne dítě pohybovat tak, že to maminka cítí, zvyšuje se potřeba větší komunikace. Najednou více hladíte bříško, mluvíte, posloucháte hudbu nebo čtete pohádky. A je to tak správně. Váš hlas a dotyk dítě stimuluje i uklidňuje. Klidně pouštějte i relaxační hudbu. Je dokázáno, že hudba, kterou dítě slyší už v těhotenství, ho dokáže po narození uklidnit a vzpomene si na ni.

Jak se vyvíjí čich a hmat u dětí po narození?

Děti se neuvěřitelně rychle vyvíjí a učí se. Ve dvou měsících už se snaží uchopit hračku a dokáže ji i v ručičce držet. Právě ruce a také ústa používá nejčastěji k objevování nového světa. Není zatím ještě příliš citlivé na teplo a zimu, tyto vjemy začne více vnímat až po prvním roce života.

Čich mají děti velmi dobře vyvinutý již od narození. Po nějakém čase dokáže už dokonce rozlišit mezi členy rodiny a cizími lidmi. Postupem času si začne spojovat různé pachy s určitými činnostmi. Když mu něco nevoní příjemně, klidně odvrátí hlavičku. Čich se vyvíjí až do věku 8 let.

Jak můžete dětem pomoci rozvíjet smysly?

Hmat probíhá skrze kůži a některé sliznice. Nejlepším zdrojem hmatových dojmů je hlazení, mazlení, masáže, chování. Takto laskané dítě se vyvíjí správně, má se rádo a mnohem lépe si uvědomuje vlastní tělo.

V dospělosti se paměť člověka spojuje hlavně se zrakem a sluchem. Naopak pro děti je hmat důležitý k poznávání nových věci. Může si zapamatovat něco nového. Proto není vhodné neustále dětem zakazovat sahat na věci (pokud to není nebezpečné). Povzbuzujte ho a nechte, ať se věcí dotýká a objevuje dotykem celý svět. Ať jí některá jídla rukama, hrabe se v hlíně, sahá na stromy. Dítě objevuje, co znamená teplé a studené, měkké a drsné, pichlavé, hebké, suché i lepkavé.

Hmat se dobře trénuje i různými hrami. Zkusit můžete klasickou hru na slepou bábu, kdy dítě musí podle hmatu rozpoznat osoby, které chytí. Další možností je hra na slepice. Tam dítěti zavážete oči a pak ho provádíte po bytě. Postupně musí pomocí hmatu poznávat různé předměty. Také chodidla potřebují rozvíjet svou citlivost. Nechte nožky bosé a neobouvejte je do bačkůrek. Dítě může chodit bosky po koberci, dlažbě, parketách, písku, štěrku, hlíně či trávníku. I chodidly můžete poznávat různé předměty nebo je uchopovat.


Čich je jeden z nejméně prozkoumaných smyslů. Do druhého roku života umí dítě zjistit, zda je mu nějaký pach příjemný, či nikoliv. Po druhém roce již dokáže batole odhadnout i některé oblíbené potraviny podle zápachu.

Všechny smysly se mohou rozvíjet, takže nenechávejte stranou ani čich. My dospělí ho nevyužíváme ani zdaleka tolik, jako malé děti. Ještě než miminko matku vůbec uvidí, dokáže ji poznat právě podle vůně. Není těžké čich rozvíjet, spíše se musíte starat o to, aby citlivost neztratilo. Můžete trénovat různě. Například ho nechat hádat, jaké vůně jídla právě cítí (koření, káva, ovoce, opečený chléb apod.). Na ulici může dítě poznávat obchody podle vůně. Na vesnici zase voní květiny, seno, houby či jehličí.

Mnoho lidí považuje za nejdůležitější zrak nebo chuť. Ovšem všechny smysly, které nám byly dány od přírody, jsou nesmírně důležité. Neopomíjejte ani jeden. 

Zdroj informací: kniha Vývoj dítěte v 1.-3. roce (Grada, 2012), www.naseporodnice.cz

Čti celý článek
redakce
Včera v 09:04 Čtené 423x

Když vaše malé miminko doroste do věku batolete, náhle má potřebu prozkoumávat své okolí a nejlépe ho poznávat všemi svými smysly.  V tomto období se naprosto neohroženě pouští do poznávání všeho, co mu přijde do cesty. Ještě nezná nebezpečí, nemá potřebnou zkušenost a vědomosti. Pro rodiče je toto období velmi náročné, jejich úkolem je dítě od nebezpečí ochránit. Je nejvyšší čas učinit bezpečnostní opatření. Co můžete tedy udělat?

Nábytek, zásuvky, kabely a další nebezpečí

Začněme u nábytku. Ač je to dosti nepravděpodobné, máte-li nějaké police či komody postavené na zemi, ujistěte se, že je nelze převrhnou. Takovýto nábytek lze připevnit ke zdi, většinou se už při nákupu společně s nábytkem prodává speciální příslušenství na přichycení ke zdi.

  • Pokud v policích máte cokoli, co by dítě mohlo rozbít, shodit na sebe nebo sníst, není nic snadnějšího, než tyto věc přestěhovat do vyšších pozic, kam dítě nedosáhne.

  • Umí-li dítě už stát, na řadu přichází zabezpečit rohy nábytku. O rohy se může zranit na hlavičce, tomu chceme předejít.  Nejlépe tedy pořídit chrániče rohů, seženete je u nás v bazaru nebo v prodejnách s nábytkem.

  • Jelikož jsou děti zvídavé a rády otvírají skříňky a šuplíky, můžete pořídit speciální pojistky proti otvírání. Jinak hrozí nejčastěji přiskřípnutí prstů, které by mohlo opravdu bolet a v nejhorších případech by mohly být následkem i zlomené prstíky.

Pozor na elektroniku, především televize. Pokud máte plochou televizi volně stojící, zauvažujte nad přichycením na zeď. Volně stojící televize není úplně nejstabilnější a lze ji snadno převrhnout.

  • Elektroniky se týká i věc další, kabely. Ty se snažte schovat. Vlastně schovejte i další drobnější kablíky a nabíječky. Děti je rády tahají, omotávají kolem sebe a strkají do pusy. 

  • Zásuvky vybavte záslepkami nebo si pořiďte bezpečnostní zásuvky, jsou velmi spolehlivé. Malé děti rády napodobují své rodiče, takže dříve či později zkouší, co se do zásuvky dá nacpat.

Rovněž schodiště si zaslouží zábranu. Pád ze schodů by mohl být zlý. Z dosahu odstraňte i různé drobné předměty, děti nejprve poznávají svět ústy, může tedy hrozit vdechnutí a dušení. Schovejte ostré předměty, igelitové pytlíky a tašky, provázky.

Jedna z maminek na koníkovi používá následující opatření: „Tak my máme doma záslepky do všech zásuvek, vrátka na schodišti (ale jenom nahoře, dole ne. Už je ani nepoužíváme, synek už je v pohodě) a skřínky jsou přišroubované do zdi. Lékárnu mám tak vysoko, že ani já tam nedostanu bez židle. Chemii v domácnosti nemám, používám všechno eko, ale i tohle máme zavřené v komoře. Vlastně manžel má doma cosi na pročištění odpadu a to je až u stropu v komoře.“

Vaření a horká kamna

Pokud máte krb či krbová kamna, v topné sezóně dejte pozor, aby na ně dítě nesáhlo a nepopálilo se. Tyto prostory můžete zabezpečit ohrádkou.

Dávejte si pozor, když vaříte,  na horké věci na plotně, ale i třeba čaj nebo kávu. Vařte raději na zadních plotnách a uvařené horké věci nechte do vychladnutí z dosahu dítěte. Je snadné je na sebe strhnout a opaření je opravdu velmi bolestivé.

Dítěti nic neujde, zvláště pokud je to barevné a voňavé

A jsme u chemie. Pokud se dítě volně pohybuje po prostoru, nic mu neujde, zvláště pokud je to barevné a voňavé. Z dosahu tedy odstraňte veškeré prací prášky, aviváže, mycí gely, vůně do záchodu a další čisticí prostředky. Nikdy nevíte, kdy se dítěti povedou rozdělat. Ty nejnebezpečnější sice mají bezpečností uzávěr, ale jistota je jistota.

To samé platí i o lécích i vitamínech, předávkovat se vitamíny taky není výhra. Vše ukliďte tak, že na ně dítě nedosáhne a to ani v případě, že si přistrčí židličku a vyleze do vyšších míst. Věřte, že jakmile jednou dítě zjistí, že pomocí židličky může dosáhnout výš, udělá to tak vždy, když bude chtít něco, na co nedosáhne. Děti jsou velmi vynalézavé.

Moji maminku by ani ve snu nenapadlo, když mě v osmnácti měsících naučili s pomocí přistrčené židličky rozsvítit, že si zanedlouho tuto židličku přisunu ke kuchyňské lince a vrhnu se na léky v její horní zavřené části.“

Co se chemických prostředků týká. Pokud se přeci jen stane, že vaše batole ochutná něco nejedlého, nepanikařte a volejte na toxikologické středisko, kde vám poradí, jak postupovat dál a zda je panika na místě.


Telefonní čísla jsou: 224 91 92 93, 224 91 54 02

Batole pod dohledem

Kromě těchto opatření máte ještě jednu možnost, nic nezabezpečovat a pod dohledem nechat dítě poznávat svět a nechat ho dělat chyby a učit se být opatrný a ostražitý. Samozřejmě to není o tom, že ho necháte ochutnat prací gel. Jde spíš o to nic nepřehánět a nechat dítě zkoumat, i rodič je pak víc ostražitý a spoléhá především na sebe.

K tomu jedna maminka dodává: “ Z praxe vím, že nejhorší úrazy jsou tam, kde se vše zabezpečuje, protože rodiče pak mají pocit, že dítě je v bezpečí a nejsou připraveni na to, že dítě je vynalézavější, než si dokážeme představit. Při svém zkoumání pak hledají skulinky a dopadá to hůř. Ano, záslepky do zásuvek, odstranění ostrých předmětů či chemikálií jsou samo sebou jasné. Ostatní moc neřeším.“

Další tipy, jak zabezpečit domácnost najdete například ve fóru Jak zabezpečit domácnost před úrazem dítěte?

Čti celý článek
redakce
Včera v 08:35 Čtené 3928x

Novorozenecké období je za miminkem a to se pomalu začíná rozkoukávat, výhled z postýlky mu brzy přestává stačit. Pro takové případy často saháme po lehátku pro miminka, maminkami často diskutované části výbavičky.

Výhody lehátka

Lehátko lze používat v podstatě od narození do doby, kdy dítě dosáhne určitého počtu kilogramů nebo nezačne samo sedět. Počet kg, tedy nosnost, udává výrobce. Tento údaj se u jednotlivých výrobků může lišit. Některá lehátka jsou např. do 9 kg, jiná mohou být až do 18 kg. Velkou výhodou lehátek je, že do něho můžeme miminko umístit a mít ho tak kdekoliv u sebe a komunikovat s ním. Je lehké a dá se snadno přenášet z místnosti do místnosti.

Miminko tak může být s námi při vaření a třeba i v koupelně. Maminka má volné ruce na jiné činnosti a miminko je v bezpečí s ní a má také mnohem větší rozhled po okolí. Svou zkušenost popisuje jedna z maminek: "Ahoj, my jsme s lehátkem moc spokojeni. Využívala jsem ho hlavně v kuchyni při vaření, aby byl se mnou. Kolikrát se tam uhoupal sám. Jen jsem ho zrovna včera uklidila. Už mu je nebezpečný, jelikož si už sedá a mohl vypadnout a jeho váha už se taky blíží k horní hranici. Jak píšeš, pro dítě do půl roku super věc a pro mamku velký pomocník."

Dále lze lehátko velmi dobře využít v době prvních příkrmů, kdy dítě samo ještě nesedí. Umožňuje nám dítě pohodlně nakrmit v polosedu. Po určité období tak lehátko může nahradit jídelní židličku.

Moderní lehátka však navíc umí například i lehce vibrovat, jsou vybavena melodiemi a hrazdičkou s hračkami. Nejen, že tedy dítě na chvíli zabaví a zásobují ho podněty, ale umožní mu třeba i za lehkého vibrování usnout nebo uklidnit, když nic jiného nezabírá.

Lehátko a motorický vývoj

Na druhou stranu mají lehátka i negativa. Největší minus je možné ovlivnění motorického vývoje v negativním smyslu. Pokud dítě samo nesedí a ještě nemá posílené potřebné svaly k samostatnému aktivnímu sedu, může mu polosed a pasivní sed uškodit. Zjednodušeně dovolí posílit nesprávné svaly, tím později dochází ke špatnému držení těla, špatným pohybovým vzorcům atd.  Z tohoto důvodu by dítě nemělo v lehátku trávit mnoho času, stejně jako v autosedačce. Obecně je odborníky doporučováno, když už lehátko využíváme, aby v něm dítě trávilo maximálně 10% doby, kdy je vzhůru.

Pokud se dítě začne do sedu přitahovat za hrazdičku, je pak pro budoucí motorický vývoj lepší nedávat ho tam vůbec. Toto v podstatě potvrzují slova jedné z maminek, které to nedoporučil fyzioterapeut: "Jako bezpečné odložení dítka je lehátko super, ale jen na kratičkou chvíli, aby si dítě neničilo záda a nezlenivělo. Nedoporučuje se nedonošencům, hypotonickým a lenivějším dětem. Nepodněcuje děti k aktivitě, ať už je tam sebevíc hraček na hrazdičce, dítě má opřené ruce a nenamáhá se je natáhnout, jak by to dělalo na pevné podložce. Nám to fyzioterapeut hned zakázal. Zdravým dětem trávení 10% času v lehátku denně neuškodí."

Co zohlednit při výběru

Pokud se však pro lehátko přeci jen rozhodnete, vězte, že vybírat lze z mnoha možností a podle různých kritérií.

Existují lehátka obyčejná, bez vibrací, hrazdičky, nelze polohovat. Většinou jde o jednoduchou konstrukci potaženou vypratelným potahem. Bývají vybaveny tříbodovým bezpečnostním pásem. Nenáročným maminkám, které lehátko využívají jen příležitostně, například na krmení, postačí.

Dále pak ale máme k dispozici lehátka polohovatelná, umožňující měnit polohy dle libosti. Tato lehátka lze zafixovat v určité poloze nebo je můžete využít jako kolébku pro děťátko. Vzhledem k tomu, že se dají napolohovat i do sedu a mívají větší nosnost, můžete je později využívat jako židličky pro děti. I tato lehátka jsou vybavena bezpečnostním pásem. Navíc často obsahují hrazdičky s hračkou pro zabavení děťátka. Zlatá střední cesta pro maminky, které lehátko budou využívat poněkud více a ne jen na krmení.

"My lehátko měli a využili jsme ho až do roku věku, než malý začal už sám sedět v jídelní židličce. Mohl být u nás, dalo se snadno přenést a i jsem ho nohou lehce kolíbala, aby usnul, pak sem ho přenesla do postýlky. Samozřejmě měl zádíčka v úplném lehu, což většina lehátek má a lehátko je jedna z pár věcí, kterou jsem plně využila a nebyly to rozhodně vyhozené peníze," dodává jedna z maminek.

Lehátka vybavená  vibracemi, houpáním, melodiemi a nejrůznějšími hračkami. To jsou tzv. interaktivní lehátka a umí toho opravdu hodně, bývají však také nejdražší. Uplatní se u děťátek trpících bolestmi bříška či potížemi při usínaní. S tím mohou pomoci jemné vibrace, dětské melodie či světelné efekty, kterými mohou být tato lehátka vybavena. Později lze některá z těchto lehátek přebudovat na dětskou houpačku či dokonce postýlku. I u těchto lehátek je samozřejmostí snímatelný a pratelný potah, bezpečnostní pás a polohování.

Jedna z maminek k tomu říká: "Tak já mám lehátko  vibrační a je super, když byl malinký, tak na chvilku jsem ho tam dala a pustila vibrace a pěkně se hned pokadil. Taky to pomáhá, pokud má dítě právě zaražený prdíky."


Pří výběru si však dejte pozor na pár věcí pozor!

  • Všímejte si především toho, zda a do jaké míry lze lehátko polohovat. Jak už bylo zmíněno, pro nesedící dítě není ani polosed nejlepší, z toho důvodu je dobré, když jde lehátko polohovat do maximálního lehu a můžete tak polohy střídat.
  • Nezapomeňte zkontrolovat nosnost, některá lehátka jsou do 9 kg, jiná až do 18 kg.
  • Určitě si také ověřte stabilitu a to, zda se s děťátkem nemůže převrátit.
  • Ověřte si kvalitu konstrukce a použitého materiálu. Zda není konstrukce poškozena a z jakého materiálu je vyrobena. Měl by být zdravotně nezávadný.
  • Ujistěte se, že je lehátko vybaveno bezpečnostními pásy. Ty zamezí pádu děťátka z lehátka.
  • Zjistěte, zda lze vyprat potah či nikoli, zda lze odejmout hrazdičku a hračky. To vše vám velmi usnadní údržbu lehátka.
  • U interaktivních lehátek si ověřte, zda lze vypnout či zeslabit efekty v podobě světla a melodií, zda lze nastavit intenzitu houpání a vibrací.
  • Ověřte si, kolik kg celkově lehátko váží a zda je vybaveno popruhy pro přenášení, usnadní vám to manipulaci z místa na místo.

Jakému lehátku dáte přednost záleží tedy na vás. Jak vidíte, možností je mnoho.

Čti celý článek
redakce
17. dub 2018 Čtené 4424x

Asi každá kojící žena stojí před rozhodnutím, jak dlouho svému dítěti dopřávat mateřské mléko. Jak dlouho dítě mléko potřebuje? Kdy a jak udělat kojení přítrž? V jakém věku je ještě normální kojit? A nebylo by lepší to prostě nechat na dětech?

Světová zdravotnická organizace doporučuje maminkám kojit své děti do dvou let, z toho prvních šest měsíců výlučně (tzn. dítě přijímá pouze mateřské mléko). Po druhém roce života je doporučeno pokračovat v kojení podle individuálních preferencí. Pokud dítě začne odmítat kojení po dosažení této hranice, hovoříme o přirozeném odstavení. U mladších dětí se jedná o bojkot kojení.

Do kdy bych měla kojit?

Přirozený odstav nastává nejčastěji mezi třetím a čtvrtým rokem, nicméně může přijít kdykoli mezi druhým a sedmým rokem. Jeho průběh je postupný a často kolísavý podle aktuálních potřeb dítěte. Díky pozvolnému průběhu se produkce mléka u matky snižuje pomaleji, nedochází tedy tak často k obtížím s přeplněnými prsy jako u náhlého odstavu. U primitivních kultur, které nejsou zasaženy západní civilizací, je přirozený odstav normálním jevem. V našich podmínkách nebývá dlouhodobé kojení běžné a nezřídka je od něj žena odrazována lékaři i svým okolím. Většina českých dětí s kojením končí v relativně časném věku bojkotem nebo matkou řízeným odstavením.

Ženy často slýchají, že po určitém věku dítěte pro něj již kojení nemá z hlediska výživy smysl a mají tedy dítě odstavit. Toto tvrzení však naprosto popírá fakt, že kojení není pouze nástrojem obživy dítěte, ale má pro ně silný psychologický, sociální a regulační význam. Kojením dítě nejen nasytíte, ale zároveň uklidníte, navážete oční kontakt a posílíte vazbu mezi vámi. Dále aktivujete kaskádu hormonů, která dokáže regulovat tělesné funkce – krevní tlak, tep, tělesnou teplotu, funkci trávicí soustavy, ledvin i imunitního systému – a tím položit pevný základ pro jeho zdraví. Sáním dítě též procvičuje motorické funkce oblasti ústní dutiny a obličeje. Ty jsou důležité zase pro rozvoj řeči.

Stres z odstavení

Děti, jako všechna mláďata savců, jsou přizpůsobeny pro pití mateřského mléka. Omezování této jejich potřeby proti jejich vůli se pochopitelně setká s odporem. Míra stresové reakce na nucené odstavení se bude lišit podle nátury dítěte a citlivosti matky. Ve světě, který by se řídil pravidly dětí, by byly všechny děti kojeny, dokud se samy neodstaví. V naší kultuře jsou však matky a děti omezeny – ať už se jedná o předsudky a zavádějící informace, nutnost návratu matky do práce, „nenormálnost“ dlouhodobého kojení nebo vysoké nároky všedního života, absence podpory a odborného vzdělání zdravotnického personálu.

Naštěstí, stejně jako můžeme (sic nedokonale!) nahradit v prvních měsících mateřské mléko umělým, můžeme také dítěti částečně kompenzovat absenci dlouhodobého kojení. To, co dítěti můžeme poskytnout je náš čas, pozornost a intenzivní fyzický kontakt.

Dlouhodobé kojení má však své benefity i pro ženu. Všeobecně známé je, že působí jako prevence nádorů prsu a vaječníků, osteoporózy, kardiovaskulárních chorob a diabetu II. typu. Více o kojení a jeho výhodách pro matku a dítě najdete ve Wiki Modrého koníka.

Pokud se rozhodnete nechat odstavení na svém dítěti, vytrvejte. Nechte své dítě rozhodnout, kdy má dost. Je to jeden ze vzácných darů, které můžete svému dítěti dát. A navzdory pověrám se nemusíte bát, že by se vaše dítě kojilo ještě u maturity.

Podělte se s námi do komentářů, jaké máte zkušenosti s odstavováním dětí!

Čti celý článek
redakce
17. dub 2018 Čtené 456x

Mezi bolestí hlavy a migrénou jsou zásadní rozdíly. Migréna je chronické onemocnění, které vás dokáže ve chvíli, kdy udeří, vyřadit úplně z provozu. Léčba je složitá a u každého fungují jiné zásady. Se svým trápením s migrénou se nám svěřila jedna z maminek a prozradila, jak se postupně naučila migrénu krotit. Inspirujte se jejími zkušenostmi.

"V dětství jsem často nechápala, proč se táta po návratu z práce zavřel do obýváku a chtěl mít chvíli klid. Sám, v tmavé místnosti, pak odpočíval třeba i hodinu, zatímco já jsem měla představu tíhnoucí ke společně stráveným chvílím na hřišti. V té době jsem jej až nespravedlivě obviňovala z jakési lenosti vůči mé osobě. Po více než 15 letech jsem vše pochopila. V období puberty se dostavila tlumivá a pulzující bolest hlavy, která nezadržitelně proudila skrze spánky k zadní straně hlavy a vyvolávala v těle řadu nepříjemných pocitů. Migréna v celé její kráse procitne vždy, když se to nejméně hodí. Nevybírá si, zda se dívám na film, jsem na romantické večeři, posezení s rodinou nebo v práci. Útočí nepříjemným tlakem, úpornou bolestí a já mám v tu chvíli chuť na jediné. Být sama v tmavé místnosti a odpočívat, dokud vše neodezní."

