Máte doma nadané dítě? Zkušenosti s předčasným vývojem dítěte

@marimanta U nás si toho všimly, ale moc si s tím nevěděly rady.

@hafika já nedávno poslouchala nějaký podcast o mimořádných dětech a utkvěly my v hlavě myšlenky, že s těmi dětmi málokdo umí pracovat, že si vlastně lidí myslí - jsou šikovní, tak si poradí. A pak, že část "nadaných" dětí není nadaná, jsou šikovné, to ano, ale spíš je to takový tlak nebo touha rodičů, že je za tím něco víc.

@marimanta Jo, to je pravda. A pak to zabíjí takové děti, jako třeba syn, který prostě pokud mu úkol připadá příliš jednoduchý, pod jeho úroveň a nevidí v něm smysl, tak ho sabotuje. U méně empatických učitelů klidně pak můžou tyhle děti spadnout mezi špatné žáky jen díky špatné motivaci.

Mě třeba mrzí, kolik lidí si stále myslí, že nadané děti jsou dané hlavně ambicemi rodičů, a podle tohoto k nim přistupují. Dokonce mi jedna z psycholožek pracující s nadanými dětmi říkala, že z drtivé většiny s nadanými pracují lidé, kteří jsou buď přímo rodiči nadaných dětí, nebo je mají v rodině nebo mezi dětmi přátel. Dokonce bych i řekla, že mezi učitelkami, co učily moje děti, si s nadanými uměly lépe poradit ty, co měly něco podobného v rodině.

uprimne bych se podivala do budoucna : je spousta geniu, kteri jsou ale pro prakticky zivot nepouzitelni... samozrejme nerikam, ze je to zakladatelky pripad, ale snazila bych se dite jemne rozvijet predevsim v oblastech, ve kterych je pozadu - ono hriste, komunikace s vrstevniky atd... at pak neni mimon ve spolecnosti, byt genialni...

Děkuji všem za názory, rady a zkušenosti. Zkusím to tady nějak shrnout.
Školka - určitě počkám, jak to bude s ním vypadat ve školce, jak se tam bude projevovat. V srpnu bude mít tři roky a já bych ho alespoň na pár hodin chtěla dávat do školky od září. O speciální zatím uvažovat tedy nebudu - jedna je 3 km a ta je dost drahá a další máme až 30 km daleko (manžel pracuje v místě bydliště a já mám teď druhé - čtyřměsíční dítě).
Sebeobsluha - určitě mi to tato diskuze dala hodně v tom, že musíme víc zapracovat na jídle a oblékání, už jsme dneska začli, krásně jedl jogurt lžičkou a natáhl si i kalhoty, tak držte palce 😆
Sporty apod - na hřiště a ven chodíme denně od jeho 18 měsíců (musela jsem venčit pejska, tak jsme chodili za každeho počasí), tak ho rozvíjím i tímto směrem, ale se skluzavkami a odrážedly se asi nepohneme...navíc chodí od roku na plavání, tak uvidíme...
Emoce, sociální chování - i tady se syn jeví nadprůměrně, sám od sebe zdraví dospělé lidi, povídá si s prodavačkami, lidmi na ulici, s mými kamarádkami i rodinou, na všechny se usmívá, má spoustu kamarádů, umí si s nimi hrát, půjčuje hračky, nevzteká se, hodně poslouchá, v tom je úplně zlatý (snad to vydrží), od malička se nechá pohlídat kýmkoliv (máme velkou a pomáhající rodinu)

Jen bych ještě chtěla dodat, že se určitě nijak neraduju nebo si nemyslím, že je génius...celé to bylo o tom, jak pracovat s takovým dítětem, abych ho nebrzdila ale ani nehnala vpřed (žádné rodičovské ambice nemám, když bude chtít pracovat rukama, tak ať, když ho to bude bavit 😊)
Možná se ozvu do SZ těm, co mi psali.
Držte mi palce, mám teď doma ještě miminko a posouvat syna v té samoobsluze je teď těžší..ale my to dáme 💪

@marianarem Šikovný syn ♥️ Máme to podobně, věnujeme se mu stejně, ukazujeme, vysvětlujeme. Neskromně bych řekla, že máme s manželem také přehled, naše babičky a tety jsou vesměs učitelky, každá něco naučí 😀

@laxesis Díky moc, puzzle, skládanky, hlavolamy taky miluje. Jednou složíme puzzle, cca 20 dílků a on už to umí. Jen ta fyzická stránka a samoobsluha je nic moc 😊

@skarol Děkuji i za tento vhled. Ano, je to určitě tím, že jsme se mu celá rodina věnovala. A ne, neraduju se, o to mi nejde, jde mi o to, jak k synovi přistupovat dál. Emočně jsme na tom právě skvěle, bez záchvatů vzteku, je hodně komunikativní s dětmi i dospělými, píšu o tom výše. Uvidíme, jak to bude dál, nikam ho fakt tlačit nechci...

