Jak přistupovat k dítěti s otázkami genderové identity?
Ahoj, budu ráda za sdílení vlastních zkušeností či vědomostí, ale klidně i za nějaký osobní postoj 🙂
Mám 4 děti. Holka skoro 8, kluk 6, kluk 4, holka mimčo. Mladší z kluků je ale ,,jiný", fakt kam mi sahá paměť. Nikdy neměl žádnou takovou tu vysloveně klučičí zálibu, absolutně ho to nezajímá. Šikovný je výtvarně, baví ho tancovat. Puzzle skládá nejraději s princeznama, na obrázcích co maluje jsou většinou třeba srdíčka s obličejem a podobné motivy. Preferuje růžovou, třpytky, všechno tohle. Velice řeší módu, účesy (přičemž já se třeba ani nemaluju a nejstarší dcera je taková běžná holka... oblečení kupujeme minimálně a spíš to chceme mít z krku, než se tím dlouze zabývat, takže fakt ani nemá moc koho napodobovat). Separovaně by nic z toho nebylo nijak zvláštní, ale na něm není klučičího fakt vůbec nic. A hlavně - růžové šaty nechce nosit proto, že se mu líbí růžová barva nebo jak se točí sukně, ale protože růžové šaty jsou holčičí. Má i dost nápadnou řeč těla, způsob mluvení, pohyb třeba rukama, chůzi- vypadá to přesně tak, jako když spojíte všechna klišé dohromady a předvedete ,,jakože gaye, hahaha".
Nechávala jsem to plynout, nalakované nehty dávno neřeším, občas si vzal do školky nějaké šatičky na hraní, doma si bral sukýnky na tancování. Na ven to většinou nějak zahraju do outu a nabídnu třeba ,,roztomilé červené kraťásky", ale šaty po ségře už měl taky xkrát. Nějakou dobu jsem se trochu cukala, než mi došlo, že to fakt není rozmar, ale má opravdu brutální argumentaci 🙂) , takže těžko odmítat, a ani vlastně není důvod.
Nikdy jsem se ho přímo nevyptávala, trochu jsem se bála, abych ho přehnanou iniciativou nějak nechtěně nenatlačila do špatné škatulky a nehledal se o to déle, snad mi rozumíte. Ať se hledá, a brzo najde, ale pokud možno sám. Správně. A cítím, že je to teď pro něj čím dál tím větší téma. Dneska mi za vydatného červenání říkal (sám od sebe), že by chtěl, aby si všichni mysleli, že je holka. Na otázku ,,proč není holka?" jsem opatrně odpověděla, že má pindík. A prý že bude dělat, že ho nemá.
Má někdo doma takové dítko? Nebo byl někdo z vás takovým dítětem? Pojďme pokecat. Nepotřebuju se se situací nijak srovnávat, není na ní nic, co by mi vadilo, spíš trochu tápu, jak to teď uchopit, abych nějak neubližovala dítěti. Mám dojem, že jsme se z nějakého rozpustilého šatičkování posunuli o dost dál a že dosavadní pohodlná linka ,,XXX je chlapeček, ale má rád všechny holčičí věci" přestává vyhovovat. Možná nastal čas do toho trochu říznout. Probrat to s nějakým odborníkem? Ale jakým vlastně?
Napište mi cokoliv k tématu...
@lichozroutsudy Respektuju to, i když s tím nesouhlasím. Každý má právo souhlasit/nesouhlasit.
@odula ano, však na této vlně jedeme doteď, i to sama píšu. Že prostě má rád holčičí věci, ale nikdy jsme nezpochybňovali, že je kluk. Nechci mu nic podsouvat, v žádném případě. Má-li to být jinak, a eventualita to asi je, tak ať si na to přijde určitě sám. Doteď jsem neměla úplně potřebu se v tom patlat, ale když už se sám bez jakéhokoliv dotazování explicitně vyjadřuje, že chce být považován za holku, dělat že nemá pindík a tak dále, nevím úplně, jak s tím naložit, jak nejlépe reagovat. Bagatelizovat to nechci, pro něj to prostě je téma. Jinak jsem ten poslední člověk na světě který touží navštěvovat nějaké odborníky a vyrábět si problém k řešení a pěstovat si ho. To vůbec. Jsem úplný opak, odjakživa takový intuitivní rodič který nikde nic nesleduje a nečte (nevýchovu, monte, co já vím) a jede si svoje, na současná měřítka jsem asi i tvrdší, ale v zásadě nám ta početná rodina myslím funguje dobře (i když jsou taky situace, na který nejsem pyšná). Ale tady tápu a trochu se bojím, abych něco zbytečně nepodělala nějakým nevhodným ,,uchopením" situace, to je pro mne tenký led.