Bolest hlavy a migréna jsou dvě zcela rozdílné věci

Bolest hlavy je velice častým onemocněním a z rozličných důvodů ji pociťuje mnoho z nás. Obvykle při tomto stavu zaberou běžná léčiva na utlumení obtíží. Problém může být vyvolán stresem, nedostatkem spánku, potravinovou alergií nebo přílišnou dávkou alkoholu. Je však pomíjivá a neopakuje se pravidelně. Naopak migréna je onemocnění chronického původu. Jedná se o pulzující bolesti hlavy, jež pociťujeme v její jedné polovině. Co ji vyvolává, to se doposud přesně neví, a proto je na každém z nás, aby spouštěcí faktory sám na sobě dobře vypozoroval a v životě je maximálně omezil. 

"U mě je spouštěčů prokazatelně hned několik - ostré zvuky (např. písknutí), zakouřené prostředí, hormonální nerovnováhy vyplývající z blížící se nebo končící menstruace a také změny počasí. Velkou část z těchto faktorů lze účelně vymýtit, doma nehvízdáme a zakouřeným prostorám se vyhýbám. Období menstruace propojené s nenadálým poklesem tlaku či prudkými změnami teplot již ovlivnit nelze."

Chránit se před záchvatem migrény lze prevencí, především v době příznaků. Někdy ale varovné signály nezaznamenáme, co potom?

Záchvat migrény lépe překonáte ve tmě, klidu a s dobře podloženou hlavou

A je to tady! Přichází migréna. Jak ji nejlépe popsat? Každý migrenik by jistě použil slova - nesnesitelná, pulzující, nekonečná, ochromující. Nemoc organizmus ovlivní celkově, což je jedním ze základních rozdílů oproti klasické bolesti hlavy. Dostavuje se pocit vyčerpání, nechutenství, zvracení, četné zívání a prudký pokles nálady. Trýzeň způsobuje zaslzení očí a naprostou ztrátu pozornosti. Migrenik má chuť se schoulit do klubíčka ve tmě, zavřít oči a jenom čekat, až vše odezní. Pokud se dostanete do tohoto stadia, stiskněte si pulzující spánky nebo si celou hlavu zapřete či podložte polštářem. "Fixace hlavy mi nejednou přinesla úlevu od bolestí a rychlejší rozplynutí hlavního záchvatu."


Lidé trpící migrénou mohou spatřit tzv. auru

Signál, který značí příchod migrény, se nazývají aura. Ta je přítomna pouze u 20% migrén a je popisována, jako určité rozostření či omezení zraku. Zbystřit se mohou smysly jako chuť či čich. Aura zmizí v okamžiku nástupu záchvatu. Lidé mohou vidět jiskřící obrazce, zadrhávat v řeči, symptomů je zde hned celé řada. Organismus těsně před nástupem migrény hlásí stav vyčerpání, dostavit se může i nechutenství. V tuto chvíli ještě můžete jednat a zastavit přicházející problémy. Dle zkušeností maminek v našem fóru mnohým vidina aury pomůže k zastavení nastupujícího stavu. Jiným zase problémy skončily s těhotenstvím, jiné je mají trvale. Jak často nemoc zaútočí, to je zkrátka nevypočitatelné, každá z nás musí najít svou ideální cestu, jak se s ní vyrovnat.

Můj den, život a boj s migrénou

"Pokud se zásadně mění počasí a já se budím s dutým pobolíváním hlavy, značí to, že tělo může dojít do migrénového stavu. V tuto chvíli ještě zabere běžné analgetikum. To bolest utlumí a nedovolí jí se více rozvinout. Tento den se však přísně vyvaruji toho, abych se setkala byť s jediným faktorem přivolávajícím migrénu - vysoké zvuky, kouř, přejídání se, kávu a alkohol zcela vypouštím ze zorného pole. Pro dlouhodobější účinek se mi také osvědčily čaje a bylinky, především pak kopretina řimbaba, extrahovaná v bylinných kapkách. Ta dokáže nejen utlumit nepříjemné pobolívání, jež je předzvěstí migrény, ale dlouhodobě snižuje počet záchvatů. Ještě před pár lety mne postihl i 2x za měsíc, dnes už je to jednou za dva měsíce či dokonce méně. Pomocníkem může být i levandulový olejíček, který povolí napětí. Naneste si jej trochu na spánky a sami uvidíte, že vám pomůže usnout, což vás rychleji zregeneruje. Výborné zkušenosti mám s přírodní medicínou a homeopatiky. Migreniky jistě podpoří pravidelný příjem vitamínů, především pak hořčíku."

Osvědčeným pomocníkem v boji proti migréně je hlavně obyčejná čistá voda. Pijte, ač nemáte chuť. Voda vaše tělo zbaví látek vyvolávajících migrénu. Nebojte se chodit na toaletu často, pokaždé ucítíte menší úlevu. Na podrážděný žaludek, po odeznění, snězte nějakou tu sladkou drobnost. Díky cukru rychleji pookřejete.

Postižení touto nepříjemnou nemocí nelze nikterak léčit, avšak každá z nás s ním může pořádně zabojovat, stačí jenom chtít! Změňte jídelníček, více spěte, vyhněte se stresu a máte polovinu práce hotovou. Pokud vás přesto záchvat potká více než-li 2x za měsíc, vyhledejte neprodleně lékařskou pomoc. Nesnesitelné bolesti, trvající až několik dní, lze urgentně řešit na pohotovosti.

Pomohlo vám něco, co v tomto článku nebylo? Podělte se s námi o své zkušenosti a inspirujte další migreničky k nalezení snadnějšího soužití s touto nepříjemnou nemocí.

Čti celý článek
redakce
16. dub 2018 Čtené 3500x

Nejen k zápisu do školy se od dítěte očekávají určité dovednosti a znalosti. Už při zápisu do mateřské školy je potřeba, aby vaše děťátko projevilo jistou dávku samostatnosti a potřebných dovedností. Tedy ne přímo k zápisu, ale určitě v době nástupu. Nevíte, jaké dovednosti to jsou? Následující řádky vám napoví.

Ano je to tak, už při nástupu do MŠ se očekává, že vaše dítě něco umí. Přeci jen jde o školské zařízení, která má za úkol přípravu do školy. I na takové zařízení tedy musí být svým způsobem dítě zralé a připravené, není to totiž jen zařízení, které vám pohlídá děti, když jste v práci a ve všech ohledech se o ně postará. Je to zařízení, které vaše dítě bude dále rozvíjet, ale musí na něčem stavět.

Ovšem nemusíte se bát, nejde o nic náročného. Dítě by mělo mít osvojeno pár běžných dovedností a znalostí, které většina dětí v tomto věku v určité míře umí a ukazují na připravenost dítěte fungovat jako samostatná jednotka.

Být bez plen a dudlíku je základ

Tak tedy, vaše děťátko by v době pobytu ve školce nemělo nosit plenky a mělo by se obejít již bez dudlíku.

Pokud vím, tak školky při zápisu nic nezjišťují, ale než tam v září nastoupí, měl by být bez plínek, zvládnout se najíst a obléci se - hlavně kvůli sobě podle mě, protože pak to mají ty děti těžší, ale učitelky jim pomáhají,“ potvrzuje jedna z maminek.

Důležité je, aby dítě znalo a reagovalo na své jméno a jednoduché pokyny, aby tak bylo schopné v rámci svých možností spolupracovat. To znamená, že by mělo přijít, když ho někdo zavolá, podat určitou věc, když ho někdo poprosí, sednout si ke stolečku atd. Určitě by také mělo umět vyjádřit své potřeby, ale také pozdravit, poděkovat a poprosit.

S pobytem v kolektivu souvisí i další věc, dítě by mělo zvládat být chvíli mimo rodinu a respektovat učitelku a dohodnutá pravidla. Určitě je vhodné, aby se dítě nebálo komunikovat a navazovat kontakt s kamarády, mělo by být na více dětí kolem sebe zvyklé.

Sebeobsluha a jídlo

Co se dovedností a sebeobsluhy týká, vaše dítě by si mělo umět umýt ruce a používat kapesník, otřít si pusu ubrouskem, vyčistit zuby, samo si říci, že se mu chce na WC a také si tam dojít. Ve většině školek není nutné, aby si dítě umělo utřít zadeček, většinou s tím učitelky těm nejmenším dětem pomáhají.

V oblasti oblékání, by dítě mělo minimálně alespoň spolupracovat a pomáhat při oblékání a svlékání. To znamená, že se nemusí umět celé samo obléknout, ale snažit se za pomoci druhé osoby - například natahovat ruce a nohy. Boty a bačkůrky by ale mělo umět obout samo, nebo alespoň projevit snahu. O tkaničky se postarají paní učitelky.

Hezky to shrnuje jedna z budoucích maminek, která je zároveň učitelka: "Maminka zatím nejsem, ale učitelka ano, tak snad má rada přijde vhod. K zápisu není nic moc potřeba, ale v září by bylo fajn, aby chlapeček zvládal základy sebeobsluhy, tzn. oblékání, vysvlékání, skládání věcí, hygiena, stolování, úklid hraček po sobě atd. Těmi základy myslím hlavně snahu. Byla by utopie myslet si, že tohle všechno tříleté dítě bude ovládat, ale nejdůležitější snaha a to, že rodiče dítěti umožní, aby toto všechno zkoušelo samo. Kolikrát v šatně spěchají, tak dítě vysvlečou, poskládají mu věci, ale je důležité nechat dítko, ať to všechno zkouší samo, i když to zabere víc času. Učitelka samozřejmě se vším pomůže, ale dětí ve třídě je hodně a je fajn, když to aspoň zkoušejí."

S touto oblastí souvisí i otázka poznání a ukládání vlastních věcí. Ač bude mít dítě vše podepsané, mělo by své oblečení, obuv i třeba ručník poznat a dále umět uložit na určené místo, tedy poznat svou skřínku či poličku a svou značku.

Při jídle by při nástupu do školky mělo být dítě schopno pít z hrnečku a používat lžíci. Určitě je také dobré, když je dítě schopné jíst krajíc chleba vcelku, tedy nerozkrájený na kostičky, ve školce není prostor takto chleba připravovat. Vaše dítě by mělo být seznámeno s rozmanitými druhy ovoce, zeleniny a potravin obecně. Zkuste se tedy i doma vyvarovat tomu, že dítě bude jíst jen tři druhy jídel. Určitě dítě nekrmte a učte ho, že u jídla se sedí na jednom místě a neodbíhá se a neběhá se ani s jídlem v ruce.

A co dál?

Dále pak není od věci, když dítě umí krátké písničky či básničky nebo je opakuje, umí odpovídat na jednoduché otázky typu „Co to je?“. Určitě by mělo být schopné pojmenovat nebo ukázat, co je na obrázku a rozpoznat běžné hračky a předměty, se kterými se každý den setkává, např. talíř, lopatka, hřeben, toaletní papír atd. Vše co si dítě půjčí, by mělo umět vrátit na určené místo.

A co je velmi důležité, dítě musí být zvyklé chodit delší dobu v kuse a pobývat venku. Pokud tedy chcete dát dítě do školky, nevozte už dítě v kočárku a zvykejte ho na chůzi a naučte ho chodit do schodů i ze schodů a přidržovat se při tom zábradlí.

„Moje kamarádka, která bydlí ve větším městě, říkala, že její malý, než šel do školky, musel umět své jméno, příjmení, kde bydlí, sám se vyčůrat a vykakat (utírání ne). Měl se naučit chodit pěšky a měl umět srozumitelně vysvětlit, co chce a co potřebuje, taky se sám obout a obléct,“ popisuje zkušenosti další z maminek.

Před nástupem se informujte v konkrétní školce

Popsané dovednosti jsou pouze obecné a orientační, každá školka může mít mírně odlišné požadavky. Určitě se na ně informujte u konkrétní školky při zápisu nebo před ním. Nezapomínejte také na to, že každé dítě je jiné a ne každé dítě vše dokonale zvládá při nástupu do školky. Paní učitelky rády pomohou, ale potřebují vidět alespoň snahu ze strany vašeho dítěte.  Opravdu není v jejich silách ani povinnostech děti vše výše uvedené naučit, ale rády pomohou to zdokonalit.

Více se zkušeností maminek se dočtete například ve fórech

Co vše musí děti umět, než půjdou do školky?

Co vše zvládá dvouleté dítě? Co musí umět do školky?

Čti celý článek
redakce
16. dub 2018 Čtené 7215x

"Už mluví? - to je otázka, která dokáže znervóznit mnoho maminek. I já už ji nějakou dobu slýchám, a ač se snažím ji vypouštět druhým uchem ven, s narůstajícím počtem týdnů mé dcerky a častějším pobytem mezi dětmi občas neodolám a znervózním také. Je k tomu ale opravdu důvod?"

Ono to s řečí ale vůbec není tak jednoduché, není to jen o tom, zda dítě mluví nebo ne. Na vývoji řeči se podílí mnoho dalších, pro někoho třeba i zdánlivě nesouvisejících, dovedností a schopností. Zrak, sluch, jemná i hrubá motorika, porozumění. Vše je důležité, a pokud se někde vyskytne drobný problém, může se to projevit i v řeči.

Obecně ale platí, že:

  • v období 1 a 1,5 roku by dítě mělo nějaká slovíčka již používat
  • v období  1,5 - 2 let už by mělo dítě tvořit krátké věty, dvouslovné
  • okolo 2 let dítě ovládá okolo 200 a více slov
  • kolem 2,5 let přicházejí víceslovné věty a dítě se snaží aktivně navazovat kontakt
  • ve 3 letech dítě pojmenuje sebe a své nejbližší a zná více jak 1000 slov, používá některé předložky a spojky, začíná zevšeobecňovat
  • kolem 4. roku už začíná být řeč gramaticky na dobré cestě
  • mezi 4. a 5. rokem dítě ovládá dítě až 2000 slov, používá všechny slovní druhy, nicméně výslovnost nemusí být dokonalá
  • před vstupem do školy by dítě mělo používat až 3000 slov a rozumět a plnit i složitější úkoly

Toť velmi stručně k vývoji řeči. I zde ale platí, že každé dítě je individuální a vyvíjí se jinak. A ano, jsou to jen tabulky, obecné tabulky, ze kterých mohou děti více či méně vybočovat, netřeba se tedy hned trápit, když je dítě neplní přesně.

Tabulky ukazují jakýsi průměr, ale také mají za úkol nás včas upozornit, že je někde chyba. Chyba v prostém opožděném vývoji řeči, který se zdá být stále častější, nicméně se časem srovná, nebo v podobě poruchy komunikačních dovedností.

Netrapte se, ale nenechte se ani zbytečně chlácholit

Maminky, které delší dobu pozorují, že je něco jinak a jsou nejisté, by měly nechat vývoj řeči zhodnotit logopedem. Jen ten dokáže říci, zda je vše v pořádku nebo ne. Určitě tedy v případě nejistoty nečekejte do pěti let. Není pravda, že dříve se řeč neřeší. Logopeda lze navštívit mnohem dříve, ne nadarmo přece existují logopedické školky.

Není dobré se zbytečně trápit, ale také ne vše zlehčovat, protože někdy problém může opravdu existovat a čím dříve se řeší, tím lépe.

Moje sestra například začala mluvit později a trochu hůře, všichni nás uklidňovali, včetně lékaře, že je vše v pořádku, s okolím se nějak dorozumí a ve škole to dožene. A v 6 letech se přišlo na to, že je těžce nedoslýchavá a mluvení měla naučené v podstatě odezíráním. Dnes je jí skoro 30 let a problémy s výslovností i se správným skloňováním jsou patrné stále a už nikdy nezmizí. Kdyby se na to přišlo včas, následek by byl mnohem menší.“  

Jedna z maminek k celé problematice dodává následující slova: “A jinak holky, ono je 'nemluvit' a 'nemluvit', spousta maminek píše, že jejich dítě taky nemluvilo a pak dobrý. Jenže z nich vyleze, že vlastně nemluvilo a říkalo jen citoslovce, máma, táta atd. a jednoduchá slova.  Syn opravdu neříkal do 2. roku 11 měsíců NIC, jakože fakt ani ň, nevydával naprosto žádné zvuky. A pak ty maminky, co mají děti, co fakt nemluví, tak se stále nechávají konejšit, že dobrý, že přece Pepíček nemluvil do 4 let a je z něj pan inženýr, jenže tyhle historky jsou překroucené časem a rodinou.“

Jak rozvíjet řeč a co je důležité

Malé dítě už od malička můžete k mluvení lehce stimulovat, ale nenásilně. Mluvte, mluvte, mluvte, vysvětlujte vše, co děláte, i když tomu dítě ještě nerozumí. Vidí vaše rty a odezírá, to má na správný rozvoj a především výslovnost velký vliv.

Využívejte dětské knížky, básničky, říkanky, hádanky i písničky. Vždy je však lepší, když s dítětem komunikuje druhá osoba, ne počítač, televize nebo tablet. Tam má dítě jen velmi málo šancí vidět pohyb rtů při výslovnosti. Sledujte již od mala, zda dítě rozumí, je to základ všeho. Pokud nerozumí, může to znamenat problém.

Prohlížejte, popisujte, komentujte, vyzývejte dítě k aktivitě. Nesnažte se mluvit za něj. Nenásilně ho veďte k dorozumívání jakoukoli formou. Když se dítěti nedaří výslovnost, nenuťte ho k opakování.

Už kolem 1,5 roku je dítě schopné plnit jednoduchý úkol např. „Podej mi kostku.“ Zkoušejte to. Všímejte si, zda má dítě zájem poznávat a zkoumat okolí. Berte dítě do dětských kolektivů, to může mít na řeč příznivý vliv. Dítě mezi vrstevníky má většinou velkou potřebu komunikace.

Dítě však nikdy do mluvení nenuťte a netlačte na něj, mluvit pravděpodobně stejně nezačne a spíše to bude mít efekt opačný. Opožděný vývoj řeči se časem srovná, nejčastěji pak ve školce, kdy se vývoj začne vyrovnávat. Jedna z maminek k tomu říká:  „Holky já začala prý mluvit až ve třech a půl, do té doby mi nikdo nerozuměl a paní doktorka tehdy mamce řekla, že prostě nemám potřebu mluvit, že je vidět, že všemu rozumím a domluvím se i tak. Mamča to přestala řešit a asi prý za půl roku jsem normálně začala mluvit a žádný žvatlání. A dcerka mojí švagrové začala teprve nedávno - je jí 3 roky a půl a rozumíte jí jen něco. Takže pokud vydává alespoň nějaké zvuky a připomíná to alespoň máma táta a tak, tak je nechte. Fakt to přijde samo.“

Jak vidíte, s mluvením dětí to opravdu není tak jednoduché. Důležité je, pozorovat dítě jako celek a nesoustředit se pouze na to, zda řekne přesně tolik slov, jako jeho kamarád nebo ne. Sledujte porozumění, snahu komunikovat a vyjadřovat se, pozorujte zájem o okolí a situace. Dítě může mít svou řeč a správně vyslovovat jen několik slov a v takovém případě, pokud je vše ostatní v pořádku, se vše opravdu  dříve či později dožene. V případě nejistoty se ale nebojte obrátit na odborníka.

Více zkušeností maminek si přečtěte ve fóru Moje dítě nechce mluvit. Jak ho to naučit?

Zdroj informací:

Kniha Diagnostika předškoláka, Dr. Jiřina Klenková, Ph. D., Mgr. Helena Kolbábková, Brno 2010

https://www.wikiskripta.eu/w/V%C3%BDvoj_%C5%99e%C4%8Di

Čti celý článek
redakce
15. dub 2018 Čtené 1158x

A nebude vám to líto? Tak to víš, že si občas stýskneme. Já bych teda nejela. A ten můj taky ne. - Útržek jednoho z rozhovorů, jejichž četnost roste s tím, jak se blíží odlet na dovolenou. Tahle je totiž pro dospělé. Bez dětí.

Vypadněte na chvilku z role rodičů

Zamyslete se nad tím, jak to u vás po celý rok vypadá. Většinou se vše točí kolem dětí. Ať chcete nebo ne, berete na ně ohledy. Ve výběru restaurace, filmu v kině, co se bude číst před spaním, co se bude vařit o víkendu, kam se pojede na výlet a tak dále. A samozřejmě je to tak v pořádku. Často se však v tom kolečku běžného dne může ztratit to, že nejste jen matka a váš partner není jen otec. Jistě, péče o dítě je důležitá. Neméně důležitá je však také péče o partnerský vztah. Například uživatelka mailili píše: "Myslím, že je důležité jednou za čas vidět mého manžela jako obyčejného chlapa, a ne stále jen jako tatínka. Já si hlavně odpočinu po psychické stránce, nemusím být pořád ve střehu a plánovat co, kdy, kde."

Dvojí pohled

Péči o vztah si každý představuje jinak. Základní myšlenka by ale vždy měla být ta, že s partnerem máte čas sami pro sebe. Ať už zajdete na večeři, do kina, strávíte pár dní na wellness víkendu a nebo prožijete společně dovolenou. 

Patříte-li k těm rodičům, kteří si dovolenou užijí nejlépe v obležení svých dětí a pozorováním, jak si užívají ony, pravděpodobně už jste někdy použili tuto větu: "Nepořizovali jsme si děti proto, abychom jezdili na dovolenou bez nich." A samozřejmě nejste jediní. V různých obměnách se objevuje v internetových diskuzích, které se tématu týkají. Například maminka denyzuza06 má na věc jasný názor: "Já na dovolenou bez dětí nejezdím, ale nemám nic proti tomu když bez nich někdo jede. Asi bych si dovolenou bez dětí neužila a nehodlám to ani zkoušet." Pokud jsou takto striktně nastavení oba partneři, není na tom nic špatného. Důvodů může být mnoho, od těch pocitových po ty finanční. O to důležitější v tomto případě je věnovat si dostatek času v průběhu roku, dávkovat si ho. 

Oproti tomu druhá skupina rodičů se vyloženě těší, až si odpočine od řešení dětských záležitostí. A proč by mohla být taková dovolená strávená pouze s partnerem prospěšná? Například proto, že sbíráte společné zážitky. Společné zážitky, které jsou jen vaše a můžete se k nim vracet a vzpomínat na ně, když se vám nepoštěstí dlouho někam sami vyrazit. Dalším nezanedbatelným důvodem je utužování vztahu. Najednou máte na netatínkovskou a nemaminkovskou roli víc času než hodinu před spaním (během které stejně vyřešíte to, kdo zítra odváží/vyzvedává dítě ze školky, z kroužků apod.). Využijte to! Povídejte si, hrajte hry, sportujte, milujte se. Zkrátka dělejte cokoliv. 

