Deprese u otce. Jak mu pomoci?
Můj táta je celý život pořádný cholerik, ale čím je starší, tím je to snad horší. Kolikrát bral i neurol. Je mu 65, je v důchodu. Cožpak o to, že už tak 20 let posloucháme to samé, jak už je starý, všechno ho bolí, a vlastně ho už nic nečeká, to jsme si zvykli. Ale poslední dobou se s ním něco děje, a už jsme zoufalí...Vůbec nic ho nebaví, jen doma sedí, max.luští křížovky. Už ani na ryby moc nechodí. Když ho chceme vytáhnout na výlet (i 30 km je na něj dálka, takže třeba jen do sousedního města), nechce. Chceme ho vytáhnout na pálení čarodějnic, mamka chce jít s náma. On nechce. Na všechny nápady jen nadává že musíme pochopit že je unavený, všechno ho bolí, že neví co bude, že třeba někdy příště. Strašně nadává na tuhle dobu, jak ho všechno se*e, jak jsou všichni de*ilní psychopati. Klidně uráží i mě, že to jsme my, de*ilní psychopatky, co do dětí cpeme příkrmy ve skleničkách...Mamka nesmí už ani koukat na zprávy, když tam jsme na návštěvě a začnou zprávy, on začne hned hlasitě funět, ať to okamžitě vypne, že na to nemá nervy. Už ho ani nebaví koukat na filmy, a když kouká mamka, on se radši zavře do vedlejší místnosti. Čímdál víc pořád říká, že potřebuje mít klid. Během dne chodí spát i 3x. A začal i sledovat co kdo nedojí, co se vyhazuje. Včera jsme u nich byli na návštěvě, a moje dcera nedojedla koblihu (kterou jsem navíc kupovala já). Tak jsem jí řekla ať zbytek hodí do koše (kousek na jedno sousto). A on na ní hned vyštěkl, co to vyhazuje, a jakto že to nedojí. Když chceme ať přijdou oni na návštěvu, nechce. Já si myslím že má těžkou depresi, mamka mu už říkala, ať si nechá napsat zas neurol. Ale nadává že není blázen, že nic brát nebude. Tak sakra co s ním?
Neurol je na krátkodobé použití v případě krize, je silně návykový. Chce to antidepresiva. Budete ho muset překecat k lékaři k prohlídce a ideálně se domluvit s lékařkou předem, že má tyto stavy.
Já bych mu koupila aspoň kvalitní hořčík a vitamíny skupiny B12, jsou dobré pro nervovou soustavu.
Pripominam, ze pokud neni u taty pruchozi psychiatr, uz asi 10 let muzou antidepresiva predepisovat i prakticti lekari. Samozrejme ideal je + psychoterapie, ale to muze byt jeste slozitejsi zaridit, tak lepsi neco nez nic. Taky mi to, co pises neprijde normalni - v tom smylu, ze jeho umava, podrazdenost a pesimismus zjevne omezuje jak jeho zivot, tak zivot vas v okoli. Predpokladam, ze na to, ze jeho nazory a emocni reakce nejsou vyhodny asi moc slyset nebude, to nikdo nemiva rad, kdyz se zpochybnuje. Ale mohl by slyset na to, ze je potreba resit ty ruzne bolesti a unavu...
@malytlustyhroch Když on furt říká že je to tím de**lním počasím. A je úplně jedno jestli je jaro, léto, podzim nebo zima, jestli svítí slunce nebo prší...Když se snažím aspoň mamku přesvědčit ať s tím něco dělá, tak jen krčí rameny co má jako dělat, že musí sám. A nakonec že co se divím, že je prostě už starý. Asi už rezignace i z její strany nebo co 🤦♀️
Co preventivka u praktika, chodi? Jestli to chces resit, co mu ji pomoci domluvit a treba ho tam doprovodit? Nevim jak moc muzou dat doktori na info od pribuznych, kdyz by asi nemeli ani priznat, kdo je a kdo neni jejich pacient. Ale co se ke me tak donesou drby, tak se pribuzny snazej doktorum ruzne poskytnout (osobne, mailem, telefonem...) informace a doktori se snazi je vzit v uvahu. Tak se mozna fakt zeptat na radu jeho doktora. Ono to muze byt obema smery, ze ho vsechno boli z deprese, i ze se propada do deprese v dusledku nejakeho chronickeho bolestiveho onemocneni, jako jsou ruzny artritydy atp.
