Volná výchova synovce vs. naše děti
Ahoj!
Mám 2 děti, 2 a 3/4 a 1 a 1/4 roku. Máme skvělý vztah se švagrem (bratr mého muže). On si našel "paní", co mu porodila chlapečka (teď už skoro pětiletého), ale nežijí spolu, tak se dohodli už na začátku vztahu. Paní vychovává synovce sama, švagr za nimi jezdí na návštěvu nebo si ho bere na pár dní k sobě. Když ho má u sebe, chodí rád na celodenní návštěvy k nám a my za to byli donedávna taky rádi, děti si prima hrály. Jenže zjišťujeme, že minimálně ve švagrově přítomnosti má synovec celkem volnou výchovu a vlastně se o u nás o něj moc nestará (neděkuje, neprosí a hlavně vůbec nejí, nepije nebo si nemyje ruce po záchodě - něco z toho odchytávám já, protože mi to nedá.)
My jsme s manželem zvolili výchovu důslednou, máme jasné mantinely, ze kterých se snažíme neuhýbat, všechno vysvětlujeme. Jenže naše děti začínají vnímat, že synovec si může dovolit téměř všechno. Vím, že do jeho výchovy mi nic není, ale jde mi o to, jak svým dětem vysvětlit, proč ony něco nemůžou a synovec to má povolené nebo dokonce si musí nechat líbit nějaké ústrky od něj. Přiznám se, že když mi třeba ničí nábytek nebo drsně bere dětem hračky, tak to už do toho zasahuji, ale je mi to dost nepříjemné, protože švagr na to neřekne nic anebo až po mém zásahu pronese věty typu, že se to tetě nelíbí, tak ať to tedy nedělá. Synovec je dle mého názoru hodný a šikovný a švagra máme taky rádi, ale ta výchova mi dost nesedí... Jak to máte vy? Můj dům - moje pravidla nebo je to moc drsné? Díky za rady a zkušenosti.
Já bych to v první řadě probrala se svagrem. Řekni mu přímo co a proč ti vadí. Podle mě to pochopí a zapracuje na tom 🙂 Teprve potom bych řešila co a jak dál. A jinak jsem tedy zastánce toho nezasahovat jiným do výchovy. Nevychovavat cizí dítě.Do konfliktu mezi dětmi zásadně vstupuju pouze pokud mě i to děti požádají. Takže bych dětem spíš vysvětlila, že synovec má s tatínkem jiná pravidla, ale že pro vaše děti platí zase co řekněte vy, protože... (jistě proto vymyslíme důvod, který je pravdivý a děti ho ppvhopi). Lidé jsou různí, pravidla také, budou na to narazet celý život, takže bych je spíš připravovala na to, že lidé zijou i odlišným stylem života.
@melounitko Asi takhle, to že nejí, nepije a nemyje si ruce je jeho problém a tvá zbytečná starost, ad prosení a děkování, nepoprosí, nic nebude, nepoděkuje, zeptám se co se říká... pokud by bral mým dětem hračky nebo ničil vybavení - zasáhnu a pokud se to bude pravidelně opakovat, sdělím švagrovi, ať s tím buď něco udělá nebo že o návštěvy nestojím.
Náš dům, naše pravidla. My měli trabl se synovcem, který už byl starší.
Dozvěděla jsem se, že jsem na něj vysazená. Hodně to mrzelo.
Ale pak jsem muži narovinu řekla, že mi je jedno, jak to berou. Prostě se mi jeho chování nelíbí a nechci, aby se naše děti chovaly stejně.
Časem pochopil, když viděl, kam podobná "výchova" vede, a začal to také vyžadovat a dodržovat.
mamka nás vyloženě do ničeho nenutila - přísnou výchovu no nevím > prosíme děkujeme a příjdem mi to běžné > když jsem byli na návštěě nebo na prázdniny u tety ty dle měli přísná pravidla > žádná televize (né že bychom se sestrou vysedávali u TV) muselo se vše snít . Sestra nejí polívky a u tety vždy musela > dodnes na to vzpomíná s humorem jak do ní teta cpala polívku 🙂.
Umývýní rokou bych nějakpodchytilo to by měl švagr tedy synovi vysvětlit. Děkovat a prosit by sice měl, ale znám spoustu dětí co ani nepozdraví ☹ > a je to skutečně o výchově. Ničení nábydku a braní dětem hračky bych řešila > zasáhla ať si švagr říká co chce nebo ať nábytek zaplatí.