Maminka denousek: "My jedeme s dětmi v červenci na Balaton do Maďarska a v srpnu jedeme sami do Tunisu, ale to proto, že nejdřív bylo hlídání. Babička si je zamluvila, tak jsme si řekli, že nebudeme sedět doma. Až je mi to líto, ten starší by byl z letadýlka paf."

A co děti?

Oddělená dovolená nemusí být prospěšná jen pro vás s partnerem, ale také pro vašeho potomka. V případě, že ho necháváte v péči prarodičů, má možnost nasát jiné výchovné metody, jiné způsoby, jiná pravidla. Zkrátka a dobře, změní prostředí a odpočine si od vás, od školky/školy, od svých starostí běžného dne, kterých i děti mají spoustu. Navíc pokud hlídání probíhá v jiném místě než u vás doma, bude plný zážitků. 

Když babička a děda nejsou

Pokud z jakéhokoli důvodu nemůžete poprosit o hlídání prarodiče, stále není nic ztraceno. I tak si můžete s partnerem dopřát alespoň pár dní o bez dětí. Zkuste poprosit kohokoli jiného z rodiny nebo kamarádů (sourozence, tetičky, blízké kamarádky). Mějte však na paměti, že musíte tomu člověku opravdu důvěřovat, aby se z vaší dovolené nestala honba za kontrolou, jak to doma vypadá. Další možností, kterou lze využít, je bezpochyby letní tábor. Vaše dítě však na takovou letní zábavu musí být připravené a zpravidla musí splňovat konkrétní věkovou hranici (většinou si ji organizátoři určují sami). Poradí vám článek Kdy je dítě připravené na letní tábor. Další variantou může být také hlídací agentura, nebo stále oblíbenější tzv. babička na zavolání (hlídání). Využití této varianty by ale mělo být podmíněno tím, že s agenturou/babičkou dlouhodobě spolupracujete a vaše ratolest "tetu" nebo "babičku" dobře zná a vy samozřejmě také. 

Na místě

V okamžiku, kdy se ocitnete na místě, pokuste se vypnout. Je přirozené, že na to vaše dítě budete myslet, že si zavzpomínáte. Snažte se ale, ať to netvoří větší část dovolené. Aktivně se zaměstnejte a sbírejte zážitky! V případě, že máte obavu z toho, že se vám bude opravdu hodně stýskat domluvte se, že si s dítětem třeba obden zavoláte/zaskypujete. Tato varianta nezávisí pouze na vašem přání, ale také na tom, zda např. prarodiče (hlídání) o to stojí (nebo mají tu možnost). A hlavně také na tom, aby to vašeho drobečka příliš nerozlítostnilo. Protože nejen vy, ale také on by si svou dovolenou měl užít!

Čti celý článek
redakce
15. dub 2018 Čtené 1620x

Téměř každá třetí dospělá žena se někdy setkala s únikem moči. Během těhotenství a poporodního období se jedná o jednu z nejčastějších obtíží. Sice ne nebezpečná, ale velice nepříjemná, to je takzvaná stresová inkontinence.

V normálním případě je moč shromažďována v močovém měchýři a v případě jeho naplnění je vědomě vyprázdněn. To, že moč zůstává tam, kde má, mají na starosti následující mechanismy:

  • Inervace močového měchýře – ta je v případě stresové inkontinence neporušena
  • Svěrač močové trubice je sval, který drží močovou trubici uzavřenou
  • Hluboká vrstva pánevního dna fixuje močovou trubici v poloze, která také brání úniku moči, protože při zvýšení nitrobřišního tlaku dojde k jejímu stlačení

Podstata stresové inkontinence tkví právě v dysfunkci hluboké vrstvy pánevního dna. Pánevní orgány (moč. měchýř, ženské pohl. orgány, konečník) sestupují níže, močová trubice se uvolňuje ze své polohy. Svěrač sice do určité míry moč udrží, nicméně při ztížených podmínkách sám práci nezvládne. A tak při zvýšení nitrobřišního tlaku (tzv. stresu) – při smíchu, kašli, zvedání těžších břemen, dochází k inkontinenci moči. Stresová inkontinence pramenící z nedostatečné funkce svěrače je oproti tomu spíše raritní. Samozřejmě existují i jiné druhy inkontinence, nicméně ty v drtivé většině nesouvisí s porodem a těhotenstvím.

                             Pohled shora (z břicha) na svaly pánevního dna.

                      Hluboká vrstva svalů PD je označena jako Levator ani.

Příčiny stresové inkontinence

Dysfunkce pánevního dna a s ní spojená inkontinence může být následkem chybných pohybových stereotypů, sedavého způsobu života nebo naopak přetěžování dlouhým stáním a intenzivním pohybem. Rizikovým faktorem je bezesporu obezita, velký váhový přírůstek v těhotenství a porod. Právě po porodu se s tímto typem inkontinence setkává velké množství žen. A pozor, ušetřeny nebývají ani „císařovny“.

Inkontinence se dle závažnosti dělí do 3 stupňů:

  • I. stupeň (lehká forma) - Únik moči při náhlém, velkém zvýšení nitrobřišního tlaku (smích, kašel, kýchnutí).
  • II. stupeň (střední forma) - Únik moči při mírnějším zvýšení nitrobřišního tlaku (chůze po schodech, lehčí fyzická práce).
  • III. stupeň (těžká forma) - Moč uniká při minimální fyzické námaze nebo trvale bez možnosti jakkoli kontrolovat tento stav.

Terapie

Dobrou zprávou bezesporu je, že stresová inkontinence je poměrně dobře léčitelná. V první řadě jsou zaváděna režimová opatření – používání inkontinenčních pomůcek (vložek), redukce tělesné hmotnosti, je-li to třeba, omezení fyzické námahy. V dalším postupu je možno volit mezi terapií konzervativní – fyzioterapií, anebo terapií operativní. Zde bude záležet na vyjádření vašeho lékaře.

Fyzioterapie u stresové inkontinence se zaměřuje na úpravu funkce pánevního dna (PD). Častým jevem bývá, že některé svaly PD bývají přetížené, jiné naopak v útlumu. Fyzioterapeut se zkušenostmi s terapií PD by měl ženu vyšetřit a na základě tohoto vyšetření sestavit cvičební plán. Pacientka se pod vedením profesionála naučí, jak aktivovat a relaxovat svaly pánevního dna.

U některých žen je problém vůbec pánevní dno nacítit nebo je opravdu extrémně oslabené – k tomuto účelu se může využít elektrostimulace, kdy se samy svaly stahují na „pokyn“ elektrody a postupně se svojí snahou přidává i pacientka. Nebo se využívá biofeedback, kdy vaginálně zavedená sonda dává zpětnou vazbu o aktivitě PD (zvukovou nebo vizuální na displeji). Přístroje pro biofeedback jsou dostupné i pro domácí použití. Žena, která se naučí aktivovat své pánevní dno, pak se cvičením pokračuje doma. Jedná se o dlouhodobou záležitost, v řádech měsíců.

Na internetu se můžete setkat s mnoha návody, jak cvičit pánevní dno. Pozor! Pokud své pánevní dno aktivujete špatně, můžete svůj stav zhoršit. Častým nešvarem je aktivace svěrače močové trubice – ten je ale většinou již dost přetížen a jeho další posilování ještě více prohloubí dysbalanci a oslabí hlubokou vrstvu PD. Některé zdroje také radí zkusit přerušovat proud moči. Tato metoda se používala dříve, nicméně nyní se již nedoporučuje vzhledem k nebezpečí vzniku infekcí močových cest. I při známých Kegelových cvicích bývá v převaze aktivace povrchových svalů PD.

Další obvyklou chybou bývá současná aktivace svalů hýžďových nebo stehenních, případně špatná koordinace s aktivitou bránice a břišních svalů. V takovém případě opět nedochází ke zlepšení stavu. Tato problematika si žádá kontrolu zkušeného fyzioterapeuta.

Operativní řešení spočívá v miniinvazivní aplikaci TVT pásky. Tato páska se zavádí přes stěnu vaginy a nadzvedává močový měchýř. Zákrok se provádí v lokální analgezii a trvá asi 15 minut. Hospitalizace pacientky bývá při dobrém průběhu dvoudenní. Tuto terapii dnes již hradí zdravotní pojišťovna. O tom, zda je vhodná pro konkrétní pacientku, rozhoduje lékař. Obecně se nedoporučuje pro ženy, které plánují těhotenství či jsou těhotné.

Zdroj: vitalion.cz, inkontinence-info.cz

Čti celý článek
redakce
14. dub 2018 Čtené 2873x

"Prosím tě, jíš jak vrabec! Jen si pěkně přidej, vždyť teď jíš za dva!" Velmi oblíbená věta, která vás v průběhu těhotenství zcela jistě nemine. Ale je to skutečně tak? Opravdu jíte za dva? A existují vůbec nějaká doporučení, týkající se váhového přírůstku v těhotenství?

Individuální záležitost

Těžko povědět, zda v období těhotenství existuje víc individuální téma než váha v těhotenství. "Ahoj, já jsem asi rekordman trošku. Nevím, kolik to bylo v jakém týdnu, ale celkem jsem přibrala 33 kilo," píše v naší diskuzi maminka romcovaklarka. 

Za ideální váhový přírůstek je v těhotenství obecně považováno 12 - 15 kilogramů, s ohledem na výchozí váhu nastávající maminky. Pokud již před těhotenstvím bojujete s nadváhou, je ideál pohybovat se na spodní hranici doporučení, ale i v nižších číslech.  Pokud jste naopak velmi drobná, nebojte se přibrat o trochu víc. V případě, že aktuálně stojíte před výzvou otěhotnět, zamyslete se i nad tím, jaké číslo se vám objevuje na váze. Čím blíž budete na začátku těhotenství své ideální (zdravé) váze, tím lepší start do těhotenství budete mít.

První trimestr

Není výjimkou, že v prvních měsících těhotenství nastávající maminky váhu spíš ztrácejí, než nabírají. Viníkem této situace jsou nejčastěji těhotenské nevolnosti, s kterými se v prvním trimestru potýká nemalé procento žen. Pokud však vaše váha klesá rychle, je nasnadě poradit se s vaším gynekologem. V první řadě musíte vždy myslet na zdraví své a svého dítěte.

Máte-li to štěstí a těhotenské nevolnosti se vám vyhnou, měla by vám váha na konci prvního trimestru ukázat cca o 1 - 2 kg víc. 

Druhý trimestr

V této části těhotenství již mizí nevolnosti a výkyvy nechutenství a obžerství by se měly vrátit do normálu. Za zdravý přírůstek je považováno cca 0,5 kg/týdně. Právě teď přichází ten správný čas zamyslet se nad skladbou jídelníčku. 

Nezapomínejte, že vaše strava v těhotenství přímo ovlivňuje nejen vaši váhu, ale také budoucí stravovací návyky vašeho dítěte. Měla by být proto velmi pestrá. Vhodné je jídlo rozdělit do několika menších porcí denně a v žádném případě nezapomínat na svačiny. Na talíři by neměla chybět zelenina, ovoce, celozrnné pečivo apod. Několikrát týdně se nebojte také luštěnin a ryb. Naopak zkuste vynechat sladkosti a příliš slané pochutiny. Nejen, že obojí má neblahý vliv na vaši váhu, ale přispívá také k nemilé komplikaci zvané těhotenská cukrovka.

Do svého těhotenského režimu také zařaďte dostatek pohybu (samozřejmě, jen pokud vaše těhotenství probíhá v pořádku a bez komplikací). Ideální jsou delší procházky, plavání, jakákoli aktivita, kterou máte rádi. Jen dělaná s mírou a s ohledem na aktuální stav. 

Celkový nárůst hmotnosti na konci 6. měsíce by se měl pohybovat okolo 8 kg. 

Třetí trimestr

V tuto chvíli jste si již pravděpodobně spočítali, že do konce těhotenství zbývá nabrat 4 - 7 kg. V posledních třech měsících je důležité váhu hlídat, protože se jedná o zdaleka nejrizikovější měsíce, co se nabírání týče. To ostatně potvrzuje i  uživatelka adenka84, která se se svou zkušeností svěřuje v diskuzi, týkající se váhy v těhotenství: "Během celého těhu jsem přibrala 10 kg. Ke konci to šlo mnohem rychleji než ze začátku, i když mně všichni tvrdili, že ke konci už nenaberu. Ve 27.týdnu jsem měla nahoře 5 kg."

Vraťme se nyní k tvrzení, že teď jíte za dva a můžete si tzv. povolit. Na tuto poučku (nejčastěji interpretovanou babičkami) můžete s klidem zapomenout. Jak již zdravý rozum napovídá, rozhodně nejíte za dva, protože ten tvoreček ve vašem bříšku má aktuálně okolo 2 - 3 kilogramů. Denní příjem kalorií s klidem zvyšte, ale o nějakých 300 kcal (tato hodnota odpovídá např. plátku žitného celozrnného chleba se sardinkami a půlka jablka). Dalo by se tedy říct, že jedna svačina navíc. 

S vaším lékařem byste v tomto období měly konzultovat jakékoli výraznější hubnutí i přibývání. 

Den D

Část váhy necháte v porodnici, část se sama u mnoha maminek upraví v období kojení. U někoho však může být shození těhotenských kil pěkný oříšek: "Já do 30 tt přibrala asi 15 kilo, pak od 30tt do 35tt, kdy jsem porodila, dalších 20 kilo. Takže dohromady 35 kilo za 35 tt. Po více jak půl roce mám pořád 20 kilo nahoře. A to plně kojím. Takže jak vidno je to fakt naprosto individuální," píše maminka diviska. 

Samozřejmě můžete počítat s tím, že nějaké kilogramy shodíte už na porodním sále, např. váhu dítěte (cca 2,5 - 4 kg), plodové vody (cca 1 kg) nebo placenty (cca 0,5 kg). Pro lepší představu se můžete na více číselných údajů podívat přímo do naší wiki. Nespoléhejte ale v žádném případě na to, že 15 kilogramů zhubnete porodem a dalších 10 kilogramů v průběhu kojení. Ne každá žena má takové štěstí. 

Těhotenská anorexie

Těhotenská anorexie je v poslední době hojně skloňované téma. Poděkovat za to můžeme hlavně novinářům, kteří nám servírují články o těhotných celebritách, které všechny nabrané kilogramy zázračně shazují do pár týdnů po porodu, aby v krátkých tričkách, případně rovnou v plavkách, ukazovaly krásně plochá břicha. A z naší strany pak následuje logická otázka - jak to jen udělala?! Od následného kroku držení přísné diety a extrémního cvičení ať už rovnou v těhotenství, nebo záhy po porodu je jen kousek. Mějte proto na paměti, že v těhotenství není vhodná žádná dieta, kterou vám nedoporučí lékař. A v případě, že hodláte kojit, není vhodná přísná dieta ani v tomto období. 

Je to jen na vás

Pokud vás zajímá, jak jsou na tom ostatní maminky, podívejte se do našeho diskuzního fóra Přibírání v těhotenství. A ať už se rozhodnete s ručičkou váhy kamarádit nebo ne, mějte v tomto období na paměti, že už nejde jen o vaše zdraví. 

Čti celý článek
redakce
13. dub 2018 Čtené 3456x

Posazovat nebo neposazovat dítě, které ještě nesedí. Učit ho to, pomáhat mu? Odborníci, kteří se zabývají motorickým vývojem dítěte, se shodují, že ne, jelikož to může zanechat jisté následky. Teď si asi spousta maminek řekne, že je to přehnané, vždyť co se může stát, když malé dítě na chviličku posadíte do chodítka nebo opřete o polštáře.

I malá chvíle stačí ke vzniku potíží 

Co se může stát? Na první pohled nic, ale zkuste si vzpomenout, kolik malých chviliček stačilo děťátku k tomu, aby posílilo svaly a zvládlo zvedat hlavičku. Opravdu i chviličky stačí, nasčítají-li se, mohou se posílit nesprávné svaly a vznikat špatné pohybové vzorce, což do budoucna vede k potížím.

U malého dítěte je velmi důležité vybudovat správné pohybové vzorce, správné držení těla.  Je to základ, na kterém bude dítě stavět, základ, na který se budou nabalovat další dovednosti.

Pokud základ nebude pevný a správný, nebudou ani další dovednosti správné a postupně povedou k potížím, ne nyní, ale třeba až později v dospělosti. Časté bolesti zad a hlavy, blokace, vyhřezlé ploténky, výměny kyčelních kloubů, neplodnost způsobená chybným postavením kostrče, to vše může být následek.

Vyhýbejte se pasivnímu sedu, počkejte si na sed aktivní

Dítě tedy neposazujte, neučte ho to, nepřitahujte do sedu, nedávejte do židliček, chodítek, dokud na to samo není připravené, samo a bezpečně aktivně nesedí a samo se do takového sedu nedostává.  Takovému posazování se říká pasivní sed, kterému se vyhýbejte. Patří sem i sed, do kterého se dítě přitáhne například v autosedačce či sporťáku.

Samostatné sezení je vrcholem celého motorického vývoje do jednoho roku, není tedy pravda, že nejdříve musí dítě sedět a pak až stát a chodit. K sedu se začne děťátko dostávat v období přibližně od 7. měsíce.

Nejdříve přijde na řadu šikmý sed, kdy se děťátko opírá o jednu ručičku, poté přijde pravděpodobně sed překážkový, v tomto sedu dítě vypadá jako při přeskoku přes překážku. Až poté dochází k normálnímu aktivnímu sedu, kdy už se dítě nepotřebuje jistit a vydrží sedět vzpřímené, k tomu obvykle dochází kolem 9. měsíce, může to být ale i dříve nebo později.

Pokud vaše dítě zvládá aktivně sedět, v tuto chvíli už není problém dát ho sedět do jídelní židličky či sporťáku. Motorický vývoj tak už neohrozíte.  Pamatujte, že každé dítě je jiné a má svůj čas, nepospíchejte jen proto, že dítě vaší kamarádky v této době už dávno sedělo.

Zdroj informací:

http://www.vasedeti.cz/vychova/pece-o-miminko/motoricky-vyvoj-ditete-v-prvnim-roce-zivota/

http://www.poliklinikaprosek.cz/mapa-nejcastejsi-chyby-rodicu-v-prubehu-pohyboveho-vyvoje-deti-do-1-roku-61

Čti celý článek
redakce
13. dub 2018 Čtené 1778x

Předčasné narození miminka je událost, která velmi zasáhne matku i dítě. Náročná je ale nejen pro ně, samozřejmě také pro celou rodinu. Klokánkování patří k metodám, které mohou pomoci nejen dítěti, ale také jeho rodičům. Pojďte se podívat, co obnáší a jaké jsou jeho výsledky.

Výchozí stav

Miminko přichází na svět nezralé, nepřipravené jak fyzicky, tak psychicky. Stejně nepřipravení jsou ale také jeho rodiče. Představte si, že místo zdravého miminka, které můžete okamžitě chovat, máte najednou před sebou uzlíček, který mnohdy neváží ani kilogram. Jeho cesta z pohodlí matčina bříška vede rovnou do cizího prostředí inkubátoru, místo do připravené postýlky. Tento krok je naprosto nezbytný k zajištění základních životních funkcí.

Miminko se v tuto chvíli ovšem necítí (a ani nemůže cítit) bezpečně. Je předčasně vystaveno hluku, nadměrnému světlu a navíc bolestivým podnětům, kterým se bohužel péče o nedonošené děti z lékařského hlediska nevyhne. Metoda klokánkování významně pomáhá, aby se nejen miminko, ale také jeho rodiče lépe sžili, zmírnili pocity stresu, které po takové události nastávají. 

Klokaní péče

A o co tedy vlastně jde? Jde o co největší a nejdelší kontakt matky s dítětem, tzv. skin to skin (kůže na kůži). Miminko je ideálně oblečeno pouze v plence a přiloženo vertikálně na nahou hruď matky, která by měla zaujmout polohu v polosedu. Následně se přikrývá dekou nebo peřinkou, případně halenkou, tričkem. Odborné publikace uvádí různé výhody, shodují se však v tom, že klokánkované děti výrazně zlepšují svou termoregulaci, dýchání, tepovou frekvenci a jsou méně náchylné k infekcím. Také se snižuje riziko apnoí (vynechání dechu trvající déle než 20 vteřin) a zlepšuje se spánek. Právě zlepšení spánku je jednou z nejdůležitějších výhod, protože díky delšímu spánku nedonošené děti spotřebují méně energie a neztrácí tolik hmotnosti. A hmotnostní nárůst je jedním z klíčových ukazatelů zlepšování stavu miminka. 

Kromě fyziologických benefitů přináší klokánkování i benefity psychologické. Miminku je dodáván pocit bezpečí a je budováno pouto s matkou. Maminky zároveň konečně poznávají své dítě mimo inkubátor. Zažívají první skutečně pozitivní pocity své nové role, což je nesmírně důležité v kontextu toho, že doposud od porodu poznaly pouze stres a strach o své dítě a jeho zdraví. Tyto pozitivní pocity mají také přímý a velmi kladný vliv na laktaci matky. 

A co otcové?

Role otce v okamžiku předčasného narození miminka pro něj může být velice frustrující. Dostává se totiž do pozice, kdy nejen že dochází do zaměstnání, ale často se musí postarat také o domácnost, případně prvorozeného potomka. Zároveň se vyrovnává s dočasnou "ztrátou" manželky, která tráví většinu svého času na prenatálním oddělení porodnice. A do toho všeho se v myšlenkách zaobírá tím malým a bezbranným tvorečkem, kterého vídá jen v inkubátoru.

I v tomto případě je klokánkování obrovským přínosem. Pro otce najednou vše dostává smysl a s přiložením dítěte "skin to skin" získává pocit, že vše co dělá směřuje k tomu nejlepšímu cíli, kterým je odchod s miminkem domů. Pomáhá vytvořit to krásné pouto mezi otcem a dítětem. Miminko si tím zvyká nejen na vůni a dotek maminky, ale zároveň i tatínka. 

Kde se vzala

Téměř každá odborná literatura, která se věnuje klokánkování (kangaroo mother care), uvádí, že se poprvé objevilo v kolumbijské Bogotě v 70. letech 20. století. K metodě přispěla neutěšená zdravotnická situace ve městě a vysoký počet předčasně narozených dětí. Vzhledem k velmi nízkému počtu inkubátorů nosily matky své děti 24 hodin u sebe, přitisknuté na kůži. Děti s takovouto péčí přibíraly velmi podobně (některé dokonce stejně), jako by byly stále v břiše matky. Zároveň méně plakaly, byly méně náchylné k infekcím a vykazovaly menší míru stresu, než děti s výhradní péčí v inkubátoru. Z této situace už byl jen malý kousek k tomu, aby pediatři Edgar Ray a Hector Martinez tyto procesy dostatečně popsali a nabídli je světu jako cestu péče o předčasně narozené děti.

