Velký stres, úzkosti a deprese po celý čas těhotenství..

Ta cigareta je asi nejmenší problém. Buď na sebe hrdá, že jsi přestala kouřit během těhotenství. Holka život je někdy těžký, ale maturita se dá zvládnout a přítele si najdeš jiného, ale nevím, jestli ti tohle pomůže.
Sama už nikdy nebudeš, máš dceru. Dementní by byla třeba kvůli nedostatku kyslíku během porodu. Díky tomu stresu bude pravděpodobně neklidné a ubrečené miminko.
Máš kde bydlet? Jak na to reagují rodiče?

@denski24 Ano svěřila jsem se, nic nepomahá, uzkosti jsou silnějsí a silnějsí, nedokážu už ani věřit přitelovi, že bude vše lepsí, že mě miluje, po tom jak na me kašle a ja udělala taky spoustu chyb.. už me nevidi jako dřív a nemá potřebu byt se mnou..

@levandule_k Já tohle všechno vím, nejhorší je, že to vím, ale vůbec to nedokážu ovládat, nebaví mě život, jsem furt sama, nemám za kým jít, mamka už to slyšela mockrát, taky neví co se mnou.. ano mam, kde bydlet a to u svych rodičů, já si ten vztah zničila vlastně sama a zkoušela jsem byt bez něho a proste mi to vubec nejde.. a nevím už co mam delat, neustale jen pocit samoty .. i když se nic neděje, tak ja mám pcoit, že proste pritelovi na mě už nezaleží, nemá potřebu po tom všem co se stalo..

Nemyslím si, že by dítě mělo být kvůli stresu dementní, nicméně mě bylo řečeno, že i v těhotenství je mu lépe, když matka bere antidepresiva, než aby se utápěla v depresích a to podle mne bys potřebovala. Sice by ti asi nasadili pouze slabou dávku, ale třeba by se ti aspoň trochu ulevilo.

Co zkusit s tím zajít k lékaři? Věřím, že nějaká slabší antidepresiva se v těhotenství můžou. Taky jsem jedno období v životě je brala a pomohlo mi to!

@mandala chodím u psychologa jsem byla a zatím mi neřekl, že bych potřebovala prášky, dřív jsem už antidepresiva brala kolem 16-17 let a nějak mi to nepomáhalo.. tak jsem to nechtěla v těhotenství riskovat a jestli teď už v 7 měsíci by se měly nasadit antidepresiva..

Výborně, aspoň se nemusíš strachovat o střechu nad hlavou.

Já nejsem zastánce antidepresiv, ale tady bych je zvážila, nebo aspoň konzultaci u psychiatra. Ne každému sednou všechna antidepresiva.

Tak jezdí za tebou aspoň občas nebo se vůbec nevídáte? Co jsi udělala za chyby?

@mandala právě cetla jsem, že se mu vyvijí mozek a může to mít na mimi strašný vliv...

Nevím, co ti poradit, taky jsem těhotná a taky beru léky. Jestli ti tehdy nepomohly, tak se měly vyzkoušet jiné, mě teda pomohly hodně. A podle toho, co píšeš, si myslím, že na to teda nejsi vůbec dobře a psycholog nepomůže. Ale to je pouze můj názor, určitě by bylo lepší zvládnout vše bez nich, ale bohužel nevím jak, bylinky nebo různé kapky a dostupné léky jsou slabota, a pokud psycholog nepomohl...

@levandule_k no náš vztah je celkově takový těžší, on studuje vysokou a ja bych tady s malou byla u našich ještě rok a pul, než vystuduje, ale on o ni zájem moc neměl a nechtěl ji, hodně dlouho je náš vztah rozbity, jsme spolu krátce a těhotenství bylo hned na začátku našeho vztahu a nejak jsem začala delat scény a zacala jsem ho od sebe odtahovat, on je takový, že jeho rodiče o ní taky moc nestojí, takže už sem ani nejezdí, protože jeho rodiče si to asi taky moc nepřejí.. on mi tvrdí, že chce byt s nama, ale ja vidím opak, nevim zda je to ve mně.. ale prijdu si uz jak blázen, neustale něco řešeším a on uz mě má plné zuby a jsem pro něho samozrejmost..

