redakce
Včera v 17:03 Čtené 3170x

“Když se mi narodil syn, hned jsme k sobě přilnuli, i přes to, že byl v inkubátoru. Hned jsem důvěřovala v naše pouto, kojení a věděla jsem, že pokud ho budu chtít dobře poznat, musím mu umět naslouchat. Myslím tím i slyšet jeho pláč a nebýt vůči němu lhostejná. Mně se lhostejnost příčí. Sama si nedokážu představit, že by mě něco trápilo a já volala mamce, manželovi nebo kamarádce a oni by mi položili telefon, ať se nejdřív vyřvu. To je trošku na hlavu a hodně odcizující způsob. Ztratila bych v ně důvěru a přesně takhle nechci, aby se cítilo moje dítě. Mám kolem sebe hodně lidí, co mi cpou povídačky o posilování plic, manipulaci dítětem a podobný žvásty. Vždycky řeknu, že nemám důvod. A že jsem s ním ráda. Mě máma taky nenechala křičet a jsem snad rozmazlená?”

Poznáváte se v předcházejících řádcích? Nebo naopak patříte do druhé skupiny rodičů, kteří se nenechají pláčem svého dítěte vykolejit a nevadí jim nechat dítě vyplakat? Ať tak či onak, čtěte dále. V článku budete mít možnost dozvědět se spoustu informací o kontaktním rodičovství a jeho důležitém bodu, kterým je právě důvěra v pláč dítěte. Ještě než se ale budeme soustředit opravdu na pláč dítěte, seznamte se alespoň se základními informacemi, které charakterizují, co to to kontaktní rodičovství vůbec je.

Kontaktní rodičovství

Kontaktní rodičovství je charakterizováno jako přirozený a intuitivní přístup k péči o děti a jeho výchově. Jeho princip je založený především na vzájemné komunikaci, na vnímání podnětů dítěte a citlivém reagování na ně. Nejedná se o soubor přesně daných pravidel, protože každé dítě je jedinečná osobnost a má své individuální potřeby, proto i jeho výchova musí být jiná. V cizojazyčné literatuře se můžete setkat s anglickým termínem attachment parenting či se slovenským výrazem vzťahová výchova.

Hlavním cílem kontaktního rodičovství je navázat vztah s novorozencem a udržet ho i během dalších fází vývoje dítěte, tedy v období batolete, předškoláka i dospívajícího. Za tímto účelem jsou pak využívány prostředky založené na biologicky přirozeném kontaktu mezi matkou, otcem a dítětem:

  • bonding - jedná se o navázání vztahu mezi matkou a dítětem (případně i otcem) bezprostředně po porodu. Termín pochází z angličtiny a doslovně znamená “připoutání se”. Z vývojového hlediska se vlastně jedná o přirozené pokračování prenatálního vztahu. Narozené miminko prostě patří matce na hruď a do náruče, pokud tomu neodporují vážné zdravotní důvody. Bonding  tedy slouží k vytvoření raného kontaktního spojení rodičů s miminkem během prvních hodin a dnů po porodu a do značné míry ovlivňuje způsob, jakým se matka bude v budoucnu o dítě starat.
  • kojení - kontaktní rodičovství hovoří především o tzv. kojení na požádání, tedy kojení, které by mělo reagovat na potřeby dítěte. Jedná se o naprostý opak kojení, které je stále doporučováno v mnoha českých porodnicích (tedy důsledné krmení co 3 hodiny). Kontaktní rodičovství pracuje s myšlenkou, že kojení je přínosné i pro matku - hormony, které laktaci řídí (tedy oxytocin a prolaktin), podporují vztah matky ke svému dítěti a pomáhají jí zůstat klidná a uvolněná. Krmení na požádání lze praktikovat i s dětmi, které jsou krmeny umělým mlékem.
  • nošení dětí - nošení dětí je staré jako lidstvo samo a pomáhá rodičům s poznáváním dítěte a citlivém reagování na jeho potřeby, poskytuje dítěti důvěru v blízkost matky (nebo otce) a možnost strávit více času ve stavu bdělé pozornosti a poznávat tak okolní prostředí, čímž se učí poznávat svět.
  • společné spaní - většina dětí spí lépe právě při společném spaní. Při praktikování společného spaní je možné přisunout dětskou postýlku (se sundanou bočnicí) k posteli rodičů. Tento způsob usnadňuje život především matce při nočním kojení, které je pak mnohem jednodušší a žena při něm může spát. Je ovšem potřeba zabezpečit, aby dítě nespadlo z postele a nezranilo se.
  • důvěra v pláč dítěte - podrobněji rozepsáno dále v článku
  • vyvážený osobní a rodinný život - cílem kontaktního rodičovství není jen spokojené a uspokojené dítě, nýbrž i spokojení rodiče. Rodičovství je bezesporu fyzicky, psychicky i emočně náročné, je proto třeba o svých potřebách mluvit, najít si v okolí další podobně smýšlející rodiče. Maminka by měla spát, když spí dítě, zapojit partnera do péče o dítě a najít si denně alespoň několik minut pro odreagování se, relaxaci, koníček - prostě sama na sebe.
  • vymezování hranic - každé dítě potřebuje pro svůj rozvoj vymezit jisté hranice, i kontaktní rodičovství tedy hranice vymezuje. Hranice ale nemusí být striktní a v případě potřeby se mohou posouvat, přizpůsobovat situaci a vyvíjet se. 

Co tedy znamená důvěřovat v pláč dítěte?

Kontaktní rodičovství pracuje se zásadní myšlenkou: “Děti pláčou proto, aby s námi komunikovaly, ne proto, aby s námi bojovaly o moc či s námi manipulovaly, jak předpokládají tzv. cvičitelé dětí.

Pokud se stýkáte s lidmi, kteří patří do jiné, starší generace, určitě jste se setkali s radami, že dítě se musí nechat “vyřvat”, aby si procvičilo plíce a zocelilo se. Tato myšlenka je rozhodně jednou z těch, které se snaží kontaktní rodičovství vyvracet. Pláč dítěte (obzvláště malého miminka) totiž opravdu neslouží k procvičení plic, naopak při pláči se okysličení krve snižuje a roste hladina stresových hormonů (kortizolu). Pokud je dítě v určitých situacích (např. při usínání - Estivillova či Ferberova metoda) necháváno vybrečet, k uvolňování kortizolu dochází v takových situacích i poté, kdy to dítě již navenek vzdá a jeví se při nich klidně. Dlouhodobý pláč způsobuje chemické reakce v mozku, které se v pozdějším věku a dospělosti mohou projevovat jako různé fyzické, psychické, sociální či emocionální problémy.

“Když novorozenec pláče, dává tím najevo, že mu něco schází. Může mít hlad, mít mokrou plenu, může mu chybět máma, být mu zima nebo horko. Nebo se třeba dítě jen nudí samo v postýlce a chce nějaké podněty. Pokaždé si řeknu: 'Pláče a kdybych plakala já, že je mi smutno a potřebuju pohladit, přitulit...' a muž by mi odpověděl že teď ne, že si z něj dělám otroka (=oblíbená hláška některých lidí jako reakce na to, že nenechávám dítě brečet), tak bych se tvářila přinejmenším divně. Moje srdce mi nedá nechat tvorečka, co jsem 9 měsíců nosila a pak porodila, plakat. Nikdy bych nenechala své dítě vyplakat - toto mi bylo jasné ještě před otěhotněním.“

Kontaktní rodičovství tedy pláč dítěte chápe jako přirozený prostředek komunikace, kdy dítě dává najevo, že něco není v pořádku. Ruku na srdce, takové tříměsíční miminko opravdu nemá jinou šanci, jak dát svou nelibost najevo. Každé dítě potřebuje pocit bezpečí a vědomí toho, že mu rodiče pomohou, když něco potřebuje a samo si pomoci neumí. A toto pravidlo platí u malých dětí a miminek ještě o to důrazněji. Miminko nechápe, proč leží samo v postýlce a přestože křičí jako o život ze všech svých sil, máma pořád nepřichází. Nerozumí tomu, že i máma je unavená a chce se podívat na film. Nedává mu smysl, že po celé těhotenství spolu s maminkou byli jedno tělo a jedna duše a tahle stabilita a životní jistota je najednou pryč. Ano, pláčem se vysílí a usne. Ale za jakou cenu?

“Mrzí mně, když občas čtu, jak maminka nechává vyplakat i malinkatého kojence, protože usuzuje, že to dělá z vypočítavosti. Ukazuje to jen a pouze na nedostatečnou informovanost dané maminky. Žádné miminko nepláče jen tak, nebo rodičům naschvál. Ač máme téměř neplačící miminko už od narození, bylo několik situací, kdy plakal třeba dva, tři dny - bez zjevného důvodu, ať jsem udělala cokoliv, nebylo to dobře. Spousta lidí by řekla, že tohle je ta situace, kdy bych ho měla nechat plakat do doby, až ho to přejde, protože přece nemá důvod a je to jen jeho manipulace. Jenže vždy, když jsme si odplakali pár takových dní, se ukázala zpětně příčina - vyklubal se zoubek, naskočil ekzém, objevila se teplota, apod. Toto jen dokazuje, že každé miminko má k pláči nějaký důvod - i kdyby to byla 'je', potřeba maminky. Dosažené cíle při metodě 'nechat vyplakat' nikdy nemůžou převýšit důsledky zanechané na psychice dítěte.”

Pokud však budete své dítě vychovávat v duchu kontaktního rodičovství, naučíte se něco jiného: Čím rychleji a citlivěji rodiče na pláč dítěte reagují, tím více se dítě naučí důvěřovat rodičům a své schopnosti komunikovat, snižuje se intenzita jeho pláče a potřeba plakat, rodiče více poznávají své dítě a lépe rozeznávají i jiné projevy jeho potřeb.

I děti vychovávané kontaktně pláčou

Bylo by bláhové myslet si, že pokud budete vychovávat své dítě v duchu kontaktního rodičovství, nepoznáte, co je to dětský pláč. Pláč slouží i jako uvolňování emocí a napětí - takže i tyto děti samozřejmě pláčou. Liší se ale to, jak na tyto situace reagují rodiče. V takovýchto chvílích rodiče ujišťují dítě o své přítomnosti, poskytují mu svou náruč a jsou mu oporou, nepopírají však jeho city a potřeby. Časem se pak naučí rozlišit různé druhy dětského pláče, a tím dovedou lépe reagovat a dítě dříve utišit.

Kdo jsou tzv. cvičitelé dětí?

V předchozích řádcích jste se mohli seznámit s pojmem cvičitelé dětí. Kdo to tedy je? Cvičitelé dětí jsou osoby, které dávají rodičům dítěte rady typu "Nenos ji, rozmazlíš ji.", "Musíš kojit pravidelně, ne tak často, pokaždé, když si vzpomene.", "Ty ještě kojíš? Už je dost velký, aby nepil z prsu.", "Pláčem vás ovládá, má vás ochočené.", "Budeš toho litovat, zvykne si a nikdy ji už z postele nedostanete. ", "Musí mít pevný režim, teď už by měla dávno spát.", "Nech ho vybrečet, jen s tebou manipuluje.", "Spát musí ve svém pokoji, aby byla samostatná". Tito lidé považují dětský pláč za zlozvyk, který je třeba odstranit, nebo za prostředek, kterým dítě s rodiči manipuluje, ovládá je.

Pokud své dítě přesto chcete nechat vybrečet, měli byste vědět, že to s sebou přináší různá rizika:

  • problémy s kojením - omezení laktace, bojkoty kojení, předčasné odstavení dítěte, noční kojení pomáhá udržovat dostatečnou tvorbu a tok mléka
  • ještě obtížnější usínání dítěte během noci i během dne, noční pomočování, narušení spánkových cyklů dítěte i rodičů
  • dlouhodobé ovlivnění vztahů (současných i budoucích): ztráta důvěry rodičů ve své schopnosti se o dítě starat (pokud se rodiče naučí nereagovat na pláč dítěte, pravděpodobně přestanou reagovat i na jemnější projevy potřeb dítěte), ztráta důvěry dítěte v rodiče nebo v sebe sama, potlačovaní citů, nedůvěřivost k ostatním lidem
  • horší zvládání stresu: nereagování na pláč dítěte může narušit jeho rozvíjející se schopnosti samozklidnění
  • snížení inteligence: vysoká hladinu stresu utváří podmínky pro poškozování synapsí, uvolňovaný hormon kortizol ničí nervové buňky, což se může projevit až v následujících letech jako různé poruchy inteligence, učení a chování
  • zhoršení zdraví: např. rozvoj syndromu dráždivého tračníku
  • poruchy chování: zvýšené šance na podlehnutí  závislosti v pozdějším věku, ustrašenost, nízké sebevědomí, deprese, vzdor, agresivita, sklon slepě poslouchat autority (tedy i vůdce party nebo sekty)

Tolik suché teorie a nyní je načase podívat se na pár příkladů ze života od našich uživatelek, které vychovávají své děti v duchu kontaktního rodičovství a důvěřují v pláč svého dítěte. Opravdu je jejich děti mají vycvičené a rodiče jsou otroky dětí?

“Dcera má nyní 4,5 let a kontaktní rodičovství jsem praktikovala automaticky, cítila jsem to tak. S dcerou jsem si vytvořila nádherný vztah, nikdy jsem s ní neměla žádný výchovný problém, nezažila jsem u ní vztekací období, nikdy jsem ji nemusela bít, vždy se s ní na všem dohodnu. Můžu pyšně říct, že je to nejhodnější dítě v okolí a to mi potvrzují i učitelky ze školky. Byla vždycky víc citlivější, bojácnější, ufňukanější, ale jak nastoupila do školky, tak se rychle otrkala a není to žádné ořezávátko. Vždycky měla problém se spaním, bojí se spát sama, takže má v pokoji dvoulůžko a spíme s ní.

Přiznám se, že někdy je to trochu otrava, když už by člověk se rád svalil k televizi, ale musí uspávat a ještě je hrozně kontaktní, chce držet za ruku a celou noc se na nás lepí a hlídá, jestli jsme neodešli. Všichni okolo kroutí hlavami, že jsme její otroci, ale já si to užívám, když se k sobě přitulíme a vyprávíme si pohádky, nebo si zpíváme a to malé teplé tělíčko za chvilku začne oddychovat a já vím, že to za pár let skončí a já budu trnout u telefonu, kdy se vrátí z diskotéky. Já si svoje děti užívám, neobtěžují mě, tyhle roky jsou sice nejnáročnější, ale taky nejkratší a vím, že přístup, který jsem zvolila, byl ten pravý.”

“U obou našich dcer jsem byla absolutně kontaktní. Pořád spolu, šátek, spaly na prsu u nás v posteli, stále v náručí. Teď jim jsou 4 a 6 let. Jednička je už ve škole. Samostatná, sebevědomá. Když jsem viděla prvňáčky, co plakali a odmítali jít do třídy, nebo se  drželi maminky za ruce a nechtěli si potřást rukou s paní učitelkou, tak jsem si říkala, jak jsem ráda, že moje dcera je samostatná jednotka. Dvojka je ve školce od dvou a půl (já se vracela do práce), taky žádný problém, s kolektivem vychází, neplakala snad nikdy, parťačka učitelek. Mám pocit, že tím, že ode mně cítily absolutní lásku, pocit bezpečí a důvěry, že jsem tu pro ně, tak se ve správný čas odpoutaly a začaly fungovat samy. Je fakt, že loučení probíhá vždy bouřlivě (objetí, pusinky...), ale nikdy s pláčem - vždy vesele: 'Ahoj mami, mám tě strašně ráda a bude se mi stýskat, ale běžím do školy.' Jsou samostatné i doma, nepotřebují mě mít pořád za zadkem (pustí si pohádku, udělají si kakao v mikrovlnce, vezmou si jídlo. Ne, opravdu nelituju. Vůbec, určitě to byl správný krok ve výchově.”

“Svou první dceru jsem nosila od narození v baby vaku, v šátku, větší pak v nosítku na zádech. Střídala jsem nošení i s kočárkem, dcera si hrála na zemi, spaly jsme spolu. Dělala jsem vždy jen to co se jí líbilo, aby neplakala. Protože jsem s ní byla tehdy sama, chodila  jsem z vesnice do města na nákupy stylem - vepředu dítě v šátku, na zádech batoh s nákupem. Tím se vyrovnala záda, když byla těžší. Měla jsem namakaná záda, masérky mě obdivovaly, myslely si, že dělám fitness.

Ale proč to vlastně píšu? Dnes je dceři téměř 14 let, má krásné držení těla, několik let cvičila  karate, ve škole má samé jedničky, začala chtít spát sama už nevím v kolika letech přesně, ale přišlo to naprosto přirozeně. Máme krásný vztah, ještě teď se rády přitulíme. Takže zkrátka vidím, že všichni ti, co mě strašili,  co vše se může stát, a co všechno nás čeká za problémy, neměli pravdu. Tak jsem ráda, že jsem se vždy řídila citem.“

A jak se na rodičovství díváte vy - vychováváte své děti v duchu kontaktního rodičovství, nebo jinak?

Zdroj použitých informací:

digilib.k.utb.cz

malemimi.cz

motherclub.cz

Čti celý článek
redakce
7. pro 2018 Čtené 3772x

Ženský přechod neboli menopauza je v dnešní době už téma, o kterém všichni ví a nikdo se nestydí o něm veřejně mluvit. U mužů je to jiné. Andropauza se ještě nedostala do povědomí lidí a muži se za ni často stydí.

Při andropauze, neboli mužském přechodu, dochází u mužů k poklesu pohlavních hormonů, hlavně testosteronu. Nemusí být tak výrazný, jako bývá u žen, ovšem také ho provází změny v běžném chlapském životě. Andropauza trvá daleko delší dobu. Studie totiž ukazují, že testosteron začne ubývat už okolo 30 roku, ale nemusí to být hned znát. Projevy se pořádně “rozjíždí” až okolo padesátky. Těžko se popisují, protože jsou u každého muže velmi individuální a každý se s nimi umí jinak srovnat.

"Mužský přechod začíná o něco později než ženský, typicky mezi 50 a 60 lety. Podstatným rozdílem je i to, že zatímco žena po dokončení menopauzy již není schopná přivést na svět dítě, mužské reprodukční schopnosti nejsou zásadně ovlivněny, pomineme-li sníženou sexuální apetenci," vysvětluje gynekolog MUDr. Pavel Turčan.

Jak poznáte u muže andropauzu?

Andropauza se projevuje hlavně psychicky. Nápadné jsou změny nálad, únava, depresivní stavy, podrážděnost nebo nechuť do věcí, které muže dříve naplňovaly a dělal je rád. Spousta pánů díky přechodu ztrácí zájem o své koníčky. Podobně jako u žen se mohou vyskytnout návaly horka, poruchy spánku a pocit celkové nespokojenosti ve vlastním těle.

Co se týče fyzických projevů, s úbytkem testosteronu souvisí hlavně problémy v sexuálním životě. Začínají především poruchy erekce. Což pak samozřejmě podporuje psychické problémy, protože muž pak ztrácí pocit, že je dostatečně “mužný” a klesá mu sebevědomí. A tak se vytváří začarovaný kruh.

„Část mužů v přechodu popisuje, že přesto, že nejsou tak výkonní, jak tomu bývalo v dobách jejich největší sexuální aktivity, pociťují intenzivnější vnímání sexu. Podle všeho tak andropauza není jen tím, co přináší celou řadu sexuálních dysfunkcí, ale zároveň je tím, co mění celkový pohled na sexuální život muže. Andropauza tak určitě konec sexu nemusí znamenat,“ doplňuje primářka kliniky a odbornice na antiaging medicínu Monika Golková.

Nerovnováha mezi hormony způsobuje tloustnutí

Hormonální změny souvisí i s mužským přibýváním na váze. Při úbytku pohlavních hormonů dochází k nerovnováze mezi testosteronem a estrogeny a těch je tedy větší procentuální zastoupení. Právě estrogeny mají vliv na ukládání tuku. Tak se ocitáme v dalším kolotoči, ze kterého není cesty ven, protože tuková tkáň je schopná produkovat další estrogeny a podporuje tak nerovnováhu hormonů ještě o to více. Dále pak obdobně jako u žen dochází ke zvýšenému riziku kardiovaskulárních onemocnění, protože stoupá hladina tuku v organismu. Také ubývá kostní hmoty, ovšem tento projev není tak výrazný jako u žen.

S léčbou je to složitější, protože muži na rozdíl od žen nejsou pravidelně sledováni gynekologem. Pokud pokles testosteronu snižuje muži kvalitu života, měl by se svěřit svému praktickému lékaři. Existuje totiž možnost tzv. hormonální substituční terapie, která spočívá v umělém dodávání testosteronu. Ovšem tato metoda není vhodná pro všechny pány a je ještě v počátcích svého rozvoje.

Hormonální jóga i pro muže

V posledních letech se brazilská psycholožka a doktorka filozofie Dinah Rodrigues (autorka cviků hormonální jógové terapie) zaměřila i na pomoc mužům. Upravila svoji původní sestavu cviků tak, aby stimulovala i mužské hormony. Jedná se o sestavu 16 jógových cviků, které jsou doplněny o intenzivní dechové techniky. Je to sestava dynamická, složená ze cviků, které jsou zaměřeny na stimulaci žláz s vnitřní sekrecí. Cviky v sestavě také odstraňují bloky v oblasti celého pohybového aparátu.

Hormonální jóga mužům pomáhá nejen při problémech spojených s andropauzou, ale i při následujících problémech:

  • syndrom vyhoření
  • pocit fyzického a psychického vyčerpání
  • únavový syndrom
  • nespavost
  • problémy s prostatou (vhodné také jako prevence)
  • problémy s erekcí
  • nízké libido
  • neplodnost
  • špatné výsledky spermiogramu
  • únik moči
  • snížená funkce štítné žlázy
  • problémy s trávením
  • nadváha
  • stres

Hormonální jógová terapie pro muže celkově podporuje plodnost, pomáhá posilovat imunitu a omlazovat tělo. 

Hýbejte se a testosteronu přibyde

Andropauze se sice nedá předejít, protože se jedná o fyziologický děj, ale je možné zmírnit jeho projevy a zlepšit svou psychiku. Kouzlo spočívá ve zdravém životním stylu, doprovázeným pravidelným pohybem, který nejen podpoří produkci testosteronu, ale také pozitivní náladu. Jako bonus pomáhá předcházet i dalším onemocnění, například cukrovce nebo ateroskleróze.

Můžete svému muži pomoci?

Pokud se váš muž v posledních dnech změnil, je více rozladěný a celý nesvůj, možná právě prochází andropauzou. Nejlépe ho můžete podpořit tak, že tu pro něj budete a dáte mu najevo, že není na situaci sám. Muži jsou pod svou drsnou slupkou citliví a podporu jistě velmi ocení!

Zdroj:

dama.cz

novinky.cz

Čti celý článek
redakce
6. pro 2018 Čtené 4061x

"Další týden mého těhotenství uběhl jako voda a já už vítám 8. těhotenský týden. Konečně mi začíná docházet, že jsem fakt těhotná a s každým dalším uplynulým dnem se na toho našeho drobečka těším stále víc. 

Po minulé návštěvě u svého gynekologa jsem docela uklidněná tím, že vše probíhá tak, jak má. Vím, že stále ještě nemáme vyhráno, ale jakmile mě přepadne strach, zadívám se na ultrazvukový snímek na poličce a věřím, že všechno bude v pořádku a já si za pár měsíců pochovám své první miminko. Zatím nezbývá než čekat a dozvědět se spoustu zajímavých informací - třeba zrovna o tom, co se právě děje ve vývoji miminka."

Jak vypadá miminko v 8. týdnu těhotenství

"Od posledního týdne těhotenství miminko zase povyrostlo a rozhodně se není čemu divit, protože první trimestr se dějí ty nejzásadnější a nejrychlejší změny ve vývoji. Dosud lékaři ve vývoji dítěte hovořili o embryu, ale to se v tomto týdnu mění - terminologicky se z embrya stal v tomto týdnu plod. To znamená, že ocásek, který doteď embryo mělo, zmizel a dále dochází k tvorbě orgánů dítěte."

Plod je aktuálně dlouhý 14 - 20 mm a váží kolem 1 gramu, takže si ho můžete představit třeba jako malého roztomilého gumového medvídka. Vývoj plodu samozřejmě i nadále pokračuje rychlým tempem a v následujících řádcích se můžete dozvědět, co všechno se s miminkem děje.

Mozková část plodu je prozatím stále větší než část obličejová. V ní dochází ke srůstání kůstek a výběžků, tvoří se nosní dírky, přepážky a také ústní dutina, která je z počátku velmi široká, ale postupně se zužuje až do normální velikosti. I přesto, že žena v tomto týdnu ještě nemůže cítit žádné pohyby dítěte, tak se dítě velmi často a hbitě v děloze hýbe , což je možné pozorovat při ultrazvukovém vyšetření.

Plod má již vytvořeny základy všech orgánů. Nyní se začínají formovat střeva, přičemž se prostřední část střevní kličky přesunuje do pupeční šňůry, protože v břišní dutině pro ně není dostatek místa. Již v této rané fázi vývoje střeva pracují a odvádějí z těla odpadní látky. Od této chvíle zhruba za měsíc, až bude v břišní dutině vašeho děťátka více místa, se do ní střeva z pupeční šňůry zase vrátí. Dochází k ustálení srdečního tepu  a zvyšuje se vypuzovací kapacita srdíčka. Pod kůží je také patrná síť krevních cév.

Končetiny, jejichž vývoj začal v předchozím 7. týdnu těhotenství, se dále prodlužují. Ruce jsou ohnuté v zápěstí a lokti, takže jsou viditelná jak předloktí, tak paže. Nohy mohou být tak dlouhé, že jsou na ultrazvuku v pozici před hrudníkem dítěte a taktéž na nich můžeme sledovat už oddělenou stehenní část.

To je poměrně hodně změn na tak malého tvorečka, že? Ale nesmíme zapomenout ani na nás, na nastávající maminky - i u nás se totiž děje spousta nových věcí a změn.

Co se děje s maminkou?

"Přestože je moje miminko ještě úplně maličké a skoro nikdo o něm neví, dává mi pořádně zabrat. Pořád mě trápí těhotenské nevolnosti a ohromná únava. Přes den několikrát zvracím a večer chodím spát kolem 8. hodiny. Naštěstí nemám žádné neodkladné povinnosti, neumím si vůbec představit, že bych se třeba ještě musela starat o dítě, nebo dokonce o víc dětí. Opravdu obdivuji všechny maminky, které to tak mají a zvládají to. Kamarádka mi na nevolnosti poradila, ještě před tím, než ráno vstanu z postele, sníst třeba pár piškotů. Od té doby je to s nevolnostmi o něco lepší, ale opravdu se těším, až tohle období žaludku na vodě bude za mnou. Ale co by člověk pro toho mrňouska neudělal. V chytrých knížkách jsem se dočetla, že i takové nevolnosti jsou normální a poleví zpravidla ve 4. měsíci. Pevně doufám, že nebudu patřit mezi to malé procento těhotných žen, které nevolnosti přejdou až po porodu."

V 8. týdnu těhotenství na sobě budoucí maminky mohou pozorovat drobné změny postavy. U prvorodiček tyto změny nejsou ještě tam markantní, ale u žen, které už mají nějaké těhotenství za sebou, začínají být poměrně výrazné. Viditelně se začíná rozšiřovat pas, roste bříško a především prsa, která se pomalu začínají připravovat na svou budoucí úlohu, teda kojení. Uvnitř těla samozřejmě dochází k nárůstu dělohy, která z původního rozměru dosáhla zhruba velikosti pomeranče. Před otěhotněním je váha dělohy zhruba 50 gramů,kdežto na konci těhotenství už hovoříme o 900 - 1200 gramech. Placenta přebírá od vaječníků úlohu produkce progesteronu, hormonu který zodpovídá za udržení těhotenství. Ženy, které přišly do jiného stavu pomocí umělého oplodnění, přijímají tento hormon uměle v tabletách, čípcích, gelu nebo injekčně.

Těhotenské příznaky stále přetrvávají u většiny maminek. Nejčastěji si ženy stěžují na bolest prsou, únavu,  změny nálad a nevolnosti. Za vážnější poruchu je  považováno zvracení během dne (zejména po jídle), které těhotnou obtěžuje, v prvních měsících může dokonce vést i k mírnému poklesu tělesné hmotnosti. Nejtěžší formou je pak časté zvracení mnohokrát za den (většinou se jedná jen o žaludeční šťávy), kdy může dojít k dehydrataci, metabolickému rozvratu a ohrožení matky i plodu. V těchto případech se zpravidla přistupuje k hospitalizaci těhotné.

Poměrně častým problémem, který nastávající maminky v tomto období trápí, je špinění či drobné krvácení. Většinou se nejedná o závažný příznak, přesto se v takovém případě vždy poraďte s lékařem.

První trimestr je z pohledu správného vývoje plodu nejdůležitější částí těhotenství. Vzhledem k rychlému růstu a vývoji je dítě v tomto období nejvíce ohroženo případnými negativními vnějšími vlivy (léky, zářením, vysokými teplotami apod.). Ženy by se měly v těhotenství vyvarovat kofeinu, alkoholu, drog a nikotinu. Důležitý je přiměřený pohyb a pestrá strava. Pokud užíváte nějaké léky, poraďte se s lékařem, zda je možné je užívat v těhotenství.

Oznámení těhotenství

"S každým přibývajícím dnem a nutným vyloženým větším úsilím při zapnutí svých kalhot také přemýšlím o tom, kdy je ten správný čas říct rodině, že čekáme miminko. Pak mě ještě čeká oznámení svého těhotenství v práci. Budu naprosto upřímná a musím říct, že se mi do toho ani trochu nechce. Připadá mi strašně divná představa, že přijdu za ředitelem a řeknu mu: “Pane řediteli, já jsem těhotná.”. Jelikož na mě těhotenství ještě vidět není a moje práce nenarozené miminko nijak neohrožuje, tak asi ještě chvíli počkám."

Kdy jste ve svém zaměstnání oznamovaly svá těhotenství vy? A jaké byly reakce vašich nadřízených?

Čti celý článek
redakce
5. pro 2018 Čtené 5665x

„Pro mě byly nejkrásnější Vánoce, dokud jsem na Ježíška věřila. To těšení, to překvapení, když jsem ráno na Štědrý den našla v obýváku rozsvícený stromeček, ta nedočkavost na dárky.“ Není nic krásnějšího než vidět rozzářená dětská očka u vánočního stromečku. Celý rok se těší na to, až jim Ježíšek pod stromeček nadělí, co si přály. Na druhou stranu existují i názory, že není vhodné dětem říkat, že dárky nosí Ježíšek a takoví rodiče rovnou říkají svým dětem pravdu. Lhát se nemá, to je jasné. Ale nepatří právě lež o malém obdarovateli k těm výjimkám, které potvrzují pravidlo?

Je správné nechat děti, aby si myslely, že dárky nosí Ježíšek, a ne táta s mámou? Nebo je máte hned od dětství vystavit realitě a sdělit jim, že ta tajemná bytost, která vedle u sousedů dělá stopy v obýváku, vlastně vůbec neexistuje a je to jen klam? Odpověď na takovou otázku rozhodně není jednoduchá a vlastně ani jednoznačná. Neshodnou se ani odborníci, tak jak by se mohli shodnout rodiče. Rozhodnutí tak nakonec stejně padne na vás. My vám jen zkusíme přinést dva úhly pohledu.

Ježíšek jako symbol Vánoc

Pohádka o Ježíškovi patří k tomu nejkrásnějšímu pro každé dítě. A mnoho odborníků se přiklání k tomu, aby rodiče nechali děti věřit v Ježíška co nejdéle. Jestliže vaše dítě rádo věří v magické a tajemné věci, není žádný důvod, proč byste mu to neměli dopřát. I v mladším školním věku mají děti pořád rády magii a kouzla a často i ty, které už pravdu znají. Přesto píší svůj dopis, a tak trochu s nadějí doufají, že si ho neodnese maminka ale ten, na kterého tak dlouho věřily.

„Já si víry na Ježíška moc neužila. Nám o jeho neexistenci řekly učitelky ve školce – pro mě nepochopitelné. Udělat to učitelka dnes mému dítěti, neznám se. Do té doby byly pro mě Ježíškovské Vánoce posvátné a nejkrásnější. Své dítě určitě k víře na Ježíška povedu. Pamatuji si, jak mi jela fantazie na plné obrátky – co jsem se nauvažovala, jak vypadá, kudy k nám chodí, kde ty dárky shání, kde bydlí atd. Pro rozvoj dětské fantazie je tahle báchorka skvělá. Navíc těch konzumních Vánoc, které se točí kolem kupování dárků, si člověk užije v životě dost,“svěřila se maminka na Modrém koníku.

Pohádkové bytosti učí děti rozlišovat dobro od zla. Malé děti rády věří v různé jevy, protože jejich poměřováním se světem dospělých rozvíjí i své schopnosti. Připravit nevinnou dětskou duši o svět kouzel a magie předčasně a ve chvíli, kdy není připravené, může být obrovským zklamáním. Někdo se dokonce přiklání k tomu, že Ježíšek a jeho příběh není lež. Je to přece pohádka.

V očích mnoha psychologů se předstírání, že Ježíšek existuje, jeví jako malý hřích. Například v knize Zbyňka Vybírala - Lži, polopravdy a pravda v lidské komunikaci - popisuje, že i lidé, kteří řeči o tom, že dárky nosí Ježíšek, považovali za lež, je neodsuzovali. Rodiče toto říkají pro dobro dětí. A takových lží podle dotázaných není mnoho.

O něco menší starost budete mít v případě, že máte doma hloubavé dítě, které miluje počítání. Tam si s velkou pravděpodobností dojde k pravdě samo. Brzy si totiž dokáže spočítat, že nemůže Ježíšek obletět za jediný den celou Zemi a mít dárky pro všechny děti na světě.

Na druhou stranu ve všech ostatních případech by se dětem lhát nemělo. Rozhodně by neměly slyšet polopravdy o tom, že jsou např. adoptované, umřel někdo blízký apod. Takové lži se časem obrátí proti rodičům a vedou ke vzniku nedůvěry dítěte v rodiče i k sobě.

Ježíšek a církev

A jak se na pravdu o Ježíškovi dívají lidé, kteří skutečně na narození Ježíše v Betlémě věří a s touto vírou spojili i svůj život? Sám kardinál Dominik Duka ve svém starším rozhovoru pro královéhradecký deník řekl, že dětem není potřeba vysvětlovat, že Ježíšek neexistuje a nenaděluje. Také neříkáte, že pohádka není realita. Děti si na to přijdou samy a vás se maximálně zeptají na nějaké detaily. A až k tomu dojde, mluvte s ním o tom. Koneckonců, nejsou náhodou Vánoce s Ježíškem i pro dospělé trochu přijatelnější?

Kdy říct pravdu a jak na to?

Dětem můžete nechat iluzi o Ježíškovi, který dává dárky, co nejdéle, pokud se sami neptají. Pravdu jim případně sdělte opatrně a šetrně. Až nastane čas, vysvětlete jim, že i když dárky nenosí, neznamená to, že neexistuje. Hezky to udělala maminka tahejhula: „Toto téma doma řešíme také. Řekla jsem to dětem jednoduše. Ke každému přijde ta vánoční bytost, ve kterou věří – ta bytost není jen jedna. A kdo nevěří v žádnou z nich, tam si lidé dávají dárky sami. Zkrátka každý prožívá a užívá Vánoce po svém.“

Dítě v Ježíška věří, ale postupem času samo přichází na to, že se jedná o legendu. Dítěti tuhle cestu k poznání můžete klidně ponechat. Nechte ho, aby objevilo vše samo. Když se samo zeptá, zda Ježíšek existuje, nejdříve se ho zeptejte, co si o tom myslí a pak navazujte na jeho pojetí celého příběhu.

Jen málokdy se stane, že by se dítě nedozvědělo vůbec nic a celou dobu naprosto věřilo celému vyprávění, aniž by pochybovalo. Indicie o tom, že vše není úplně tak, jak se zdá, přichází už od mala. Dospělí se často nechtěně prořeknou, v televizi neustále blikají různorodé vánoční reklamy apod.

Občas dítě objeví obal, balicí papír, ve kterém pak najde pod stromečkem zabalený dárek. Jde to pomalu a pozvolna. V předškolním věku obvykle není problém tajemství udržet, ale postupem času je dítě všímavější a zvyšuje se i šance na to, že se to provalí. A pozvolné odhalování pravdy je často to nejlepší. Dítě k pravdě dospěje pomalu a svým tempem, aniž by to na něj někdo z ničeho nic vybafl celé.

Pak je tady ještě jedna možnost. Mnoho rodičů dělá i to, že učí děti už odmala obdarovávat druhé. Vysvětlí mu, že některé dárky nosí Ježíšek a některé si dáváme mezi sebou sami. Tím se vlastně děti zjišťují, jak je hezké vymýšlet a dávat svým blízkým dárky.

Vánoce bez Ježíška?

Pro většinu z nás je Ježíšek symbolem Vánoc, a kdyby zmizel, byli bychom velmi smutní. Dva američtí akademici v článku A Wonderful Lie (Báječná lež) publikovaném v lékařském časopise The Lancet Psychiatry, tvrdí, že říkat dětem, že dárky nosí Santa Claus (v našem případě Ježíšek), může mít v budoucnu negativní vliv na rodinné vztahy. Dítě prý ve chvíli, kdy zjistí, že mu rodiče neříkali pravdu, přestane rodičům věřit a táhne se to s ním pak do dalších let.

“Slavíme Vánoce jako svátky rodiny. Syn je zatím malý, tak by Ježíška stejně nechápal, ale do budoucna ani nemáme v plánu o něm mluvit. Jsme ateisté, proto jsme se rozhodli slavit Vánoce jinak, přestože kvůli zbytku rodiny některým tradicím neunikneme. Ale syn prostě bude vědět od koho skutečně dárky má a až z toho bude mít rozum, může je sám věnovat,” rozhodla se maminka z diskuze Slavíme Vánoce bez Ježíška.

Oba odborníci tvrdí, že je nepřijatelné dětem lhát o existenci Santa Clause. Každá lež se nakonec totiž provalí a pak je zpochybňována rodičovská morálka. Pokud dospělí lhali o Ježíškovi, i kdy v dobré víře, co dalšího ještě je lež? Jsou pak skutečné víly? Existuje magie? Na druhou stranu uznávají, že je velmi těžké vychovávat děti bez používání této vánoční legendy. Ovšem je to nepravdivá legenda. Až se dítě zeptá: „Mami (tati) existuje Ježíšek,“ musíte si dobře rozmyslet, co mu povíte.

A je tu prý ještě další aspekt, proč rodiče předstírají existenci Ježíška – chtějí se tak prostřednictvím svých dětí vrátit zpět do dětství. „Mnoho lidí by se rádo vrátilo do doby, kdy byla představivost a víra v kouzla normální, a dokonce v tom byli i povzbuzováni. V dospělém životě už je to často jinak. Tvrdá realita života vyžaduje vytvoření něčeho lepšího, v co můžeme věřit a doufat nebo se díky tomu navrátit do ztraceného dětství,“ uvádí v závěru studie.

Ježíškem nevyhrožujte – nikdy

Jak vidíte, rozhodnutí je opravdu jen na vás. Pokud ovšem u k vám domů Ježíšek chodí a dárky nosí, nikdy ho nezneužívejte proti dítěti. Obdarovávání by nemělo být ničím podmíněné. Děti se mají na Vánoce těšit. Proto nikdy Ježíškem nevyhrožujte. Neříkejte, že když bude zlobit, nic mu nepřinese. Samozřejmě to k tomu často svádí a zejména v předvánočním čase, ale nelze v dětech vyvolávat představu toho, že je někdo neustále sleduje a mohl by je potrestat. Mohly by pak mít z této kouzelné tradice spíš strach než radost. A to byste určitě nechtěli.

