Jak si hrajete/čím vyplňujete den svého miminka?
Ahoj, možná je to částečně situací kolem Covidu, ale nějakou dobu už mě ta otázka trápí, tak jsem si řekla, že bych chtěla slyšet, jak kdo ,,bojujete"
Malé je 13 a kus měsíce,to znamená, že co mj skončilo šestinedělí, žijeme v tomhle svrabu. Jste na tom některá časově podobně? Jsem tedy prvomatka...
No a k problému. Byla jsem vždycky hodne aktivní, bylo mi jasné, ze se to změní, ale nemoct vůbec nic je peklo. Jsem s mou víceméně doma, nebo procházka, chalupa. Nevídáme téměř nikoho navíc krom nejužší rodiny mojí nejlepší kamarádku, toho času sestru na JIP, jsem viděla asi 4x a i kvůli malé mě to strašně mrzí. Co to šlo jsme chodili alespoň na plavání. Moje představa mateřství byla procházky, kamarádky s i bez dětí aby malá přišla do kontaktu a socializovala se. Výlety, zahrádky, hraní si s jinými dětmi, chodit na návštěvy do práce ( za normálních okolností by pro malou byla má práce ráj)
No a nic z toho nejde a dny jsou dlouhé. Stavime kelimky, kostky, prondaca tvary, prohlizime knizky, honi se za kockou, sem tam rikanka...ale na to teda moc nejsem, dokonce jsem ji vyrobila par hmatovych hracek a tak...ale proste si s ni nevydrzim kontinualne cely den hrat. Navic od zacatku nespi... Nekdy pak proste zapejkam, kdyz si chvilicku s necim vystaci...ale pak si rikam, jesti se ji malo nevěnuju, nebo jak bych ji mohla dal rozvijet a nic me nenapada...
Asi se v tuhle chvili placam mezi tim vším, že už nevim co s ni, co se sebou, co s tou asocializaci, která je šílená.
Omlouvám se za sloh, chtěla jsem to popsat. Vím, že některé z vás mají bezpochyby mnohem víc starostí nebo dětí...ale možná pravěod vás bych potřebovala ty dobré rady, optimistickou energii a nápady na různé činnosti. Případně taky slyšet, jak to máte vy s tím vším co je už celý rok okolo...
Anonym za 2 dny je malymu taky 13 měsíců. Co si budeme. No je to otrava, měli jsme aktivity. Plavání jsme si užili jen vanickovani, pak mezi 4-7 měsícem cca, pak chvilkove kolem 10m. Ještě mi nechodí.
Bydlíme v paneláku na pražském sídlišti. No naštěstí nám tu nezvreli hřiště. Takže teď jediná možnost. Hřiště, kamosky, návštěvy.
My bydlíme skoro na samotě, takže já jsem v karanténě skoro furt. 😀 (ale budem se v létě stěhovat). Naprosto tě chápu. Mám teda o tři měsíce staršího, ale ještě nechodí. Zatím ani nestavi komíny nebo vkládacky. Hodně miluje knížky a vůbec zkoumání domu: všechny možný skříně, šuplíky. Takže to, co může, mu nechám i za cenu, že pak chodím a furt uklízím. Naštěstí spi přes oběd tak 1,5h. Pak chodíme na procházku aspoň hoďku, až hoďku a půl, víc ho to zas v kočárku nebaví. Jinak on je hyper ultra sociální, takže ho Berem i na nákup, aby viděl lidi, za přítelovou rodinou.... bohužel žádné aktivity pro děti tu nejsou, když děti chodí nejčastěji ve třech/čtyřech měsících k chůvě/ do jeslí....ani hřiště tu nemám nikde...a na procházce vidíme leda krávy. Teď mám k němu ještě skoro měsíční miminko a už mám tuplem pocit, že se mu nevěnuju, protože furt kojím....ale i tak jsou ty dny dlouhé...taky moc nevím, co s ním....🤷
Mam to stejne jako ty a neskutecne me to stve! Male je 21 mesicu, takze je o neco starsi, ale co s ni delat? Ted jsme zacaly chodit na hriste, nez nam ho zavrou. Ale co jinak? Do hernicek nemuzeme, doma vecne je nuda a to same stale dokola, prochazky sice fajn, ale vime....Takze mi doma roste maly asocial a jsem z toho neskutecne zpruzela! 😞
@elis101 Musím se přidat, taky jsem už z téhle doby mimo, měla jsem absolutně jiné představy o tom jak si budu s mimčem užívat 😣
Nemyslím si, že toho děláte s dcerou málo. Vždyť je fajn, že si umí hrát i sama. Já mám teda staršího (dva a čtvrt roku) a taky si s ním nevydržím celý den hrát. Člověk musí i něco udělat doma, pak jdeme ven, jídlo, po o šlofík, večer koupání. No kolikrát mi přijde, že na hraní ani nezbyde moc času 😁 většinou mě teď vyžaduje k tomu hraní, předtím si víc vystačil sám. Teď když vidím, že si hraje sám a do neceho se zabral, tak ho neruším. K současné době je asi zbytečné se vyjadřovat no. Taky mě to mrzí, hlavně plavání a cvičení měl rád. S kamarádkami a jejich dětmi se vídáme i nadále. Nicméně malej by asi spíš ocenil, kdyby se s nimi vídat nemusel 😁
