Důslednost ve výchově a nastavení hranic.

@palacinka_marmeladova tak to urcite delas dobre.

@svntvt Prosimtě,kdybys viděla co před rokem dělal za scény kvůli mikině 🤣🤣🤣🤣🤣 Myslela jsem,že z něj zešílím.Jak si měl vzít mikinu řval,řval,řval.Několikrát jsem mu ji vzteky servala ať si pro mě za mě třeba zmrzne 😂 Pak začala zima a nějak ho to přešlo.To stejný s botama.Jediný boty,který připadaly v úvahu byly holinky.Buď to,nebo bosky.No,moje nervy 😂

@svntvt Dělej to dál, výsledky nebudou hned, ale budou. Ono je to teď podle mě hodně ovlivněné i tvým těhotenstvím. Aspoň já sama těhotná reaguji úplně jinak, než normálně. Jsem mnohem napruženější, už z principu otrávená, nemám náladu se s ní dohadovat, chci, aby to všechno klapalo a strašně rychle mě vykolejí, když to tak není. Děti to cítí a zrcadlí to, to máme taky vyzkoušené. Jako nejtěžší práce na výchově dětí mi zatím přijde práce s mojí vlastní hlavou a emocemi. Tak se drž, ono si to sedne 😉

Holky vsem dekuji za reakce, spoustu z toho co pisete delam, tak aspon vim, ze to delam spravne, potvrzeni se vzdy hodi 😂 Dekuji za tipy a nektere u me i aplikovatelne drobnosti, ktere muzu zmenit a diky tomu stat vic nohama na pevne zemi a vic si tak verit. Nektere veci mi fakt nejdou a jsem v to.pak jak slon v porcelanu, tak mozna muzu zkusit mistoroho neco jiného, co mi bude vic prirozene. Prave taky znam z okoli jednu holcicku, kterou mam moc rada, ale jejiz maminka podle me tu nevychovu moc nepochopila ackoliv ji aplikuje a tim padem i vysledky jsou dost bida... tohle jsem prave nechtela, tak se snazim byt dusledna,ale je pravda, ze nekde mam jeste dost mezery... každopádně vsem diky za nazory na modelovou situaci, zkusim si sepsat ty tipy a nejak to zakomponovat 😂

@madbetka no to se muzu podepsat, hlavne pod tu posledni vetu 😂
Teda predposledni 😆😆😆

Ahoj, nečetla jsem celou diskusi, ale myslím, že dcera byla hodně podobná, tak tvrdohlavý dít ě jsem jen tak neviděla. Lidi co to doma nemají si myslí, že je tak jednoduchý - být důsledná a je to, ale na některé děti to prostě nefunguje. Hlavně v tomhle věku - malá se sekla, že nechce nosit bundu, řekla jsem když si neoblečeš, tak nikam nepůjdem - no nešly jsme. Někdy jsme ale fakt musela, tak jsem jí oblíkla násilím a ona prostě řvala třeba hodinu v kuse. A celou zimu jsme strávily v podstatě doma protože ona si tu bundu prostě oblíkat nechtěla - koupila jsem i jinou, s paw patrol, nic. Já byla úplně nešťastná, připadala jsem si nemožná, neschopná, 2letý dítě se mnou mává, ale nepomohlo nic. A takových situací bylo, těch scén, neustoupila jsem a stejně se nic nezměnilo. Teď kolem 4 let z toho vyrůstá, ale některý děti jsou prostě složitější @svntvt

@svntvt Ty konkrétní příklady jsou ale důležité, protože na nich se dá poradit, co zkusit jinak, a třeba si z toho pak i vyvodíš něco obecně. Ještě mě pár drobností napadlo 🙂
- Nemluv o tom, že něco děláš špatně. Změň pohled. Nemyslím, že něco děláš špatně, špatně by byl ji bít nebo vydírat nebo tak něco. Nic takového neděláš. Jenom to, co děláš, na tu tvoji cácoru nefunguje.
- Zkus se víc zamyslet nad vším, co kritickým momentům předchází. Příklad: vím, že bych měla problém večer děti odtrhnout od televize, tak jim ji ani nepouštím, na televizi se kouká v době, kdy nikam a na nic nespěcháme. Na některé věci děti potřebují víc času, tak s tím v denním plánu rovnou počítám. Když po nich něco potřebuju, řeknu jim to včas, aby měly dost času dodělat, co mají rozdělané. Hodně fungují rituály, děti přesně vědí, co SE dělá a nediskutují o tom, že chtějí něco jiného. Nevím, možná tam nějaký kritický moment najdeš.
- Mně hodně pomáhá Respektovat a BÝT RESPEKTOVÁN. To, že věci funugjí, poznám podle toho, že já se s v těch situacích cítím dobře. Jestli máš pocit, že jsi málo přísná, moc přísná, unavuje tě to, rozčiluje tě to, cokoli, je důvod to změnit. Nezáleží na tom, jaký přístup rodič zvolí, že jde správnou cestou pozná podle toho, že je mu tak s tím dítětem dobře. Jen k tomu najít tu cestu. Naprosto chápu, že oblékat takhle velké dítě násilím je mazec. Přestaň to dělat, hned, prostě už to nedělej. A ono se nějaké řešení najde, uvidíš. Možná tři dny nepůjdete ven, ale řešení se najde. Když se nebudeš rozčilovat, a prostě se s ní zkusíš domluvit, co potřebuje ona a co pomůže jí a co potřebuješ ty a co můžeš a chceš udělat ty, něco vymyslíte. Musíš být ale otevřená tomu, co potřebuje ona. Příklad: dlouhodobě mě štvalo, že můj muž nenosí prádlo do koše na špinavé prádlo, ale nechává ho v koupelně na zemi. Stejně do té šatny jde, aby se oblékl, kdežto já se oblékám ještě než jdu do koupelny, protože pak už na to s dětmi nemám čas, pořád nosím malou, tak nemůžu ještě nosit prádlo, v koupelně to pak překáží... Prosila jsem, zlobila se, vysvětlovala, všechno marno. Pak jsem koupila koš na prádlo do koupelny pod umyvadlo – a problém ze dne na den vyřešen 🙂