Čti celý článek
redakce
5. pro 2018 Čtené 239x vybrali jsme

Přestaňte se uculovat, je to vážně pravda. Určitě si právě říkáte, že ta, která psala tenhle článek, se musela zbláznit, když něco takového tvrdí. Ale uvidíte, že mi po přečtení následujícího článku dáte za pravdu.

Tiskárny obecně jsou samozřejmě velkým pomocníkem nejen při naší práci, ale také při zábavě a kreativním tvoření. Ano, skoro každá multifunkční tiskárna umí tisknout, skenovat a kopírovat. Ale tiskárny Canon umí prostě i spoustu věcí navíc. Jste zvědavé, co tím myslím? Nebojte, ihned se to dozvíte.

Věděli jste, že s tiskárnami Canon si můžete doma natisknout i vlastní balicí papíry?

Nevím, jak vám, ale mně už se doma několikrát stalo, že jsem potřebovala narychlo zabalit dárek a jaksi nebylo do čeho. Pokud bych v té době měla doma tiskárnu PIXMA TS9550 SERIES, nebyl by to sebemenší problém, protože právě tenhle kousek z dílny Canon umí tisknout nádherné balicí papíry, navíc ve velikosti papíru A3. To zní dobře, že? A ještě lépe to vypadá. Výhodou je, že přímo z tiskárny můžete zadat tisk balicích papírů a nepotřebujete k tomu ani počítač, ani připojení k internetu ani cokoliv dalšího. V nastavení tiskárny si prostě vyberete jeden ze 45 možných motivů, zmáčknete jedno tlačítko a hotovo. Ve výběru designů najdete neutrální vzory, které můžete použít snad při všech příležitostech, vánoční, halloweenské motivy či třeba design vhodný pro zabalení dárků na dětské oslavy. Věřím, že si zde vybere opravdu každý.

Pokud si tedy při balení dárků chcete užít trochu vzrušení a ozvláštnění, vyzkoušejte tisk vlastních balicích papírů. Uvidíte, že budete s těmito neokoukanými vzory dost originální.

Vánoce, Vánoce přicházejí, tiskněme přátelé…

Před pár dny začal advent, tedy doba, kterou buď milujete, nebo nesnášíte. Nic mezi tím není! Blíží se Vánoce, z reproduktorů zní vánoční koledy, z nebe poletuje sníh (či padají protivné dešťové kapky, které by pana Ladu zajisté hodně překvapily) a lidé se chystají na Vánoce. Především rodiny s malými dětmi se snaží, aby tato doba byla plná pohody a kouzel, která rozzáří dětské oči. Všechnu tu krásu kolem nás je občas potřeba zdokumentovat a zachytit pro chvíle pozdější. S tím nám perfektně pomáhají fotografie. V dnešní době mobilů a špičkových fotoaparátů snad není člověk, který by občas nepořídil nějakou fotku. Ale už jen poměrně málo lidí s pořízenými záběry pracuje nadále. Přitom je to taková škoda. Vytištěná fotka je úplně o něčem jiném, než když ji máte jen ve virtuální podobě.

Zatěžkávací zkouškou v naší domácnosti (řízené maniakem do focení a fotek – ano, fakt myslím sebe) prošla tiskárna PIXMA TS8251. Nádherná bílá elegantní kráska, která tiskne naprosto dokonalé fotky. Fotky, které s ní vytisknete, mohou naprosto bez problémů konkurovat fotografiím vyrobeným na zakázku ve špičkových fotolabech. A o těch obyčejných z drogérií a jiných obchodů ani nemluvím. Ta kvalita je totiž úplně někde jinde!

Pamatujete na dobu, kdy se o Vánocích ještě hodně posílaly pohledy, přání a Pfka? Já ano a jelikož mi tato tradice přijde mnohem osobnější a hezčí než poslání mailu či MMS, posíláme již několik let „opravdová“ přání. Každý rok jsem přání objednávala u některé z firem, jež se na tuto činnost specializují. Letos jsem ale využila toho, že jsme doma měli k otestování 2 špičkové Canon tiskárny a přání kompletně vyrobila sama. Canon pro své zákazníky (a vlastně nejen pro ně) provozuje perfektní věc – Canon Creativ Park – internetové prostředí, odkud si zcela zdarma můžete vytisknout různé vystřihovánky, blahopřání, dekorace do domácnosti, kalendáře či různé papírenské zboží. A na tomto místě jsem objevila obálky, které se báječně hodí právě k poslání vánočního přání. Stačily jen nůžky, lepidlo, chvíle času a perfektní tematické obálky byly na světě. Posuďte sami.

Obě mnou testované tiskárny nabízí možnost tisku produktů z Canon Creativ Park přímo v možnostech a nastaveních tiskárny. Celý proces je tak ještě rychlejší a jednodušší.

Tiskárny Canon mohou pomoci klidně i s dárky pod stromeček

Od doby, co máme děti, po nás babičky požadují k Vánocům vždycky kalendář s jejich fotkami. Společnosti, které vám kalendář z vašich fotek vytisknou, je opět mnoho. Ceny nejsou úplně nejnižší a bohužel jim mnohdy vůbec neodpovídá kvalita tisku. S tiskárnami Canon a využitím Creativ parku si ale můžete vyrobit krásný kalendář sami doma. Můžete vybírat z mnoha designů a kalendář si přizpůsobit přesně na míru svým požadavkům. My se příští rok budeme doma kochat kalendářem, který jsme si vyrobili kompletně sami a to je prostě pecka.

Se značkou Canon máme doma opravdu jen ty nejlepší zkušenosti –  všechny fotky, které můžete v článku vidět, byly pořízeny zrcadlovkou Canon, a všechny tiskárny, které jsme si kdy pořídili, byly právě od této firmy. Zde ovšem musím dodat, že tiskárny, které jsem měla možnost otestovat pro potřeby tohoto článku, jsou úplně jiná liga, než „naše“ tiskárny doma. Canon PIXMA TS8251 a PIXMA TS9550 SERIES jsou špičkové produkty, které nabízí opravdu kvalitní a profesionální možnosti tisku.

-------------

Tento článek vyšel s podporou Canon

Čti celý článek
redakce
4. pro 2018 Čtené 100x

Imunitní systém malých miminek se nejlépe vyvíjí a utužuje kojením. Mateřské mléko totiž obsahuje obrovské množství prospěšných látek, mezi které patří i ochranné protilátky a prebiotika (důležitá „potrava“ pro prospěšné střevní bakterie). Pokud maminka z jakéhokoliv důvodu kojit nemůže, může si vybrat z velké nabídky kvalitních umělých mlék, které se stále více a více snaží svým složením mateřskému mléku přiblížit.

Později, když do stravy děťátka začínáme zavádět pomocí příkrmů i jinou stravu, je velmi důležité dbát na to, aby šlo o co nejkvalitnější a postupně i nejpestřejší suroviny. Právě složení dětského jídelníčku má totiž obrovský vliv na správný vývoj imunitního systému. Nesmíme však zapomenout ani na dostatek pohybu na čerstvém vzduchu – dvě hodiny denně by mělo být minimum. Jde to téměř za každého počasí, jen je potřeba zvolit vhodné oblečení. Neméně důležitý je samozřejmě také kvalitní spánek.

Vybudovat dítěti silnou imunitu je velmi důležité pro celý jeho následující život. A i když je mu dopřán dobrý genetický základ a dbáme na všechny zásadní faktory, které vývoj imunity podporují, jsou tu některá rizikovější období, kdy je vhodné imunitu podpořit – nástup do školky, období chřipek, podzimní a zimní měsíce s nedostatkem slunečních paprsků a mnohé další. V těchto případech můžeme zvolit různé více či méně známé přírodní produkty, nebo můžeme vybírat z nepřeberného množství multivitaminů a jiných prostředků určených na podporu imunity. Vždy je však potřeba mít na paměti, že žádné syntetické vitamíny nenahradí pestrou stravu.

Pediatři vitaminy ve formě multivitaminových přípravků doporučují doplňovat hlavně před zařazením dítěte do většího kolektivu, v průběhu chřipkových epidemií nebo po již prodělaném onemocnění. Dobrou službu mohou vykonat i během podzimních a zimních měsíců – tedy v rizikovém období s vyšším výskytem nemocí jako je chřipka či nachlazení. Zvýšený výskyt těchto nemocí je způsoben hlavně častým přechodem z tepla do zimy, nepříznivým počasím a s ním omezeným pohybem venku, nebo také nedostatkem slunečních paprsků.

Pokud se tedy rozhodneme podpořit imunitu pomocí multivitaminů či jiných preparátů, určitě neuděláme chybu. Je však důležité volit přípravky vyvinuté speciálně pro děti! Mezi nimi pak vybíráme dle věku dítěte. Na místě je také věnovat pozornost jejich složení, protože není výjimkou, že dětské multivitaminy a prostředky na podporu imunity obsahují látky, kterým je lepší se vyhnout. Jde především o různá umělá barviva, sladidla a podobně. Ty pak mohou imunitu paradoxně spíše narušovat. A pozor – myslete také na to, že podávat dětem umělé vitaminy dlouhodobě, nebo dokonce trvale není zapotřebí, ba ani žádoucí! Tělo, které by si na nadbytečný přísun umělých vitaminů zvyklo, by po jejich vysazení mohlo reagovat stejně, jako by jich mělo nedostatek, i když by tomu tak nebylo.

Mezi vitaminy, které jsou velmi důležité pro správnou funkci imunitního systému, patří mimo jiné hlavně vitaminy C a D. Jejich dostatečný přísun, hlavně v zimních obdobích, kdy je nedostatek sezónní zeleniny a slunečních paprsků, můžeme zajistit i přírodními cestami. Vitamin C můžeme doplňovat např. pomocí citrusů, kvalitních nepasterovaných džusů, nebo třeba rakytníkového sirupu. Přísun vitaminu D, který organismus získává hlavně ze slunečního záření, můžeme podpořit konzumací mléčných výrobků (nejvíce vit. D má tvrdý sýr), tučných ryb (např. losos), nebo užíváním rybího oleje.

Z minerálních látek je pak pro podporu imunity důležitý především zinek, jehož nejbohatším přírodním zdrojem jsou dýňová semínka. U malých dětí můžeme při přípravě jídla použít místo semínek třeba dýňový olej. Z vynikajících přírodních prostředků, které se dnes dají najít v nejrůznějších přípravcích pro podporu imunity je pak na místě zmínit hlavně Echinaceu, což je léčivá rostlina a také betaglukany – posilující látky z hub.

V jídelníčku dětí se ale také často vyskytují suroviny, které májí naopak vliv na snižování imunity. Patří mezi ně například cukr. Je proto vhodné jej v jídelníčku dětí omezit a to nejen v rizikových obdobích. Vždyť palačinky, kaše i různé jiné dobroty můžeme ochutit např. javorovým nebo rýžovým sirupem, nebo třeba využít rozmixované či rozmačkané ovoce. Uvidíte, jak si děti pochutnají.

A nezapomeňte – pro zdravý vývoj dětí i jejich imunity je nejdůležitější pestrá a kvalitní strava, pohyb na čerstvém vzduchu, přiměřené otužování a dostatek kvalitního spánku. To je kromě lásky to nejcennější, co jim můžeme do života dát.

#imunita

Čti celý článek
redakce
4. pro 2018 Čtené 3461x

„Když mu bylo 6 týdnů, v noci nám spustil poplach, vylítli jsme. Ten děs, který jsme cítili, nejde popsat. Chlap k malému přiběhl první, volal na něj, Adam nereagoval, jen ležel, hned ho zvednul, zatřásl s ním a Adam se trhaně zhluboka nadechl. Já ani nebrečela, jen jsem se rozklepala. Jak Adam začal brečet, já spustila taky. Přítel mi dal malého do náruče, Adámek se napil a usnul. Seděli jsme s ním ještě dlouho a koukali, jak spí, jak dýchá, jak mele pusinkou ze spaní. Hrozný zážitek!“

„Prosím o radu, jak vybrat chůvičku a monitor dechu? Co by to všechno mělo mít a na co si dát při výběru pozor? Popřípadě nějaké tipy.“ Monitor dechu, který má hlídat miminko a upozornit na to, kdyby náhodou přestalo dýchat, se stal běžnou součástí výbavy každé novopečené maminky. Využívají se nejen v domácnostech, ale najdete je dnes i takřka v každé porodnici.

Pořídit nebo nepořídit monitor dechu?

Rodiče často řeší jednu zásadní otázku. Mám si monitor dechu koupit nebo je to zbytečné, a tak nutně ho nepotřebuji? Odpověď není jednoznačná. Obvykle si ho pořizují hlavně maminky prvorodičky, kterým dodává pocit klidu a jistoty.

„Monitor dechu jsme si pořídili taky a vůbec nelituji investice. Vím, že naše ročníky tuto vymoženost neměly, ale určitě bych byla každou chvilku v noci vzhůru a kontrolovala dech. Teď se pouze kouknu, že svítí zelené světýlko a spím dále. Budu ho používat tak do 1 roku,“ píše maminka bara_d.

Nejčastějším důvodem pro pořízení monitoru je strach ze syndromu náhlého úmrtí dítěte SIDS. Ten se může u dětí projevit z ničeho nic přibližně do 1 roku dítěte. Za SIDS je označováno každé úmrtí, které proběhlo u zdravého dítěte bez zjištění příčiny. Monitor dechu ovšem této události zabránit nedokáže, ale umí upozornit na to, že miminko přestalo dýchat a vy máte možnost urychleně jednat a zachránit mu život.

Obvykle jsou monitory dechu nastaveny tak, že když nezaregistrují do 20 vteřin nadechnutí dítěte, začnou hlásit na poplach. Vy tak můžete zavolat záchranku a rychle zahájit resuscitaci. S tím souvisí i znalost první pomoci pro novorozence a malé děti, kterou byste měli rozhodně ovládat.

Se svým příběhem, jak monitor dechu zachránil život jejímu synovi, se svařila jedna z maminek na koníku: „Když jsme čekali první dítko, hned jsme se shodli, že monitor pořídíme. Kamarádky holčička měla SIDS, tak jsme měli o to větší strach. Dostali jsme Nanny od rodičů pro miminko. Měli jsme dvě desky - jednu na stálo v postýlce a jednu, když jsme někam jeli. Adam dostal monitor hned v porodnici a doma na něm spinkal od začátku. 

Když mu bylo 6 týdnů, v noci nám spustil poplach, vylítli jsme. Ten děs, který jsme cítili, nejde popsat. Chlap k malému přiběhl první, volal na něj, Adam nereagoval, jen ležel, hned ho zvednul, zatřásl s ním a Adam se trhaně zhluboka nadechl. Já ani nebrečela, jen jsem se rozklepala. Jak Adam začal brečet, já spustila taky. Přítel mi dal malého do náruče, Adámek se napil a usnul. Seděli jsme s ním ještě dlouho a koukali, jak spí, jak dýchá, jak mele pusinkou ze spaní. Hroznej zážitek!

Adam je v pořádku, paní doktorka říkala, že se možná jen zapomněl nadechnout. Pak jsme měli ještě jeden poplach, snad planý, Adam normálně dýchal a začal hned plakat. V postýlce jsme monitor nechali, dokud v ní Adam spal. Jak se začal už hodně pohybovat, nepouštěla jsem ho každou noc, ale když byl nemocný, měl teplotu nebo se přes den třeba uhodil do kebulky (byl to náš ozembouch, lítal jako blázen a padal jako hruška a samozřejmě nejlépe těsně před spaním). Měla jsem tak větší jistotu.“

Rozdíl mezi chůvičkou a monitorem dechu

Dětská chůvička a monitor dechu mají různé využití.

Dětská chůvička: přenáší hlavně zvuky a někdy i video. Hodí se hlavně do větších bytů nebo rodinných domů. Miminko spí třeba v pokoji a vy jste na zahradě nebo opačně. Díky chůvičce bezpečně poznáte, že je vzhůru. Využít ji lze i pro větší dítě.

Monitor dechu: ten se hodí hlavně pro novorozence nebo pro kojence přibližně do té doby, než se v postýlce začne příliš hýbat. Hlídá dech miminka a kdyby se něco dělo, dá vědět hlasitým alarmem. Nesnímá zvuky.

Rozdělení monitorů dechu

„Chci koupit monitor dechu a nemůžu se pořád rozhodnout jaký typ. Jestli koupit ten, co se používá v postýlce - tzn. deska pod matrací (Babysense II, Nanny) nebo koupit monitor přímo na plenku (Respisense)? Můžete mi prosím napsat vaše zkušenosti, případně pro a proti,“ ptá se maminka frity.

Na trhu se můžete setkat s monitory deskovými, na plenku nebo kombinovanými s chůvičkou. Při výběru vám může pomoci otázka, zda bude vaše miminko spát jen v postýlce nebo ho chcete kontrolovat i v kočárku nebo přenášet mezi několika postýlkami.

Deskový monitor dechu

Deskový monitor dechu je nejčastěji využívaným typem. Jedná se o desku opatřenou senzory, která je napojena na řídící jednotku. Pokud deska se senzorem vyhodnotí, že u miminka došlo k zástavě dechu, pošle signál do řídící jednotky a spustí se vizuální a zvukový alarm.

Snímací deska se pokládá pod matraci, na které miminko spí. Při koupi matrace myslete na to, že některé mohou být příliš silné pro použití monitoru a ten pak nefunguje správně. U nedonošených miminek nebo takových, které mají nízkou váhu či nějaký zdravotní problém, můžete dát desku přímo pod prostěradlo.

Deska nemá ležet na laťkovém roštu, aby se nezničila. Použijte raději podložku z pevného materiálu. Jestliže používáte více postýlek, kupte si dvě vyhodnocovací desky. Pak vám stačí přenášet jen vyhodnocovací jednotku a samozřejmě miminko.

Dvě vyhodnocovací desky a jednu jednotku nemůžete použít pro dvojčata. Musíte mít dvě desky a dvě jednotky.

Kdy se deskový monitor dechu hodí a kdy ne?

Deskový monitor se hodí hlavně tehdy, když dáváte miminko nejčastěji spát do své postýlky. Není totiž vhodný na časté převážení a přemisťování snímací desky. Jeho instalace je velmi jednoduchá a zvládne ji každý.

Monitor dechu na plenku

„Monitor dechu na plenku vozíme s sebou na návštěvy nebo v kočárku, protože je prostě skladnější. Jedinou nevýhodu klipsu vidím u miminek, která ráda spí na bříšku nebo boku, že pak klipsa může tlačit, ale nikam nesjíždí a na plence drží super,“ pochvaluje si maminka z diskuze Jaký monitor dechu je lepší.

Monitor dechu na plenku je skladnější a mobilní alternativou deskového monitoru. Samozřejmě se liší i velikostí, která je mnohem menší. Připíná se na plenku dítěte a je možné ho kdykoliv a kamkoliv přinášet. Opadá přesouvání desky a zapojování řídící jednotky. Obdržíte vše v jednom a vaše dítě je pod neustálým drobnohledem. Je ovšem potřeba podotknout, že monitor dechu funguje jen tehdy, když je dítě v klidu. Využijete ho na spoustě míst a nehrozí, že zvednete dítě z postýlky a spustíte tak alarm.

Kdy se monitor dechu na plenku hodí?

Hodí se hlavně ve chvíli, kdy víte, že vaše dítě nebude spát jen ve své postýlce, ale třeba i u vás v posteli nebo v kočárku na zahradě. Má ovšem i svá negativa, například trochu omezenější pohyb dítěte. Živějšímu dítěti také může připevněný monitor na plence trochu vadit. Přikrytí peřinkou by mohlo trochu ztlumit zvuk vycházející z jednotky.

Monitor dechu kombinovaný s chůvičkou

Oblíbené jsou také výrobky kombinující funkci monitoru dechu a klasické chůvičky. Máte tak rovnou dva přístroje v jednom. Tyto modely jsou dražší a často vyjde levněji koupě chůvičky i monitoru zvlášť. Navíc monitor dechu potřebujete kratší dobu než chůvičku, takže ho třeba po půl roce můžete prodat a chůvičku používáte i několik let.

Jaký má monitor dechu dosah?

Monitory dechu mají řídící jednotky umístěné u podložky nebo jsou připevněny k plenkám dítěte. Dosah se u nich vlastně vůbec neřeší, protože signál se spouští přímo ze zařízení. Proto mějte monitor dechu umístěný tam, kde ho slyšíte a nepřeslechnete ho určitě ani v chůvičce.  

Dosah vás zajímá jen u kombinovaného monitoru dechu u části, kterou tvoří chůvička. Mezikus, který je součástí výbavy, si umístíte tam, kde se zrovna nacházíte. Dosah se udává v metrech, ale konkrétní parametr se prezentuje v ideálních podmínkách a na volném prostranství, proto ho berte raději s rezervou. Zdi, stropy apod. dosah rozhodně zkracují a z 250 metrů může být najednou třeba 50 metrů.

Vyskytují se u monitoru dechu plané poplachy?

„Mám 21denní holčičku a už jsem dvakrát musela zasahovat při poplachu u monitoru dechu, začal pískat, že miminko nedýchá. S malou jsem zatřásla a hned otevřela očka, myslíte, že to dělá plané poplachy? Monitor byl přesně pod ní, takže se nemohlo stát, že by byl špatně nastavený pod miminkem. Co si o tom myslíte? Někde jsem četla že se miminka kolikrát zapomenou nadechnout,“ neví si rady maminka dee23.

Často se v různých diskuzích dočtete o tom, že rodiče monitor dechu nepoužívají proto, že dělá plané poplachy. Jenže nikdy nevíte, zda se jednalo opravdu jen o planý poplach nebo o pravý. Může se stát, že miminko zapomnělo dýchat, ale jakmile se spustil poplach, dítě se znovu nadechlo.

K planým poplachům může docházet při špatné instalaci nebo kvůli příliš silné matraci. Poplach se může spustit i tehdy, kdy se dítě přetočí a snímací deska ho přestane snímat.

Kolik zaplatíte?

„Používala jsem Nanny do 9 měsíců, pak jsme jeli na dovolenou a po dovolené jsem ho už nezapnula, takže ukončení monitorování se obešlo bez nervů. Párkrát za těch 9 měsíců spustil poplach, několikrát to bylo určitě plané (malá se skutálela na stranu), ale dvakrát si nejsem jistá, zda byl poplach planý nebo skutečně malá nedýchala. Rozhodně ho doporučuji a jsem ráda, že jsem ho používala. Kupovala jsem ho přes internet za 2100 Kč,“ psala ankava z Modrého koníka.

Ceny monitorů dechu nejsou úplně nejnižší, ale je to investice, která se určitě vyplatí a za ten klid stojí. Navíc ho pak poměrně jednoduše prodáte, takže konečná investice tak vysoká nebude. Značek se prodává hned několik, ale velké cenové rozdíly v nich nehledejte. K prověřeným a oblíbeným značkám mezi maminkami patří Babysense, Baby Control Digital, Hisence Monitor, Snuza Monitor a další.

Nový deskový monitor dechu seženete za cenu kolem dvou tisíc. Od tří tisíc koupíte plenkový monitor dechu nebo ve variantě pro dvojčata či takový, který má v balení více desek.

„Tak dají se půjčit v porodnici, ale já si ho za tu samou cenu koupila použitý tady na bazaru a pak ho asi se ztrátou 200 Kč prodala. Byl to tedy monitor s certifikátem, že byla pár měsíců předtím zkontrolovaná funkčnost, což si myslím, že ty z porodnice ani nemají, že by po každé výpůjčce dali ten monitor odborně zkontrolovat,“ zkušenosti s monitorem z druhé ruky mají i maminky na Modrém koníku.

Jestliže chcete ušetřit, zkuste monitor sehnat z druhé ruky nebo si ho půjčit. Použitý vždy pečlivě zkontrolujte, zda funguje, jak má. Bezpečnější variantou jsou půjčovny a na určité období si ho můžete zapůjčit i z některých porodnic. Obvykle se platí kolem tisíce korun za půl roku. Přesné podmínky zjistíte v porodnici.

Kam umístit monitor dechu?

Monitor dechu umisťujete podle jeho typu. Ty, které patří za plenku, se dávají na bříško přibližně v úrovni pupíku, aby se dotýkaly bříška. Deskové a kombinované s chůvičkou patří pod matraci. Jak už jsme zmínili, zjistěte si, jakou maximální tloušťku může matrace mít. Deska má být položená tak, aby zabírala co největší plochu pod miminkem. V případě nutnosti můžete pořídit i desky dvě, tím pokryjete plochu celé postýlky.

Čti celý článek
redakce
3. pro 2018 Čtené 2955x

„Málokdo si uvědomuje, jak rozsáhlé problémy si můžeme způsobit tím, že se v přehnané míře a bez přemýšlení vystavujeme dennodenně chemikáliím,” říká Pavla Pavlištová, která radí, jak si vytvořit non toxic domácnost. V poradně přírodní léčby alergií, ekzémů a dermatitid tady na Modrém koníku se jí můžete zeptat na cokoliv. 

V dnešním článku vám přinášíme rozhovor s Pavlou Pavlištovou na téma non toxic domácnost. Pavla Pavlištová je již 4 roky jedním ze správců facebookové skupiny Svět non toxic a předsedkyní stejnojmenného spolku. Činnost spolku a skupiny je zaměřena zejména na eliminaci škodlivé chemie v každodenním životě, v první řadě v kosmetice, drogerii a domácnosti. Skupina se primárně věnuje prevenci kontaktních dermatitid, atopických ekzémů a alergií. Snaží se šířit osvětu o rizicích, která představují syntetické složky kosmetiky a drogerie. Dále nabízí praktické návody, jak a čím tyto potenciálně nebo prokazatelně škodlivé látky nahradit.

Můžete čtenářkám, prosím, popsat, jak vypadá taková non toxic domácnost?

Non toxic domácnost vypadá velmi skromně. Nenajdete v ní běžný prací prášek ze supermarketu, aviváž, čistič wc a podlah, osvěžovač prostoru a další konvenční drogerii a kosmetiku. Většinu péče o tělo nahrazuje bezpečná, tzv. „jedlá“ kosmetika, založená na přírodních surovinách, zejména olejích a přírodních máslech, případně kosmetika s vhodným složením od prověřených výrobců. Úklid v netoxické domácnosti nezajišťuje Mr. Proper, ale prací soda, ocet a přírodní mýdlo. Netoxická domácnost ale není jen úklid a praní, je důležité věnovat pozornost také materiálům (nábytek, textil, nádobí) jaké tvoří náš domov. V netoxické domácnosti se snažíme eliminovat ty materiály, které prokazatelně vylučují toxické látky a nahrazovat je těmi bezpečnějšími.

Jak jste se k této problematice dostala? Co vás přimělo vydat se tímto směrem?

Na cestu non toxic mě přivedly moje dlouhotrvající zdravotní potíže. Vlastně to byl trochu paradox, protože jako zpěvačka jsem byla dlouhé roky v neustálém kontaktu s konvenční kosmetikou. Make-up, dekorativní kosmetika, barvy na vlasy, parfémy... Příliš jsem nepřemýšlela o tom, jak moc mi tyto zkrášlovací pomůcky mohou negativně ovlivnit zdraví. Nicméně zdravá jsem nebyla. V 25 letech mi lékaři diagnostikovali endometriózu. Léčila jsem se nejprve pod taktovkou oficiální medicíny, neměla jsem nikdy před mým „non toxic“ životním stylem důvod hledat jiné cesty, zcela jsem důvěřovala konvenční medicíně. Ale potíže s endometriózou nebyly jediné, přidaly se hormonální problémy, dlouhodobě mě trápila špatná pleť. V mých 36 letech potíže s pokožkou zřejmě i vlivem stresu a vyčerpání vygradovaly a objevil se mi poprvé v životě rozsáhlý ekzém v obličeji.

Moje pleť byla jako v ohni, nemohla jsem se normálně líčit nebo namazat krémem, aniž by moje pleť prudce nereagovala. Pochopitelně jsem to tehdy řešila s dermatologem a podstoupila standardní topickou léčbu. Ta mi ale stav ještě více zhoršovala. Kortikoidy, antibiotika, antimykotika, jiné kortikoidy, různé mastičky... Připadala jsem si jako pokusný králík.

Nikdo neřešil, proč se mi to děje, pouze jsem obdržela další recepty na masti a doporučení na velmi drahou kosmetiku. Moje nedůvěra k terapii se zvětšovala souběžně s tím, jak lékařka stále měnila názvy pro mé ekzémy. Jednou to byl atopický ekzém, pak se rozhodla, že jde o seborhoickou dermatitidu, později jsme přidali periorální dermatitidu. Vnitřně jsem cítila, že agresivní chemická léčba mi více ubližuje než pomáhá. Zhruba po roce této neúspěšné terapie jsem učinila rozhodnutí opustit tuto cestu a začala jsem sama hledat jiné možnosti léčby. A jak už to v životě bývá, když člověk převezme zodpovědnost za své problémy do svých rukou a přestane se spoléhat na pomoc zvenčí, začnou se dít věci.

Najednou mi začaly do mého prostoru přicházet informace a lidé, díky kterým jsem se dostala až do „světa non toxic“. Brzy jsem zjistila, že moje svědivá pokožka hlavy byla důsledkem nesnášenlivosti běžných sulfátů. Kdyby mě na tuto možnost upozornila lékařka, ušetřila bych si mnoho trápení a zbytečné kortikoidové léčby. Ve skupině Svět non toxic jsem pečlivě nastudovala všechny informace a velmi rychle zavedla non toxic domácnost. Musela jsem přehodnotit a přebudovat celou svoji péči, ale vrhla jsem se do toho s přesvědčením, že to má smysl. Po nějaké době jsem skutečně zaznamenala i pozitivní výsledky s pletí.

Chemický „detox“ se vyplatil, ekzém zmizel a po nějaké době mi ustaly i potíže s mnohaletým akné. Mohu zcela upřímně konstatovat, že teprve teď, ve svých 42 letech, se těším z pěkné pleti, kterou jsem od puberty nikdy neměla. Za nějaký čas se non toxic stalo zároveň mým koníčkem a velkou vášní. Největší odměnou mi bylo uzdravení z endometriózy, s tím jsem už ani nepočítala. Je to nemoc, se kterou si oficiální medicína v podstatě neumí poradit. Málokdo si uvědomuje, jak rozsáhlé problémy si můžeme způsobit tím, že se v přehnané míře a bez přemýšlení vystavujeme dennodenně chemikáliím. Jsem přesvědčená, že mému tělu to neprospívalo ani lokálně, ani hormonálně. Potíže se nemusí projevit hned, ale po mnoha letech expozice škodlivým chemickým látkám už toho moje tělo mělo prostě dost a začalo se bránit. Začátky nebyly snadné, nejde jen o to změnit mýdlo a parfém, non toxic je tak trochu životní styl, člověk musí začít také jinak přemýšlet, musí se naučit obhájit si svůj postoj také u partnera, rodiny a ve společnosti.

Co byste poradila maminkám, které se rozhodnou, že chtějí v tomto směru něco změnit, ale vlastně zjistí, že vůbec neví, jak začít? Přeci jen změnit vše najednou nelze. Kde a jak tedy začít?

Pokud jim to čas umožňuje, nejideálnější je asi přidat se k nám do skupiny, kde si postupně samy vše nastudují. Ve skupině nabízíme kompletní a detailní informace v ucelených souborech dle témat (např. praní, úklid, doporučené non toxic produkty, péče o pleť, atd.). Ne každý má ale facebookový účet, v tom případě se již brzy dočká našich webových stránek, které budou také poskytovat souhrnné informace, jak vlastně zavést non toxic domácnost a péči, čemu se vyhnout, kde lze sehnat a nakoupit non toxic produkty. Nově také bude možné se mě na cokoliv z oblasti non toxic zeptat v poradně zde na Modrém koníku, kde vám ráda poradím.

Každý může začít postupně a v klidu, krok za krokem. Nejjednodušší je změnit mýdlo, to je otázka jednoho jediného kroku. Dále bych volila změnu pracího prášku za non toxic verzi, to je nesmírně důležitý krok. A pak už to půjde skoro samo.

Jakou nejdůležitější změnu v rámci snížení toxicity v domácnosti by měl podle vás udělat úplně každý? Co je ten největší jed?

Už jen interiér v domácnosti je rozsáhlé téma, například mnoho nábytku a podlah vylučuje velké množství toxikálií, což bylo i opakovaně dokázáno. Zmínit můžeme škodlivý formaldehyd, ten je často součástí lepidel v nábytku. Mimo jiné způsobuje podráždění sliznic, podílí se na vzniku alergií a astmatu. Bohužel to není jediné riziko, máme tu třeba bromované zpomalovače hoření, běžně přítomné v kobercích, matracích a plastech. Začít se více zajímat o problematiku je tedy velmi důležité. Jako první mírná výpomoc mohou sloužit například některé druhy pokojových květin, které dokáží „vychytávat“ mnohé škodlivé látky v obytném prostoru.

Než si nováček nastuduje, jakým materiálům se vyhýbat a čemu dávat přednost, může ale mnoho změn učinit již v rámci kosmetiky, praní a úklidu. Netoxická péče začíná praním, to by měla být priorita na začátku non toxic péče. V prádle trávíme spoustu hodin denně, v noci jsme ve styku s ložním prádlem, prací prášek je přítomný ve vláknech. Syntetické vůně, konzervanty a další dráždivé složky z pracího prášku nebo gelu jsou mnoho hodin denně ve styku s naší pokožkou. Dýcháme je, pronikají nám do všech systémů v těle, kumulují se. Většina dětí i dospělých s ekzémy reaguje negativně právě na komerční prací prášky, tato zkušenost se u nás ve skupině stále dokola potvrzuje.

Škodlivých látek v kosmetice a drogerii je celá řada, mnoho z nich jsou prokázané silné alergeny, ale kdybych měla jmenovat jednu jedinou, která je nejen v naší komunitě, ale také mezi odborníky na toxikologii, endokrinologii a environmentální oblast považována za silně rizikovou, byla by to syntetická vůně. Ve složení je označovaná jako parfum nebo fragrance. A je prakticky všudypřítomná v běžných produktech. Najdete ji dokonce i v hypoalergenní kosmetice, v pracích prášcích a gelech pro děti nebo ve vlhčených ubrouscích. Pochopitelně je to hlavní složka parfémů, deodorantů, neutralizérů pachu v domácnosti, kosmetiky, bohužel i té dětské.

Syntetická vůně může obsahovat jednu, dvě nebo dokonce stovky chemikálií. Na rozdíl od všech dalších složek nemusí být konkrétní složky syntetické vůně uvedeny v INCI produktu, složka „parfum“ má legislativní výjimku. Není žádným tajemstvím, že syntetické vůně a parfémy obsahují ftaláty. Ftaláty známe z PVC, jsou to změkčovadla a rozpouštědla, která se často používají i v kosmetice, protože pomáhají udržet vůni. Kromě těchto benefitů ale bohužel oplývají mnohými riziky. Studie uvádějí např. vrozené vady, vliv na výskyt rakoviny prsu, neplodnost, diabetes, obezitu, autoimunitní poruchy a také autismus a ADHD, pokud se ftalátům vystavuje těhotná maminka. Kromě ftalátů mohou být ve vůni obsaženy také další škodlivé složky, včetně aldehydů, toluenů a chemikálií odvozených z ropy.

Maminky dnes velmi často řeší u svých dětí různé ekzémy a alergické reakce. Nakupují různé mastičky a nic moc na to nezabírá. Co byste jim poradila ze svého pohledu vy?

Radila bych nespoléhat se na to, že potíže s ekzémem zvládne kosmetika nebo léky od lékaře. Nic z toho neřeší příčinu. Léky jsou někdy nutné, ale musíme si uvědomit, že kortikoidy a lokální masti potlačují symptomy, projevy zánětu, ale pokud je například ekzém odpovědí na opakované vystavení dráždivé látce, nepomůže trvale skutečně nic jiného, než vyhnout se expozici. Netoxická péče pomůže vždy, dokonce i tehdy, když je ekzém ovlivněný potravinovou intolerancí, nebo agresivní imunitní reakcí. Chemikálie působí nejen na naši kůži, ale ovlivňují také imunitu a hormonální systém. Každá osoba s alergií, astmatem, ekzémem nebo onkologickou nemocí by měla netoxickou péči zavést neprodleně. U pacientů s alergií a ekzémy radím vždy jednoduché pravidlo: méně je někdy více. Přechod na non toxic domácnost a péči může významně pomoci, dále je důležité věnovat pozornost zdravému střevu, respektive pečovat o svůj střevní, ale také kožní mikrobiom. Nadužívání chemie a léků oba tyto systémy narušují.

Látkové pleny používá stále více maminek, protože jsou „zdravější” než jednorázové. V čem je u těch jednorázových problém?

Klasické komerční jednorázové plenky jsou bělené chlórem, savé jádro obsahuje velice škodlivé látky a navíc se v přírodě rozkládají cca 400 let. Takže opravdu nejsou příliš ekologické. Už jen samotné bělení chlórem představuje významné riziko. Často se totiž bělí elementárním chlórem, kde jako vedlejší produkt při bělení vzniká rakovinotvorný dioxin. Když se podrobněji podíváme na to, z čeho se běžná jednorázová plena skládá, není to hezké čtení. Obsahují pochopitelně plast (ropa), latex, tributyltin (i nejmenší koncentrace tributyltinu může poškodit imunitní systém dítěte a ovlivnit hormonální systém) a další chemické látky jako syntetické parfémy, o kterých jsem mluvila výše, deodoranty, antioxidanty nebo krémy (mohou přispívat k bolestem hlavy a tvorbě vyrážek). Plášť (polyethylen) je vlastně materiál mikrotenového sáčku, je nebezpečný hlavně pro chlapce, protože není prodyšný a zvýšená teplota ve varlatech může vést ke špatnému reprodukčnímu potenciálu v dospělosti. Savé jádro obsahuje 5-10x více superabsorpčního polymeru (SAP) než ve zdravějších verzích jednorázových plen. Jednoznačně nejbezpečnější variantou zůstávají látkové pleny.

Jak vypadá zdravé, netoxické stravování? Musí být vše BIO?

Pokud by označení BIO byla záruka absolutně neškodlivé potraviny, bylo by to ideální. Bohužel ani v případě BIO certifikace se nelze vyhnout některým negativním aspektům, jakými jsou například těžké kovy nebo mykotoxiny, to musím v rámci objektivity připustit. Nicméně stále dávám přednost ovoci a zelenině z lokálního zdroje od prověřeného ekologicky pěstujícího farmáře. Osvědčilo se mi to. Naučila jsem se díky tomu vařit z lokálních a sezónních surovin, což považuji za zdravější způsob stravování, který zároveň respektuje naše tradice a to, jak jsme přirozeně nastaveni.

Nevidím žádné benefity v tom, když člověk žijící v našem klimatickém pásmu konzumuje během zimy postřikem ošetřené citrusy nebo jahody z umělé pěstírny kdesi ve Španělsku. Naši přímí předci na zimu nakládali zelí, ovoce se konzumovalo hlavně v sezoně, zralé a tehdy, když přišel jeho čas. To se snažím respektovat. Netvrdím, že v netoxickém stravování musí být každá potravina BIO, nicméně doporučuji upřednostňovat vlastní nebo lokální prověřené zdroje. Kvalitní potraviny se dají sehnat i bez BIO certifikace, vždy záleží na poctivosti a smýšlení daného farmáře a pěstitele. Samozřejmostí je tzv. real food, tedy vařit z kvalitních surovin, nepoužívat průmyslově upravená jídla a škodlivá éčka.

Někomu stačí k hygieně a péči o tělo pouze voda, ale většina lidí používá kosmetické přípravky a nechce se jich vzdát. Můžete obecně nastínit, čeho se vyvarovat, aby byla kosmetika co nejméně toxická?