Česko v praxi

Počet předčasně narozených dětí se pohybuje mezi 8 % - 10 %.  Za ta jsou považována ta miminka, jejichž porodní váha je nižší než 2,5 kg. V okamžiku, kdy váha klesne pod 999 gramů se již označuje jako extrémně nezralá. K péči o tyto extrémně nezralé novorozence je v Čechách uzpůsobeno 12 pracovišť (např. v Praze, Hradci Králové nebo Plzni), která jsou speciálně vybavena a jejichž pracovníci mají vzdělání rozšířené o problematiku péče o předčasně narozené děti a jejich matky. A metoda klokánkování by rozhodně měla patřit do portfolia jejich znalostí. 

Zkušenosti

Někdy má člověk pocit, že má všechny informace, čte je pořád dokola, neustále je probírá z jedné i druhé strany, ale stále mu něco chybí. V takovém případě může pomoci zkušenost někoho dalšího, někoho, kdo to má vše za sebou nebo je právě v úplně stejné situaci.

O svou osobní zkušenost s klokánkováním se na wiki podělila i maminka petrarizek: "Samozřejmě to byl nádherný a nepopsatelný pocit, ale měla jsem strach, jak bude reagovat syn, protože ho odepnuli z dechové podpory. Tehdy jsme klokánkovali hodinu a za celou dobu ani jeden výpadek dechu. Když jsem odcházela, sestřička mi řekla, že ho dá do inkubátoru ještě bez dechové podpory a slibovala, že ho bude hlídat jako oko v hlavě. Druhý den, když jsem dorazila do nemocnice, tak mi sestřička hned běžela naproti říct tu radostnou novinu, že Mikulášek stále dýchá sám! Od našeho prvního klokánkování už dechovou podporu nepotřeboval."

Zdroje:

Veronika Kadlčíková, Vliv klokánkování na nedonošené děti, Olomouc, 2014.

Webové stránky neziskové organizace Nedoklubko  http://www.nedoklubko.cz.

Webové stránky http://www.kangaroomothercare.com/.

Čti celý článek
redakce
13. dub 2018 Čtené 6355x

"Mamíííí, tatíííí, pojďte už číst!" Pokud patříte k rodičům, kteří každý večer slyší od svých ratolestí něco podobného, nezbývá, než vám pogratulovat a pochválit vás. Jak a proč ze čtení udělat zábavu a pravidelně se opakující rituál?

Kdy začít?

Otázka, na kterou se dá odpovědět velice jednoduše - čím dříve, tím lépe! Čím dřív totiž začnete děti zvykat na pravidelnou činnost, tím větší máte pravděpodobnost, že se zautomatizuje a stane se rituálem. Číst knížky tedy můžete už v okamžiku, kdy máte miminko v bříšku. Vnímat bude váš hlas, jeho melodii a barvu.

Dál pak volte knihy tak, aby dítě zaujaly - kojenci jistě ocení velká obrázková leporela, která budou moci "ochutnávat" a libovolně muchlovat. Vy jim můžete o obrázcích vyprávět. Batolata pak budou mít radost z bohatě ilustrovaných knih s říkankami, básničkami nebo písničkami. Předškolní děti už ocení příběh, klasické pohádky, od věci pak jistě nejsou knihy pojednávající o škole, které vám pomohou krásně je připravit. 

Jak začít?

Pokud právě přemýšlíte o tom, že se čtením začnete, zamyslete se hlavně nad tematikou. Ne každé dítě, kterému zatím nebylo čteno, si ochotně sedne, případně lehne a bude vytrvale poslouchat. Knihy pro děti vybírejte nejen podle věkového určení, které většinou nesou, ale hlavně podle toho, co je zajímá.

Pokud například vidíte, že váš malý chlapeček si teď nejraději hraje s traktory, sáhněte například po obrázkové knížce s tematikou statku, zemědělských strojů apod. V případě, že vaše holčička má zrovna slabost pro princezny, vezměte si na pomoc nějakou princeznovskou klasiku.

Buďte trpělivé!

Začátky mohou být někdy velmi těžké, a to platí i o čtení. Máte-li doma malého neposedu, jistě to znáte. Začínejte po kratších časových intervalech, klidně stačí 5 - 10 minut denně v nějaké klidové části dne, například před poledním spánkem nebo po koupání.

Pokud potomek skutečně nejeví vůbec žádný zájem, zkuste to s nějakým "pomocníkem", např. loutkou, plyšovým medvídkem, oblíbenou panenkou, autem apod. Podle zájmu dítěte pak postupem času můžete zvyšovat "literární" dávky. Dítě nikdy netlačte do toho, že vás musí zrovna teď poslouchat. Mohlo by se totiž snadno stát, že místo oblíbené zábavy se ze čtení stane něco nepříjemného, a to jistě nechcete.

Aktivní čtení

Ne každé dítě je vybavené k tomu, aby jen v klidu poslouchalo. Nebojte se přistoupit k aktivnějšímu čtení a pokud je potomek alespoň částečně spolupracující, klidně ho zapojte. Ptejte se ho, nechte ho vyprávět, popisovat, ukazovat, malovat, hrát, zkrátka co vás napadne. Důležité je, že získá pozitivní vazbu na knihy a kdo ví, třeba jeho klidné chvíle při čtení knihy teprve přijdou s věkem.

A proč?

Naprosto jasným a nevyvratitelným benefitem čtení je to, že rozvíjí osobnost dítěte. A je to logické. Knihy píší různí autoři, pojednávají o různých věcech, jsou různě ilustrované - to všechno samozřejmě na děti působí. Najednou používáte slova, která u vás běžně k slyšení nejsou, děti se učí synonyma, mají mnohem bohatší slovní zásobu.

Zjišťují, že slon může vypadat 100x jinak a přeci je to slon - zlepšuje se jejich obrazotvornost a fantazie, schopnost představivosti. Čtení může často děti připravit na různé životní situace - vždyť už pohádky většinou obsahují nějaké ponaučení, vykreslují různé povahy člověka a popisují jejich chování a chování okolí vůči nim. To všechno děti vnímají a to všechno jim v budoucnu bude pomáhat v reálném životě.

Čtení knih vás s dětmi také nesmírně sblíží. Zkuste se zamyslet nad tím, kolik času trávíte společně, jako rodina. A zkuste do něj nepočítat čas, kdy vy připravujte oběd, manžel něco kutí na zahradě a děti si hrají. Zamyslete se nad časem, kdy se skutečně věnujete jen a jen sobě navzájem a ničemu jinému. Čtení k tomu totiž úplně vybízí - všichni jste na jednom místě (například v posteli, na sedačce, na zemi na polštářích), ve fyzicky blízkém kontaktu (mačkáte se, abyste viděli do knížky, držíte se za ruce, hladíte se), přemýšlíte nad jedním tématem a co víc, dokonce nad ním můžete diskutovat!

Tyto chvíle jsou velmi přínosné nejen pro děti, které vás mají jen sami pro sebe, ale samozřejmě také pro vás. Odpočinete si od všedních starostí, které musíte nechat stranou a soustředíte se na něco úplně jiného. Je jen otázkou času, kdy na vás děti budou volat stejnou větou, kterou začíná tento článek.

Čti celý článek
redakce
12. dub 2018 Čtené 3044x

Mámy nosí své děti už hodně dlouho. Dá se říct, že je tato záležitost stará jako lidstvo samo. S vynálezem a rozšířením kočárku se nošení dětí vytratilo kamsi na okraj zájmu společnosti. V posledních letech však nošení dětí zažívá obrovský boom a maminek, které nosí své děti ve speciálních šátcích či nosítkách, stále přibývá.

Bohužel však ne každé nošení dětí je pro ně prospěšné. Pro správný (nejen motorický) vývoj dětí a jejich zdraví je bezpodmínečně nutné nosit děti pouze v takových pomůckách, které umožňují nošení v ergonomické poloze - tedy v ergonomických nosítkách a šátcích. Každý výrobce nosítek sice tvrdí, že jejich výrobek je skvělý a naprosto ergonomický, ale ne všichni mluví pravdu. Pojďte se tedy společně se mnou podívat na to, jak má vypadat nosítko, které je opravdu ergonomické a nemá tuto klauzuli pouze v popisu výrobku jako marketingový tah.

Jak vypadá ergonomická poloha?

Ergonomická poloha je při nošení dětí bezpodmínečně nutná, aby nebyl ohrožen jejich správný motorický vývoj a naopak byl vývoj opěrné a pohybové soustavy podporován.  Nošení čelem ven od nosiče není NIKDY správné, i když se nám někteří výrobci snaží vnutit opak. V dřívějších dobách se u malých miminek doporučovalo nošení v tzv. "kolébce", z pohledu dnešních poznatků už se však doporučuje jako nejpřirozenější a nejvhodnější nošení dětí vertikálně čelem k sobě. 

Správná ergonomická poloha je tedy vždy čelem k nosiči, dítě má mít podsazený zadeček, čímž se docílí potřebného zakulacení zádíček a toho, že kolínka jsou výše než zadeček - nohy dítěte tedy tvoří vzhledově písmeno M. Poloha vhodná pro nošení musí dítěti také umožňovat dobře dýchat, hlavičku malých miminek je třeba pootočit a zajistit tak, aby byl před pusinkou a nosíkem volný prostor a aby hlavička nepřepadávala směrem k hrudníčku a nedocházelo tak ke stlačování dýchacích cest.

Proč nosit své dítě?

Důvodů pro nošení dětí je velké množství, nošení přináší svá pozitiva jak pro nošené dítě, tak pro svého nosiče, kterým rozhodně nemusí být jen maminka. Dnes velmi často nosí už i tatínci.

  • nosící rodič má volné ruce a může tedy vykonávat i jiné činnosti - malé dítě je přitom pod jeho kontrolou a v naprostém bezpečí
  • nošení dětí (samozřejmě za předpokladu správné polohy) podporuje správné držení nosičova těla, pokud maminka nosí své miminko brzy po porodu, podporuje také zavinování dělohy a pomáhá udržovat svaly pánevního dna 
  • miminka při nošení ve správné ergonomické poloze mají polohu velice podobnou té v prenatálním stavu, i z tohoto důvodu jsou velmi spokojené 
  • maminka i miminko při svém těsném kontaktu vylučují hormon oxytocin (tzv. hormon lásky), čímž se posiluje budování zdravé kontaktní vazby mezi nimi 
  • při správné ergonomické poloze je také podpořen zdravý vývoj kyčlí dětí, kyčle jsou ve vhodné poloze a jsou dobře prokrveny, čímž se jemně posilují přilehlé svaly
  • nošení a kontakt jsou prostě krásné a většina miminek tak nošení miluje a užívá si těsný kontakt s rodičem
  • bez problémů se dostanete i do těžko přístupných míst, na která byste s kočárkem mohly rovnou zapomenout
  • nošení dětí velmi dobře pomáhá s laktací, což oceníte především při spurtech vašeho miminka či třeba při bojkotu kojení
  • spousta maminek si velice pochvaluje také to, že v šátku či nosítku perfektně zvládnou diskrétně nakojit
  • nošení pomáhá proti kolikám miminek a ulevuje jim od bolavého bříška
  • maminky nošením zlepšují svou fyzickou kondici a jejich tělo se lépe vrací po porodu do normálu 

Pokud chcete své děťátko nosit, rozhodně to udělejte, pokud vám to bude vyhovovat, buďte však připravené i na to, že se nemusíte setkat vždy jen s kladnými reakcemi svého okolí. 

Pozor na tzv. "visítka"

Naprosto nevhodná nosítka pro zdravé nošení jsou klokanky označované také jako visítka - největším problémem u nich bývá to, že nemají dostatečně široký pruh materiálu v oblasti rozkroku dítěte (podobně jako pasivní chodítka a hopsadla), takže dítěti nohy visí rovně dolů, místo aby byly v abdukční poloze (poloha, kdy jsou nožky miminka ohnuté v kolínkách a roztažené v kyčlích), dítě nemá podsazený zadeček a zakulacená zádíčka a dochází tak k silnému zatížení páteře dítěte. 

Klokanky mají také vyztužená záda a obvykle mají i nedostatečnou oporu hlavičky dítěte. Kromě zdravotní závadnosti také nebývají pohodlné jak pro nošeného, tak ani pro nosiče.

Tato slova potvrzuje i maminka ebetka: "Věděla jsem, že chci nosit, ale o nošení jsem nic nevěděla a ani jsem nevěděla, že je nějaký rozdíl v nošení. Přišlo mi to všechno stejné. Tak jsem si pořídila klokanku. Matýska jsem v ní měla jen párkrát, vůbec to nebylo pohodlné, popruhy se mi zařezávaly do ramen, bolela mě záda a Matýskovy nožičky mě kopaly do mých nohou a při chůzi překážely. Naštěstí jsem pak tady objevila skupinu o Nošení dětí a pořídila ergonomické nosítko."

Dalším důvodem nevhodnosti klokanek pro nošení dětí je to, že je v jejich návodech povoleno nosit dítě čelem od sebe, což přináší velké problémy v pohybovém vývoji dítěte, ale také to přináší i negativa pro psychickou pohodu dítěte. Když je dítě přesyceno vjemy, není schopno se od sledování okolích ruchů odpoutat, nemá možnost se podívat do obličeje nosiče a nebo se schoulit a tvář přitisknout na tělo nosiče, a tak okolí odfiltrovat a případně usnout. 

Při nošení dětí využijete kromě šátků a nosítek také nejrůznější "vychytávky", které vám nošení ještě více zpříjemní.

A jakou zkušenost s nošením dětí mají maminky z Modrého koníka?

madrilena: "Nošení se nám osvědčilo u obou dětí. Nosíme hlavně v ergonomických nosítkách, občas i v ring slingu. Syn byl hodně uplakané miminko, které špatně usínalo, jen díky nosítku jsem ho mohla uspat a jen díky nosítku jsem s ním mohla jít ven. V kočárku nevydržel (změna nastala, až když jsme přešli na sporťák). Dceru jsem nosila mnohem dříve než syna a také si nošení užívá."

cinky: "Už při prvním těhotenství jsem se na internetu zamilovala do vázání šátku. Ale nějak jsem neměla odvahu zkusit to sama. První dítko bylo hrozně hodné. Dcerka ráda spinkala v kočárku a v postýlce, tak jsem nějak myšlenku na šátek odsunula do spodní zásuvky v mozku. U druhého těhotenství se mi myšlenka na šátek znovu objevila. Jelikož jsem měla mít děti s necelým dvouletým odstupem, viděla jsem to už mnohem reálněji. Ale nevěřila jsem si, že vázání zvládnu, tak jsem myšlenku na nošení opět zapudila. Krátce po narození druhého miminka jsem ale myšlenku hodně rychle vytáhla. Syn celé dny plakal, chtěl se pořád nosit a já jsem měla doma ještě ani ne dvouletou holčičku. Tak jsem sebrala odvahu a šátek si koupila. Hned po rozbalení už jsem trénovala a říkala si, jak jsem mohla být tak hloupá a myslet si, že je to nějaká věda. Šátek mi doslova zachránil život. Bez něj bych byla v nejbližší psychiatrické léčebně. Honzík byl v šátku tááák moc neskutečně spokojený. A já jsem mohla konečně ven s Kačenkou. Jaká to byla úleva, když jsem nemusela jet s kočárkem a 'muzikou'. 
Škoda, že jsem si ho nekoupila už tehdy při prvním těhotenství. Se šátkem se dá podnikat tolik věcí! A tomu krásnému pocitu se málo co vyrovná. Určitě si nošení zkuste!"

veroushek: "Nosit chci, strašně jsem se do toho zamilovala. Dítko několikrát uvázala, ze začátku se mu to zamlouvalo. Ale teď mi tam pořád zlobí. Máme období, kdy mi visí na prsu a když je na hrudníku a nemůže být přisátý, je z toho nešťastný a vzteká se. A nechci mít neustále povolený šátek. Uvidíme, jak se situace s prsem vyřeší. Nosit chci, strašně se těším na letní dny, kdy budu mít dítko uvázané a budu se s manželem toulat v přírodě. Ale pokud si nezvykne, nutit ho nebudu."

nemcovapetulka: "Ještě než se Kubík narodil, měla jsem doma připravené ergonomické nosítko. Když mu byli 4 týdny, poprvé jsme se s nošením oba seznámili. Tvrdila jsem, že šátek je na mě moc složitý a že bych ho v životě neuvázala. Pak jsem k němu 'přičuchla' a ihned šátek objednala. Od té doby jen šátkuji a nosítko zbylo na manžela, který si na šátek netroufá."

Použité zdroje:

http://www.pluspromaminky.cz/clanky/clanek-duvody-k-noseni-deti.html

http://www.nosenideti.cz/clanek.php?clanek_id=44

https://www.modrykonik.cz/noseni-deti/

http://www.eshop-branakezdravi.cz/clanek/noseni-deti-33

Čti celý článek
redakce
12. dub 2018 Čtené 2917x

Znáte hopsadla a skákadla? Že ne? Tak se podívejte na videa na internetu, ten je doslova nacpaný skákajícími miminky. Když se k takovému videu přidá pasující hudba, případně se trochu zrychlí, je o zábavu postaráno.

Vypadá to legračně, že? A miminkům se to, zdá se, také líbí. „Náš malý hopsá ve skákadle od 6 měsíců, a jak se mu to líbí. Taky je dost aktivní a pořád chce něco dělat, tohle je super zábava - ne sice na dlouho, necháváme ho tam chvilku, ale unaví se a líbí se mu to,“ píše ve fóru jedna z uživatelek Modrého koníka. A zdaleka není jediná. Bohužel.

Hopsadla dětem neprospívají!

Hopsadla, nebo chcete-li skákadla, totiž patří do stejné kategorie jako kojenecká chodítka, klokanky a jiná neergonomická nosítka – v žádném případě se jejich použití nedá doporučit! Jedná se o pomůcky, které slouží k předčasné vertikalizaci dítěte, na což jeho pohybový aparát není připraven. Česká pediatrická společnost i Unie fyzioterapeutů mají jednoznačný postoj: Nepoužívat!

Každé dítě si totiž musí samo projít tou obtížnou cestou z lehu do stoje. Pokud mu budeme jakkoli pomáhat, nedojde k žádoucímu vybudování svalových souher. Takové dítě, kterému svaly nepracují správně, může dříve nebo později očekávat problémy s pohybovým aparátem. U hopsadel je navíc přitěžující právě skákavý pohyb, který je pro zatím nedostatečně zpevněné kojenecké tělíčko naprosto devastující. A pak, zkuste si někde viset za rozkrok a skákat!

Naštěstí se zdá, že i mezi maminkami se již šíří informace o těchto škodítkách: „Je to nezdravé, nebezpečné a dle mého naprosto, ale naprosto zbytečný krám. Mám druhé dítě a to první nic takového nemělo a druhé taky mít nebude,“ říká koníkovka yerry.

Maminka navi přidává zkušenosti se svou sestrou: „Ségra bývala jako malá v hopsadle a má skoliózu páteře. Když vidím, jak ji ty záda někdy trápí, tak to nebudu riskovat u svého prcka. Takže u nás jsou chodítka a hopsadla tabu, i když věřím, že malý by z toho byl nadšený.“

Mámo, já chci vidět

Dalším problémem u těchto pomůcek je to, že dítěti předčasně poskytuje možnost výhledu ze stoje. Takové dítě už se pak samozřejmě nechce vracet do lehu na zemi, kde by mělo samo objevovat svoje pohybové možnosti a posilovat svaly. Často si takové děti vynucují více a více času v pozici s výhledem – v hopsadle, chodítku, ale i autosedačce nebo lehátku. A to jejich pohybovému vývoji samozřejmě nesvědčí.

Ve vertikální poloze kromě toho také může snadněji docházet k „přesycení“ dětského mozku podněty z okolí – zkrátka je toho na ně moc. Ve skákadle nemá dítě jak uniknout. Představte si, že máte hlavu blízko k puštěné televizi a nemůžete pryč. 

Krásně to shrnula naše koníkovka lucie_91: „Napíšu to naprosto upřímně a ať mi nadává kdo chce. Podle mě to je jednoduchá možnost, jak odložit dítě a tvářit se, že mu to k něčemu je.“

Danajský dar

Často se stává, že tyto aparáty dostanete darem – ať už od známých či příbuzných, kterým z toho děti již vyrostly, nebo od prarodičů, kteří to samozřejmě myslí dobře. Vždyť na obalu píšou, jak úžasně to dítko rozvíjí!

Takový problém řeší i uživatelka isabelafuentes: „Je fakt paráda, když ti to celí natěšení nabízejí, myslí si, jakou z toho nebudeš mít radost, že ti poskytnou takový skvost za spoustu peněz a ty jim místo toho musíš říct, že to používat nechceš, protože si myslíš, že to dětem ničí kostru.“

Nezbývá, než vám popřát hodně štěstí a taktu při vysvětlování, proč zrovna tohle pro vaše dítko není. Anebo dejte, milým dárcům, rovnou přečíst tento článek!

Více o správném motorickém vývoji najdete v naší wiki

Čti celý článek
redakce
11. dub 2018 Čtené 3163x

Z hodiny na hodinu přichází velká bolest a pláč. Dítě má rýmu a tahá se za ucho a vy víte, že je to tu zas. Obávaný zánět středního ucha, nepříjemný a velmi bolestivý společník, který se rád vrací. Přečtěte si, co o něm říkají naše koníkovky!

Jak poznat zánět středního ucha?

Zánět středního ucha může vznikat při infekcích horních cest dýchacích (jedná se především o nachlazení provázené rýmou a kašlem, zánět nosohltanu a angínu), ale i z plného zdraví. Většinou v noci se dostavuje prudká bolest ucha, dítě pláče, tahá se za ucho nebo si stěžuje na jeho bolest. Na prohmatání ucha a jeho okolí reaguje bolestivě. To doprovází zvýšená teplota nebo horečka. Nicméně, šedá je teorie, zelený strom života, a tak ne vždy se dá na první pohled uhádnout, co dítko trápí.