@malenka3 dítě bez jedné večeře fakt hladem neumře 😉

@rebe
ja bych to asi resila jinak,nechala bych mu tu hromadku tam a proste mu nevyprala nic co nebude v kosi

Já to docela chápu. Ono to totiž pak vede jen k tomu, že člověk začne křičet. A když křičet nechceš, je jediná možnost se s dítětem domluvit. Moji dceři jsou dva roky a měsíc. A dělám to stejně jako ty. A neřekla bych že se mnou vore. Naopak. Když něco chce ona, taky se se mnou jde domluvit (ano, ve dvou letech mluví ve větách a opravu za mnou přijde a ptá se maminko, když si vezmu botičky půjdeme ven?). Takže já myslím že v určitých mantinelech je takové domlouvání úplně v pořádku. A když mě zrovna zlobí že si ty zatraceny ponožky neoblekne ani na podesáté, tak ji vezmu a obleknu ji je já. Takže když se ti nechce obléknout, tak ji prostě capni a oblékni ty. Nečetla jsem celou diskuzi, tak nevím co už kdo psal.

@svntvt začínali jsme tak, že jsem řekli že to bude takhle než napocitam do tří jinak dostane přes prdel, k čemuž došlo opravdu jen párkrát. Většinou skončíme u dvojky a už jde a udělá to. Ví že když tomu nebude bude něco ,,špatného".

Me dojimaji rady - kdyz se dite nechce oblekat, tak ho vezmu a obleknu ho sama. Haha. A co kdyz temer trilete ma takovou silu, ze ho vztekle temer nepreperu? A kdyz nahodou, tak se zase okamzite svlekne?

@takyjedna tak to je neuvěřitelný silák 😅

@novamamina ani bych nerekla. Moje dcera je stejne stara jako dcera zakladatelky a kdyz ji obcas musim oblict proti jeji vuli, mam co delat. Pak kdyz se to povede, ja zpocena az na zadku, tak ani nevydechnu a obleceni je dole 🤷‍♀️

@zelenaesmolda On to prádlo uklidí, ale vždycky až po pár dnech. Jemu to tam těch pár dní nevadí, mně ano. Tohle řešení mi vyhovuje, v koupelně je uklizeno a já nakonec taky oceňuji, že mám prádlo hned u pračky a nemusím ho nikam nosit.

@svntvt já mám dvouletého syna a taky samozřejmě zkouší svoje hranice ale nikdy se s ním Teda takhle neprdim. Proste jednou řeknu jdeme ven pojď se obléknout a pokud nejde tak ho vezmu a prostě ho i přes jeho odpor a někdy i řvaní obléknu. Jako to by jsme se nikam nedostali takhle spolu rozpravět. Takhle dělám prakticky vše. Nechce jít z hřiště, jednou mu řeknu už jdeme domů je hodně hodin, nereaguje tak ho i přes řev naložim do kočárku např. a jdeme. Chvilku se vzteka a za půl minuty je klid. V tomhle období vzdoru je myslím velmi důležité mít ty hranice a nenechat dítě dělat si co chce, pak to může rychle přerůst v něco co už nezvládnete.