Předně bych chtěla zmínit, že netoxická péče nerovná se žádná péče. Osobně například nepraktikuji mytí vlasů pouze vodou, používám šampony s přijatelným složením. Uvědomme si, v jakém prostředí žijeme. Například vlasy ochotně nachytají smog nebo cigaretový kouř. Během dne se často dotýkáme kontaminovaných věcí a tím nemyslím jen bacily, ale také styk s materiály obsahujícími například těžké kovy nebo ftaláty. Rozumná očista je na místě, nicméně mnoho lidí zaměňuje mytí za sterilizaci a vede se svým tělem a jeho ekosystémem chemickou válku. Netoxická kosmetika by měla co nejvíce respektovat potřeby pokožky a nenarušovat její funkce. Neměla by obsahovat syntetické a ropné složky. V netoxické kosmetice nemají co dělat syntetické vůně a barviva, ani silné a dráždivé konzervanty, u kterých je často alergizující potenciál banalitou proti tomu, jaká mají další negativa.

Lidé by se měli vyvarovat zbytečností jako jsou tekutá mýdla a sprchové gely, ty je velmi snadné vyměnit za zcela přírodní mýdla na bázi olejů, je to jen otázka zvyku. Někteří výrobci umí vyrobit mýdla a gely i v tekuté podobě bez škodlivých antibakteriálních přísad (takovou je například toxický triclosan) a syntetických konzervantů. K tomu ale musí již člověk umět číst složení nebo vědět, kde takové šetrnější produkty nakoupit. Rozhodně přehodnotit umělé vůně, to je významně pozitivní krok k lepšímu zdraví. Příjemnou a zdravou vůni lze docílit správným použitím kvalitních esenciálních olejů. Krémy, micelární vody a produkty s vodní složkou musí být vždy konzervované, většinou obsahují dráždivé a sporné konzervanty, často vyloženě toxické. Méně rizikové jsou oleje a másla a jejich směsi. Pokud jsou tyto bezvodé, nemusí obsahovat konzervant. Pokud si spotřebitel přeje nakoupit co nejšetrnější kosmetiku v běžných řetězcích, může se řídit některými přísnými certifikáty pro přírodní kosmetiku, jakými jsou například Natrue nebo BDIH. Běžně jsou s těmito certifikacemi k dostání produkty od firem Weleda nebo Lavera, dokonce i některé výrobky od běžně dostupné značky Alverde odpovídají non toxic péči.

Jak byste doporučila maminkám, aby v rámci hygieny pečovaly o své malé děti? Je potřeba nějaká zvláštní péče? Jaké by mělo být složení dětské kosmetiky?

Miminka nepotřebují zvláštní péči, rozhodně je vhodné volit co nejméně syntetiky a chemie. Nejlepší je umývat je čistou vodou, pokud máme hodně chlórovanou, lze pořídit sprchový filtr. Na znečištěný zadeček postačí kvalitní přírodní mýdlo bez jakékoliv parfemace. K promazání po koupeli může maminka vyzkoušet čistý mandlový, meruňkový nebo jojobový olej, případně vhodné směsi olejů a másel. Někteří výrobci nabízejí pěkné produkty na této bázi bez konzervantů a parfemace, například dětské tělové máslo od Purity Vision je běžně dostupné v řetězcích DM. Malým dětem bych se snažila co nejméně narušovat přirozený kožní biom chemií, to posílí jejich obranyschopnost.

Dětská kosmetika by neměla obsahovat žádné vůně a je lepší se vyhnout i přírodním silicím, kvůli možné senzibilizaci a alergiím. Neměla by být na bázi ropy (vazelína, parafín), ale na bázi čistých 100% nerafinovaných olejů a másel. Maminky by se měly vyhýbat vlhčeným ubrouskům (obsahují parfum, konzervant, atd.), neměly by používat antibakteriální a desinfekční gely (narušují, vysušují pokožku a škodí kožnímu biomu), nepoužívat tekutá mýdla, ale tuhá přírodní mýdla na bázi olejů. U dětí, které ještě neumí plivat zubní pastu, je vhodné kupovat pastu bez fluoridů (pokud je přijímán orálně, je neurotoxický) a bez syntetických pěnidel (SLS, SLES) a konzervantů. Takové pasty opět nabízí výše zmíněná Weleda, nebo dánská značka Urtekram.


Nějaké té nemoci u dětí se asi nikdo nevyhne. Jaký máte názor na dětské léky a jejich toxicitu? Poradíte maminkám nějaké jiné, alternativní řešení?

Léky určené na konkrétní potíže a stav pochopitelně musí indikovat lékař a netroufla bych si bez znalosti konkrétního případu hodnotit, nakolik takové léky lze alternovat, mnohdy jsou zcela na místě. Pokud se však budeme bavit o volně prodejných lécích a doplňcích, které jsou celkem bezmyšlenkovitě dětem podávány, tam si dovolím zmínit, že většinu z nich lze úspěšně a netoxicky nahradit. Například dětské koliky mnoho maminek řeší Espumisanem, který již obsahuje pomocné látky, například konzervant kyselinu sorbovou (databáze „éček“ Fér potravina ji hodnotí nepříliš dobrým skóre škodlivosti č.3) nebo soli acesulfamu. Koliky často rozvolní správná masáž bříška, úprava stravy, bylinné čaje nebo lze zvolit šetrnější variantu, např. Babycalm.

Ve skupině Svět non toxic máme vypracovaný soubor Lékárnička, kde maminky najdou tipy na různé šetrnější alternativy pro řešení drobných potíží. Zejména lokálně lze nahradit prakticky většinu běžné léčebné kosmetiky s nevhodnými látkami. Například oblíbený Sudocream, tam si lze i doma vyrobit netoxickou variantu s uklidňujícím oxidem zinku, bez ropy a toxické syntetické vůně.

Kdyby vám chtěl někdo oponovat, jistě by řekl, že se kvůli chemickým látkám okolo nás dělá velký humbuk, že výrobci musí splňovat dané normy, aby například kosmetika, dětské pleny a léky neublížily a že když se používá vše s mírou, tak nám to nic neudělá. Proč se to dnes tedy tolik řeší? V čem je obecně problém?

Z mého pohledu je problém hlavně v tom, že nelze spolehlivě určit tu „zdravou míru“. V dnešní době, kdy jsme zvyklí nadužívat nejen kosmetiku, ale používat chemikálie prakticky v každodenní životě, aniž bychom se zamýšleli nad složením a skutečnou nutností je používat, se snadno již během dne škodlivé látky nakumulují v organismu nad tu bezpečnou a snad ještě zdravou míru. Další rizika představuje kromě tohoto kumulativního efektu také odborníky zmiňovaný koktejlový efekt.

Žádná laboratoř na světě není schopná vyhodnotit a otestovat vzájemné působení stovek a tisíců látek, s jakými přichází náš organismus do styku prakticky každou minutu. Testy nezohledňují rozdílné a proměnlivé podmínky. Bezpečná koncentrace škodlivé látky tak, jak ji stanoví úřad, nemusí být bezpečná v okamžiku, kdy jsme jí vystavováni opakovaně, kdy na nás chemické látky působí v různých kombinacích, kdy naše hormony kolísají v různých fázích života nebo když jsme nemocní. Alergik běžně reaguje i na stopové množství škodlivé látky, stanovené normy jsou v jeho případě pak zcela irelevantní.

Další problém je druhotná kontaminace při výrobě, která se nemusí vždy odhalit a škodlivá látka se díky procesu výroby dostane i tam, kde být nemá. O tom, že toto nebezpečí hrozí dokonce i u striktně kontrolovaných položek, jakými jsou léky, svědčí například aféra z července 2018, kdy se musely stahovat z oběhu léky na vysoký tlak a srdeční selhání obsahující látku valsartan. Tyto léky byly v oběhu na celém světě, užívaly ho tisíce pacientů. Ukázalo se, že valsartan je kontaminovaný nebezpečným karcinogenem. Léky znečistila chemikálie, která se používá u raketových paliv. Onou „nečistotou“ byl nebezpečný a silný karcinogen N-nitrozodimetylamin (NDMA). Patrně šlo o chybu ve výrobě. N-nitrozodimetylamin může být toxický a způsobuje nádory v játrech, ledvinách a v dýchacím ústrojí. Vystavení vysokým hladinám může způsobit poškození jater a vyvolat rakovinu.

Mnoho produktů běžné spotřeby se dnes vyrábí mimo země EU. Není v silách úřadů striktně kontrolovat všechny tyto výrobky, zodpovědnost nese výrobce a prodejce. Mnohonásobně překročené limity škodlivých látek byly xkrát odhaleny i ve výrobcích pro děti (ftaláty v hračkách, formamid v pěnových puzzle, několikatisícinásobně překročené limity toxického kadmia v bižuterii). Taková zjištění se většinou trestají pokutou, nebo stažením dané šarže z oběhu, ale vždy to je spíše hodinu po dvanácté, než za 5 minut 12. Doporučení k přezkoumání škodlivých a potenciálně škodlivých látek jsou v rámci evropské chemické politiky REACH stále v procesu, zdaleka není vše zkontrolováno a zavedeno do praxe. V běžné kosmetice se můžeme setkat s těžkými kovy nebo genotoxickými látkami, které teprve studie zkoumají, kontrolovat a omezovat potenciálně rizikové látky s ohledem na jejich obrovské množství je proces zdlouhavý a ne vždy se setká u výrobců a politiků se vstřícností. Nezapomínejme, že ve hře jsou silné ekonomické zájmy.

Je něco, co nepadlo v rozhovoru a chtěla byste to maminkám vzkázat nebo poradit?

Ráda bych maminkám vzkázala, že netoxická domácnost a péče je jeden z kroků, kterým mohou svému dítěti upevnit zdraví a také mu do budoucna díky správným návykům pomoci k lepšímu fungování hormonálního a reprodukčního systému a k lepší obranyschopnosti. Nestojí to moc peněz, jen je potřeba se o věci aktivně zajímat. Žádná instituce, lékař, ani lékárník to za vás neudělá. V dnešní době je nezbytné, aby spotřebitel přebral břímě informovanosti na sebe a sám se aktivně vzdělával v oblasti prevence zdraví. Změna nemusí být pro maminku stresující, naopak, lze to pojmout jako nové poznání a cestu k větší svobodě a nezávislosti, kterou nám konzumní společnost do jisté míry negativně ovlivňuje.

Mockrát děkuji za rozhovor a přeji, ať se vám daří a vaše práce, která je spíše posláním, vás dále naplňuje a pomáhá.

Více o Pavle Pavlištové:

Pavla v týmu skupiny non toxic působí 4 roky, podílí se na tvorbě informativních souborů, denně se věnuje pomoci pacientům s kontaktní dermatitidou a dalšími ekzémy. Spolu s ostatními členy týmu radí zejména maminkám, jak si zařídit netoxickou domácnost a péči o tělo. Věnuje také hodně času studiu terapeutické stravy a fytoterapie, působí jako přednášející na akcích a besedách na téma non toxic péče. V soukromém životě a práci se věnuje muzice a kynologii. Její netoxickou domácnost s ní v současné době sdílí kromě partnera ještě 3 kočky.

Čti celý článek
redakce
2. pro 2018 Čtené 824x

„Myslím, že dnešní český Mikuláš není ani kulturní přežitek ani pekelná výrobna psychických traumat ohrožujících mladou českou generaci. Jen je třeba užívat ho s rozumem a v souladu s vývojem poznatků z dětské psychologie,“ napsal v roce 2003 uznávaný dětský psycholog  Prof. PhDr. Zdeněk Matějček, CSc.

„Co to zase děláš? Že zavolám čerta a ten si tě odnese do pekla?“ nebo „Počkej na čerty, ty už si tě srovnají.“ Poznáváte se? Strašení čerty a Mikulášem je nyní, v období adventu o to účinnější, o co se blíží 5. prosinec. Proč děti zlobí a kdy je v pořádku poslat na ně pekelníka? Od kolika let si pozvat domů svatou trojici a vaše zkušenosti jsou jádrem tohoto článku. 

Zlobí nebo objevuje?

Zlobí každé dítě. Některé ve větší míře než ostatní, ale to je v pořádku. Je důležité rozlišit, co je zlobení a co prosté objevování světa. Tak třeba když jste na procházce a prcek vám poodběhne k plotu a přes plaňky pozoruje malé fotbalisty, jak trénují s míčem. Je tak zaujatý, že ani nevnímá své okolí.  V tomto okamžiku se plně soustředí na nové zážitky a věci. Je proto logické, že nepřiběhne hned na první, druhé ani třetí zavolání. Je tohle zlobení? Není to spíše zvídavost? Střih. Jste v obchodě a čekáte ve frontě u pokladny. Natahuje-li se dítě k reálu se sladkostmi a vyžaduje si je křikem, kopáním a vzteklým pohyby i přes vaše výslovné „NE“, pak jde o zlobení.

Jádro pudla

Otázkou je, proč dítě zlobí. Zde musíme (chtě nechtě) přiznat, že chyba je zřejmě ve výchově. Strašit a děsit děti čerty jakožto berličkou poslední záchrany není nejlepší způsob, jak si vynutit klid a respekt. Výchova je takřka celoživotní práce a ne záležitost jednoho večera v roce. Nastavte si limity, které jsou ještě v normě a co už je přes čáru. Hračky poházené po zemi v zápalu hry s přivřenými oky přehlédnete. Stejně jako vodu vycákanou na podlaze při koupání. Vysvětlete, co není v pořádku: „Adámku, necákej tolik, někdo by v té kaluži mohl uklouznout, upadnout a ublížit si.“ Ovšem vzteklý amok a záchvat pláče kvůli čokoládě v obchodě zaslouží radikálnější krok.

„Já mám třeba pěkně traumatický zážitek ze školky. Vlítli tam čerti, začali tam rachtat řetězy a jako pošahanci, honit děti po místnosti. Několik let jsem z nich měla noční můry a budila se s pláčem a zpocená až na patách (a to ještě i v době, kdy už jsem věděla, že vlastně o nic nejde). Pokud by byli jen v pozadí či přišli jako kamarádi (přinejmenším do věku, kdy to děti ještě nepochopí racionálně), nemyslím, že by muselo docházet k podobným zážitkům. Mně osobně to nepřineslo VŮBEC nic, jen dětská leta v děsu.“ Coopanka z diskuzního fóra Váš názor na strašení batolat čertem a Mikulášem

„Dětem nikdy neříkám, že si je odnesou čerti, a rozhodně jim netvrdím, že půjdou do pekla. Je to nesmysl, když po nich chci, aby se nebály. Pro mě je to tradice, kterou mám ráda. Chodí sem moje segruša s kamarády (puberťáci), kteří ví, jak se mají chovat.“ Macinka84 z diskuzního fóra Váš názor na strašení batolat čertem a Mikulášem

S citem

Takže jak je to tedy s tím čertem a Mikulášem? Postrašit určitě můžete, ale podejte to výchovně, nikoli výhružně. „Jestli budeš takhle křičet, odnese si tě čert.“ Je v pořádku. Ale věta „No počkej, až přijde čert s Mikulášem, strčí tě do pytle a odnesou do pekla. A tam se s tebou párat nebudou.“ Už vyvolává strach. Cítíte ten rozdíl? Představa síry, plamenů a pekelníků je hrozivá sama o sobě. Přílišné zastrašování a vyhrožování může vést až k pomočování, koktání, přílišné úzkosti a dalších psychickým poruchám. A to přece nechcete.

„My jsme loni byli na Mikulášský besídce, protože jsme si mysleli, že už je na to dost velká. Výsledek byl takový, že jen viděla Mikuláše, dostala hysterák, básničku neřekla, nevzala si ani nadílku a museli jsme odejít. Přes ty slzy snad ani čerta neviděla. Domu si čerta rozhodně zvát nebudeme.“ Med z diskuzního fóra Mám pozvat čerta a Mikuláše k dvouletému kloučkovi?

„Když mi bylo dva a půl roku, přišli k nám domů mamky kamarádi. Prý jsem dostala naprosto hysterický záchvat, strachy jsem vlezla pod stolek a odmítala vylézt. Pak jsem se čerta bála až do osmi let.“ Terak z diskuzního fóra Mám pozvat čerta a Mikuláše k dvouletému kloučkovi?

Laskavě, ale s respektem

Mikuláš, anděl a čerti by neměli v dítěti vyvolat panickou hrůzu. Spíše laskavě naznačit, pohrozit ale nekřičet, nestrkat po hlavě do pytle a šlehat koštětem po zadku tak, že se na něm druhý den objeví jelita. Stačí symbolicky poplácat. Jestliže čert platí jako „bububu“, pak Mikuláš mile a s respektem malému nebojsovi „domluví“. Můžete se předem dohodnout: „Slyšel jsem od maminky, že si nečistíš zuby. A také se ti ráno nechce vstávat do školky. Zkusíš se do příště zlepšit, viď? Za rok si to zkontroluju.“ Anděl potom předá sladkou odměnu, případně odežene zlého čerta.

„Pokud se sežene spolehlivá banda, která opravdu nepřijde s tím, že chce někoho vyděsit (a ne skupina ožralých pitomců), tak nevidím důvod být proti Mikuláši.“ Renat2 z diskuzního fóra Čert, Mikuláš a strašení dětí

„Byli jsme na mikulášské besídce u manžela v práci, a moc se nám to líbilo. Žádné zbytečné strašení dětí. Čert byl vtipálek a spíš dělal takový milý humor. Anděl zdobil a Mikuláš byl vyloženě legrační a vtipně milý!“ Tannawe z diskuzního fóra Čert, Mikuláš a strašení dětí

Od kdy si můžete tuhle trojici pozvat domů? Klidně od dvou let, kdy už děti vnímají. Platí ale zásada: úměrně věku a hlavně lidsky. Ohlídejte si, aby pekelník nebyl opilý, příliš razantní a choval se v rámci možností. Pláč k 5. prosinci patří, ale ne plný děsu, hrůzy a paniky. Po jejich odchodu by měl doma panovat klid, pohoda a spokojené mlsání čokolády a loupání mandarinky z mikulášské nadílky.

„Tak my měli doma vždycky hodné čerty, co si dávali štamprle s tátou a Mikuláš nám přinesl dobroty. My odříkali nějaké ty básničky...žádný stres a řev. Záleží, jak si to domluvíte s účinkujícími a ti to následně podají dítěti. My se vždycky těšili. Trochu strachu v tom bylo, ale toho příjemného...“ Eliade z diskuzního fóra Od jakého věku pustit domů Mikuláše a čerta?


„My jsme dvouleté dcerce zvali, ale jenom Mikuláše a anděla. Čerta jsme odmítli. A vlastně šlo jenom o to, aby jí balíček donesl opravdový Mikuláš, o víc nešlo. Potom strašně dlouho vyprávěla, v dobrém, měla z toho hezký zážitek, protože Mikuláš jí přinesl samé zdravé dobrůtky a knížku.“ Milmic z diskuzního fóra Pozvat nebo nepozvat k dvouletému dítěti Mikuláše?

Na závěr přidáváme vyjádření od experta na dětskou duši, pana profesora Matějčka:

„Myslím, že dnešní český Mikuláš není ani kulturní přežitek ani pekelná výrobna psychických traumat ohrožujících mladou českou generaci. Jen je třeba užívat ho s rozumem a v souladu s vývojem poznatků z dětské psychologie. A dodejme, že dětské psychice spíše hrozí otřesy s následky hlubokými a trvalými z krutých trestů, ponižování, vhánění do stresových neřešitelných situací a všeho toho zlého, co se děje doma za zavřenými dveřmi, a nikoli z toho, co přichází v pohádkovém hávu zvenčí v podobě Mikuláše s čertem.“

Zdroj:

Kniha Výchova k psychické odolnosti dítěte, Horáková Hoskovcová Simona, Suchochlebová Ryntová Lucie, Grada 2009

Čti celý článek
redakce
1. pro 2018 Čtené 160x

„Já mám bohužel špatnou zkušenost z vlastního dětství. Byli jsme lyžovat a srazil mě 120kg chlápek, protože jel rychle a už to nedokázal ovlivnit a vrazil do mě. Bylo mi 8 let. Dopadlo to tak, že nás vezla dolů horská služba, já jsem měla otřes mozku a on měl rozseknuté čelo od mojí lyže. No, byl to zázrak, že se nestalo nic horšího. Takže si dávejte pozor, nikdy nevíte, co se může stát, protože do hlavy ostatním nevidíte.”

Zima klepe na dveře a s ní přichází i různé zimní radovánky, které děti velmi baví. Lyžování, bruslení, sáňkování… Ale právě v tomto období je podle statistik a lékařů zvýšené riziko úrazů. Jak jim můžete vy a nebo samotné děti předcházet? A na co je důležité při sportování v zimě nezapomínat? Odpovědi se dočtete v následujícím článku.

Nejvíce úrazů v zimě vzniká při sportování a nebo při obyčejné chůzi po namrzlém chodníku. Z hlediska období je nejrizikovější únor a březen, kdy jsou v České republice jarní prázdniny a rodiny vyráží ve velkém právě na hory. Za spoustou úrazů stojí nedostatečné vybavení a přecenění sil. Spousta dětí přes rok nic nedělá a najednou mají sjíždět sjezdovky nebo dělat piruety na ledě.

Nepodceňujte sportovní výbavu

Je to vizuálně hezké, když má dítě sladěnou barvu bundy s lyžemi, ale to ho před úrazem nezachrání. Pokud vyrážíte s dětmi na lyže nebo snowboard, zainvestujte do kvalitní helmy a chrániče páteře neboli páteřáku. Nemusí být z nejdražších, ale vše by mělo perfektně sedět a dítě by se v tom mělo cítit dobře. Pokud se ve výběru nevyznáte, nechte si poradit od zkušenějších. V dnešní době vám prodejci ve sportovních obchodech pomohou s výběrem. Pokud nejsou příliš ochotní a odbývají vás, což se často stává, zajděte do jiné prodejny. Jde o zdraví vašeho dítěte, tak se nenechte znechutit a vyberte to, co bude vašemu dítěti opravdu vyhovovat.

Určitě pořiďte i lyžařské brýle, které chrání oči při pádech a před cizími tělesy, které by mohly do očí vlétnout během jízdy. Je dobré zamyslet se i nad barvou oblečení, ve kterém dítě lyžuje. Čím výraznější, tím lepší. Je důležité, aby bylo dítě na sjezdovce vidět. A v neposlední řadě, nezapomínejte na každoroční seřízení lyží.

I bruslení může být nebezpečné

Když jsme chodili bruslit my, žádné speciální ochranné pomůcky jsme nepoužívali. nešní době je naprosto běžné, že i na bruslení děti nosí helmy. Mohou je ochránit od nepříjemných úrazů hlavy. Navíc, kdo někdy spadl na ledě a bouchl se do hlavy, tak ví, že to opravdu hodně bolí. Pokud kluci hrají rekreačně hokej, je dobré pořídit i různé chrániče, zejména holenní chrániče, které předchází modřinám od nastřelených puků nebo řezným ranám od protivníkových bruslí. Samozřejmostí jsou pevné rukavice, které ochrání prsty například od přejetí bruslemi jiným bruslařem.

Zvláštní opatrnosti je nutné dbát při bruslení na rybnících a přírodních nádržích, kde se může dítě propadnout. Za bezpečný je považován led v tloušťce alespoň 18 centimetrů. V rámci bezpečnosti je dobré bruslit spíše při okrajích a ne uprostřed a nejezdit do míst, kde je výpustné zařízení a přítoky. Bývá tam tenčí led a je větší riziko, že se prolomí.

Je helma na bruslení opravdu nutná?

Rodiče někdy (zejména z finančních důvodů) řeší, jestli je helma na bruslení opravdu nutná, často také dávají na bruslení helmu na kolo. Uživatelky Modrého koníka přidaly svůj názor do diskuze:

„Já si myslím, že by dítě mělo mít vždycky helmu. Určitě ne z toho důvodu, že by bylo nešikovné, ale může do něj někdo narazit a bouchnout se hlavou o led - není to nic příjemného.”

„Starší dcera teď začala bruslit, helmu na lyže nemáme a mívá tu na kolo. Zatím nevíme, jestli ji to vůbec bude bavit, tak se nám další helma kupovat nechce. A není jediná, kdo jezdí na zimáku s helmou na kolo. Ale vím, že to není dobře, měla by mít helmu na lyže, protože na bruslích se padá spíš dozadu a na zadní část hlavy, tam hlavu helma na kolo neochrání. ”

„Hlavně dávejte dětem na brusle helmu. Viděla jsem dítě s rozbitou hlavou a zapadlým jazykem a nebyla to teda žádná sranda.”

Myslete za dítě

Děti nám sice rychle rostou a často máme pocit, že toho hodně ví a chápou, ale spousta věcí jim nedochází. Zvláště v zápalu hry, při adrenalinu. Zimní sporty mohou být velmi nebezpečné, proto myslete za ně a zkuste předvídat, co by se mohlo stát a situaci včas vyřešit.

Volte ochranu dle úrovně a schopností dítěte, případně rychlosti, která aktivitu provází. Na sáňkování na malém kopečku za domem není úplně nutné dávat helmu, na velký kopec, kde se to hemží spoustou dětí, už ano. Vždy ale volte bezpečné trasy na sjíždění a sáňkování, na sjezdovky pořiďte dítěti výraznou barvu oblečení a dítě pusťte na sjezdovku vždy jen s přilbou. Pokud odmítá a vzteká se, tak ho tam nepouštějte. Vždy se seznamte se sjezdovkou nejprve vy, poznejte její kritická místa a dítě na ně předem upozorněte.

Snažte se s dítětem o možných rizicích mluvit, aby chápalo, proč dané věci jsou tak, jak jsou. Také dítěti odmala vštěpujte do hlavy, že když mrzne, tak namrzají chodníky a je nutné tomu přizpůsobit chůzi. Děti často vyletí ráno z domu a nepřemýšlí nad tím, že přes noc mohla cesta namrznout. Jsou z toho pak zbytečné pády a úrazy.

Ať už děláte cokoliv, vždy jděte svým dětem jako rodiče příkladem. Děti rádi kopírují dospělé, takže tak jak se budete chovat vy, budou se chovat i děti.

Nepřeceňujte síly dítěte

Jako rodič znáte své dítě nejlépe a víte, jak je na tom s fyzičkou, jak je šikovné, co ho baví a co ne. Respektujte tyto okolnosti a nenuťte dítě do něčeho, na co si nevěří nebo to nechce z nějakého důvodu dělat. Za úrazy často stojí únava a právě přecenění sil.

Pravidelné cvičení předchází úrazům

V rámci prevence jakýchkoliv úrazů je vhodné zařazovat pravidelná cvičení. Děti, které jsou zvyklé se pravidelně hýbat bývají ohebnější, obratnější a udrží lépe rovnováhu. Při hrozícím pádu jsou schopné rychleji zareagovat a situaci lépe zvládnout, vybalancovat. Pokud dítě celý rok nic nedělá a v zimě jede na týden na hory, je zde větší riziko toho, že se zraní, než když jde o dítě, které je zvyklé sportovat a aktivně se hýbat.

O svoji vlastní zkušenost s úrazem při lyžování v dětství se podělila jedna uživatelka v diskuzi na Modrém koníku: „Já mám bohužel špatnou zkušenost z vlastního dětství. Byli jsme lyžovat a srazil mě 120kg chlápek, protože jel rychle a už to nedokázal ovlivnit a vrazil do mě. Bylo mi 8 let. Dopadlo to tak, že nás vezla dolů horská služba, já jsem měla otřes mozku a on měl rozseknuté čelo od mojí lyže. No, byl to zázrak, že se nestalo nic horšího. Takže si dávejte pozor, nikdy nevíte, co se může stát, protože do hlavy ostatním nevidíte.”

Nejčastější úrazy, se kterými se můžete v zimě setkat

Mezi nejčastější úrazy patří pohmožděniny a zlomeniny. Velmi často jde o zlomeniny zápěstí a předloktí, protože se při pádu automaticky chráníme rukama. Závažnější jsou potom úrazy zad a páteře (míchy). Často také dochází k úrazům hlavy a to od lehčích až po závažnější jako je otřes mozku. V nejhorším případě může například pád na lyžích skončit i ochrnutím nebo smrtí.

Úrazy můžeme přehledně rozdělit takto:

Poranění končetin

  • podvrtnutí - jde o poranění kloubních vazů nebo kloubního pouzdra, nejčastěji z důvodu prudkého pohybu. Nejvíce náchylné jsou zápěstí a kotníky.
  • vykloubení - jde o poranění kloubu, kdy se kloubní plochy dostanou mimo kontakt a nedotýkají se. Nejčastěji se vykloubí rameno, palec ruky nebo ostatní prsty.
  • zlomeniny - jedná se o porušení kontinuity kostí, kdy zlomená kost může velmi závažně poranit cévy, měkké tkáně a nervy. Postihuje jak horní, tak dolní končetiny.

Poranění páteře a míchy

  • nejčastěji se s nimi setkáváme u lyžařů a snowboardistů. Při poranění páteře je zde riziko poškození míchy buď zhmožděním, krvácením nebo jejím přerušením. K poškození míchy ale může dojít i bez zjevného poškození páteře. Tento typ poranění je velmi závažný a vyžaduje při ošetřování maximální šetrnost.

Poranění hlavy a mozku

  • poranění obličeje a měkkých tkání - nastává z důvodu prudkého nárazu, může dojít k rozlámání obličejových kostí a následnému krvácení. Je zde riziko vdechnutí krve nebo úlomků kostí a zubů do dýchacích cest.
  • poranění lebky a centrálního nervového systému - hlavním příznakem je porucha vědomí až bezvědomí, zvracení, porucha dýchání a nestejná velikost zornic - může dojít k otřesu nebo pohmoždění mozku a následným komplikacím jako je krvácení do mozku, otok mozku a podobně.

Poranění vnitřních orgánů

  • při úrazech může také dojít k vnitřnímu krvácení, které není na první pohled zřejmé, ale je velmi nebezpečné

Desatero bezpečnosti při zimních sportech nejen pro děti

  • při lyžování, snowboardování a bruslení musí děti používat vždy helmu a na sjezdovce i páteřák
  • lyžujte pouze na vyznačených trasách, nikdy neopouštějte značenou sjezdovou nebo běžkařskou trať
  • aktivitu, její délku a náročnost volte podle schopností dětí, nepřeceňujte je
  • snažte se mít své dítě vždy pod dohledem
  • zvláštní opatrnosti je nutné dbát při bruslení na zamrzlých přírodních plochách
  • při plánování aktivity počítejte s tím, že v zimě je brzy tma
  • dbejte na dobrý technický stav sportovního vybavení (pravidelné seřizování lyží, broušení nožů bruslí a podobně)
  • učte děti, ať nepodceňují namrzlé cesty a chodníky, kde často dochází k pádům, volte obuv s drsnější podrážkou
  • myslete za dítě a předvídejte
  • jděte dítěti příkladem, děti se často chovají tak, jako jejich rodiče

Zdroj:

csobpoj.cz

monkeysgym.cz

ordinace.cz

sport.aktualne.cz

Čti celý článek
redakce
30. lis 2018 Čtené 73x

 „Podstatným přínosem větrání je přívod čerstvého vzduchu. Dýcháním produkujeme oxid uhličitý. Zvýšené množství oxidu uhličitého vede k ospalosti, únavě, poruchám soustředění a bolestem hlavy. Zhorší se i kvalita spánku,“ upozorňuje praktický lékař MUDr. Michal Lazák.

S přicházející zimou a začátkem topné sezóny se v bytech a domech může objevit problém s vlhkostí a s tím spojené rosení oken. Příčinou těchto problémů však nejsou nová, dobře seřízená a perfektně těsnící okna, ale především nedostatečné větrání. Vysoká vlhkost přitom nejenže může poškodit zařízení domácnosti, ale může mít také negativní dopad na zdraví.

Proč je větrání tak důležité

Větrání je nejlevnější a nejúčinnější způsob, jak se zbavit přebytečné vlhkosti v domácnosti. Jen dýcháním každý z nás vyloučí až tři litry vody za den. V nevětraných místnostech se díky vyšší vlhkosti daří plísním a roztočům, což může mít neblahý vliv na vznik alergií, astmatu a jiných nemocí. „Podstatným přínosem větrání je přívod čerstvého vzduchu. Dýcháním produkujeme oxid uhličitý. Zvýšené množství oxidu uhličitého ve vydýchaném vzduchu způsobí zhoršení výměny plynů v plicích
a sníží se tím okysličování krve. To vede k ospalosti, únavě, poruchám soustředění a bolestem hlavy. Zhorší se i kvalita spánku,“
upozorňuje praktický lékař MUDr. Michal Lazák.

"U nás se větrá ráno. Povypínám všechno topení a větrám asi tak 15 - 20 min (podotýkám v zimě), pak zapnu topení a topím - ono se to nezdá, ale rychle se to vytopí. Přes den pak větrám na 3 - 5 minut a bez vypínání topení udělám takový průvan. Každé ráno chodím a utírám vodu z oken a někdy i z parapetů. Dříve jsme měli plíseň v rohu vedle postele, kde byl psací stůl a za postelí - hrůza, skoro do půl stěny. Nějak se nám to podařilo zlikvidovat, ale byl to boj - já mám z toho potíže s dýcháním," popisuje jedna z maminek v diskuzi o větrání a plísních v bytě

Nová okna za vlhkost v bytě nemohou

V současné době jsou novostavby i rekonstruované objekty osazovány okenními prvky s vysokou těsností, takže vzduchová výměna mezi vnějším a vnitřním prostředím je téměř nulová. Vlhkost vzlínající ze zdiva se v nedostatečně větraných nebo vytápěných místnostech sráží na chladnějších plochách, například na oknech, a ta se takzvaně rosí. Prevencí vůči tomuto jevu je pečlivé vytápění místností v kombinaci s důsledným vyvětráním. „Na jaře a na podzim doporučuji intenzivně větrat 10 až 15 minut, v létě by okna měla zůstat otevřená minimálně půlhodinu. V zimě si pak vystačíme s pěti minutami intenzivního větrání průvanem. Žádoucí je otevřít okna ráno a před spaním, ideální je krátké větrání přibližně každé dvě hodiny,“ vysvětluje Ing. Jiří Scheidel ze společnosti Vekra. Pokud se i přes důkladné větrání a utírání orosených oken objeví v bytě v důsledku zvýšené vlhkosti plíseň, co nejrychleji ji zlikvidujte k tomu určeným přípravkem. Nikdy se nesnažte plíseň odstranit mechanicky. Její výtrusy se mohou velmi rychle rozšířit po celé domácnosti.

"My bydleli několik měsíců v bytě s 85% vlhkostí (a bohužel černou plísní), ceresit na nic, takže odvlhčovač, který to držel na 40-50 %, sušička k tomu. Ale byl to nekonečný příběh a ze začátku přímotopy, takže děsné. Hlavně to, že jsme se toho nadýchali a myslím, že od té doby řešíme zdravotní problémy. Tak pozor na to," varuje další uživatelka v diskuzi.

Vlhkoměr jako dobrý pomocník

Vliv na vlhkost vzduchu v bytě zvyšuje také například vaření bez používání digestoře a pokliček, sušení prádla v místnosti, sprchování, či velké množství květin v domácnosti. „Praktické k určení vlhkosti v bytě je používání vlhkoměru. Pokuste se udržet hodnoty vlhkosti do 50 %,“ doporučuje Ing. Jiří Scheidel. Když vyvětrání ke snížení vlhkosti nepomůže, počkejte, až se místnost vyhřeje a okna otevřete znovu. Prospěšná je i stálá teplota v bytě, ideálně 21 stupňů a prevence tvorby vlhkosti.

V moderních novostavbách se problém přebytečné vlhkosti řeší pomocí rekuperačních systémů, které odvedou z místnosti vlhkost, ale teplo vrátí zpět. Pomoci k výměně vzduchu mohou i přívodní větrací štěrbiny, které mohou být součástí okna. „Je to jednoduché řešení za přijatelnou cenu. Okenní větrací štěrbiny umožňují manuální nastavení průtoku vzduchu nebo zajistí výměnu automaticky podle vlhkosti uvnitř místnosti,“ upřesňuje Ing. Jiří Scheidel.

"Koupit teploměr a vlhkoměr. Udržovat teplotu kolem 20-21 °C a relativní vlhkost mezi 50 a 60 %. Vlhkost snížíte nesušením prádla v místnosti (pokud používáte látkovky, přejděte na papírové, ať toho prádla není tolik), zvýšením teploty (teplý vzduch pojme víc vodní páry, tudíž relativní vlhkost bude nižší), pravidelným větráním (průvan, aby se vzduch v místnosti vyměnil), pořízením elektrického odvlhčovače. Plísně se nezbavíte vystříkáním savem nebo oloupáním ze zdi (to je jen dočasné), ale správným užíváním případně technickým opatřením (pokud někde zatéká či vzlíná vlhkost). U vás pomůže výše psané: snižovat vlhkost, zvýšit teplotu a větrat," radí další z maminek v diskuzi Jak odstranit vlhkost a plíseň v pokoji, kde spíme.  

Kdy je orosení na oknech důvodem k reklamaci

Okno lze u výrobce okamžitě reklamovat v případě, nachází-li se orosení v meziskelním prostoru izolačního skla. „Nejčastější příčinou zmíněného jevu bývá nedokonalost hermetického uzavření meziskelního prostoru, který je obvykle naplněn vysušeným inertním plynem,“ říká Scheidel. Do meziskelního prostoru se dostane vzduch z vnějšího prostředí. Ten obsahuje vyšší množství vodních par a ty kondenzují na vnitřních stranách tabulí skla. Pokud tuto skutečnost zjistíte, jste oprávněni obrátit se na výrobce oken s žádostí o nápravu. Výrobce pak dodá nové izolační sklo a jeho servisní technik jej na místě vymění.

Rosit se okenní skla mohou i z vnější strany okna, což je však jen signálem dobrých tepelně izolačních vlastností oken. Není to tedy závada, ale důsledek proměnlivého počasí.

Rosení oken z vnitřní strany může mít hned několik důvodů. Nejčastější příčinou bývá již zmiňovaná nadměrná vlhkost v interiéru. Dalšími faktory mohou být nedostatečné vytápění nebo nevhodně umístěná topná tělesa. Ke zvýšenému rosení oken rovněž přispívají stažené žaluzie nebo dlouhé a těžké závěsy, které brání cirkulaci vzduchu.

Čti celý článek
redakce
29. lis 2018 Čtené 8780x

"Dítě jsem chtěla snad od dvaceti, ale pořád samé povinnosti - studovat, studovat, něco odpracovat. Až jsem si řekla, že takhle to ale nechci. Než dostojím všem těmto závazkům, budu mít skoro 30 a dítě nikde. A tak jsme se tedy s manželem na mé narozeniny domluvili, že tomu necháme volný průběh. Přestali jsme se tedy chránit, ale jinak jsem cyklus nesledovala. Jen jsem se každý měsíc modlila, aby ta "mrcha" nedorazila. Zadařilo se hned třetí měsíc," popisuje snažení o miminko jedna z maminek na Modrém koníku. Ne u všech žen se však podaří otěhotnět tak rychle a tak lehce. 

Touha po dítěti a snažení se o něj je přirozenou součástí života. Pro zvýšenou touhu žen po dítěti se vžil výraz 'biologické hodiny'. Ty začínají tikat po pohlavním dozrání každé ženy, nejsilněji se ozývají ve věku kolem třiceti let. Vzhledem ke stále zvyšujícímu se věku párů, které se rozhodnou založit rodinu, zhoršujícímu se životnímu prostředí, sedavému zaměstnání, nezdravé stravě a způsobu života vůbec, se v posledních letech  zvyšuje i počet neplodných párů, které nejsou schopni počít přirozenou cestou. Pokud jste těmito zprávami znepokojena a obáváte se, že i vy budete mít s početím potíže, nepanikařte, nepřemýšlejte o tom, že to nepůjde. Psychická stránka dělá velké divy a vy si pouhým strachem můžete přivodit potíže s menstruací a cestu k miminku si tak zbytečně komplikovat.

O cestě k miminku a o tom, kde můžete hledat příčiny problémů s početím, nám povídala Mgr. Lenka Sobková. Vystudovala farmacii a pak se zaměřila na obory zkoumající účinky léčiv přírodního původu - farmakognozie a fytoterapie. Nyní se věnuje oblasti lidského přirozeného zdraví.

