Jak pomoci tělu zotavit se ze stresu a nemocí?
Ahoj, dotaz je v podstatě v titulku. Poslední půlrok byl celkem nanic, udály se nějaké větší neshody v rodině, do toho vázla komunikace doma. Došlo to až do fáze, kdy jsem poslední měsíc před Vánocemi byla pořád naštvaná, kvůli všemu jsem brečela, jedla tuny čokolády a zapíjela kafem. K tomu nedostatek spánku....ale pořád jsem si nepřipouštěla, že se něco děje. Došlo mi to až teď, když jsme se doma pohádali a vyčistili vzduch, několik dní po sobě jsem se fakt vyspala...ale hlavně - od listopadu pořád bojuju s nachlazením a ne a ne se z toho úplně dostat, vyskákal mi v loketních jamkách ekzém, který jsem měla naposledy před asi 18 lety, zhoršila se mi velice pleť, pupínky, suchý a červený fleky a jako bonus se mi totálně rozjel cyklus, nejdřív přišla MS o týden dřív, pak se dostavilo slabé krvácení, špinění, které přetrvává už deset dní.
Tak mi tedy konečně došlo, že jsem lhala hlavně sobě, že jsem v pořádku. Ale teď se potřebuju nějak vrátit do rovnováhy. A zajímá mě jak? Je nějaký přírodní doplněk, který mi může pomoct, vitamín...? Snažím se vyřešit ty vnější stresory, ale mám pocit, že bych tomu nějak ráda pomohla i zevnitř, jen nevím, jak na to. Budu ráda za tipy, jak si pomoct 🙂
Spíš zjevně normálně, takže uklidňováky netřeba... no, pokud chceš nějaké doplňky, tak D viatmin v téhle roční době nic nezkazí a když doplníš hořčík, tak možná klesne i potřeba čokolády.
Ahoj, řeším teď úplně to samé. Půl rok jsme teď měli doma hrozně hektický, manžel pořád na stavbě atd. Já na děti sama, ještě k tomu práce. Strašně se mi zhoršila pleť, rozhodila menstruace. Pořád jsme se hádali, stres... Co pomohlo téměř okamžitě - zvýšit přísun hořčíku, vit. C, B komplex . Omezit kafe, a chodit klidně dřív spát, chodit na procházky na čerstvý vzduch...
Díky za odpovědi, je to paradox, zpětně vidím, že těch signálů bylo víc, že od léta se to kupilo, viděli to lidi kolem mě, ale já ne. Na začátku roku jsem se sobě začala víc věnovat, v létě jsem začala i konečně zase běhat a šít... Ale pak jsem pomalu klouzala do starých kolejí - nejdřív všichni a všechno ostatní a nakonec já, akorát že na to už ten čas nezbýval... dokonce před časem i muž říkal, ten ekzém máš z toho, jak seš furt ve stresu. A já - prosím tě, já jsem úplně v pohodě... vůbec to nechápu, já, která většinou dám na intuici, snažím se vnímat tělo, signály, jsem tohle úplně vypnula.
Ale zase je fajn, že mi to došlo. Teď víc spím, když nemusím ráno vozit děti do školky, a je to tak prima. Musím se zaměřit víc na sebe, to moc neumím... přitom vím, jak důležité to je.
Za mě čas, spánek a psychohygiena. Vypadnout z domu, najít si nějaký koníček, sport, při kterém budeš myslet jen na přítomný okamžik, starosti úplně hodíš za hlavu. Chodit na aerobic, tancovat, vyplavat se, nevím, co tě baví? Čokoládu nahradit něčím jiným, co máš ráda a není to tak dráždivé (třeba kakao na ten ekzém není ideál), nějaké ovoce, oříšky, udělat si dobrý zelný salát (kysané zelí má vysoký obsah vitamínu C, takže na imunitu ideál). Chápu tě, někdy se to šíleně sejde všechno dohromady a člověk pak neví, kudy kam. Drž se, přeju, ať je brzy líp.