Já to samozřejmě s tím radováním se myslela obrazně 😁, v těch 2 letech mě napadaly podobné myšlenky jako tebe... Moje druhé dítě je taky moc šikovné, ale tak nějak normálně, zároveň není už tolik prostoru na rozvoj, jako u prvorozeného a musím říct, je to s ní mnohem jednodušší 😁. Synovi neustále šrotuje mozek a má náročné úvahy, zároveň rychleji myslí, než stíhá mluvit. Je mu 5, takže jsem také zvědavá, jak se to s ním bude dál vyvíjet. Každopádně půjde na běžnou ZŠ, není u nás jiná možnost.

Taky jsem takhle sondovala a pořád ještě usilovně zjišťuji, jak to dělají ostatní a jsem vděčná za všechny podněty, kdykoli je před námi nějaká další etapa (škola, gymnázium atd.). Ale přitom bych řekla, že za ty tři nebo čtyři roky, co to víc řeším a snažím se v tématu zorientovat, tak nejdůležitější věc, kterou jsem se naučila je: kašlat na názory ostatních, nedělat velké plány a soustředit se na přítomnost.
Nechci, aby to vyznělo, že si cizích názorů nevážím. Spoustě lidí, které jsem za tu dobu potkala (často tady na MK) jsem vděčná za uklidnění, inspiraci, sdílení. Ale těch názorů je prostě strašně moc, vždycky najdeš někoho, kdo bude říkat "hlavně to moc neřešte a chovejte se jakoby nic." a někoho, kdo řekne: "hlavně to hodně řešte, takové děti potřebují naprosto speciální přístup." Někdo řekne "rozvíjejte hlavně slabé stránky," někdo "podporujte ho v jeho silných stránkách" někdo "nezapomeňte, na ty normální stránky" někdo "myslete na to, že má stejné potřeby jako všechny ostatní děti," jiný: "ne, ne, má úplně jiné potřeby." A každý druhý to doplní tolik očekávanou zkušeností ze života, co jemu se vyplatilo nebo nevyplatilo.
Takže kdybych mohla něco poradit svému mladšímu já, bylo by to: "buď v klidu, a sleduj, co tvoje dítě zrovna potřebuje."
a taky možná "nebuď nervózní z podobně chytrých dětí, neubírají tomu tvýmu nic na jeho jedinečnosti a jeho schopnostech, ale pomůžou mu se necítit divné a osamělé." Nadaných dětí je z definice v populaci 10 %, mimořádně nadaných 3 % - to je docela dost, určitě potkáváte a budete potkávat podobně zvídavé, učenlivé, chytré děti. Každé bude jiné, některé bude ve všem dokonalé, některé bude v některých oblastech průměrné, některé bude mít mimo své nadání třeba i vážné diagnózy. Rodiče některých je budou podporovat, některých ignorovat, některých srážet... Někdo bude dítě postrkovat do výkonu, někdo se soustředit na maximálně respektující prostředí... Některým dětem to bude vyhovovat, některé budou nešťastné. Spoustu rodičů a dětí bude někde mezi tím vším.
Moje dosavadní zkušenost je taková, že ty děti se vzájemně najdou, a to třeba i ve chvíli, kdy dospělý kolem si toho nadání nevšimnou.