Jak přistupovat k cestě za vytouženým miminkem?

"Milé ženy, ráda bych vám posdílela něco málo ze svých dlouholetých zkušeností (a taky znalostí). Vím dobře, kolik mladých, zdravých žen se v moderní době trápí kvůli stigmatu zdánlivé neplodnosti. Jako zdravotník taky velmi dobře znám postoje klasické medicíny (a většiny gynekologů) a můžu vám upřímně říct, že je mi z toho opravdu někdy smutno. Já jsem se nikdy nesmířila s přístupem, kdy lékař ženu svým způsobem straší a předepisuje další a další syntetické hormony.

Cesta k děťátku by měla být naopak plná radosti a lehkosti - vždyť tady na zemi chceme přivítat novou dušičku. Neměl by to být boj, jako s lítým drakem. Mnoho let jsem i já hledala svou vlastní cestu a s velikým překvapením jsem přišla na to, že to je možná všechno trochu jinak. Ráda bych vám řekla jednu věc: za zdánlivou neplodnost jinak zdravé ženy mohou v naprosté většině případů její nevhodné návyky a nevyvážená životospráva. Neberte to prosím jako výtku, já vím, že vám to asi nikdo nikdy nevysvětlil… Dívejme se na to z té světlejší stránky - i v naší zemi žije spousta odborníků a odbornic, kteří vše důležité vědí a znají. Na cestě k miminku vás dokáží provést beze stresů i bez umělých hormonů. Jak? Jde jen o to, pomoci našemu tělu získat zpátky svou přirozenou rovnováhu a vlastně ho “nechat” otěhotnět.

Kde tedy bývají příčiny nejčastěji?

Nejde jen o oslabení svalů kvůli jejich neaktivitě, ale stejně tak o jejich přílišné stažení (třeba kvůli přemíře sportovních aktivit, nebo při nevhodném typu sportu). Podobně může spoustu nepříjemností přinést i drobný úraz, na který už jste možná dávno zapomněla.

I když jste podle gynekologa zdravá, neznamená to, že vaše tělo funguje harmonicky a je připravené na miminko. Pokud trpíte každý měsíc bolestivou menstruací nebo PMS, není to rozhodně normální, zdravý stav (i přesto, že se to tak ve společnosti bere). Tělo vám tím říká, že není v oblasti intimního zdraví vyladěné. Důvody můžeme hledat ve spoustě směrů - v nadváze, nebo naopak podváze, nevyvážené stravě, v působení stresu ad.

  • v ženské duši

Každý člověk si ve svém životě nese z minulosti nějaké staré emoce a představy o sobě samých. Vím, že není úplně příjemné jitřit staré rány. Na druhou stranu není vhodné od nich ani utíkat. Některé ženy mají tendenci koncentrovat se raději na miminko, aby nemusely řešit vlastní emoce. Byť to obnáší o trochu víc práce, velmi doporučuji právě toto období využít k očistě vlastních kostlivců ve skříni - odlehčí se vám a navíc připravíte čistý, uvolněný a bezpečný prostor i pro své miminko.   

  • v neznalosti vlastního tělo a jeho přirozených cyklů

Pokud žena nezná dobře své vlastní tělo, je vydána všanc jen názoru gynekologa. Ale víte, že tělo většiny žen nefunguje podle lékařských tabulek? Tam, kde lékař prohlásí, že je například jednoznačně nutné nasadit syntetický hormon, to vůbec nemusí být potřeba. Pokud dobře víte, jak dlouhý cyklus míváte (i bez korekcí), kolikátý den chodí ovulace právě vám a jak se mění děložní čípek během cyklu, získáte svou vnitřní jistotu a zbytečné stresy s strachy nad vámi ztratí svou moc.

Učte se nové věci

Možná se vám to teď zdá ohromně složité. Opak je pravdou - šikovný průvodce vám vaši cestu velmi usnadní. Má to jen jedinou podmínku - mít vlastní vůli měnit své návyky a učit se nové věci. Všechno ostatní vám už přijde naproti.

Veškeré vaše úsilí se vám mnohonásobně vyplatí - nejen že nebudete závislá na syntetických hormonech, ale také prožijete své těhotenství lehčeji, bez stresů a strachů. Také porod může potom proběhnout přirozeně a radostně… a spolu s partnerem budete nadšení jistě i z nové dimenze milostných prožitků.

Zdroj:

http://lenkasobkova.cz/

https://www.startovac.cz/projekty/mandala-intimniho-zdravi/

Čti celý článek
redakce
28. lis 2018 Čtené 390x

“Čím byl syn zvídavější, tím víc jsem si dávala pozor na to, co doma běží v televizi. Nechávala jsem třeba běžet seriál Přátelé, přišel mi nevinný. Vždycky se synovi líbilo, jak se v pozadí smějí ti lidé, které nevidí. Jednoho krásného dne mi však při jedné epizodě položil otázku, co je to kondom. A bylo to tady! V té době mu bylo skoro šest, otázka penisů a vagin a všech možných jejich názvů, byla dávno zodpovězená...”

Na pomoc při vysvětlování ožehavých témat si pořiďte knihu o sexuální výchově. Na trhu jich je nyní velké množství. Vybrat si můžete nejen úměrně k věku, ale také k tomu, jak se vám její pojetí líbí a jak odpovídá vašemu přesvědčení o tom, co je a co není vhodné dítěti sdělit.

Nedávno se vám narodilo miminko, které najednou začíná již chodit, brzy na to začne mluvit. Fascinovaně sledujete vývoj dítěte a pomáháte mu růst. Nostalgicky se díváte na fotky a nevěříte tomu, jak rychle to utíká, přichází první otázky, na které je těžké odpovídat. Mezi dotazy na svit slunce a měsíce, na to proč a jak se věci vyrábí a kde se berou, můžete jednou čekat zvídavou otázku na to, kde se berou děti. A s dalším růstem vašeho kdysi miminka přichází ohledně sexu stále sofistikovanější otázky a názory.

Jak s dětmi mluvit o sexu a jak vysvětlování přizpůsobit věku dítěte, je pak disciplína možná ještě o něco těžší, než dětem pomáhat s domácími úkoly z fyziky. Upřímnost a názorné ukázky v knížkách od odborníků se vám vyplatí stejně, jako nezapomínat při popisování technických otázek kolem sexu na lásku a vztah mezi lidmi, kteří se milují.

Nejmenší děti aneb kde se vzalo miminko v mámině bříšku?

Kolem tří let věku už děti bývají přemýšlivé a dostatečně jazykově vybavené na to, aby se ptaly na věci, které je zajímají. Možná vy sama čekáte druhé miminko nebo je těhotná jedna z vašich kamarádek. Pokud se v tomto věku dítě zeptá, kde se miminko v bříšku vzalo, prostor pro vysvětlení ještě není tak tenký led a na líčení světa intimity a technických věcí ohledně sexu máte zatím ještě čas. K vysvětlení těhotenství je možné si pomoci vajíčkem, které dítě zná například od slepičky, téma vajíček a líhnoucích se kuřátek je v dětské literatuře i filmových pohádkách poměrně často zobrazované. Pokud se před dítětem s manželem nebo partnerem držíte za ruce, líbáte se a objímáte, rozhodně pro vytvoření představy o tom, jak maminka a tatínek spolu fungují, děláte správnou věc. Do vysvětlování, jak děti přicházejí na svět, můžete tyto projevy lásky zařadit, pokud cítíte, že je na to dítě připravené.

“Když jsem byla těhotná s druhým synem a měla jsem již viditelné bříško, dceři byly skoro čtyři roky a najednou jí to začalo hrozně vrtat hlavou, jak se to stalo. Neměla jsem moc času na přemýšlení, a tak jsem improvizovala - mluvila jsem o vajíčku, které maminka nosí pořád v bříšku. A že když se maminka a tatínek mají rádi a přejí si miminko, z vajíčka se nevylíhne kuřátko, jako u slepičky, co byla v Krtečkovi, ale roste z něj v bříšku miminko. Dceru to poměrně uspokojilo, když byla těhotná nějaká naše kamarádka, říkala, že ona a strejda se mají rádi a tak budou mít miminko. Když se narodil syn a já ho kojila, otevírala se další témata, přišlo i na to, jak se dostal ven. Řekla jsem jí pravdu a vypadalo to, že to byla šokující informace, ale strávila ji dobře.” píše Jana v jedné z diskuzí  na Koníku, kde maminky probírají, jak s dětmi o sexu mluvit přiměřeně k jejich věku.

Při vysvětlování početí a narození miminka si můžete pomoci i literaturou. Například knížka “Jak děti přicházejí na svět” je obsahově i obrázkově přizpůsobená i nejmenším dětem. Pokud razíte heslo, že je třeba dětem říkat věci popravdě a na rovinu, bude pro vás dobrým pomocníkem, i když se budete muset připravit na otázky, které dítě ještě nebude schopno pochopit.

Starší předškolní děti mohou ze školky přinést další teorie

Starší předškolní děti, které dobře mluví a hodně přemýšlejí, vám pak dají zabrat více. Když se k tomu připojí informace od kamaráda ve školce, kterého rodiče do otázek zrození dětí zasvětili více než vy, může vás přímá otázka zaskočit nepřipravené. Děti pak přinášejí ze školky zaručené informace. Setkat se můžete s tím, že tatínek musí do maminky načůrat, aby miminko vzniklo.

Objevují se i otázky na to, jestli mohou mít děti dva muži nebo dvě ženy, protože dnes jsou vztahy stejného pohlaví stále běžněji diskutované. Na podobné otázky se předem jen těžko připravíte, je třeba si ale promyslet, jaké zaujmete stanovisko. Mlčet nebo mlžit, či odpovídat nevím, odpovědi na otázku oddalovat do doby, než si to rozmyslíte. To se vám ale nemusí vyplatit tak, jako když zareagujete hned a popravdě. Dezinformacemi můžete spustit jen lavinu, ze které se vám bude špatně dostávat.

Stejné situace mohou vzniknout, pokud dítě chce znát věci, které vidí - například v obchodech se dítě ptá, na co jsou vložky a tampóny. Setkat se s kondomem je také jednoduché - dříve nebo později je najde v drogerii nebo o něm uslyší mluvit v televizi.

“Čím byl syn zvídavější, tím víc jsem si dávala pozor na to, co doma běží v televizi. Nechávala jsem třeba běžet seriál Přátelé, přišel mi nevinný. Vždycky se synovi líbilo, jak se v pozadí smějí ti lidé, které nevidí. Jednoho krásného dne mi však při jedné epizodě položil otázku, co je to kondom. A bylo to tady! V té době mu bylo skoro šest, otázka penisů a vagin a všech možných jejich názvů, byla dávno zodpovězená. Zopakovala jsem mu, jak se to s těmi dětmi technicky má a přidala jsem, že když se dva lidi mají rádi, tak se spolu mazlí, líbají, že je to potřeba k tomu, aby to miminko měli. Chápal, my jsme se s mužem nikdy neschovávali, často když jsme se někde po bytě potkali při běžném provozu, jsme se objímali, často jsme si dali pusu. Pak jsem mu řekla, že ne vždycky, když se dospělí mazlí, chtějí miminko a kondom slouží k tomu, aby ho měli jen, když chtějí. Myslela jsem na to ještě asi týden, syna ta odpověď ale prozatím zřejmě uspokojila,” píše Marie v diskuzi, kde maminky hledají vhodnou publikaci pro vysvětlení otázek sexu pro předškolní děti.

Mezi knížky, které jsou pro předškolní děti vhodné, patří například “Co chci vědět o sexu”. I přes jasně mířící název jde o knížku s hezkými ilustracemi a jemným vysvětlením. Pokud si nevíte rady a nejde vám improvizace, takovéto knížky vám mohou být velkým pomocníkem. S vaším dítětem pracujte s ohledem na to, jak dobře ho znáte. Ne všechny děti jsou ve stejném věku stejně připravené a stejně zvídavé. Přizpůsobte vaše vyprávění tomu, čemu si myslíte, že dítě momentálně porozumí i tomu, co se zdá vhodné přímo vám.

Některé publikace se věnují i tématům okolo - vysvětlují například umělé oplodnění nebo způsoby, jakým se děti dostanou na svět. Zvláště holčičkám je už v tomto věku blízké a známé, že na svět porodí miminko právě ony. Zobrazení porodu ve filmech a seriálech je pro dospělého člověka zvládnutelné a pochopitelné. Přehnané zobrazení bolesti nebo porodů v nemocnici může ale malou holčičku vystrašit .

Byla jsem těhotná, když Lee bylo šest. Všechno chtěla vědět, všeho se zúčastnit. Využila jsem toho jako příležitosti, jak jí vše ukázat a příchod sourozence jí udělat co nejkrásnější. Brala jsem ji s sebou i na gynekologické prohlídky, aby se mohla dívat na ultrazvuk. Když jsem jí poprvé řekla pravdu o tom, kudy se miminko dostane ven, byla trochu šokovaná. Když přišel manžel z práce, běžela mu to říct a byla přesvědčená o tom, že si vymýšlím, že to není možné. Když jsme jí to vysvětlili oba, zpracovávala to několik dní.

Jsem ale ráda, že jsem jí to řekla. Mohla jsem jí rovnou vysvětlit, jak je to s bolestí u porodu, jak je to s porody císařským řezem. Když za mnou přišla do porodnice, na porodní zážitek se mě ptala a já jí řekla, že chvílemi to bolelo, ale bylo to krásné. Byla jsem na sebe hrdá a měla jsem radost, že jsem jí dala takový základ. Když jsme byly malé my, znaly jsme porody z filmů a seriálů - tam je většinou zobrazena strašná bolest, bezmoc, nemocnice. A já jsem si pak jako starší slíbila, že dceru nebudu strašit, ale vysvětlím jí to jako krásnou věc a myslím, že se mi to povedlo,” píše maminka pod nickem HanaFa v diskuzi.

Již ve školkovém období přichází doba, kdy děti navzájem zkoumají odlišnosti pohlaví a slibují si první vztahy. Kolektiv dětí pak znamená i nové poznatky, kdy informovanější děti přináší do kolektivu zaručené informace o sexuálním životě dospělých. Všechny informace s dítětem proberte a pokud je třeba, uveďte je na pravou míru. Nenechte dítě, aby věřilo v nesmysly a samo si domýšlelo, jak se věci mají.

Školní děti: Hry na doktora a viditelné rozdíly mezi pohlavími

Kolem věku, kdy děti nastupují do školy, se do popředí nejvíce dostávají rozdíly mezi holkami a klukama. Malé děti, ačkoli znají technické rozdíly v pohlavním ústrojí obou, obvykle nerozeznávají, s kým si hrají a kamarádí. V kolektivech starších dětí a s přibývajícím věkem začínají si děti začínají všímat rozdílů pohlaví. Děti také začínají dospělé napodobovat. Vznikají první pseudovztahy, pusinky mezi holčičkami a chlapečky, slibování lásky a hry na svatbu. Jen krůček za tím jsou pak hry na maminku a tatínka či jiná podoba sexuálního objevování, třeba v generacemi prověřené hře na doktora. Nastává čas na to, kdy je s dětmi potřeba promluvit si o sexu nejen jako o rozmnožovacím procesu.

I zde si můžete dobře pomoci knížkami nebo naučnými videi, které lze na internetu najít. Takové publikace, připravené odborníky, vám pomůžou s inspirací, kde začít a kam až ve vysvětlování zajít. V tomto věku už se zřejmě nevyhnete vyobrazení sexu se všemi jeho detaily. Připravte se na to a dobře si promyslete, jak dětem milostný akt vyobrazíte. Nejen u holčiček ale i chlapců jde hlavně o vysvětlení citů. Děti na celém vyprávění zřejmě nejvíce zaujme ta technická stránka věci - konsternování nad tím, jak penis proniká do vaginy. Nezapomeňte do líčení samotného provedení kopulace zahrnout i city, lásku a to, že sex je věc dobrovolná a příjemná.

“Syn měl sexuální výchovu ve škole už ve druhé třídě. Přišel domů a celé nové poznání mi horlivě líčil. Nakonec mi řekl - mami, sex je nechutnej, to já určitě nikdy dělat nebudu! Pochopila jsem, že mu chybí vylíčení toho, co je na sexu to důležité, a chápala jsem, že vyobrazení sexu jako upocené kopulace za účelem plození dítěte se mu nelíbí. Tak jsem do všeho toho vyprávění, které jsme spolu denně absolvovali, začala víc zařazovat mluvení o tom, jak se kdo má rád, ukazovala jsem mu lidi, co se drží za ruce, puberťáky, co se líbají na zastávkách. Byl poměrně dlouho zaseklý a pořád opakoval, že jsou nechutný, ale byl to asi takový věk,” píše Clara v jedné z diskuzí, které se věnují mluvení s dětmi o sexu.

Líčení toho, co k sexu patří, tedy láska, něha a také určitý vztah, je kategorií sexuální výchovy, která se často opomíjí. Syrové, pouze technické informace o tom, jak se sex provozuje, aby byl účinný k plození dětí, pak dětem nemusí stačit. Zároveň je v tomto věku na čase holčičky i chlapce učit o tom, jak se k sobě vzájemně chovat. Chlapce vést k tomu, že holčičky se brání, opečovávají, že je třeba se k nim chovat hezky. Holčičky naopak zase upozorňujeme na to, co si mají nechat líbit a co ne.

Pokud vám záleží na tom, jaké vztahy vaše děti mají s opačným pohlavím, a jak ke vztahům budou přistupovat dále, na tuto fázi sexuální výchovy nezapomínejte. Bohužel je často opomíjí i literatura - knih, které vysvětlují biologické vzniky dětí, proces rozmnožování, je nespočet. Najít si knížku, která dětem zobrazí sex spíše jako milování, je problém větší. Je důležité o tomto aspektu sexuálního života mluvit hned v počátcích, kdy se vztahy mezi pohlavími začínají pomalu formovat.

Starší školní děti, první lásky, puberta a milostná očekávání

Jestli je něco na vývoji dětí těžké, pak je to smiřování se s tím, že nenávratně rostou a dospívají. Dětství a dospívání se s každou generací a mění a zrychluje. Děti dnešní společnosti jsou zase o krok napřed, možná díky tomu, že je vychováváme ve větší osvětě, ve větší upřímnosti. Sexuální osvěta, se kterou začínáme mnohem dříve, než se tak dělo generace před námi, by ale neměla být náš nepřítel. V době, kdy vaše děti pomalu přicházejí do puberty a kdy zkoušejí první vztahy a první intimitu, byste neměla polevovat, ani když se vám rozlet vašeho dítěte nelíbí a sama se s ním těžko srovnáváte.

Právě tady, v raném pubertálním věku, je vaše přítomnost a vysvětlení, rada a pochopení skutečně důležitou součástí, pokud si s dítětem chcete udržet upřímný vztah. Nezapomínejte také připomenout antikoncepci, která je důležitou součástí sexuálního života zejména v jeho počátku.

Počátky dospívání a puberty u dětí patří k nejsložitějším obdobím jejich života. Včasné zasvěcení do sexuality, které se v tomto věku už mezi děvčaty a chlapci mění, může zabránit mnoha potížím, které by mohly v jejich sexuálním vývoji nastat.

Puberta u chlapců: Čas, kdy snaha o sex bude jejich největším koníčkem

U chlapců je v tomto věku na čase, abyste si s nimi promluvili o masturbaci. Při rozhovoru zachovejte intimitu, popřemýšlejte, zda by se o tom chtěl bavit více s vámi, jako s maminkou, nebo by to měla být chlapská věc a rozhovor přenecháte tatínkovi.

Hned v počátku období, kdy masturbaci syna zjistíte nebo tušíte, je dobré ke sdělení, že masturbace je v pořádku a běžná, také informace o tom, co s masturbací souvisí.  Vysvětlete synovi, že zobrazení sexu a sexuálního chtíče v televizi, není reálné. Starším klukům, kteří v sexu nacházejí fascinaci, která se jich bude držet několik dalších dlouhých let, vysvětlete také princip porna. I když máte zabezpečený internet a myslíte si, že víte, na co se váš syn dívá, kontaktu s nepřirozeným vyobrazením sexuálního aktu se nevyhne.

Pro dobrý milostný život, který váš syn brzy započne, je dobré ho zasvětit i do věcí, které sexu předcházejí. Určitě se bude intenzivně vzdělávat sám za pomocí internetu. Pokud mu ale jako rodič vysvětlíte, jak se věci mají, že porno není skutečné (že sex je hlavně o milování s dívkou, kdy oba souhlasí a oba si ho užívají) bude informace které k němu proudí z cizích zdrojů lépe filtrovat. Zásah do smýšlení o sexu ještě před tím, než se o něj začne intenzivně a aktivně snažit, mu pomůže navazovat kvalitnější vztahy a prožít první pokusy o intimitu lehčeji.

Puberta u dívek: Nejsložitější období v životě ženy

U provázení synů chlapectvím jde spíše o limitování sexuálních tužeb a naučení, jak se k dívce chovat a nepřivést ji u toho do jiného stavu. Velkou roli u dívek hraje menstruace a s ní spojená cykličnost, která jejich život velmi změní, hlavně díky související vyšší citlivosti a všeobecnému ženskému sklonu vztahy s druhým pohlavím romantizovat.

Dalším mantinelem sexuální výchovy dívek kolem dvanácti let je pak samotné vyobrazení sexu, které je velmi důležité. A zatímco generace před námi byly vychovávány zejména k udržení panenství či byl zvláštní apel vyvíjen na to, aby otěhotněly co nejpozději, dnešní dívky je třeba učit zejména tomu, aby svůj sexuální život provozovaly tak, aby se jim líbil. Holčičky budeme stále učit, že sex má být vzácný, dobrovolný, hezký a bezpečný, ideálně z lásky. Díky sexuální revoluci, kterou nám přinesly filmy, internet a naprosto běžné používání antikoncepce, bychom naše dcery měly učit i to, jak prožívat vztah, který k sexu vede.

Zatímco naše maminky a babičky se většinou bránily tomu, abychom chodily s chlapci moc brzo, zkuste v tomto období zůstat s dcerou kamarádka. Vztah, který si s dcerou teď vybudujete, se vám při všech potížích, které ještě puberta přinese, velmi vyplatí. Pokud dceři vysvětlíte všechna úskalí, která přináší menstruace, včetně nálad a fyzických změn, které my ženy každý měsíc krotíme, budete pro dceru svou upřímností přitažlivá. V otázkách sexuální výchovy si pak budete jistější. Dcera vám bude chtít naslouchat a sama se vám bude svěřovat se všemi vztahy, které bude prožívat.

V budoucnu pak díky vaší osvětě a hezkému vztahu s dcerou, pasivně přispějete k tomu, že první sexuální zážitky vaší dcery budou hezké: Poučená a dobře informovaná dospívající žena, která si sama sebe váží, má nejlepší předpoklady k tomu, aby její vztahy byly dobré a vyhnula se tomu, že prožije nějaká sexuální trauma. Pokud jí jako maminka chcete v tomto pomoci, buďte upřímná, naslouchejte jí, vyvarujte se zákazům a moralizování. Vzájemná důvěra vám dá jistotu, že vaše dcera bude na sex připravená, nebude vám ho tajit. Pro vás jako pro rodiče tím vznikne výhoda, při které se nebudete muset o své děti bát, budete jim moci důvěřovat, že dělají správné věci a nenechají si ublížit.

Zdroj:

cs.wikipedia.org

sancedetem.cz

theses.cz

dvojka.rozhlas.cz

Čti celý článek
redakce
27. lis 2018 Čtené 370x

"Já poprvé postavila dceru na lyže ve třech letech. V některých lyžařských školičkách mají podmínku 3 roky, menší děti nechtějí. Osobně si myslím, že to bylo brzo, ale jezdíme na hory každý rok, jsme vášniví lyžaři, tak jsme si říkala, že není na co čekat. Letos dceři bylo pět a jezdila super. Synovi byly 3 a ani jsem to nezkoušela, on jde do všeho po hlavě, nemá pud sebezáchovy, ničeho se nebojí. Záleží i na povaze dítěte. Dcerka je na svůj věk zodpovědná, bojí se o sebe a hlavně poslouchá. Syna bych postavila na sjezdovku a než bych se otočila tak by se válel dole v síti. Myslím, že mezi 4 a 5 rokem je akorát," popisuje začátky lyžování u svých dětí maminka z Modrého koníka. 

„Chtěla bych se zeptat jaké zimní sporty s jak starými dětmi provozujete?

Jakou výbavu používáte?“  To jsou otázky, které si možná pokládají nejedni rodiče. K tradičním zimním sportům patří sáňkování, bobování, lyžování a bruslení. Projděte si spoustu praktických tipů maminek, které už takový problém řešily. A nezapomeňte! Vše by mělo směřovat k zábavě a radosti dětí i vás rodičů.

Kdy začít se zimními sporty?

„Dceři budou teď v lednu 4 roky, lyžuje už od loňské zimy a letos už jí to jde moc pěkně, jezdí sama i na pomě a kotvě. Blbne i na malých skokáncích, bruslit začala taky loni, koupili jsme jí použité brusle - bílé, protože ty jediné měli v její velikosti. To bruslení už jde pomaleji, ale udrží se na nich, a i trošku bruslí, kolečkové jsme dali až v létě, ty jsou podle mě těžší. Ona je fyzicky zdatná a učenlivá,” rozepsala se maminka na Modrém koníku.

Rodiče se často začnou zajímat o sportovní aktivity svých dětí poměrně záhy. Dítě ještě pomalu ani nechodí, ale už má na nohou lyže, brusle apod. Druhou skupinou jsou ti rodiče, kteří by chtěli, aby jejich dítě sportovalo, ale podlehnou jeho odmítání, a tak se fyzické aktivity postupně rok od roku odkládají. Správný ale není ani jeden způsob. V prvním případě si rodiče koledují o odpor dítěte ke sportu a hrozí i větší riziko úrazu, v té druhé se zase dítě učí tomu, že je lepší překážky odmítat, než je překonávat.

Obecně můžeme říct, že se zimními sporty můžete dítě seznámit ve chvíli, kdy dobře chodí a běhá. Zpravidla je to kolem 2,5 roku věku. Nejméně náročné je pro dítě sáňkování. To můžete praktikovat i u těch nejmenších a je to také ideální aktivita při seznamování dítěte se zimní zábavou a sněhem obecně. Pro starší děti už je vhodné i bruslení a lyžování. Věc je to ale samozřejmě hodně individuální. Některé děti už ve třech letech sjíždějí na lyžích kopce a jiné se na ně nepostaví ještě ani v pěti letech. Svět se kvůli tomu ale nezboří, proto se nikdy nesnažte dítě do aktivity vyloženě nutit. To, že vy lyžování milujete, neznamená, že stejné pocity musí mít i dítě.

Sáňkování a bobování

„Maminky, přemýšlím, že bychom malému koupili sáňky, ale nevím, jestli koupit kovové s vodící tyčí, abych ho případně mohla tlačit jako v kočárku, nebo klasické dřevěné s ohrádkou.” Jaké sáňky koupit, řeší nejedna maminka.

Sáňkování s rodiči je pro dítě nejméně náročné. I tak je ale kvůli bezpečnosti dítěte potřeba dodržovat nějaké zásady. Zejména tehdy, když byly tyto aktivity dítěti neznámé a neumí saně nebo boby ovládat.

Pamatujte hlavně na teplé oblečení. Zároveň by hned po první jízdě neměla ratolest skončit obličejem ve sněhu a s převrácenými sáňkami. Nezapomeňte, že malé dítě by mělo být vždy pod dohledem dospělé osoby. „Koupila bych klasické sáňky s ohrádkou. Sáňky vydrží dost a ohrádka zase není tak dlouho potřeba.“

Klasické sáňky mají své kouzlo a můžete na nich jezdit bez obav s dítětem. Pokud budete pořizovat boby, které bývají obvykle z plastu, měly by být opatřeny brzdami. Na namrzlém sněhu se bez brzdy při jízdě stávají klasické plastové boby doslova neřízenou střelou. K sáňkování volte vždy mírnější svahy, které nekončí v lese nebo na silnici.

Bruslení

„Brusle jsme koupili letos, synovi je 3,5 let. Na zimáku udělal nějaký šikula trenažér - stloukl polámané hokejky do tvaru krychle. Děti se toho drží, tlačí před sebou a chodí na bruslích. Pak jsem si syna vzala do parády já. Za tři pobyty na lední ploše se sám pohybuje s mini hokejkou za pukem. Nejdříve jsme zkoušeli vůbec stát, pak čapí krůčky s rukama na kolenou, pak pomalá chůze, pak skluz na obou nohách do zastavení. Když se sám udržel, dostal do ruky hokejku a šlape si za pukem. Na čtvrtém bruslení nás překvapil, že už se sám postavil po pádu. Hlavně ho motivovali kluci, kteří hráli hokej,” takhle skvěle se naučil bruslit syn maminky z diskuze o bruslení.

O opravdovém bruslení začněte uvažovat okolo 4 roku. Je samozřejmě nutné zohlednit to, jak je fyzicky zdatné, ale také psychicky vyzrálé. Konkrétně hlavně to, jak je schopné "poslouchat" pokyny a řídit se jimi. Sami poznáte, zda je vaše dítě už dostatečně stabilní a šikovné na to, aby to zvládlo. Zpočátku vlastně ještě ani nejde o bruslení v pravém slova smyslu. Dítě si hlavně zvyká na zcela nový druh pohybu. Některé děti reagují i pláčem, protože jsou pro ně brusle neznámé a omezují je v pohybu, podkluzují na ledě a dítě víc leží, než stojí. Obrňte se velkou dávkou trpělivosti. Vysvětlujte a ukazujte, aby dítě pochopilo, k čemu ta věc slouží a že je to vlastně velká zábava.

Pokud se pro výuku bruslení rozhodnete sami, držte se několika obecných pravidel:

  • s potomkem mluvte, vše mu dobře vysvětlete a při vysvětlování jednotlivých kroků ideálně vše předveďte,
  • trénujte postupně - začněte správným postojem a postupujte pomalu,
  • buďte dítěti oporou - po celou dobu výuky ho jistěte (ideálně obouruč),
  • na dítě netlačte a v žádném případě na něj nekřičte - v začátcích jde zejména o to, aby mělo k bruslení dobrý vztah.  

V začátku je nejdůležitější, aby dítě zvládlo správný stoj na bruslích:

  • tělo je mírně předkloněné, zadek nevyšpulený a hlava vzpřímeně,
  • oči vždy sledují led (ač se může zdát toto pravidlo banální, dbejte na něj, děti budou zpočátku koukat na nohy a mohou tak nepozorností způsobit zranění sobě nebo někomu z okolí),
  • kolena jsou mírně pokrčená a špičky bruslí směřují ven (velmi mírně).

Pokud zvládnete správný postoj, je čas na první "rozjezd". A slovo rozjezd je v uvozovkách záměrně, většinou totiž děti spíš ťapkají. V této fázi setrvejte tak dlouho, dokud dítě samo nepřijde na to, jak se správně sklouznout.

Každý sport si zaslouží pořádné a kvalitní vybavení a platí to i u bruslení. Myslete i na takové detaily, jako jsou rukavice. Teplé a nepromokavé rukavice ztlumí dětské pády a nenavlhnou tak rychle. Počítejte s tím, že děti budou na zemi hodně často. Další důležitou součástí výbavy je helma, protože děti často padají dozadu na týlní oblast hlavy. V zimě pak lékaři často ošetřují děti s otřesem mozku či jiným nezávažným poraněním hlavy. Klidně mu dejte tu samou helmu, kterou má na lyžování. Až se naučí při pádu sbalit do klubíčka, můžete helmu pomalu odložit.

Boty malému dítěti utáhněte tak, abyste do nich v horní části dokázali vložit prst. Upřednostněte klasické kožené oproti přezkovým. V těch se dítěti mnohem víc potí nohy a často nejsou ani příliš pohodlné.

Lyžování

„Kolem pěti let je podle mě nejlepší věk. Moje děti začínaly mezi 3. a 5. rokem. Dřív to pro mě nemělo smysl. První sezónu - ve 4 letech - jen na plastových lyžičkách s tím, že dcerka si lyže a lyžáky a vlek s instruktorem vyzkoušela na hodinku (moc chtěla). Synek ve 3,5 letech přezkáče odmítal (moc tvrdá a těžká bota) a spokojeně jezdil dětskou sjezdovku na plastových s řemínkem. Na opravdových lyžích začaly v 5 letech (4,5). Letos v zimě už oba (5,5 a 7 let) lyžovali dost obstojně (mírný kopec vlnovka bez pluhu, nadšení ze sjezdu šusem a ze skákání na skokánku),” říká maminka z diskuze o lyžování.

Lyžování s dětmi je skvělá zábava a řada rodičů, zejména milovníci tohoto sportu, se nemohou dočkat, až začnou svou ratolest učit. Ani tady se ale nevyplatí spěchat. Kolem tří let už dítě může pomalu začít, ale je důležité na nic netlačit. Nejdříve posuďte, jestli je vaše dítě vůbec fyzicky připravené na tento druh sportu. Napoví vám to, pokud je dítě v zimě schopné vydržet na svahu několik hodin nebo půldenní pěší výlet. Pokud také zvládá jízdu na kole, i to je dobré znamení - rovnováha je pro lyžování velmi důležitá. Základní obratnost, například kotoul vpřed, není na škodu.

Lyžování je už náročnější aktivita pro dítě a může být i nebezpečná. Rozhodně si zaslouží pořádnou výbavu. Není nutné kupovat hned vše nové. Děti rostou velmi rychle a lyžování by se vám značně prodražilo. Využijte různých bazarů, kde toto vybavení prodávají, nabídku přátel nebo půjčovny.

Jestliže netrávíte na horách půlku zimy, je nejvhodnější si výbavu půjčit. Většina lyžařských středisek nabízí půjčovny přímo na místě. Dítě tak dostane opravdu kvalitní vybavení, na kterém bude radost se učit.

Vybavení na lyže

  • Kombinéza (odolná proti vodě a větru) a s kapsičkou na levém předloktí pro umístění permanentky
  • Termotričko pod kombinézu
  • Termorolák
  • Punčocháče na nohy nebo termoprádlo
  • Tlusté lyžařské podkolenky (dítě zahřejí a dokáží ochránit holenní kloub při pádech)
  • Helmu přes uši a pod helmu kuklu
  • Lyžařské brýle
  • Odolné, kvalitní rukavice
  • Lyže a boty na lyže

Jak naučit dítě lyžovat?

  • Jako první se věnujte tomu, že se dítě zvládne pohybovat na místě a v lyžácích - otočí se s lyžemi dokola, dokáže si dřepnout a zase se postavit, sáhne si na špičky lyží apod.
  • První sjezd by měl být z velmi mírného svahu s přirozeným zastavením na rovince (s tzv. dojezdem, kdy dítě zastaví samo).
  • Po zvládnutí prvního sjezdu se orientujte na pluh (často pro děti nazývaný jako pizza, protože postavení lyží špičkami k sobě je trojúhelníkové, tak jako dílek pizzy) a kopeček sjíždějte v rovném pluhu (bez přenášení váhy, jen jízda rovně), v začátku můžete pomoci dítěti tím, že mu špičky přidržíte a jedete pozadu před ním.
  • Až bude dítě ovládat předchozích bodů se můžete vrhnout na názorné vysvětlování pluhového oblouku s přenášením váhy nejprve z jedné nohy a poté z druhé, případně kombinace obojího.
  • Nejprve trénujte bez hůlek s rukama na kolínkách.
  • Dítě nepřetěžujte. Zkoušejte nejdříve půl hodiny na lyžích a postupně čas prodlužujte.

Kdy upřednostnit lyžařskou školu?

V některých případech je lepší dát dítě do lyžařské školy. Často lépe pracují a poslouchají v kolektivu než s rodiči. Školy lyžování se hodí především pro děti, které se zpočátku dostanou na hory maximálně jednou ročně a mají na výuku jen týden. V lyžařské škole s kvalitním instruktorem máte jistotu, že si dítě osvojí správné techniky lyžování, a naopak neodkouká žádné zlozvyky, které byste ho vy mohli (nechtěně) naučit. A možná nakonec bude lyžovat mnohem lépe než vy.

Snowboarding

Snowboarding je ze všech zimních sportů koordinačně nejnáročnější - jak na "sílu" dítěte, tak na jeho obratnost a z hlediska rovnováhy. I to je důvod, proč je začátek se snowboardem odborníky "odsouván" až na školní věk - okolo 6 let. Máte-li však doma dítě pohybově nadané a bez problémů udrží rovnováhu nikdo neříká, že to nemůžete zkusit dřív!

Snowboardoví  instruktoři se vesměs shodují, že to nejlepší, co pro dítě můžete udělat, je svěřit ho do rukou odborníkům. Jen tak si osvojí správné základy, které jsou u tohoto sportu alfou a omegou. Se správnou podporou dokáží děti sjet kopec ve správné technice často i za 3 dny. A to pravděpodobně (pokud samozřejmě nejste sama instruktorkou nebo nemáte vypilovanou jízdu právě z nějaké školy) potomkovi nedokážete předat. 

Pěšky? Radši na běžky!

Běžky jsou jedním ze zimních sportů, se kterým u malých dětí můžete začít prakticky v okamžiku, kdy zvládají koordinovanou chůzi a ujdou sami víc než pár metrů. Samozřejmě zapomeňte na to, že s vámi od dvou let budou na svých běžkách brázdit hřebeny Krkonoš, ale základ jim klidně dát můžete.

Jako u každé nové aktivity platí, že děti to musí především bavit a ideální je, když se o ni sami zajímají. Vezměte běžky (ty pro vás) a v rámci zimního pobytu na čerstvém vzduchu se před dítětem trochu projeďte, předveďte, kousek ho svezte z kopečku. Uvidíte, jestli samo projeví zájem. Pokud ano, pak už příště můžete vzít dětské běžky a zkusit je připnout.

Správně vybrané dětské běžky jsou stejně vysoké jako dítě (vyšší nekupujte, budou se hůř ovládat) a jsou většinou vybavené tzv. protismykem (zkrátka nenadělají tolik neplechy, jako ty pro dospělé). Ty nejzákladnější plastové jsou navíc na řemínky, nemusíte tedy kupovat běžkařské boty, ale dítě má své klasické zimní, které se do řemínku upevní. Takové běžky na začátek bohatě stačí.

V první fázi učení motivujte dítě k prvním krůčkům a vozte ho za sebou (dítě se drží vaší hůlky a vy ho táhnete). Takové aktivity děti baví a mají pak ke sportování lepší přístup. Po zvládnutých prvních pohybech můžete lehce přidávat - sběrem sněhových koulí ze země, lehkým slalomem mezi hůlkami a podobně. Pokud se rozhodnete vyrazit na běžkařskou procházku, rozhodně se nevydávejte nikam daleko a nepřeceňujte fyzickou zdatnost ratolesti. A vybavte se gumovým lanem, na kterém můžete malému běžkaři pomoct a táhnout ho. Stále myslete na to, že pohyb musí být pro dítě především zábava!

Sáňkování, bruslení i lyžování jsou klasickou zábavou na sněhu, která baví všechny věkové generace. Ale nezoufejte, pokud je vaše dítě ještě příliš maličké na takovou zábavu nebo ho moc nechytla. Vždyť i při takové koulovačce se pořádně zahřejete a užijete si kopec zábavy.

Čti celý článek
redakce
26. lis 2018 Čtené 4247x

"Náš syn má nyní 20 měsíců a vyrostl z něj velmi citlivý a empatický chlapeček. Spolehlivě rozpozná, když někoho něco trápí, a hned se mazlí a pusinkuje. Když večer usíná, častokrát nyní hladí on mě. Když se probudí, dá nám pusinku a hladí nás, dokud neotevřeme oči. Jsem přesvědčena, že jsou to stopy přirozeného kontaktního rodičovství... Od začátku jsem měla docela jasno v některých věcech. Věděla jsem, že tu vždy budu pro své dítě, že ho nikdy nenechám vyplakat, že ho budu kojit podle jeho potřeb. Od začátku byla má péče intuitivní," popisuje jedna z maminek na Modrém koníku, jak ze svého syna vychovala empatické dítě.