@anetka1701 ano, souhlasím s každým slovem. Nechci vyvíjet nějakou iniciativu, ať se hledá sám. Spíš mi jde o to jak to uchopit - třeba ty jeho otázky, popř. kdyby se vyskytly nějaké kecy v okolí (nevyskytují - klepu...). ,,Tahat po psychiatrech" bych chtěla určitě primárně sebe, abych získala určitou jistotu/další pohled v tom, jak v některých situacích reagovat.
@klokanka31 tvrdit ze NECO TAKOVEHO TADY DRIV NEBYLO je neznalost historie. Uz z dob antickeho rima jsou jasne deklarovane pripady homosexuality, o homosexualite uz hovori i Chamurapiho zakonik. Cisař Nero dokonce uzavrel snatek s muzem. o homosexualite se zminuje i Aristoteles. Rika ti neco Ilias a Odyssea? Dalsi zdroj..
Homosexuality je i plny stredovek, nemusime chodit do ciziny, Karel IV uzakonil homosexualitu trestat..(14stol.)
V roce 1791 (!) francie prestala povazovat homosexualitu za zlocin..Co takovy Voltaire? Nebo Markyz de Sade?
Byron?
Oscar Wilde?
Vsechno prokazatelni gayove...
Naopak, vse tu bylo, gayove, jejich diskriminace a odsuzujici tupci. Nic noveho pod sluncem ❤️
@muhehehe ja treba bych byla i pro vzit syna k psychologovi ze by treba objevil co je za tim jeho chovanim. Jestli je tam nejaky blok, strach, uzkost, nebo fakt se mu to jen libi. Neprijde mi nic divneho na tom vzit dite k psychologovi. Je to doktor jako kazdej jinej. Se zarostlym nehtem taky jdeme k doktorovi a nebereme to jako tabu. Tak v cem je to jine kdyz se chces poradit s doktorem jestli jako rodic delas vse co muzes v teto oblasti.
Kdyz to reknu asi blbe, tak resis, jestli tvoje dite neni "jine" ale zaroven ho nechces brat k psychologovi aby si nemyslelo ze je divné a ze je s nim neco v neporadku. To je prece paradox 🙂
K psychologovi nemusis jit pro nalepku ditete, jestli je takovy nebo onaký. dobry psycholog spis nasmeruje jak s danou situaci v rodine pracovat tak aby vsem bylo co nejlepe ( to muze zahrnovat i treba poskytnuti nastroju jak se vyrovnavat s reakcema v okoli)
Díky holky. Klidně pokračujte, je to příjemná diskuze. Jen doplním/zdůrazním pár věcí
- je to čtyřleté dítě. Chytré, s hodně slušným vyjadřováním. Ale prostě malé dítě, takže těžko nějak ,,semleté dobou a už neví coby". Číst neumí a doma neresime tato témata, komunita LGBT je nám (v tom dobrém slova smyslu) jedno
- kdyby šlo jen o zálibu v dívčích činnostech/oblečení, absolutně nad tím mávnu rukou. Dřív bych řekla, že čtyřleťák nějaký gender fakt ani nezvládne řešit. Jak tu někdo psal, tak prostě líbí/nelíbí. Ale u nás to není líbí/nelíbí. On nosí věci/dělá činnosti, prostě protože jsou holčičí.
