Jak řešit nechuť tříletého dítěte k jídlu?
Holky, máte některá zkušenost s dítětem, které má vybrané druhy jídel nebo do všeho jen ďobne a dál nejí? Dcera není jedlík odmalička, vždy jsem říkala, že na jídlo nemá čas. Doma jsem ji vždy jakž takž nakrmila, ale na návštěvách byla vzdy hlady a mohlo na stole být, co chtělo. Co však odmalicka miluje, tak to je ovoce všeho druhu, jogurty, mléčné výrobky, kaše, domácí buchty. Co vyloženě nejí, tak je maso (kromě řízku), některou zeleninu, nedá moc polévkám (přitom je milovala jako miminko), nedá ani moc pečivu a pomazánkám, nejí šunku ani žádné salámy. Je celkem těžké ji připravit vyvážené jídlo. Já jsem navíc nutriční terapeut a její stravování je celkem daleko od toho, jak by to mělo vypadat. Ale extra jsme to neřešili, do jídla nenutili, snědla tolik, kolik chtěla, nenabízeli jsme ani žádné dobrůtky, sladkosti atd...věřila jsem, že z toho vyroste. Na začátku ledna však nastoupila do školky a nechtěla jíst ani tam (sní kousek rohlíku, ovoce, jogurt, oběd jak kdy a jak co a v menším množství) kór na povel. Učitelky sice nenutí, ale i tak je tam denně vystavená tomu, že "ostatní papají a ty ne", s ucitelkami jsem to probrala, aby ji fakt nenutily, nechci ji zadelat na nějaký blok. Ale i tak mi to skoro denně říkají s tím, že na tom máme doma zapracovat a přiznám se, že už mi to leze na mozek, z jídla se stalo hlavní téma a tohle nechci, jídlo má být radost. Takže nabízím jídlo, ale když nechce, tak ho sklidím a musí vydržet do dalšího jídla. Někdy se jídlem strefím a sní toho dost (ryba, bramborová kaše; špagety...) a někdy sní za celý den jogurt +ovoce +plátek chleba se sýrem. A já už nevím, jak dál, respektive, jak se k tomu postavit - mám ji dávat to, co zaručeně sní nebo vařit prostě cokoliv a buď bude jíst nebo ne? Ona je vytrvalá a klidně jíst nebude. A to je šílený ďábel, akční, je hodně chytrá. Kolikrát si rikam, jestli je to běžné upřednostňování určitých chutí a potravin nebo vzdor. Poslední dny už jsem fakt na nervy, protože mi třeba řekne, že by si k snídani dala ovesnou kaši a když ji připravím, tak ji to nechutná. Nechci to denně vyhazovat, ale ani dojídat. Zkoušeli jsme vše - jíst s ní, dělat kreativní odměny jídel, vysvětlovat atd. Jíme to, co ona, nestravujeme se ve fast foodech. Nedávno jsem dělala palačinky a byla jsem šťastná, že jednu snědla!! Neholduje oblibenym dětským jidlum jako je pizza, hranolky atd - tím chci dát najevo, že není úplně "vycurana". Budu ráda za vaše názory, nemám nikoho takového v okolí ...Asi se s tím musím vypořádat hlavně sama, protože jsem hodně frustrovaná tím, že nejsem schopná nakrmit svoje dítě, pořád přemýšlím, kde jsem udělala chybu. Jo a ještě podotýkám, že kolem toho 2.roku jsem ji vařila jinou variantu jídla (zdravou, podobnou té naší, ale aby to byla napr.omacka), protože jsem už dopředu věděla, že něco jíst nebude. Vím, není to správně, ale já prostě chtěla, aby jedla. Časem však přestala chtít i to a to jsem řekla, že dost. Navíc se před půlrokem narodila druhá dcera a už nemám čas u starší hodinu sedět a přemlouvat ji, aby jedla. No jsem bezradná. Omlouvám se za zmatený příspěvek.
Tak můj syn, 6,5 roku, 19,5 kg. Chodí do 1. třídy a je tam nejdrobnejsi. Některé děti jsou 2 x takové a strachuju se, že mi ho rozmacknou. Dcera, 11.5 roku, 35 kg. Její vrstevnice váží běžné 50 kg, vypadá dobře o 2 roky mladší. Oba od malička nejedlici. Já jim občas podstrojuju to, co vím že sní, občas se šprajcnu a varim, co chci ja. Každému ještě navíc chutná něco jiného. Takže holce udělám lívance, ale on je nejí.... Kluk si dá rád halušky, ale madam je nepapa. Za ty léta mi vaření dokázali značně znechutit, protože dívat se na ty jejich obličeje, když dám jídlo na stůl, to je fakt něco.