Představte si situaci, kdy do školky vašeho dítěte přijde nový spolužák. Stojí nesměle vedle paní učitelky, která ho představí a přemýšlí o všech těch nových dětech a o tom, že by si s nimi chtěl hrát. Ale neodváží se zapojit do kolektivu a raději se straní a jen smutně pokukuje po svých nových spolužácích. Děti o něm vědí a občas se po něm také zvědavě podívají. Najednou za chlapečkem přijde jedno z dětí, bere ho za ruku a ptá se ho “Chceš si s námi hrát?” a rovnou ho vede mezi ostatní. S největší pravděpodobností má právě toto dítě vyšší schopnost empatie - vycítilo, že se chlapeček cítí nejistý, vžilo se do jeho pocitů a podalo mu pomocnou ruku.

Co je vlastně empatie?

Slovo empatie označuje schopnost vcítění se do pocitů ostatních lidí kolem sebe a zároveň také schopnost s těmito pocity pracovat. Pro některé z vás je empatie samozřejmostí běžného dne a to, že se vaše nejlepší kamarádka špatně vyspala “cítíte” i v jiném městě, pro někoho jiného je slovo empatie a empatické chování tak trochu španělskou vesnicí. Někteří z nás mají větší předpoklady oplývat empatií než jiní.

Tato skutečnost je ovlivněna částečně geneticky, ale vstupují do ní i další faktory. Vědeckému výzkumu empatie se věnoval britský psycholog Simon Baron-Cohen, který se zaměřil právě na dědičné faktory empatie. Výstupem jeho zkoumání je fakt, že empatie je skutečně dědičná, z větší části je ale tvořena v průběhu života neovlivnitelnými skutečnostmi (například hormonálními - ženy jsou v průměru více empaticky naladěné než muži) a ovlivnitelnými skutečnostmi. A právě ty ovlivnitelné jsou pro vaše děti to důležité - protože vy sami s nimi můžete pracovat a v dětech je rozvíjet.

Vraťme se ještě jednou k situaci, která byla popsána na začátku. Podívejte se na ni očima svého dítěte. Jak by se pravděpodobně zachovalo - bylo by právě ono v roli pomocníka a průvodce? Nebo by bylo s ostatními dětmi a hrálo si? A všimlo by si vůbec, že je nový spolužák nesvůj a bojí se? Všechny tyto otázky vás trochu nasměrují k tomu, jestli je vaše dítko empatické, jak moc, či nikoli.

Možná se ptáte, proč vůbec něco tak abstraktního a nehmatatelného jako je empatie rozvíjet. Empatie je jednou z důležitých složek emoční inteligence. Článek o emoční inteligenci dětí Rozvíjejte EQ už v dětském věku aneb emoční inteligence jako sociální výhoda najdete na Modrém koníku. V něm se dočtete o tipech na hry, které u dětí emoční inteligenci rozvíjí. Emoční inteligence i empatie jsou velkou sociální výhodou pro děti i dospělé. Empatičtí lidé jsou obvykle lepší v umění komunikace - dokáží s lidmi lépe vycházet, a to právě na základě toho, že dokáží “přečíst” jejich pocity, vzít je v potaz a pracovat s nimi, přizpůsobit své chování dané situaci.

Zároveň jim schopnost být empatický výrazně pomáhá v začlenění do kolektivu -  jednoduše jsou u dětí tak nějak přirozeně oblíbenější. Což je právě způsobeno jejich empatií - vnitřní hlas empatie jim napovídá, jak se ke komu v dané situaci chovat, na čem kterému z dětí záleží, jakou mají právě náladu a jak jim ji případně zlepšit nebo udržet.

Jak se dá empatie rozvíjet?

Ptáte-li se, kdy je ta nejvhodnější příležitost s rozvojem empatie začít tak vězte, že to může být již ve chvíli, kdy se miminko ještě nenarodilo. Jsou to malé drobnosti, jako že už v tu chvíli s ním mluvíte laskavým tónem, zpíváte, posloucháte příjemnou hudbu. Vše tohle totiž samozřejmě může “pocitově” vnímat.

U úplně nejmenších dětí empatii posilujete často naprosto přirozeným způsobem - například tím, že miminko utěšíte, pokud pláče, často ho hladíte a mazlíte, usmíváte se na něj, ale třeba i mračíte. Všechny tyto “pocitové” aktivity v něm budují dobrý základ k vlastnímu empatickému chování.

Příklad v sobě

Pokud chcete v dětech rozvíjet empatické chování, začněte nejdřív u sebe. Děti vaše chování zcela přirozeně napodobují a kopírují, není tedy zdánlivě nic snazšího. Ovšem pouze v případě, že i vy sama jste “od přírody” empatická a toto chování ve vás bylo rozvíjeno, nebo jste se ho naučila. Pokud to tak docela není a uvědomujete si to, můžete začít zdánlivými drobnostmi, které ale budou mít velký dopad:

  • legitimizujte své pocity (pojmenovávejte je a mluvte o příčinách a důsledcích),
  • mluvte o pocitech jiných lidí,
  • nebojte se děti chválit a ukazujte jim, že jste na ně hrdé,
  • buďte pro děti oporou, když jsou smutné utěšujte je, vyjadřujte jim podporu.

Mluvte o svých pocitech

Jste-li smutná, veselá, máte-li dobrou náladu, nebo naopak špatnou, klidně o tom svým dětem říkejte a nezapomínejte vysvětlovat, proč tomu tak je a co ve vás takové pocity vyvolalo. Jestliže jsou vaše pocity negativní, můžete konverzaci s dětmi stočit i na to, co proti smutku a špatné náladě pomáhá jim, co vám doporučí, co pomáhá naopak vám a jak se k takto naladěnému člověku můžeme chovat, jak mu třeba můžeme pomoci. Je dobré si uvědomit a také učit dítě, že některé pocity (například smutek vyvolaný ztrátou někoho blízkého) si zkrátka musíme prožít a úleva přijde až časem.

Vychovávejte empaticky

Upozorňujte děti na důsledky jejich chování skrze příklady typu “Jak by se tobě líbilo…”, “Jaké by pro tebe bylo…” Snažte se také s potomkem sledovat své okolí a odhadovat pocity jiných lidí. A nejen to, ale také se k nim podle toho chovat. Uvidíte-li například na hřišti chlapečka nebo holčičku, kteří jsou smutní, zkuste podpořit své dítě k aktivitě - mnohdy stačí zeptat se “Proč jsi smutný?” Na dětské oslavě narozenin pak můžete mluvit o tom, že František má velikou radost proto, že přišli všichni kamarádi, které chtěl pozvat nebo dostal dárek, který si moc přál.

Čtěte a vypravujte si pohádky

Pohádky a příběhy jsou plné pocitů! Vyprávějte klidně s trochu přehnanými emocemi, používejte citoslovce podpořené řečí těla, zkrátka a dobře - udělejte z vyprávění pohádky tak trochu divadlo. Benefity to bude mít 2 - děti to bude ještě o trochu víc bavit a podpoříte rozvoj empatického chování, protože si dítě určitý moment a prožitek spojí s konkrétním pocitem. Na knížkách a příbězích je dobré to, že si o právě probíhajícím pocitu můžete často rovnou promluvit a na příběh pak navázat.

Podle možností dětí se také můžete u vyprávění a čtení pohádek střídat. Velmi dobře funguje například vypravování dětí podle obrázků, které trochu “emočně” poupravíte a zahrnete do něj i to, proč se například čarodějnice tváří tak jak se tváří, proč je princezna smutná a tak podobně.

Dívejte se na pohádky, ale společně

Stejně jako knížky jsou i hrané nebo kreslené pohádky plné situací, které nahrávají k rozvoji empatie. Je dobré být dítěti v pohádce průvodcem a sledovat jeho reakce v určitých situacích. Například - v pohádce je princezna, která je šťastná, protože se zamilovala do prince a vaší holčičce v tu chvíli svítí očička a na tváři má úsměv. Zapamatujte si tuto situaci a když pohádka skončí, tak se k ní zkuste vrátit: “Alenko, všimla jsem si, jak ses pěkně usmívala, když princezna dávala princi pusinku.” A nebojte se s dítětem o celé situaci promluvit a třeba ji i připodobnit k běžnému životu (maminka s tatínkem, s Adámkem ve školce apod.).

K rozvoji empatie u dětí vám (i když možná trochu nepřímo) pomohou veškeré hry a aktivity, které jsou spojené s fantazií a tvořivostí. Tedy - pokud vaše děti baví malovat, vytvářet věci z modelíny, stříhat, lepit a podobně, jen je v tom podpořte. Za empatii je totiž zodpovědná stejná část mozku (pravá hemisféra) jako právě za výše uvedené aktivity.

Pokud zrovna neholdujete pohádkám v televizi nebo filmovým pohádkám obecně, určitě zkuste dětská divadla. V mnohých případech jsou velmi interaktivní a s dětským divákem a jeho emocemi umí dobře pracovat a tím je samozřejmě i rozvíjet.

Hrajte si!

Empatii můžete podpořit také hrou. Koupit se dají varianty deskových her, případně můžete využít vlastní výrobu. Například pro úplně nejmenší děti si bohatě vystačíte s vytištěnými obrázky, které vyjadřují pocity. Ty s dětmi pojmenováváte a povídáte si o nich, ideálně i s příklady z reálného světa.

  • Empatia, ALBI, hra o odhadu druhých lidí a znalosti jejich povahy, vhodná od 8 let, cca 600 Kč.
  • Loto, Terahry, hra o pocitech pro batolata a předškoláky, vhodná od 4 let, cca 250 Kč.
  • Lišácké učení - protiklady a emoce, Dino, se zapojením angličtiny, vhodná od 5 let, cca 200 Kč.
  • Pexeso - nálady, Plan-Toys, pexeso rozvíjející paměť a poznávání pocitů, pro děti od 2 let, cca 550 Kč.
  • Kniha Trénink empatie u dětí, Juul, Jesper; Hoeg, Peter a kol., nakladatelství Portál, cca 230 Kč.

K rozvoji empatie nemusíte samozřejmě využívat jen hry přímo k tomu určené, ale hrát si můžete s klasickými hračkami. Skvěle vám může posloužit například panenka, plyšový medvídek, ale klidně i stavebnice a nějaký pěkně vymyšlený příběh, kde jsou emoce zastoupeny. S panenkami a plyšovými hračkami obecně můžete také hrát oblíbenou hru na role, kdy hračky jsou v určitých konkrétních rolích a vy je s dítětem dobře popisujete. Vaše hra se může prakticky podobat domácímu divadélku.

Nezapomínejte, že pro každého člověka je určitá míra empatie vžitá a rozvoji zbytku je potřeba se věnovat. A také to, že vašemu potomkovi (a zároveň i sobě a svému okolí) můžete pomocí empatie zlepšit a možná také trochu zjednodušit život.

"Jak vypadá empatický člověk? Dokáže vnímat i popsat pocity své i ostatních. Empatie je ohromně důležitá pro rozvoj mezilidských vztahů, které vedou ke spokojenému životu. Víte, že empatii lze rozvíjet a to již od dětství? Běžně používáme pro označení emocí jen 5-10 výrazů. Pokud dětem budete vysvětlovat další emoce a učit je používat netradiční slovíčka jako radostný nebo nadšený, pomůžete jim lépe pochopit jak se ony samy i lidé okolo cítí," uzavírá povídání o empatii jedna z maminek na Modrém koníku.

Zdroj informací:

psychology-tools.com

researchgate.net

Čti celý článek
redakce
26. lis 2018 Čtené 371x

Vůně skořice. Čas s rodinou. Koledy. Světýlka. Perníčky. Vánoční stromeček, který rozzáří mnohé oči. A nejen ty dětské. Čas Vánoc je zkrátka kouzelný, plný společně prožitých chvil, úsměvů a štěstí. Ale každý si Vánoce může spojovat s něčím jiným.  

Máme jiné zvyky a tradice, které každoročně dodržujeme. Nebo se o to alespoň snažíme. Vánoční stromek je však něco, co nechybí skoro v žádné rodině. Pokud svůj vyvolený stromeček ještě nemáte, ten pravý na vás už určitě čeká.

Víte, odkud pochází tradice vánočního stromečku, který nám rok co rok dělá radost?

Tradice zdobení stromečku se k nám dostala z Německa. Do té doby u nás bylo zvykem věšet po domě větvičky nebo slaměné ozdoby. Stromečky se zdobily jablky, ořechy nebo cukrovím.

V 19. století se na vánočních trzích začaly prodávat i umělé vánoční stromečky z Německa, vyřezané z kartonu nebo tenkých desek. V té době však byly v oblibě spíš stromečky živé. Materiály a způsob výroby umělých stromečků se časem zdokonalovaly a byly promyšlenější, umělé stromečky se tak postupně stávaly populárnějšími. Dnes už mnohdy nerozeznáme umělý stromek od toho živého. Věrně kopíruje svou živou předlohu, ale vydrží navždy. Stačí si jen vybrat, jestli si Vánoce zpříjemníte vánoční jedličkou, borovicí nebo smrkem. Vyberte si stromeček, pod jakým najdete dárky, které si docela jistě zasloužíte ;)

Patříte i vy k lidem, kteří se během Vánoc mění na vánoční skřítky? Šíří vánoční atmosféru, tvoří, vymýšlí, prozpěvují si a pečou?

Pečení dotváří vánoční atmosféru. Nepochybně. Vůně, která se šíří domovem, obměkčí každé srdce. Dětem při vykrajování perníčků září oči radostí a očekáváním. A maminkám výjimečně nevadí ta spoušť po pečení, ruce zaprášené od mouky ani pusa umazaná od tajného ochutnávání. Prožijte s dětmi pěkné chvíle při pečení a zdobení perníčků a nechte je, aby pak svá dílka nadšeně pověsily na vánoční stromeček. Spatříte tu radost a hrdost v jejich očích. Protože stromeček si můžete vyzdobit nejen skleněnými či umělými ozdobami. Sáhnout můžete i po přírodních ozdobách, cukrovinkách či voňavém vánočním cukroví. Vašemu umělému stromečku tak dodáte jedinečnost a nádech.

A jak vypadají vaše Vánoce? Setkáváte se na Štědrý den při živém nebo umělém stromečku? Prostíráte u stolu jedno místo navíc pro nečekaného hosta, krájíte jablko, držíte půst, házíte ořechy do kouta nebo si dáváte pusu pod jmelím? Pojďte se naladit na vánoční notu a napište nám o tom, jak vypadají Vánoce u vás doma. 

-------------

Tento článek vyšel s podporou mujstromecek.sk

Čti celý článek
redakce
25. lis 2018 Čtené 902x

"Maminky, jen by mě zajímalo, kolik toho kupujete dětem na Vánoce jako dárečky a jestli koupíte vše co si přejí a nebo si z toho vyberete?" Touto otázkou velmi často začínají diskuze, které se objevují se železnou pravidelností před vypuknutím Vánoc. Kolik dárků dětem dáváte, které vybíráte, jaký máte finanční limit. Všechny tyto odpovědi maminky zajímají a my se na ně dnes zaměříme.

Počet vánočních dárků je velmi často diskutované téma a jen stěží najdete nějaké konkrétní číslo, které je doporučováno. Například maminka blandik v diskuzi Kolik dárků dětem kupujete na Vánoce píše: "My kupujeme jeden velký dárek, pak po jednom od každé babičky, taky větší dárky. Máme tříleté dítě, myslím, že to stačí. Dáváme dárky průběžně během roku jen tak, že ho máme rádi."

Kolik dárků už je moc?

Pohled psychologů na počet vánočních dárků pro děti bývá jasný - není dobré děti dárky zahlcovat, protože v určité chvíli to již není o tom, co dostanou, ale kolik toho mají. A na takový způsob myšlení je velmi jednoduché si zvyknout - děti se již nedívají na to, co jim dárky přinesou, ale jestli je jich například o něco víc než při předchozí události (Vánoce/narozeniny/svátek apod.). Tímto způsobem se může velmi jednoduše stát, že vychováte malého materialistu, který je silně zaměřen na množství, a to čehokoli.

To, co pro které dítě znamená už moc, můžete nejlépe vysledovat vy sama - některé děti reagují již na 5 dárků tak, že vlastně nevědí, co přesně dostaly. Okamžik, který by vám mohl napovědět vypadá asi takto - dítě sedící v balícím papíru, které do ruky bere dárek, rozbalí ho, téměř ho ani neprohlédne a jen odkládá. V tu chvíli je nastaveno v tzv. "rozbalovacím" módu, kdy už ho skutečně ani nezajímá, co dostalo, ale jestli jsou ještě nějaké další dárky k dispozici. Tato situace má pak velmi často jedno konkrétní vyústění - potomek stojící v balícím papíru před hromadou dárků se raději vzdálí ke svým původním hračkám, protože v těch nových se těžko orientuje a představují pro něho neznámo.

"S vánočními dárky pomáháme dětem vytvářet si vztahy. K lidem i věcem. Jestliže dítě dostane 1 – 2 dárky, ze kterých má radost, vytvoří si k nim vztah a bude se z nich těšit i dále. Když dítě zahltíme hračkami, jediné, co mu tím do života dáváme, je přesvědčení, že hodnota se měří množstvím," říká Doc. PhDr. et PhDr. Radek Ptáček, Ph.D.

Jak slavíte Vánoce?

"Jsem z rodiny, která tradice dodržuje, tak je chci dodržovat i já. Už před Vánoci začnu zdobit byt, poté začne vonět cukroví. Na Štědrý den vstáváme časně, aby nám neutekla nějaká pohádka, kolem oběda se zdobí stromeček, přítel začne připravovat kapra, bramborový salát je připraven den předem a tak se tak povalujeme, nasáváme tu vánoční vůni a večer si dáme kapustnici, kapříka a po večeři se jdou rozbalovat dárky,"  popisuje vánoční náladu jedna z maminek v diskuzi.

Každá z vás má s jistotou naprosto odlišnou představu o tom, jak by měly vypadat Vánoce. Někdo je prožívá jako svátky duchovní se vším, co k tomu patří - adventní zvyky, půlnoční mše, tradice. Pro někoho jiného jsou svátky, kdy se setkává celá rodina, hodně se jí a pije, odpočívá a užívá přítomnosti svých blízkých. Pro další znamenají Vánoce hlavně dárky. Nezapomínejte, že to, jak k Vánocům přistupujete vy a váš partner, je samozřejmě rozhodující. Tak k nim budou totiž v následujících letech přistupovat i vaše děti.

Jak dárky vybírat?

A protože je právě teď před Vánoci a televize jsou plné reklam na hračky, dáme vám pár tipů na dárky pro různé věkové kategorie. Nejlépe tak, aby zaujaly, bavily a třeba vás úplně nezruinovaly.

S těmi nejmenšími je samozřejmě práce úplně nejsnazší. Děti v kojeneckém věku si Vánoce až tak úplně neuvědomují, natož aby vzaly do ruky tužku a psaly Ježíškovi. Dárky pro ně tedy ovlivňujete vy a záleží tak na vás. Samozřejmě u dětí, které se už blíží do věku jednoho roku, můžete vypozorovat, že si u kamarádky/kamaráda rádi hrají s nějakou konkrétní hračkou a z toho vycházet. Stejně tak se můžete inspirovat tím, co mají děti rády a postupovat tematicky - zvířátka, panenky, autíčka.

I pro děti do 1 roku můžete sáhnout po aktivní hračce - tedy ne takové, která bude aktivní za vaše dítě, ale takové, která vašeho kojence v aktivitě podpoří.

  • Houpačka Spectra, UTUKUTU, 3 590 Kč.
  • Hopsací zvířátka Petite&Mars, cca 400 Kč.
  • Wiki válec s rolničkou a motivem Krtka, cca 130 Kč.

Velmi oblíbenou hračkou pro miminka bývají také přizpůsobené knížky - leporela. V poslední době se roztrhl pytel s těmi kontrastními, která zaujmou i nejmenší miminka.

  • Leporelo Kontrastní zvířátka, 10 stran, cca 120 Kč.
  • Kouzelné čtení, Albi, soubor interaktivního čtení/zpívání pro děti, cca 1 300 Kč (základní výbava - tužka), Zvířátka na statku (kniha) cca 400 Kč.
  • Dotykové knihy Moje první dotyková knížka, Svojtka, cca 200 Kč.

Chybět vám pod vánočním stromečkem určitě nebude ani klasická hračka. Jejím výběrem můžete podpořit dobrou věc, českého výrobce, nebo sáhnout po nějaké osvědčené klasice.

  • Woody, klasická dřevěná zatloukačka, 199 Kč.
  • Ručně šité panenky Lollipop, 520 - 1100 Kč.
  • Dřevěný skládací traktor, Small Foot, 165 Kč.
  • Mluvící pejsek, Fisher-Price, cca 800 Kč.
  • Dřevěná vkládačka kostka, cca 400 Kč.
  • Lego DUPLO, Moje první kostky, cca 500 Kč.
  • Dřevěný houpací kůň, Bino, cca 800 Kč.

Batolata, předškoláci a Ježíšek

Děti v batolecím a předškolním věku už budou mít své konkrétní představy a přání, ale stále ještě je můžete alespoň trochu ovlivnit - dopis pro Ježíška přeci jen pravděpodobně budete psát společně. Máte tak šanci si o každém přání vašeho zlatíčka trochu promluvit a seznam společně probrat. Snažte se děti vést k tomu, aby na jejich seznamu byly rozumné věci a zároveň si dejte pozor na to, abyste jejich přání neshazovaly. Maximálně jim například rozumně vysvětlete, co Ježíšek zvládne splnit a co už ne. Tímto přístupem pak můžete předejít případným zklamání u vánočního stromečku.  

Vánoční dárky nemusejí nutně znamenat jen pasivní zábavu, ale můžete jimi potěšit i svého aktivního potomka.

  • Houpací prkno UTUKUTU, 2 400 Kč - 4 000 Kč.
  • Odrážedlo dvoukolové First Bike, cca 2 500 Kč.
  • Odrážedlo čtyřkolové PUKY, cca 1 300 Kč.
  • Koloběžka Taman, Buddy Toys, cca 700 Kč.
  • Kolo Woom 2 - Woom 3 (dle velikosti vašeho potomka), ultralehká dětská kola (cca 5 kg), Woom 2 - 7 900 Kč, Woom 3 - 8 900 Kč.
  • Kolo B'twin Inuit, 4,5 - 6 let, cca 9 kg hmotnost, cca 2 300 Kč.

Nezapomínejte, že děti v batolecím a předškolním věku jsou jako houby - jsou zvídavé, vše je zajímá, neustále nasávají ze svého okolí. Určitě proto neuděláte chybu, pokud pod stromečkem najdou nějakou pěknou knihu.

  • Série knih Rok v lese, na venkově, na farmě, leporelo, cca 300 Kč/kniha.
  • Série knih Kuk pod okénko pro různé věkové kategorie (3+, 4+), nakladatelství Svojtka, volit můžete z různých témat, například Jak rostou kytičky?, Co jsou to bacily?, Odkud přicházejí děti?, Proč potřebujeme včely?

S batolaty a předškoláky také již postupně můžete začít hrát společenské hry - od těch méně složitých a základních až po deskové. U her platí krásné pravidlo - je to většinou dárek pro celou rodinu.

  • Příšerky ze skříně, hra pro celou rodinu založena na spolupráci, Granna, cca 300 Kč.
  • Pexeso, různé motivy, cca 20 Kč.
  • Domino, dřevěné Teddies s motivem zvířátek, cca 100 Kč.
  • Kvarteto, různé motivy, cca 50 Kč.
  • Kvído - Pohádkové divadlo, ALBI, 449 Kč.
  • Puzzle, mnoho variant s různou tematikou, od 100 Kč.

Pokud zatoužíte po klasických hračkách, sáhněte po stavebnicích, domečcích pro panenky, kuchyňkách a podobných dárcích.

  • PLAYTIVE:registered:JUNIOR dřevěné výukové hračky, Lidl, 249 Kč.
  • Lego DUPLO, Velké staveniště, 1 700 Kč, Disney Butik Minnie Mouse, 1 400 Kč.
  • Kuchyňka Kidkraft s příslušenstvím, cca 1 800 Kč.
  • Domeček pro panenky Goki, cca 4 000 Kč.
  • Vláčkodráha dřevěná, Woody, cca 800 Kč/set 45 ks.

Máte-li doma malého předškoláčka a nástupu do školy se nemůže dočkat, jistě Ježíšek neudělá chybu, když přinese výbavičku do 1. třídy.

  • Školní set OXY PREMIUM FLEXI Dolly (aktovka + penál + sáček), 1 699 Kč.
  • Školní aktovka Traktor, ERGONOMIC, cca 1 300 Kč.
  • Školní batohy TOPGAL, velký výběr designů, cca 2 000 Kč.
  • Penál třípatrový Herlitz, různé motivy, cca 200 - 400 Kč.
  • Penál třípatrový OXY, různé motivy, cca 250 - 350 Kč.

Něco pro školáky

Děti na prvním a druhém stupni se už velmi často inspirují navzájem mezi sebou - v kolektivu svých vrstevníků tráví hodně času a vnímají, co mají a používají ostatní kolem nich. Velmi často již rodiče na prvním stupni zvažují koupi mobilního telefonu (s nástupem do školy) a dárky jsou tak často hodnotnější. V tomto věku je vhodné, aby si děti již plně uvědomovaly hodnotu peněz a také možnosti, jaké k nákupu dárků máte. 

Pokud skutečně nemáte peněz nazbyt a obracíte každou korunu, s potomky o tom mluvte na rovinu a klidně jim dejte na výběr - jeden hodnotný dárek (třeba i od více lidí) nebo několik menších. Pokud ale chcete děti překvapit něčím originálním, mrkněte pro inspiraci níže a překvapte svého školáka třeba zážitkem.

  • Putování s dinosaury, pátek 18. ledna - neděle 20. ledna, Praha 02 Aréna, vstupné od 759 Kč/osoba.
  • Sen: kouzelná úniková hra pro děti od 5 do 14 let, Escape Point, cca 1 000 Kč.
  • Permanentka do ZOO.
  • Vstupenky na koncert oblíbeného interpreta.
  • 4CAMPS, různé varianty táborů a letních táborů s youtubery, cca 6 000 Kč.

Aktuální akce

Chcete-li i při nákupu vánočních dárků nějakou tu korunu ušetřit, zkuste se podívat a nakoupit v následujících akcích. Některé jsou opravdu dobré a rozhodně se vyplatí!

  • megaknihy.cz - akce na knihy Rok v lese, Rok na venkově, Rok na farmě 205 Kč/ks, při objednávce 2 ks v rámci Nakupte společně 407 Kč. Podobná akce společného nákupu platí i pro tituly Moje první dotyková knížka.
  • svojtka.cz - akce v sekci dětské encyklopedie, cca 20 % sleva na všechny tituly
  • prodeti.cz - sleva 20 % na všechny stavebnice Lego DUPLO
  • mall.cz - zaměření na Vánoce pro děti - hračky jsou řazeny podle věkového určení a téměř všechny jsou s nějakou slevou, např. Woody od 20 %
  • Black Friday - od 23. listopadu sledujte, kde se objeví slevy na zboží

Veďte děti k dobrým skutkům

Vánoční a předvánoční období se přímo vybízí k tomu, udělat pro někoho něco pěkného. Není od věci, aby si děti již od útlého věku uvědomovaly, že ne každé dítě a každý člověk má to štěstí, že může s někým blízkým usednout ke štědrovečernímu stolu, natož pak třeba najít nějakou drobnost pod stromečkem. Zapojit se můžete do různých akcí, nejen pro děti, ale třeba také pro seniory nebo pro opuštěná zvířata. Každá forma pomoci je důležitá. Navíc tím dáváte krásný příklad svým dětem - nezapomínejte, že co je samozřejmé pro vás, bude v budoucnu nejspíš samozřejmé také pro vaše děti!

Krabice od bot - naplňte s dětmi krabici od bot něčím, co udělá radost jiným dětem.

Ježíškova vnoučata - splňte společně přání seniorům.

Strom splněných přání - pomožte Ježíškovi se seznamem přání dětí z dětských domovů.

Čti celý článek
redakce
24. lis 2018 Čtené 840x

„Ženám, trpícím na PMS nebo bolesti při menstruaci, může homeopatie nabídnout šetrné prostředky bez obsahu hormonů. Cílem homeopatické léčby je harmonizace menstruačního cyklu přirozenou cestou,“ říká MUDr. Eva Kettmannová, odbornice na homeopatii.

Premenstruační syndrom, zkráceně PMS, se objevuje pár dní před tím, než se spustí menstruace. Často se projevuje různými obtížemi (plačtivost, citlivost, úzkost a podrážděnost). Syndromem trpí až 2/3 žen.

Tyto potíže často ženy omezují v běžné aktivitě, snižují jejich výkonnost apod. Můžete třeba z ničeho nic přibírat na váze, protože vaše tělo zadržuje tekutiny, prsa bolestivě natékají a zvýší se chuť na sladké.

Co je to premenstruační syndrom a jak se projevuje?

„Prosím máte nějaké fígle na zmírnění PMS? Mám cca tři dny do termínu MS a hrůza. Nikdy jsem tím netrpěla a najednou děs. Hormonální centrifuga. Mám alergii na partnera, který chudák neví, co provedl. Neprovedl nic. Jsem neustále zralá jít spát. Podbřišek už pobolívá a jako vždy bych klidně snědla mamuta. Antikoncepci neberu a s ničím se neléčím. Prosím, jak na to? Úplně mě to překvapilo. Dřív jsem měla maximálně chuť k jídlu a pocit nafouklosti,“ prosí o radu jedna z maminek v diskuzním fóru. 

Každý měsíc se toho bojíte. Nejprve se objeví nafouklé břicho a stačí se podívat na nějaké jídlo a je to tu. Pak se začnou měnit nálady, chvíli jste podrážděná, pak vás přepadne úzkost, vztek, pocity méněcennosti, neschopnosti. Ve výsledku máte potíže vydržet i samy se s sebou. Co to je? Je to premenstruační syndrom v celé své kráse.

Není to žádný mýtus, ale realita, a přesto vlastně trochu medicínská záhada, kterou si úplně přesně nedovedou vysvětlit ani odborníci. Je známo až 300 příznaků syndromu a objevují se asi týden až dva před příchodem menstruace a mizí s počátkem krvácením. Přímo souvisí se změnami hladiny hormonů (estrogenu a progesteronu) v době, kdy se tělo ženy připravuje na menstruaci a každá žena se tomu přizpůsobí trochu jinak.

Jak bojovat s PMS?

„Zabírá mi pupalkový olej v tabletách, upozornit partnera a nenakládat si zbytečně moc úkolů. A nějak se vybít (ať už kreativně nebo pohybem).“

Vynechte ze stravy mastné a hodně slané nebo sladké potraviny. Přidejte ovoce a zeleninu. K pití především vodu nebo bylinkové čaje. Omezte pití kávy, černého čaje a alkoholu. Také se vyplatí vyhýbat se stresu a pohybovat se na čerstvém vzduchu.

Pomohou doplňky stravy nebo bylinky?

Jsou ženy, kterým pomohly nejrůznější doplňky stravy. Asi čtrnáct dní před menstruací můžete užívat vápník, hořčík, vitamín B6 a vitamin E. Pomoci by mohla třezalka tečkovaná, extrakt z drmku obecného nebo olej z pupalky.

Proti menstruačním křečím a bolestivým stahům dělohy pomáhá zázvor, který je vhodné pít ve formě čaje přibližně tři dny před menstruací. Pomocí meruňkového oleje, který smícháte s jojobovým, mandlovým nebo olivovým si zkuste masírovat břicho při křečích. Mnoho žen si pochvaluje čaj z kontryhelu nebo ploštičník hroznovitý.

Hormony

Při velkých problémech s PMS jsou obvykle první volbou gynekologů hormonální léky hlavně ve formě antikoncepce. Musí to být hormonální antikoncepce kombinovaná s drospirenonem, který má tzv. antimineralokortikoidní účinky a zabraňuje nadměrnému zadržování vody v těle. Příznivě ovlivňuje PMS.

Homeopatie a boj s premenstruačním syndromem

„Na menstruaci čekala pokaždé hodně dlouho. Zkusila jsem kde co, různé bylinky, ale pomohla mi až homeopatie, díky které mi cyklus po více než roce konečně naskočil, byl ale nepravidelný, tak mi doktorka poradila Folliculinum CH15, to jsem brala každý 10. den cyklu. Menzes se srovnal a brzy na to jsem otěhotněla.“

Homeopatie je šetrný a účinný způsob, jak si pomoci při mnoha potížích. Existují i homeopatické léky, které vám pomohou ke zmírnění projevů PMS nebo jejich úplnému vymizení. Na premenstruační syndrom se nejčastěji předepisují následující léky:

  • Jste-li neklidná, popudlivá, cítíte se často špatně a na dně svých sil. Dokážete být i zlá na děti, jste hádavá, plačtivá, ječíte a vztekáte se. Nemůžete se soustředit a nemáte chuť na sex. Jste často unavená, zimomřivá a trpíte na mastnou kůži. Trápí vás návaly horka a chuť na sladké. Váš stav se zlepšuje pohybem. Nejhorší bývají rána. Doporučuje se lék Sepia 15 C.
  • Ženy, které jsou skromné, opatrné a pracovité, ale trpí úzkostí, jsou před menstruací podrážděné a plačtivé. Je jim pořád zima, hodně se potí a trápí je neustálá únava. Také mají sklony k nadváze a před menstruací zadržují tekutiny v těle, bolí je prsa, klouby a jsou bez energie. Ráno se jejich stav zlepšuje. V chladném počasí je vše horší. Vhodný lék – Calcarea carbonica 15 C.
  • Trápí-li vás málo energie, ale zároveň jste velmi energická, vášnivá a žárlivá. Trpíte bolestí prsou a pocitem těžkých nohou nebo vás trápí bolest hlavy. Na začátku menstruačního cyklu dojde k úlevě. V teplém počasí je vám hůř. S takovými příznaky sáhněte po léku Lachesis 15 C.
  • Ženy, které nepociťují žízeň a musí se nutit k pití, špatně tráví tučná jídla. Jsou nejisté, plaché, ostýchavé a snadno se nechají ovlivnit. Bojí se samoty a často se litují. Před menstruací jim naběhnou prsa i obličej, mají nafouklý žaludek a trápí je hustý bílý výtok z pochvy. Na čerstvém vzduchu je jim nejlíp. Je doporučován lék Pulsatilla 15 C.

Jak dávkovat homeopatika?

Na akutní potíže berte 3x denně 5 kuliček čtyři dny před menstruací. Ženám, které trpí na PMS nebo bolesti při menstruaci, může homeopatie šetrně a vhodně pomoct, aniž by musely brát léky plné hormonů. Je ovšem důležité vědět, že výběr vhodného homeopatického léku by měl udělat někdo, kdo je znalý homeopatických principů. Pokud si nebudete vědět rady, raději se poraďte s odborníkem.

Některé ženy trpí víc

„Mám silné PMS (zvracení, omdlévání, křeče v břiše apod.) řešené hormonální antikoncepcí, takže se to dá přežít (občas bolesti, ale nevyřazuje mě to z provozu). Jednou se mi povedlo, že jsem měsíc antikoncepci nebrala a při následné menstruaci se mi PMS vrátil s plnou silou (naštěstí už mi zase zabírají prášky na bolest, takže jsem to nějak přežila). Teď bychom se rádi s manželem pokoušeli o miminko, ale já mám hrůzu z toho, že pokud se to nepovede brzy, budu zase každý měsíc minimálně na 3 dny mimo. Nemáte s tím někdo zkušenost, nebo nějakou radu?“

Co to je premenstruační syndrom, to ví takřka každá žena. Jsou ale některé, které si užívají opravdu extrémní formu PMS. Nejzávažnější je premenstruační dysforická porucha (PMDD), kterou trpí 3 až 8 procent žen. Tyto ženy mají každý měsíc minimálně pět příznaků PMS a alespoň jeden z nich je psychický. To by nebylo až tak zvláštní. Horší je to ale v tom, že příznaky jsou tak silné, že ženám neumožňují normálně fungovat. I tady naštěstí existuje řešení. Žena by se určitě měla obrátit na lékaře a najít pomoc.

"Ahoj všem, ani nevím, jestli se dá poradit, nebo se prostě potřebuju někde 'vykřičet' a přečíst si nějaké zkušenosti jiných... Náš vztah není ideální ani v ideální době, ale tak nějak nám vše podstatné klape. Teď jde o to, že vždy, když mají přijít její dny, tak minimálně týden je vyloženě agresivní, hledá všechno aby se pohádala nebo mě urážela. A občas i prkotinu vyšteluje tak, že vyhrožuje rozchodem," vypráví jeden z mála mužů na Modrém koníku,který si přišel pro radu.

Muži často nechápou, kam zmizela jejich milá, příjemná a žádoucí společnice. Najednou se objeví saň, do které se jejich milovaná žena proměnila. Někteří muži dělají, že se nic neděje. Někteří jdou ženě raději z ceny. Ti pozornější se jí pak snaží všemožně pomoci.

Zdroj informací:

svethomeopatie.cz

mojezdravi.cz

Čti celý článek
redakce
23. lis 2018 Čtené 7488x

“Vloni na Vánoce jsme 3 dospělí lidé ztratili tříletou holčičku. Montovali jsme baterky do foťáku, ona byla u vytržení, koukala všude kolem jen ne na nás a už to bylo. Naštěstí tam byl jeden inteligentní městský policista, když ji plačící našel na druhé straně náměstí, vzal ji na ramena a tak jsme ji našli. Ten pocit, ta půlhodina hrůzy, nikomu to nepřeju. Tam by se nám náramek s telefonním číslem opravdu hodil,” popisuje chvíle strachu jedna z uživatelek Modrého koníka

Ještě před malým okamžikem si vaše nejmladší dítě hrálo kousek od vás a najednou nikde není. Začnete se zmateně rozhlížet všude kolem a dostanete strach. Kam jen mohlo zmizet? Hlavou se vám samozřejmě honí ty nejčernější scénáře. Uklidněte se. Takové věci se čas od času stávají a je nutné je co nejrychleji vyřešit. Jak v takových případech tedy postupovat?

Jak dítě připravit na možnost zatoulání?

Pokud se svým dítětem/dětmi plánujete vyrazit na akci, kde se dá očekávat velká koncentrace lidí, je dobré jako základ dítě naučit říct své jméno. Pokud se jedná o větší dítě, naučte ho i adresu (z důvodu bezpečnosti ale vysvětlete případy, kdy ji smí říkat cizím lidem). Především malé děti tato dovednost velice baví. Co ale dělat v případech, kdy je vaše dítě ještě tak malé, že tahle možnost nepřipadá v úvahu? Nebojte, i zde se samozřejmě najde tip právě pro vás. Existují identifikační náramky, které můžete dětem připnout na ruce a vyplnit zde důležité údaje. Doporučuje se napsat křestní jméno dítěte a číslo na mobilní telefon na vás. Pokud zrovna náramek nemáte a přesto jdete někam, kde hrozí, že by se dítě mohlo ztratit, vezměte úplně jednoduše lihovou fixu a své číslo dítěti napište na předloktí. Všechno je lepší než nic, takže se klidně nebojte improvizovat.