A praktik by mel byt schopen v idelanim pripade pomoci s obojim.
Mamu chapu, ale on takhle muze skuhrat a prudit dalsich 25 let, urcite ma cenu to resit. V okoli mam pripad, kdy chlap zacal byt po dlooouhych letech snesitelny az po te, co ho dovedla k psychiatrovi demence, psychiatr pripdal ke kognitivum i antidepresiva, a razem se chlapikovi i vsem kolem hrozne ulevilo.
@malytlustyhroch Měl nedávno preventivku, a je zdravý, což je v jeho věku skvělý. Mě prostě přijde že je líný, znuděný, a z toho v depresi. Jako každého nás někdy něco bolí, ale nebudeme jen sedět/spát a nadávat. On ani nechce na výlet, protože by ho pak prý bolely nohy 🤦♀️ Nechodí nikam mezi lidi, nic ho nebaví. Už jsem přemýšlela jestli jeho chování nekonzultovat s jeho doktorkou, ale to mi máma řekla že by nás zabil. Někdy mi přijde jestli mu nezačíná i hlava blbnout, zapomíná, dává prý kolikrát věci jinam než celý život. Ale když mamce řeknu že by to měli řešit a kdyby byl nějaký problém, zavčas to léčit, tak zase jen pokrčení rameny, a že už stárnou tak to musím chápat, a ať si on dělá co chce, že jí stejně neposlechne. Asi nezbyde nic jiného než u nich omezit návštěvy, protože já na tohle fakt už nemám nervy.
Je jasné, že psychicky na tom nebude úplně nejlépe, nicméně bych byla velmi opatrná s tvrzením, že je jen líný a znuděný. Ano, každého občas někde něco píchne či zabolí, ale u artrózy či osteoporózy se bavíme o bolestech, které jsou s tímto nesrovnatelné a i krátká procházka může vyvolat bolestivé peklo na x dnů, kdy má pak člověk problém usadit se i na wecko. Pochybuji, že v rámci prevence byl poslán na rtg a utz velkých kloubů a na denzitometrii, tudíž to, zda má či nemá zdravý pohybový aparát, nic nevíte. Tomu, že odmítá koukat na zprávy a na jejich puštění reaguje podrážděně, se vůbec nedivím. Vždyť ten obsah je naprosto hrozný a depresivní. Sama je už několik let nesleduji v rámci zachování zdravého rozumu...
My to máme u našich podobně. Taťkovi se vrátila deprese podruhé. Poprvé byl hospitalizován v PN a byl během pár týdnů v pohodě. Teď to s ním jde z kopce. Byl v nemocnici, má psychiatra, antidepresiva, ale jen sedí v křesle a celé dny spí. Má úzkosti. Nechce chodit ven. Nechce pomáhat, umýt se. Nechce nic. Když přijedeme s dětma, ani ho to nějak nevytrhne. Má lepší a horší dny. Když je ten horší, jde spát i ve tři odpoledne. Mamka se nikam nedostane, má ho jak malé dítě. Taky říká, že musí chtít sám, ale asi na to nemá energii. Ale pro okolí je to strašné se na to dívat. Je jak ve vegetativním stavu. A to prý ještě není těžká deprese, ale střední. Kdyby ho ale mamka nechala tak, tak zajde...nenají se ani nenapije. Je mu všechno jedno. Tím, že jen sedí v křesle si už uhnal onemocnění ledvin a embolii. Jak vynechává hlava, tělo jde za ní...
Já myslím, že tohle má víc důchodců, hlavně ti, co nemají žádný koníček. Těžko říct, jestli je to deprese a pomohly by léky - prostě když nemáš, na co se těšit, jen spoustu volného času a zdraví a energie je taky v kopru, tak z čeho čerpat něco pozitivního? 🤷♀️
Tohle mě úplně zasáhlo, máme to hodně podobně s tátou mé švagrové, a vím, jak je to vysilující. Nakonec mu pořídila CBD olej (modrá lahvička) od CBD Superhero a upřímně – je to snad poprvé, co jsme všichni zaznamenali změnu k lepšímu. Ne hned, ale během pár týdnů se začal víc usmívat, byl míň podrážděný, líp spal a občas dokonce sám navrhl, že někam vyrazí. Je to čistě přírodní, bez THC, nic omamného – spíš taková jemná pomoc pro nervy, a hlavně u starších lidí to může udělat fakt velký rozdíl.
Neurol ne, antidepresiva. Ale to musí chtít sám, jít k lékaři.