Jak zvládnout úzkost a strach o zdraví?
Zdravím děvčata!😄
Jdu sem možná s trochu neobvyklým tématem, ale myslím, že jsem došla do bodu, to začít řešit… vždy jsem měla sklon k větším obavám o své zdraví avšak teď už to je moc.. během 2 měsíců jsem si diagnostikovala 4 závážná onemocnění.. létání po doktorech byla šílenost a v závěru jsem zdravá jako řípa.. nakonec jsem začala zpochybňovat zkušenosti doktorů a dostala se do šíleného kolotoče. Chronický stres = únava, nechutenství, vyčerpání, změny nálad = příznaky vážných nemocí. Bohužel už to přeteklo přes nějakou hranici trpělivosti a úzkosti, které zažívám jsou čím dál horší. Vyšetřili mě 4 doktoři, avšak teď si říkám, že je má nemoc v počátečním stadiu a nelze ji ještě rozeznat. Je to hrozné. Když to přejde, dokážu si říct, že je to z mé hlavy hlavně, ale úzkost jako taková mě třeba přinutí číst příběhy lidí o těch nemocech a porovnávat se. Začíná se mi to projevovat do normálních činností a omezuje mě to. Jednu dobu to by takový stav, že jsem se smiřovala se svým koncem a chtěla trávit čas s nejbližšími. Od přírody jsem přátelský a optimistický člověk.. ještě studuji a mrzí mě, že mě toto ovlivňuje od běžných studentských aktivit. Každé zakašlání, zívnutí, svědění těla mě děsí. Mám takový strach, že se tak dlouho zkoumám a mačkám až má modřiny. Vím, že každá si řekne “tak to nedělej”, “nesoustřeď se na to”… já si to říkám v klidu též, ale bohužel má hlava je silnější a pak tomu začnu věřit. Nemáte některá zkušenost? Věřím, že na to nejsem sama.. nemáte tipy na nějaké praktiky, jak ten stres a úzkost zvládnout? Momentálně jsem rozhodnutá už navštívit ordinaci opravdu odborníka, který by mi mohl pomoci tyto stavy zvládnout. Pokud je tu ještě někdo takový, ráda posdílím zkušenosti a pocity!😊 hlava je šílená věc a je těžké rozeznat co je realita a co ne. Moc díky! Mějte se krásně a přeji hodně zdraví!
Psycholog nebo psychiatr. Pokud mas vazne problemy, tak spis i ten psychiatr, ten muze dat i leky. U psychologa to je "jen" psychoterapie. Ta je potreba, ale nekdy to bez leku nejde.
psychiatr, protože léky, ono nějakou dobu - asi - bude trvat, než si to sedne a až budeš v pohodě, tak potom psycholog, resp. terapeutický psycholog a pracovat na sobě a na tom, abys to postupně zvládla bez medikace, až do úplného klidu.
🍀
Psychiatr, léky a dat se dohromady … nečíst tyhle články, nehledat… kamarády co dělají ve zdravotničtí požádat ať se nebaví i tématech nemoci, příznaky, atp.. jinak nerozumim jak to dávají doktoři a jim podobné uz jen učit se o jednotlivých nemocech .. stačilo me kamarádit se s medikama.. a umírala jsem na nejakou nemoc i par let poté.. protoze jsem si pamatovala co tehdy říkali 🤣 jinak, mozna by nebylo spatny si promluvit s nějakým tim doktorem co te vyšetřoval .. pro uklidnění… ty treba přečteš a vidíš příznaky … ale uz nevis ze by k tomu bylo neco dalšího, pripdne jine načasování, intenzita …
Mám manžela, co toto má poslední 3 roky. Po nějakém roce se mi podařilo jej dostat k psychiatrovi - byla to chyba! Možná jen špatný výběr (ale recenze neměl špatné). Ale bylo to celé o tom, že jen přišel, zeptal se, co jej trápí. Chlap ve velké kostce popsal, Mudr kývl, napsal prášky, a že se má ukázat za 3 měsíce. Přišel tedy na kontrolu, Mudr se jen zeptal, jak se má... A chlap, aby nemusel nic říct, odpověděl jen - dobrý... Psychiatr napsal další recept a zase kontrola za 3 měsíce... Prášky ale odmítal užívat - bylo mu z nich viditelně zle. Jeho ataky se stupňovaliy, už jej omezovaly v běžném životě... Proto jsem jej, bez jeho vědomí, objednala k terapeutovi, který se tím vyloženě zabývá. A ejhle. Měl zatím teda 4 sezení, vždy po hodině, a už opravdu vidím velký pokrok. Začíná se hlavně ulevovat i mě. Protože mít 40 hovoru do práce denně, nechceš.... Terapeut to s ním rozebírá opravdu do hloubky, bez prášků. A používá i hodně dobré argumenty.
Osobní zkušenost nemám, ale jak se píše výše chce to psychologa a možná i psychiatra, přijde mi, že se trápíš fakt hodně.
Jako svépomoc můžeš zkusit meditace, dechová cvičení, knížky a přednášky z oblasti osobního (duchovního) rozvoje, ale fakt to řeš s odborníkem.
Já na svoje zdraví vždycky kašlala, bylo mi to tak nějak jedno. Jenže co se mi narodila dcera, tak se to otočilo, a začala jsem se taky někdy až přehnaně bát 🤔 Ale pozor na stres, ten umí pěkně zavařit, může ti udělat problémy se žlučníkem, panické ataky...Zkus si najít psychologa...