My teda syna do jídla nenutíme a teď co mu rostou zuby tak prakticky za celý den má třeba jen jogurt a půl kopečku rýže > je mu 21 měsíců > nevysvětlíš mu to že musí jíst a pusu neotevře > násilím mu to tam cpát nehci i když jsem se o to pokusila ale to vyprskla. Takže jídlo bych neřešila jen to chování obecně. Dětem vysvětli, že když bratránek nebude jst nebudem mít sílu, nevyroste.... a klidně i před ním. Vysvětlovat a vysvětlovat - nepoprosí nedostane ...
Sny je tedy ještě malý ale mám sousedku (kamarádku) a ty mají stejně starého syna > chodíme na procházky, na cvičení ... oni vychovávají malinko jinka > ale neříkám, že špatně. Ale třeba prosit ho snad ani neučili > to Ondrášek když něoc chce tak poprosí nebo řeknu a co se dělá když něco chci a o poprosí, Seděli jsme v kamarádka si odběhla její syn Ríša něco hodil a chtěl to nazpět říkám a poprosíš? A on poprosíl > bavila jsem se o tom s kamarádkou a prý to okoukal od syna > bal jsem tak pyšná 🙂. Třeba když synovec uvidí, že když děti prosí ak něoc dostanou a on né tak se něčemu přiučí.
Se švagrem bych si promluvila
Holky radi super. Prober to se svagrem a pak muzes aplikovat. Muj dum ma pravidla, presne tak. Nepoprosi, nedostane. Na stul piti, nechces, nechces. Ke stolu sedame vsichni, tak nejez. Mame to i u nasich deti, jeden je vylozene nejedlik, neji kolikrat nic, ani sladky, ma to od malicka. Jinak detem se toho da vysvetlit hodne 😉 my mame 6 a 8 let a uz i upozornujou, ze treba takhle by se chovat nemelo.
@melounitko no jasně, že moje pravidla-a vychovejte-mimo děti-i švagra.Asi je to pohodlné-vy se staráte, on se veze.Dětem bych to řekla normálně. Syn také často říká, kdo všechno se nemusí učit, kdo prý sedí do 24 hod na počítači. Řeknu vždy, že vychovávám jeho a XY ať si vychovají jeho rodiče. Taky že všichni dostaly pětky, všichni mají to a to...Tak řekněte, že ony si budou mít ruce, protože jsem to řekla. Někdy je lépe vysvětlovat méně. S vyšším věkem děti dobře argumentují, takže je vysvětlování bohužel někdy na škodu-dělají si z něj často legraci.🙂Jinak od školní docházky by si třeba ruce měl mýt každý z vlastního přesvědčení , nemáte nad ním kontrolu. Na příkladu synovce se mohou naučit, že když někdo dělá něco, co se nedělá-rozbíjení-ony to dělat nebudou. Pak se to hodí, když jim někdo nabídne cigaretu, nebo něco horšího. Uvědomí si, kdy je dobré sám za sebe říct ne.
Se švagrem jsem to probírala a sám přiznal, že je rád, že ho vychovává "paní", že by to sám nedal. Zároveň s tím razí teorii, že indiánské dítě se o sebe taky samo postará a pozná co je dobré a co špatné a podobné myšlenky alá Čtyři dohody, z čehož celkem rostu.
Dětem vysvětlujeme, že když nebudou jíst, tak nevyrostou, ale to tady nefunguje, protože synovec je nějakým záhadným způsobem vysoký 🙂
Myslím, že kdyby bylo mým dětem 6 a více let, tak jim to vysvětlím, ale v necelých třech letech s tím právě bojuju.
Vychovávat švagra se mi nechce, bude mu 50 a celý život je takový samorost, právě ani žádná ženská s ním nevydrží a pořídil si dítě takto...
Ale díky, mám teď posílenou strategii můj dům - moje pravidla 🙂
@melounitko No hele, pokud synovci bude teprve pět let, pak věz, že je naprosto normální, že bez připomenutní "neděkuje, neprosí, nemyje ruce po záchodě". Vidím to i v MŠ - pětiletým dětem se zkrátka toto musí ještě připomínat, resp. pokud to udělají bez připomínání, je to na pochvalu😉 Takže je to sice opruz, ale takto staré dítě prostě potřebuje v těchto směrech stále vést.
Pokud ovšem ničí nábytek nebo drsně bere dětem hračky, tak tam naopak není důvod, aby Ti bylo nepříjemné, když toto jeho chování budeš korigovat. Vlídně, ale jasně, vč. vysvětlení proč musí tato pravidla dodržovat (mně se osvědčuje vymyslet nějaký nepříjemný důsledek - např. když zničí kus nábytku, Ježíšek bude muset příští rok donést kus nový namísto veškerých hraček).
Možná že i švagr takto pochopí, že a jakým způsobem je nutno divočejší dítě usměrňovat.