Pokud jde o hypotézu "ambiciózních a chlubivých rodičů"
hodně mě oslovilo takový přirovnání, že nad tím, když rodič podporuje malé dítě ve sportu, se zas tolik lidí nepozastavuje, nikdo neříká "kotoul se má učit až ve škol(c)e!" nebo "vždyť bude na tělocviku nešťastné, že umí od tří let hrát fotbal, zatímco někteří se sotva trefí do míče." Dokonce ani nikdo neříká "neučte ho poznávat kytky, to se naučí ve škole."
Ale jak jde o psaní a počítání, tak jsou někteří rodiče ochotní to dětem zakázat, svým i cizím. Musím přiznat, že jsem také doufala, že se moje dítě nenaučí číst před první třídou, no, stejně se to naučil, jakože "sám" chvilku po čtvrtých narozeninách. Stydím se, že jsem mu nebyla víc nápomocná (i když jsem mu to aspoň vysloveně nezakazovala), s druhým dítětem už řeším písmena kdykoli chce. Pomohly mi k tomu i zdejší prvňáčkovské skupiny, když vidím, kolik úsilí někdy musí rodiče v první třídě věnovat, aby se jejich dítě naučilo číst ve stejný čas jako ostatní, i když dítě nechce a není na to úplně připravené nebo vybavené, tak už mi přijde absolutně absurdní nepodpořit dítě, které má zájem a kapacitu se čtení naučit,jen proto, že jsou mu 2/3/4. Naopak mladší děti, logicky potřebují víc podpory. Protože ten "nerovnoměrný vývoj" je někdy velký oříšek. Opakovaně třeba s oběma dětmi narážím na to, že je těžké najít "materiály" (časopisy, rébusy, omalovánky, učebnice...), které by odpovídaly jak jejich úrovni grafomotoriky (aby ji mohly přiměřeně rozvíjet), tak jejich intelektuálnímu poznání (aby je to bavilo, aby se dozvídaly něco nového). To se samozřejmě nemusí týkat všech nadaných/zvídavých/chytrých dětí, ale mýho syna se to týká velmi.

Jak vidíš, kopu za skupinu "podporujte silné stránky" 🙂 nedělám to pro to, že bych chtěla dítě někde předvádět, ale proto, že vidím, že u toho je moje dítě šťastný. Kdyby moje dítě milovalo spidermana, dopřeju mu občas něco se spidermenem (i když je dle mýho ten chlápek docela hnusnej), když moje dítě výská radostí z logaritmů, tak mu prostě dopřeju logaritmy, a to dokonce i přesto, že si myslím, že je na ně malej, a přesto že za dva měsíce je bude chtít vysvětlit znova od začátku, už počtvrté (ale jak se tady často píše nad dortama s poníkama, LOL a Tlapkovou patrolou: "za tu radost v dětských očích to prostě stojí").
A slabé stránky musí člověk nějak přežít. To, co ty píšeš o samoobsluze mi nepřijde vůbec tragický. Jo, jsou děti, který si nandavaj kalhoty o rok dřív, ale pak jsou taky takový, pro který je to problém ještě ve čtyřech. Holky mi tady před čtyřma lety říkaly: "počkej si na druhý dítě, to tě uklidní" a měly pravdu, když to vidím na vlastní oči, jak jsou od narození v něčem úplně jiní a v něčem úplně stejní... přestávám mít pocit, že na to jako rodič mám kdovíjak velký vliv. Starší dítě ("to chytré") mělo nulový zájem o sebeobsluhu, všechno to bylo se zpožděním a vydřený, tak jako jiné děti si vydřou třeba to čtení, které on měl s lehkostí a přirozeně. Druhý dítě ("to asi vlastně taky chytrý, ale hodně jiný než bratr") bylo do sebeobsluhy hr, chtělo se oblíkat, svlíkat, krmit, nejradši by se v roce i samo přebalilo, a to byla najednou taková pohoda, šlo to tak snadno... a přitom ve srovnání s batolaty na modrým koníku, tak to furt bylo v této oblasti zcela průměrné možná i lehce podprůměrné dítě. Takže jo, no, člověku nezbyde než ty slabé nebo slabší stránky taky rozvíjet, i když to někdy všechny zúčastněné štve. Jako ne že bych to nikdy neobrečela. Ale z odstupu vidím, že to vůbec nestálo za ten stres, to že se dítě neoblékalo stejně rychle jako ostatní děti ve školce nebyla ani moje vina, ani jeho vina, prostě se nám tak sešly karty.

