Velký stres, úzkosti a deprese po celý čas těhotenství..

Opravdu se snaž od těch pocitů úzkosti, osamění, nejistoty... odpoutat jak jen to jde a snaž se řešit problémy, které řešit lze a také myslet na miminko a udělat si čas i na nějaké to těšení.
Ještě jsem si vzpomněla, že jsem v tom stresujícím minulém těhotenství přibrala až do konce jen 2,5 kila a malý byl přesto úplně v pořádku, velké, bez pár gramů čtyřkilové dítě, takže ani kvůli tomu si starosti dělat nemusíš, miminko si vezme co potřebuješ. (Ale pokud nejsi baculka, tak raději jez o něco víc, aby ses moc nevysílila.)
A kdybys chtěla můžeš mi kdykoli napsat i SZ, ono je to zas jiné si napsat soukromě. Hlavu vzhůru.

Co spolužačky, není tam ani jedna se kterou bys mohla jít na chvíli na vzduch se projít, popovídat nebo se třeba společně učit na tu maturitu, alespoň online třeba? Třeba by tě opravdu to učení mohlo rozptýlit a zabavit a bude to užitečné pro tebe a pro budoucnost.

Já bych možnost nasazení či potřebnosti nasazení AD určitě zvážila, uzkosti, paniky, odborník to dokáže posoudit, vic než my. Trošku mám obavu, z toho, jak píšeš o dítěti jako spasení, bude pro koho žít, bude to skvělý - ano, je, ale vstupovat do mateřství s rozhašenou psychikou je pořádný zapřah. Všem se otočí život vzhůru nohama, kotrmelec do nepoznaneho, a psych. potíže se můžou zhoršit. Samozřejmě může být i mávnutí kouzelnym proutkem a mateřství ti přinese pohodu, klid, ale já jsem skeptik. A raději pripravena na horší variantu (prostě ted řešit psychiatra). Vztah, tam bych dala šanci, aby byl otec a možná partnerem bude, možná ne, to se uvidí.

Musí to být hrozně těžké a určitě je nás tady spousta která by ti hrozně ráda pomohla, ale takhle na dálku to jde těžko. Třeba to bude působit jako zbytečný kecy, ale na všem špatném je něco dobrého. Třeba my jsme se s partnerem pokoušeli o prcka třičtvrtě roku v mých 32 a nic(A to je to hodně krátká doba) procházela jsem si neuvěřitelným stresy v práci na vyšší pozici, trávila tam spoustu času, přijela domů a jen jsem brecela nebo vztekle uklízela. Pak přišla slavná corona krize a mě z práce propustily... moje vysnena pozice... roky jsem o ní usilovala a ve firme byla několik let od samého zacatku. A hádej co, další měsíc jsem otehotnela aniž bych vůbec ještě chtěla nebo jsme se o to urputně snažili. Zkus chodit hodně ven, najdi si nějakou zálibu, maluj, tvor, zpivej nebo jen cti ale pořád něco dělej a představ si že to děláš pro tu malou co ti roste pod srdickem a mysli jen na to až ji budeš držet v náručí. Právě proto že jsi mladá vše se srovná, penízky vyřeší úřady a školu při nejhorším dodelas pri mateřské. A uvidíš že až se malá narodí tak tvůj přítel bude hned jiný a ty taky, jsou to i tvé hormony který ho děsí, ale to se vše srovná a ty budeš super mamka. Kdyby jsi něco potřebovala nebo si chtěla třeba jen psát třeba přes email, klidně dej vědět🙂

@lenapol prave, já si porad říkám, ze ta mala mi změní život, ze konečně bude vše v poradku, ale přece jen 3 měsíce jsou dlouhá doba a naše krize trvá už přes 4 měsíce, třeba to, aby pritel vůbec prijel je pro mě strašně nepredstavitelne, on o tu malou proste moc nestojí a nestal, na začátku dokonce chtěl úplně odejit, ale nás vztah už je spis jen přes sociální sit a je to furt jen nějaké dohadovani o ničem, jen proste vidím, jak ho nezajimam a jak už ztratil zájem za mnou jezdit a on hodně je upjaty na svoji mamku a tak celkove tu nestravil nikdy ani dva dny v kuse, vždycky musel něco domu... nevím, jestli ho ta mala změní, já už neverim nicemu skrz něho, neustále hádky o ničem, přitom by mi stacilo, kdyby dojel a šel se mnou na procházku, našel si chvilku času, on mi to slíbí a pak stejně nemá čas a nepřijede, ztratila jsem vůči němu důvěru a vše, už mě má jasnou a ví, ze proste jsem tu pro něho, já se vždycky snažím něco jit dělat, když dojde úzkost, ale vůbec mi to nejde, nic nepomáhá, nedokážu kolikrát vstát z postele, mám jen kruhy pod očima, naštěstí usnu, třeba usinam i hodiny, někdy ne, někdy ano, ale spim, casto se budim, ale usnu, ráno mě vzbudi tlak na hrudi a nemůžu třeba už kolikrát spat, neustále kontroluju jestli napsal, přijdu si už jako blazen a tím, ze jsem si ještě do toho všeho zapálila, mám výčitky a stejně jsem si v jeden den dala víc cigaret, nikdy si neodpustim jestli malé něco bude...