Také koníkovka bajushh dlouho nevěděla, co se se synem děje: „Začalo to rýmou, kašlem a lehce zvýšenou teplotou. To jsme sami léčili 3 dny, potom kontrola u pediatričky, předepsán Prospan a Sinecod (na kašel) kontrola za 3 dny. Během týdne jsme byli bez teplot a bez rýmy (to bylo v pondělí). Od čtvrtka horečky přes 38, každý den kontrola u doktorky, CRP se drželo kolem 25-30 (stále bez rýmy). Noci byly krásné, až na občasné buzení kašlem, prý viróza, uvidíme do středy. Ve středu kontrola krve, moči a doporučení na ORL, to jediné doktorku napadalo, i přes nebolestivé prohmatání za ušima, bez mnutí si uší nebo nočního buzení. A tak jsme jeli. A verdikt? Oboustranný zánět středního ucha, obojí na píchnutí!“

U collette to zase bylo jak z učebnice: „První příznaky problému se u syna objevily, když mu bylo 2,5 roku a začal chodit do školky. Nenápadná virózka s nenápadnou ale dlouho se táhnoucí rýmou. Pak se zdálo, že rýma ustupuje, ale byl to klid před bouří. Jednou večer jsem syna uložila, usnul bez problémů, ale za hodinu a půl se probudil s pláčem, že ho bolí ouško. To je prý běžné, protože jak dítě ulehne, nateče hnis do středouší. Klasické projevy, teplota, nenechal si na ouško sáhnout. Jeli jsme na pohotovost, tam zánět středouší potvrdili.“

„Zánět středního ucha se u nás projevil v noci pláčem, myslela jsem si, že dcerka má hlad, ale kojit nechtěla (asi jí to bolelo), tak mi asi po 2 hodinách chození po bytě usnula v náručí. Ráno jí nic nebylo, teplotu neměla. Po obědě spala až nezvykle dlouho asi 3 hodiny, a pak už měla teplotu, zavolala jsem tedy dětskou doktorku, a ta mi doporučila jí promačkat uši a pokud zareaguje, jet na ORL. Z pěti promnutí uší zareagovala asi 3x, tak jsme pro jistotu jeli. Na ORL nám řekli, že máme hnisavý zánět středního ucha,“ píše maminka olcab.

Co dělat?

V případě, že máte podezření na zánět středního ucha, je nezbytné navštívit lékaře. Ten rozhodne o farmakologické léčbě (analgetika, antibiotika), případně o propíchnutí ušního bubínku, aby mohl hnis z ucha volně vytékat.

Jak můžete léčbu podpořit i vy doma, píše uživatelka saronka: „První pomoc je prokapat nos a studený obklad! Ne teplý, to mám z ORL.“

„V nemocnici nám poradili, že když ouško začne bolet, co nejdřív kápnout líh, alpu nebo slivovici, ale nic jinýho do ouška nedávat. A pak nějaké analgetikum na bolest. Můžu říct, že to zabírá,“ sdílí své zkušenosti weryss.

A co prevence?

U velké části dětí se bohužel záněty středního ucha vrací opakovaně. Jelikož se jedná o opravdu bolestivé onemocnění, je důležité se pokusit mu předcházet. Časté záněty a perforace bubínku totiž mohou vést i k narušení sluchu. Pokud je vaše dítě jedním z nich, buďte ostražité při každém nachlazení!

Maminka nikes radí: „Důležité je stále smrkat a je jedno, že nic neteče, ale prostě se musí smrkat i naprázdno. Dcera, když začne mluvit přes nos, nebo má takový suchý kašel, tak to už jsou první příznaky u nás, že hrozí, že to vleze do oušek. Takže já dávám 3x denně kapky proti rýmě a nachlazení, a i když nemá rýmu, každý 20 minut s ní smrkám + 1x - 2x denně jí dám šátek a na každé ouško jí dám tampon namočený do 60% lihu (opět rady našich doktorů). Nevím, co zabírá, ale zatím to funguje, a to bývá dcera nachlazená docela často, takže od té doby, co to takto provozuji, tak dceři ouško nepíchali.“

„Zkoušeli jsme ušní svíčky - je to docela dobrá věc, dají se koupit v prodejnách včelích produktů i přes net. Jsou to takové tenké voskové kornoutky, které se vloží do ucha a zapálí, ouško se prohřeje a mělo by to i pomoci k odstranění nečistot a mazu. Nevýhodou je nutnost udržet dítě v klidu se zapálenou svíčkou v uchu - aby se nepopálilo, což je u čtyřletého caparta někdy dost obtížné. O jejich účincích klasičtí doktoři velmi pochybují, ale východní (čínská) medicína je úspěšně používá. I kdyby měly jen placebo efekt, díky i za něj,“ píše johanda a dodává: „Dcerce velmi pomohlo  naučit se techniku smrkání- doktor s ní strávil asi 3/4 hodiny, až ji to naučil (a nás taky). Brala také nějaké preparáty na posílení imunity, zánětům se nevyhnula, ale skončily bez antibiotik.“

Někdy se opakované záněty středního ucha podaří vyřešit odstraněním nosní mandle, třeba jako u berynky: „Sama jsem měla v dětství píchané každé ucho min. 10x a dokud mandle nebyly venku, tak nebyl pokoj,“ nicméně ne vždy tento zákrok pomůže. Stejně tak ne vždy pomáhá i doporučované očkování proti pneumokokům, z nichž některé mohou být původci ušních zánětů. „Synovi byli před necelým měsícem 3 roky. Od konce října do půlky listopadu měl 5 zánětů středního ucha. Očkovaný byl už v 6 měsících. Nikdo neví, proč se to pořád opakuje, syn smrká nádherně, ale i vodnatá rýma končí na pohotovosti,“ svěřuje se koníkovka mamkamarketa.

Záněty středouší jsou zkrátka trápením dětí i maminek. Sdílejte s námi své zkušenosti na Wiki, ať pomůžou i ostatním!

Čti celý článek
redakce
11. dub 2018 Čtené 2013x

Bojkot kojení je strašákem mnoha maminek. Může přijít znenadání i v případě, že do té doby vaše miminko nemělo s přisátím a kojením sebemenší problém. O tom, jak si poradila s bojkotem kojení hned třikrát, nám vyprávěla jedna z maminek na Modrém koníku. 


Co je to vlastně bojkot kojení?

To je stav, kdy dítě mladší dvou až tří let začne odmítat kojení. Odtrhává se od prsu, pláče, jen zahlédne bradavku a pít nechce. Většinou nastává jako reakce na snížený tok mléka. A řešení? Navýšit produkci. Nejlepším impulsem k navýšení laktace je miminko samo. Čím více bude sát, tím více se mléka bude tvořit. Problémem je, že při bojkotu je těžké donutit dítě se přisát.

Každý ze tří bojkotů měl jiné řešení

"Každé dítě je jiné a stejně tak každý bojkot. Prožili jsme již tři bojkoty a při každém jsem musela používat jiné triky. Jak tedy podpořit neochotného kojence v přisátí? Při prvním bojkotu nám pomáhalo měnit podmínky při kojení. Kojila jsem ve stoje i za chůze, při houpání na gymnastickém míči. Jednou jsem dokonce kojila i stojíc v koupelně u zrcadla. Prso jsem malému nabízela každou chvíli. Když nechtěl, nenutila jsem ho, ale nabídla jsem mu opět za chviličku. Nejvíce se nakrmil v polospánku, často pil během celé noci – někdy se ani za několik hodin neodpojil od prsu! Věřím, že společné spaní nám s kojením hodně pomohlo a stále pomáhá.

Při druhém bojkotu dosáhla hysterie u kojení kritické hodnoty – překvapivě pomohlo mírné násilí. Syn se přisál, až když na jazyku ucítil mléko, které jsem mu do pusy vstříkla sama. Toku mléka jsem pomáhala i stlačováním prsu a nahříváním. Naštěstí tento velice intenzivní bojkot trval jen pár dní. Poté jsme měli období, kdy jsem mohla kojit pouze vleže na pravém boku na našem gauči, ale to již byla pohodička, prostě jsme se na delší dobu nevzdalovali z domu."

Aby mlíčko teklo

Základem pro úspěšné kojení je častý fyzický kontakt s miminkem, kojení na požádání (tedy tak často a tak dlouho, jak dítě chce), nepoužívání dudlíků a lahviček a správné přisátí miminka (s tím může pomoci laktační poradkyně, pokud se nedaří). Můžeme využít i podpůrné prostředky jako je homeopatie nebo bylinná léčba (kojicí čaje či kapsle).

"Mně se mi velmi osvědčil čaj z čerstvě tlučeného fenyklu, anýzu a kmínu, které jsem koupila v supermarketu v sekci s kořením. Naopak velmi špatnou zkušenost mám s kupovanými kojicími čaji v nálevových sáčcích, které byly vyvanulé, nečerstvé, nedobré a neúčinné.

Pozor také na těsné podprsenky, které stlačují prsy a tím snižují tvorbu mléka. Raději než kojicí podprsenky používám lambády nebo volnější podprsenky sportovního střihu, doma nejlépe naostro. Prospějete tak i svým bradavkám."

Hlavní je psychika

Tvorba a spouštění mléka je proces řízený hormonálně. Všechny hormonální procesy v těle jsou úzce spjaty s psychikou, není proto divu, že úspěšné kojení je velmi silně provázáno s psychickým stavem matky. Stres kojení neprospívá.

"U všech tří bojkotů mi nejvíce pomohlo brát vše s klidnou hlavou. Byla a stále jsem přesvědčena, že kojení je naprosto přirozený proces; že ženské tělo je stvořeno k tomu, aby živilo dítě; a že žádné dítě dobrovolně hlady neumře. Myslím, že právě tento vnitřní klid a důvěra v sebe i schopnosti mého syna byly tím faktorem, díky němuž jsme přes bojkoty přešli relativně v klidu."

 Přečtěte si o bojkotu kojení na wiki. Nebo také podrobný návod Jak kojit.

Čti celý článek
redakce
10. dub 2018 Čtené 6173x

O tom, že bakterie v našich střevech jsou důležitější, než se kdy myslelo, se mluví v odborných kruzích čím dál častěji. Britská lékařka Natasha Campbel-McBride se domnívá, že stav střevní mikroflóry ovlivňuje zdraví celého organismu a také lidskou psychiku. Sama navrhla a na své rodině vyzkoušela dietu, se kterou vás dnes seznámíme.

GAPS, neboli Gut and psychology syndrome (česky syndrom střeva a psychiky), je teorie, která říká, že kvalita bakterií v lidském střevě má vliv na řadu onemocnění a lidskou imunitu. Zdravá střevní mikroflóra nejen že zajišťuje optimální trávení, ale zároveň brání průniku škodlivých látek a mikroorganismů do těla, aktivuje imunitu a vytváří vitamíny.

Pokud je kvalita střevních bakterií špatná, objevuje se plynatost, zácpa nebo naopak průjem ze špatně trávené potravy. Dr. Campbell-McBride popisuje, že i kojenecké koliky mají svůj původ v osídlení střev, které miminka přejímají během porodu  a kojením od své matky.

Narušená střevní mikroflóra přestává plnit svou funkci ochranné bariéry a skrze střevní stěnu mohou do krve přecházet látky, které by se za normálních okolností z těla vyloučily se stolicí. Mohou to být různé toxiny z potravy, viry, bakterie a plísně, ale i běžné složky jídla, které však nemají v krvi co dělat - například hliník. I samy "špatné" střevní bakterie produkují toxiny. Tyto látky pak kolují v krevním oběhu. Naše tělo se s nimi více či méně úspěšně vypořádá, ale u toho může dojít k poškození různých orgánů - třeba mozku, jater nebo samotné střevní stěny.

Zároveň dochází také ke špatnému vstřebávání látek, které pro své zdraví nezbytně potřebujeme - minerálů, vitamínů, mastných kyselin apod. Dochází tak vlastně k určité formě podvýživy.


GAPS versus nemoci

Z diagnóz, které se k tomuto problému váží, jmenujme například autismus, poruchy učení a soustředění (hyperaktivita, dyslexie apod.), epilepsie, ale i onemocnění střevní – zácpa, ulcerózní kolitida, Crohnova choroba; dále pak kvasinková a plísňová onemocnění, ekzém a mnoho dalších.

Právě autismus je diagnóza, která tuto dietu asi nejvíce proslavila. Dr. Campbel-McBride tímto stravovacím systémem údajně vyléčila autismus svého syna, jak tvrdí ve své knize. Vzhledem k tomu, že konvenční medicína si s autismem neví rady, vzbudilo toto tvrzení nemalou senzaci.

Jak taková dieta vypadá?

GASP dieta v první řadě zcela odmítá konzumaci obilovin (a tím i lepku) , rafinovaných cukrů (všechny zpracované cukry a sirupy) a mléčného cukru (vyjma zakysaných mléčných výrobků, másla a některých druhů tvrdých sýrů). Také odmítá umělá potravinová aditiva („éčka“) a nekvalitní potraviny. Právě tyto složky naší stravy nahrávají "špatným" bakteriím v našich střevech a hubí ty žádoucí.

Zdrojem energie by při této dietě měly být zdravé tuky, naopak příjem sacharidů je třeba snížit – nevhodné jsou proto i brambory a některé druhy luštěnin, které příliš podporují kvasinky.

Základem jídelníčku jsou silné masové vývary, maso, vejce, zelenina, ořechy a semínka. Významnou roli hrají fermentované potraviny – kvašená zelenina nebo kysané mléčné výrobky – a kvalitní nasycené tuky (máslo, sádlo, kokosový olej).

Opravdu velký důraz je kladen na původ a kvalitu potravin, a na jejich zpracování. Pouze takováto strava se může stát léčivou pro nezdravé střevní prostředí. Přechod na tento způsob stravování je obtížný, mohou se dokonce projevit i příznaky podobné abstinenčním (kvůli vynechání cukru). U lidí se zdravotními problémy se doporučuje přecházet postupně – nejprve vynechat lepek a cukr, konzumovat především snadno stravitelné potraviny, hlavně vývary, a postupně začleňovat maso.

Dieta by měla vést k upravení střevního osídlení. Zdravá mikroflóra zacelí střevní stěnu a ta již nepropustí škodliviny. Naopak, zlepší se trávení a vstřebávání žádoucích látek a organismus tak dostane příležitost využít vlastních uzdravujících mechanismů ke zlepšení stavu nebo úplnému odeznění potíží.

Zdá se vám tato cesta příliš náročná? Jistě, snadná není, ale ten, kdo vytrvá, pak může být odměněn zlepšením zdravotního stavu, vyléčením zdravotních problémů a ztrátou chuti na sladké.

Zdroj:

CAMPBELL MCBRIDE, Natasha, ed. Gut and Psychology Syndrome [online]. [cit. 2017-11-02]. Dostupné z: https://mindd.org/s/uploads/public_members/pdfs/2007/Friday/Campbell%20McBride%20-%20Forum%202007.pdf

CAMPBELL MCBRIDE, Natasha, ed. Gut and Psychology Syndrome: The GAPS in our Medical Knowledge [online]. [cit. 2017-11-02]. Dostupné z: http://parkcountychiropractic.com/wp-content/uploads/2012/09/Gut-and-Psychology.pdf

Živá kultura: GAPS [online]. [cit. 2017-11-02]. Dostupné z: http://zivakultura.cz/category/gaps/

GAPS: Nutriční program pro některé moderní nemoci [online]. [cit. 2017-11-02]. Dostupné z: http://gaps-program.cz/

Čti celý článek
redakce
10. dub 2018 Čtené 920x

Diabetes, lidově cukrovka, je onemocnění postihující člověka nezávisle na věku. Mezi diabetem dětí a dospělých je však rozdíl. Zatímco u dospělých se v drtivé většině jedná o diabetes 2. typu, který je provázán s nezdravým způsobem života a je ovlivnitelný dietou, u dětí je to diabetes 1. typu. A o tom dnes bude řeč.

Diabetes mellitus (přesný překlad je úplavice cukrová) alias cukrovka je porucha metabolismu krevního cukru. Krevní cukr neboli glukóza je základem výživy všech našich buněk. Tělo si jej vyrábí z námi přijaté potravy nebo ze svých zásob. Proto, aby se glukóza dostala z krve k buňkám tkání, je důležitý slinivkou produkovaný hormon inzulin. Inzulin způsobuje, že hladina krevního cukru, tzv. glykémie, klesá. Jeho protihráčem je hormon glukagon, který při nízké hladině krevního cukru dává pokyn, aby bylo využito tělesných zásob pro zvýšení glykémie.

U “dospěláckého“ diabetu 2. typu dochází k tomu, že je glykémie dlouhodobě zvýšena a tělo musí produkovat příliš mnoho inzulinu. V tom případě dochází k „vypěstování“ rezistence buněk vůči působení inzulinu a/nebo ke ztrátě schopnosti produkovat inzulin slinivkou, která přestává reagovat na hladinu glukózy v krvi. Tento typ diabetu se vyskytuje většinou až po 30. roce věku a bývá dáván do souvislosti s nezdravým životním stylem, obezitou a metabolickým syndromem. Ten zahrnuje právě diabetes 2. typu, vysoký krevní tlak, vysokou hladinu cholesterolu a obezitu. Poměrně vzácně se s diabetem 2. typu můžeme setkat i u obézních dospívajících.

Diabetes, který se vyskytuje v dětském věku, bývá označován za typ 1. U tohoto diabetu je podstatou onemocnění autoimunitní proces, který ničí buňky slinivky břišní produkující inzulin (tzv. beta-buňky Langerhansových ostrůvků). V tomto procesu hraje svoji roli genetická predispozice a spouštěcí faktor. Tím může být například jakákoli prodělaná infekce, ale i problematická gravidita a porod, vliv může mít i délka kojení a toxiny zevního prostředí. Problematika vzniku však ještě není dostatečně rozklíčována. Je ale známo, že i jedinci s genetickou predispozicí nemusí diabetem onemocnět.

Na základě zmíněného autoimunitního procesu dochází k destrukci inzulinotvorných buněk. To může trvat i několik let skrytě. Při poklesu sekrece pod 20-30% dochází k projevení příznaků. Často tento stav přichází po prodělání nemoci – to je jakási „poslední kapka“ pro organismus.

Příznaky onemocnění diabetem 1. typu

Důsledkem nízké tvorby inzulinu je abnormálně zvýšená glykémie. Ta se zjistí při krevním rozboru. Normální hodnoty jsou 3,9–5,6 mmol/l nalačno a po jídle nižší než 10 mmol/l.. Při hodnotách glykémie nad 10 mmol/l bývá překročen tzv. ledvinný práh a objevuje se glukóza v moči, která je snadno zjistitelná testovacími proužky (používá především lékař, ale lze je zakoupit i pro domácí použití v lékárnách).

Společně s glukózou propouští ledviny abnormální množství tekutin, proto se objevuje nadměrné močení, často i několikrát za noc. Děti se mohou začít pomočovat, i když se již před tím obešly bez plen. V návaznosti na velké ztráty tekutin se objevuje silný pocit žízně.

Vzhledem k tomu, že tělo bez inzulinu neumí využívat glukózu z krve, dochází k hladovění tkání, dítě hubne, je unavené a spavé. Objevuje se velká náchylnost k infekcím. Pokud zůstane stav nepovšimnut a neléčen, tělo následkem hladovění začne ve zvýšené míře rozkládat tuky. Při tomto procesu vznikají keto-látky a dochází k rozvoji ketoacidózy. Při ní dochází k poklesu pH tělních tekutin, silnému zvracení a odvodnění organismu. Z dechu je cítit acetonový pach, dítě rychle a hluboce dýchá, stěžuje si na poruchy vidění a závrať. Tento stav může gradovat až do ketoacidotického kóma, což je život ohrožující stav.

      Na fotografii je vlevo glukometr a proužky pro testování kapky krve, uprostřed je                    inzulinová stříkačka, vpravo pak přístroj s hrotem pro napíchnutí kůže.

Terapie

Kauzální terapie (= řešící příčinu nemoci) u diabetu 1. typu prozatím neexistuje. Autoimunitní proces destrukce beta-buněk slinivky v současné době nelze zastavit ani zvrátit. Pro stabilizaci stavu se používá terapie substituční, při které je tělu dodáván hormon inzulin. Ten je dávkován malými injekčními stříkačkami (tzv. inzulinkami) nebo diabetickým perem. U malých dětí je třeba přesnější dávkování stříkačkou, větší děti a dospělí používají spíše pohodlnější pera. V závažných případech může být indikováno použití inzulínové pumpy, která na základě hodnot glykémie dodává inzulin kontinuálně. 

Dávkování inzulinu je závislé na aktuálním stavu glykémie, který se měří glukometrem z kapky krve nebo speciálním automatickým senzorem připevněným na těle. Je třeba zohlednit příjem potravy a fyzickou aktivitu, neboť ovlivňují hladinu glykémie. Před jídlem se aplikuje tzv. rychle působící inzulin, ráno a/nebo večer inzulin depotní (s prodlouženým účinkem – simuluje stálou hladinu inzulinu u zdravého člověka). Injekce se vpichují do břišní stěny, horní zevní čtvrtiny zadečku, stehna či zevní strany paže. U malých dětí provádějí aplikaci rodiče, později se děti naučí inzulin aplikovat samy.

Součástí terapie je nezbytná úprava režimu. Diabetik by měl svůj příjem potravy rozdělit do 6 porcí, mezi porcemi neujídat, „nemlsat“. Důležitá je pravidelnost a dodržování zásad zdravé výživy s ohledem na vhodné množství potravy s obsahem cukru. Také pohybová aktivita je důležitou součástí terapie, snižuje glykémii, zlepšuje využití glukózy. Konkrétní doporučení pro vaše dítě dostanete ve své diabetologické poradně.

Komplikace diabetu

Aplikací inzulinu se u diabetika snažíme přiblížit normálním hodnotám glykémie (3,9–5,6 mmol/l nalačno a po jídle nižší než 10 mmol/l). Dlouhodobě zvýšená glykémie je zdrojem komplikací zdravotního stavu – poškození ledvin, sítnice a čočky oka, nervů, drobných cév.

Naopak snížení glykémie (např. pokud se nemocný nenají, náhle zvýší svou fyzickou aktivitu a nepřizpůsobí tomu dávku inzulinu) má za následek vznik hypoglykemického šoku. Ten se projevuje slabostí, pocitem hladu, poruchou koordinace až mdlobou, křečemi a bezvědomím. Nízká glykémie je nebezpečná pro mozek, který má velkou energetickou potřebu. Může dojít k jeho poškození. První pomoc při tomto stavu je podat sladký nápoj nebo, pokud má diabetik k dispozici, injekci glukagonu. V případě bezvědomí je třeba volat rychlou záchrannou pomoc.

Diagnóza na celý život

Pokud byl vašemu dítěti diagnostikován diabetes 1. typu, je nutné navštěvovat dětskou diabetologickou poradnu. Oba rodiče a dítě musí být důkladně seznámeni jak s léčbou inzulinem, tak s dietními a režimovými opatřeními. U dítěte je třeba od začátku budovat správné návyky (stravovací, pohybové), které bude muset dodržovat po celý život. Dobrá kompenzace diabetu pomáhá předcházet či alespoň oddalovat jeho chronické komplikace (viz výše), naopak špatně kompenzovaný diabetes velice brzy značně snižuje kvalitu života.