Mluvte s dítětem o tom, že by se mohlo ztratit

Každá máma chce pro své dítě to nejlepší a dává na něj pozor. I tak se ale občas může stát, že se dítko ztratí. Mluvte o této situaci s dítětem (samozřejmě je potřeba zohlednit jeho věk). Vysvětlete, že pokud se náhodou ztratí, je potřeba nepanikařit. Nebát se a počkat, až ho rodiče zase najdou. V případě ztracení dětí se doporučují 2 taktiky:

  1. Ztracené dítě by mělo zůstat na místě a vyčkat, než ho rodiče najdou - pak je daleko větší šance, že se najdete co nejrychleji. Představte si, že vaše dítě zmateně běhá z místa na místo a hledá vás. To samé v podstatě děláte i vy. A to přináší daleko větší šanci, že se minete a hledání bude trvat o to déle.
  2. Určit si místo, kde se sejdete, pokud by náhodou došlo ke ztracení - čím je ztracené dítě větší, tím lépe se na takovou variantu dokáže připravit. Domluvte si s dítětem místo, kde se sejdete, pokud byste se náhodou ztratili z dohledu. Vyberte vždy nějaké výrazné místo, které je opravdu dobře vidět. Ztracené dítě ho pak o to jednodušeji a rychleji najde.


Tipy, které by se mohly hodit:

  • mějte vždy u sebe aktuální fotku vašeho dítěte (ne více než půl roku starou) a ještě lepší je si dítě před odchodem na akci, kde je větší riziko ztracení, vyfotit. Tak budete mít k dispozici přesnou fotku, kde je zachyceno i to, co má dítě na sobě     
  • s dítětem můžete situaci „ztracení“ pojmout jako hru a celou situaci si zahrát. Dítě si tak daleko lépe zapamatuje, co dělat, než pokud mu to jen řeknete     
  • dítěti vysvětlete, že pokud se ztratí, budete ho volat jménem. Ať tedy poslouchá, odkud vás uslyší. Děti jsou zvyklé volat v krizové situaci obvykle „mami“. Naučte je, že pro případ nouze vás mají volat spíše křestním jménem.     
  • naučte dítě rozpoznat, koho by mohlo poprosit o pomoc - maminku s kočárkem, policistu, paní prodavačku    
  • pokud dítě nenajdete do 15 minut, uvědomte policii     
  • pamatujte, že čím je dítě mladší, tím dříve je potřeba nahlásit jeho zmizení

Pomoc, mé dítě se opravdu ztratilo

I když se člověk snaží a děti hlídá sebevíc, stačí opravdu jen malá chvilka nepozornosti a dítě se může ztratit. Pokud k takové situaci došlo, dýchejte a nepropadejte panice. Ano, je to strašné a máte strach, ale svému dítěti pomůžete daleko více, když budete jednat klidně a racionálně. Na zhroucení budete mít dost času, až dítě zase najdete. Dítě se může ztratit v podstatě kdekoliv, ale váš postup při pátrání bude vždy vycházet z toho, kde se tato událost stala. Pojďte se pro představu podívat na pár modelových situací.

Dítě se ztratilo v okolí domova…

1. Projděte okolí a zeptejte se dětí a maminek, které se tam nacházejí, jestli náhodou neviděly samotné dítě. V ideálním případě ukažte i fotku potomka.

2. Prozkoumejte i zdánlivě malé křoví (pro malé dítě to může být skvělá skrýš, která dospělému unikne).

3. Pokud nebudete se svým pátráním úspěšní, kontaktujte kamarády a přátelé, zazvoňte na sousedy.

4. Sežeňte více lidí, kteří vám pomohou hledat a někoho kdo bude s vámi a situaci bude vidět trochu s odstupem.

5. Dejte si navzájem telefonní čísla, rozdělte si prohledávanou oblast a projděte ji podrobně.

6. Pokud dítě nenajdete do cca hodiny až dvou, kontaktujte státní policii. Sdělte jim čas zmizení, popis dítěte a přesný popis oblečení, které mělo dítě aktuálně na sobě.

7. Zajděte na dětská hřiště v okolí, do parků a do nemocnice, projděte obchody a ptejte se prodavačů a ostrahy. Nebojte se vždy ukázat i fotografii hledaného dítěte a zeptat i zdánlivě nepravděpodobného kolemjdoucího.

Dítě se ztratilo v obchodě

Hned po příchodu do obchodu si s dítětem domluvte místo, které bude sloužit jako váš záchranný bod, kdyby se dítě náhodou  ztratilo. Pokud se jedná o větší obchod, bude mít pravděpodobně informace, ukažte tedy dítěti, kde se nachází a řekněte mu, že v případě ztracení se má směřovat tam. Oni dítě vyhlásí rozhlasem. Pokud jde naopak o menší obchod, domluvte si regál, u kterého se v případě potřeby sejdete (zvolte nějaký regál, který bude dítě zajímat - hračky, sladkosti,...). Bude to jednodušší i pro vás, nebudete se zbytečně míjet.

Pokud se dítě opravdu ztratí a nenajdete ho na žádném ze smluvených míst, nechte ho vyhlásit rozhlasem i s jeho popisem. Kolemjdoucí lidé budou ostražitější a malého uprchlíka dopraví na místo, odkud se vysílalo.

Dítě se ztratilo na výletě

Opět si s dítětem domluvte záchranný bod, kde se sejdete v případě ztracení. Volte dobře dostupné a viditelné místo, které dítě jednoduše najde. Pokud dítě nebude u záchranného bodu, projděte okolí a ptejte se všech, které potkáte. Opět by bylo ideální mít u sebe fotografii dítěte. Pokud dítě nenajdete do cca hodiny až dvou, kontaktujte státní policii. Sdělte jim čas zmizení, popis dítěte, přesný popis oblečení. Mezitím projděte obchody či jiná zařízení, které by mohly dítě zaujmout a kam by mohlo vběhnout. I restaurace může být potencionální úkryt.

Ve většině případů se ztracené děti poměrně rychle najdou, nicméně je potřeba být připraven i na situaci, kdy to tak nebude a vědět, co dělat.

Když je potřeba uvědomit policii

  • poskytněte policii detailní popis vašeho dítěte včetně oblečení a zvláštních znamení (jizvy, mateřská znaménka)     
  • předejte policii aktuální fotografii vašeho dítěte v odpovídající kvalitě, informace o jeho zdravotním stavu a užívaných lécích
  • informujte policii o okolnostech zmizení dítěte, kdy a kde, popř. s kým jste jej naposledy viděli
  • sdělte policistům jména a kontakty na nejbližší kamarády svého dítěte
  • sdělte policistům, jaké má vaše dítě zvyky, zájmy a záliby
  • policii uveďte jen pravdivé a nezkreslené informace, v žádném případě informace nezatajujte, i sebemenší detail může být významný pro pátrání včetně změn v chování dítěte před jeho zmizením
  • buďte neustále na příjmu, aby vás policie mohla bez problémů kontaktovat.
  • pohřešování dítěte představuje pro každou rodinu velké psychické trauma, máte proto možnost využít služeb policejního psychologa, nebo můžete kontaktovat neziskové organizace pomáhající lidem v obtížných životních situacích

Dítě se může ztratit během chviličky a své o tom vědí i uživatelky a maminky z Modrého koníka

“Co by bylo, kdyby se mi starší prcek ztratil, jsem řešila docela nedávno... Mám docela strach, že až jednou budu nastupovat s kočárem do tramvaje, tak nějaký méně inteligentní tramvaják zavře dveře dřív než naložím i staršího a ujede (nebo naopak odjede starší dítě a já nestihnu nastoupit a budu stát s kočárkem na nástupišti ), takže jsme to s manželem vyřešili tak, že jsme si na PC vytiskli kartičky ve velikosti vizitky (informace o jménu, věku a tel. číslech, kam volat) a nechali je v copycentru zalaminovat. Takže z ní máme zalaminovanou vizitku, která je na šňůrce a nosí to prcek na krku, když jsme někde, kde by se něco takového mohlo stát. “

Máte strach z toho, že by se vaše dítě mohlo ztratit? Nebo se vám podobná situace dokonce již stala? Nebo máte nějaký skvělý tip, který by mohl ostatním uživatelkám Modrého koníka pomoci? Podělte se s námi do komentářů.

Zdroje:

nejenmaminkam.cz

frekvence1.cz

nfztracenedeti.cz

Čti celý článek
redakce
22. lis 2018 Čtené 4803x

„Víte, já dodnes nedokážu normálně žít, i kdybych chtěla - je to ve mně stále, protože mi zemřel v náručí,“ říká maminka malého Jakubka, podle které jsou na vině špatné lékařské postupy a přístup lékařů. Případ jeho smrti se nyní prošetřuje na Slovensku. Maminka Jakubka hledá spravedlnost nejen pro něj, ale i jiné děti, které zemřely zbytečně ve slovenských nemocnicích.

„Viete, ja dodnes nedokážem normálne žiť, aj keby som chcela - je to vo mne stále, pretože mi zomrel v náručí.“

25.1.2018: rodina Jakubka podala žiadosť – podnet na prešetrenie zdravotnej starostlivosti mŕtveho Jakubka. V súčasnosti je táto kauza prešetrovaná...

Jakubko zomrel v bolestiach, zomrel mamičke v náručí. Tá si zažila peklo a tvrdí, že nikto neakceptoval jej požiadavky, jej naliehanie a že jej synovi nebola poskytnutá patričná zdravotná starostlivosť.

„Iba ho plnili klystírmi“

Dňa 20.11.2017 bol Jakubko hospitalizovaný v Dolnooravskej nemocnici v Dolnom Kubíne, pretože nemal stolicu už 8 dní.

Dni predtým sa maminka Jakubka snažila o to, aby sa mu podarilo stolicu vytlačiť, dodržiavala obvodnou lekárkou nariadenú diétu, pitný režim a boli mu podané všetky dostupné a predpísané lieky slúžiace k uvoľneniu stolice. Mamička dokonca navštívila gastroenterologičku v Martine, kde dieťaťu neurobili okrem odobratia krvi žiadne iné vyšetrenia a poslali ich domov so slovami „Príďte, keď sa Jakub vykaká“.

Vráťme sa k dňu 20.11.2017, keď bol Jakub okolo 10:05 prijatý na detské oddelenie a odkedy sa začal „písať ortieľ smrti chlapčeka“.

Po prijatí na oddelenie bol chlapčekovi urobený klystír. Mamička si spomína, že synček v tom čase papal, pil, hral sa a rozprával (pre porovnanie jeho stavu v priebehu 24 hodín mi poslala fotku z pondelka a utorka).

Okolo 16:00 bola vykonaná druhá klyzma, pričom matke Jakubka bolo zdôraznené, aby nedovolila dieťaťu zaspať, aby ho dávala na nočník a snažila sa s ním o vykonanie potreby.

O cca 19:00 bolo na naliehanie mamičky vykonané RTG a sono (ktoré pri prijatí vykonané nebolo), kde jej bolo oznámené, že výsledky chlapčeka sú v poriadku. Avšak neboli! Pretože v závere správy zo sona sa písalo, že chlapček mal DOLICHOSIGMU, tzv. abnormálne zväčšenie esovitej kľučky hrubého čreva. Vtedy mamička netušila o čo ide, verila personálu, dnes už však vie, že s touto diagnózou je potrebné urgentne ísť na operáciu.

Po návrate zo sona bol vykonaný tretí klystír a vysilený chlapček zaspinkal.

Deň 21.11.2017 mamička označuje s prívlastkom „peklo sa začalo“.

Jakubko stále nemal stolicu, navyše začal zvracať. Chlapček prestal chodiť, bol malátny, nejedol a nepil. Napriek prosbám a plaču matky nebol prevezený k špecialistom, stále ho nútili ísť na nočník a tlačiť. Mamička a rodina Jakubka chceli konať  a vybavovať iné možnosti liečby, ale keď videli Jakubka a jeho slabnúce „ja“, báli sa, že mu reverzom ublížia a tak čakali na odobrenie prevozu od niekoho kompetentného - od ošetrujúcej lekárky.

Jakubkovi bol popoludní podaný štvrtý klystír s infúziou a večer, v ten istý deň piaty klystír. Chlapček pritom od rána, počas celého dňa a noci niekoľkokrát zvracal, mamička to popisuje ako „niečo hnedé“.

Dňa 22.11.2017 okolo 5:00 bola na naliehanie mamičky k Jakubkovi privolaná lekárka, ktorá po zhodnotení stavu nariadila opäť RTG, kde už však zistili, že črievka malého prestali fungovať. Chlapček mal ukrutné bolesti a blúznil. Bol nariadený akútny prevoz do Martinskej nemocnice, kde po prijatí zistili, že pôvodné CD z vyšetrenia RTG z DK nemocnice je prázdne a tak bolo nariadené ďalšie vyšetrenie RTG.

Jakubkovi mal byť vykonaný ďalší klystír (ten už za asistencie mamičky). Spolu so sestričkou zobrala syna na WC a v čase, keď sestrička začala vykonávať úkon, chlapček skolaboval matke v náručí.

Mamička si matne spomína, že v šoku vybehla na chodbu a začala kričať. Jakubka jej zobrali z náruče a okamžite ho začali oživovať. Srdiečko chlapčekovi na ARE naskočilo, no po pár minútach svoj boj vzdal.

Rodina Jakubka dnes už vie všetky potrebné súvislosti:

- vie, že po RTG mala byť vykonaná operácia,

- vie, že tak malému dieťaťu nemôže byť vykonaných 6 klystírov v tak krátkom čase a

- sú presvedčení, že Jakubko zomrel vinou lekárov.  

Dovolím si zacitovať ešte raz na záver: "Viete, ja dodnes nedokážem žiť normálne, aspoň trocha normálne, neviete si predstaviť, čo je mať v náručí dieťatko, ktoré vracia s vlastnou stolicou, a nikto nikde žiadna pomoc, len šikana..."

Mamička prosí o pomoc, hľadá iných ľudí, ktorí majú podobnú skúsenosť a prosí o morálnu podporu, pretože vie, že dokázanie viny zúčastnených je boj na dlhé trate. 

Môžete sa k nej pripojiť cez facebook: Bojujem za Jakubka.

"Jakubko, bol si vytúženým bábätkom a ja verím, že aj napriek krátkemu času, aký si na tomto svete pobudol, naplnil si svoje poslanie - poslanie rozosiatia lásky v srdciach všetkých tých, ktorí ťa poznali, poslanie posilnenia vnútornej sily u svojich rodičov a poslanie ochrany iných, rovnako slabých..." (Janka) 

Tento príbeh vychádza v rámci rubriky "Čo píše život". Za jeho poskytnutie ďakujem užívateľke bellissimo_angelo - maminke Jakubka. Pevne verím, že článok splní svoju funkciu.

Ak máte aj Vy životný príbeh, o ktorý by ste sa chceli s nami podeliť, neváhajte ma kontaktovať.  

Autorka: laurinka2012

Originál článku na slovenském Modrém koníku

Čti celý článek
redakce
22. lis 2018 Čtené 3245x

„Naše děti mi pomáhají hodně. Máme na ledničce rozvrh prací, kdo má který den co dělat, každý den tři činnosti, o víkendu volněji,“ pochvaluje si maminka na Modrém koníku svůj systém, který pro děti vymyslela.

Každý rodič jednou musí zapojit děti do chodu domácnosti a naučit je pomáhat. Kdy je ale ten správný čas? Existují na to nějaká pravidla? A co dělat, když se dítě k pomoci nemá?

„Od malička jsem se snažila malého začlenit do domácích prací. Měla jsem odstrašující příklad ve švagrové, která své dcerky nenechá s ničím pomáhat a ony třeba v šesti letech neví, kde mají pračku nebo kam patří hrnky,“ píše jedna z maminek v diskuzi.

Začněte co nejdříve

Vést děťátko k domácím pracím je vhodné už od co nejmenšího věku. I batolata jsou totiž schopna s něčím pomoci, i když to vyžaduje dozor a častokrát i opravu od rodičů. Berou to spíše jako hru a toho je potřeba využít. Samozřejmě úkoly pro ně musíte vymýšlet takové, aby byla schopna je zvládnout, například aby si po sobě uklidila hračky nebo krmila domácí mazlíčky.

Čím je dítě starší, tím je schopnější, a proto mu pak můžete zvedat laťku v tom, co už dokáže. Může pomáhat s utíráním prachu, s věšením prádla a s drobnými pracemi na zahradě. Některé maminky popisují své zkušenosti, jak jsou jejich děti nadšené z pomoci a hrnou se do všech možných činností. Vede vyndávání prádla z pračky a sušičky nebo vysávání.

Další z maminek svěřuje, jak to chodí u nich doma: „Malému je teď jeden rok a chce pomáhat pořád. Skládáme spolu ponožky (já skládám, on je vyhazuje z košíku), rád zametá velkým koštětem (a my se klidíme z dosahu, abychom neschytali ránu), má svůj vlastní hadřík, kterým utírá – skříňky v kuchyni nebo podlahu, jak se mu zrovna chce. Největší hit je ale vysavač. Když ho vytahuju ze skříně, tak malý úplně ječí radostí, takže vysáváme zásadně spolu.“

„Asi od  roku a půl mi dcera chce asistovat opravdu u všech domácích prací. Od vyndávání prádla z pračky a sušičky, vysávání, vytírání, obsluhy myčky, vaření, praní až po práci na zahradě atd... Někdy je z její pomoci více škody než užitku. Z ruky mi nadšeně vytrhává vysavač, se kterým pak 10 minut vysává plochu 1 x 1 m (vysavač pak hlásí plný pytlík, protože je přehřátý). Při vytírání má svoji sadu pro paní uklízečky, nadšeně kropí vodu po celém domě a pak v tom ťape v ponožkách. Při vaření jsou suroviny po celé kuchyni. Listí, co shrabu na hromadu, mi dětskými hráběmi odhrabuje z hromady pryč. Ale je přitom šťastná a dělá vše dobrovolně, tak se snažím jí v aktivitě nebránit. S přibývajícím věkem si už ale některé věci nechá vysvětlit a její pomoc začíná být i užitečná. Doufám, že jí tohle nadšení vydrží minimálně do té doby, dokud u nás bude bydlet,“ popisuje uživatelka Modrého koníka.

Nepřehlcujte děti úkoly

V předškolním věku už by mělo být dítě schopné uklidit si svůj pokojíček a poradit si s lehčími úlohami úplně samo. Zároveň je však důležité myslet na to, abyste zapojením dítěte do chodu domácnosti nezabrali všechen jeho volný čas, a dítě mělo čas i na zábavu a na hraní. Jinak se mu pomáhání nebude líbit a vytvoří si k němu určitý odpor.

Některé maminky si našly systém, že dětem píšou úkoly na papír a dítě si je pak může odškrtávat. Má tedy motivaci udělat je co nejdříve. Jiné maminky své děti odměňují, ale nic se nemá přehánět. Podle odborníků není ideální odměňovat děti finančně, jelikož je pak naučíte, že když budou pomáhat, dostanou za to peníze. Do budoucna pak mohou mít problémy ve škole nebo pak i v práci, protože budou odmítat vykonávání běžných činností. Za vhodnou odměnu je považováno oblíbené jídlo, výlet, pohádka, hraní a společně strávený čas.

Příklady drobných domácích prací pro předškoláky a malé školáky

  • plnění či vyklízení myčky na nádobí,
  • utírání prachu,
  • samostatné uklízení hraček,
  • poskládání a uklizení oblečení,
  • úklid špinavého oblečení do koše (pračky),
  • zajištění potravy a vody domácímu mazlíčkovi,
  • sklizení použitého nádobí ze stolu,
  • utírání nádobí,
  • pomoc při vaření,
  • vynesení odpadkového koše,
  • zalévání květin,
  • stlaní postele, popřípadě pomoc při převlékání peřin,
  • zametání nebo luxování,
  • vyndání prádla z pračky,
  • pověšení prádla, popřípadě podávání kolíčků,
  • pomoc s drobnostmi na zahradě (sbírání ovoce, hrabání trávy či listí atp.).

Dítě je samozřejmě vhodné vést nejen k domácím pracím, ale také k samoobslužnosti jako je:

  • osobní hygiena (samostatné čištění zoubků, česání, u malých školáčků i sprchování),
  • oblékání bez nebo s minimální pomocí rodičů,
  • zvolení vhodného oblečení spolu s jeho přichystáním,
  • zodpovědnost za plnění domácích úkolů (u malých školáčků),
  • zodpovědnost za své věci atp..

Každé dítě je originál

Všechny děti ale nejsou stejné a klidně se může stát, že se právě to vaše do práce příliš hrnout nebude. Uvědomte si, že to není vaší chybou ve výchově, některé děti jsou prostě charakterově odlišné a každé je jiné. Zapojení do domácnosti pak stojí více energie a vyžaduje trošku tvrdší přístup. Ale určitě dítě od pomoci neosvobozujte jen proto, že se mu nechce. O své dceři a její nechuti pomáhat se rozepsala maminka z Modrého koníka.

„Blednu závistí. Mám dceru 7,5 roku a kluka 2,5. Holka je líná jak vandrák v červenci, když po ní něco chci, odpoví že jooo, za chvilku... A pak je z chvilky půl dne. Muž mi vyčítal, že jsem nedůsledná, že je to mnou, ale třeba náš syn, ten má úplně jinou povahu. Ze všeho nejvíc na světě miluje, když může s tátou venku cokoliv dělat. Nemá problém s žádnou prací, všechno dělá s obrovským zápalem. U dcery mi asi unikl ten věk, kdy děti pomáhají ochotně, ale popravdě, ona se nikdy k žádné práci nehnala, ani hračky si dobrovolně neuklidila, prostě jsme měli být asi tvrdší. Ale do jaké míry to jde, to nevím. Na ni nezabíral ani zákaz Večerníčku, dřepla si nafouklá na postel a nehla se. A teď na ni musíme s vojenskou taktikou, což u kluka není vůbec třeba.“

Jak tedy naučit děti uklízet

  1. Stanovte jasně pravidla, co a jak má být uklizeno. Představy rodičů o pořádku se mohou výrazně lišit s představami dětí.
  2. Nenuťte děti k úklidu několikrát během dne - lépe je stanovit dobu, kdy má být uklizeno (před odchodem ven nebo večer před spaním).
  3. Naučte děti, že úklid není "za trest", ale je to běžná součást dne.
  4. Úklid neprotahujte, snažte se, aby byl rychlý a efektivní.
  5. Zasvěťte děti do výhod uklizených věcí - není třeba je dlouho hledat, nešlápneme na kousek stavebnice, máme více prostoru na hraní atd..
  6. Motivujte děti - zvláště u menších dětí je výborné povýšit úklid na hru1 - "Pepíčku, dovez prosím tě tatrovku, budeme autíčka nakládat a dáme je spát do modré krabice."
  7. Buďte kreativní.
  8. Dětem s úklidem pomozte. I starší děti někdy neví , jak na to. Neuklízejte za děti, ale pomozte jim, poraďte - co kam patří a v jakém pořadí.
  9. Nešetřete chválou dětí.

Jděte dětem příkladem

Začněte své dítě zapojovat co nejdříve, maminky v diskuzi si to nemohou vynachválit. Dítě to (zatím ještě) baví a zároveň se učí do budoucna pomoci v domácnosti. Čím bude starší, tím více jako maminka oceníte jeho pomoc. Zároveň to ale nepřehánějte, myslete na to, jak je vaše dítě staré a čeho je schopné, abyste po něm zase nechtěla příliš. A dejte mu dostatek času na hraní, abyste mu pomoc neznechutila.

Nezapomínejte také na to, že jste pro vaše dítě obrovským vzorem. Pokud vy sama budete v domácnosti pracovat tak, aby to vidělo, a dovolíte mu se k vám přidat, uvidíte, že budete za čas sklízet ovoce. Dítě se naučí zapojovat samo a bude mu to dělat radost. Pokud máte víc dětí, zapojujte je všechny rovnoměrně, aby se žádné necítilo znevýhodněno ani odstrčeno. Je potřeba, abyste si doma našli systém, který bude vyhovovat oběma stranám a pak budou všichni spokojeni.

Čti celý článek
redakce
22. lis 2018 Čtené 739x

 Co je to vlastně imunita? Jednoduše řečeno jde o schopnost lidského organismu bránit se všemu, co vyhodnotí jako škodlivé. Tato schopnost se rozvíjí nejvíce v dětském věku, a i když to, jak bude fungovat, je z velké míry dáno geneticky, můžeme ji zásadně ovlivnit. Jak? Vcelku jednoduše – co nejlepším způsobem života. Základ tvoří co nejkvalitnější a nejpestřejší strava s dostatkem vitamínů a minerálů, dostatek pohybu - hlavně na čerstvém vzduchu, psychická pohoda, ale také vhodné hygienické návyky (ne však přehnané!).

Imunita člověka se začíná budovat ihned po narození. Vlastně by se dalo říci, že ještě dřív, protože úplné základy se utváří již v prenatálním období – tedy u maminky v bříšku. Nejvíce se pak rozvíjí v kojeneckém, batolecím a předškolním věku.

Jedním z nejdůležitějších orgánů pro co nejlepší vývoj a funkci imunitního systému je střevo. Přijde vám to zvláštní? Je to opravdu tak. Ve střevě totiž sídlí až kolem 70 % imunitního systému. Zásadní význam při rozvoji imunity má správná střevní mikroflóra - tedy osídlení střeva vhodnými bakteriemi. K prvnímu osídlení dochází již během porodu, a proto je způsob porodu jedním z prvních faktorů ovlivňujících osídlení střeva miminka (před porodem je střevo miminka sterilní). Při vaginálním porodu si miminko „nasbírá“ prospěšné bakterie při průchodu porodními cestami od matky.

Další bonus je pak co nejdřívější kontakt kůže na kůži, kdy se kůže miminka pomalu osidluje bakteriemi z kůže maminky. Nezralý imunitní systém novorozence je pak také konfrontován s bakteriemi a viry, které matčina imunita zná a umí se proti nim účinně bránit vhodnými protilátkami. Ty se pak k děťátku dostanou v mateřském mléce. Naopak děti narozené císařským řezem jsou o toto prvotní osídlení ochuzené. Namísto toho je jako prvotní osídlují bakterie z nemocničního prostředí. Zajímavé je, že některé lékařské studie se již zabývají tím, jak o tyto prospěšné bakterie miminka narozené císařským řezem neochudit. Jedna studie například zkoušela metodu, kdy se novorozenec narozený císařským řezem potřel vaginálním sekretem matky. Metoda z této studie má však mezi odborníky jak své příznivce, tak své odpůrce.

Zdravý novorozenec i přes svůj nezralý imunitní systém v prvních měsících svého života onemocní naštěstí jen výjimečně. Jak je to možné? Rodí se totiž s tzv. novorozeneckou imunitou, kterou tvoří např. makrofágy (druh bílých krvinek, který dokáže rozpoznat a zničit škodlivé mikroorganizmy), ale hlavně s obrannými látkami získanými od matky během těhotenství. Jsou to tzv. mateřské protilátky IgG, které procházející přes placentu. Jejich množství je u novorozence velmi vysoké, ale již během prvních měsíců rapidně klesá, až kolem 7. měsíce téměř vymizí. Přechodný nedostatek protilátek, kdy hladina mateřských protilátek značně klesne, ale tvorba vlastních ještě není dostatečná je hlavně mezi 3. a 6. měsícem života dítěte. Proto je v tomto období miminko obzvláště náchylné k získání různých infekčních nemocí. Dostatečnou imunitu mívá dítě až kolem 5. Roku. I proto je období školkové docházky doprovázené zvýšenou nemocností. Do podobné úrovně jako má dospělý člověk se imunitní systém dopracuje nejdříve kolem osmého, spíše ale až kolem desátého roku dítěte.

Další velmi důležitou roli v budování imunity hraje kojení. Mateřské mléko obsahuje obrovské množství prospěšných látek, které jsou tvořené přímo na míru každému dítěti. Mezi hlavní patří mimo jiné ochranné protilátky a prebiotika, která jsou v podstatě „potravou“ pro prospěšné střevní bakterie, tudíž podporují růst i aktivitu správné střevní mikroflóry. Mateřské mléko obsahuje například také živé leukocyty (bílé krvinky), které hrají důležitou úlohu v boji s infekčními nemocemi.

Maminky, které z jakéhokoliv důvodu nemohli své miminko kojit, nemusejí zoufat – v dnešní době je kvalita kojeneckých umělých mlék opravdu velmi vysoká a snaží se co nejvíce přiblížit složení mateřského mléka. Zcela napodobit a nahradit ho však nedokáží nikdy. Mateřské mléko je totiž zcela unikátní nejen díky svému složení, ale také díky tomu, že své složení dokáže dokonale přizpůsobit momentálním potřebám kojence. Matčin imunitní systém dokáže například tvořit a následně předávat do mateřského mléka nejen ochranné protilátky proti nemoci, kterou trpí sama matka (a tudíž je jí vystaveno i dítě), ale také proti onemocnění, kterým trpí kojenec. Pokud má například kojenec rýmu, viry způsobující toto onemocnění jsou přítomny v jeho slinách. Během kojení pak dojde při kontaktu úst a slin miminka s prsní bradavkou maminky k předání informace, jaké protilátky má matčin imunitní systém tvořit. Právě proto kojené děti, pokud již onemocní, mívají výrazně lehčí a kratší průběh dané nemoci.

V předškolním věku je pak potřeba co nejvíce podpořit správný vývoj imunitního systému již výše zmíněným způsobem života:

  • Do stravy malých dětí zařazovat co nejvíce zeleniny a ovoce, libové a rybí maso, luštěniny, obiloviny, mléčné výrobky… jednoduše řečeno – strava by měla být co nejpestřejší, ale také co možná nejkvalitnější. Určitě je vhodné volit alespoň sezónní a regionální potraviny.
  • Dostatečný pohyb na čerstvém vzduchu a to už u malých miminek, byť jen v kočárku. Podstatné je jediné – dítě vhodně obléknout. Tedy ani málo, ani moc (což je někdy opravdu náročné)
  • Zajistit svému děťátku co největší psychickou pohodu a dostatek kvalitního spánku, protože bez nadsázky platí – čím lépe na duši, tím lépe na těle
  • Učit děti vhodným hygienickým návykům – umýt ruce po příchodu z venku, po toaletě…. Pozor ale na přehnanou hygienu, včetně snahy o přehnaně čistou a sterilní domácnost. To by bylo spíše ke škodě, než k užitku.

Pokud pak chceme v nějakém zátěžovém období (například podzim, období chřipek, nástup do školky) imunitu ještě více podpořit, na trhu můžeme vybírat z nepřeberného množství přípravků určených na podporu imunity – betaglukany, hlíva ústřičná, echinacea, rybí olej, nebo z různých vitamínů či multivitamínů. U všech těchto přípravků je ale určitě vhodné, stejně jako u jiných věcí, věnovat pozornost jejich složení.

#imunita

Čti celý článek
redakce
21. lis 2018 Čtené 12903x

Zatímco v dárcích pro miminka je jasno, možná i vás už napadlo, že dárek by si zasloužila také maminka. Vaše sestra, švagrová, nebo kamarádka se právě stala maminkou, přivedla na svět nový život a v jejím životě nastává nové období, kdy se pro ní vše změní. Dárkem od vás jí můžete dát najevo, jak si vážíte její síly a jak moc ji chcete v její nové životní roli podpořit.

Když se vaše přítelkyně stane maminkou, trefný dárek vyjádří vaši podporu v její nové situaci a může znamenat věc, kterou bude opečovávat celý život.

Když se narodí miminko, je krásným zvykem mu na jeho přivítání do rodiny či mezi přátele koupit dárek. Dárek pro novorozené miminko se dá vybírat ze široké škály oblečků, praktických a věcných darů jako jsou plenky nebo kosmetika, až po šperky, amulety nebo mince jako vyjádření přání štěstí, zdraví a hojnosti.

Když se jdete poprvé podívat na nově narozené miminko, určitě pro něj máte dárek. Myslíte však hlavně na to, jak se cítí jeho maminka a chcete udělat radost hlavně jí.

Ke krásnému oblečku či haldě plenek, které nesete miminku, připravte hezký dárek i pro novopečenou maminku, dáte jí tak najevo, že s ní cítíte a že si přejete, aby jí v nové životní roli bylo dobře. Podle toho, jak se vaše novopečená maminka cítí, jaké má zájmy a jak k mateřství přistupuje, jí můžete věnovat dárek, který jí zůstane na celý život.

Poukázka na tetování

Je spousta lidí, kteří si významné události nechávají zvěčnit napořád. Pokud je vaše novopečená maminka milovníkem tetování, určitě si bude chtít svůj nový vztah s miminkem nechat zvěčnit. Kupte poukázku na tetování u jejího tatéra a dáte jí dárek, který s ní bude už napořád.

Obyčejný hrneček může být důležitým a osobním předmětem

I tak obyčejná věc, jako je hrníček na kávu nebo čaj, může mít velké kouzlo. Vychladlá káva je takový symbol mateřské dovolené a pokud si vaše nová maminka potrpí i na popíjení léčivých čajů, určitě se jí bude hodit. Vyberte nějaký krásný, osobitý, nebo nechte vyrobit hrnek s vtipným nebo osobním motivem. Dárek je nenáročný na vaši peněženku, dokáže však hodně potěšit - pokaždé, když bude vaše novopečená maminka odpočívat u hrnečku oblíbeného nápoje, vzpomene si, jak jste jí přišla vyjádřit podporu a obdiv ve chvíli, kdy se jí měnil život.

Léčení a podpora neduhů, zranění a bolístek 

Pokud měla vaše kamarádka při porodu komplikace, má jizvu po poranění hráze či po císařském řezu, dejte jí dárek, který jí může ulevit. Koupit můžete i přípravky na podporu kojení, vitamíny pro kojící maminky, výživové a bylinné přípravky, které jí po těhotenství, porodu a šestinedělí dají zase do pohody. Ideální pro takový nákup je návštěva dobře vybavené zdravé výživy, kde vám zkušená prodavačka určitě poradí spoustu dobrých přípravků, ze kterých můžete vytvořit dárkový koš.

Vybírat lze také třeba ve zdravotních potřebách, kde můžete koupit pásy na stahování poporodního bříška a podporu bolavých zad, příjemné kojicí prádlo nebo třeba pohodlný polštář, na kterém bude maminka odpočívat.

Strom na vysazení

Pokud mají vaši přátelé či příbuzní, kterým se miminko narodilo, zahradu, můžete jim koupit sazenici stromku, který mohou jako symbol narození dítěte na zahradě vysadit. Pokud se zeptáte svých rodičů a známých, kteří vysadili strom po vašem narození či narození vašich sourozenců a přátel, určitě vám potvrdí, jak krásné je sledovat růst stromku i dětí zároveň. Jak fascinující je pohled na strom, který tak rychle vyrostl z té malé sazeničky - stejně jako jejich děti - a čeho všeho byl za ta léta na jejich zahradě svědkem.

Kurzy na dobře strávený čas s miminkem

Pokud je vaše novopečená maminka akční a ráda se učí novým věcem, kupte jí poukázku na nějaký kurz, který by ráda využila. Koupíte jí tak hezky společně čas s jejím miminkem, kde se naučí něco nového a zároveň jí pomůžete alespoň párkrát v měsíci změnit prostředí a tak zabránit pocitu izolace. Vybírat můžete mezi kurzy vaničkování, plavání s miminky, vázání šátků nebo cvičení maminek s dětmi.

S poukázkou na plavání nebo cvičení s miminkem darujete mamince také změnu denních stereotypů.

Poukázka na vaše služby a její chvilku samoty a odpočinku

Pokud už sama máte děti, určitě víte, že přes veškerou lásku k nim a k vaší rodině je potřeba, aby měla máma chvíli času pro sebe, na odpočinek, lenošení nebo nutný úklid zpustošené domácnosti. Vyrobte mamince poukázku na to, že vezmete miminko na procházky v kočárku, pomůžete jí s věcmi, které sama nestíhá nebo nezvládá. Případně nabídněte hlídání, aby mohla jít se svým partnerem mezi lidi. Čas, který bude mít maminka pro sebe, můžete doplnit poukázkou na něco, co má ráda a kde si odpočine - masáž, kadeřník, divadlo, výstava, kino. Až bude maminka připravená svoje miminko na pár hodin opustit a sama si odpočinout, určitě vaší nabídky ráda využije.

Čtení není nikdy dost! 

Pokud je vaše kamarádka knihomolka či má ráda, když je vše pod kontrolou, kupte jí knížku, která se jí bude hodit. V závislosti na tom, jak k mateřství přistupuje, můžete vybírat z desítek titulů určených maminkám, od výuky zacházení s miminkem, léčbě neduhů až po knížky, které popisují nějaký směr výchovy dětí. Pokud chcete čtivem podpořit chvíle, kdy bude odpočívat, vybírejte z beletrie, kterou má ráda, nebo jí kupte předplatné časopisu, který čte.

Šperky

Jsou ženy, které mají rády šperky a promítají do nich své důležité okamžiky - nosí snubní prsten, kupují si přívěsky na náramky k jednotlivým životním událostem. K narození dítěte je vhodné využít jména nebo iniciály narozeného miminka či pracovat se symbolikou tří.

Zakoupit můžete nepřeberné množství předem vytvořených šperků či můžete nechat na míru vytvořit ten, který bude vaši přítelkyni vystihovat nejvíce. Darujete jí tak cennost, která jí bude připomínat nejen její novou roli a její děťátko, ale i to, že jste jí šperk věnovala vy v tak důležitý okamžik.

Ukládání vzpomínek na nejkrásnější období života  

Pokud o vaší novopečené mamince víte, že si zakládá na vzpomínkách, například vyrábí  fotoalba, sbírá rodinné fotografie, těší se na vedení deníčku pro nové miminko, kupte jí něco, co se jí v její činnosti bude hodit. Různé sady na otisky nožiček a ručiček na papír nebo do hmot, které zachytí celý tvar ve 3D, koupíte v papírnictvích, drogeriích nebo určitě najdete na internetu.

Poukázka na focení novorozených miminek nebo celé rodiny je krásný dárek, díky kterému bude mít rodina celoživotní památku. Vybírat lze z celé řady fotografů ve vašem okolí, či pokud sama vládnete svému fotoaparátu, můžete pořídit fotografie, které pak rodině věnujete již zarámované nebo vytištěné na plátně.

Stejnou radost mohou udělat i poukázky na vytvoření fotoknih, které jsou dnes asi nejlepším prostředkem pro uchování vzpomínek na období narození miminka. Skvělé jsou také různé dárkové krabičky a boxíky, kam si může maminka schovávat předměty, které se k narození miminka pojí. Stejně dobře poslouží i knížky a deníčky, kam si maminka může zapisovat důležité a zábavné momenty s rostoucím dítětem.

Věci, které považujete za usnadňovače mateřství

Pokud jste sama maminka a víte, že některé okamžiky v mateřství jsou náročné, a vám v nich pomohla nějaká dobrá věc, neváhejte tuto nabytou moudrost předat dál! Mezi vynálezy, které usnadňují zvládání náročných situací a období s miminky, mohou patřit kojicí polštáře, nahřívací polštářky na bolavá bříška, hračky, které vytvářejí šum, který miminka uspává, houpačky a lehátka, kam se děti bezpečně uloží, když potřebujete vařit nebo jen jít na záchod.

Skvělým ulehčením stresových situací jsou také homeopatika a přírodní olejíčky proti bolení rostoucích zoubků, noční světýlka pro přiměřené osvětlení při nočním vstávání, dlouhé nebo externí nabíječky na telefon, které dosáhnou až na místo, kde maminka odpočívá a tím jí dovolí spojení se světem, které možná bude postrádat. Mamince tak předáte svou moudrost a zkušenost a třeba jí pomůžete zachránit nejednu situaci, kdy se bude cítit bezradná a opuštěná.

Čti celý článek
redakce
19. lis 2018 Čtené 1348x

„Už od prvního dne co jsme se nastěhovali (cca půl roku) denně posloucháme jak otec, tak matka řvou na sebe, ale především na své děti (odhaduji tak 13 let a max. 2 roky). Nejdřív to nebylo tak hrozné, řvala jen matka a ne každý den, o prázdninách byl celkem klid. Ale poslední cca 2 měsíce se začalo přiostřovat, začal řvát i chlap. Pro představu na toho 10letého řve od 6:30, kdy vstává do školy nadávky typu "ty de*ile, k*eténe, to si ze mě děláš p*del" apod. To se opakuje, když se vrátí ze školy, několikrát během dne a večera kvůli úkolům, škole. O víkendech je to zase kvůli hraní her. Na to malé dítě zase řve, když brečí a ona je sama doma. Dál už nebudu zabíhat do podrobností, je mi z toho docela špatně. To je naše situace a chtěla bych znát vaše názory a zkušenosti - jak to řešit? Kontaktovali byste sociálku?“ I takhle vypadá týrání dětí. Jak se v takové situaci zachovat?