Nebo třeba - vzala jsem teď nedávno od jedné paní dvě bazarová trika taková ta koupací, protože se oba naši kluci fakt strašně brutálně spálili, tak abychom té kůži nedávali nějakou dobu u vody takový čoud. Starší syn vůbec nekoukal jak to triko vypadá nebo od koho je nebo cokoliv, vytrhl mi ho, nasoukal se do něj a ,,jéé, můžeme se jít koupat, nespálí se mi ty ramena!". A mladší řešil po kom ta trika jsou, jestli po klukách nebo po holkách. Tak po pravdě říkám ,,po klukovi a holce", ale obě trika modrý total chlapecký. A on strašně řešil který z nich je teda po té holce, které je holčičí? Povídám, že po holce je asi to menší, takže ho taky popadl s tím, že ,,mám holčičí triko!" a děsně šťastnej kdykoliv ho obleče. Vzhled úplně na vedlejší koleji, prostě modrý triko z plavkoviny; že to bude dobrý na ta oloupaná ramena a můžeme k vodě, to taky úplně šumák. Ale je po holčičce 🙂
A nakonec pro info, protože tohle se tady tou diskuzí tak nějak pořád prolínalo - okolí to vnímá. A bere 🙏 . Což je úleva. učitelky ve školce ochotně půjčí nějaké karnevalové šaty, udělají malé culíčky. Neptají se, neřeší. Zlatý hřeb byl růžový copánek z vlny připnutý sponkou, který mu udělala paní učitelka, to bylo velké nadšení. Děti konstatují, že ,,XXX chce mít všechno jako holka", ale taky neřeší, rodiče taky podle všeho ne. Jen dvakrát jsem se setkala s tím, že mi někdo z rodičů řekl, že je super, že mu ty šatičky nezakazuju, negativního jsem nezaznamenala nic (ale byla bych s tím dost rychle hotová, jen by mi dělalo starosti, aby to ,,neprosakovalo" k dítěti). Má ve školce kamarády i kamarádky, není nějak stranou, spíš oblíbené dítě. A to jsme z vesnice. S kamarády i kamarádkami se tedy setkává i mimo školku, s holkama raději. celkem zdatně se mu daří hrát si i s kamarádkama své bezmála osmileté sestry, úplně je miluje. Druhý syn je ještě sociálně průbojnější, kamarády kluky máme na zahradě pořád nějaké, mladšího mezi sebou klidně berou, ale ten prostě dá vždycky přednost holkám, pokud to jde. Starší brácha se mu taky nijak nesměje. Taky jen konstatuje, takže teď na dovolené jsem šla do kolen, když někde na hřišti představoval naši rodinu a říkal ,,tohle je ségra XXX, a támhle je brácha XXX, ale on chce být holka". Vnímá to prostě široké okolí i jinak vcelku natvrdlý bratr 🙂), ale nikdo se neposmívá. Takže mladej když si vyrazí v sukýnce, prostě je nadšenej a zatím mu nepřichází na mysl, že by se měl za to stydět, protože žádnou špatnou zkušenost nikdy neudělal, děti byly vždycky pouze věcné (jé, ty máš namalovaný nehty jako holka). Ale pokud ho to nepustí, tak to dřív nebo později přijde, že mu to dá někdo sežrat, a i tam to budu muset nějak šetrně odkomunikovávat. i tohle mne přimělo k založení diskuze.
@muhehehe jeste me napadlo - deti vseobecne jsou velmi velmi vnimave na vibrace od okoli..jestli treba nevycitil, ze i pres vsechnu podporu od vas to s vami tak nejak trochu cloumá a tak ho to bavi vlastne uz proto, ze to vyvolava nejakou reakci u okoli. Ze je tim vic videt, ze se mu tim dostava vetsi pozornosti..Na takove te mimovedome urovni, ze ho bavi, ze je tim jedinecny. Zvlast pri tolika detech v rodine mi to prijde taky jedna z moznosti k zamysleni..
@budouci_maminka díky za tenhle pohled. Poctivě jsem se nad tím zamýšlela. Do určité míry by to tak mohlo teoreticky být - ale za mne spíš jen že to třeba někdy moc hrotí. Ale ta podstata tam je podle mne sama od sebe, protože my (manžel k tomu přistupuje stejně) jsme tomu ze začátku právě žádnou pozornost nedopřávali. Když jsme se ptali, co chce ke třetím narozeninám, tak několik měsíců opakoval, že růžovou kytičku do vázičky. Tak ji prostě dostal aby měl radost, s nikým jsem nikde neřešila ,,představ si, co chtěl!", tak samo pak vánoce, kdy šíleně chtěl sadu malovátek takovou tu dětskou. Tomu jsme se s chlapem zasmáli soukromě, ale naznali jsme, že se alespoň nebude v líčidlech rýpat starší ségře, tak jsme mu to prostě koupili, tedy Ježíšek koupil a dále nekomentoval :D Že tahá ségře sukýnky nám taky bylo fuk, viděl to u ní, tak taky tancoval v sukýnce.. v zimě punčochy po ségře s elsou, no a, však se to aspoň unosí... Ty nosil i starší syn, ale proto, že on úplně ignoruje co má na sobě, prostě jde se v zimě ven, beru punčochy, jedno jaký. Zatímco
mladší vždycky pečlivě vyhledal holčičí. Bylo mi to jedno, prostě strašně dlouho bych řekla, že jsme tomu žádnou pozornost vlastně nevěnovali. Že teď vehementně loudí šaty, kdykoliv jdeme kolem nějakého obchodu, to jo, to si myslím, že klidně může být nějaké volání po pozornosti. Ale jsem vcelku přesvědčená, že to navazuje na něco, co je mu vlastní, jen to třeba zbytečně přehání. Každopádně tohle je pohled který stojí za to mít na paměti, z tohoto úhlu jsem nad tím doteď nepřemýšlela.
