Jak na hysterické záchvaty 2leté dcerky?
Ahoj holky,
jdu se k Vam poradit, protože už začínám být zoufalá. Máme 2 a čtvrt starou holčičku a k tomu 6m synka. Dcerka byla vždycky takové sluníčko, hodna, moc nebrecela, na všem se s ní dalo v pohodě domluvit. Před 2 tydny jsme se přestěhovali a zacalo nám peklo. Cokoliv se stane, spustí hodinový hysterický pláč. Spouštěcem je jakákoliv blbost - výlity hrnek, upadla paprika, přepnutí pohádky, upozornění na něco. Za žádnou tuhle věc jsme ji nikdy nehubovali ani nezvysovali hlas. Prostě se to sebralo/utrelo nebo vysvětlilo. Maximálně okomentovalo, ať si příště dá pozor. Teď už ani nemusíme nic říkat a už spousti. Na uklidnění nezabírá nic - obejmout/pomazlit, odvést pozornost, změnit činnost.
Včera jsem to už po pátém hysteraku nevydržela a odvedla jsem ji do pokoje, ať se vzteka tam (Prostě jsem jenom člověk☹ ). Po půl hodině tam usnula pod peřinou v postýlce.
Podle doktorky (byli jsme se synem na 6m prohlidce) je to tou změnou a chce to čas, prý se to srovná samo. Ale jak to do té doby vydržet? Přeci nejde ji nechat všechno projít jenom proto, aby byl doma klid. Teď ráno skoro kopla malého do hlavičky (ležel na podložce na zemi). Dala jsem ji v klidu nohy na stranu a řekla jsem ji, ať si dá pozor, že by malému mohla něco udělat a zase řev ☹
Vím, že to chce čas, ale nemáte některá radu, jak ji ještě pomocí? Já už si připadám, jak neschopná matka a za chvíli mě asi odvezou ☹
vysvětlilo.
Sešlo se toho hodně, nový sourozenec, nové bydlení, náročné období... Mám stejně starého syna, taky se umí naprosto brutálně vzteknout, mám pocit, že horší je to při únavě, hladu, jiném dysokomfortu. U těch "blbostí," typu že něco spadlo a vylilo se, smazal se obrázek atd. se snažím fakt mu říct, že chápu, že ho to mrzí, pojmenovat co se stalo - např. Jsi smutný, protože se ti vylil čaj? Chtěl by sis nalít nový nebo to mám udělat já? Samozřejmě se vzteká i tak, ale je to méně intenzivní než když manžel mu řekne, že se nic nestalo nebo ať se nevzteká (protože pro něj se zjevně stalo). Ale co se týče násilí (u nás je to plácání a tahání koček a začal někdy ve vzteku zkoušet plácat i nás), tak to jsem fakt přísná a tam je to NE a zvýšení hlasu a větší razance odmítnutí, aby bylo jasné, že tohle je fakt blbě. Prostě lpím jen na tom důležitém a ty ostatní věci nechávám pro obecný klid trochu plavat, aby mi úplně nehráblo.
Máš to teď určitě náročný. Miminko a batole ve vzdoru. Drsný kombo. Chování tvé dcerky je úplně v pořádku a je to bezne.