@zazana81 Ani nevíš, jak ti rozumím s tím vařením. Co mě však děsí, tak že často slyším, že to prostě jen tak nepřejde...A jsem velmi zvědavá, co jednou druhá dcerka, snad mě to nečeká podruhé 🙁.
@xxx3d Teda mazec, ale taky to neslyším poprvé - jí všude a skoro vše a doma skoro nic 🤪. To dcera drží basu a nikde skoro nic, kromě ovoce/jogurtů. Uvidíme, co v té školce, teprve chodit začala, ale obrnit se musím, hrozně to pak prenasim domu a bohužel s timto nic neudelam, pokud malá nebude chtít. A konečně si to přestanu brát osobně 😎.
mam nejedlika taky, resila jsem to od 10 mesicu, ted ma 6 let, sem rada, ze ji, to co ji... inac by me kleplo z toho pocitani, psani co jedla, vazeni..... ak tve dite je zdrave, bud rada....jidlo si casem u ditka sedne a zacnes chapat jidlo v poneti ditete... vela zdaru
Hele, já byla šílený nejedlík do cca 4 let věku, pak byla sestra, která jídlo milovala, zatímco mně mamka dávala jídlo celý den na dostupné místo, abych si ho tam mohla vzít v průběhu dne, před sestrou ho musela fakt schovávat. No a protože když dala mamka jídlo na stůl, tak ona mi vykradla z mého talíře vše, co jí chutnalo, tak já se naučila prý jíst, aby mi to nesnědla. Takže to, co je jedno dítě, druhý může být přesně opačně.
Co mě spíše více trápí, že mám obavy, aby pak neměl sklony k nadváze právě proto, že ta skladba je šílená.
@atraps Je zdravá, plná energie, ale je fakt, že můžu být ještě ráda a hlavně musím přestat to jídlo tak řešit...Akorát to celou situaci zhoršuje. Děkuju
@merope Něco jsem četla o genetice, co se týče nejedlíků, asi bych si měla promluvit s manželem, on je trošku vybíravec do teď, ale už jsem si ho naučila 😀. Tady asi bude zakopaný pes, starší dcera je celá on, co se týče temperamentu. Já jsem byla vychovaná v tom, že musím jíst to, co dostanu na talíř a nejlépe vše...
Co se týče té nadváhy, tak to zase já ani nemám strach, dcera jí hezky, ale spíš furt to samý ...když má to svoje, tak sní dost....Spíš mě vyděsila myšlenka, že to budu řešit dalších x let, já myslela, že je to "problém " malých dětí spíš 😶
Jen syn je z darovaných oocytů 🙂. Takže genetika ve směru ke mě fungovat nemůže. Teoreticky.
Myslím, že to asi nepřejde. U nás zavolám, že je večeře a nikdo nepřijde. Jídlo je prostě nezajímá. Ještě tak syna sladké. Dcera má silně zafixováno, že sladké je nezdravé a nejde ani po skladkém. Jinak náš mladší odkoukal nechuť k určitým věcem právě od své starší sestry. Takže třeba ve škole sní halušky se zelím, ale doma ne, protože ségra zelí taky nejí... Je to prostě na palici a závidím všem, kdo mají děti, které dobře baští.
za mě osobně bych řekla, že se to spraví samo, časem, až malá uvidí jak krmíš druhé dítě, aneb "žárlivost" a chuť to taky mít, sníst. 🙂
mluvíte o tom spolu? myslím tím tebe a ji? jako jestli ti třeba řekne, proč to nejí, nebo proč to něco nechce jíst.
jinak, děti všechno slyší, ne vždy reagují, ale skladují si to a reagují třeba později, tím chci říct, že jestli to řešíte s mužem, nebo s širší rodinou, vnímá to.
můžeš s malou navštívit logopeda, vyšetření, pro svůj vnitřní klid.
rodina, kdyz vidi jeji jezeni, rika"to ma po svem pradedeck." geny? asi jo...
nase v 6 letech neco cez 15 kg. ale dnes pokrok, 1 x snedla pecivo - veka s jahod.marmel. tak pokrok....
