Nemožnost věnovat se prvnímu dítěti kvůli druhému. Jak jste zvládly 2 děti?

marenkaaa
3. pro 2020

Ahoj maminky, jsem maminkou 2 měsíčního chlapečka a skoro 3 leté cácorky. Malý je náročnější mimi, má reflux a koliku, musím ho většinu dne nosit na ruce (šátkové nosítko mám, tam být nechce), skoro nespí, jen u mě na ruce. Nemůžu se pak věnovat malé, tak jak by potřebovala, skoro vše s ní dělám s ním na ruce a to úplně nejde. Ještě k tomu se ani moc nevyspím a když malá nějak zlobí nebo něco provede, tak jsem na ni hned ošklivá a křičím a pak mě to mrzí, protože dřív bych to s ní zvládla v klidu. Hlídání nemám a manžel jezdí domu v 6 hodin a na malou nemá moc trpělivost. Všechno je spíš na mě. Chtěla bych slyšet vaše příběhy. Jak jste zvládli 2 děti. Mám kvůli malé výčitky, že jsem teď pro ní špatná máma a naruší to náš vztah.

e_v_k_a83
3. pro 2020

@marenkaaa Chapu te, jsou to hrozne pocity a stavy. Myslím, ze těmi vycitky si projde skoro každá maminka. Taky bych si nejradsi za nektere reakce nafackovala. Mas to tezsi, ze kloucek je narocny.Moje dcera trpela asi 2mesice dost prdikama, najedla se a do 15 min rev a treba i 2h...syn byl statecnejsi než ja. Mela jsem vycitky ale vuci obema. Dost jsem se mu snazila urputne venovat kdyz jsem kojila-to jsme cetli, venku ja vyvhazce a kdyz nahodou nejak normalne spala. Často jsme spolu neco tvorili a pri hrach zkouseli zapojit i mrne... Ono se to vse utrepe, kdyz na malou křičís a vis, ze to je neoprávněné, omluv se ji, vysvetli ji to. A zkus ji rozesmat necim, smich spojuje🙂Drzim pesti.

burnette
3. pro 2020

Já vás chápu teď mám doma dvou měsíční holčičku, která je ale nedonošena takže korigovaným věkem týdenní. Synovi jsou zítra čtyři roky, do teď byl zvyklí každý víkend různé výlety, každou chvíli dětské návštěvy, každý den jsem našla čas s ním studovat a učit se z různé aktivity book jelikož je hodně zvídavý dítě, bohužel teď sotva chodím a to mám manžela doma na home office který mi pomáhá. Málej je dopoledne ve školce, to mám čas na úklid baráku, praní, skládání prádla, atd do toho péče o malou. Kvůli zdravotnímu stavu malé jsme pro zatím zrušili výlety a návštěvy na které byl málej zvyklí. Po školce ho bohužel nechávám u pohádky a jdu se na chviličku vyspat načerpat sílu na večer, kdy malou přebírá manžel a syn mě má před spaní jenom pro sebe. Občas po něm vyjedu, po sklídněni se mu omluvim a vysvětlím mu že jsem jenom vyčerpaná proto se tak chovám ale že ho miluju. Manžel ačkoliv teď toho má v práci hodně, pomáhá mi opravdu dost , hlavně s malým, aby se necítil odstrčeny.

marenkaaa
autor
4. pro 2020

Děkuji za Vaše příběhy, trochu mě to povzbudilo, že to snad se mnou není tak tragické... já se malé taky vždy omluvím a vysvětlím jí to, ale i tak mě to mrzí. Minule když jsem jí večer uspávala pohádkou a nešlo ji moc usnout, tak ji říkám Eliško prosím tě, zkus zavřít očička a spinkej já jsem hrozně unavená (když ji uspim tak přebírám malýho, s kterým chodí manžel v obýváku a řve mu) a ona mi na to říká : No tak spi! To mě pobavilo :D

adelka951
4. pro 2020

Pořiď si hojdavak, mě to zachránilo.

aurelie34
4. pro 2020

@marenkaaa mám děti od sebe 2 roky a 4 měsíce. Teď je synovi 3 roky a 2 měsíce a málé 9 měsíců. Začátky taky byli těžké, nejhorší byli ty první 2 měsíce. Já měla tedy štěstí že malá vydržela spát i sama, tak že v době kdy spala jsem se věnovala synovi. Je jasné že na to starši dítě už nebude tolik času jako když byl sám, ale stále jsem synovi opakovala že ho mám ráda, snažila se ho zapojit i do péče o malou, když jsem kojila, tak ležel s námi v posteli a tulily jsme se nebo si povídali, zpívaly atd. U nás manžel celkem funguje tak že jsme se domluvily že bude malou hlídat jednou týdně třeba na 2 hodiny a já budu jen se synem. Důležité je tomu dítěti stále ukazovat že ho máme rádi a že se narozením sourozence neodsune na druhou kolej. Jak malá rostla tak už se vše zlepšovalo a teď už si hraju s oběma dětmi současně. Taky jsem dala syna od září do školky na dopoledne, tak mám čas si něco udělat a pak se můžu celé odpoledne jen věnovat dětem.

krupka3
5. pro 2020

Ahoj, zazila jsem totez. Starsi pri porodu 2,5roku, mladsi se narodila s nemocnymi zady, refluxem a potravinovymi alergiemi, prvnich 7 tydnu byl doma jen rev a plac, a to doslova nas vsech. Nikdy ani za nic na svete bych se do toho obdobi nechtela vratit. Mladsi ted ma 5,5 mesice a starsi 3 roky, od 3m si to zacalo pomalu sedat, prvni velke zlepseni. Ve 4m druhe velke zlepseni, a vlastne takto kazdy mesic. Kazdy den je lepe a lepe, jen ten rezim nam zatim vubec nejde sladit ☹ Ale uz nejsem jeden velky uzlicek nervu a denne nebrecim a nevycitam si, ze jsem zas vse udelala spatne a jsem ta nejhorsi mama. Naopak si to konecne zacinam i uzivat, kdyz vidim ty dve jak se miluji. Drzim ti pesti, vydrz. Posilam lasku a obejmuti, nech si pomoct, pokud mas od koho ❤