@muhehehe tak ono to opravdu muze mit vice vrstev. Ale myslim, ze bez toho, aniz by jsi to podrobne probrala na nejakem sezeni, to vzdy zustane v rovine odhadu a doměnek..
@budouci_maminka jistě, já to tady určitě neplánuju rozklíčovat, je to jen takový brainstorming, pokec. ale říkala jsem si, že tu třeba potkám někoho s podobnou zkušeností.
@budouci_maminka ještě se vrátím k těm vibracím okolí, jak zminujes - tohle mne párkrát napadlo u gayů. Na někom to člověk nepozná, ale někdo má prostě taková ta specifická gesta rukama, intonaci, takovou tu afektovanou melodií hlasu, všechno to, co je pak vděčným terčem vtipů. To jsem si říkala x-krát, jestli to tak prostě ten člověk má ,,od přírody", nebo si vysloveně užívá svou jinakost/maskuje nejistotu, a všechna ta gesta i mluvu přepaluje (ať už naprosto vědomě, nebo v určité reakci). U nás si myslím, že takto by to být mohlo. Že je jiný z podstaty, ale trochu si na té jinakosti začíná ,,ujíždět" a chvílema je to exhibice, takže mne to vlastně i trochu dokoplo to začít ,,řešit".
@klokanka31 obezlička
@muhehehe anebo proste jen miluje a obdivuje starsi segru. U nas to probehlo taky, ale bylo to otazka max.treba pul roku kolem 3 ler. Malej kluk doma z 90procent jen se segrou a s mamou(u nas) nosil segry sukne parkrat i di skolky aby proste byl jako ona. Mluvil blve, ale jak to jeste ne7mel rak o sobe v zenskym rode. Bylo to jen kratkr vyvojove obdobi.... mluvi blve furt ovr ale ma fakt stesti... nikdo to neresi ani v puberte
@muhehehe je fakt ze zadne detske gaye neznam takze ta uvaha, jak ty typicka gesta vznikaji, a co je jejich spoustecem, je zajimava otazka. Jestli je to okoukane, schvalne prehanene nebo je to presne soucast potreby (jako treba nejaký tik).
@konidana oni maji ale 4 deti a z toho 2 kluky. Tam to je to malo pravdepodobne ze by chovani spoustelo jen laska jedne k sester. Muj syn taky mluvil v zenskem rode protoze doma ode mne a od sestry casto zensky rod slychal, ale tady to neni jen o mluvě nebo pouhem opiceni po sestre, tady uz bere schvalne sminky i obleceni pro holky a schvalne si je vybira, zacina to byt soucast jeho identifikace.
Takze proto se zamyslim, jestli to tak chce, protoze se mu to opravdu tak moc libi, nebo tim chce na sebe upozornit protoze vi ze si tim ziska vic pozornosti nez kdyby rekl ze si chce oblect triko s batmanem
@muhehehe Jen chci říct, po tom co se tu strhlo za brutální debatu. Podle mě to jak to děláte, tak to děláte absolutně perfektně ❤i kdyby z toho nakonec vyrostl, nebo ba naopak se potvrdilo že chce být opravdu holka. Má maminku a zřejmě podle toho co čtu i tatínka na správným místě 🥰 A zatím i okolí, což je hrozně super a fandím Vám!