V dětském věku je na rodičích, aby dítěti zajistili co nejlepší léčbu. Kromě fyzické stránky onemocnění by měli dbát také na tu duševní; dítě podporovat, ale nelitovat. Ve škole či školce je nutné navázat spolupráci s personálem, který by měl být poučen o specifikách dítěte a být schopen mu v případě nouze pomoci.

S diabetem se dnes dá žít plnohodnotný život, byť mírně svázaný nutností pravidelného režimu. Pro dospělé diabetiky 1. typu se proto nehodí práce ve směnném provozu. Při dobře zvládnuté léčbě nebývá problém ani s plodností a těhotenstvím.

Zdroj informací:

www.detskydiabetes.cz

www.diadeti.cz

www.fnkv.cz

www.wikipedie.org

Čti celý článek
redakce
9. dub 2018 Čtené 4454x

Známe to všechny, i ty nejostřílenější matky si někdy říkají, jestli jejich poklad má dost mléka. Někdy se to zkrátka stane, že potřebujeme tvorbu mléka trochu podpořit – ať už při růstovém spurtu či bojkotu kojení, anebo na úplném začátku po narození miminka. Jak na to? Čtěte dále.

Bylo, nebylo…

Narodí se miminko. Stávají se z nás matky a s tím přichází spousta strachu a starostí. Když spočítáme ruce, nohy a prstíčky, hlásí se strach o mlíčko. V prvních dnech po porodu se nejprve v prsou tvoří mlezivo, mléko nastupuje většinou 3. až 5. den. Čerstvě narozené miminko nejprve ztrácí část své hmotnosti (5-10%), s nástupem laktace vše ale rychle dožene. V této době je důležité dodržovat pár zásad:

  • Pokud možno nechat proběhnout bonding a samopřisátí (přiložení nahého miminka na nahý hrudník matky ihned po narození, miminko si samo najde prs).
  • Miminku často nabízet prs a nechat ho sát, jak dlouho bude chtít (zejména noční kojení má zázračné účinky na množství mléka), kojíme z obou prsou (při jednom kojení).
  • Být v těsném fyzickém kontaktu (nejlépe funguje kontakt nahé kůže na kůži), děťátko nosit, mazlit, spát spolu.
  • Nedokrmovat - miminka jsou na krátkou počáteční hladovku připravena. Pouze v případě zdravotních komplikací či velkého váhového úbytku lékař doporučí dokrmování. V tom případě volíme dokrmování přes prst stříkačkou či z pohárku, nejlépe však suplementorem.
  • Nedáváme dudlíky („šidítka“ utlumují pocit hladu a kazí techniku sání) ani lahve.
  • Dbáme o vlastní dobrou životosprávu (hodně jíme a pijeme), nestresujeme se! Stres je zabijákem kojení. To ví i maminka kubaka: „Kojení je hlavně o psychice, které ovlivňují pak hormony - hlavně klid, spát, jíst a kojit, kdy miminko chce. Tak se bude tvořit tak akorát. Je to poptávka a nabídka: kolik a jak často pije, tolik se zase vyrobí. Ne víc a ne míň, ženské tělo je taková velmi efektivní továrna na mléko s žádným odpadem a se 100 % uspokojením poptávky. První týdny se to ustaluje, mechanismus je v záběhu, až se továrna zajede, všechno pošlape jak na drátkách.“

Tato jednoduchá opatření by měla stačit na dobrý start kojení.

Nedaří se, nedaří

Co když se nám ale přesto nedaří? Kojení může nabourat například komplikovaný porod nebo císařský řez, odloučení miminka od matky (třeba kvůli zdravotním komplikacím) nebo i nevstřícný personál porodnice a špatná doporučení ke kojení. Stejně tak může dojít k problémům i později – například při onemocnění dítěte či matky, při růstovém spurtu, kdy miminko vyžaduje náhle více mléka, nebo při bojkotu kojení. Ať tak nebo tak, vždy využijeme zásady uvedené výše. K tomu ale můžeme přidat i další opatření:

  • Zkontrolovatsprávnost přisátí dítěte – jen při správném přisátí „vytáhne“ dítě dostatek mléka a správně stimuluje jeho tvorbu. Pokud si nejsme jisté, jak to má vypadat, kontaktujeme laktační poradkyni.
  • Pokud dítě nedostatečně saje (například spavé dítě se žloutenkou nebo nedonošeňátko), po kojení odsáváme, abychom tvorbu mléka stimulovaly. Pozor, množství odsátého mléka není vypovídající o jeho množství – dítě z prsu umí získat více, než kdejaká odsávačka, to ví i uživatelka k.jolanka: „Já taky nikdy neodsála víc jak 20 ml a mlíko v prsou bylo. Malého jsem kojila dlouho.“
  • Usnadníme spouštění mléka nahříváním prsů (vlhké teplé obklady či sprchování teplou vodou před kojením) a masírováním, přeplněné prsy nejdříve trochu odstříkáme (dítě se lépe přisaje), při kojení stlačujeme prsy rukou a volíme polohu, při které pomůže gravitace. „Pomáha aj pri sprchovaní si pustiť teplú až horúcu vodu na lopatky, mne vtedy vždy začalo mlieko úplne striekať,“ píše uživatelka tilly.
  • Můžeme využít bylinky– kojicí čaje, které obsahují většinou fenykl, anýz, jestřabinu a další bylinky). U kojících čajů upřednostňujeme čaje sypané oproti těm v nálevových sáčcích. Důležité je, aby byl čaj čerstvý a kvalitní, dodržujeme návod k přípravě. Kromě kojících čajů se dají využít bylinné kapsle (například benedikt lékařský, pískavice řecké seno, jestřabina lékařská). Můžete sehnat kapsle s jedním druhem bylinky, nebo i se směsí bylin určených přímo na podporu laktace. Užívání bývá doporučeno výrobcem doplňku.
  • Inspiraci najdeme i v lidové moudrosti. Ta radí popíjet cikorku, meltu, černé pivo a silné masové vývary. Maminka petka80 má zase dobrou zkušenost se sezamem: „Mně na laktaci pomohlo sezamové semínko, prodávají ho i v drogeriích nebo ve zdravé výživě. Dala jsem si tak dvakrát denně jednu polévkovou lžíci a fakt to pomohlo.“
  • Pokud vás trápí stres, který ovlivňuje kojení velice negativně, můžete sáhnout také po Bachových květových esencích. Které jsou vhodné právě u vás, poradí terapeut.
  • Nezapomeňte, že při kojení není vhodné užívat mátu a šalvěj, které působí útlum tvorby mléka. Naopak, dobře je využijete při odstavování.

Potřebujete více rad? Podívejte se do fóra, najdete zde celou sekci Laktační poradna

Zdroj:

https://www.mamila.sk/

http://www.infookojeni.net/jak-zvyacutescaronit-tvorbu-mleacuteka.html

Čti celý článek
redakce
9. dub 2018 Čtené 2184x

"Mému synovi je osm měsíců a pomalu začíná opakovat paci, paci. Rozhodla jsem se, že je na čase, abychom obohatili naši komunikaci a začala jsem ho učit znakovat." Vy neznáte znakování miminek? Chyba! Přečtěte si, proč to vůbec dělat a jak na to. 

Znakování s miminky nebo také program Baby sign je druhem komunikace s kojenci a batolaty. Ke slovům, kterými se s dětmi běžně domlouváme, přidáváme gesto rukou. Dítě je schopno mnohem dříve napodobit posunek rukou, než vyslovit slovo a my si tím můžeme velice usnadnit každodenní život. Vždyť kdo by neznal situaci s vřeštícím batoletem, u kterého za nic na světě nemůžeme přijít na to, co vlastně chce.

Díky znakování může děťátko dříve vyjadřovat své potřeby a komunikovat s okolím. Nemusíte se bát, že by se nenaučilo mluvit, naopak, znakující děti mluví dříve a mají širší slovní zásobu.

Znaky pro "jíst" a "hotovo"

„S dcerkou jsem začala znakovat od 6. měsíce, první znaky si osvojila v cca 10. měsíci. A pak do roka zvládala už téměř všechny, co jsme používali. Musím taky říct, že nejen nás, ale hlavně dcerku to bavilo a byla ráda, když jsme ji rozuměli, co po nás chce. Ať už se to týkalo pití, jídla, mytí rukou, ale i venku. Malá bude mít za chvíli 1,5 roku a ze znakováním jsme skončili, jelikož se nám v 16,5 měsíci neuvěřitelně rozpovídala. Ale dodnes znakuje např. ptáčka a světlo (to byly jedny z prvních znaků). Nemyslím, že znakováním se mluvení opožďuje, jelikož u nás to bylo zrovna obráceně. Na svůj věk mluví opravdu krásně a co je nejdůležitější - srozumitelně. Chce to jen opravdu trpělivost a nenechat se odradit, pokud to některému dítku déle trvá, vždyť každé je jiné,“ píše maminka danielita7.

A jak na to?

Není na tom nic složitého. Vybereme si činnost, osobu nebo věc, kterou chceme dítě naučit. Znak pro danou situaci můžeme nalézt v knihách o znakování, na internetu nebo si můžeme vymyslet vlastní. Důležité je používat stále stejný znak. Znakování vždy doprovází mluvené slovo – vyslovíme tedy zřetelně např. „jídlo“, zároveň ukážeme znak (pro jídlo to může být třeba dlaň na ústa) a podáme jídlo.

Dítě musí:

1. znak vidět

2. slovo slyšet

3. spojit se situací

Začít můžeme již od nejmenších miminek, která budou znaky prozatím pouze přijímat. Okolo 8. - 10. měsíce začínají většinou děti první znaky opakovat. Obligátní „Paci, paci“, „Jak je veliký“ a „Pápá“ nejsou nic jiného, než první znakování vašeho kojence.

Znaky pro "víc" a "pít"

Svoje zkušenosti přidává maminka betelgeuzz: „Začít se může klidně od narození, ale pak si dlouho člověk počká na reakci. Já považuju za ideální dobu, kdy začne dítě dělat paci, paci, nebo podobné hříčky. Pak se reakce dočkáš brzo. Další doporučení je začít asi s 5 znaky, to je hlavně pro rodiče, protože kdybys chtěla začít znakovat všechno, tak si to nejspíš nezapamatuješ. Takže asi 5 znaků a jak začne dítě něco opakovat, přidat další. Jednodušší jsou pro dítě znaky, které dělá pusou, třeba ryba - otvírání pusy, a jednoduché znaky, které je schopné zvládnout motoricky. Dále vybrat věci, které dítě zajímají, třeba když máte doma psa, tak znakovat psa, když se rád dívá na světlo, tak světlo. Já třeba nezačínám znaky, jako je jíst, pít. Holky nebyly na jídlo nějak hrr, takže si myslím, že by je nic nenutilo tyhle znaky zkoušet. Jako první jsem dělala kačenku (máme v knížce), rybičku, psa, světlo a pak nějaká zvířátka, která máme v knížce.“

Video v angličtině. Ukázka znakování

Další možností je pozorovat, jaké znaky používá dítě samo. Miminka totiž znakují zcela spontánně a jen čekají, zda si toho všimnete a začnete používat znaky s nimi. Zkuste vysledovat, co vám vaše dítě chce sdělit.

Začít můžete i později, když už batole mluví. Zde se dají dobře využívat znaky pro složitá slova a situace, které ještě dítě neumí pojmenovat. S rozvojem aktivní slovní zásoby pak děti samy znaky opouštějí a raději volí řeč.

Kde vzít inspiraci pro tvorbu znaků?

Existují knihy o znakování s miminky, DVD i kurzy. V ČR jsou rozšířené především dva programy: české „Znakování s miminky“ a zahraniční „Baby signs“. Inspirace je ale hodně i zdarma na internetu.

Také se můžete podívat do diskuze Vaše zkušenosti se znakováním, kde maminka olusenka krásně shrnula svoje znakovací zkušenosti:

 „Znakovala jsem s oběma dětmi, byla jsem samouk, koupila jsem si sadu znakování na bazaru i s DVD pro děti, na to děti koukali, moc se jim to líbilo . Se synem jsem znakovala hodně a snažila se k tomu přimět i další členy rodiny (babičky, dědečky). Hodně nám to usnadnilo život v době, kdy syn ještě moc nemluvil nebo když měl svoji řeč. Rozhodně jsem se neučili všech 100 znaků, co bylo v knížce a ve video slovníku, ale takové ty nejběžnější a nejčastěji používané znaky jako právě 'ještě', 'pít', 'jíst', 'hotovo', 'knížka', 'světlo' a nějaká zvířátka apod.


S dcerou jsem pak také začala, asi stejně jako se synem zhruba v 7.měsíci, asi v jednom roce udělala cíleně první znak (jako syn), ale velice brzy jsme skončily, jelikož začala mluvit brzy a docela dobře, na rozdíl od syna nemá tolik vlastních slov, takže jí rozumí i širší okolí, takže ani znakování u ní právě moc nepotřebujeme. Každopádně jsem teda jednoznačně pro, o kurzu jsem uvažovala, ale nakonec na něj nešla, stačila ta sada na doma. 

Znaky pro "ospalý" a "bolí"

Není třeba držet se nějakých dogmat, hlavně, aby nám komunikace s našimi nejmenšími přinášela radost. Máte zkušenosti se znakováním? Podělte se o ně s námi!

Čti celý článek
redakce
8. dub 2018 Čtené 940x

Bolí vaše miminko bříško víc, než je zdrávo? Trpíte celá rodina jeho „prdíky“, ekzémem nebo třeba záněty středního ucha? Nebo už jste dokonce v plence našla hlenovitou stolici s nitkami krve? Zbystřete, může se jednat o alergii na bílkovinu kravského mléka. Naštěstí víme, jak drobečkům pomoci!

Jak ji poznat?

Alergie na bílkovinu kravského mléka (ABKM) podle některých pramenů postihuje až 10% dětí do tří let. Její příznaky mohou být různé – od průjmů, zácpy, bolestí břicha a zvracení až po ekzém, kopřivku, častou nemocnost, záněty středouší a respirační infekce. V nejtěžších případech se objevuje hlenovitá stolice, někdy s příměsí krve.

Maminka simulinecka píše: „My ji poznali tak, že malá mi najednou začala zvracet pokaždé, když snědla kaši, jogurt, vždy zvracela obloukem, pak zácpa a vyrážka. Po návštěvě doktorky, která udělala testy, se potvrdilo, že malá má částečnou alergii na kravské mléko.“

U kojených dětí dochází i k reakcím přes mateřské mléko – vadí tedy, když mléčné výrobky jí matka, nemusí je jíst přímo dítě. Takovou zkušenost má i netyka: „Na prdíky trpěl náš Jaroušek od narození a já často slýchala, že kluci na to trpí a trpělivě jsem ho chovala, masírovala bříško, cvičila nožičkama a často kojila a čekala, že to přejde. Ale nepřecházelo. Kůži měl vždy krásnou a hladkou. Stolici měl asi pětkrát denně, ale i to může být u kojeného miminka normální. Ve 4 měsících jsem ale v plínce poprvé objevila krvavé nitky. Strašně jsem se vylekala. Pediatrička si ale věděla rady - zkontrolovala konečník (aby vyloučila natržení), poslala nás na SONO břicha (aby vyloučili nějaké vnitřní poškození), naordinovala mi vysadit všechny potraviny, co obsahují mléko a objednala nás na alergologii.“

Bohužel testy na ABKM nejsou stoprocentně spolehlivé a nemusí všechny malé alergiky odhalit. Jedinou opravdu spolehlivou metodou je tzv. eliminační dieta, kdy se vysadí veškeré výrobky obsahující alergen. V případě kojeného dítěte musí tedy tuto dietu držet i matka. Pokud dítě dostává umělé mléko, musí přejít na speciální typ mléka s plně štěpenou bílkovinou nebo z volných aminokyselin. Sójové náhražky nejsou vhodné, jelikož alergie na sóju bývá často také přítomna.

Tak co mám jíst?

Dieta při ABKM se musí obejít bez mléka ve všech jeho podobách. Není možné požívat mléko (kravské, kozí i ovčí, ani bezlaktózové), mléčné výrobky (jogurty, sýry, tvarohy, máslo, podmáslí, syrovátka, smetana) a výrobky, v kterých se mléko či jeho součásti používají (nejrůznější druhy pečiva, uzenin, sušenek a sladkostí). Pokud tedy nevaříte pouze ze základních surovin, je třeba bedlivě sledovat složení. 

Mléko jako takové můžete nahradit rostlinnými mléky (vyjma sójového – častý souběh alergií), existují i sýry a smetany na rostlinné bázi. Maminka katyxq radí, čím nahradit máslo na chlebu: „Pomazánky z různých kombinací masa, zeleniny či luštěnin, výjimečně se dá i margarín.“

Běžný člověk si jen těžko umí představit, co vlastně jíst. Uživatelka milmic píše: „Držela jsem bezmléčnou dietu, bylo to náročné, ale dalo se. Mléko jsem si kupovala mandlové. Na kaše moc nejsem, ale dají se jíst taky s různými obilnými mléky. Dělala jsem si luštěninové pomazánky, např. červená čočka nenadýmá a pomazánka z ní je výborná, pekla jsem si domácí pečivo z rýžového mléka, hodně jsem ujížděla na domácích loupáčkách z rýžomléka. Snídala jsem rohlík s medem nebo marmeládou, večeřela jsem celkem klasicky, šunku bez BKM, nějakou zeleninu nebo od oběda, rýžovou kaši z rýžomléka.“

Kromě vynechání všeho mléčného je důležité dbát na vyvážený jídelníček s dostatkem ovoce, zeleniny, bílkovin a zdravých tuků; lepku a přidanému cukru se spíše vyhýbat. Také je dobré zařadit do stravy probiotika

Nejen na jídlo, ale i na kosmetiku, kterou používáte, je třeba dávat pozor. V některých přípravcích jsou přítomny mléčné proteiny, jež mohou vyvolat nepříjemnou kožní reakci. S pediatrem je též dobré zavést řeč na téma očkování a obsah hovězích sérových bílkovin a kaseinu v některých vakcínách, které by mohly malému alergikovi dělat problém.

Na závěr pro vás máme dobrou zprávu. Až u 90% dětí ABKM vymizí do tří let věku. Vydržte proto ten krátký čas omezení, svému dítěti tím pomůžete.

Čti celý článek
redakce
8. dub 2018 Čtené 724x

Vegetariánství se stává čím dál běžnějším. Asi každý nějakého vegetariána známe a příliš nás to nevzrušuje. Co ale zaručeně vzbudí rozruch v širokém okolí, je rozhodnutí rodičů, udělat vegetariána i z potomka. Zajímá vás, co všechno to obnáší? A co na to říkají maminky, které svým dětem dopřávají i maso? 

„Byla jsem vegetariánem v těhotenství a jsem stále. Mé dceři maso nedávám. Jsou jí 3 roky. Když jsem ji rok kojila, doktorka nevěřila svým očím, jak roste. Je vyšší než o půl roku starší děti,“  píše jedna z maminek.


Zdravotní hlediska dětského vegetariánství

Na Modrém koníku je početná skupina maminek vegetariánek, které mají stejně dobré zkušenosti s vegetariánstvím u nejmenších jako výše citovaná maminka. Není to až tak překvapující, oficiálně proti vegetariánství dětí nic nenamítá ani Světová zdravotnická organizace, ani Česká pediatrická společnost. Ti tvrdí, že dobře sestavená vegetariánská dieta pokryje veškeré nároky dětského organismu. Vyvážený a pestrý jídelníček je u vegetariánů stejně důležitý jako v rodinách, kde se maso konzumuje.

Lékaři upozorňují na oblasti, v nichž je třeba dbát zvýšené pozornosti. U dětí – vegetariánů je to dostatek železa a vitamínu D.

Železo je prvek pro tělo nesmírně důležitý - nachází se především v krevním a svalovém barvivu. Pro funkci krvinek a svalových vláken je nezbytné. Musíme jej přijímat z potravy. Dobrým zdrojem je červené maso a vnitřnosti, což ovšem pro vegetariány není. Ale i rostliny obsahují železo - například červená řepa, pohanka, listová zelenina, brokolice, chřest, luštěniny, ořechy, houby a sušené ovoce. Bohužel, železo z rostlinných zdrojů je pro organismus hůře využitelné, proto může docházet k jeho nedostatku. Vstřebávání a využití železa můžeme podpořit dostatečnou konzumací vitaminu C (ovoce, zelenina, kysané zelí).

 Vitamín D je v posledních letech asi "nejslavnější" vitamín. Kromě toho, že má vliv na zpracování vápníku a fosforu v našem těle a tím i na zdraví našich kostí a zubů, ovlivňuje též imunitní systém. V současnosti se o vitamínu D mluví v souvislosti s ovlivňováním činnosti genů a s jeho uplatněním v prevenci a léčbě nejrůznějších onemocnění (rakovina, autoimunitní onemocnění, cukrovka, vysoký krevním tlak aj.). Zdrojem je z 80 % sluneční záření dopadající na kůži, v potravě se vyskytuje především v tuku ryb, které ale vegetariáni nejedí. Pro ně přichází v úvahu jako zdroj vaječný žloutek nebo houby, které byly vystaveny UV záření (dají se koupit nebo si je doma "nasluňte" sami).

„Já vegetarián nejsem, ale máme známé, kde jsou všichni včetně jejich dětí vegetariáni a musím říct, že když rodiče ví, čím potřebné vitamíny apod. v mase nahradit, tak není problém. Naopak jejich děti jsou méně nemocné,“ potvrzuje uživatelka atreides názor odborníků.

Co na to okolí?

Ale způsob stravování není jen o zdravotním aspektu. Volba jídelníčku bude mít na dítě dopad i v oblastech společenského života. Stále není ještě zcela běžně dostupné vegetariánské stravování ve školách či školkách nebo na letních táborech.

„Rozhodnutí o stravování je do jisté míry v rukou rodičů, kteří by měli připravit podmínky pro to, aby dítě nebylo limitováno ani fyzicky, ale i třeba sociálně, tzn. vybrat školku/školu, kde je nabídka jídel zahrnující vegetariánské či veganské typy jídel. Protože pokud to v té škole nebude, dítě bude mít problém za prvé s učiteli, kteří ho budou nutit oběd sníst, za druhé s dětmi, které si všimnou, že dítě – vegetarián - je jiné,“ píše takarazestinusakur.

Výběr školky pro dítě vegetariána, to je kapitola sama pro sebe. V některých vám vyjdou vstříc, bohužel ne každá maminka má na výběr. Co pak? Udělat ústupek svému přesvědčení a nechat dítě jíst s ostatními nebo nedávat do školky? A co ve škole? Bude si žáček nosit z domova krabičky, ohřejí mu je ve škole vůbec?