@mandala já jsem už v 16 letech právě udělala hloupost a předavkovala jsem se, od te doby se to se mnou všechno tak nějak táhne ke dnu a ted už i přítel ztratil zájem, nejak to těhotenství pokazilo vše mezi nama, ja jsem za malou vděčná, moc.. ale mám pocitt, že do porodu už nevydržím každy den prožívat stres a nemám ani za kym jit, nemam chut ani vyjít ven..

Je to jen můj pohled. On to má také těžké. Jeho spolužáci řeší pařby, seminárky, diplomku, státnice, Erasmus (teda teď kvůli kovidu jsou některé věci hodně omezené) a do toho má dítě, které neplánoval úplně po krátké známosti, ty máš psychické problémy. Jeho rodiče na něj vyvíjejí nátlak. Dej mu čas. Já bych mu napsala, že ať to mezi vámi bude jakkoliv, že chceš, aby byl pro malou otec.

@levandule_k asi máš pravdu, ale já mu prostě neustále něco vyčitám a mam pcoit, že pro něho jsem ztratila hodnotu, nevím co mám dělat, nechci to delat, ale přijde uzkost strach a panika a ja mu prostě vše vyčitám a jde na mě natlak, že za mnou nejezdi a už proste po tom vsem nechce se mnou trávit čas, furt rika, že bude, ale stejně se to neděje, on se moc sám nerozhoduje podle sebe.. podle me se i boji rict rodicum, že jede za mnou..nevím co mam dělat, chci, aby byl pro malou otec, proto jsem se snažila náš vztah nějak udržet, do toho jsem šáhla po cigaratách, ve 3 měsici asi tyden, pak v 5 pár a ted pár.. prostě do toho ten stres a nejsilnějsí jsou uzkosti, nemužu dychat a jen brecím a prijde mi, že jsi tu malou nezasloužím už prostě.

Žiješ, teď v roce 2021, ale ty se trestáš za chyby, co jsi udělala v roce 2016 a později, příjmy ty činy jako fakt. Pojmenuj to neutrálně slovem zkušenost. Budeš si to muset odpustit a mít se ráda přesně taková jaká jsi teď (úzkostná, s malým bříškem) a ne nějaká jako bys měla být ve svých představách veselá a s větším bříškem.

Chci ti jen říct, že to, že jsi ve stresu, vůbec nemusí znamenat, že tím miminku ublížíš. Řešila jsem během těhotenství těžkou nemoc a urmtí táty, takže jsem pořád brečela, máma se hroutila, snažila jsem se jí být oporou a fakt jsem toho měla plný brejle a dcera byla naprosto vysmáté miminko. S tím ostatním ti moc neporadím, antidepresiva by určitě byly na místě, aby ses alespoň trochu uklidnila. Snaž se teď neřešit vztah, mysli teď jen na sebe a miminko, snaž se na něj napojit a alespoň trochu se těšit. Máš to teď hrozně těžké, ale máš podporu rodičů,l máš kde bydlet, to je hrozně důležité a díky té malé už nikdy nebudeš sama. A on se i přítel třeba probere, až ji uvidí, ale na to se neupínej. Když ne on, tak přijde jiný, teď jsi důležitá jen ty a tvoje dcera!!!

@codal Děkuji, uklidnila jste mě, právě znám připady, kdy se ten stres hodně podepsal.. ale to už je asi o náhodě.. ja věřím, že až se mala narodí, že bude vše v poradku a ja budu mít konečně pro koho žít a vím, že me bude někdo potřebovat, ale mám strach, že to do te doby nevydržím, nedokážu ten vztah hodit za hlavu, mockrát jsem se snažila, ale nedokazala jsem to, vzdycky mi psal, že mu chybím, že chce být s nama, ale na druhou stranu se tak vůbec nechová..snažím se soustredit na ni, ale mě ta kazdodenní samota strasně ubijí, strašně mi chybí společnost a kamarádky v podstatě nemám..

@levandule_k Já bych si jen přála nebyt tolik sama a mít vedle sebe nějakou podporu.. ale bohužel.. přitel uz mě má plné zuby..

Ta samota teď doléhá na všechny, to je i tou debilní dobou. Co třeba hodit sem odkud jsi, třeba bys tu našla maminku, která by ocenila kamarádku na procházky???