Z kalendáře na nás září dnešní datum 19. listopadu a kromě toho, že právě slaví svátek Alžběta, se v něm můžeme také dočíst, že dnes je Světový den prevence týrání a zneužívání dětí. Česká republika se k němu připojuje již od roku 2001 a bohužel je nutné konstatovat, že statistiky jsou neúprosné a počty týraných či zneužívaných dětí stále rostou.

Jedním z důvodů, proč tomu tak je, je podle Zuzany Baudyšové (prezidentky nadace Naše dítě – pozn. redakce) neznalost oznamovací povinnosti, kterou má každý člověk:

„Lidem stále není úplně jasné, jak to s oznamovací povinností je. Je to jeden z mála zákonů, který hovoří jasně o tom, že pomoci je povinností každého člověka, jenž se setká s týraným a zneužívaným dítětem.“

Oznamovací povinnost z hlediska zákonů a paragrafů

„Zákonné normy, které se vztahují k situacím, kdy je ohroženo dítě, jsou vlastně dvojího druhu. Jednak je to zákon o sociálně-právní ochraně dětí (359/1999 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů), jednak trestní zákoník (40/2009 Sb., ve zn. pozd. předpisů). Z hlediska možného dopadu na jednotlivce je zřejmě závažnější zákoník trestní. Ten vymezuje v § 367 a 368 situace, kdy nepřekažení trestného činu (tedy situace, kdy trestnému činu nezabráníme) či jeho neoznámení (víme, že byl trestný čin spáchán, a necháme si to pro sebe) může vést k tomu, že budeme sami stíháni (dopustíme se sami trestného činu). Zákon o sociálně-právní ochraně dětí dává možnost (v § 7) každému člověku, aby pracovníka či pracovnici orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) upozornil na to, že má podezření na to, že se někde vyskytuje dítě, o které není dostatečně postaráno, či dítě, které se nechová v souladu s obvyklými normami (šikanuje ostatní a podobně). Dítě samo má právo (§ 8) vyhledat pomoc pracovníků orgánu sociálně-právní ochrany dětí i bez vědomí rodičů. Paragraf 10 pak vymezuje povinnost pracovníků zařízení pro děti, nemocnic a dalších, aby oznamovali orgánům sociálně-právní ochrany dětí i podezření, že dítě, se kterým pracují či přicházejí do styku, je dítě ohrožené. Oznámení je možné provést anonymně,“ 

Týrání dětí se vyskytuje v několika rovinách. Pojďme se společně podívat na to, jaké druhy týrání jsou právně vymezeny. Předem je třeba podotknout, že následující řádky opravdu nejsou hezkým čtením.

Fyzické týrání

Než pokročíme dále, připomeňme si nejprve definici toho, co to je fyzické týrání dětí podle Zdravotní komise Rady Evropy z roku 1992: Tělesné týrání je tělesné ublížení dítěti anebo nezabránění ublížení či utrpení dítěte, včetně úmyslného otrávení nebo udušení dítěte, a to tam, kde je určitá znalost či důvodné podezření, že zranění bylo způsobeno anebo že mu vědomě nebylo zabráněno.

Fyzické neboli tělesné týrání je možné rozdělit do dvou velkých skupin – na aktivní tělesné týrání a pasivní tělesné týrání.

  • Aktivní tělesné týrání

Do této skupiny patří všechny akty násilí na dítěti, při kterých dochází k tělesnému zranění dítěte, k jeho trvalému postižení nebo dokonce k jeho usmrcení. K této formě týrání se také řadí pravidelné tělesné trestání dítěte užívané jako převažující výchovný prostředek. Při aktivním tělesném týrání může dojít ke zraněním, postižení orgánů či jejich funkcí. Poranění vzniklá při aktivním tělesném týrání mohou být jak na první pohled zjevná (pak se označují jako otevřená) nebo skrytá (pro ně se používá označení zavřená).

Příklady aktivního tělesného týrání:

nepřiměřené bití rukou (facky a pohlavky), bití různými nástroji, kopání do dítěte, údery pěstí, způsobování bodných, řezných a sečných ran různými nástroji, způsobování popálenin, svazování či připoutávání dítěte, škrcení, dušení, silné třesení (velmi nebezpečné především u malých dětí), otravy jedy a chemikáliemi či – pro někoho překvapivě – také podávání alkoholu a drog…

  • Pasivní tělesné týrání

Představují především nedostatečné uspokojení nejdůležitějších potřeb dětí v návaznosti na jejich potřeby psychické a sociální. Jedná se o úmyslné, ale i neúmyslné nepečování o dítě, dále o opomenutí v péči o dítě či nedostatky v pochopení rodičovské role. Takto týrané dítě se vyznačuje nedostatečným rozvojem v mnoha oblastech; nejvážnějším důsledkem je zpustnutí dítěte, v krajním případě pak jeho smrt.

Když se řekne pasivní fyzické týrání, možná si někdo vůbec neumí představit, co do této kategorie spadá. Patří sem například poruchy vzniklé z nekvalitní a nedostatečné výživy, nedodržování povinnosti poskytnout dítěti zdravotní péči a zajistit mu základní hygienu, nedostatky ve výchově a vzdělání, nedostatečné přístřeší, ošacení a ochrana či vykořisťování dětí formou nucené práce či žebrání.

Psychické týrání

Zdravotní komise Rady Evropy z roku 1992 definuje psychické týrání dítěte takto:

Psychické týrání zahrnuje chování, které má vážný negativní vliv na citový vývoj dítěte a vývoj jeho chování. Může mít formu slovních útoků na sebevědomí dítěte, opakovaného ponižování dítěte, jeho odmítání či zavrhování.

Psychické týrání dítěte je jedním z nejrozšířenějších druhů týrání dětí, bohužel je však velice těžko rozpoznatelné. Konečným důsledkem psychického týrání je především psychická deprivace. I tuto kategorii týrání dětí je možné rozdělit na pasivní a aktivní formu. Aktivní psychické týrání spočívá v cíleném a účelovém jednání, zpravidla ze strany rodiče. Pasivní formou se pak rozumí především absence něčeho, čeho by se dítěti správně mělo dostávat.

Pod psychickým týráním dítěte je možné představit si například snižování sebevědomí dítěte slovní formou (nadávky, často vulgární), opakované ponižování dítěte, vystavování dítěte stresovým situacím při řešení domácích konfliktů, násilná izolace dítěte, citové vydírání dítěte, podrývání sebedůvěry a sebevědomí dítěte opakovaným urážením a podceňováním, kladení nerealistických nároků na dítě či nedostatečný zájem o dítě z důvodu vysoké zaneprázdněnosti rodičů.

Zanedbávání dítěte

Hlavním znakem je nedostatek péče v některé z oblastí, čímž je dítěti způsobena vážná újma, či je tím dokonce ohroženo. Zanedbávání se může týkat tělesné oblasti (neposkytování přiměřené výživy, oblečení, přístřeší, zdravotní péče), citové oblasti (neuspokojování citových potřeb dítěte), oblasti výchovy a vzdělávání či zanedbávání v oblasti zdravotní péče.

Zanedbávání dítěte se může projevit některými z mnoha znaků, jimiž mohou být například:

  • nevhodné oblečení dítěte, které není adekvátní pro dané roční období, oblečení jež dítěti působí nepohodlí tím, že je příliš malé nebo příliš velké,
  • únava a ospalost dítěte mimo běžnou denní dobu,
  • nedostatečná osobní hygiena dítěte,
  • neurotické návyky, asociální a destruktivní chování dítěte,
  • poruchy řeči a příjmu potravy u dítěte,
  • zdravotně závadné podmínky v domácnosti s dítětem, kde se nacházejí například odpadky, exkrementy, plíseň, domácnost není dostatečně vytápěna, místo na spaní je špinavé a chladné,
  • nedostatečný dohled nad dítětem se zanedbáním prevence před úrazy,
  • ponechávání dítěte v domácnosti bez dozoru dospělého, pobyt dítěte na ulici v neobvyklých hodinách, ponechání kojence po nepřiměřeně dlouhou dobu v uzavřeném prostoru, například v automobilu, a nevyzvednutí dítěte po zavírací době z kolektivního zařízení, jako jsou školky a školní družiny,
  • nedostatečné sociální dovednosti dítěte, nedostatečná kultivovanost chování, přehlížení kulturních norem, citová plachost, lhostejnost, obdiv k radikálním politickým a náboženských hnutím a sociálně-patologické chování.

Kdo a jak může týraným dětem pomoci

Týrané či zneužívané dítě může hledat pomoc ve svém nejbližším okolí. Při hledání pomoci se oběti, ale i svědci mohou obracet na příslušníky rodiny týraného, zneužívaného nebo zanedbávaného dítěte, na školské pracovníky, zdravotnické pracovníky, orgány sociálně-právní ochrany dětí, policii a ostatní členy naší společnosti.

Rodina

V častých případech je dítě bohužel týráno právě některým ze členů své nejbližší rodiny, nicméně i tak je rodina jedním z nejpravděpodobnějších článků, který může odhalit špatné zacházení s dítětem. Týrání mohou zjistit další příbuzní, například babičky, dědové, tety, strejdové… Rodinní příslušníci jsou v případě podezření na týrání dítěte povinni tomuto chování zabránit a ohlásit ho příslušnému orgánu.

Škola a školní prostředí

Dítě ve škole tráví podstatnou část svého času, je proto možné, že známky týrání, zneužívání či zanedbávání odhalí právě pedagogové či jiní školští pracovníci. Známky fyzického týrání mohou být patrné třeba při hodinách tělocviku. Pokud má pedagog podezření na takové chování, je opět povinen své podezření nahlásit příslušným orgánům. Dále může požádat o pomoc sociální pracovníky.

Zdravotnictví

K odhalení případů týrání, zneužívání a zanedbávání dítěte dochází velmi často u dětského lékaře či ve zdravotnickém zařízení, kde je případně poraněné dítě hospitalizováno. Obecnou povinností každého lékaře je vyšetřit každé poranění, ošetřit jej nebo zabezpečit či doporučit potřebné výkony k jeho ošetření. V rámci vyšetření by měl lékař posoudit i mechanismus vzniku poranění a zahrnout do diagnostické rozvahy i možnost týrání neboli neúrazového vzniku poranění. Pro zdravotnické pracovníky platí oznamovací povinnost trestného činu týrání ze zákona.

Pomoci může každý. Jak můžete pomoct třeba právě vy?

Každý člověk se může stát tím, komu se některé z týraných dětí o své situaci svěří. Každý z nás si ale také může všimnout, že některé z dětí v jeho okolí by mohlo být týráno, zneužíváno či zanedbáváno. Pokud máte podezření, že se tak děje, platí pro vás samozřejmě oznamovací povinnost. V případě, že byste o něčem takovém věděli a tuto skutečnost nenahlásili, hrozí vám až 3 roky odnětí svobody.

Možná právě vy jste tím jediným člověkem, který něco tuší a může podobnému jednání zamezit, a dítěti tak pomoci. V tuto chvíli je důležité si uvědomit, že některé případy týrání končí smrtí dítěte. Chtěli byste si něco takového vzít na svědomí?

Co tedy můžete dělat při podezření na týrání dítěte?

  • Své poznatky si nikdy nenechávejte sami pro sebe.
  • Vězte, že celá situace bývá zpravidla horší, než jak se jeví navenek.
  • Pokud je to možné, zeptejte se dítěte, zda ho něco trápí nebo zda mu můžete nějak pomoci.
  • Nasvědčují-li vámi zjištěné poznatky týrání, je podle zákona nutné neodkladně učinit oznámení policii (oznamovací povinnost). Pokud se bojíte, oznamte své podezření anonymně, i anonymní oznámení se totiž musí prověřit.
  • Zjistíte-li ve škole nebo v jiném kolektivním zařízení na dítěti stopy týrání, zajistěte lékařské vyšetření, případně i fotodokumentaci, a informujte neodkladně policii a odbor péče o děti a mládež příslušného městského úřadu.
  • V případě, že se dítě odmítá vrátit domů, informujte ho o možnosti přijetí v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, kde může až do rozhodnutí soudu zůstat i proti vůli rodičů. Dítěti velmi pomůžete, pokud je tam (s jeho souhlasem) přivedete nebo doprovodíte; samo většinou neví, co si počít.
  • Nevíte-li si rady, nebojte se kontaktovat policii.

Trocha statistiky na závěr

Známá píseň hovoří o tom, že statistika je nuda. V tomto případě by však následující číselnou bilanci nazval nudnou asi jen málokdo. Zveřejněná čísla jsou děsivá, především pro každého „normálního“ člověka, a pro milujícího rodiče obzvláště. Je těžké připustit, že ne každý rodič si pro své dítě představuje jen to nejlepší – nicméně i taková je bohužel pravda.

Sociální pracovníci a pracovnice v České republice řešili loni (rok 2017) 8 929 případů týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí. Mírně pozitivním faktem může být zjištění, že oproti roku 2016 počet týraných dětí klesl o cca 500. Čísla jsou sice neúprosná, ale na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že skutečný počet týraných dětí bude zajisté vyšší. Jen si jich třeba nikdo nevšiml nebo tuto skutečnost nenahlásil.

Čísla za rok 2017 hovoří jasně:

  • Tělesné týrání zažilo loni podle statistik 339 chlapců a 296 dívek (zhruba 80 z nich nebyly ještě ani 3 roky).
  • Fyzické výpady nejčastěji směřovaly proti dětem od 6 do 15 let (375 případů).
  • Sociální pracovníci se zabývali také 729 kauzami sexuálního zneužívání.
  • Bylo zaznamenáno 6 528 případů zanedbávání.
  • Kvůli špatnému zacházení skončilo 198 chlapců a děvčat v nemocnici.
  • Tři děti zemřely.

Na závěr nezbývá než uvést možnosti, kam se můžete obrátit o pomoc, pokud máte jakékoliv podezření, že některé z dětí ve vašem okolí je týráno.

Místa, kam se můžete obrátit o pomoc:

  • Linka bezpečí pro děti a mládež – celostátní linka pro děti a mládež v krizových životních situacích.

- zdarma, nonstop na tel. 116 111

- e-mail: pomoc@linkabezpeci.cz

- internetová linka důvěry: lb@linkabezpeci.cz

- chat: chat.linkabezpeci.cz

- web: www.linkabezpeci.cz

  • Linka důvěry Dětského krizového centra – pro děti a rodiče, příbuzné, spolupracující odborníky, kteří se dostali do kontaktu se syndromem CAN, obecně pak pro všechny lidi, kteří se dostali do krizové situace a potřebují rychlou a dostupnou pomoc.

- nonstop na tel. 241 484 149

- e-mail: problem@ditekrize.cz

- web: www.dkc.cz

Zdroje použitých informací:

zpravy.aktualne.cz

zachranny-kruh.cz

sancedetem.cz

fod.cz

zpravy.idnes.cz

regina.rozhlas.cz

zachranny-kruh.cz

nasedite.cz

Čti celý článek
redakce
19. lis 2018 Čtené 231x

Byla jednou jedna… Právě tak začíná velká spousta pohádkových příběhů. A začíná tak i knížka Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky. Ta ovšem místo princezen čekajících na vysvobození, líčí životní osudy stovky ženských osobností světové historie od politických vůdkyň, pirátek, vědkyň, umělkyň až po sportovkyně. A díky jejímu celosvětovému úspěchu si nyní mohou všechny malé i velké holky přidat do knihovniček její druhý díl. A to už je pořádná porce zajímavých příběhů na dlouhé zimní večery…

Krásně ilustrovaných knih pro děti vycházejí v současné době desítky. Je proto poměrně složité přijít s něčím novým, čím by bylo možné zájem čtenářů přitáhnout. Příběhům na dobrou noc pro malé rebelky se to rozhodně podařilo. Kromě nádherných ilustrací totiž oba díly nabízí desítky příběhů o významných ženách z celého světa, které se jednoho dne rozhodly, že si splní svoje sny.

Primatoložka Jane Goodall, tenistka Serena Williams, módní návrhářka Coco Chanel, vědkyně Marie Curie, spisovatelka Virgina Woolf, moderátorka Oprah Winfrey, herečka Sophia Loren nebo třeba závodnice Formule 1 Lella Lombardi. To je jen malý výčet inspirativních žen, s nimiž se můžete setkat v Příbězích na dobrou noc pro malé rebelky 1 a 2.

Poznejte blíže sto životních osudů, sto vědkyň, sportovkyň, umělkyň a dalších osobností, které se nesmazatelně zapsaly do historie. Jejich medailonky doprovázejí celostránkové portréty od desítek výtvarnic z celého světa, které z knihy činí opravdu parádní kousek do každé knihovny. Tyhle úžasné knihy navíc všem holčičkám ukazují, že v životě můžou být, kým chtějí.

"Každá dívka by si měla být vědoma překážek, které ji v životě čekají. Zrovna tak by ale měla vědět, že nejsou nepřekonatelné. Že je v jejích silách je nejen zdolat, ale i odstranit pro dobro dívek a žen, které přijdou po ní. Stejně jako to dokázaly všechny silné ženy v téhle knize. Všech sto příběhů ukazuje, že jedině srdce, které umí důvěřovat, dokáže změnit svět," říkají autorky knihy Elena Favilli a Francesca Cavallo.

Zásadní čtení pro holky, ale i pro kluky. Děti, které si z téhle knížky budou číst před spaním, budou snít velké a inspirativní sny.“ (The Guardian)

Čti celý článek
redakce
19. lis 2018 Čtené 21527x

“Mám za sebou něco podobného, ve 20. týdnu, porod živého miminka, které ale mělo vážnou vývojovou vadu, s největší pravděpodobností by se nedožilo porodu, a když náhodou ano, bylo by moc postižené. Strašně mě mrzí, kolika maminkám se tohle stane. Po fyzické stránce se to dá zvládnout, bolest přejde, horší už je hojení rány na duši, takže já jsem po tom neváhala vyhledat odborníka a nelituju. Popravdě mi tenkrát taky nikdo nevysvětlil, co mě čeká. A možná to bylo lepší, vědět toho míň. Ta injekce do dělohy probíhá stejně jako odběr plodové vody při amniocentéze, nebolí to, jen je to trochu nepříjemné. Někdo pak dostává anestezii, ale já ji neměla. Probíhá to pak jako normální porod vyvolaný injekcí nebo tabletou.”


Potrat je ukončení těhotenství v době před porodem. Dělí se na potrat spontánní, který vzniká sám od sebe. Druhou možností je od lékařů uměle vyvolaný potrat. Během zákroku dochází k umělé stimulaci dělohy, aby se stahovala a vypudila ze sebe plod. Po 12 týdnu těhotenství ho lze vykonat jen ze závažných zdravotních důvodů. Ty mohou být jak na straně maminky, tak i děťátka.

Důvodem jsou s životem neslučitelné vady

Nejčastěji se jedná o vrozené vývojové vady, které jsou buď neslučitelné se životem nebo jsou tak závažné, že by na ně miminko zemřelo krátce po porodu. U maminky za to nejčastěji může těžší infekce v průběhu těhotenství, vrozené anomálie dělohy, interní onemocnění nebo úrazy.

Jak vyvolávaný potrat probíhá popisuje v diskuzi jedna z maminek. “Já jsem byla na vyvolávaném potratu před dvěma měsíci. Mimčo mi umřelo v důsledku vrozených vývojových vad ve dvacátém týdnu. Napíšu tu jen postup ve zkratce, protože víc se mi to moc rozvádět nechce. Je pro mě hrozně těžké na to vzpomínat. První den, když mě přijali do nemocnice, mi zavedli na noc do čípku nějaké tyčinky, které přes noc nabobtnaly a roztáhly tak trochu porodní cesty. Ráno kolem osmé nás (měla jsem na pokoji kolegyni) zavolali na gynekologické oddělení. Tam proběhl ultrazvuk s odběrem vzorku plodové vody a zároveň s tím jsem tou stejnou napíchnutou jehlou dostala oxytocin na vyvolání stahů. Bolesti nastoupily velice rychle a byly cítit celý den docela intenzivně. Na pokoji mi potom kapaly celkem 3 další oxytocinové kapačky (maximální denní dávka) a spolu s tím ještě léky na tlumení bolesti. Pokud se to po těch 3 infuzích nerozjede, přes noc už se nic neděje a ráno se začíná znovu. V dobrém případě to může vyjít už po první dávce oxytocinu, někomu to mohou vyvolávat i tři dny.”

Jaké léky doktoři používají

Na vyvolání potratu se využívají tři hlavní druhy léků - dilapany, oxytocin a prostaglandiny. Buď se mohou využívat jednotlivě, ale daleko častěji se kombinují mezi sebou pro silnější účinek. Dilapany jsou látky z mořských řas, které se maminkám dávají do děložního čípku a mají vysokou schopnost nasávat vodu. Tím tedy zvětšují svůj objem a zcela nenásilně tak roztahují porodní cesty. Ideální je jejich aplikace na noc. Prostaglandiny jsou zase látky, které podporují děložní stahy a také přispívají k otevření porodních cest. Existují ve formě tablet nebo gelu, který se zavádí přímo do pochvy.

V druhé trimestru se může podávat ženám injekčně přímo do plodové vody. Oxytocin je pak dodávaný hlavně na podpoření efektu prostaglandinů. Někdy se léčba obohacuje o antibiotika, aby se předešlo komplikace infekce, která může být pro maminku velmi nebezpečná, až život ohrožující. Po zákroku se ženám dávají léky na zastavení laktace.

“Mně pak bolesti pokračovaly a stupňovaly se, kolem 1. hodiny ráno už jsem měla velmi silné stahy. Sestřička mě furt posílala do sprchy, že nejsem dost otevřená. Nakonec už jsem byla tak naštvaná a vyčerpaná, že jsem jí řekla, že už nemůžu a ať mi zavolá doktora. Že jsem už dva dny nejedla (nesmí se kvůli případné anestezii, kdyby to šlo rychle), celý den jsem nemohla usnout. Teď už vůbec neusnu, protože si v těch bolestech nedokážu představit strávit noc a jsem děsně vyčerpaná. No a doktor mi teda nechal píchnout asi nějakou silnou uklidňující kapačku, protože jsem tak max. do 10 minut usnula a spala až do rána.

Mezitím se tam vevnitř zřejmě všechno dokončilo, ráno pode mnou byla kaluž krve, sestřička přišla, dala pode mě nějakou mísu, já trošku zatlačila a ona to ze mě vytáhla. Kolegyni se podařilo porodit ten večer po mně, byla 25 týden a musela už tlačit úplně sama… Ale je to možná i o přístupu sestřičky, nevím. Porod jako takový je docela v pohodě, pořád je to ještě malý plod, takže to tlačení není tak kruté. Nikomu to nepřeji, ale asi to tak prostě mělo být,” pokračuje ve svém smutném vyprávění maminka.

Po samotném potratu je nutná ještě revize dutiny děložní, což je zákrok, který “pročistí” dělohu a porodní cesty, aby v ní nezůstaly žádné zbytky. Ty by se totiž mohly zanítit a způsobit tak mamince vážné komplikace, jako jsou infekce a možná krvácení. Vykonává se v celkové anestezii. U zákroku se odebírá materiál a ten se následně odesílá na histologické, případně genetické vyšetření.

Chci císařský řez!

Většinou se potrat nechá proběhnout přirozenou cestou, tedy skrz porodní cesty a pochvu. Proč lékaři “nutí” ženy si tímto procesem projít? Odpověď je jednoduchá. Většinou maminky, které tento zákrok podstupují, chtějí co nejdříve zase otěhotnět. Po přirozeném porodu to jde daleko dříve než po císařském řezu, u něj je doporučované čekat alespoň rok, než se jizvy kompletně zahojí a tělo bude na nové miminko připravené. Císařský řez je operace, nepřirozená pro tělo, s větším rizikem pro matku, vyžaduje si delší rekonvalescenci a také jizva po něm může vadit při dalším těhotenství. 

“Mám to taky za sebou. Ve 23. týdnu přišel můj gynekolog na hypoplazii pravého srdce, což je vrozená vývojová vada neslučitelná se životem a musela jsem jít na uměle vyvolaný potrat. V narkóze mi píchli do břicha injekci (tím umrtvili malou) a večer před tím mi dali do čípku tyčinky na roztažení. Pak se jen čekalo až přijdou kontrakce, to bylo myslím kolem 10. hod dopolední a porod trval asi 12 hodin, ale nevím to přesně. Mám to zastrčené hodně v podvědomí.

Chtěla jsem strašně moc císaře a nechápala jsem, proč si to musím protrpět. Dnes jsem za to vděčná, jen díky tomu jsem mohla relativně rychle otěhotnět. Epidurál jsem nedostala, i když jsem o něj žádala, takže jsem si to protrpěla celé a bylo to snad horší než normální porod. V hlavě jsem si nastavila, že až to budu mít za sebou bude jen a jen líp, věděla jsem, že musím spolupracovat a ten porod zvládnout, že mi nic jiného nezbývá. Malou jsem pak neviděla a teď toho hodně moc lituji. Nikdo mi to nenabídl a ten rituál rozloučení mi moc chybí. Teď je 15 měsíců po všem a já mám doma zdravého synka.”

Většinou mají maminky k dispozici epidurální anestezie a v některých porodnicích pak umožňují rozloučení pro maminku s dítětem. Velké procento maminek, které si prošlo tímto traumatickým zážitek se shoduje, že v tu chvíli pod vlivem šoku chtěly císařský řez, ale dnes jsou vděčné za to, že jim nebylo vyhověno, jelikož jim to dalo možnost relativně rychle znovu otěhotnět.

Co přijde po samotném zákroku?

Po zákroku žena může pár týdnu slabě krvácet z pochvy, krvácení připomíná slabší menstruaci. Během tohoto období, které trvá přibližně dva týdny, není vhodné, aby se žena koupala ve vaně (raději se sprchovala), nepoužívala tampony (spíše vložky) a vyhýbala se pohlavnímu styku. Do šesti týdnů by se měla dostavit běžná menstruace, pokud ne, je vhodné vyhledat lékaře. S celým zákrokem se spojuje velmi velká zátěž na psychiku ženy. Pro každou maminku, která si něčím takovým musela projít, je to neskutečná rána.

Žádná z žen, které si tímto prochází, by se neměly vinit, zapomínat na sebe samotné a své zdraví. Pokud si myslíte, že je to pro vás situace nezvladatelná, vyhledejte odbornou pomoc. Určitě není vhodné se stranit okolí, rodina a přátelé jsou tu pro vás. Jedna z maminek se svěřila v diskuzi, jak celou situaci prožívala: 

“Musela jsem těhotenství ukončit v 19. týdnu - vady miminka byly opravdu neslučitelné se životem. Dostala jsem epidurál a i když to celkem trvalo 24 hodin, než to celé skončilo, bolesti jsem skoro necítila. Tři dny jsem musela být v nemocnici, za dva týdny jsem potom šla na kontrolu ke gynekologovi. Chtěl mi nechat ještě neschopenku, ale pochopil, když jsem jim řekla, že nechci. Musela jsem mezi lidi, jinak by mi hráblo.”

Můžu znovu otěhotnět?

A jak je to s dalším těhotenstvím? Samozřejmě zákrok nijak neohrozí vaši plodnost a vy se i nadále můžete snažit s partnerem o miminko. Lékaři pouze doporučují, abyste počkala, než se vám zpravidelní cyklus, což může trvat přibližně šest měsíců. Také je velmi důležité, abyste byla v psychické pohodě. Takže pokud musíte jít nebo jste už prožila vyvolávaný potrat, nevěste hlavu. Šance, že se vám v budoucnu narodí zdravé miminko, je pořád velmi vysoká.

Čti celý článek
redakce
17. lis 2018 Čtené 1046x

“Mému synovi ze zdravotních důvodů uvolňovali předkožku na urologii. Tehdy mu bylo 2-3 roky, už to ani nevím přesně. Prováděli to ambulantně v Praze na dětském oddělení urologické kliniky. Dali mu nějakou pastu jako lokální anestezii a po nějaké chvilce, provedli zákrok. Doma jsem ho musela mazat 2x denně mastičkou. Asi za 5-6 dní to bylo dobré. Manželovi taky museli dělat obřízku asi v 8 letech ze zdravotních důvodů. Je za ni rád. Moc mu to pomohlo, zbavil se potíží.”

“Manžel by chtěl malému obřízku nechat udělat, ale já se nedokážu rozhodnout,” svěřuje se se svou nejistotou maminka na Modrém koníkovi. Potíže s předkožkou a problematika obřízky se řeší snad na všech internetových diskuzích. Obřízka se vykonává nejčastěji ze zdravotních důvodů, u dospělých mužů i z důvodů hygienických a estetických. Někdy to maminky řeší u svých synů zbytečně brzy. Kdy je to tedy u malých novorozenců mužského pohlaví nezbytně nutné?

Vedou náboženské důvody

Obřízka (cirkumcize) je malý chirurgický zákrok, při kterém dochází k odstranění předkožky. To je kožní řasa, která na mužském penisu překrývá žalud. Mezi lékaři se rozlišuje obřezání celkové, kdy se odřízne celá předkožka, nebo jen částečné, u kterého dochází k odstranění pouze zúžené části.

Ve světě je nejrozšířenější obřezání mužů kvůli náboženským důvodům, dále kvůli sociálním poměrům (například obřízky v Africe, kde je to brané jako rituál) a výjimečně i nějaký muž chce obřízku sám od sebe, protože mu to přijde hygieničtější nebo estetičtější. Kolem žaludu překrytého předkožkou se totiž snáz drží kvasinky a bakterie, pokud tedy není dodržovaná dostatečná hygiena a péče. Způsobuje to pak problémy jak samotnému chlapci, tak v budoucnu i jeho partnerce.

Nespěchejte s rozhodnutím

U nás v České republice se nejčastěji vykonává ze zdravotních důvodů, hlavně kvůli fimóze. Fimóza je stav, kdy je předkožka natolik úzká, že nejde přes žalud přetáhnout. Ovšem velmi často je to uspěchaná diagnóza. Někteří lékaři jsou zastáncem názoru, že předkožka u chlapce by měla jít přetáhnout až okolo dvanáctého roku, někteří tvrdí, že klidně až po pubertě. K obřízce tedy může dojít v minimálním procentu případů, pokud se jako maminka neunáhlíte. Další důvod, který někdy bývá určený k obřízce, je parafimóza - předkožka přes žalud přetáhnout jde, ovšem je natolik úzká, že penis “škrtí” a tím ho vystavuje sníženému přívodu krve.

Někdy stačí jen mast

Lékaři se nejdříve snaží slepenou předkožku léčit pomocí kortikosteroidních mastí, které mají velmi velkou úspěšnost. Jedna z maminek nám v diskuzi popsala, jak to probíhalo u nich doma. “Mám syna, jsou mu tři a půl roku. Měl totálně přirostlou předkožku. Je vidět jen malá dírka na čůrání. Urologa jsem zavrhla a zkusila dát na tip od švagrové, nějakou mastičku, kterou prý napíše každý kožař i dětský lékař. Malý je z doktorů hotový, hrozně se jich bojí. Stačilo nám 7x namazat, opravdu jen 7x! A celá předkožka povolila. Naprosto bez problémů ji teď přetahujeme přes celého pinďu. Hrozně nám ta mastička pomohla, je to úplný zázrak. Jsou to ale slabé kortikoidy, které prý pro tělo nejsou úplně dobré. Naší doktorce jsem to řekla až teď na preventivní prohlídce a úplně v pohodě to vzala, že prý to byl dobrý nápad. Synovi jsme tak ušetřili trauma a ja jsem hrozně ráda, že nemusel trpět.”

Ani další z maminek neuspěchala rozhodnutí, poctivě mazala mastičkou a teď je za to šťastná. “Taky jsem z toho měla strach, protože měl jenom malinkatou dírečku a nechtěla jsem to nechávat na později. Doktorka nám předepsala mastičku a po ní se předkožka krásně uvolnila. Několikrát se nám to povedlo, první den teda nechtěl moc čůrat, ale dneska už v pohodě přetahujeme při koupání a jde to čím dál líp.”

Pokud nezaberou masti, dalším krokem je tzv. koglutinace, tedy případ, kdy je předkožka s žaludem pouze slepena. Lékaři se snaží rozšířit ústí předkožky a dva kožní listy od sebe “odlepit”, aby šly volně přetáhnout jeden přes druhý. Až po té, co i tento pokus selže a nepomůže, se přistupuje k obřízce.

Jak zákrok probíhá

Samotný zákrok trvá přibližně 20 minut a provádí se buď skalpelem nebo speciálními nůžkami. Rána se hojí několik týdnů a stehy potom většinou samy vypadají. Během prvních dnů je penis oteklý a trochu bolestivý, na kontakt se spodním prádlem přecitlivělý. Do dvou týdnů by měly všechny pooperační nepříjemnosti odeznít.

“Mému synkovi obřízku dělali, když mu bylo 8 dní a měl jen lokální umrtvení. Ona je v tomhle věku předkožka ještě tenká, tak se to dá zvládnout. Celá akce trvala cca 3 minuty, odřízlo se a hotovo. Pak mu pinďu obvázali takovým dezinfekčním obvazem a musela jsem mu při každém přebalování ranku natírat nějakou mastičkou. Asi tak za 4 dny jsme mu ten obvaz sundali a bylo to. Pak jsme mu to ještě mazali a koupali jsme ho až po dvou týdnech. Ty první dny jsem musela sledovat, jestli dobře čůrá, protože tam hrozí nebezpečí ucpání nějakého močového kanálku. Malý to zvládal dobře, ani neplakal a ani nebyl podrážděný (občas se to prý stává, že to ty chlapečky pálí a je jim to nepříjemné),” popisuje maminka chlapečka, kterého obřezali pár dní po narození.

Sníží se riziko nádorů?

Zajímejte se i o nemoc zvanou lichen sclerosus, známou také pod označením balantitis sclerotica obliterans. Jedná se o chronický zánět kůže, který způsobuje ztrátu elasticity předkožky, takže jde pak obtížně přetáhnout. Jak nemoc postupuje, může být pohyb předkožky zcela nemožný. Ani v tomto případě však není řešení obřízkou na prvním místě. Opět se jako první podávají kortikosteroidní masti, které většinou zaberou a onemocnění ustoupí. Tato nemoc se ráda často vrací, takže to je hlavní důvod, kvůli kterému pak lékaři k samotné operaci přistupují. Možná se někde dočtete, že obřízka snižuje procento nádorů mužského genitálu. Nádory penisu někdy totiž vznikají “v terénu” neléčeného balantitis xerotica obliterans a když se nechají obřezat, rizika se zbaví. Bohužel, obřízka není výhrou a nádor může vzniknout tak jako tak.

Pozor na období dospívání

Kdy je nejlepší k obřízce přistoupit? Spodní hranice není nijak vymezená. Například mezi Židy se obřezávají miminka už v 8 dnu života! Lékaři tvrdí, že čím je chlapec mladší, tím menší je riziko komplikací. U novorozenců se udává 0,5% pravděpodobnost komplikací, u desetiletých až 10%. Ani horní hranice nemá přesné číslo, jen se doporučuje vyhnout období puberty, jelikož je to pro dospívající chlapce hodně velký zásah do jejich psychiky a vývoje.

Například v Africe probíhá obřízka bez anestezie a často i bez dezinfekce a různých bezpečnostních opatření. My tady u nás máme to štěstí, že zdravotnictví je na velmi vysoké úrovni. Zákrok u nás vykonávají urologové nebo plastičtí chirurgové. Obřízku lze vykonat jak v celkové, tak v lokální anestezii. Každá s sebou nese určité výhody i nevýhody.

“My máme taky obřezaného syna a nic to nebylo, jenom ho to teda potom dost bolelo... U nás byly vážné zdravotní důvody, jinak bych mu to teda nikdy nenechala,” vypraví maminka v diskuzi.

Je lepší lokální nebo celková anestezie?

Daleko častěji se výkon provádí pouze v lokální anestezii. U té je hlavní výhodou menší zátěž na organismus, než je anestezie celková a také po ní není nutná hospitalizace. Pacient může do hodiny od provedení obřízky opustit nemocnici. Nevýhody jsou hodně subjektivní, někomu může být nepříjemná aplikace samotné anestetické látky přímo do genitálu, někomu může vadit být celou operaci při vědomí. Celková anestezie tedy má výhody i nevýhody přesně opačné, sice pacient nic necítí a žádné nepříjemné pocity ho netrápí, za to je pro tělo daleko větší zátěž podstoupit celkové uspání. S tím se pojí i pocity nevolnosti po vyprchání narkózy a je nutné pár dní zůstat v nemocnici.

Rizika jsou minimální

Předkožka je nejcitlivější částí penisu, proto jako jedna z nevýhod po zákroku je snížení pohodlí života, jelikož je penis trvale vystavován vnější stimulaci. To pak vede k zesílení kůže na samotném žaludu, takže chlapec, později muž, může být ošizený o intenzitu vnímání. Do budoucna pak může trvat delší dobu, než muž vyvrcholí. Také někdy může dojít k znetvoření nebo vzniku srůstů, toto riziko je ovšem velmi nízké.

Každý zákrok má své komplikace, rizika obřízky jsou minimální. Pokud to vyžadují zdravotní důvody, obřízka je dokonce doporučená. Jen si dejte pozor, abyste své rozhodnutí neuspěchali a opravdu není jiná varianta, jak svému synovi pomoci. Někdy stačí jen kortikosteroidová mast a trénink. Dobře se poraďte s pediatrem, který vás případně odkáže na specialisty. Bez dostatečných zdravotních důvodů se jedná o zbytečný zákrok, ovšem záleží na vaší víře a sociálních poměrech.

Čti celý článek
redakce
16. lis 2018 Čtené 1902x

"Asi záleží na každém, určitě jsem do měsíce po císařském řezu striktně nic nezvedala, pak už jsem se tak nehlídala, chodila na dlouhé procházky, od 2. měsíce jsem plavala, ve 3. měsíci jsme už chodili po horách, mezi 4.-5. měsícem jsem zkusila posilovat přímo břicho, ale po pár opakováních mě začala nepříjemně táhnout a štípat jizva, i při chůzi, tak jsem to zase omezila. Ale já nejsem extra sportovní typ," popisuje, jak se dostala zpět do formy, jedna z maminek v diskuzním fóru.

Bezprostředně po porodu císařským řezem bude každý pohyb bolestivý. Nevzdávejte se, snažte se rozpohybovat a v prvních dnech se dobře starejte nejen o miminko, ale i o vaši jizvu.

Pokud jste rodila císařským řezem nebo víte, že tak budete muset porodit svoje miminko, určitě vás zajímá, jak se potom o vaše tělo starat. Císařský řez není jen jizva, která vám po porodu zůstane, ale také spoustu porušených svalů v oblasti břicha a pánevního dna. 

Císařský řez automaticky neznamená valící se lavinu problémů, které po takovém porodu můžete mít, je ale dobré jim předcházet - správnou péčí o jizvu, správnou manipulací s miminkem tak, abyste správně zatěžovala svaly v oblasti břicha a zad a také možným cvičením, které hojení podpoří.

První dny - nenechte se zastrašit bolestí 

V případě bolestivosti operovaného místa se nebojte užívat léky proti bolesti - takové, které se nevstřebávají do mateřského mléka, jako je Paralen, Ibalgin nebo Diclofenac. Není čas hrát si na hrdiny - úlevou od bolesti zabráníte větší únavě, podráždění, budete mít větší prostor na kochání se vaší novou láskou. Dalším problémem, které bolest přináší je, že se budete jejím vlivem různě hrbit a vyhýbat pohybu a to vám z dlouhodobého hlediska nepomůže. Jednak si zaděláte na zablokování nějaké části páteře a také se nenaučíte včas pohodlně zvedat z postele, uléhat do ní a nosit miminko tak, aby to bylo bezpečné a nebolestivé. Pokud se to budete učit se silnými bolestmi, uděláte jen polovinu práce.

