Jak přežíváte fázi přetaženého batolete, které vymýšlí ptákoviny a na nic nereaguje?

Pardon za preklepy, uz jsem nestihla casovy limit na opravu. Tim, ze odlisuju podstatne a nepodstatne, tak se i min zlobim. Je mi sumak, jestli rozsype mouku, vykramuje kuchyn, vyhazi obleceni ze skrine. Vim, ze mi to pomuze uklidit. Ale baziruju na tom, aby nehazela hlinu z kvetinacu do postele, aby nelezla po stole a tak... Takze druha rada: filtrovat nezbednosti 🙂

@eviicka U nás zafunguje jedině výhružka, že přijde vysavač a vysaje jí to. A to ještě jen na věci, na kterých jí záleží. Jednou jsem jí totiž vysála rozsypané voskovky a to si sakra dobře pamatuje.

@alkuska jj, ta nase to ma raky tak. Nekdy se pri zamene zacne vztekat. To se ji pak snazim nejak zklidnit objimanim, mluvenim, blbinama, by se rozesmala, a nebo ji proste chvilku necham rvat a treba u toho myju nadobi. Ona se vetsinou sama vyklidni a jde si po svem. Je to potvurka mazana.

@alkuska pouzivam obcas "ja ti to snim" 🙂

@letadylkokane já přímo nějaký postup taky nevyznávám, jen jsem se chtěla uchránit rád typu: dej mu na zadek víc, zavři do sklepa a nech vyvztekat 😂

@cherris ja mam pocit, ze tohle ti ani nikdo, kdo je psychicky zdrav, nenapise. Doufaaaam teda 🙂
Samozrejme obcas prchlivost clouma mym majestatem a nejradeji bych to vsechno serezala do kulata, ale to proste nejde, musim se ovladnout. Kdyz to na me prijde, jdu z dohledu a svihnu treba kusem obleceni. Ulevi se mi a dite zaroven zije bez ujmy na zdravi 🙂

@elikup to je nazor do pranice 🙂

@cherris Zajímavě tvořivé dítko, jak ho napadlo plivat do hrnců?? Tady se omlouvám za svůj postoj, ale mantinely bych opravdu se neudržela a nastavovala dáním přes zadek, i malé dítě musí začít odlišovat, co už se nedělá.

Souhlasím s 2hanah, já jako malá třeba nikdy nelezla po stole, věděla jsem, že se to nedělá.

@normalnimatka 3,14čoviny :D to som ešte nevidela

CHce to nastavovat hranice a trvat na jejich dodržování. Věřím tomu,že dítě některé věci bere jako hru a my jsme unavení. Vím, o čem mluvím. Já jsem na svou dceru od jejích dvou let sám.

@2hanah nevím, jak ho napadlo plivat tam, jak Edison vymyslel žárovku? Ale jak ho můžu trestat za něco, co udělá poprvé, prostě vysvětlím, on se nenarodil s pravidly společenského chování v ruce.

Já to mám doma dvakrát, bo tříleťak tu jedenapůlroční velmi rád napodobuje. A jediný, co fakt pomáhá, tak opravdu hranice. Jasně, důrazně. Ne. Ona se pětrkát zasměje, ale po šesté vidí, že se nesměju a začíná jí to docházet, že to myslím vážně. Ale je fakt, že občas bouchnu a lev je proti mě malá hodná kočička. Ale teda nebiju. Jen starší občas schytá plácanec, když vidím, že vysvětlení je k ničemu.

Ucim svoju dvouletou nest nasledky sveho jednani. Rozsypes? Podrz/prines lopatku a pomoz uklidit. Rozlijes? Ve skrince je hadr a utri to. Neuklizis hracky? Vysaju, zabavim. A dusledne dodrzuji, co reknu.