Píšeš, že počkáš, jak to bude ve školce. Jo, některé děti, zvlášť ty šikovné ve (skoro) všech směrech, což by i navzdory tvé skepsi mohl být klidně i váš případ, tak ve školce vynikají. Ale spoustu nadaných dětí ve školách i školkách je "neviditelných" nebo dokonce "problémových."
Můj starší třeba doma řešil středoškolskou úroveň některých přírodovědných témat, ale ve školce ho považovali prakticky za retardovaného, ve škole to samý. Jsou děti, které umí čtyři písmenka a hned se paní učitelkám pochlubí a jsou jiné, které třeba plynule čtou, ale vynaloží značné úsilí, aby na to nikdo nepřišel. Takže na to, že školka nebo škola ti dá objektivnější informace o schopnostech a možnostech tvého dítěte, bych moc nespoléhala. Spíš je někdy potřeba v průběhu dát těm institucím ty informace, které máš ty jako rodič.
Rady které se zatím osvědčily nám jsou nepodporovat perfekcionismus (chytré děti jsou si často svých chyb vědomy víc než jejich vrstevníci a víc než je pro ně dobré), takže nebazírovat na bezchybnosti (nevím, kdo tady psal o těch babičkách učitelkách, každopádně bacha na ně 😉), později se nebát před dětmi připustit neznalost nebo nejistotu třeba při výpočtech z hlavy, aby viděly, že je to v pořádku někdy taky dělat chyby, nevědět, nebýt si jistý. Myslet na to, že chytré děti často pochopí víc, než kolik jsou schopné na daném stupni vývoje emočně unést (třeba z televizních zpráv, ale i z dětských pohádek, všechny ty pohádkové masakry můžou brát hrozně vážně), když už tedy obavy vzniknou, dát jim prostor o nich mluvit (a ano, některé děti kolem 3 let už mají normálně obavy, i když třeba z pohledu dospělých úsměvné).
No a užívat si to, ono je to prostě nádherné, když může člověk dítě podporovat v něčem, co dítě chce a co ho baví. No, dobře, taky někdy mám pocit, že mi z toho vybuchne hlava 😀 ale jsem vděčná, že jeho nadání není sportovní, protože to by mě asi švihlo 😀

@malytlustyhroch Dokonale popsané👍👍👍 Naprosto přesne vyjádření mých pocitů z mých dětí, prvni nepraktický intelektuál, vše musí mít logiku (5), druhá praktická tak, že když ji obuju botu, začne na mě vřískat, že sama a zuje si ji, aby si ji znovu obula SAMA. Takže ráno do školky obouvam pětiletou, která se mě ptá, kolik atomů by se do té boty vešlo, zatímco mladší sestra už stojí obutá a oblečená ve dveřích. Přesně, někdy mám pocit, že mi z toho praskne hlava, ale je neskutečne to pozorovat.... A přesně nejlepší jsou rady neuč ji to, nedělej to s ní, co bude dělat ve škole? Ale když holčičky ve dvou letech chtěly panenky a ona jen a jen písmena, tak co s tím? Strkat ji panenky? Když ve čtyřech letech řekla že potřebuje knížku, kterou by si mohla sama číst a malá písmena ještě neumí, tak jsem šla hledat knížku no....za tu radost v jejich očích to stálo 🙂. Takže naprostý souhlas. Podporovat je v tom, co je baví. A jestli to nejsou auticka a panenky, ale písmena a čísla, tak to je přeci jejich volba, každého baví něco jiného🙂. Nám v poradně taky řekli, že máme nadané dítě. Rozhodli jsme se pro předčasné zaškolení (zářijová) a podporujeme ji v jejich zálibách. Pomáháme tam, kde pomoc potřebuje. Je to jako u "normálního" dítěte. Prostě se napojit. I když u některých dětí je to napojení trochu těžší :D

Tvůj synek je na svůj věk v některých oblastech popředíu, v některých pozadu. Za mě úplně normální vývoj 🤷 v tomto věku bych tam rozhodně nehledal genialitu. Je šikovný, je vidět že se mu věnujete. Nech ho prožít si dětství, nikam ho netlac, jen se snaz pochytit co ho baví a v tom ho rozvíjet. Jestli je geniální se projeví až později 🙂 moje dcera ve věku dvou a půl let už běhala, na hřišti byla jak tajfun, v necelých třech už jezdila na šlapacím kole a na kolečkových bruslích, samoobsluhu zvládala od roka a půl a teď, v pěti letech je motoricky hodně nadprůměrná, dle lidí v oboru má na to dělat sport profi. Sociálně je na tom odmalička taky moc dobře. Naopak má třeba problém a mluvou. Jde ji krasne rozumět ale stále neumí R a Ř. 🤷 Tim jsem jen chtěla říct že ve věku tvého Syna každé dítě vyniká v něčem jiném ale genialitu bych v tom nehledala 🙂

