Jak řešit neposlušnost?

Já také asi neporadím, ale můžu potvrdit, že jsme na tom stejně. Také mám dvě děti 3 a 1 rok a také ta starší odmlouvá, neposlouchá, domluvit se s ní nedá, je příšerně tvrdohlavá a když si něco zamane, tak se toho nepustí bez křiku nebo vztekání. Já ztrácím nervy, občas až moc a pak mě to strašně mrzí. Domlouvám, vysvětluju, ale jako bych to říkala do větru. Nevýchovu i ty další knihy o výchově, respektu atp jsem četla a měly bohužel malý vliv. Dcera vždy začne “maminko promiň, já už to dělat nebudu”, chce se mi z toho brečet, tak ji obejmu a omluvím se, že jsem křičela.. A za dvě hodiny to udělá znova, tak se mi chce znova brečet, ale teď už toho, jak se mnou cvičí a že tu situaci vlastně nemám pod kontrolou.
Moji rodiče říkají, že je celá já jak přes kopírák. Radu jak to zvládnout mi ale nedali, prý to samo přejde.
Koupila jsem jí nějaké pracovní sešity, kde jsou různě popsané pocity a třeba situace, když je někdo naštvaný nebo smutný, jak se v takových situacích chovat. Říkám jí, že jsem smutná když dělá to a to nebo že mě něco zlobí a jak se asi cítím.. Tak si o tom povídáme a doufám, že to na ni bude mít nějaký vliv.
Jinak se tohle období taky označuje jako první puberta, mají na to v angličtině dokonce výraz “threenager”. Tak se už teď nemůžu dočkat té pravé puberty..

Oba moji synové mizerně mluví, takže nemohou "smlouvat", ale jediné, co funguje (a ještě ne vždy), je předem si rozmyslet, jak moc je pro mě uposlechnuti důležité a vydávat jen důležité "povely", maličkosti nechat být. Pokud ale věc důležitá je a dítě odmítne poslechnout i na několikátý pokus, prostě ho přeperu (odnesu kam potřebuju, seberu věc z dosahu, obleču "násilím"... Prostě zpusobim, že pokyn je splněný). Dítě se sice vztekne, ale obvykle je za pár minut v pohodě. Naopak když se ho pokouším přesvědčit, aby změnilo názor a poslechlo, je to obvykle vztekani na dlouhou dobu (dokud se definitivně nezasekne a nepřestane vnímat úplně).

@cilkat Co je podle mě ještě důležité, je po vyřešení akutní situace si zkusit uvědomit, proč dítě neposlechlo: u nás je to 80% z únavy... Takže ano, pokyn musí být splněn (byť skrze mě), ale následně obvykle makám na tom, abych dítě zas uvedla do pohody (tj dotáhla do postele) a do tý doby se snažím nic po něm už nechtít (takže ho obvykle fakt odnesu, i když normálně by šel po svých a pod.)

A víš, co je tím hlavním důvodem? Nemyslím ty konkrétní situace, ale většinou je něco na pozadí - touha po pozornosti, únava, vyrovnávání se se sourozencem? U nás většina problémů u syna (4,5r) pramení z žárlivosti na sestru (1,5r). U nás hlavně pomáhá nebojovat, být tam v tu chvíli s ním, dávat najevo, že chápu, proč něco chce. A hlavně se snažit vyjít vstříc - jedeme nevýchovu podle kurzu (dalo mi to stokrát víc než webináře) a syn už dost často dokáže přijít s vlastním návrhem, jak to vyřešit, abychom byli všichni spokojeni. Ono dost často je to o tom, že jsem prostě unavená a nechce se mi dělat nic navíc oproti nutným úkonům, kterých je i tak dost. A tím pádem jsem dost často nastavená už dopředu tak, že se mi nechce hledat dohoda, protože to pro mě znamená udělat něco navíc - to je samozřejmě podvědomé. A strašně mi pomáhá jít do situací s dětmi s vnitřním nastavením, že dítě má vždycky důvod. A taky jsem zjistila, že teď beru nějaké vitamíny a jsem mnohem víc v klidu - možná placebo, možná i toto funguje.
A okolo toho roku mladší dcery to u nás bylo hodně o tom, že starší syn špatně nesl, že ségra se už pohybuje, on ztratil zase část prostoru, protože se ségra najednou dostane na další místa. Z toho pramenilo jeho zlobení a neposlouchání. Nejvíc pomáhalo, že jsem mu dávala najevo, že chápu, že je to pro něj těžké a že nejsem proti němu, nechci s ním bojovat, že jsem tam s ním.

Se dvěma dětmi je to vážně náročné, že? Máš dost času pro sebe? Nejsi nevyspalá? Jedu respektující výchovu od narození syna a vlastně už 5 let stále na sobě pracuju (a jde to sakra těžko a pomalu a neumím to dokonale, ale když je postaráno o mé potřeby, neměním se ve fůrii tak snadno 🙂 ). Nicméně výsledky přečtení 3 knih a pár webinářů nevýchovy nemusí být bez změny našeho myšlení, nahlížení na dítě a modifikace chování vůbec vidět. Mě pomáhá se dále vzdělávat, pátrat a pochopit příčiny chování dětí, nechtít po nich, na co nemůžou být zralé atd. Doporučuji četbu doplnit o teorii typů, některé věci se mi líbí z dovychovat od Studničky, dobrá je i kniha Zkoušeli jsme všechno. Kolikrát stačí už jen změnit náhled na věc - mé děti nezlobí, jen dělají věci, co se mi nelíbí; mé děti neodmlouvají, jen mají na věc jiný názor a chtějí něco jiného než já; jiné děti neposlouchají, mé dělají věci po svém ne podle mých instrukcí... Můj muž mě denně zlobí, neposlouchá a odmlouvá mi (já jemu taky 🙂 ), ale je dospělý, tak se na to nahlíží jinak.