@cherris chcete vědět na co se těšit 😈 ?! Synovi jsou 3 a čtvrt a jeho best off mu hodlám psát do deníčku, abych pak neříkala hlouposti jako máma (třeba: tys měla docela klidnou pubertu. No to fakt nee 🙂 )
Takže č.1 měl se utřít a obléknout kalhoty od pyžama, ale zatím co jsem na rohem oblékala dceru, zvládl vytáhnout hadici z bojleru a otočit nějakým ventilem. Když jsem přišla do koupelny, rychle jsem hadici nandala, ale to už začínala stříkat voda. Tak jsem ji držela a bála se jí pustit, že není dost naražená, vyletí a vyplaví koupelnu. Proč crčí voda jsem nevěděla. Tak jsem se snažila zklidnit a vlídně ho požádat, aby došel pro mobil. Normálně na něj sahat nesmí. To se zadařilo, ale manžel byl přes ulici na zkoušce ochotníku a nezvedal to, ani kamarád to nezvedal až jedna paní od divadla. Tak přerušila zkoušku a poslala muže domů. Ten otočil ventilem (který jsem v tu chvíli viděla poprvé v životě) a bylo vyřešeno. 😅
č. 2 Syn měl jít od počítače, ale nechtěl, tak jen tak lehce plácnut do klávesnice. Načež se obraz otočil o 180 a cosi se stalo i s touchpadem, takže jsem sice musela jen dvakrát kliknout, aby se to srovnalo, ale 10 minut jsem se snažila najet na okno 😠

@hankaros Tyhle snahy mám taky ale často bez úspěchu. Jak to řešíš když ti řekne NE? myslím na to uklízení. Hračky zabavit umím taky a většinou to teda moc nezabere, je opravdu splachovací.

já bych se asi v první řadě soustředila na to, aby nebylo přetažené. Takže odpolední spánek a večer včas do postýlky. A abyste si neťukaly na čelo, že to se mi to mluví, když jsem asi měla spavé dítě - neměla. Malá nikdy neměla fázi, že by působila unaveně nebo sama dokonce usínala - ona přešla přímo do té přetaženosti, tzn., že místo únavy byla hyperaktivní. Takže jsem ji prostě po obědě nahnala do postýlky, pevně objala, protože by jinak v klidu ležet nevydržela, škrábala ji na zádíčkách, zpívala... Pak usnula. Sama od sebe ani náhodou. A když ten spánek někdy nevyšel, tak to bylo k večeru peklo a večerní uspávání naprosto šílené

@suzanna123 jako asi jo no, ale zase ty situace, co autorka popisovala, tak třeba moje, a myslim, že i její dítě, vyváděj kdykoliv. ne jen při přetažení, byť to teda v úvodu takhle psala.

@normalnimatka právě, že to psala. A moje byla obecně čilejší (viz výš), ale normálně s ní byla řeč - ve chvíli přetaženosti byla nezvládnutelná. Navíc, když spala, tak jsem mohla spát s ní nebo si uvařit kafe a hodit na hodinu a půl nohy na stůl, takže i pro mě byl ten závěr dne zvládnutelnější než když byla celý den na nohách - a já s ní

tak zrovna lezt po stole, to mi nevadí...děcka jsou prakticky pořad na stole a skačou z něho na gauč, to je podle mě celkem duchaplná hra 🙂, kterou neomezuji 🙂

@cherris 😂 To máte pravdu, to moje dvě děti taky ne, je to náročné období, na někoho zabere dát na zadek na někoho ne, můj syn zkusil párkrát vyházet šuplíky, dostal na zadek, důrazné vysvětlení a přestal.

@normalnimatka neboj. duplo přijde na řadu až prozkoumá ty věci denní potřeby 😀

@alkuska postupne zabavuju hracky, az narazime na nejakou oblíbenou. Ale je fakt ze zatim jsme se nedostali za cislo 3. Pokud dela neco co nechci,fyzicky zabranim - chytnu za ruce a drzim. Ale taky vyletim... a to pak litaji vsichni certi (neplacam, jen se proste nahlas zlobim. To se ji nelibi.)

