Zkušenosti s psychiatrem při léčbě mentální anorexie
Dobrý večer. Je mi 33 let, mám 2 krásné děti a jedno nefungující manželství a je tomu několik měsíců, kdy mi byla sdělena diagnóza mentální anorexie. Jídlo miluji a neodmítám zcela, "jen" se omezuji v počtu kalorií a jídlo si často zakazuji příp. Odsouvám na co nejpozději, abych toho snědla méně za celkový den, jelikož vím, že večer nejsem schopná sníst 6 chodů.
Pomoc jsem si v lednu vyhledala sama a docházím ke klinické psycholožce a mám kontroly co 3 měsíce u praktika. Tam se zjistil po 3 měsících pokles váhy cca 1 kg. Aktuálně mám cca 43 kg 168 cm. Denně hodinu cvičím. Praktickou lékařkou i psycholožkou mi na posledním sezení bylo doporučeno zvážit návštěvu psychiatra (předepsání léků) jelikož začínám být podle psycholožky (i sebe?) odevzdanější a smutnější, tedy propadám zřejmě pomalu depresi. Doteď jsem se lékům striktně bránila, jelikož v nich nevidím řešení. Dle lékařů by mně ale měly pomoct najít klid a vyplavit pozitivní hormony, abych našla smysl bojovat. Tomu se nebráním a "dobrou náladu" bych určitě potřebovala, ale odmítám uměle přibrat. Na druhou stranu mé "pokusy" o návrat k normálnímu stravování opravdu selhávají. Nedovolím si dát klasickou snídani, max.nízkokalorický dezert, který má na půl kila třeba jen 65 kcal. Hlavně ať je toho moc ale s nízkým počtem kcal. Stává se mi, že se začnu cpát ovocem a když si uvědomim, že mám v puse už asi desátou kuličku hrozna, raději to vyplivnu. Chtěla jsem tedy poprosit někoho, kdo si tím prošel o zkušenost, zda byste do léků, tedy psychiatra šli, či nikoliv a zda Vám to pomohlo popř.zda je možno napsat u této diagnózy i léky bez přibíracího efektu? Jelikož vím, že by mě to vrátila neskutečně zpět do nemoci. Ale zároveň chci být zdravá pro mé 2 děti 🙏 do nemoci vrátilo neskutečně zpět, chápu, že nebudte chtí psát zde, ale za soukromou zprávu budu vděčná. Děkuji 🙏🙏🙏 nebudete chtít psát zde, tak klidně, do zprávy. Moc děkuji 🙏🙏🙏
Určitě můžete psychiatrovi říct že leky které vám napíše nemají způsobovat tloustnutí. Buďte upřímná, oni pochopi ze pokud to ten lék děla jako vedlejší účinek tak vy ho stejně brát nebudete. A i taková antidepresiva existují. Jinak klasickou anorexii nemám, ale prošla jsem taneční konzervatoři kde jsem se musela chodit vážit do ředitelny a vysvětlovat proč jsem “nejtlusčí” ze třídy i přesto, že jsem ve skutečnosti byla hubená. Z jidla se stane zlo, hřích, z diety se stane úspěch a dobrý pocit. U mě chuť k jidlu nakonec zvítězila, ale ty výčitky a to okolo ( měření se, vážení se atd.) tím jsem si taky musela projít. Je to težky, ale to nastavení se dá změnit. A AD tomu víc pomůžou než naopak.
@graag moc děkuji 🍀
Jdi do prášků. Není důvod, abys po nich přibrala, přibereš proto, že se zklidníš, přestaneš 40 kilo považovat za ideální váhu a nebudeš panikařit po 10. kuličce hroznového vína. Taky ale nebudeš mít nutkání vyžrat lednici - pokud ano, pak by ti měl doktor předepsat něco jiného. Sama vnímáš, že máš problém, prášky jsou řešení. A není to lobotomie, nebude ti po nich fuk, jak vypadáš, pořád budeš chtít být štíhlá, ale už to nebude obsese a už budeš schopná vnímat věci normálně a ne chorobně. Držím palce!
Skus volat alebo pisat http://www.centrum-anabell.cz/ … http://www.anabell.cz/cz/sluzby
Ono to nie je sranda - nielen po fyzickej stranke, co zatial riesis - ono su vahy pri ktorych je uz poskodenie organov vratane opuchu mozgu mozne a moze byt nevratne a ja verim, ze tu chces pre deti byt.
Urob to pre ne! Drz sa!
Tohle by měl řešit psychiatr a ne psycholog. Psycholog je málo. Anorexie je stejná nemoc jako alkoholismus, závislosti, psychické nemoci..nejde si pomoci sám, ale psychiatr musí léčit.
Každopádně bych přestala denně cvičit. Máš strašně velký výdej energie a velmi malý příjem jídla.
Máš děti, potřebuji tě. Vyhledej psychiatra.