Tak ja jeste precejenom napisu to srovnani se stejne starymi detmi. Kdyby to byla jedna vec, bud zvirata, nebo cisla, nebo anglictina, tak bych si treba taky myslela, ze to neni neobvykle, ale vsechno dohromady - to uz je poradny zaber. Starsi na tom byl ve dvou a pul podobne, min se zajimal o anglictinu a mozna vic pocital, mela jsem srovnani jen s jednim podobne nadanym chlapeckem, tak mi to prislo normalni, jen jsem nechapala proc mu vsichni cpou leporela a ptaj se ho, jestli umi barvy.
🤡 Od takovych ctyr/peti let je ale velmi zjevne intelektualne jinde nez vetsina stejne starych deti.
Moje mladsi dite je tam, kde pises, zhruba ted ve 3,5, takze o rok pozdeji a to ho "tahne bratr dopredu." Souveti snad jeste nerek. Ale stejne nejzajimavejsi vec na svete jsou pro nej brachovy skolni ucebnice (prvni trida) a kdyz si odmyslime psani a vybarvovani, tak by to ucivo podle vseho s jistym usilym zvladl. Rozhodne jsou pro nej ty materialy primerenejsi nez pro toho sestiletyho, ktery na ne kouka s nekonecnym udivem, ze tyhle veci pro batolata (z jeho pohledu) po nem nekdo chce.

@malytlustyhroch to je jak moje mladší dcera zírala na tříleté děti (nebo i o dost starší) že neumí lézt po stěně, bruslit anbeo jezdí na kole a přídavnými kolečky🤷 prostě každé dítě má "své" pólu působnosti, co ho baví a co mu opravdu jde ale nalepkovat ho už od malá je za mě špatně. Ono to dítě to ví že zvládá víc než ostatní, je šikovnější ale nálepka "nadané" už tomu dává jiný rozměr. Tím vším nepopírám nadanost jen bych s tím byla opatrná toť vše

@mia255 jo, slovo "nadane" je blbé, ale proste se pouziva, takze kdyz si chce k tematu clovek neco najit tak to je jedno z klicovych slov, ktere potrebuje. Moje dite ode me jeste slovo nadany neslyselo. Ani o IQ nic nevi, myslim, ze nema smysl ho s tim zatezovat dokud nebude mit kapacitu pochopit zaklady statistiky, coz jeste nema. Ale vi, ze premyslet a ucit se mu jde snadno, ze nekterym detem to jde podobne snadno a jine s tim maji velkou praci, stejne jako on ma velkou praci zase s jinymi vecmi. Ale to, ze je spoustu podobne nadanych deti a jinak nadanych deti, neznamena, ze budu lhat sobe nebo okoli, ze je "docela bezny". Neni a od te skolky je velmi zjevne, ze proste system je optimalizovany na deti s trochu jinym tempem. A prinasi to problemy, problemy, ktere jsou mnohem uchopitelnejsi a resitelnejsi s nalepkou nadany (nebo aspon "premyslivy") nez bez ni. Mozna je to tim, ze jsem to nezazila, ale mam pocit, ze k pohybove nadanym detem je spolecnost mnohem vic pozitivne nastavena. A dokud nezacnou neco delat fakt vrcholove, tak ze jim to malokdy prinasi velke potize ve vyvoji. A ze kdyz maji sportovne nadsene rodice, tak je to proste spolecny konicek, nad kterym se nikdo nepozastavuje a kdyz uz tak chvali. (Mozna bych se divila, kdybych tu zkusenost mela.)
Myslim, ze ten uvodni prispevek tehle diskuse neni o chlubeni, ani o radovani se, ani o hledani geniality. Ale proste o tom zmatku, ktery clovek v hlave ma, kdyz ma takove dite doma. Videla jsem tu par diskusi o hypermobilnich detech. Tak s tim taky nemam zadnou zkusenost 😀 ale myslim, ze rodic hodne zvídavého ditete si nekdy klade podobne otazky: muzu mu dovolit učit se vsechno, co chce? Odhadne moje dite samo tu miru, ktera by mu uskodila? Musim si na neco dat pozor? Co muzu udelat pro to, aby moje dite bylo v budoucnu zdrave a stastne? Atd. atd. Kdyz mas doma nekoho s emocni vyspelosti trileteho ditete a myslenim osmileteho (a pozdeti s emocni zralosti petileteho a logickym myslenim prumerneho stredoskolaka), tak to proste prinasi nektere specificke vyzvy. A jako jasne jsou nektere bezproblemove nadane deti, ktere si se vsim poradi sami a na rodice pak zbyde jen se divit, jakotoze zrovna to jejich "obycejne" dite studuje fyziku nebo medicinu nebo pet jazyku bez potizi. Ale pak jsou taky typy deti, kterym to sice super mysli, ale okoli kolem chodi, trousi si ty svoje poznamky o pravdepodobnem autismu, o tom ze "genialita" neni vsechno a na rodici proste zustane vic prace nez se jen tvarit pysne na promoci. A tam uz cloveku fakt pomuzou i nalepky, protoze pomoci nich muze vyhledavat cizi zkusenosti, uvahy a podobne.

