Rozmazlenost. Jaký na to máte názor?
Zajimal by me nazor ostatnich maminek co uz povazujete za znamku rozmazlenosti. At u cizich ci u vlastnich deti, pokud to nekdo prizna 😁 Myslim tedy hlavne mensi deti, tak do 3 let. Cim dal casteji totiz posloucham ruzne poznamky, sice zatim ne na moje dite, ale ruzne po znamych. Nejak mi to ale hlava nebere. Ze zacatku takovy to "nechovej ji furt bude rozmazlena".. Je to spatne kdyz chce mimco za mamou? "nojo nechce jist brokolici, kvetak, ryzi, brambory,.. To sis ho pekne rozmazlila" Jen proto, ze diteti neco nechutna nebo proste na to zrovna nema chut? Mozna naivni nazor tak ale preci deti jsou taky osobnosti, budou mit nejakou povahu, ktera se vychovou mozna da a mozna neda trochu krotit. Vzdyt dospely prece taky nechce delat po kazde vsechno co se po nem chce. Prijde mi, ze se vlastne od dětí ocekava, ze splni vsechno co po nem rodic a okoli chce. Pokud ne, je rozmazlene. Myslim, ze ve trech letech uz snad deti maji v necem rozum aby vedeli co delat chteji nebo co chteji napriklad jist. Zajimaji me vase nazory, dekuji 🙂
@veronika_aki Cizí děti jsou rozmazlení fakani, to moje dítě takové nebude, to bude tiché, klidné a poslušné. Normálka. Po porodu bude zase její dítě rozmazlený fakan pro bezdětné slečny okolo 🙂
Já jsem se s diagnózou ,,rozmazlenost" setkala třeba takhle : syn se do nějakých čtyř let naprosto odmítal nechat ostříhat, jednou jsme to zkusili ,,na sílu" a akorát to jeho nechuť prohloubilo..tak prostě nosil dlouhé vlásky jako děvčata. Známý, jsou to taková akorátní rodina, holčičku mají jako ze žurnálu kde se žádné vybočení netoleruje, poznamenal že snad dítě nerozhoduje jaké bude mít vlasy, že to je vrchol rozmazlenosti...Pro mě to byla naprosto nepodstatná věc, v pěti letech dozrál a v letáku na dětské oblečení mi ukázal střih jaký by si přál a bylo to 😀 kamaradčin syn byl zase zvyklý si k snídani vybrat příchuť čaje, měl to jako rituál. Když pak přespal u babičky tak ta mu prostě jeden vybrala s tím že dítě musí vidět že nemůže mít vždy to co chce aby nebylo rozmazlené. Byla z toho úplně zbytečná scéna.. Další příklad je že moje máma si půjčila kočárek když byly synovi necelé dva měsíce. Řekla jsem jí že za dvě hodiny musí být zpět, že malý bude mít hlad a že s kojením dost bojujem a když se rozeřve tak už se nenapije. Vrátila se po třech hodinách se řvoucím kočárem na celou ulic, samozřejmě se syn už nedokázal napít. Řekla na to že přece nemůže být tak rozmazlený a musí si zvyknout že nedostane vše hned 😳 Já sama říkám že syn je rozmazlený, že má prakticky vše po čem touží ( řečeno s nadsázkou) a když mu z obchodu přinesu třeba kinder vajíčko tak na to řekne jen Hmm, už ho to nenadchne.
Tříleté dítě má rozum asi jako půlka čivavy... To jsem četla v jedné diskusi a souhlasím. Spousta projevů dětí, které lidi považují za rozmazlenost, ukazuje jen na jejich nezralost a na to, že se s danou situací ještě neumějí vyrovnat. To, že dám dítěti OBČAS vybrat, jaký druh přesnídávky chce, na jaké chce hřiště, nebo jestli se chce koupat či sprchovat, neznamená rozmazlenost, ale podporu samostatnosti.
Tak já si teda myslím, že rozmazlené tříleté dítě určitě být může. V roce těžko, ale tříleťák už rozmazlený být může určitě. Ale každá z nás asi považuje za rozmazlenost trošku něco jiného. Za rozmazlenost považuju dítě, kterému maminka hodinu vysvětluje, proč nemůže dostat další čokoládu, když před chvílí snědl koblih, kinder mléčný řez, vypil cocacolu, dal si marcipánovej dort a aktuálně má být oběd. Po hodině vysvětlování a hysterickém řevu dítěte, že tu čokoládu chce, jí nakonec dostane. Nebo když dítě na pískovišti bere (rve) druhým dětem hračky z rukou a maminka se jen směje a krčí rameny, že holt je osobnost a bude se mu to v životě hodit. Na nějaké vysvětlování, že to dělat nemůže by následovala další hysterická scéna s boucháním do maminky a házením písku po dětech.
Osobně jsem spíš pro přísnější výchovu, ale to, na jaké hřiště jdeme, nebo jaké tričko si prcek vybere, to necháváme na něm. Stejně jako jestli chce k omáčce těstoviny, nebo rýži, jestli chce k pití mlíčko, vodu, nebo džusík, jeslti chce venku jet na odrážedle nebo first biku, kterou cestou chce jít domů apod. Prostě věci, které může ovlivnit, o kterých může rozhodnout, to necháme na něm. Ale pokud by v mínusových teplotách řekl, že nechce čepici a šálu a chce si vzít kraťasy, tam už bych zasáhla a rozhodla za něj.
Znám i rozmazlené děti dvacetileté i čtyřicátníky.. udělá průser.. natáhne ruku a jejich rodiče nasypou peníze v nemezené výši.. a to pravidelně.. to co psala @sigyn výše.. CHCI, CHCI, CHCI jim zůstalo napořád, protože to byla norma v jejich rodině.. A rodiče si z nich sednou na prdel a je jedno, kolik jim je a nikdy je v tom nenechají vymáchat.. nemusí být zodpovědní za své činy.. vždy mají záchranou síť hned za zadkem..
V okolí znám jednu šestiletou, kterou bych označila za rozmazlenou. Vše v rodině se řídí kolem ní.. ona chce někam jet, tak se jede.. když si to za pár km rozmyslí, jede se zpět, rozhoduje si o tom, s kým s rodičů bude v noci spát, že nebude chodit do školky, protože se ji nechce a jsou tam pravidla a to ji nevyhovuje, komaduje i děti venku.. co kdo smí a nesmí.. kdo si může hrát a kdo ne.. tedˇ v září odmítla chodit do školy, tak ji sehnali vlastní učitelku.. když chce běhat venku v mraze v tílku, tak ji nikdo neřekne NE. Rodiče nedělají nic jiného, než že uspokojují její potřeby.
@veronika_aki to co si vypsala nepovažuji za rozmazlenost. Za tu považuji, když se kolem dítěte poskakuje jen proto, že zařve, že něco chce. Když není po jeho, vříská, hází se o zem a rodiče místo toho, aby zakročili, tak ho omlouvají a vyhoví mu. Obecně považuji za rozmazlení dítě, jehož nevhodné chování rodiče nijak nekorigují, ale naopak, ještě ho v tom podpoří tím, že mu vyhoví...