@martulka6188 ale jo, jsou to hadi a kroutí se. Ale pak je právě potřeba ta domluva. Ja nezastavam názor že by se mělo dítě mlátit. Jako jasně, taky občas dostane placanec po zadku. Ale je to podle mě takové srabactvi. Dítě vám věří že mu neublizite, nemůže vám to vrátit... Takze já jsem radši pro domlouvání a vysvětlování. U nás to funguje nejlíp. Vysvětlení proč. "musíš si vzít bundu, protože venku už je zima a bříško by bylo studené a pak by mělo rýmu". Taky na to pokaždé nemám nervy, ale fakt je to nejlepší

@rebe
takze win win situation,to je super

@lucka1606 on ještě někdo počítá do 3? 🤔 To jsou výchovné postupy min 35 let zpět 😇

@novamamina mne to vysvetlovat nemusis, ja se radim taky k "domlouvacum" (ten vyraz berte s nadsazkou) a fyzicke tresty pro me nejsou resenim a nepouzivam je. Nekdy, vyjimecne ale neni zbyti a musim ji oblict nasilim - kdyz jdeme nekam na cas. A je fakt, ze jsem z toho pak spatna a je to pro me na urovni toho placnuti. Nastesti se to zatim stalo asi jen dvakrat a doufam, ze se mi podari tomu do budoucna predchazet.

Nečetla jsem vše,je to hodně odpovědí...Ale za mě - nemyslím si, že děláš něco špatně. Taková ta zastaralá výchova typu " Seš malá a nerozumíš tomu a budeš mě poslouchat, protože jsem to prostě řekla a protože já jsem velká...",už v dnešním světě moc neobstojí (díky Bohu). Já to nesnášela a nevidím důvod dělat to stejné mým dětem. Myslím, že to děláš dobře. O tom je domluva, kompromis, o tom je to partactvi. A za tím si stojím.

Zachytila jsem, že o čůrání asi tak úplně nejde, protože tam bych řekla, že je to celé jiné.
Mám dceru v podobném věku, ve dne bez plinek, ale občas potřebuje něco jiného dělat a prostě... Na čůrání není čas. Takže se i nehoda kvůli tomu stala. Tady se ale nesnázim tlačit.

V jinych věcech mi drobný ústupek nepřijde špatný. Ale záleží v cem. Jsou věci, kdy nikdy nepovolim - cteni u jidla nebo jidlo u tv, necistit zuby nebo neuklizet hračky apod. Musí si k tomu ale vzít hračku? Ok.
Ustupuji tam, kde se po vlastním zamyšlení dostanu k názoru, že o nic nejde, dcera není robot a to, co jí dovolim, nezmění tolik můj hlavní plán. Chci dát dceři najevo, že o jejich požadavcích přemýšlím a pokud je to možné, tak je beru.

@zelenaesmolda Právě že jo, a vždycky, když na ten koš koukám, tak se musím smát, jak jednoduché řešení mělo něco, kvůli čemu jsem se tolikrát vztekala.

@rebe tak to je super 🙂

@klea81 Vidíte a přesto stále fungují

já mám holky o 4 měsíce starší než ty a až dneska s jistotou jdou a čůraj na nočník. Ještě před měsícem si jedna zásadně nesvlíkala spodek, takže věčně počůraná. Já jsem to tentokrát vůbec nehrotila, od roku a půl jsem je občas na ten nočník posadila jenom aby věděly, že taková věc existuje, neplánovala jsem žádný odplenkování, protože vím, že přijde den, kdy jim samotným to začne vadit. U vás je trochu nevýhoda toho, že od dáváte děcka od 2 - 3 let do školek a tam se hrotí kvůli plenám a umět se sám vyčůrat apod. To u nás nehrozí, my máme ze zákona od 5 let. To už jsou děcka tak samostatné, že tyhle otázky už fakt nikdo neřeší 🙂))) Ale jestli to jenom trochu jde a neleze ti to nijak významně na nervy, tak způsob tvojí dohody s děckem se mi zdá oukej. Nevidím na tom nic špatnýho. Vždyť děcko není stroj, kterej musí plnit všechny tvoje "příkazy". Vím, že existuje v tomhle věku hodně tenká hranice mezi vysíráním a ochotou se dohodnout 🙂)) ale když tě netlačí čas - školka, nebo cokoliv jinýho, je to ok

@lucka1606 fungují? A že je teda tolik nezvladatelnych děti a vyhorelych matek.

Když prostě potřebuji, aby něco syn udělal, dělá pičky, nechce, vymlouvá se,domlouvá, zkouší vše možné...někdy to jde se domluvit ale jindy trvám na svém bez diskuze a musím udělat např. dojít si na záchod, vím, že se mu viditelně chce ale odmítá, tak prostě musí, jinak žádné hraní, pohádky, jidlo nic...dokud nevkoná potřebu a když vidím, že snaží a stejně se mu nechce, zkusím později znova.
Funguje to být fakt důsledná a přísná...nemám to ráda ale je to takové nutné zlo. S některými dětmi je holt těžké pořízení a nic jiného než důslednost na ně neplatí. Mluvím ze své vlastní zkušenosti. Mám dvě malé děti, tak je to kolikrát fakt boj a bude hůř, jak budou růst.

@klea81 Třeba aplikují jiné metody, nebo ty jim snad vidíš do obýváku a do duše? Nebo je třeba každé dítě jiné a na některé tyhle staré osvědčené metody platí a na jiné ne? Nevím, proč se neustále předhání všichni a vymýšlí nové metody a ty staré bez vyzkoušení šmahem zamítnou. Prostě staré=špatné?