@budouci_maminka já myslím že obojí je možné. prostě se mu to líbí. Na škole jsme na střední i na vš měli v ročníku minimálně jednoho kluka, který kamarádil převážně jen s holkama, kluci ho nebrali. Prostě to tak občas je. Nejen holky mají klučičí zájmy a oblíkají se jako kluci (to moc lidi neřeší, protože holka je přece snese cokoli, je obojetná) a rozumí si s kamarádama klukama. Ale u kluka to je najednou problém? Když má holčičí zájmy a rozumí si s holkama? Chce nosit hezké věci? Vždyt to je vlastně stejné... A takových "klučičích" holek a žen je plno. Včetně mne. Do holky jsem se začla stylizovat až kolem čtyřicítky, po třicítce určitě. Oblečením. Občas. Takové vyloženě holčičí zájmy nebudu mít asi nikdy😅. Proč by prostě nemohli být i "holčičí" kluci?
@muhehehe ještě jsem chtěla doplnit, že když má podporu v rodině, a dostatečné zdravé sebevědomí, tak se pravděpodobně obětí posměšků nestane. Nebo posměšek možná někdo zkusí, ale bude odpálen a konec. Šikana zas až tak pak nehrozí. Prostě bude jiný a dokáže si to obhájit. Stejně jako to má náš syn - blbě mluví a ve 14 letech čte na úrovni prvňáka. Spíš nečte vůbec. Ale nemá s tím problém, protože je dobrý zas v něčem jiném (matematické uvažování, manuálně šikovný a pohybově nadaný - ovšem vyjma grafomotoriky😂😅) a tak se to vyrovnává. Řeší s lidma svoje zájmy, a tak lidi nemají šanci řešit jeho nedostatky🙂
@muhehehe s manzelem jste uzasni, jak se s synovi stavite. Deti neresi, jestli je kamarad zeleny, modry, puntikaty nebo nosi sukynku. Berou se takovi jaci jsou. Jinakost zduzarnuji jen dospeli. Je fajn, ze kolem sebe mate respektujici prostredi a syn se muze bez obav projevit. Kdysi jsem videla serial I'm Jess. Byl o klukovi, ktery od doby co si rodice pamatovali o sobe mluvil jako o devceti. V serialu vystupovala uz plne jako holka, dostavala blokatory testosteronu a myslim si, ze chodila k psychologovi. Nikdo z okoli to neresil a kdo nevedel, ze je geneticky kluk to nepoznal. Bylo zajimave slyset, jak se jako dospivajici vyrovnava s tlakem a s identitou.
@orangutan123 "co se tu strhlo za brutální debatu...."...tyjo, mne to prijemne prekvapilo, vem si, ze az na jeden pripad s tim nikdo prakticky nema problem. 👍
@marge_s i tak to bylo záživné ale 😀 ale taky mě to hodně mile překvapilo 😊
@muhehehe já bych s ním mluvila o lidské rozmanitosti. Někdo se narodí s pindíkem, někdo s pipinou. Někdo má černé vlasy, někdo modré oči, někdo tmavou barvu kůže, někdo kudrnaté vlasy. Není to ale důležité jak se kdo narodil, důležité je, že jsme každý jedinečný a každý máme nekonečný způsob možností a svobody v tom, co chceme dělat. Na pindíkovi bych hledala výhody-může čůrat ve stoje a prostě bych pokračovala v tom, jak to děláte - protože to děláte dobře.
@miryp Z fb se stala hrozná žumpa, chodím tam minimálně.
@klokanka31 Podle mě třeba na MK není větší 🐔 než Ty. A to se projevuje fakt v každé diskuzi tady. Je to jako syndrom, fakt snad dignóza. A jsem ráda, že takového člověka jako Ty neznám osobně a především, že nejsi moje matka a ani žádná přibuzná. Uf! Jako kdyby čtyřletý dítě “mělo čas přemýšlet o tom, že by chtěl, aby si lidi mysleli, že je holka”. Ty jsi fakt mimóza. 😅 Jedna z největších tady a pozoruju to fakt už dlouhodobě.