„Co se týče výběru školky, tak z toho mám hlavu už teď, popravdě řečeno, protože doma vařím zdravě, ač přítel je masožravec. Malému doma chutná taky, ale hovězí a vepřové maso mu prostě dávat zatím nebudu a hrozím se toho, že to do něj ve školce budou cpát a nutit ho. Jak už tady někdo psal, tak nosit si vlastní jídlo z domova není možné z hygienických důvodů, což mě neuvěřitelně štve, protože bych klidně vyvařovala a dávala každý den zdravější baštu s sebou,“ píše uživatelka morusa.

Častý bývá také odpor k vegetariánství u širší rodiny. Babičky a dědečkové většinou zastávají názor, že maso je v dětském jídelníčku nezastupitelné. Tady nezbývá než vysvětlovat a komunikovat. Rodiče by měli být v názoru jednotní a prarodiče by jej měli respektovat. Je ale otázka, zda bude babička ochotná naučit se vařit bezmasé pokrmy. Nebo bude moci dítě u prarodičů maso jíst?

„My maso nejíme. Ale jestli babičky budou maso dávat, ať si dají i děti (v přiměřeném věku). Studovala jsem na výšce i výživu a vegetariánská strava obsahuje vše, co má. Co si budeme nalhávat, maso plné hormonů, antibiotik a nakonec konzervantů. Ale to by se dalo říct snad o každé potravině, tak to dál nerozvádějme,“ dodává letadlo13.

Otázka osobní volby

„No, tak to se mi jako fakt nezdá normální, aby se dítě podřizovalo chutím a názorům rodiče. Až bude moct sám rozhodnout, tak ať se stane vegetariánem nebo veganem, ale přece mu to snad nehodláte cpát do hlavy už od malička, ne?“

Podobný názor zaznívá v diskuzích o vegetariánství na Modrém koníkovi velice často. Je vegetariánství opravdu jen volbou rodičů? Malé děti někdy odmítají maso, protože jim nechutná nebo protože vědí, že se jedná o „zvířátka“. Do jaké míry je vegetariánství omezováním dítěte názorem rodiče a kde začíná a končí snaha o zdravou stravu?

„Jak to tak čtu, tak nechápu, proč se řeší omezování osobní svobody. To je přece jasné, že v tomhle věku rozhodují za děti rodiče. Jestli jim dají maso nebo ne, vždycky je to rozhodnutí rodičů. Mám sedmiletého syna a kdybych ho měla nechat se svobodně rozhodnout, co bude jíst, tak by jedl jenom sladkosti, a to jsme ho k tomu nevedli, ani jsme mu to jednoznačně nezakazovali. Tak mu asi taky omezuju osobní svobodu, ale jinak to prostě nejde. Až vám děti vyrostou a budou chtít místo oběda pytlík bonbonů nebo čokoládu, tak je necháte, abyste je neomezovali?“ má v otázce osobní volby jasno jedna z maminek.

V současné době již vegetariánství přestává být vnímáno jako velký extrém ve výživě. V zahraničí je u dětí běžnou alternativou ve stravování. Tyto proudy se šíří i do naší malé zemičky a tak můžeme doufat, že již brzy nebude na rodiny malých vegetariánků pohlíženo skrz prsty. I když se rodiče dětí vegetariánů budou dále setkávat s obtížemi, pokud jsou o svém životním stylu přesvědčeni, nemusí ho měnit. Důkazem může být i stále narůstající počet vegetariánů v Čechách.

Zajímá vás téma podrobněji? Na Modrém koníku můžete najít diskuzi o vegetariánství: Dítě vegetarián. Co na to říkáte?

Zdroj: Česko-slovenská pediatrie: Doporučení pracovní skupiny dětské gastroenterologie a výživy ČPS pro výživu kojenců a batolat [online]. 2014, 69(1) [cit. 2017-09-08]. ISSN 1805-4501. Dostupné z: http://www.neonatology.cz/upload/www.neonatology.cz/soubory/csped_suppl_2014_ii.pdf

http://www.csvv.cz/index.php/prednasky/24-vegetarianstvi-a-deti

Čti celý článek
redakce
7. dub 2018 Čtené 5350x

Řeší to každá matka – kdy už začít podávat miminku i něco jiného, než mléko? Bohužel se často setkáte s protichůdnými informacemi. Jedni říkají jen mléko do půl roku, ti druzí zase, že do 6 měsíců musí mít děťátko vyzkoušeno co nejvíce potravin. Na jakých základech jsou tato tvrzení postavena a jak se v tom vyznat? 

Výlučné kojení do 6 měsíců

Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje výlučné kojení do 6 měsíců věku dítěte. To znamená, že do té doby by dítě nemělo přijímat žádnou jinou tekutinu ani potraviny. V tomto věku je pro dítě nejlepší potravinou i nápojem mateřské mléko. Pokud se z nějakého důvodu plné kojení nedaří, připouští WHO zavádění příkrmů již mezi 17. - 26. týdnem věku. Začínat s podáváním příkrmů před ukončeným 4. měsícem věku dítěte se nedoporučuje pro možná zdravotní rizika – alergie, anemie (chudokrevnost), malnutrice (špatný výživový stav), poruchy příjmu potravy. Stejná rizika nese i nepřiměřené oddalování počátku přikrmování.

U nekojených dětí je situace poněkud jiná. Tyto děti nemají k dispozici benefity mateřského mléka, proto je pro ně doporučené zavádění příkrmů v období tzv. psychomotorické zralosti. To znamená v době, kdy je dítě schopno udržet hlavu ve stabilní poloze, koordinovat oči, ruce a ústa při hledání, uchopení a vkládání potravy do úst a být schopno polykat a tolerovat tuhou stravu.

Mezník psychomotorické zralosti můžeme uplatnit i u kojených dětí po 6. měsíci věku a vyčkat na jejich připravenost, která může nastat i později. Jiné zdroje naproti tomu varují před odkládáním příkrmového období a doporučují začít s ukončením 6. měsíce věku kojeného dítěte pro riziko nedostatečné výživy.

Tato doporučení podporují: Světová zdravotnická organizace (WHO), Evropská společnost pro dětskou gastroenterologii, hepatologii a výživu (ESPGHAN), Britská poradní vědecká komise pro výživu (SACN), Pracovní skupina Ministerstva zdravotnictví pro výživu dětí (ČR) a Pracovní skupina dětské gastroenterologie a výživy České pediatrické společnosti pro výživu kojenců a batolat.

Teorie imunologického okna

Trochu jiný pohled na problematiku zaujímají odborníci z oboru alergologie. Ti doporučují zavádět příkrmy již od ukončeného 4. měsíce v době tzv. imunologického okna. Tato teorie tvrdí, že v této době je sliznice střeva z hlediska imunity nezralá a tudíž nevytváří protilátky proti přijatým potravinám. Svou roli také mají doznívající protilátky od matky. Mezi 4. a 6. měsícem by dle této teorie mělo miminko ochutnat všechny potraviny, které bude pravděpodobně v životě konzumovat, včetně alergenů (tedy i lepek, vejce, mléčné výrobky, ryby, ořechy apod.)

Alergologové zároveň zdůrazňují, že zavádění dětských příkrmů v období imunologického okna je jen částí prevence vzniku alergií. Jako další opatření doporučují podporovat kojení, nekuřáctví a zdravou životosprávu. Tato doporučení podporuje Evropská akademie alergologie a klinické imunologie (EAACI).

Co mají oba tábory společného?

V této oblasti je velice těžké provádět relevantní studie. Ty, které vznikly, jsou jedním či druhým táborem vyvraceny jako neprůkazné. V jistých tvrzeních se však obě strany shodnou, podívejme se na ně:

Samozřejmě prvním doporučením je výlučné kojení po dobu 4-6 měsíců. Příkrmy by před ukončením 4. měsíce věku neměly být podávány vůbec. Při zavádění příkrmů je vhodné dále kojit, aby přetrvával ochranný vliv mateřského mléka na sliznici trávicího traktu. Jednotlivé potraviny by měly být zaváděny postupně, aby se dala odhalit případná alergická reakce. S podáváním se začíná po malých dávkách, které se postupně zvyšují.

Není důvod odkládat zavádění alergizujících potravin do pozdějšího věku. U těchto potravin je velice důležitá právě ochrana kojením a postupné zvyšování dávky. Maminkami často používané tabulky k zavádění jednotlivých druhů potravin dle věku dítěte tedy nejsou opodstatněné.

Obě strany též doporučují normální stravu v těhotenství a při kojení. Preventivní vynechání některých druhů potravin (nadýmavé, alergizující) není vhodné, pokud s nimi maminka či dítě nemají problém. Naopak, plod nebo kojenec se prostřednictvím matky s potravinami citlivě seznamuje.

Zdroj:

- ČESKO - SLOVENSKÁ PEDIATRIE: DOPORUČENÍ PRACOVNÍ SKUPINY DĚTSKÉ GASTROENTEROLOGIE A VÝŽIVY ČPS PRO VÝŽIVU KOJENCŮ A BATOLAT [online]. 2014, 69(1) [cit. 2017-09-08]. ISSN 1805-4501. Dostupné z: http://www.neonatology.cz/upload/www.neonatology.cz/soubory/csped_suppl_2014_ii.pdf

- Výživa jako prevence alergických onemocnění. Pediatrie pro praxi [online]. 2015, 16(3), 163-166 [cit. 2017-09-08]. Dostupné z: https://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2015/03/07.pdf

- Príkrmy a imunologické okno. Mamila, o. z. [online]. Trnava: Mamila, o. z., 2016 [cit. 2017-09-08]. Dostupné z: https://www.mamila.sk/pre-matky/dojcenie-a/prikrmy-a-imunologicke-okno/

- Doporučení k zavádění komplementární výživy (příkrmu) u kojenců. Ministerstvo zdravotnictví České republiky [online]. Praha: MZČR, 2013 [cit. 2017-09-08]. Dostupné z: https://www.mzcr.cz/dokumenty/doporuceni-k-zavadeni-komplementarni-vyzivyprikrmu-u-kojencu_7542_3.html

Čti celý článek
redakce
7. dub 2018 Čtené 1496x

S velkou pravděpodobností jste se s nimi nikdy nesetkali. A pokud ano, nejspíš si to nepamatujete, protože jste byli ještě miminka. Pojďme se společně podívat na 4 nezvané hosty, kteří většinou nepotrápí ani tak novorozence, jako jeho rodiče. 

Mongolská skvrna

"Dobrý den, chtěla jsem se zeptat jestli někdo nemáte zkušenost s modrým flekem nebo spíše asi modřina nad zadečkem miminka spíše na kostrči?" tuto otázku pokládá maminka n1el v internetové diskuzi týkající se tématu mongolská skvrna. K té stejné diskuzi se připojila i  uživatelka domorodka: "Moje obě děti mají mongoloidní skvrnku. Mají to mulati, ale nevěděla jsem, že i snědší bílé děti, jak tu čtu. Synovi zmizela někdy před 2. rokem? Dcera ji stále má. Když to u syna kdysi viděly ségry s mámou, myslely si, že ho bijeme."

A co to tedy vlastně je? Jedná se o shluk buněk, které obsahují melanin a usadily se na jednom místě. Tím místem je nejčastěji okolí kostrče, spodní záda, hýždě, boky a ramena. Nejčastěji toto modré, případně šedomodré znaménko uvidíte na dětech Mongolů a Japonců. Není ale výjimkou ani u nás, kde se s ním můžeme setkat zejména u snědších dětí a vzhledem ke své barvě může být zaměněno toto znaménko s modřinou.

Mongolská skvrna je naprosto neškodná a ve většině případů mizí mezi 2. a 5. rokem. Může se stát, že i po dovršení pátého roku je skvrna stále patrná, ale ani tak není důvod k obavám. Sama by měla vyblednout do období puberty, ale ani potom by se z ní nestal žádný problém. Pokud by vás trápila z kosmetického hlediska, je nasnadě poradit se s dermatologem ohledně jejího odstranění. 

Seborea

Seboroická dermatitida je kožní onemocnění, které je neinfekční a nejčastěji postihuje pokožku hlavy nebo obličeje novorozenců tam, kde jsou mazové žlázy. Jejich nadměrná produkce způsobuje maštění pokožky a to následně vytváří mastný nános na kůži. Tento nános má poté tendenci stát se zánětlivým. Na první pohled poznáte seboreu podle zažloutlých šupinek, nejčastěji ve vlasové části  hlavičky novorozence, které mohou začít vytvářet krustu.

Seboreou trpí většina novorozenců, ale u každého trvá jinak dlouho. U někoho přetrvá jen pár týdnů a sama vymizí, u jiného má tendenci stále se vracet, klidně i po několik let. Z jakého důvodu to tak je zatím bohužel není známo, rozhodně ale není na vině hygiena (ať už přehnaná, nebo nedostatečná). Sama o sobě není důvodem k návštěvě lékaře, protože děti většinou nesvědí a není jinak nepříjemná. Pokud však pozorujete její rozšiřování, nemůžete se jí zbavit a nebo se stále zhoršuje její stav, poraďte se co nejdříve s lékařem. 

O tipy, jak se jí zbavit, není na internetu nouze. Například uživatelka kamino radí "Pomáhá ještě potírat postižená místa mateřinou. Moc se mi to nezamlouvalo, zkusila párkrát a nepomohlo, ale jak jsem byla zoufalá, tak jsem potírala cca 3x denně a zadním mlékem, sice to moc nevoní, ale pomáhá. " Také nika přidává svou zkušenost: "My s tímto bojovali asi od měsíce, a co pomohlo nejlépe, tak salicylový olej, dostaly jsme recept od doktora. Tuším 3% salicyn ve 100 ml olivového oleje. Namíchali v lékárně a za 3 dny byl klid."

                                           Takhle může vypadat seborea také u dospělých.

Mílie

Pokud jste u svého miminka narazily na tvářích, hlavičce a v horní části trupu na bílé, vystouplé pupínky o velikosti špendlíkové hlavičky, jedná se pravděpodobně o novorozenecké mílie. 

Tato kožní neplecha, stejně jako její předchůdkyně, nebolí a ani není miminku jinak nepříjemná. Jsou to malé cysty vyplněné zrohovatělým vývodem potní žlázky, které není potřeba nijak léčit, protože v případě novorozenců postupem času vymizí. Rozhodně se vyvarujte jejich domácímu odstraňování, například vymačkávání. Riskujete, že miminku do ranky zanesete infekci a teprve potom se z mílie stane problém. Navíc to může být dost bolestivé. 

Erytém

S erytémem se setká až 50 % dětí v novorozeneckém, kojeneckém a a batolecím věku. Proč tomu tak je, není příliš jasné. Předpokládá se však, že je to přirozená obranná reakce pokožky na vnější vlivy. 

Jak ho poznáte? Jedná se o začervenání pokožky v mapách s výskytem mokvavých pupínků. Na rozdíl od výše uvedených kožních trablů, o této vyrážce děti často vědí. Mohou ji doprovázet zvýšené teploty, celkový pocit nepohody, který předchází například i nachlazení, místa postižená erytémem svědí, často až pálí. 

Stejně jako mongolská skvrna, mílie a seborea, i erytém často zmizí sám.  Lékař předepíše vašemu robátku maximálně masti tlumící vedlejší příznaky, jako je zmíněné svědění nebo ty, které budou mít chladivý efekt a postiženou oblast dočasně zklidní.

Například na otázku jasminy "Mám měsíční holčičku a před několika dny se jí objevila v obličeji vyrážka. Vypadá jako krupička nebo malé puchýřky. Doktorka mi řekla, že neví, z čeho to je a dala mi krém. Máte někdo zkušenosti? "  se v diskuzi sejde jistě mnoho dobře míněných rad. Pokud si ale nejste jisté, co se to u vašeho drobečka vlastně objevilo, s návštěvou lékaře neotálejte. Přeci jen jde o vaše dítě. Je lepší jít k lékaři zbytečně, než něco podcenit! 

Více o kožních problémech u malých dětí se můžete dozvědět na wiki Modrého koníka

Zdroje informací: 

http://www.priznaky-projevy.cz/kozni/mongolska-skvrna-priznaky-projevy-symptomy

http://lekarske.slovniky.cz/lexikon-pojem/mongolska-skvrna

http://www.vasedeti.cz/zdravi/onemocneni/milia-u-novorozencu/

http://www.healthline.com/health/milia

https://cs.wikipedia.org/wiki/Seboroick%C3%A1_dermatitida

http://telemedicina.med.muni.cz/pdm/detske-infekcni-lekarstvi/index.php?pg=vyukove-texty--diferencialni-diagnostika-exantemovych-onemocneni

Čti celý článek
redakce
6. dub 2018 Čtené 2262x

Já tady teď brečím, protože ani nevím, co to pohodová máma je. Pořád na všechny ječím nebo brečím, jak mi to je líto. Pak mám záchvaty smíchu kvůli blbostem. Pak zase ječím. Začínám se nesnášet.“ Poznáváte se? Ne, nejste blázni, jen máte nemocnou duši. Lze ji efektivně a s úspěchem vyléčit. Protože mít pohodovou mámu je to nejlepší, co můžete svému dítěti dát. Peklem jménem bipolární porucha si prošla i taková jména jako Marylin Monroe, Kurt Cobain, Virginia Woolfová, Sinead O' Connor nebo Catherine Zeta-Jones.

Příznaky bipolární poruchy

Bipolární porucha osobnosti se projevuje především výkyvy nálad. V různě dlouhých časových periodách se střídají projevy mánie, hypománie, deprese a remise, tj. obdobím bez příznaků nemoci. Jejich trvání se může lišit i podle počasí nebo podle rodinné situace. Je to jako na houpačce.

Deprese

 „Přes den je všechno v pořádku. Ale večer, jakmile miminko nechtělo spát a pořád plakalo a já nevěděla, co mám dělat, tak jsem taky brečela do peřin a říkala, co se děje. Tenkrát nespal asi do 4 hodin do rána a já měla peřinu černou od řasenky. To si dobře pamatuji. Později jsem začala mít pocit, že jsem špatná matka. Výčitky, pláč, jak jsem hrozná a nezodpovědná. Propukám v pláč beznaděje, že to už nezvládám,“  píše jedna z koníkovek z diskuzního fóra Poporodní deprese, stavy smutku a pláče.

Může začínat pozvolna a nenápadně. Zpočátku se obvykle objevuje pokles nálady, změna délky spánku a zvýšená unavitelnost. Během dalších dnů až týdnů se prohlubuje až do jasně vyjádřené deprese. Největším rizikem deprese je pokus nebo dokonaná sebevražda. Zde je několik nejčastějších příznaků deprese.

  • Bez chuti do života
  • Pocity méněcennosti
  • Nezájem o koníčky a činnosti, které nám dříve dělaly radost
  • Sebeobviňování
  • Pláč bez příčiny
  • Podrážděnost, agresivita a výbušnost
  • Nedokážeme vysvětlit, co chceme nebo myslíme
  • Sebepoškozování
  • Sebevražedné myšlenky, které mohou přejít až v dokonanou sebevraždu

Mánie

Toto období doprovází stavy štěstí a pocitu, že dokážete všechno na světě. Může se tak stát, že v euforii nakoupíte dvacet oblečků pro miminko (které v depresi vyházíte do popelnice) a doma zjistíte, že do konce měsíce máte jen dvě stovky. Asociální chování (hlasitý smích, zpívání na veřejnosti nebo mluvení sama se sebou) způsobuje odloučení od přátel a nechápající okolí.

  • Je opakem deprese
  • Návaly energie
  • Nespavost nebo jen velmi málo např. hodinu či dvě
  • Ztráta sociálních zábran
  • Nepřiměřeně vysoké sebevědomí
  • Dochází k riskantnímu jednání, např. rychlá jízda autem
  • Nadměrné utrácení, i když jsme jinak spořiví lidé
  • Podrážděnost a výbušnost
  • Myšlenkové pochody jsou zrychlené
  • Nesrozumitelné mluvení – často i sami se sebou

Hypománie

Bývá to v podstatě více nadnesená nálada, která nikterak nenarušuje naše vnímání světa.  Rizikem hypománie je, že se může proměnit v plně rozvinutou mánii. Na rozdíl od deprese, je tento stav akceptovaný, příjemný a často jej nechcete řešit. 

  • Jsme zrychlené
  • Snadno navazujeme nové vztahy
  • Rychle mluvíme
  • Málo spíme
  • Jsme velmi společenští

Dědičné sklony i stres

„Měla jsem asi měsíc šílenou depresi. Od rána do večera jsem jen seděla, koukala, postarala se o děti a zase koukala. Domácnost víceméně stála. Nevnímala jsem, byla jsem vypnutá. V noci jsem skoro celý měsíc nespala. Včera jsem se probudila se super náladou. Celá jsem zářila, vše mi připadalo krásné, voňavé, příjemné, všechno prostě super. Hned jsem začala plánovat, co budeme dělat. Nezavřela jsem pusu a byla nadšená z každé blbosti. Najednou večer zlom. Seděla jsem a koukala. Manžel na mě mluvil, ale já jsem nereagovala. Pak jsem mu skočila do řeči a říkám: 'Já tě slyším, já ti rozumím, ale mám v hlavě prázdno, nevnímám tě.' A v tu chvíli nám oběma došlo, že se něco vážně děje. Najednou se mi chtělo začít hrozně moc smát a zároveň brečet,“ svěřuje se další koníkovka v diskuzním fóru. 

Tato duševní porucha se nejčastěji projeví ve věku 25 až 30 let. Jsou i případy, kdy se tato psychická porucha objeví později. Z případových studií vyplývá, že největší vliv na vznik této nemoci mají dědičné předpoklady společně s extrémním stresem, kterému jsme vystavené. Patří mezi ně i období před, během a po těhotenství. Má se za to, že sklon k této nemoci je vrozený, záleží však na událostech v životě, které nastanou a stanou se tzv. spouštěči. Mohou to být významné životní události i hormonální změny.

Léčba

Kdysi se léčba tolik neřešila, protože tato nemoc nebyla známá. Respektive nebyla uznána jako regulérní nemoc. Dnes už víme, jaké závažné dopady může mít, podle toho je k ní i přistupováno. Nemocnému se proto podávají psychofarmaka, antipsychotika a antidepresiva. Léky pomáhají vzniku nebo potlačují manické stavy. Při jejich užívání je potřeba docházet pravidelně na odběr krve, aby se změřila jejich hodnota v krvi.  

Kromě toho je farmakoterapie, tedy užívání léků, doplněna o psychoterapii. Rozhovory s odborníky a nestrannými lidmi je často tou nejlepší cestou k uzdravení a pochopení samotného jádra problému.

Posledním druhem léčby je elektrokonvulzivní (ECT, EKT, „elektrošoky“) terapie. Doprovází ji velké předsudky a strach. Ale představuje nejúčinnější a nejrychlejší postup v léčbě závažné deprese, a to i v případě, že nemocný nereaguje na léky. O její bezpečnosti svědčí i fakt, že ji lze provést i v průběhu těhotenství.