Já absolutně ani jeden svůj příspěvek nemířila tím směrem, že se autorka příspěvků vychloubá. Vím, že život s nadaným dítětem je náročnější. Spíš jsem asi měla potřebu napsat právě to, že jakákoli nálepka, která je dítěti udělena v dětství je špatně, ať už se jedná o pozitivní nebo negativní 🙂

@malytlustyhroch To je uplne přesný. Já mám zkušenost i se sportovně nadanými dětmi ze svého okolí a je to pohoda. Prostě je lidi obdivuji a tleskají a nic nerozporuji. Nikdo neříká, vždyť se bude v první třídě nudit, co s ním budete dělat. Prostě jsou šikovný (sourozenci) a je to ok. Ta naše (dle ppp nadaná) je celkem šikovná i na pohyb. Ve třech začala číst, sčítat, odčítat, ale i jezdit na kole bez koleček, bruslit, ve čtyřech lyzovat a plavat, ale na ty fyzické dovednosti nikdo nic nenamítá (přitom ji to samozřejmě učíme, úplně bez pomoci by se to nenaučila, vedeme ji k tomu, protože samy jezdíme na kole, lyzujeme...). Ale ke čtení ji nikdo nevedl, nikdo ji nemotivoval se ve dvou letech učit písmena a kolikrát jsem slyšela: neuč ji to, co s ní budeš ve škole dělat? Prostě toho intelektuálního urychlení se společnost jakoby boji, fyzického ne. A jak už tu bylo řečeno, s tim mentálním "nadáním" se reálně pojí i nějaké sociální problémy. Moje dítě se do kolektivu začlenilo dobře, ale dlouho se bála dospělých. Deti ne, ale snaží se jim přizpůsobit. Už mi řekla, že se ve školce nehlásí, aby nevěděli, že to ví.....🤷‍♀️. A jak s tím naložit je prostě téma, které se většinou u pohybove nadaných dětí řešit nemusí. Ty jsou přijímány mnohem lépe, tedy to není srovnatelné téma.

@malytlustyhroch Děkuji za vše, mám hodně podobné názory a myšlenky. Možná to nevyznělo (nemám s miminkem tolik času psát), ale prostě jsem v klidu, synovi se věnuju, podporuju ho v tom, co ho baví a budeme to tak dělat nadále 🙂 Jen si dám pozor na nějakou rovnováhu, třeba dát malinko větší důraz, ať to s tou lžičkou zkouší (pokud to nepůjde, naučí se to později). PS: babičky a tety učitelky jsou všechny v pohodě, žádné ambice, žádné tlačení, jen se mu taky hodně věnujou a povídají si 😊

@mia255 Já genialitu nehledám ani nenálepkuju...opravdu nepotřebuju mít doma geniální dítě. Celou diskuzi jsem založila k tomu, jestli je to normální nebo to chování je znakem - řekněme tomu třeba bystrosti, chytrosti, nadanosti, jakkoli, ať vím, na co si mám dát pozor, co rozvíjet a jestli ho "brzdit". To jsem tady našla 😊

Však ano máš doma šikovné dítě to jsem psala... 🤷 Možná je to tím, že mám kolem sebe samé šikovné děti ale v okolí každé umí něco o dost lépe než to druhé takže jak říkám, za mě normální vývoj a normální děti s rozdílnými zájmy. Pokud tvé dítě něco rádo dělá tak ho v tom podporuj 👍 v necelých třech letech je na speciální školku za mě fakt brzo pokud dítě nevykazuje nějaké extra nadání

U nás máme nadanou dceru(nyní 7 let) už dlouho,z PPP máme papír, že je naprůměrně nadaná. Školka dobrý,škola už horší.Školy neumí s nadanými dětmi pracovat. Museli jsme znovu do PPP pro doporučení,ze začátku přístup školy nic moc,ale naštěstí si to sedlo i díky školnímu psychologovi a sociální pedagogožce, k ní jsme chodili s dcerou ještě před nástupem do školy na rozvíjení slabších stránek(doporučeno od mš) a super. Ve škole se nudí,ale dostává i něco jiného než děti,které jsou slabší v některých hodinách, domluva s třídní učitelkou probíhá i přes sociální pedagožku,protože když se dcera nudí,tak pak vyrušuje,protože to zná. máme doma hodně encyklopedií,vše chce znát do hloubky.Svou vyjímečnost si uvědomuje a občas se stane,že sklouzne k hodnocení jiných méně nadaných dětí,ale to jí vysvětlujeme,že to nejde,že ona je nadaná na matematiku a někdo jiný je nadaný na kreslení a sport nebo psaní,každý je něčím vyjímečný.Ještě dcera je k tomu perfekcionista,cokoliv co není známka 1 s hvězdičkou neuznává,1 bez hvězdičky je hrůza...s tím se učíme taky pracovat,nejenom my rodiče,ona sama,ale i ve škole.