Prvně bych Ti ráda napsala, že ty stresy miminku vůbec nemusí psychicky ublížit i když je samozřejmě lepší být v klidu. Je ale úplný nesmysl, že by z toho mohlo být dítě "dementní".
Měla jsem také velké stresy minulé těhotenství a chlapeček, který se mi narodil, je nesmírně hodný, milý, empatický, ale i chytrý a veselý, je to dítě za odměnu. A to mám určitě srovnání, protože je to už moje páté dítě.
Je to zajímavé, ale připomíná mi moje třetí dítě, se kterým jsem měla docela výrazné deprese po smrti otce, a stejně jako Ty jsem i s ohledem na ni nechtěla brát prášky. (Dneska jsem ráda, že jsem je nebrala, lékem na depresi mi pak byla ona.) To byla také strašně hodná, trpělivá, vděčná a milá holčička (a dneska je to třináctiletá nadaná a stále strašně hodná holka), akorát myslím, že tenhle pátý je i takový veselejší a ještě společenštější. Takže žádné strachy, klidně může být Tvá malá i po takovém smutném těhotenství to nejmilejší a nejnadanější miminko.

@bombat to rada slyším, protože můj strach je obrovský.. do toho jsem si zapálila a proste se ten strach zvětšuje, přijdu si, ze proste nejsem a nebudu dobra matka, malou si moc preju, fakt se na ni těším, vždycky jsem si přála mladšího sourozence, miluju děti, teď to bude jen moje miminko a vím, ze ho potrebuju a ze mi změní život, jen proste mám strach, ze to do toho dubna nevydrzim, strašně mi chybí kontakt s lidma a celkove, kamarádi.. ale to vše nemám..

Pak je tu to, že i těhotné bez objektivních důvodů trpí na různé nejistoty, chmury a na pocity (mnohdy neoprávněné), že o ně partner nestojí, a Ty máš skutečně velké stresy - nejistota ohledně otce dítěte a pak škola, maturita. Určitě hodně pomůže, až budeš mít po maturitě. Snaž se hodně napřít síly v tom směru. To, když zdárně ukončíš školu, bude určitě dobré i pro vztahy s partnerem a jeho rodinou. Také s tím partnerem se to může ještě významně zlepšit, hodně i mnohem starších mužů není na otcovství připraveno a dozraje k němu až po narození dítěte. Dej mu čas, moc na něj netlač a snaž se ten vztah zbytečně nepokazit.
Takže tohle jsou minimálně dvě věci, které Tě oprávněně stresují a které se přitom mohou zlepšit nebo jako příčina stresu úplně odpadnout. Podle mého laického názoru to u Tebe ani nemusí být na nějaká psychofarmaka, prostě jsi vystavena velké míře stresu a podle mě by bylo ideální pracovat na tom, aby jsi odstranila to, co Tě stresuje.

@bombat já se snažím ho nepokazit, ale už se stalo mezi nama moc špatných věci a já prosila a ponizovala se, zjistil, ze od něho neodejdu a já díky mému stavu mám pocit, ze už jsem pro něho ztratila význam, nemá na mě čas už vůbec a když jsem se snažila být bez něho, u psychologa mi poradila, ze bych to neměla vzdávat, ze pokud mě miluje, což tvrdí.. tak ze se to muže po porodu změnit, ale na druhou stranu mám strach, ze to ani mala nezmění a hlavně mám pocit, ze to do porodu já sama nevydrzim, venku je třeba hezky a já jsem z toho smutná, ze bych si přála být s nim a jit na procházku a nemůžu a jsem furt zavrena doma a neumím se zabavit..

Také bych Ti chtěla napsat, že chápu i specifické úzkosti a nejistoty vyplývající z toho, že jsi tak mladá maminka. Měla jsem své první dítě v devatenácti a myslím, že jsem leccos z toho, co popisuješ, také zažívala, a to přestože jsem měla SŠ zdárně za sebou a přestože jsem byla vdaná. (Ostatně každá žena, která čeká své první dítě něco z toho zná, zvláště pokud nemá moc zkušeností s dětmi jako jsem třeba já neměla.) A také mi chyběl ten dosavadní život na VŠ, volnost, společenské vztahy, najednou jsem byla hodně sama. Ale ony mě brzy dělaly společnost ty děti a s Tebou to bude určitě také tak.
Mimochodem dneska už jsou ti dva nejstarší stejně staří jako jsi teď Ty, tak už Tebe a Tvou situaci vidím trochu i tou mateřskou perspektivou.