Mě pomáhá vyjádření pochopení, proč je vztkelý, popis, proč se zlobí. Je zvláštní, že tohle jsem se teda musela naučit. Mám to načtený, a začala jsem to používat i v komunikaci s manželem. A spoustu frustrujicich situaci si umíme lépe spolu vykomunikovat. A agresi přesměrováváme. Třeba do něčeho vrazí a bolí ho to. Tak uděláme “TYTYTY třeba stolu, skříni, podlaze” 🤣 Jeden čas mě kopal. Tak sem ho zastavila, řekla nezůčastnene, že do lidi nekopeme, ale můžeme kopat do balonu, nebo do polštáře. Když bouchá, tak zase motóně: “ne, my lidi nemlatime” A v blízkosti najdu předmět, který muže zmlatit :D Nechci zatím, aby svoje projevy potlačoval, to mi přijde ještě brzo, jen je nasměruju trochu jinam, aby se vybil, když to ohrožuje jeho nebo ty druhé. Ale třeba pištět, dupat, lehnout si na zem klidně může. Kdekoliv a kdykoliv, což je prdel hlavně na veřejnosti. :D
@95newmommy2020 pěkný přístup, snažím se o totéž. Mohu vědět kde bereš informace? A já se to taky učím protože mě uměli dát jen na zadek a nebo odvézt do toho pokoje 😪 takže se ve vypjatých situacích samozřejmě startují vzorce.
@darinka84 Četla jsem pár vzdělávacích knih, jako Aha rodičovství, bezpodminecne rodičovství, pak teorii typu. Ta je za mě asi nejlepší. Díl o dětech i o matkách. On se v tom člověk fakt najde a pochopí se. Mám webinare z nevychovy, ale to mě nebavilo už poslouchat, hrozne dlouhý. Ono to je furt dokola, tam bohate stačí ty články na blogu. Vychází to z respektovat a být respektován prakticky všechno. Osobně se mi ještě líbil koncept Lineho rodiče. Tam hodně souznim s tím, že je důležité myslet i na svoje pohodlí. Není potřeba dělat furt program , a stačí mít málo hraček. Ideálně nepodléhat komerčním must have. Venku nechat lítat a neřešit špínu atd. Pak ještě Milan studnicka. Ten mi pomáhá chápat víc ten klucici mozek, což jde úplně mimo mé hodně výrazné ženské já.
Jinak tahle vychova nás proste poznamenala, a je pro nás povetsinou těžký mluvit o negativních emocich. Protože to bylo těžce nežádoucí. Jenže to potlačování vede k tomu, že se tlakujeme jak papiňák. A ta para musí ven, a tak není vůbec špatný ten polštář rozkopat, nebo se pořádně nasrat na ten pitomej stůl a seřvat ho. 😃
@95newmommy2020 díky.. Milana hltam, nevychovu ještě bezdetna. To jsem asi měla spíše jako terapii pro sebe.. Ty knížky teorie typů neznám.. To si přečtu..
@darinka84 to je skvělý. Je to teda trochu složitější. Chce to mít na to fakt klid, ale jako zatím nejvíc osobní literatura. Která pracuje s tím, že každý je tak nějak jiný a potřebuje jiný přístup a přitom je to v pořádku. To ostatní je spis univerzální a tu individualitu rodiče moc nevnímá.
@aaaa15 Zkus ji nenechávat samotnou, pro ni jsou ty emoce taky náročné, ale být s ní, mně v tomto pomohla Nevýchova. U nás to začalo před 3. rokem, taky jsem nevěděla, ale teď lepší a ptám se, chceš být sama nebo se mnou. Chce mě a často mě nakonec obejme a zklidní se, ale před necelým rokem to byl mazec. Držím palce!
@95newmommy2020 Taky jsem zažila, kdy se vztekala, velká scéna na veřejnosti, byla jsem u ní, chápala ji a počkala, až to přejde. Dvě postarší dámy kroutili hlavou kousek od nás. 🤣
Naprosto souhlasím, co píšeš, emoce musí ven, i ta komunikace popsat stav a a co se děje, nepotlačovat.
@lennus Mě to třeba trochu i baví. Si říkám, že příležitost, kdy mě každý sleduje, ukázat správnou cestu. 😁 Ale jak říkáš no, ne každý to tak vidí.
Jde do období vzdoru, prostě prosazuje se, do toho stěhování, vánoce. Rada je jen vydržet, neustupovat v důležitých věcech, dat jí možnost vybrat si (třeba, ktery si vezmi tricko). To odvedeni neni nic spatneho.