Může být, ale ještě bych tomu dala čas. Ten vývoj u dětí do tří let bývá velmi různorodý a teprve kolem 3. toku se rozdíly mezi dětmi začínají dorovnávat. U dcery to bylo naopak - všechno dělala později. Z hlediska intelektu jsme měli spíš obavu, zda tam nebude nějaká MR. Vrstevníci kolem ní běhali a mluvili ve větách, ona se plazila a neřekla ani slovo. Dnes (8 l.) se jeví jako nadprůměrně inteligentní.
Jinak syn, 4 r., má VV a během psychologického vyšetření byly součástí i testy na kognitivní funkce, ale i když mu to "nějak" vyšlo, bylo nám řečeno, že u takhle malých dětí se to fakt blbě určuje a může se to vyvrbit v cokoliv od LMR až po výrazný nadprůměr. Do těsně předškolního - školního věku podle mě nemá smysl testovat a lámat to - stačí jen podpora v tom, co ho zajímá.

Mam syna hodně špatně mluvil ve skolce ale treba nasobilku uz umel v 5ti a mohu rict ze mu proste ta matematika zustala doposud ja na obchodni akademii a cely zivot nosi vyznamenání ( i na academii) ale.... Matematika.... Pořád nejlepsi ve třídě, vyhraval, matematicke klokany a když byla proste soutez z matematiky vzdy byl za tridu a vyhraval.
Pak mam dceru na ani ne roce umela zvuky zvirat i komplikovanejsi a fakt hodne, ve dvou krasne mluvila a porad se chtela rozvijet zvídavá a vse si hned zapamatuje je narozena v srpnu a v zari sla do skoly a uz plynule cetla pocitala psala... Ale chodit začala na 14mesicich bala se proste pustit ale pak chodila uz normalne, na kole v 5 ti letech prejela asi dvacet metru a slezla a dva roky na kolo nevlezla hrozne se vseho boji co se sportu týče, na kole po dalsich dvou letech jezdila hned a uplne normalne, proste rekla bych kdyz maji v hlave deti tak pak treba ten sport je pro ne hodne těžký. Dcera hrozne nad vsim přemýšlí a boji se co by se mohlo stat. Ale do asi 6tilet hrozny problem treba oblékání nejradši by nosila jen jedno triko jedno pyžamo jinak mela zachvaty vzteku. Uplne neprekonatelny byli pro ni zmeny treba na zimni boty .. sandále vzala na nohy az pomalu na konci leta a proste ve vsem hrozny problem.... Naštěstí uz se to fakt dost zmirnilo ale nekdy mi prisla az jak autisti ... A fakt hodne chytra a vnimava... Od malinká jsme taky cetli zpivali a ona je jak houba a vse se hned naucila.
Prvni trida velka nuda protoze vse umela, az ted ma radost z nového učení ... Vyjmenovaná slova třeba uz davno umi a jeste je ani neprobirai je ted v druhe ... Sama si třeba v aute něco studuje a pak chce zkouset... A jde ji vse rychle naucit. Chodi dvakrat tydne na klavir, jednou gymnastika ..tam trochu tape ale chodit moc chtela tak s ucitelkou jsme se shodli ze i kdyz je nejhorsi a jsou tam fakt i maly 😅 ze sport by ji neměl ublizit kor kdyz chce....tak chodi . A pak ma keramiku. Takze volno ma jen v patek a vikendy jinak kroužky kazdy den, dava vse levou zadni. Do ničeho ji netlačime a uvidime co z ni jednou bude. Chtela by byt učitelkou.🤣 No velet ji jde opravdu dobre😅 tak uvidíme co ukaze cas.
Jestli mate moznost davat do lepsi skoly ci školy tak klidně ditkou podporte urcite mu to neuskodi. My tady moznost nemame a jelikož mame jeste k dceri kluky 17 a 19 let tak ani financne bychom to asi nezvladli vozit ji nekam treba 25 km denne.. takze jsme to nechali osudu. Je hezke mit sikovne deti ... Preji vam hodne radosti.