Samotnou jizvu je pak třeba dobře větrat, nezakrývat ji vysokými kalhotkami celý den nebo lemem kalhotek nebo kalhot. Pokud vám vyhovují síťované poporodní kalhotky, klidně je noste i po návratu domů z porodnice - jizva bude hezky dýchat a nebude úplně zakrytá látkou. Navlečte se do šatů či dlouhých trik a pokud se musíte obléknout do chladnějších dní, noste prádlo s vysokým pasem, které jizvu nebude dráždit. Od prvního dne jí omývejte a můžete ihned začít jemně masírovat, aby vám v ní nevznikly srůsty. V prvních dnech můžete na noc používat dezinfekci nebo obklady ze silného odvaru řepíku lékařského. Oba prostředky zabraňují zanícení rány a urychlují hojení. Oba prostředky také  barví, opatrně na oblečení a okolí, kde budete hojící prostředky aplikovat.

Masírování jizvy a její zasychání si pak můžete ulehčit za pomocí krému nebo masti. Ideálním prostředkem je třeba kokosový olej nebo obyčejné nesolené sádlo. Začít můžete hned po vyndání stehů.

Naučte se pohybovat tak, aby vás to nebolelo

V okamžiku, kdy budete poprvé vstávat z postele po císařském řezu, si určitě budete myslet, že tohle už nikdy nerozchodíte. Bolestivost se u každé ženy liší, nelze ji však popřít a je třeba s ní správně bojovat. Pohyb po porodu je žádoucí, krátké procházky, samostatné oblékání a jídlo u stolu patří mezi věci, které se pro vlastní dobro naučte ještě v porodnici.

Vstávání z postele provádějte přes bok ihned do stoje - jistě si všimnete, že realizovat to jinak je téměř nemožné. Sesuňte nohy dolů z lůžka, opřete se o loket a dlaň a za pomocí opření se o ruce vstaňte.

Pokud trpíte kašlem nebo rýmou, okamžitě ji začněte léčit - zatěžování už tak bolestivých svalů bude nejen nepříjemné, ale zvýšený nitrobřišní tlak může jizvu poškodit. Ze stejného důvodu je nutné ihned řešit zácpu, kterou můžete po porodu trpět. Při snažení se o velkou potřebu netlačte do břicha, můžete si ublížit. Rozehnat zácpu můžete zkusit nejprve dávkováním hořčíku nebo železa, případně vám lékař nebo lékárník poradí vhodnou léčbu.

I po porodu císařským řezem platí, že dodržovat sexuální abstinenci je dobré po celé šestinedělí, zejména z důvodu infekce. Ze začátku vám jistě přijde, že sex je absolutně nemožný, neobávejte se ale zbytečně dopředu, bolestivost a vaše pohyblivost bude lepší každým dnem.

Stále nezapomínejte jizvu masírovat - můžete použít jakoukoli techniku, která je vám příjemná - odtahováním dvěma prsty směrem od jizvy, kroužení, mírná tlaková masáž. Na pomoc si teď po zahojení rány můžete vzít jakýkoli mastnější krém.

Tlaková masáž spočívá v tisknutí jednoho body jizvy po dobu asi 20 sekund, dokud nevybledne. Poté místo uvolněte a vyčkejte několik sekund, než se znovu zcela prokrví. Postupujte takto po celé délce jizvy. Taková tlaková masáž vrátí citlivost zpět do operovaného místa. Netlačte, masírujte jen tak dlouho a tu část jizvy, kde je vám to příjemné. Pokud se masáže provádějí pravidelně a správně, jsou velmi efektivní.

Během prvních týdnů po porodu se ve volných chvílích aktivně věnujte své jizvě a svalům pánevního dna. Časová investice se vám vyplatí menší bolestivostí, zabránit můžete i mnoha potížím s močením, bolestí břicha ale i zad 

První měsíce po císařském řezu: Opatrně posilujte pánevní dno 

Obecně lékaři nedoporučují alespoň v prvních třech měsících po porodu císařským řezem příliš zatěžovat břišní svaly. Nenoste žádné těžké věci, všechno, co potřebujete zvednout ze země, zvedejte z podřepu - zatížíte při tom více svalů, než jen ty břišní, které potřebujete zatím šetřit.

Začít ale můžete s posilováním pánevního dna, vaše tělo se vám za to bohatě odmění. Lehkým a pravidelným cvičením můžete předejít potížím s močovým měchýřem, neuspokojivým sexuálním životem v důsledku povolení svalů v pánevním dnu ale také bolestem břicha a zad. Začněte velmi zlehka - jako první cvičební lekce můžete zařadit nenáročné ale velmi účinné posilování pánevního dna, které můžete dělat klidně vleže nebo při chození s kočárkem.

Veškerý vtip spočívá v zatínání a uvolňování svalstva pánevního dna, které nikdo jiný kromě vás nezaznamená, takže ho můžete dělat kdykoli a kdekoli. Pokud si nejste jista, zda to děláte správně, první lekci si můžete zkusit při čůrání na záchodě. Svaly pánevního dna jsou přesně ty, které způsobí, že dokážete zastavit proud moči během konání malé potřeby. Později, až budete trénovat na gauči, při kojení nebo během procházky, si pro ulehčení můžete pomáhat vizualizací - představujte si, jak směrem od vaginy dovnitř do břicha vtahujete nějaký předmět či veškerou sílu, postupujte až do úrovně nad pupík a zase postupně povolte. I takto lehké a nenápadné cvičení je pro začátek velmi užitečné. Nezapomeňte u toho zhluboka a plně dýchat.

Jak procvičovat pánevní dno vleže?

Cvičení započínejte lehkou relaxací, která vám pomůže si svaly lépe uvědomit:

  • Lehněte si na záda, nohy pokrčte v kolenou a ruce položte na podbřišek
  • Nadechujte se a vnímejte mírné zvedání hrudníku a břicha až do rukou na podbřišku.
  • Jako pomoc můžete využít vizualizaci vtahování předmětu či rozevírání květiny uvnitř sebe. Relaxaci provádějte alespoň tři minuty, dokud si zcela neuvědomíte všechny svaly a polohu svého těla.

Poté můžete přejít k samotnému cvičení: 

  • Lehněte si na záda a nohy pokrčte v kolenou.
  • Nahmatejte si postupně stydkou kost, kostrč a sedací hrboly. Mezi těmito body se rozkládá pánevní dno.
  • Nyní nechte ruce volně podél těla nebo je položte dlaněmi na břicho. Úplně se uvolněte, zavřete oči, pravidelně dýchejte a začněte se seznamovat s vaším pánevním dnem.  
  • Nejprve si uvědomte oblast hráze a svěrače a zkuste je lehounce aktivovat – vtáhnout do sebe - zde si můžete představit onen předmět, který vtahujete dovnitř těla.  
  • Zkuste lehce tahem přiblížit sedací hrboly k sobě (zevnitř), nesmíte ale stahovat hýždě ani stehna- to se zdá zpočátku těžké, tréninkem toho ale za chvíli docílíte.
  • Kostrč a stydkou kost zkuste přibližovat k sobě a jakoby lehce vtahovat dovnitř do sebe a zavírat ze všech směrů jako květinu uvnitř sebe.
  • Pánevní dno aktivujte s výdechem, postupně by se vám mělo podařit, aby pracovalo nezávisle na dýchání a vydrželo protitlak nádechu.

Pánevní dno aktivujeme během dne. Ideálně při všem, co děláme (vsedě, ve stoji, při chůzi).

Jak na aktivaci svalů pánevního dna vsedě?

Toto cvičení můžete provozovat kdykoli si vzpomenete, je nenápadné, ale velmi účinné.

  • Vždy si nejprve uvědomte, zda sedíte dobře.
  • Seďte vždy na sedacích hrbolech, cítíte, že nejdete ani moc dopředu nebo dozadu.
  • Seďte uprostřed – vnímejte sedací hrboly a cvičte stejně, jako vleže na zádech.
  • Jak na aktivaci svalů pánevního dna za jakékoliv situace ve stoje?
  • Několikrát denně si můžete zacvičit - při čekání na ohřev jídla v mikrovlnce, při čekání na poslední minutky před dopráním pračky atd.
  • Utvořte mírný stoj rozkročný – nohy na šířku pánve, špičky směřují rovně (ani ven, ani dovnitř).  
  • Uvědomte si tříbodovou oporu nohou– střed paty a palcový + malíkový kloub jsou na zemi.  
  • Mírně pokrčte kolena, aby vám byl postoj pohodlný.  
  • Aktivujte vnitřní vrstvu svalů - položíte-li si ruko na břicho, cítíte, jak se vám zplošťuje.
  • Ruce nechte volně viset podél podél těla.  
  • Nevtahujte břicho ani pupík dovnitř - to už nejsou svaly pánevního dna.
  • Uvolněte hrudník, ramena, lopatky a mírně táhněte dolů.  
  • Bradu mírně zasuňte směrem dozadu (jakoby do dvojité brady).
  • Celkově se napřimte, představte si třeba, že vaším tělem prochází provázek a vás jakoby někdo tahal v oblasti temene hlavy směrem vzhůru.  
  • Svaly jsou v rovnováze a vy pravidelně dýcháte - při plném dechu se vám zvedá hrudník v oblasti klíčních kostí, hrudníku i břicha.

Pokud jste si představovala, že se hned po šestinedělí začnete intenzivním cvičením vracet do formy, od této vize upusťte a dopřejte si čas alespoň tři měsíce po porodu. Nepřetěžujte se, nejděte naplno do nějaké tréninkové sestavy. Naslouchejte svému tělu a vyčkejte, až odezní bolest kolem jizvy a v břiše. Po třech měsících od narození vašeho miminka už si můžete přidávat zátěž a pomalu najet do všech fyzických aktivit, které jste dřív běžně dělala.

Po uplynutí této doby můžete i přidávat v tempu posilování pánevního dna. Cviky, které je dobré dělat, najdete na youtube nebo se podívejte ve vašem okolí, zda nenajdete nějaké skupinové cvičení pro maminky. Cvičila byste s odborným dohledem a navíc byste se seznámila s dalšími maminkami, se kterými můžete sdílet svoje potíže a radosti s miminkem a mateřstvím.

Pokud cvičení zrovna nemusíte, snažte se alespoň jednou denně přemoci a najít si čas. Skvělou pomůckou je aktivování pánevního dna kdykoli budete na něco čekat - na přechodu pro chodce, na ohřátí jídla v mikrovlnce a podobně. Nebudete mít čas že nestíháte a zároveň děláte velké kroky k zahojení bolesti a lepšímu tělu 

Co dělat, když bolest po operaci neustupuje ani po třech měsících?

Pokud stále, i po několika měsících od narození vašeho miminka, cítíte místo operace nebo dokonce trpíte silnějšími bolestmi, nechte se vyšetřit. Nejprve se svěřte vašemu gynekologovi, který vám doporučí další vyšetření, která by příčinu bolestivosti mohla odhalit. Mezi taková vyšetření bude nejspíše patřit vyšetření ultrazvukem jak u vašeho gynekologa, tak i ve specializované ordinaci na sonografii. Lékaři budou hledat srůsty, špatné uložení orgánu po operaci nebo zatvrdliny okolo jizvy.

Pokud se nepodaří odhalit příčinu, zvažte, zda nevyužít služeb fyzioterapeuta, který by vám s bolestí v oblasti břicha nebo zad mohl pomoci. Fyzioterapie hrazené pojišťovnou vám může předepsat váš obvodní lékař nebo gynekolog, nebo můžete vyhledat fyzioterapeuta soukromého. Existují i terapeuté, kteří se zaměřují přímo na gynekologickou fyzioterapii a kteří mají s léčením těla po císařskému řezu mnoho zkušeností.

Půl roku po císaři - vracejte se pomalu do starých kolejí a můžete zapojovat celé tělo

Bolestivost a potíže spojené s vykonáním tak velké břišní operace, jako je císařský řez, může trvat i třeba dva roky od porodu. Zatěžujte se proto jen tak, jak je vám to příjemné. Pro regeneraci můžete zkusit cvičit jógu, začít můžete například jen s dechovými cvičení, které jsou pro cvičení pánevního dna ale i pro celkové zdraví našeho těla velmi prospěšné. Stále můžete jizvu masírovat a kontrolovat tak, která místa jsou nebo nejsou citlivá nebo bolestivá.

V případě problémů s jizvou nebo břichem vždy problém konzultujte jak s gynekologem, tak případně s fyzioterapeutem. Potíže po císařskému řezu nepodceňujte ani neodkládejte - čím delší doba po operaci a narození vašeho miminka uplyne, tím hůře se napáchané škody budou uzdravovat.

Pokud bolestivost jizvy a břicha zůstane neobjasněná i po řadě vyšetření, zamyslete se nad tím, zda vaše potíže se zhojením rány nesouvisí s psychikou. Některé ženy po porodu císařský řezem cítí zklamání či selhání, že neprožily přirozený porod a psychická bolest u nich přerůstá v bolest fyzickou, která se nejčastěji ozve právě v oblasti břicha, jizvy nebo hráze. Souvislost s nárůstem počtu císařských řezů má tato psychická reakce své pojmenování - říkáme mu syndrom ukradeného porodu. Přečíst si o něm můžete více v článku Ukradli mi porod aneb syndrom ukradeného porodu a v diskuzi se můžete spojit s mnoha ženami, které měly podobné potíže jako vy.

Zdroj:

nemcb.cz

umeni-fyzioterapie.cz

Čti celý článek
redakce
15. lis 2018 Čtené 32950x

Takzvané adoptivní kojení, kdy se adoptivní maminka dokáže rozkojit a časem plně kojit adoptované miminko, je metoda, která přináší silné příběhy žen. Tyto ženy nemohly mít vlastní děti, ale udělaly maximum pro to, aby svým adoptovaným dětem navodily potřebný pocit souznění mezi maminkou a děťátkem.

Adoptivní kojení je dlouhý proces vyžadující odhodlání, trpělivost a vůli. Adoptivní kojení je nejen o krmení miminka, ale hlavně o předávání lásky mezi maminkou a dítětem.

Každá maminka, která kojila své dítě ví, že kojení může dát pěkně zabrat a ne vždy je laktace samozřejmá a jednoduchá. Maminkám, které se peripetiemi začátků kojení prošly, nebo se na kojení chystají, může být podporou příběh o kojení, které se podařilo uskutečnit i bez porodu miminka.

Adoptivní kojení - zázrak či přirozená ženská schopnost?

Moderní doba a s ní zdokonalující se vědecké prostředky nám umožňují v případě neplodnosti počít miminko s pomocí asistované reprodukce. Ne všem však tyto bezesporu zázračné vynálezy pokročilé vědy pomohou. Díky pokrokům v legislativě máme dnes možnost adopce a využití náhradní matky, která naše miminko odnosí a porodí.

Adoptivní kojení má však kořeny mnohem hlouběji v historii lidského žití. Nejen z vyprávění našich prababiček ale i z literatury i filmu můžeme znát příběhy, kdy ještě existovaly takzvané kojné. Ty kojily děti žen, které zastávaly vyšší funkce či musely pracovat tak, že pravidelné kojení jejich miminek se s jejich tempem neslučovalo. V neposlední řadě jsou tu příběhy miminek, jejichž maminky zemřely u porodu nebo v následcích komplikací během něj. A protože neexistovala umělá výživa, kojení miminek se ujímala žena, která zrovna kojila, nebo byla schopna si laktaci navodit.

Ke kojení se využívaly porodní báby, které znaly účinky bylin a uměly si laktaci navodit. Určitě ale také sama znáte nějakou ženu, pro kterou je kojení takovým samospouštěcím, samozřejmým mechanismem - dáte jí do náruče plačící dítě a laktace se jí okamžitě spustí. Díky těmto znalostem a schopnostem tak přežilo mnoho dětí, jejichž maminky je z nějakého důvodu opustily.

Pokud se pak vrátíme zpět k problému s početím a využitím adopce či náhradního mateřství, docházíme zpět k našim schopnostem - kojit adoptované či náhradní matkou porozené miminko se může pokusit každá maminka, která po tom touží. Kojení bez porodu je disciplína, ke které je třeba přistupovat komplexně.

Moderní medicína zná mnoho mechanismů, jak kojení podpořit. Známe léky, které laktaci podporují i zastavují. Stále ještě mnohdy při potížích s kojením saháme po moudrosti přírody a znalostí a zkušeností žen, které si řešení nesnází s laktací předávají celá desetiletí.

Adoptivní kojení je spojení všech přístupů a metod, které nyní známe

Samotný počátek snažení se o laktaci začíná již v době čekání na miminko. V tomto případě má výhodu maminka, která čeká na miminko, která jí porodí náhradní matka. Ví, kolik má času, ví, za jak dlouho se se svým miminkem setká a má dostatek času se připravit. Ženy, které čekají na miminko prostřednictvím požádání o adopci jsou v těchto případech limitovanější, protože telefon oznamující, že pro ně bylo nalezeno miminko k adopci, může přijít za týden ale i za několik let.

Začátek snažení se o laktaci je hlavně o rozhodnutí. Metoda je náročná nejen časově, ale i psychicky. Celý proces vyžaduje píli, trpělivost a odhodlání, spojené s vírou, že to maminka dokáže. O adoptivním kojení existuje několik publikací, které ho popisují, včetně ověřených metod a postupů.

Mezi hlavní prostředky, jak laktace dosáhnout, je pak masírování prsou, stimulace za pomocí odsávaček a užívání bylinných prostředků, které laktaci navozují, jako je například jestřabina lékařská nebo takzvané řecké seno. Ve spolupráci s gynekologem lze snažení doplnit i léky, které tvorbu mléka stimulují. Maminky, které se o laktaci před adopcí jejich miminka snaží, obvykle zkouší všechny metody a způsoby a vybírají si ty, které jim nejvíce vyhovují. Není dán přesný postup a stejně tak jako při samostatném starání se o miminko, i zde je nejlepší čas a prostor na to, aby každá maminka naslouchala hlavně svému srdci a tělu.

Kojení čerstvého miminka bez porodu

Laktaci se v případě úspěchu podaří navodit už předtím, než se maminka setká se svým miminkem. V závislosti na okolnostech a času, které předchází setkání adoptivní maminky a jejího miminka, je obvykle novorozené dítě zpočátku krmeno umělou výživou. Kojení v tomto případě rozhodně neznamená jen důležitost správné výživy, ale hlavně navození pocitu sounáležitosti, bezpečí a mateřské lásky, kterou miminko potřebuje. Zvláště děti adoptované, jejichž maminka si je nemohla nechat a proto je svěřila adoptivním rodičům, potřebují dostatek lásky a náručí maminky.

Edita kojila své miminko, které nemohla porodit

Mezi mnoha ženami, které zvládly adoptivní kojení, je i Edita. Její bolestivý příběh o nemožnosti počít vlastní dítě má krásný konec.

Edita se svým manželem měla několik potíží, které ani moderní věda nedokáže vyřešit. Jediným řešením pro ní byla adopce či získání náhradní matky, které by jí dítě odnosila.

Roli náhradní matky se nabídla její blízká kamarádka Eva, se kterou se znala již od dětství. Z Editina vajíčka a spermií jejího manžela hned po prvním pokusu vznikl nový život.

“O věcech v mé hlavě, o rozhovorech, které jsme doma vedli, o bezesných nocích, které předcházely rozhodnutí, zda Evinu nabídku přijmeme, ani mluvit nemohu. Je to věc, kterou jsem zatím nedokázala zpracovat. Až asi tři měsíce před narozením Emmy jsem to přestala vnímat rozporuplně - byla v tom úleva, ale i bolest. Když jsem úplně náhodou narazila na článek o kojení bez porodu, celá ta cesta k vysněnému miminku najednou dostala nový rozměr. Představa, že bych ji mohla sama kojit, mi dala strašnou energii.”

Edita za pomoci internetu a knihy o adoptivním kojení, kterou sehnala v USA, zkoušela všechny prostředky, které by jí pomohly přivodit laktaci. Hledala cesty, které by jí umožnily dát svému miminku maximum a zároveň, jak sama říká, využít zbytky mateřských schopností, které její tělo umožňovalo.

“Dva měsíce před termínem porodu jsem zaznamenala prvních pár kapek mléka. Používala jsem byliny a intenzivní odsávání, chemických léků jsem se bála, měly mnoho vedlejších účinků a já jsem si nechtěla přerušit ten pocit, že se to děje přirozeně. Měsíc před narozením Emmičky jsem už jen několikrát denně odsávala a užívala jen jednu bylinku z těch několika, které jsem zkoušela. Dosáhla jsem tak pravidelného odsání malého množství mléka, které jsem si ukládala do mrazáku. Byla jsem nadšená, natěšená, a cítila jsem, jak jsem tím vyřešila bolest, kterou jsem v sobě nosila kvůli tomu, že jsem nemohla otěhotnět a sama dítě porodit. Byl to takový můj očistný proces. Bylo to pro mne, jako kdybych měla nějakou superschopnost a psychicky mi to strašně pomohlo. Zároveň jsem cítila úlevu v tom, že proces sbližování s miminkem, který bude složitější, protože nebudu nadopovaná porodními hormony, bude kojením podpořeno.”

Setkání miminka a adoptivní maminky je vrcholné zakončení příprav - teď, když už budou spolu, je podpora laktace mnohem jednodušší a přirozenější a z bonusů, které kojení přináší, lze okamžitě čerpat

Po narození miminka přichází ta nejkrásnější a nejjednodušší část celého procesu

Po narození miminka a jeho předání adoptivní mamince přichází pro ženu, která se o rozjetí laktace tak snažila, ta nejkrásnější část kojícího příběhu. Emoce a hormony, které v ženě, ačkoli sama neporodila, naplno propuknou, kojení velmi usnadní.

“Jakmile mi položili Emmu k prsu, okamžitě se přisála. Byl to neskutečný zážitek a úleva. Laktace se v tu chvíli rozjela naplno. Měla jsem mléka dostatek, ani jsem nepotřebovala pomoc sester. Měla jsem připravený suplementor (speciální pomůcka, která se skládá ze savičky a dvou tenkých cévek - miminko pije zároveň z bradavky a zároveň z cévky, která vede podél matčina prsu k bradavce. Na rozdíl od kojeneckých lahví nekazí techniku kojení a zároveň stimuluje dvorce k produkci dalšího mléka) ale nakonec jsem ho nemusela používat. Šlo mi to naprosto přirozeně. První krize přišla asi až ve třech měsících života Emmičky, kdy mi došly zásoby zmraženého mléka, které jsem si schovávala. Někdy jsem musela dokrmovat umělým mlékem, ale minimálně. Pomáhala mi knížka 'Proč africké děti nepláčou', měla jsem dceru u prsa vlastně pořád. Dnes je jí rok a půl a stále kojím,” dodává Edita. 

Kojení, zvláště adoptivních dětí, není jen potrava na míru

Možná si pokládáte otázku, proč vynaložit tolik energie na kojení miminka, když lze zakoupit kvalitní umělou výživu v každém obchodě. Kojení dá miminku všechny látky, které potřebuje, a je nepopíratelně nejideálnější výživou dětí minimálně v prvním půlroce jejich života. Adoptivní kojení je ale především záležitost zejména citová. Zatímco těhotenství dává matce a dítěti dostatečný čas a prostor na to, aby si vybudovali vztah, adopce přichází z hodiny na hodinu.

Kojení dopřává miminku pocit, že je v bezpečí. Hormony, které laktace vytváří, jsou hormony lásky, klidu, sounáležitosti. Zejména miminka adoptovaná tyto pocity potřebují a kojení takových miminek je nejlepší metoda, jak jim vytvořit domov, rodinu, pocit, že jsou v pořádku. Důležitým doplňkem je pak pokládání miminka na holé tělo, takzvaně “skin to skin” - takový kontakt je pro vztah zázračnou medicínou, zároveň také kojení stimuluje. Dalším dobrým zdrojem citů mezi maminkou a dítětem může být nošení v šátku či společné spaní.

Intimita, která se pak mezi maminkou a miminkem vytváří, je základ celého jejich vztahu.

Zdroj:

laktacniliga.cz 

dumrodin.cz

Čti celý článek
redakce
14. lis 2018 Čtené 1647x

„Krátce před tím, než byly Dominičce tři roky, jsem si začala všímat, že hodně pije. Bylo to na jaře, myslela jsem, že je jí jen horko. Hodně i čůrala, nemohly jsme se zbavit nočních plen. Uvědomila jsem si taky, že je víc unavená, zase začala po obědě spát, nechtěla chodit ven, ačkoli jsme normálně venku celé dny. Svěřila jsem se s tím dětské lékařce během tříleté prohlídky,“  popisuje Ivana chvíli, kdy se seznámila s diabetem.

Pro správné zvládání nemoci je však vedle píchání inzulinu nutné zavést také pravidelný jídelní režim s přesně vyváženými živinami, které budou hladinu cukru v krvi vašeho dítěte udržovat, a tím pomohou regulovat krevní cukr.

Cukrovka, onemocnění odborně nazývané diabetes mellitus, byla vždy obecně pokládána za nemoc starých nebo obézních lidí, kteří onemocněli v důsledku špatné životosprávy. Takto onemocnět či si cukrovku vypěstovat lze v případě takzvaného druhého typu diabetu. Diabetes prvního typu, kterým onemocňují i děti, a to čím dál mladšího věku, vzniká jako chyba autoimunitního systému – nehraje zde roli ani štíhlost, ani výživa dítěte, ani to, jak moc má rádo sladké.

Na datum 14. listopadu byl stanoven Mezinárodní den diabetu, při kterém se diabetici spojují, vyjadřují si podporu v boji se svým onemocněním a onemocnění se dostává takové pozornosti, která pomůže desítkám lidí se stanovením včasné diagnózy.

Pro maminky, jejichž děti onemocněly cukrovkou, je podpora a výměna zkušeností obzvláště potřebná. Život s dítětem, kterému je třeba udržovat hladinu inzulinu, je totiž náročný nejen na čas, ale hlavně na emoce maminek i dětí. Děti nemocné diabetem prvního typu si musí zvyknout na pravidelný režim ve výživě, ale i na píchání injekcí inzulinu, který je nutné podávat i několikrát denně.

Proč děti onemocnění diabetem?

Dětí s cukrovkou nejen že stále přibývá, ale navíc postihuje čím dál mladší děti – předškoláky, batolata, ale často už i kojence, což je nejvíce alarmující zprávou pro lékaře, kteří se tímto onemocněním zabývají.

Naprostá většina těchto dětí trpí cukrovkou prvního typu. Ta nemá nic společného s výživou ani s tělesnou dispozicí či množstvím konzumovaného cukru, na rozdíl od diabetu druhého typu, kterým lidé onemocnění nejčastěji až ve starším věku či v důsledku dlouhodobé špatné životosprávy a s tím související obezity.

Podstata nemoci tkví v imunitním systému. Tělo nemocného přestane ve slinivce břišní vyrábět inzulin, který ale nutně potřebuje k životu – inzulin reguluje glukózu. Buňky produkující inzulin jsou postupně zničeny vlastním imunitním systémem. Snižování hladiny inzulinu může postupně trvat celé měsíce nebo roky, než si toho maminka u dítěte vůbec všimne. Posledním spouštěčem vedoucím k odhalení diagnózy tak může být obyčejná viróza, která imunitní systém zatíží do té míry, že se projevy diabetu stanou viditelnými.

Jaké jsou projevy diabetu u dětí?

Při vysoké glykémii, tedy hladině krevního cukru, typické pro cukrovku, se tělo začne zbavovat nadbytečné glukózy tak, že ji začne propouštět do moči, a glukóza s sebou strhává i vodu.

Mezi prvními příznaky se proto objevuje nadměrné močení a s tím spojená velká žíznivost. Děti se začnou v noci pomočovat nebo chodí často na záchod. Zároveň se nadměrně potí. Tělo těmito dvěma projevy ztrácí velkou část svých zásob, včetně těch přijatých z potravy. Dítě začíná hubnout, ztrácí chuť k jídlu, což malé děti často kompenzují ještě větším zvýšením příjmu tekutin. Buňky v těle malého človíčka jen obtížně získávají z glukózy energii pro provoz celého těla. Děti se cítí unavené, každá dříve běžná námaha, jako sport nebo hra, je velmi brzy unaví.

Cukrovkové děti jsou také náchylnější k virovým onemocněním. Pokud je někdo ve školce nebo v jiném kolektivu nemocný, velmi pravděpodobně se od něj nakazí. Trápívá je také bolest hlavy. V případech, kdy se dosud nezjištěné onemocnění náhle zhorší, nastává zvracení, objeví se bolesti břicha a může přijít i celkový kolaps dítěte.

Jak zjistím, že má moje dítě cukrovku?

Pokud maminka na svém dítěti pozná, že mu není dobře, všimne si zvýšeného počtu močení a množství vypitých tekutin a současně někoho s diabetem zná, jistě si na cukrovku vzpomene.

Vždy je vhodné si o svém podezření na cukrovku promluvit s dětským lékařem. Test dětské cukrovky je jednoduchý a bezbolestný – provádí se pouze z moči dítěte zjištěním hladiny krevního cukru (glukózy). Pokud se cukrovka včas neléčí, nese s sebou závažná rizika poškození zraku, ledvin nebo vzniku cukrovkového kómatu, které bezprostředně ohrožuje život dítěte.

Aplikace inzulinu pomocí injekce není pro žádného rodiče příjemnou záležitostí a těžko najdete dítě, které si píchání nechá líbit bez reakce v podobě breku a bránění se. Na pravidelné píchání inzulinu si musí zvyknout celá rodina.

Léčba cukrovky

Pokud se potvrdí, že dítě trpí diabetem, je třeba začít tělu dodávat inzulin. Dělá se tak pomocí injekce či dávkovacího pera. Přesné dávkování a další režimová opatření se maminka dítěte dozví ve specializovaných odděleních diabetických poraden, zaměřených přímo na děti. Odborní lékaři a sestry maminku naučí píchat dítěti injekce a také měřit hladinu glukózy, neboť takové měření bude probíhat několikrát denně. Dávka inzulinu se pak bude měnit v závislosti na hladině cukru v krvi.

Chod rodin, kde dítě onemocní cukrovkou, se tak radikálně mění. Musí se naučit do svého režimu začlenit hlídání krevního cukru, píchání injekcí, často je potřeba upravit životosprávu a životní tempo celé rodiny tak, aby pro ni byla péče o nemocného cukrovkou dobře zvládnutelná.

Velká zátěž je to zejména u menších dětí, které si musí zvyknout hlavně na píchání injekcí. Injekční jehly na inzulin či pera, která dávkují jedním píchnutím, mají jehly velmi tenké a bolestivost píchnutí je tak velmi malá. Pro malé děti je však pravidelné píchání injekcí samozřejmě velkým zásahem, na který jim však nezbývá než si zvyknout. Děti se často brání, pláčou, bývají vůči rodičům, kteří jim lék podávají, agresivní.

Pro celou rodinu jsou zjištění onemocnění a první kroky v léčbě velmi stresující.

Důležitým doplňkem podávání inzulinu je diabetická dieta. Strava podávaná v pravidelných intervalech se skládá z výživných potravin, které nemají vysoký glykemický index, tedy skokově nezvyšují hladinu cukru,. Pro rodiny tato nová dietní opatření často znamenají naučit se používat nové potraviny a osvojit si vaření přímo ze základních surovin.

Mezi nejhorší potraviny, které hladinu krevní cukru destabilizují, totiž patří zejména instantní a hotová jídla, která mají mnoho přísad, včetně nadbytečného množství cukru, soli a hlavně vysoký glykemický index. Takové jídlo se během trávení ve střevě štěpí na čistou glukózu, čímž okamžitě zvyšuje hladinu cukru v krvi. Ta však potom stejně tak rychle klesá, což je jev, který je nejen u léčby cukrovky nežádoucí. Mezi potraviny, které jsou nevhodné pro diabetiky, patří například rohlíky, chleba, brambory, knedlíky, rýže, těstoviny, mléko, ovoce, čokolády, dorty a řada dalších potravin, které zasytí pouze na krátkou dobu a pro tělo je jejich energie neuchovatelná.

Všechny léčebné postupy od aplikací inzulinu přes měření glukózy až po základy správné výživy vysvětlí maminkám i celé rodině ošetřující lékař. Dětem, které mají cukrovku v závažnějších hodnotách, pak pojišťovny hradí léčebné pobyty. Zde je personál učí sžít se s cukrovkou, dobře jíst, starší děti se učí vyhodnocovat měření na glukometru samy a aplikovat si injekce inzulinu podle potřeby. Na těchto pobytech se i sami rodiče mohou dozvědět veškeré potřebné informace, inspirovat se skladbou jídelníčků a seznámit se s dalšími rodiči, jejichž děti trpí diabetem.

Příběh maminky Ivany a Dominiky, které byla cukrovka zjištěna ve třech letech

„Krátce před tím, než byly Dominičce tři roky, jsem si začala všímat, že hodně pije. Bylo to na jaře, myslela jsem, že je jí jen horko. Hodně i čůrala, nemohly jsme se zbavit nočních plen. Uvědomila jsem si taky, že je víc unavená, zase začala po obědě spát, nechtěla chodit ven, ačkoli jsme normálně venku celé dny. Svěřila jsem se s tím dětské lékařce během tříleté prohlídky; původně jsem si myslela, že je to jen dozvuk chřipky, kterou jsme měli celá rodina, moc jsem tomu nechtěla věnovat pozornost. Lékařka jí ale udělala pár základních testů z krve a moči a druhý den mi volala, že máme přijít znovu. Byl to šok. O cukrovce jsem nic nevěděla, v rodině ji nikdo nikdy neměl. Jedli jsme poměrně dobře, vařila jsem, nekupovala jsem žádné prefabrikáty. Nebyla jsem moc fanatická, co se týče výživy, občas jsme Domče koupili nějakou sladkost, měla ráda lízátka, moc jsem to neřešila,“ popisuje Ivana chvíli, kdy se seznámila s diabetem.

Po vyšetření dostala Dominika první injekci inzulinu a hned druhý den se s maminkou dostavily ke specialistovi, který Ivanu do diabetu zasvětil.

„Abych řekla pravdu, nejdřív jsem byla hysterická. Byla jsem tou dobou přetížená, snažila jsem se vrátit do práce, manžel se finančně staral o vše sám, byl pořád pryč. Když mi doktor vylíčil, co vše mne v péči o diabetickou Dominiku čeká, litovala jsem hlavně sama sebe, bála jsem se, že to nezvládnu. Přesnost, časová návaznost, několikrát denně ověřování na glukometru, pravidelnost a podobně, to bylo přesně to, co fakt nebyl můj životní styl. Ze sebelítosti mě ale efektivně vyléčila Dominika. Injekcím se strašně bránila, plakala, schovávala se.

Když už jsme píchali pravidelně třeba týden, vypozorovala, kolik je asi hodin a brečela ještě před tím, než jsem injekci vyndala. Bylo to strašné. Zároveň jsem ale viděla, jak jí s vyrovnanou hladinou krevního cukru začíná být lépe, měla víc energie a byla veselejší, hezky se rozmluvila, krásně si hrála. Díky tomu, že jsem viděla, jak je jí dobře, jsem to začala brát hrdinštěji. A díky internetu, kde jsem si našla všechny informace, jsem se taky usmířila se sebou – poměrně dlouho jsem se proklínala za všechny sladkosti, které jsem jí dala, i za to, že jsem ji každé ráno po spaní omývala. Jedna z teorií lékaře v Motole byla totiž také to, že přehnanou hygienou se může narušit imunitní systém, a tím se podpoří vznik diabetu. Už jsem se s tím vyrovnala a přestala to řešit.“

Zvládání všech chronických nemocí vyžaduje kromě znalostí a praxe také čas, chvíli potrvá, než si osvojíte časový harmonogram a jednotlivé úkony se stanou denní rutinou. Dětské tělo, ale i vnitřní hodiny rodičů, které zejména při péči o menší děti stále pracují, si na denní rytmus zvyknou, a tím se všechna opatření stanou samozřejmými. I malinké děti se časem naučí nechat si injekci dát.

Díky internetu a tomu, že zdravá výživa se v poslední době velmi dostává na výsluní, se lze naučit vařit zdravě, chutně i zábavně. Vytvořit krásné a dobré jídlo ze základních potravin tak, aby výživově vyhovovalo jak nemocnému, tak chuti celé rodiny, je díky mnoha publikacím a blogům jednoduché.

„V jídle jsme se nakonec docela našli. Pomalu jsme zkoušeli potraviny, které neznáme, naučili jsme se s nimi pracovat. Teď už dělám vše automaticky, čas od času si najdeme zase něco nového, občas, kdy jsme s mužem sami, hřešíme. Nejjednodušší bylo nakonec přijmout tu pravidelnost, tělo si na to zvykne a samo se hlásí o jídlo. U nás dospělých i u Domči. A Domče je dneska už sedm, chodí do školy. Ráno než odcházíme, si sama píchne injekci, nají se a vyrazíme. O velké přestávce se měří a hodnotu mi volá nebo píše smskou, když si není jistá. Na obědy chodí domů, pracuji z domova, takže se pořád můžu starat o to, aby dobře jedla. Kdybych tu možnost neměla, bylo by to o dost složitější. Takže po čtyřech letech od zjištění cukrovky jsme vlastně v pohodě!“

 Po několika letech píchání inzulinu a nových zvyklostí v rodině, které pomáhají s léčbou, hodnotí Ivana svůj život jako šťastný, a to i díky dostupnosti kvalitní péče a informací, které jí dal diabetolog a sdružení zaměřené na rodiče a děti s cukrovkou.

Rodiče dětí s cukrovkou

Pro rodiny dětí, které mají cukrovku, je získávání informací důležitou součástí jak pochopení nemoci, tak jeho správné léčby, ale také cestou, jak se smířit s tím, že je tento problém už nikdy neopustí. Rodiče jsou tak uvrženi do nucené změny životního stylu a větší zodpovědnosti, kterou musí naučit své děti. Je třeba mít vždy dostatek inzulinu, jehel, stříkaček, je nutné se naučit nosit s sebou dostatek jídla a pití, kdyby se cokoli změnilo oproti plánu i například na krátké procházce. 

Poté je potřeba zasvětit celou rodinu i blízké přátele, u kterých někdy nemocné dítko pobývá, aby si věděli rady nejen s potravinami, ale i s případným podáním injekce.

Existují zároveň spolky sdružující rodiče a děti mající cukrovku, které nejen předávají informace a novinky v léčbě, ale také napomáhají vzniku nových přátelství.

Pro účely osvěty, která se šíří i díky Mezinárodnímu dni diabetiků, pak lékaři i samotné rodiny pacientů vytvořili několik knížek a DVD, včetně těch, které jsou určeny přímo pro malé pacienty. Pohádky a naučná kreslená videa děti utěšují a učí je zábavně a zodpovědně se o sebe starat, aniž by při tom ztratily radost ze života a dětských her.

Totéž si, jak potvrzuje i maminka Ivana, musí osvojit rovněž rodiče malých diabetiků. Hledání pozitiv na každém životním zádrhelu, včetně tak ošklivé nemoci, vám umožní si život přesto užívat – budete objevovat nové chuti v jídlech, která neznáte, naladíte své tělo na pravidelný režim a třeba zjistíte, že se vám takto lépe žije, jste pohyblivější a energičtější. Možná také na nějakých akcích či pobytech malých diabetiků najdete nové přátele, kteří vám dají mnohem více než jen nové poznatky a znalosti v disciplíně zvládání diabetu u malých dětí.

Zdroj:

cpzp.cz

diadeti.cz

detskydiabetes.cz

mojezdravi.cz

Čti celý článek
Strana
z 15
Předchozí Strana
z 15
Další