@bombat no já na začátku měla docela dost kilo, pak jsem to sundala tak o 6 a teď jsem pribrala max tak 2-3 kila ani ne, porad nemám váhu co před tehotenstvim, ale četla jsem, ze to nevadí, ze některé mimi proste místo stačí a hlavně mi rikali na utz ze ona je fakt malinka.. a dekuju moc za vaši podporu, nesmírně moc si vážím, ze jste mě neodsoudila a měla takový názor, největší strach mám teď o malou a o to co bude s přítelem, já si popravdě myslím, ze to dobre nedopadne, už vůči mne má přece jen averzi a ví, ze se snažit nemusí, protože jsem se zatím vždycky vratila a on nemusel udělat nic

Měla jsem velké stresy v těhotenství, podobne potíže s tehdejším přítelem a kluka mám úplně v pořádku, dokonce nikdy neměl ani dudlík, byl normální, klidný miminko 😊 taky se léčím s úzkostmi a dají se zvládnout, jen to nezvdavej. Kdybys chtěla napiš SZ

@codal prave já ty spoluzacky pomalu ani neznám, jsem s nimi chvíli a polovinu máme jen distancni výuku, kamarádi v mem veku se baví, pijí a tak a ti se mnou velice ven chodit nebudem a já v podstatě kamarády ani nemám, takže jsem skončila sama, občas si zajdu popovídat, ale jednou za dva týdny je to takový malo pro mě, miluju společnost a tohle mě strašně ničí, na jednu stranu si říkám, mala se narodí budu mít co dělat a vše bude dávat smysl, na dlouhou stranu se bojim, ze skrz tohle vše ani to už nezvládnu

Necetla jsem diskuzi, jen uvodni prispevek, treba te moje zkusenost trochu uklidni. Moje znama byla na zacatku tehotenstvi, kdyz z minuty na minutu jeji manzel utrpel mozkovou prihodu a skoncil v umelem spanku. Uz to samozne byl strasny prvotni stres. Jenze pak trvalo jeste cca dva-tri mesice kdy byl manzel stale v umelem spanku, ze ktereho se uz neprobral a zemrel - byla cca v sestem mesici, jestli si to pamatuju spravne. Takze ve svem stavu musela resit vse okolo jeho umrti, byla z toho totalne na dne. Keome jineho se tou dobou taky stresovala z toho, ze miminku svym stresem ublizuje atd. Ted ma zdravou holcicku, ktera je vesela a bezproblemova - zadne ubrecene mimino, ale miminko za odmenu. Takze o takovato silena situace nemusi nutne znamenat ohrozeni ditete.
Ja si v tehotenstvi prosla trema virozama, mela jsem pasovy opar, prodelala jsem silenou strevni virozu - o vsem se mluvi jako o obecnem pozenvialnim ohrozeni pro dite. A dcera je taky v poradku, prumerne zdrava, cila.
Zvlast v teto dobe je to tezke, nemame klasicke socialni kontakty. A pokud jsi byla citlivejsi uz driv, je to pro tebe asi hodne slozite. Zkus se soustredit na to ted pro tebe dulezite, zamestnej hlavu skolou, miminkem, zkus si najit treba neco zajimaveho online - je ted mraky skupin na facebooku s nejakym zamerenim, urcite bys tam dokazala navazat nejake kontakty a mohla by sis popovidat s lidmi s podobnymi problemy!