@cherris To naplivání do hrnců mi připomělo, jak jsem se divila, když náš tehdy asi desetiměsíční synáček naplival za čelo postele 😀 Jinak moje rada - asi jen počkat, až z toho vyroste. Pamatuju si, jak jsem měla pocit, že mám doma spíš šílené štěně než dítě. Bylo to jak ve filmu - na vteřinu jsem se podívala jiným směrem, a najednou střih, všude vytahané a vykramařené všehny šuplíky a jejich obsah smíchán na zemi se vším, co bylo v dosahu. Do spodních skříněk a šuplíků jsem pak dala jen “neškodné” věci - v kuchyni třeba plastové nádobí, odměrky, silikonové formičky na muffiny, a ty jsem mu dovolila krámovat a byla smířená s tím, že holt budou víc a zemi, než v těch skříňkách. Na ostatní dvířka jsem dala dětskou pojistku. Jeho fascinaci myčkou jsem zase zlikvidovala tak, že jsem z podávání umytého (a vychladlého) nádobí udělala jeho “povinnost”. Samozřejmě jsem nejdřív odstranila nože, ale pak jsem si nechala podávat po jednom lžičky, taliřky, atd.. Každé vyklízení myčky trvalo neuvěřitelně dlouho, samozřejmě, ale synek měl už tehdy okolo toho roku pocit důležitosti, že pomáhá. A jako každá povinnost ho to celkem rychle přestalo bavit a od té doby myčku ignoruje 😀 Teď to zní jakože jsem byla děsně nad věcí, no nebyla, samozřejmě mi taky často tekly nervy a byla jsem zoufalá z toho, že k nám nesmí, ale opravdu NESMÍ přijít žádná návštěva, protože bych se hanbou propadla. Ale synek se zkoumání nabažil a postupně si začal hrát jen se svými hračkami.

@cherris A ještě jedna věc, z mojí vlastní zkušenosti: rady od maminek, co mají holčičky, jsou celkem na nic. Jasně že se asi občas vyskytne holčička-drak, co převálcuje většinu chlapečků, ale je to výjimka. Holčičky si většinou nechají domluvit a vysvětlit, případně jdou snáz “zastrašit” nějakým křikem nebo trestem, plácáním na zadek (nejsem toho příznivcem). Chlapečkové fungují jinak. Takže než se synek dostal do věku, kdy už víc chápal a šlo se začít domlouvat, uzpůsobila jsem tomu domácí prostředí. Třeba kytky v květináčích jsem odvezla rovnou k našim, úklidovou chemii dala do vysokých skříněk kam skoro nedosáhnu ani já sama, a tak.

@guinea aneb jak jednou napsala tady na koníku jedna maminka (starší holka, mladší kluk) "ti kluci jsou fakt jiný level" 🙂

@eviicka Mno tak to nechci ty kluky vidět, pže zrovna ta moje "princezna" je neposlušný samorost...
@hankaros A jo, tak to zabavování u nás moc nefunguje 😀 Držení za ruce vyvolá velký řev a v momentě kdy ji pustím mi dokáže, že to stejně udělá...

Asi to u nás nebude tak zlé, když je v pohodě, tak se vážně vždycky domluvíme, v necelých dvou letech pěkně chápe, nejhorší je, když už nám oběma chybí energie a jsme spolu sami. To už máme oba ponorku a on to začne řešit vymýšlením zmíněných 3,14čovin 😀. Jo a super byla ta poznámka o štěněti, vzpomněla jsem si, že máme okousané opěradlo od židle 😁. Všechno opravdu schovat nemůžeme. Jinak, na stůl nám leze, chodí se tam klouzat po břiše, důsledná jsem jenom v tom, co se týče fakt nebezpečných věcí. Naši fungovali taky tak, nikdy jsem nedostala, nikdy jsem neměla domácí vězení ani omezení hraček a snad mě to nepoškodilo.

@cherris Já ti to přeju. Včera jsme měly strašlivý den, manžel byl v práci až do dnešního rána (24h) a malá mi to dala sežrat. Rozplakala jsem se ze zoufalství a lítosti už v 9 dopoledne. Byla naprosto strašná, neposlušná, domluva žádná jen řev a všechno špatně. Dneska se o ni stará manžel nebo mě by už švihlo.