Co jí zkusit pořídit nějakou pohybovou pomůcku na doma, třeba piklerové trojúhelník. My ho budem pořizovat za půl roku na 1. narozeniny, takže nemám osobní zkušenost (ale ostatní rodiče si chválí, že si s ním děti vyhrají roky). Přelézá se, podlézá, hodí se přes něj deka a je bunkr, jsou k nim na upevnění desky, co je jedna strana skluzavka a druhá s horolezeckyma chytama. A ještě mě napadá učící věž. Dítě vás bezpečně pozoruje/pomáhá vám v kuchyni, pohodlně, v úrovni linky (na netu jsou navody, jak si vyrobit sám z ikea schůdků). To je dobrý, když se vám nechce si hrát... 🙂
@trlik dekuji. Ten trojúhelník neznám, ale učící věž je v plánu co nejdříve. Snad zas na něco přijdu...občas si říkám, jestli ji nezdržuji ve vyvoji a neměla by už umět treba víc....i proto, ze nejsem ta zpívající a rikankova maminka, ale asi i proto, že si člověk ani na chvilku neodpocine a pak se energie a napady ztraci...vzhledem k situaci se oprabdu s nikym moc nevídáme, takze jsme jen ja a to je samozřejmě většina a obcas muz....asi bych potrebovala sem tam pulden pro sebe, abych nabrala silu. Takhle když hlida muž, mam volno...ale většinou ho travim uklidem,pripravou jidla, tříděním a zehlenim pradla...kdyz to vidim, nemuzu to tam nechat lezet, ono by me to samozrejme dohnalo...ale asi bych chtela nekdy vzit knizku, nebo treba cokoli prpste jen pro sebe na odpocinek. Asi jsem trochu sobecek nebo nevim...ale zavrena už jsem vlastne s menšími pauzami rok...
@elis101 A jak ti spi pres den? Mne treba spi po obede 3 hodiny a to mam cas jen pro sebe. Ze zasady v tu dobu neuklizim, nevarim, proste mam leharo. Takze cvicim, koukam na filmy, ctu si. Nebo si dam vanu. Kdyz hlida muz, treba o vikendu, tak taky nedelam nic pro domacnost. Mozna jsem taky sobecek 😂 Ale kdy jindy si udelat cas na sebe? 🤷♀️
@makovice88 no právě že od začátku nespí. Když jsme si ji přivezli z porodnice jela od peti rano do osmi večer a usnula jen v kočárku, to bylo fakt asi nejvetsi peklo v mym životě...asi i v manzelovo, i kdyz ten s ni pres den nebyl, byl v praci. V pul roce se to zlepsilo a ted je to tak, ze vstava pred sestou a jede do obeda, pak vetsinou usne a da hodinku, nekdy vic a to slavim... kdyz neusne, musim s ni do kocarku, kde usne a pak jde spat kolem osme. Takze toho casu moc neni a den je dlooouhy....
@elis101 Mám taky 13 měsíční, první dítě, cítím to podobně jak ty. Chodila jsem od září na plavčo, dvakrát nám ho přerušili a ani jsme nestihly dochodit těch 10 lekcí. Kroužek pro děti od 1 roku a rodiče (pohybovky, zpívánky..) taky ani nezačal. Mám hodně kamarádek s podobně starýma dětma, bohužel jsem je viděla jen v létě, když byla zdravotní situace ok. Když se chceme vidět s rodinou, jdeme raději všichni preventivně na test. V práci jsem se byla podívat jen jednou, nechci riskovat a beztak je tam 90lidí na homeoffice. Dcera je hodně společenská, užívá si návštěvy, nevadí jí nové prostředí, ale holt musíme se pohybovat v mantinelech, které nám korona situace dovolí. Dny doma se mi někdy vlečou, moc mě neužije na nějaký říkanky nebo vymýšlení her, spíš se snažím dceru zapojit do každodenních činností jako vaření, vyndávání pračky, podává mi kolíčky na prádlo, baví jí "zametat" smetáčkem, zapíná rádio, televizi... Chodíme ven na procházky, s kočárkem i s nosítkem. I přes všechna omezení pro mě byl loňský rok nejkrásnější ze všech, je úžasný sledovat pokroky, který děti dělají. Myslím, že tady těm maličkým je nějaká korona ukradená, je to problém nás maminek, že jsme měly o mateřské trošku jiné představy a asi z toho pramení to zklamání, že ty představy se nenaplnily.