To je hezké, jak je každý člověk jiný, to co píšeš, téměř nezvládá ani můj šestiletý syn, s těmi barvami jsme bojovali ještě na podzim, teď se dost posunul, když jsme se vrhli na učení, aby neměl odklad, jenže je fakt vidět, ze ho to neba a musí se do toho hodně nutit.. Oblíkání hrůza ještě teď, no moje nervy 🤣 ale na druhou stranu, je docela dobrý na práci a nejen, ze dělá domácí práce bez keců a rád, ale dokonce ve 4letevh zaučoval u mě v práci novou kolegyni 🤣 takže ono fakt je asi něco vykoupeny něcim jiným. Mám ještě 16 měsíčního synka, a tam to vypadá, ze bude jinej. Třeba že už teď drží tužku lip jak ten větší, ale čas ukáže 🙂 Já tu staršímu četla už když byl v postýlce, mluvit sice začal kolem roku, ale to je tak asi všechno, co mi to dalo. Teď když řeknu číst, tak má oči v sloup. Tak určitě podporovat 🙂

Mám syna pět let a už odmala bylo vidět, že je dost napřed. Nebo mně to tak v porovnání s ostatními přijde. Mluvil brzy, chodil brzy, spíš rovnou běhal. Baví ho strašně vše co se týče elektrických a technických věci. Strašně chtěl k Vánocům elektronické hry, takže dostal Boffina od 8 let a zvládá vše úplně sám, pak tu má ještě podobnou hru od 12 a též skládá sám. Navíc má výbornou jemnou motoriku, dokáže smontovat a znovu namontoavat různé miniaturní součástky. Používá i dost složitá slova například tranzistor, rezistor apod. 😃

Myslím, že moje dcera je lehce nadprůměrná a ve 2,5 letech zvládala tak polovinu toho co Tvůj syn. Občas se ptala že jsem musela vzpomínat na gymplackou fyziku a na písmenka se taky ptala, ale číst ještě neumí úplně (je jí 5) a o angličtinu se zajímá až teď. Ve 2,5 mluvila v souvětích což není úplně standard. Ji tedy trochu zbrzdil můj rozchod s jejím tatínkem a pak szivani s mým teď už manželem, což všechno proběhlo sice docela hladce, ale stejně je to prostě emoční zátěž, tak se zbrzdila v tom velkém rozvoji a soustředila se trochu víc na zvládání vlastních emocí kolem situace v rodině, tak nevím, jak nadana by byla bez toho, ale i tak podle mě trochu miň než tvůj syn.
Ve skolce ji to hrozně nebaví, už první rok ji jeden předškolák, pro ni nejlepší kamarád ever, učil věci pro předškoláky a to tam chodila ráda, co odešel do školy, hrozně tam nechce, že jí to tam nebaví. Sociální vztahy špatné, vždycky ji nakonec začne kolektiv vyclenovat a to napoprvé se dokáže zapojit pěkně. Jenže u nás tam bude krom nějakého toho nadání i ADHD 🙈😁 Její nejlepší kamarádka když vezmu jen děti od mých přátel je o 3 roky starší a nastupovala do školy když ta naše do školky. A hodně si taky rozumí s holčičkou o půl roku starší, která mi přijde taky hodně nadana (a taky má nějakou diagnózu a taky je emočně/sociálně v některých oblastech podobně marná, jako moje dítě. Třeba to nejsou u nich vždycky stejné věci, ale podobně intenzivní to je....) Buďte hodně rádi že u vás je to jen ta motorka a běžný život, zní mi to jako klasický budoucí docent na vysoké škole, který si možná neumí ani zavázat tkaničky správně a ne vzpomene si jestli už obědval, ale to proto že je hvězdou ve svém oboru 😁
Myslím, že hodně záleží na prostředí doma, ale jestli můžete vybrat školku nebo školu, ptejte se na zkušenosti, hledejte recenze... Držím palce!

@maxulekapcule krásné je Obrázkové čtení-část čte dospělý, dítko doplňuje slova podle obrázků😉

@veronikav31 to máme taky, a nic. Jediný co ho jakž takž bere, jsou Albi knížky

Asi bych zatim nesrovnavala, nekdy mam take pocit, ze deti kolem jsou fakt jinde (pozadu), dcera myslim umela skoro vse snad i drive, abecedu smad od 18m, pocita cesky i anglicky od dvou atd, je ultra nadana i pohybove a vlastne ve vsem, samostatna, ovsem casto musim brzdit tatinka, ktery ji ma za noveho Hawkinga. V tomhle veku ki prijde, ze je to spise o zvidavosti, kolem peti se to bude rysovat vice, to uz bude cas se pripadne pophlednout, jak pripadny talent rozvijet, byla by skoda ho nerozvijet🙂.