@xxx3d Ano, mluvíme, hezky a vlídně - vždy řekne, že ji to nechutná. A dnes z ní vylezlo, že nejí papriku a rajce, protože Bing taky ne 😀. A ano, mluvili jsme o tom s manželem a aji to komentuje širší rodina. Už jsem jim řekla a co a jak, ale nemůžu všechny peskovat, to bych nemohla vylézt z domu. Všichni ale ví, že jídlo nabídneme, ale nekomemtujeme, nevyhrozujeme, že "nebudou kokina"...vtipné je, že právě ty rodina vždy kokina nabízela hned mezi dveřma. Za návštěvu logopeda díky za tip, ale nebudu to řešit. Jí normálně, menší porce, nerada ochutnává nové věci, ale dá si říct. Za dnešek snědla 2 kousky tvarohové bábovky s boruvkama k snídani, zeleninový krém, 2 brokolicové muffiny se sýrem, misku ovocného salátu a dvě jídla ji ještě čekají. Ty muffiny nechtěla, ale sedly jsme si spolu, povídaly o tom a i když se nejdřív ksichtila, tak to nakonec snědla jak nic. Něco mi říká, že tohle je nějaký vzdor, nikoliv "nejedení". Když je doma manžel, jí méně, protože mi trošku dělá naschvály, nechce jít ani ke stolu, furt jen "Tati, tatínku, jdeme si hrát "....Přiznám narovinu, že to nikde řešit nechci, necítím, že bychom měly až takový problém. Jen je to liška vychytralá a chce to delší čas ve školce. Když jsem dnes mladší krmila prikrmem a starší už nechtěla polévku, řekla jsem ji, že to zkusím dát mladší a ta to málem snědla i se lžící (dala jsem trošku, má 7m), tak najednou říká "Mami, to je moje jídlo, já chci papat "...A dojedla vše. Mimochodem, když se narodila druhá dcerka, tak se nám starší začala pocuravat. Prvně jsem myslela, že je to omyl, nestihla to, hrála si. Byla schopná si ucurnout i 6x denně, někdy min, nekdy vubec..jak prisel manžel z práce, tak se mu s tím chlubila...Byla jsem z toho už na nervy, mela 100% peci z me strany a přesto se tp dělo...vyhrožovala jsem doktory (jednou a v zoufalství), zvysovala hlas, nevěděla jsem, co dělat..v moment, kdy jsem to neresila, nekomentovala, tak s tím přestala ze dne na den, po 2 měsících. Pak mi řekla, že
sestřička se taky pocurava přece, ale že je to fuj. Myslím,
že dokonce onemocnela a jak měla jiné starosti, přestala s naschvaly. Tím vším chci říct, že je to ďábel vychytralý, asi 🙃.
@merope Tady ty rady s kulickama a celkově různě mixnutýma polévkama jsou fajn, ale neresi to situaci ve školce, tam to nikdo "kamuflovat" nebude. Víš, jak to myslím. Já vlastně musím říct, že doma mi dcera jí obstojne, ale ve skolce evidentně ne, ne podle jejich představ.
Se školkou je má zkušenost jen s tím "prosím" - a ano, člověka to dokáže slušně vyschízovat, ale řešení je tak leda vyměnit školku (ve které bude zase jiný problém). Já už googlila, jak to dítě naučit - kde jsem zjistila, že to, co dělal syn, je úplně normální. On na "popros" měl reakci se jít "schovat za sukni". Žvanil si spontánně, ale kdykoli mělo jít o uvědomělou řeč, tak se začal stydět. Taky jsem měla strach, že mi ho školka zablokuje.
V prosinci jsem teď řešila, proč se tak neuvěřitelně bál Mikuláše, když ani netušil pořádně, co to je - a mimoděk jsem zjistila, že je nejspíše ve školce strašili čerty a můj cíťa, co se momentálně pořád bojí bubáků, to prostě nedal.
Ale jinak tam je syn spokojený, jsou tam hodní a jsou fajn. Tak holt něco je potřeba překousnout. A říkat si, že to netřeba řešit. A vysvětlovat školce případně, že jako to ne (u nás než jsem to s nimi pořešila, přišel lockdown a pak když tam přišel znovu, už byl jazykově zase někde úplně jinde a teď už normálně prosí, děkuje, sem-tam i zdraví...).
Tak holt asi podobně i s jídlem a vším ostatním - oni mají víc práce s každým takovým "atypickým" dítětem a rádi by je všechny "stejné", ne vždy to jde.
Jo, u nás se naopak polívka mixnout nesmí 😀 (což je teror hlavně pro mě, protože já to naopak miluji).
