icon

Reagujete nějak na poznámky k vaší výchově?

13. črc 2021

Omlouvám se za anonym, ale raději takto než si dělat rozpory, kdyby náhodou. Reagujete nějak na poznámky třeba vaší rodiny (mamky, švagrů, babiček), když mají poznámky k chování vašich dětí? Mám 2 leté a celkem vzteklé dítě. Už se nám podařilo se dostat z toho nejhoršího ven, ale přesto se prostě někdy vzteká. Když něco nedostane, něco zákážu apd. Přijde mi to normální dětské chování ... Vztekne se půl minuty a jde si po svém. Pro mě je obrovský úspěch, že jsme se vymanili z každodenního válení se po zemi a podobných scén, ale v okolí každou chvíli slychám poznámky typu nech toho vztekání okamžitě nebo ti dá máma na prdel. Donesu kopřivu a dostaneš po prdeli. Teda být to moje dítě, hned by dostala takový výprask, že by příště už o žádném vztekání vůbec neuvažovala.
Popravdě už mi to fakt leze na nervy a říkám si jak na tyhle poznámky reagovat? Přiznám se, nejsem rodič, co na dítě nikdy ruku nevztáhne, ale nedělám to ráda a rozhodně to nedělám často, pravidelně nebo bez důrazného upozornění, že tohle je fakt hodně přes čáru. A výchovu, já to z tebe vymlátim odmítám, ale z reakci okolí by člověk myslel, že dítě má poslechnout na slovo a za každé pro mě nevhodné chování okamžitě dostat na holou 🤦

Strana
z2
avatar
asvobodova
15. črc 2021

Snadný, odpovídám ve stylu:
1. Ale není to tvoje dítě že?
2. Tak si to se svým dělej, já si to budu dělat po svém.
3. A tvoje dítě to nikdy nedělalo? Tak s čím mi chceš radit.
4. Usměju se s výrazem nejvíc podílejícím do prdele a ignoruju.
Ale jo, trvalo to, naučit se to.

avatar
zelenaesmolda
15. črc 2021

@asvobodova super 🙂

Strana
z2