Jak řešit neposlušnost dítěte bez slepé poslušnosti?
Jakým zázračným způsobem docílíte toho, aby vás dítě aspoň někdy poslechlo? 🙏 Nejde mi o slepou poslušnost, vždy jsem si přála mít s dětmi vztah založený na důvěře a někde to úplně, úplně, úplně selhalo. Před měsícem jsme celá rodina navštívila rodinného psychologa, protože malá si prostě dělá, co chce. Ne jen před námi, ale i u babiček nebo v dětských aktivitách nerespektuje vůbec vedoucí kroužků. Jede si svůj svět, jen to co ona chce a co jí baví. Bylo nám řečeno, že má každopádně nějakou diagnózu, ale v rodinné poradně žádné závěry a diagnózy neudělují. Navíc to není nic extra závažného, aby měla mít asistentku, možná se to může ještě zlepšit nebo taky zhoršit, těžko říct, vlastně jsme se tam vůbec nic nedozvěděli, jen že to máme přežít a že to není zcela standartní dítě. Kdyby se to zhoršovalo moc, ať vyhledáme někoho, kdo vyšetření udělá. Zkoušeli jsme všechno možné i nemožné stejně většinu času ječím jak harpyje až nakonec dostane seřezáno. Partner kolikrát musí odejít se vydýchat, protože ten už to vůbec nezvládá, ani její chování, ani okolí. Když se pak o tom bavíme, tak mi řekne, že to dělat nechce, tak to dělat nebude. Jsou jí 4 roky a úplně klidně mi řekni, tak to udělej ty, já to dělat nebudu.
Nějak asi nevidím světlo na konci tunelu. Často už si všímám, že nás návštěvy neradi hostí a že my už neradi někam chodíme, protože se jedná o úplně běžné záležitosti, které nerespektuje a které běžně respektují mnohem mladší děti. Připadám si sama jak blázen. Když jí dám na zadek, jsem nejhorší, ubohá, špatná máma, když jí na zadek nedám, všichni zas říkají, však za to můžeš sama, kdyby jsi jí občas jednu střelila, chovala by se normálně. Tak nevím, připadám si jak blázen a vyvrhel.
Stručné shrnutí
- Pro ověření, zda jde o poruchu jako ADHD/ADD nebo jinou diagnózu, doporučují diskutující vyhledat pediatra a následné vyšetření u dětského/klinického dětského psychologa nebo PPP (pedagogicko‑psychologická poradna).
- Základní intervence, které rodiče ve vlákně uváděli jako užitečné, jsou jasné hranice a důslednost, jednoduché pokyny, logické následky chování, předcházení krizovým situacím a zajištění pravidelného spánku, jídla a dostatku pohybu.
- Několik rodičů popisuje zlepšení s věkem a po nástupu do školky/školy; některé rodiny zmínily vyšetření na neurologii, omezení sladkostí, podávání vitamínů B a D a (kontroverzně) noční podávání Sedalii jako zvažované kroky.
Nejčastější otázky
Q: Jak zjistit, jestli má dítě ADHD nebo jinou diagnózu chování?
A: Zajídejte k pediatrovi, který může vystavit žádanku k dětskému psychologovi nebo PPP; klinická dětská psycholožka obvykle provádí anamnestické a observační vyšetření trvající podle zkušeností v diskuzi i kolem 2,5 hodiny.
Q: Kdy hledat PPP nebo specialistu místo pouhého „přečkání“?
A: PPP nebo dětský psycholog jsou doporučeni, pokud problém přetrvává dlouhodobě (u některých rodičů od raného věku), rodina nedokáže fungovat, chování se stupňuje nebo pokud pediatr doporučí další vyšetření; rodinná poradna často neprovádí formalizovanou diagnostiku.
Q: Jaké praktické výchovné metody fungují proti časté neposlušnosti 4letého dítěte?
A: Diskutující doporučují nastavit jasné a jednoduché pokyny, důslednost, použít logické následky (např. dítě nemá hračku, když ji rozbijí nebo odmítne uklidit) a fyzicky odvést nebo zabránit nebezpečnému chování; zároveň zdůrazňují zachování klidného tónu a fyzický kontakt při vyslovení pokynu.
Q: Je fyzické trestání („dát na zadek“) v diskuzi doporučováno?
A: V diskuzi se názory liší: někteří rodiče přiznávají používání fyzického trestu, zatímco jiní ho rozhodně odmítají a popisují jej jako neefektivní nebo nežádoucí.
Q: Jaké lékařské nebo podpůrné zásahy byly zmíněny?
A: Bylo zmíněno vyšetření u neurologie, omezení sladkostí, podávání vitamínů B a D, a v jednom případu nocí zvažované podávání Sedalii, u něhož rodič popsal nežádoucí úzkostlivost po podání.
Q: Pomůže asistentka ve školce nebo ve skupině?
A: Někteří diskutující považovali asistenta za nepraktické řešení („fungoval by jako služka“) a doporučili spíše diagnostiku a práci na hranicích a režimu než automatické nasazení asistenta.
Q: Pomůže chvála a systém odměn jako dlouhodobá strategie?
A: Několik rodičů popisovalo, že intenzivní chválení „za všechno“ fungovalo krátkodobě, ale je dlouhodobě neudržitelné a rodič se vyčerpá.