Já jsem k němu chodila také. Kvůli stalkingu a pak rakovině. Hodně mi pomohl a dnes už k němu nechodím ani na kontroly. Držím moc palce. Tady moc rad nenajdeš, potřebuješ odbornou pomoc 💗
@graag Tím hřebíkem do rakve jsi to určitě vylepšila. To je fakt.
S anorexii zkusenost nemam, ale antidepresiv jsem v zivota brala x, takze vim, ze zdaleka ne po vsech se pribira, treba po SSRI (treba escitalopram, coz je itakem/miraklide/cipralex, po tom se nepribira) vubec, takze bych se toho nebala. 43kg na 168cm je opravdu hodne malo a je super, ze si svuj problem takhle plne uvedomujes a chodis na terapii, to ses opravdu dobra, to je uzasny prvni krok a drzim palce, at se z toho vyhrabes. Verim, ze jo, akorat to holt bude na delsi cas, ale fakt ses dobra, ze se snazis s tim neco delat.
Děkuji všem!!! Už mám termín, sice až 11.7. A to jen díky terapeutce, jinak ani nepřijímají, tak snad vydržím! 🙏🙏🙏
Svadis boj se svoji hlavou a zatim nevitezis. Mas ve svem okoli nekoho na podporu, koho si vazis, kdo si vazi tebe a s kym to muzes zvladnout? Tvoji rodice, kamaradka?
Musi to byt strasne tezke, nemoc te plne ovlada. Hledas vymluvy a uhyby proc se nevylecit, mas strach ze priberes. Ty ale naprosto nezbytne pribrat potrebujes! Odbornici, ktere navstevujes a kterym veris ti dopurucili navstevu psychiatra a pravdepodobnou medikaci. Tak je poslechni, to je to co mas a musis udelat, jestli chces videt svoje deti maturovat!
Nehledej, ze po prascich nezdrave priberes. Jednak to vubec nemusi byt pravda a jednak ti to neuskodi. Ty se ale stale bojis toho, ze rucicka vahy najednou pujde nahoru, vid?
Kvuli sobe, kvuli svym detem, zvladnes to a musis to zvladnout, velmi tezko to ale zvladnes sama.
Anorexie v teto fazi je uz hodne vazna nemoc. Kdyby mel nekdo blizky rakovinu a odmital chemoterapii s tim, ze nechce prijit o vlasy, myslis, ze je to rozumne? Ty ale delas podobnou vec. Prijmi, ze jsi vazne nemocna. Existuji-li leky, ktere mohou pomoci s nejvaznejsim stadiem nemoci, prijmi je. Z nekteych nemoci se nelze uplne dostat sama. Prijeti pomoci neznamena, ze jsi slaba, naopak! Moc ti drzim palce at se ti to podari zlomit a psychiatr pomuze. Pokud navrhne hospitalizaci (jakoze je to pravdepodobne) nevahej, je to dobry napad. Pokud budes citit, ze se ti pritezuje jeste pred terminem navstevy, nech se hospitalizovat ihned (prijmou te), pomuze to, dostanou te z te nejhorsi faze! Pokus se domluvit, zda by na tebe bud tvuj praktik nebo terapeut nemeli cas casteji - po 3 mesicich je strasne malo, potrebujes v teto fazi opravdu intenzivni dozor, potrebujes se dohodnout co jak a kdy jist a potrebujes osobu, ktera ti bude v kratkych intervalech (alespon tydne, idealne casteji) kontrolovat, zda se ti to dari dodrzovat.
Anorexie fakt není sranda. Je super ze jsi se odhodlala požádat si o pomoc. To hodně lidi nezvládne, takže jen to ukazuje jak jsi silná. Teď to nenechávás jen tak a zase zadas o pomoc, což je moc důležitý. Říkáš to sama, ze ti proste hlava nedovolí víc jist. Takže vis, jak je to narocny boj. A.D by mohli pomoct a budeš mít něco dalšího co bude na tvé straně. A.D funguji u kazdyho jinak, ale budeš to řešit s psychiatrem. Mají teď hodně možnosti a když ti třeba nebudou sedět, muže ti to psychiatr nějak doladit. Nebude to paráda hned, chvilku to trvá u některých, ale fakt lepší začít dřív, protože teď ještě mas aspoň trochu sílu. A tu sílu fakt budeš potřebovat, protože to vyléčení proste chvíli trvá. Většinou se doporučuje kombinace psychoterapie a AD, protože často jen psychoterapie v těchto případech bohužel nestačí.
Objednej se co nejdřív a s psychiatrem prober svoje obavy. Čím uprimnejsi budeš (i s psycholozkou), tím lip ti budou moci pomoct. A neboj, oni už slyšeli a viděli všechno a rozhodne nejsi první ani poslední co s touhle sviní bojuje. Hodně sil přeju!