„Pracovala jsem s lidmi s touto diagnózou. Měli jsme pár klientek, které otěhotněly a i přes nepříliš stabilní zdravotní stav a silnou medikaci donosily a porodily zdravé miminko. Po celou dobu těhotenství byly pod přísným dohledem psychiatra, protože medikaci nemohly vysadit, ale zároveň medikace mohla ohrozit miminko, takže bylo potřeba to bedlivě střežit. Po porodu se to sice většinou na chvíli zhoršilo, ale opět je tady důležitá spolupráce s psychiatrem,“ píše Martina z diskuzního fóra Chci otěhotnět s diagnózou maniodepresivní psychóza. K nevýhodám patří nutná hospitalizace, porucha krátkodobé paměti, bezprostřední dezorientace po zákroku a občasné pocity zvracení.

Šťastná máma

Jak už bylo řečeno, není se za co stydět. Propadnout této nemoci je jednoduché a samotná léčba je velmi úspěšná. Důležité je svěřit se do rukou odborníka a nastalou situaci řešit. V případě podezření se proto obraťte na svého lékaře. Mít usměvavou a pohodovou mámu je ten největší dar, který svému dítěti můžete v jeho prvních letech dát. Pocity úzkosti, deprese i stavy mánie vnímá miminko o to intenzivněji, pokud kojíte. Bipolární porucha je duševní nemoc, a dá se poměrně úspěšně léčit. Zase bude lépe.

„Po druhém potratu jsem dostala depresi a šla jsem s manželem jednoho dne na pohotovost do nemocnice na psychiatrii. Nic nedělají, jen si promluví s tebou a doporučí léky. Zaberou, ale až asi za jeden měsíc, takže čím dřív zajdeš za lékařem, tím líp. Neboj se, nestyď se, psychiatr je lékař jako třeba ten obvodní. Budeš pak fungovat normálně a budeš pro děti a manžela pohodovou mámou a manželkou,“ píše kytka12 .

Zdroj informací: 

https://www.bipolarni.cz/147-2/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bipol%C3%A1rn%C3%AD_afektivn%C3%AD_porucha

Čti celý článek
redakce
6. dub 2018 Čtené 54847x

Každá maminka, která má doma malého chlapce, dříve či později narazí na otázku stahování předkožky. A v naprosté většině případů se setká se dvěma naprosto protichůdnými názory. 

Chlapci se rodí s tzv. konglutinací předkožky. To neznamená nic jiného, než že je předkožka slepená se žaludem. Právě toto slepení, označované také jako fyziologická fimóza, nedovolí lehce přetáhnout předkožku přes žalud. Jedná se ale o naprosto normální stav, který se v naprosté většině případů upraví sám. 

Nestahovat, v žádném případě

Prvním názorem, ke kterému se kloní nejen maminky, ale i část odborníků je ten, že předkožky chlapců bychom si vůbec neměli všímat. Opírá se o fakt, že okolo 3. roku se předkožka uvolní sama díky postupnému odlučování odumřelých buněk (tzv. keratinové perly).  MUDr. Gregorová ve své práci uvádí, že okolo 3. roku je pouze 10 % chlapců, u nichž nedošlo k samovolnému uvolnění předkožky. 

Zastánci tohoto názoru mezi laickou veřejností jsou v tomto směru většinou poučeni od praktických lékařů. Kontrola předkožky by měla být automatickou součástí preventivních prohlídek vašich synů. V diskuzi na Modrém koníku přispěla například uživatelka zdezli, která měla v tu dobu 7 měsíčního chlapečka: "Dr. mi tento týden říkal nic nepodnikat - příroda si s tím poradí sama."

Stahovat, ale opatrně

Druhá část se názorově staví na opačnou stranu a zastává cestu o předkožku se zajímat a stahovat. V žádném případě by se ale nemělo jednat o násilné stahování, pokud se dítě úkonu brání, pláče a evidentně mu je nepříjemný. 

K tomuto názoru se také v jednom rozhovoru přiklonila MUDr. Veronika Jilichová Nová: "Přetahování předkožky se doporučuje po 12. měsíci věku. Nejlepší je zkoušet předkožku zvolna stáhnout nejlépe po napaření po koupání. Určitě není dobré předkožku přetahovat násilím, mohlo by dojít ke zbytečným trhlinkám a následnému jizvení, což by do budoucna snížilo pružnost předkožky." Tedy laicky řečeno - okolo 12. měsíce můžete začít s lehkým stahováním předkožky v rámci sprchování (stahování ve vaně se obecně příliš nedoporučuje, kvůli zanesení bakterií z vody, ve které již dítě nějakou dobu sedí). Stahuje se, dokud jde přetáhnout volně a dítě se úkonu nijak nebrání. 

Nikdy ne násilím

Ať už se lékaři kloní k první nebo druhé cestě, shodují se v naprosté většině případů na tom, že by k přetažení předkožky nemělo dojít násilím. Důvody jsou fyziologické - může dojít k poškození a popraskání tkáně, které nemusí být okem patrné, ale stane se základem budoucích potíží s předkožkou a může vést až k operativnímu řešení. Mimo těch fyziologických jsou tu i psychologické důvody - dítě je vystaveno velmi bolestivému zážitku nejen pro danou chvíli, ale často i několik dní poté. A na takový zážitek se velmi špatně zapomíná. 

Bohužel s násilným přetažením předkožky se můžete setkat i u některých lékařů, jak potvrzují maminky na internetových diskuzích: "Syn starší i mladší měli fimózu, přilepenou předkožku. Taky jsem stahovala, nešlo to, tak jsme tehdy byli na urologii. Doktor mu to rychle přetáhl nějakým nástrojem, nekrvácelo to. Řval jako tygr, musela jsem ho držet. 3 dny ho to pak štípalo," píše jedna z uživatelek. Nebojte se v takovém případě zakročit a lékaře zastavit, hledat jinou, postupnou cestu.

Fimóza

Termín fimóza je používán pro zúžení předkožky, které nedovoluje její úplné přetažení přes žalud. V tomto případě se nejedná o fyziologickou fimózu (kdy je předkožka pouze slepena), ale o skutečné zúžení. K její léčbě se lékaři většinou uchylují až po 3. roce života, jak uvádí MUDr. Oldřich Šmakal, PhD. ve své práci. Před třetím rokem se k řešení uchyluje v případě, že způsobuje záněty, je důvodem bolestivého močení, výrazného nafukování předkožky při močení nebo hodně bolestivých erekcí. 

Řešením fimózy bývá nejprve pravidelné ošetřování předkožky mastičkou s kortikoidy. Jak uvádí MUDr. Šmakal, asi v 95 % případů je tato léčba úspěšná. Pokud se stane, že se s úspěchem nesetká, je nasnadě operativní řešení, případně obřízka.

Stejně jako u fyziologické fimózy - i tady platí, co lékař, to názor. Své o tom ví i uživatelka kikimaruska: "Co doktor, to jiný názor. Po narození náš doktor vysloveně cokoliv s pindíkem zakazoval. I přetahovat, až do 3 let nic. V jednom roce jsme přešli k jiné doktorce. A ta se hned ptala, doufám, že pravidelně od narození přetahujete. Syn měl též zúženou předkožku. Museli jsme koupat v řapíku a přetahovat."

Kluci sami

Přetahování předkožky patří k základní hygieně chlapců, proto by k němu měli být od malička vedeni. Neměli by ale vědět pouze to, jak to dělat, ale také proč. Nebraňte se tedy vysvětlování, pokud se vaši potomci začnou ptát, co to děláte. A samozřejmě kdy - tedy nejlépe při sprchování a následně nechat žalud volně oschnout. To, kdy si dítě s přetažením předkožky poradí samo, je věc velmi individuální. Někteří chlapci to zvládnou ve dvou letech, jiní s tím mají ve 4 letech potíže. I tady tedy platí - každé dítě je úplně jiné!

Ať už se sami za sebe kloníte k jedné nebo druhé cestě, mějte vždy na paměti, že od běžných kontrol máte k dispozici praktického lékaře. A pokud se vám cokoli nezdá, neváhejte se na něj obrátit. On vás následně může v případě potíží nasměrovat na urologii, kde vám pomohou se všemi otázkami a případným řešením problému. 

Zdroje informací:

http://doktorkoala.cz/spravna-pece-predkozky-deti/

https://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2003/01/08.pdf

http://zena-in.cz/clanek/mudr-veronika-nova-na-chirurgicke-reseni-prirostle-predkozky-je-casu-dost

Čti celý článek
redakce
5. dub 2018 Čtené 7265x

Pálení žáhy je zlo, které ve větší či menší míře zažívá snad každá těhotná žena. Kdo ho poznal, ví, jak moc nepříjemné to je a také jak moc je někdy obtížné objevit zázrak, který by ho tohoto problému zbavil.  Nebo alespoň zmírnil jeho intenzitu.

Kolem pálení žáhy v těhotenství se šíří také jeden velmi zajímavý mýtus. Ten praví, že čím víc maminku tento problém trápí, tím vlasatější miminko se jí narodí. I když se na toto téma dokonce prováděly výzkumy, žádná souvislost mezi pálením žáhy a množstvím vlásků miminka se nepotvrdila.

Proč těhotenství provází pálení žáhy?

Příčiny jsou hned dvě. Prvním důvodem jsou hormonální změny, které s sebou těhotenství přináší. Tyto změny způsobují snížení napětí stěn trávicího traktu, což má za následek sníženou funkci uzávěru mezi žaludkem a jícnem a také pomalejší vyprazdňování žaludku. 

Druhou příčinou  je děloha, která se stále zvětšuje, čímž tlačí na žaludek a posunuje ho stále výš. Proto bývá pálení žáhy s přibývajícími týdny stále horší.

V nepříjemných situacích vždy platí, že je lepší jim předcházet, než je muset řešit, proto se nejprve podívejme na pár preventivních opatření, které by měly pomoci tomu, aby se pálení žáhy u těhotných neobjevovalo.

Prevence pálení žáhy

  • jezte spíše malé porce a častěji, omezte konzumaci jídla před ulehnutím k spánku
  • nezapomínejte na pitný režim - před každým jídlem se doporučuje vypít sklenici neperlivé vody
  • omezte nápoje s kofeinem, kyselé džusy a hodně sladké nápoje
  • změnami by měl projít i váš jídelníček - doporučuje se konzumovat potraviny bohaté na vlákninu, naopak byste se měly vyvarovat kořeněných, tučných jídel a čokolády
  • na spaní si připravte polštář navíc

Co dělat, když mě pálí žáha?

Možností je spousta - bohužel jasné řešení, které by ulevilo naprosto všem, tradičně neexistuje. Člověk je tvor individuální, proto na každého zabírá něco jiného. Zatímco jedné mamince vypití sklenice mléka od pálení žáhy uleví, jiné naopak přitíží. Proto se nebojte zkoušet různé babské rady a zaručeně objevíte něco, co zabere.

Jako na téměř všechny neduhy týkající se zdraví existují tabletky, které zakoupíte v lékárně (i bez předpisu), nicméně, než sáhnete po "chemii", vyzkoušejte raději volně dostupné prostředky, které má většina z nás běžně doma.

Potraviny, které uleví od pálení žáhy

  1. Mléko - lidem, kteří trpí pálením žáhy, se velmi často doporučuje sklenice mléka. Mléko na nějakou chvíli může ulevit od nepříjemného pálení tím, že neutralizuje žaludeční kyseliny, ale vápník obsažený v mléce nakonec donutí žaludek vyprodukovat ještě více kyseliny, což může u některých jedinců vést naopak ke zhoršení stavu. I přes toto upozornění si ale léčbu mlékem chválí velká spousta nastávajících maminek: "Tu a tam mě pálila žáha ve druhém trimestru a stačilo se napít trochu mléka a bylo po pálení."
  2. Žvýkačka - toto opatření je pravděpodobně tím nejjednodušším řešením. Žvýkačka zvyšuje produkci slin v ústech. Sliny pak reagují s kyselinou v žaludku, což vede k její neutralizaci.
  3. Zázvor -  je výborná kuchyňská surovina, která může být použita ke zmírnění příznaků pálení žáhy. Existují 2 způsoby, jak můžete zázvor při pálení žáhy použít -můžete ho přidat do vašich každodenních jídel, polévek a salátů, či si ze zázvoru můžete připravit čaj. Jak na to? Velice jednoduše. Potřebujete jen malý kousek zázvoru a hrneček vody. Zázvor nastrouhejte a po dobu 5 minut ho vařte ve vodě. Poté čaj přeceďte. Pro lepší chuť můžete přidat trochu medu. 
  4. Med - med je skvělý pomocník při mnoha problémech, ne nadarmo se označuje jako zázrak z přírody. Pokud vás začne pálit žáha, dejte si lžičku medu, nebo si uvařte ovocný čaj a oslaďte ho medem.
  5. Mandle - pokud se objeví pálení žáhy, mějte vždy po ruce několik mandlí. Mandle urychlují trávení a vysoký obsah tuku v nich neutralizuje žaludeční kyseliny. Velkou výhodou je také to, že je můžete chroupat klidně i na cestách v MHD a nebudete vypadat jako blázen. A pokud vám mandle chutnají, tak si navíc dopřejete lahodnou svačinku.
  6. Mrkev - už malé děti vědí, jak je mrkev přínosná. Věděly jste však, že pomáhá i při pálení žáhy? Fígl tkví v tom, že je mrkev potřeba nastrouhat najemno a při konzumaci ji ještě pořádně rozkousat. Pokud nemáte času nazbyt, můžete sáhnout i po mrkvových přírodních šťávách.
  7. Brambory - jsou bohatým zdrojem draslíku. Zvýšená koncentrace draslíku pak  zvyšuje sílu kontrakce svalů dolního jícnového svěrače, čímž zabraňují vracení kyseliny ze žaludku do jícnu. Jedna z uživatelek koníka píše: "Mě pálila žáha opravdu strašně, nemohla jsem nic jíst. Přibližně první 4 měsíce jsem přežívala jen na vařených bramborách."
  8. Jedlá soda - lžičku jedlé sody stačí rozpustit ve sklenici vlažné vody a vypít. Navíc ji doma najde snad každý. Na jedlou sodu nedá dopustit ani uživatelka ventilkova: "Mě pálila žáha absolutně po všem a téměř od začátku těhotenství. Jediné, co pomáhá, je jedlá soda."
  9. Kurkuma -  přispívá ke zmírnění příznaků pálení žáhy hned ze dvou důvodů. Za prvé tím, že urychluje proces trávení. A za druhé  pomáhá obnovovat sliznici jícnu, která se může při pálení žáhy poškodit. Kurkumu můžete prostě přidat do vašich denních jídel, polévek a salátů.
  10. Česnek - pokud vás trápí pálení žáhy je velice vhodné obohatit svůj jídelníček právě o česnek. Začněte ho přidávat do svých pokrmů. Ti odvážnější mohou také žvýkat kousek syrového česneku.

Jedinou a zaručenou radu, která pomůže proti pálení žáhy, popsala maminka werunqa: "Mně na pálení žáhy pomohl až porod." Přejeme všem maminkám, ať objeví svého pomocníka v boji s tímto problémem ale mnohem dříve.

Máte také nějaké osvědčené rady, které vám pomohly při pálení žáhy? Podělte se s našimi uživatelkami do komentáře a třeba právě vaše rada uhasí oheň v jejich krku.

Použité zdroje:

https://www.klubmaminek.cz/cs/clanek/393/paleni-zahy-v-tehotenstvi

https://cs.medlicker.com/349-20-potravin-ktere-vam-okamzite-ulevi-od-paleni-zahy

Čti celý článek
redakce
5. dub 2018 Čtené 4027x

Už jste někdy slyšeli o tom, že u malých holčiček ve věku od 1 do 6 let dojít ke srůstům v intimních partiích? Jedná se o velmi častý problém, kterému se odborně říká synechie. Rozpoznejte příznaky a včas zakročte.

Synechia vulvae infantum neboli srůst zevních rodidel

Synechia vulvae znamená slepení protilehlých okrajů sliznice poševního vchodu nebo malých stydkých pysků.

Podle rozsahu může být synechie částečná nebo až subtotální (téměř úplná), nikdy nemůže být totální, to by způsobilo zadržení moči. Vždy tedy zůstává alespoň malý otvor, kudy moč odtéká.

Pokud není o dětský genitál správně pečováno, dojde nejprve ke slepení, ze kterého se může časem vyvinout až velmi pevný kožovitý srůst. Synechie mohou být nesprávně považovány za vrozenou vývojovou vadu rodidel, nikdy je však u novorozence nevidíme.

Vyskytují se až v tzv. klidovém období, tedy tehdy, kdy není organizmus pod vlivem ženských hormonů estrogenů. Nejčastěji se se synechií setkáváme u děvčátek v období mezi 1.– 6. rokem věku, lze ji však  vidět také u žen po menopauze. 

Příznaky

Ve většině případů je synechie diagnostikována náhodou, při běžné lékařské prohlídce nebo případně preventivním gynekologickém vyšetření. V drtivé většině případů nezpůsobuje žádné větší viditelné obtíže, zvláště u menších dětí, které ještě nemluví, tento problém maminky objeví zcela náhodně. Maminky si mohou v případě větší synechie všimnout, že jejich dcera čůrá víc jako chlapeček - tzv. přečůrává nočník.

Starší holčičky, které už dokážou mluvit si mohou stěžovat na pálení při močení, svědění nebo bolest v podbřišku.

Když víte, jak synechie vypadá, můžete ji odhalit pouhým okem. Problémem je, že maminky často nevědí, jak mají dětské intimní partie správně vypadat. 

Léčba v České republice

Léčba synechie představuje pro gynekologa většinou jednoduchý výkon. Slepení lze ambulantně snadno rozrušit jemným tahem nebo sondou. Toto holčičku nebolí, jen štípne.

"Šla jsem na gynekologii s tříletou holčičkou tak vystresovaná, že bych chtěla říct svojí zkušenost. Zákrok byl rychlý, než jsem dceři svlékla šatičky, bylo hotovo, brečela jen minutku, první čůrání maličko asi štípe (moč dezinfikuje), ale nebyl jediný problém. Den po zákroku ani neví, že tam byla. Takže hlavu vzhůru není to vůbec tak strašné, jak jsem se dočetla."

Naproti tomu pevný kožovitý srůst je nutné ošetřit kauterizací (přepálením žhavým platinovým drátkem nebo laserem) v celkové krátké anestezii při hospitalizaci dívky.

Hojení je u dětí poměrně rychlé, v obou případech je klíčová následná pečlivá a správná hygiena zevních rodidel. Můžete také použít mírně dezinfekční oplachy např. hypermanganem a lokální aplikaci epitelizačních mastí.

Po rozrušení srůstu by se měly maminky také zaměřit na kontrolu močení. Jelikož to může po zákroku trochu pálit, děvčátka někdy ze strachu, že to bude bolet, moč zadržují. Některé maminky doporučují nechat dcerku čůrat do lavoru s teplou vodou nebo pod sprchou, voda totiž zmírní pálení.

Problémem tohoto onemocnění je jeho častá recidiva. Maminky z Modrého koníka, které se u svých holčiček se synechií setkaly, často zmiňují, že zákrok musely podstoupit opakovaně, i přesto, že dodržovaly rady lékaře.

"Roztržení na gynekologii jsme se nevyhnuly, i když jsme roztahovaly, jak to šlo. Poprvé na tom malá byla v půl roce, pak, i když jsme intenzivně roztahovaly, se nám to vrátilo, i když né tak hrozně, cca 2 mm, ale podruhé jsme to absolvovaly v roce a půl. Jenže pak nastalo období krize a mála si na pipku nenechala vůbec šáhnout. Přestaly jsme nosit plínky a bylo zle. Takže ve dvou letech opět na gyndě a tentokrát to bylo dost drsný, protože jí to srostlo i zvenku, takže byl zákrok opravdu bolestivý.  Dokonce až tak, že 3 dny při čůrání šíleně křičela," svěřila jedna maminka ve fóru Srostlá "pipinka" - máte zkušenost?

Léčba v zahraničí

Na rozdíl od České republiky, v Americe a zemích západní Evropy (i jinde) se k synechii přistupuje poněkud zdrženlivěji.

Ve většině případů, pokud může holčička normálně čůrat, se nijak nerozrušuje. Případně se aplikuje lokálně po krátkou dobu nějaká estrogenová mastička, která pomůže k samovolnému rozrušení. Ve výjimečných případech, pokud synechie začne způsobovat jiné zdravotní problémy, například infekci močových cest, nebo se sama "nerozlepí", se v pozdějším věku přistupuje k manuálním rozrušení.

V České republice se léčba estrogenovými krémy zásadně nedoporučuje kvůli možným vedlejším účinkům.

Prevence

Velkým problémem je neinformovanost. I přesto, že lékařské odborné publikace nejčastěji obviňují ze vzniku synechie matku, respektive to, že se o svou dcerku "tam dole" špatně stará, pravdou je, že málokterý lékař matku o tomto problému informuje. Klíčové je dodržovat zásady intimní hygieny u vaší holčičky. 

Jak má tedy správná hygiena vypadat?

Při každodenní koupeli šetrně oddálit od sebe stydké pysky a očistit oblast poševního vchodu. Toto provádíme nejlépe umytou rukou, ve které máme cit a není plná mikrobů jako žínka.

K odstranění zbytků moči, stolice a výměšků žlázek z poševního vchodu používáme dětské neparfémované mýdlo a oplachujeme jej proudící teplou vodou. Takovým postupem dívce nelze ublížit, naopak ji učíme správné technice hygieny na celý život.

Dejte pozor u starších holčiček, které chodí na toaletu už samostatně, alespoň párkrát týdně je dobré jim intimní partie zkontrolovat a případně trochu promáznout olejíčkem, až do věku cca 6 let.

Další opatření

Volte takové pleny, které dívence vyhovují, nedráždí oblast zevních rodidel a ve vhodném časovém intervalu je vyměňujte. Po močení i stolici otírejte zevní rodidla vždy směrem zepředu dozadu, jedním tahem. Pro opakované očištění použijte nový ubrousek či papír.

Prádlo perte v pracím prášku určeném pro děti a přidávejte extra máchací program během praní. Samozřejmostí by potom mělo být používání kvalitního dětského prádla z bavlny.

Zdroj informací:

http://www.prolekare.cz/pdf?ida=pg_06_04_04.pdf

https://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2013/06/12.pdf

http://emedicine.medscape.com/article/953412-treatment

http://www.chop.edu/conditions-diseases/labial-adhesions

Čti celý článek
Strana
z 5
Předchozí Strana
z 5
Další