Závěry z diskuze
Shoda
- Je vhodné hledat odborné vyšetření u pediatra, dětského psychologa nebo PPP při přetrvávajících a závažných problémech s neposlušností.
- Nastavení jasných hranic, důslednost, pravidelný režim (spánek, jídlo, pohyb) a jednoduché pokyny jsou základní doporučené postupy.
- U mnoha dětí se popisované problémy zlepšily s věkem nebo po nástupu do školky/školy.
Sporné názory
- Fyzické tresty: část diskutujících je používá a považuje je za účinné, jiní je odmítají jako neefektivní a škodlivé.
- Asistent ve školce: někteří vidí asistenta jako řešení, jiní ho považují za „služku“, která problém nevyřeší.
- Diagnostika vs. „normální období vzdoru“: někteří zastávají, že jde o běžné období vzdoru u předškolních dětí, jiní poukazují na dlouhodobé, od narození přetrvávající potíže a doporučují specializované vyšetření.
Otevřené otázky
- Jednoznačná diagnóza (ADHD/ADD nebo jiná porucha) nebyla bez odborného vyšetření potvrzena.
- Které konkrétní metody (behaviorální intervence, medikace, režimové změny) budou efektivní právě pro dané dítě, zůstává nezodpovězené.
- Jak dlouho vyčkávat na zlepšení s věkem a kdy přejít od „vyčkat“ k aktivnímu lékařskému zásahu.
Zmíněné značky a firmy
PPP, dětská psycholožka, klinická dětská psycholožka, neurologie, neurolog, pediatr, rodinný psycholog, pedagogicko‑psychologická poradna
Zmíněné produkty a metody
ADHD, ADD, hyperaktivita, vyšetření v PPP, vyšetření u klinické dětské psycholožky (cca 2,5 hodiny), omezení sladkostí, vitamín B, vitamín D, Sedalii, nastavit hranice, důslednost, jednoduché pokyny, logické následky, předcházení krizovým situacím, fyzické zamezení/odvedení, odměny a tresty, chválení jako behaviorální technika
Místa a osoby
žádné
@konidana jenže ona má období vzdoru už od doby, co se narodila. Tohle není žádné období, kdy jsme z ní 2 měsíce zralí do blázince, tohle je stav, který trvá souvisle už od jejich 3/4 roku. Už ve 3/4 roce se začala neskutečně vztekat a nedokázala unést zákaz nebo to, že nebylo po jejím. A od 2,5 let nás pak začala takto obcházet.
no a zdravotně je v pořádku? (předpokládám, že se ti k tomu nějak vyjádřil pediatr, případně jste absolvovali nějaké kolečko specialistů, jako neurolog, rehabilitace, spol.)
já být na tvém místě bych si vyhledala PPP (pedagogicko - psychologickou poradnu) a objednala se na vyšetření.
sama cítíš, že je to takto jak to je neúnosné, má 4, co školka? chodí? a jestli zatím ne, tak problémy tam se nabalí k těm, co už jsou, to centrum kde jste byli, to bylo doporučení pediatra, nebo prostě měli volno? sama píšeš, že vám vlastně nepomohli, takže rada - přežít to - mi přijde silně nedostatečná.
Vy popisujete mého syna. Brzy 6let. Dnes jsem to už nevydržela a poslala zadost do PPP. Poradil mi to psycholog. Tam chodím já a uz i manžela to čeká. Kdo nezažil nepochopí. Syna teda nebiju, úplně tenhle typ trestu odmítám, ale jinak jsme zkoušeli vše. okolo 4let to ještě šlo, ale věkem se to u nás horší, tím vás nechci strašit…. Jen nejste v tom sami.
Měli jsme i období, kdy byl jako vyměněný, někde jsem to tu i psala do diskuze. Tehdy jsme ho nonstop chvalili za všechno (že snědl snídani, ze si vzal slipy, že si umyl ruce) nonstop za vše a docela to šlo, ale popravdě to se nedá skoro 6lete dítě neustále po každé provedené činnosti nekonečně chválit. Rodič se vyčerpá. Takže technika zřejmě dobrá, ale dlouhodobě neudržitelná. Uvidíme co nám poradí odborníci…
no tak to je vztekací povaha. Třeba z toho vyroste. Přeji hodně sil😘 A ta PPP není vůbec špatný nápad. Minimálně poskytou další pohled a názor.
@xxx3d taková je už od narození. Jako miminko nikdy nespala, ani přes den ani v noci. Byli jsme z ní opravdu zoufalý a vyčerpaný, partner se z únavy málem zabil v práci, jak byl vyčerpaný a nepozorný z toho, budila se třeba 14x za noc a přes den taky vůbec nespala. A první záchvaty vzteku, kdy opravdu chytala amoky a nevnímala svět kolem měla ještě před prvním rokem. Kolikrát jsem přes den brečela, zatímco ona se půl hodiny válela po zemi, kopala do věcí a bouchala si hlavou o zem. Spustí to fakt cokoliv a pokaždé i něco jiného, člověk nikdy neví, co zrovna bude špatně. 3x se vzteká kvůli jedné věci a na po čtvrté to je bez problémů a to samé naopak, 3x je to dobré a po čtvrté hodinová hysterie. Asi není žádná situace, kdy se to vyloženě zvrhlo, je to boj o přežití už od doby, kdy byla ještě v porodnici.