Co se týká jídla - pokud to dítě nemá vysloveně problém s nízkou hmotností, nehrotila bych to. Můj syn mívá období, kdy jí docela dobře a kdy nejí prakticky vůbec. Např. teď naprosto nemá problém nejíst klidně 8 hodin (bohužel odzkoušeno), nicméně nijak exta hubený není - což je trochu záhada - čili se snažím na něj působit aby jedl, ale je to na pohodu - pokud to opravdu nejde, tak nestresuju ani jednoho z nás a nechám jej být.
Úplně přesně vim,o čem mluvis.Mám 3 deticky máme.nastavené jasné pravidla všichni ví co dělat jak se chovat a sestra ma synovce též 5 let a to je des.Nic neumi vše si vyrve vyhulaka vydupe jak není po něm je des a naše to vidí a občas to.zkouší ale radši hned zasahnu.Vysvětlíme ze co dela není správně ale i tak to.prostě občas zkusí.A když něco.feknu sestře tak odpoved?to je moje dítě.No bude on jednou chudak
@ivular Moje tříleté dítě prosí a děkuje v 70% případů samo. Když ne, tak mu to připomenu, a to i na návštěvě. Ale cizím se mi to připomínat nechce (nechci ho prudit), když to nedělá ani jeho tatínek.
Jíst ho nenutím ani náhodou, ale když ho vidím, jak se mu hypoglykemicky klepou ruce nebo po mě chce dobroty, tak mi to vadí. Tatínek mu slíbí rohlík a je to vyřešený. V tomhle jediném si fakt myslím, že je rozmazlený.
@melounitko je to o povaze-malý tříletý řekne třeba promiň, ale až když se ,,odrazí"-tzn. přestane být uražený.Možná, že si otec synovce ,,žehlí" špatnou výchovou to, že s nimi nežije.Jinak velké děti se umí omluvit, ale konfliktům se mnou se spíše chytře vyhýbají. Kolikrát by mi byly ty konflikty, kterými se něco vyřeší, příjemnější. Naopak muž je diplomat, tak konflikty obchází.Naštěstí zatím s dětmi nejsou vážné problémy-jen u prostředního syna, který je hubený a bezlepek, tak tam marně vysvětliju, že když si vezme banán na kroužek, je to lepší, než chipsy z automatu a cola. Ale to proběhne dle jeho financí-takže tak 1x za 14 dní-naštěstí. Zase nemůžu chtít, aby měl max. dvojky, chodil na atletiku, nebyl sprostý, nepil colu, maloval rád a často...Nenáviděl by mě.
@melounitko Nemusí být rozmazlený, prostě zkouší vymezovat hranice.
Vidíme to u známých, kde se rozvedli. Kluk ječí na přítelkyni jeho táty, že tam prostě colu pít bude po flaškách, a jaktože ji nenakoupila, když ví, že on bude u táty na víkend.
Přitom to u mamky nemá, tam nic takového nevedou.
A trvalo nějakou dobu, než si to obě strany vyříkaly, že se takhle fungovat nebude.
Prostě zkouší...
@melounitko Tak to tedy tvému tříleťákovi všechna čest😉 Můj syn je se svojí úspěšností taky někde na 70 %, jenže tomu už bude šest;) Nicméně, jak jsem psala, ve školce vidím, že ty děti jsou na tom spíš ještě hůř, takže to zkrátka beru tak, že to chce čas na jeho straně a trpělivost na straně mé;)
To připomínání - to právě vůbec nemusí mít podobu nějakého prudění. Např. když syn zapomene poděkovat, říkám mu (snad) laskavým tónem "Jeni, jak říkáme?" a on to poděkování automaticky a v klidu dodá.
Já bych svým dětem řekla, že to jak se chová jejich bratranec neznamená, že se tak budou chovat taky.
@melounitko Můj dům moje pravidla 😉 I na hřišti když vidím že se buď syn chová jak nemá (krade hračky, ničí hru jiným) nebo se takto chová někdo k němu, neřeším čí je to dítě, prostě to zarazím, vyřeším a hotovo. Klidně ať syn brečí, protože jím sebranou hračku navrátím tam kam patří, nebo klidně ať se na mě ostatní rodiče mračí nebo si to semnou dokonce chtějí vyříkávat. Prostě pokud se děti mezi sebou jen škubou o hračky tak to hra není a zasahuju.
S nejezením a nepitím je to problém švagra, on pak bude mít vyčerpané dítě, pokud to nehlídá. Ale děkování, prosení a umývání rukou bych řešila (přeci jen těma rukama sahá pak na hračky vašich synů a vůbec věci u vás v domácnosti). Buď komunikujte jen s dítětem (což bude asi lehčí) a nebo se rozhoupejte k rozhovoru se švagrem, to už je na vás.