Reagujete nějak na poznámky k vaší výchově?
Omlouvám se za anonym, ale raději takto než si dělat rozpory, kdyby náhodou. Reagujete nějak na poznámky třeba vaší rodiny (mamky, švagrů, babiček), když mají poznámky k chování vašich dětí? Mám 2 leté a celkem vzteklé dítě. Už se nám podařilo se dostat z toho nejhoršího ven, ale přesto se prostě někdy vzteká. Když něco nedostane, něco zákážu apd. Přijde mi to normální dětské chování ... Vztekne se půl minuty a jde si po svém. Pro mě je obrovský úspěch, že jsme se vymanili z každodenního válení se po zemi a podobných scén, ale v okolí každou chvíli slychám poznámky typu nech toho vztekání okamžitě nebo ti dá máma na prdel. Donesu kopřivu a dostaneš po prdeli. Teda být to moje dítě, hned by dostala takový výprask, že by příště už o žádném vztekání vůbec neuvažovala.
Popravdě už mi to fakt leze na nervy a říkám si jak na tyhle poznámky reagovat? Přiznám se, nejsem rodič, co na dítě nikdy ruku nevztáhne, ale nedělám to ráda a rozhodně to nedělám často, pravidelně nebo bez důrazného upozornění, že tohle je fakt hodně přes čáru. A výchovu, já to z tebe vymlátim odmítám, ale z reakci okolí by člověk myslel, že dítě má poslechnout na slovo a za každé pro mě nevhodné chování okamžitě dostat na holou 🤦
@asvobodova super 🙂

Snadný, odpovídám ve stylu:
1. Ale není to tvoje dítě že?
2. Tak si to se svým dělej, já si to budu dělat po svém.
3. A tvoje dítě to nikdy nedělalo? Tak s čím mi chceš radit.
4. Usměju se s výrazem nejvíc podílejícím do prdele a ignoruju.
Ale jo, trvalo to, naučit se to.