Jistého nikdy nikoho nemáš a to můžete mít dětí kolik chcete a být provázání majetkově, jak chcete.
Nevadí, že ti to nejde něco dělat, prostě to zkoušej až to půjde, když přijde úzkost, zkus zhluboka dýchat, jenom dýchat na nic nemyslet. Když přijde myšlenka, tak zas nech odejít, nezabývej se tím, že jsi na to neměla myslet. Když se dítě učí chodit, tak X spadne a pořád to zkouší znova. Nevzdává se. Dělá tak dlouho, až se to naučí, neřeší, že je nemotorný.
Pokud ho chceš zpátky, budeš muset bojovat. Musíš se srovnat sama se sebou a hlavně se přestat pořád odsuzovat. Já bych mu napsala, že vím, že jsme si prošli šíleným obdobím, že je na něj vyvíjen tlak, jak ode mne, tak od jeho rodiny, ale že přes všechny překážky, chceš fungovat normálně jako rodina. Minimálně to zkusit a navrhuješ zkusit to od začátku, že si uděláte něco jako první rande. Pustíte si film, půjdete na procházku, dáte pizzu.
Můžeš zkusit něco, co spadá do alternativní léčby, třeba aromaterapii. např. Levandulový olej má široké spektrum pozitivních účinků, mimo jiné tyto "Sedativní účinky – výrazné zklidňující působení levandule přináší úlevu při velkém nervovém vypětí, stresu, nervozitě a úzkostech, výborně pomáhá při nespavosti, zmírňuje podrážděnost a deprese, mírně snižuje krevní tlak. Navozuje harmonii." zdroj: https://www.spektrumzdravi.cz/wellness/wellness... Dobré aroma oleje má Saloos a Manufaktura.
Můžeš zkusit Bachovy esence. https://www.bachovy-esence.com/ Nic z toho, nevyřeší tvůj problém, ale pomůžou ti překonat úzkosti a díky tomu začneš fungovat lépe a najdeš řešení.
Zkus si číst, připravit se na porod. atd. Využij ten čas, co máš pro sebe.

Zkus si najít blog Krkavčí matka, je to žena, které zemřel manžel, když byla tuším ve třetím měsíci a měla už dvě děti, takže stresu měla víc než dost. Přesto tvrdí, že jí ta zkušenost neskutečně obohatila. Dneska je to úspěšně spisovatelka, blogerka, dělá různé semináře. Je neuvěřitelná, tak třeba tě něčím inspiruje ❤️.

Já bych si fakt našla psychiatra. Ono ti je mizerně teď a po porodu to pravděpodobně lepší nebude. Já byla vysmátá celé těhotenství a teď když je toho na mě moc, tak ten nadhled ztrácím hodně rychle. Ale mám skvělý zázemí a dítě jsme si moc přáli, takže všechno je spíš jak jarní bouřka.
Ale takhle dlouhodobý, to chce najít opravdu pomoc, která bude fungovat a jestli sama víš, že psycholog ti nepomáhá, zkus vážně toho psychiatra. Máš třeba někoho blízkého ještě? Kdo si třeba prošel něčím podobným?
Příteli nemá asi smysl něco vyčítat, tím ho proti sobě jen poštveš. Asi na tohle potřebuje trochu času. Blbý je, že ti chlapi jsou leckdy natvrdlí a jestli je mladej, možná si do toho ještě nechá kecat z venčí a neuvědomuje si, že tíha rozhodnutí je na něm a že to může kardinálně podělat a jak moc tím může ublížit tobě a malý... Achjo, držím palce, ať máš dost síly a ať vše dobře dopadne!

@levandule_k já mu přesně tohle navrhla, ale jakmile přijde úzkost, prijdou výčitky a pocit, ze už nikdy nedojede a jen slibuje a davam to najevo i jenu a neumím se před tím bránit, on chce být se mnou, on celou dobu chtěl.. ale nechoval se podle toho.. on se nikdy nechtěl rozejit.. ale proste mám strach, bude toho moc, mala se narodí a on má dost skoly a doma taky musí pomáhat, když na mě nemá čas pomalu vlastně ani teď, bojim se, ze pak vůbec.. on mi slíbí, ze třeba prijede, ale pak kolikrát ani neprijel, pak už začal jezdit, ale já se furt bala ze nepřijede a furt se ho ptala a vím, ze z části za to mužů sama, ale nevím, jak si pomohu😞

Pomohlo by ti, kdybys začala řešit výbavičku pro miminko? (Nebudeš mít čas se pořád rýpat v sobě....) Nebo co vlastně zvládneš udělat, aby ti bylo líp? (Neříkej, že jeho přítomnost, protože dle toho, co píšeš, když přijedeš, tak máš stejně nervy v kýblu....

Jestli chceš a máš odvahu, napiš mi soukromou zprávu.