Jinak jak píšeš, jak jí a kolik toho jí, tak to spíše skoro tipuji na to, že potřebuje při jídle klid a pohodu a ve školce ji nemá (moc dětí, moc hluku...). Jak dlouho do té školky chodí? Nemůže si časem zvyknout? Protože teda co popisuješ, to je pro mě nepředstavitelné množstí jídla 🙂.
@merope Chodí týden s pauzami, já vím, je to úplný start, neměla bych to hrotit, ale to jsem prostě já. Chtěla bych mít vše ideální a to nejlépe hned. Ale co mi dnes řekla kamarádka, tak pořád budu něco řešit - někdo málo jí, někdo nemluví, někdo si nehraje, někdo pláče..Jednou nejí
i největší jedlík a hlásit se to musí, že jo 😆...že si mám zvyknout a nebrat si to osobně. Protože jinak je dcera v poho, zúčastňuje se, mluví dobře, je společenská, milá, slušná, ale extra nepojí. No, odmalička ji bylo těžké udržet u stolu, radši lítala po venku, hlad, nehlad. Jinak jsem se školkou spokojená, bydlíme na vesnici, ale máme ji vyhlášenou - vaří zdravá jídla, je kompletně zrekonstruovaná, perfektní feedback na učitelky. I mně jsou sympatické, ale já si věci hodně beru a vnímám je jako selhání. Asi se zblázním, co?😀
Jinak věřím, že nám školka pomůže, ale musí pořádně chodit...zatím se potykame s neustálýma soplíkama, tak je to těžké, ale příští týden už jde, tak dám vědět 🙂.
Co se týče toho Mikuláše, tak naprosto rozumím a přesně taková je i dcera, ona si dokáže z jedné hloupé věty do hlavy nacpat to svoje a hotovo. By člověk kolikrát nevěřil.
Každopádně ti moc děkuju za prima tipy a celkově pokec, je fajn vědět, že člověk na to není sám 🙂. A co se týká dnešního jídla - ono je to jak na houpačce, nikdy nevím, jak to vyjde a jak se strefím do aktuálních chutí 🙃
jee, tak to je tam kraticce, chce to cas, jako vsechny zmeny🙂 Syn chodil kdysi do skolicky pro dvoulete deti a jak to tam bylo pro nej nove, nic nepil, az pak pri vyzvedavani (dopoledne bez obeda) v satne se mnou vyzahnul celou lahev na ex. Tak to ve skolce klidne muze byt i tou novou situaci. Tim spis by mely mit ucitelky pochopeni 🙂
@felixfelicis Děkuju! Věřím, že to bude lepší 🙂. A taky mi přišlo malinko blbý, že to na mě vyhrkly po prvním dnu, kdy byla ve školce celý den.
Tak ony to prostě učitelky občas všechno vyhrknou na začátku. To moje "neprosí" taky řekly snad po týdnu - a to chodil 2x týdně. Po týdnu ve školce je fakt nejlepší to pustit jedním uchem tam a druhým ven (a ano, já to taky děsně řešila, prostě to člověka docela štve, když mu někdo takhle hodnotí vlastní dítě - a dost se to člověka dotýká, je to prostě pořád tak nějak "součást mne"...).
Jo a dneska fakt čumím, můj drobek - zatím asi 600ml mlíka, k tomu 2 rybí prsty, půlka průměrně velké brambory, skoro celý knedlík s omáčkou (masa moc ne ☹ ), 125 g borůvek, tak 40g malin, 40 kuliček do polívky, několik krup, trocha mrkve a vodu z polívky no a teď očesal jednu figurku ze stromečku. Za nás fakt koukáme, kolik toho snědl. A to možná ráno ještě nějaký sýr k snídani, ale to fakt minimum.
@prejeta_zaba Kovářova kobyla, víš jak 🙃. V konečným výsledku jsem sem pro radu asi nešla, protože jsem vše zkusila jako spousta jiných maminek, ale aspoň člověk ví, že na to není sám a už to udělá psychicky dobře. Jinak co se týče těch váhových proporcí vs přibírání, tak to je další fakt - že dvě děti jedlík × nejedlík mohou přibírat úplně stejně, i když to druhé toho sní o dost méně, roli hraje zase a opět metabolismus, stejně jako u nás dospělých. Je fakt, že já přibírám i z pohledu na čokoládu a někdo se jí může cpát horem spodem 😎.