@bombat já prave maturovala už dva roky zpět, ale nezvládla jsem proste jednu zkoušku, takže musím opakovat cvrtak a ještě pak i s malou maturovat, takže toho je moc, díky distancni výuce to docela zvladam a mám jen 1 a 2 na vysvědčení, školu teď moc neresim, spis bych si přála mít svoji psychickou pohodu, chybí mi taky takový ten život před tehotenstvim, ale nelituju malé, i když jsem mockrát řekla, ze se neměla stát, protože teď zaživa ty stresy se mnou zbytecne... nikdy bych si ji nenechala vzít a ani ji nedala pryc, pro mě je to štěstí, ale porad na ni jen čekám a už mi to přijde moc dlouhé..

A já si právě myslím, že tvrzení, že jsi pro něj "ztratila na významu" může být úplně mylné a že to sama nejsi schopna v současném stavu posoudit, protože jsi ve středu, máš rozbouřené hormony atd...
Je možné, zvláště pokud se jednalo o krátký vztah, že přeceňuješ sexuální stránku vašeho vztahu a svoji fyzickou atraktivitu a nedoceňuješ jiné oblasti vašeho vztahu a jiné věci, které vás spojují, různé hezké rysy jeho povahy, které se budou moci teprve projevit a tak. Nevěš hlavu, všechno se Ti teď jeví horší, bude líp a i kdyby se ty věci nevyřešily, holčička Ti bude největší odměnou.

No, klidně si řekni, že ze mě mluví matka obdobně starých dětí, ale tu maturitu by to chtělo... A třeba bys právě mohla využít těch zvláštních okolností kolem letošních maturit, určitě to bude dost benevolentnější než jiné roky. Ono to bude opravdu i lépe vypadat před rodinou partnera, mimo jiné, když si tu maturitu uděláš. Musíš se sebrat. Zní to absurdně, že místo abych a Ti říkala "buď v klidu" a "sežeň si prášky", tak Tě nabádám k výkonům a učení, ale myslím, že by Ti to nakonec opravdu mohlo dost pomoci. Budeš to dělat i pro svou holčičku, Tvé dokončené vzdělání bude i pro ni velké dobro. A věř mi, mám už pět dětí a čekám (stále s tím stejným mužem co v těch devatenácti) šesté, teď v těhotenství a i pak s kojencem, máš a budeš mít pořád ještě hodně času, abys tu školu dodělala, pak toho času bude jen ubývat.

A poslední a asi nejdůležitější, co bych Ti chtěla napsat: Nepochybuj o sobě, budeš výborná maminka, proč bys nebyla. Všechno se naučíš, malou budeš milovat a ona bude milovat Tebe. Budete si užívat výhody toho, že jsi mladá maminka a za chvíli Ti bude společnicí a bude líp.
Také jsem byla mateřstvím poněkud zaskočená, děti jsme tak brzy neplánovali, chtěla jsem dostudovat VŠ. Dneska jsem moc ráda, že je všechny mám a vůbec své tehdejší pochybnosti nechápu.
Těš se na miminko jak jen to jde. Ona to ta Tvá holčička určitě už teď ví, že jí máš ráda. Spoustu ženských by dítě v Tvé situaci utratilo, ty se na něj těšíš. Určitě toho nebudeš litovat, věřím, že se Ti to všechno vrátí v dobrém. 🍀

On přítel možná neumí se všemi situacemi správně zacházet a díky covidu a restrikcím samotu pociťuje hodně lidí a u tebe je to násobeno hormony, kdy jsi citlivější, ale snadná rada na tohle není. Možná bych zkusila doplnit vitaminy ze skupiny B, některé jsou důležité pro nervou soustavu a psychiku. Jsou rozpustné ve vodě, tady je to hezky shrnuté. https://www.vitar.cz/clanky/vitaminova-abeceda-... Sice tě to zázračně nezachrání, ale třeba ti bude o trochu lépe.

Neboj budeš dobrou mámou, kdybys byla špatná matka, tak bys tyhle úvahy neměla.

Mně se moc líbila knížka Tvoje dítě jako šance pro tebe od Zdeňky Jordánové.
Velkou inspirací pro určitě věci ve vztahu pro mě je knížka Pět jazyků lásky od Garyho Chapmana. (Já mám tento typ knih hodně ráda 🙂.)

@bombat Velmi krásně napsáno.❤