Autorko, obdivuju Tvůj přístup a kluk má štěstí, že má v Tobě oporu. Za sebe bych to řešila s odborníkem, čtyrleťák už má svou autonomii a identita je zjevně na cestě, na jaké je. Jsi skvělá. Fakt. Mám podobné rodiče, jako jsi Ty a jsem vděčná každý den, protože pochopení v této oblasti týkající se různých transsexuálních nebo homosexuálních věcí (tím, neříkám, že takový Tvůj malý je), je velmi důležitá. Děti bez podpory v této oblasti jsou schopné se i zabít. A jsem moc ráda, že to řešíš takto včas. Jsi jednička. Úplně je mi dobře za kluka. 🙂
@klokanka31 promiň, ale fuj - tvoje názory se v tomto ohledu hodí snad ještě do poloviny 20.stol. a to ještě s hodně velkou toleranci. Můj švagr je gay, žije se svým partnerem v Austrálii. Oba jsou naprosto úžasní, naše děti je miluji a oni miluji naše děti. Když tady byli na Vánoce, bylo úplně vidět, že by oba byli naprosto skvělí rodiče. Dost mě mrzí, že tuto možnost nemají a přitom je plno opuštěných děti.
A v bývalé práci - ano u PCR jsem zažila ženu, která procházela změnou pohlaví na muže. A normálně sloužila/slouzil. jen po dobu přeměny nemohla nosit zbran. A pak prošel znovu psychologickym vyšetřením a světě div se, normálně prošel.
Zkus se zamyslet nad tím, že příroda se prostě někdy splete a přece kvůli tomu nebude nikdo nešťastný.
@muhehehe asi bych zašla k psychologovi- sama. Ještě je malý a nemusí to vůbec nic znamenat. Nebo taky může, ale my ti tady neporadíme. Obrat se spíš na odborníka.
@ilone No a jsem špatný člověk jen kvůli tomu, že mám jiné názory než tyhle moderní kraviny?
@klokanka31 špatný člověk nejsi, jen musíš očekávat, že za tyhle názory prostě dostaneš bídu. A bagatelizace ve formě slov - moderní kraviny, tomu fakt nepomáhá.
@klokanka31 Minimálně jsi omezená a nevzdělaná. Těmi "moderními kravinami" jsi tomu dala korunu.
Částečně v tom popisu vidím našeho syna - vždy miloval růžovou barvu, rád si oblékal šaty a sukně, má líčidla už také podrobil testaci. Rád tančí a maluje, ve školce byl velmi oblíbený u holčiček, protože se rád převlékal za princezny a rád si hrál s panenkami. Jako dárky chtěl vždy panenky, Lego Friends, kuchyňku, naproti tomu si nikdy neřekl o auto, nějakého filmového hrdinu... Venku si ho navíc s dívkou pletou běžně, protože má velmi jemné rysy v obličeji a nosí dlouhé kudrnaté vlasy.
My doma nerozlišujeme barvy a činnosti na dívčí a chlapecké, ale pokud bych to tedy měla brát z pohledu, jak je to ve společnosti běžnější, tak ve školce inklinoval velmi k těm "dívčím" věcem. Měli jsme asi štěstí na pedagogy, protože to nikdo neřešil a paní učitelky ho nechaly běhat v kostýmech princezen, nechaly ho lepit si dlouhé vlasy z papíru, když si hrál na Lociku, česaly mu vlasy... S odborníkem jsme to neřešili, přišlo nám to příliš brzy s přihlédnutím k faktu, že v tomto věku děti vůbec nerozlišují svět na ženský a mužský a hodnotí věci jen podle kritéria "líbí" a "nelíbí". Navíc pro nás nebylo a není důležité, jakou orientaci bude mít, my ho milujeme přesně takového, jaký je a on sám svou orientaci určitě v tomto věku neřešil.
S nástupem do školy, zejména pak poté, co si tam našel kamaráda, se kterým se potkává i mimo školu, se pomaličku začíná něco měnit a začíná vystrkovat růžky jeho mužská část. Maminka toho spolužáka jako osoba nezúčastněná nám k tomu sdělila, že mezi chováním svého a našeho syna nevidí rozdíl a že si myslí, že měl náš syn dlouhou dobu naší dceru jako modlu a snažil se jí přes ty společné zájmy přiblížit. Uvidíme, jak to u nás jednou dopadne, my jsme připraveni na všechny varianty...
Pokud váš prcek už v tomto věku řeší rozdíl v pohlaví v tom smyslu, že mu pro spokojenost něco přebývá (a není to jen o tom, že jako dívka by mohlo to či ono z pohledu společnosti), pak bych se k odborníkovi objednala, ale sama bez dítěte. Psycholog ti může dát odpovědi na tvé vlastní otázky a může ti dát návod i na to, jak reagovat na otázky syna. Každopádně už teď děláš pro svého syna hodně, když ho přijímáš takového, jaký je. To je pro něj to nejvíc, co jsi mu mohla dát...