Ahoj,mám holky 4 a 1,5 roku a taky řvu. Starší je hrozně temperamentní, paličatá, beran jak vysitej. A má mě na háku. Nevychova nezabírá. Snažím se být fakt důsledná a taky ji nechat nést následky. Např. včera se odmítla nechat učesat než jsme šly ven (má hodně dlouhé vlasy), řekla jsem ok, ale je horko a bude ti to vadit, vlásky se na tebe budou lepit. Po 5 minutách venku řev, že ji rozpuštěný vlasy vadí a ochotně si nechala udělat culík. Ale nejde to aplikovat vždycky no. Soucítím s tebou. Před chvilkou jsem přišla ze školky a musela si dát čokoládu na uklidnění 🤣

Mám 2 děti, starší dcera si postaví hlavu, s tou se dá domluvit, avšak co dělá mladší 3leťák, to je tvrdohlavec uječený...znamením býk tak asi tělem i duší 😀 když není po jeho ječí, jako chápu že existuje období vzdoru, ale tohle mi až trhá uši ten jeho jekot...aspoň že se nevalí po zemi...

@veruuu_kubesovic To tak rada ctu,ze v tom nejsme sami.Taky mame doma ječidlo.Mladsi syn,skoro 2roky,jak spusti jekot,praskaji mi bubinky. Je teda znamenim panna. Ale jak neni po jeho nebo neco zakazu,tak pokud ma neco v ruce tak s tim flakne na zem a jeci,pripadne lehne na zem..

A nějalé rady pro matky 3 deti? :D nejstarsi skoro 5, skoro 3 a mimino. Problem je v tom, ze se trema malyma detma mam na ne mnohem vetai naroky, nez jsem mela na 1 nebo na 2. Nekdy neni proste prostor pro odmlouvani. Jsem unavena. A nejstarsi nezavre pusu a casto dela, ze neslysi. S brachou se hecuji. Zlate, ldyz je ten trilety sam. Jal jsou spolu s brachou vevnitr a prijde cas na spani, tal jeci, hecuji se, hihnaji se, utikaji. A ja nevim, jestli mam pretrhnout toho, ldo to vyprovokoval, nebo toho, kdo neumi prestat. A nedej boze, kdyz se l tomu prida nejaky problem, starost.

Moc děkuji za odpovědi. Nezvládnu reagovat na každou zvlášť. Jak tady některé píšete, důvodem je někdy žárlivost na mladsiho sourozence. Jinak mi také pomáhá říkat si, že dítě nezlobí, jen si chce udělat věci jinak, jenže to pokaždé aplikovat nejde, nemůžu hodinu čekat, než se půjde milostivě umýt atd...Take někdy říkám, že jsem smutná, když mě zlobí, ale je to k ničemu. Jinak vyspala tak nějak jsem, samozřejmě že to není jako před dětmi. Času pro sebe mám velmi málo, takže možná už mám ze všeho ponorku. ..

Já jsem sama zvědavá jak budu zvládat 2 děti. Mám někdy dost i s jednou. Je to pěkná vzteklina, válení se na zemi není nic neobvyklého. Už nám sousedi dávali "dobré" rady, že si ji musíme zkrotit jinak nám prý přeroste přes hlavu. Ale oni mají jiný způsob výchovy a to já nechci. Zkouším taky knížky, já jsem docela impulsivní a snadno mi rupnou nervy, pak je mi líto, že jsem situaci nezvládla a vyváděla jak semetrika. Snažím se teď dost i pracovat na sobě. Malá je hodně citlivá a kontaktní a čím víc jsem já naštvaná a ječím, tím víc je vzteklá i ona. I jsem v nouzi zkusila jí párkrát plácnout přes zadek, právě na nátlak okolí, jak už mám to její vztekání fakt řešit. 🙈 Ale přijde mi, že to opravdu špatně nese. Je to na její povahu prostě moc a situaci to nijak nepomáhá. Jediného čeho jsem tím docílila bylo, že já jsem měla výčitky a malá byla ukňouraná a vztekala se stejně. Při rodičovství je asi nejtěžší udržet se v klidu při stále opakujících se situacích. Nejenže má člověk spoustu práce s malými dětmi, ale ještě i se sebou a snaží se neustále zamezit proměně v šílenou saň. 🙄 Ale popravdě v našem okolí je celkem hodně rodičů, co tyhle situace prostě řeší výpraskem 🤷

Upřímně? Mám jedno a nejsem na tom líp. Kolikrát si říkám,jak to dělají ti,co mají 2 a více dětí a zvládají to bez křiku nebo jestli se jen tak prezentují navenek. Kolikrát se cítím jako sluníčková máma, ale po x tém bezvýsledném požadavku nebo čehokoliv, jsem prostě hold nasra*á a zvyšuji hlas🤷

Holky, podle mě ale ty děti občas potřebují i tu informaci "teď jsem fakt nas**na"... Podle mě je zcela v pořádku a správně na dítě občas zařvat. Ale musí to být opravdu občas. Dítě prostě potřebuje vědět, že i lidé kolem mají emoce. I negativní emoce. Že lidi kolem lze naštvat. Dokonce i toho, kdo tě nejvíc miluje lze naštvat... A není to tragédie, protože tě bude milovat dál. Nemějte výčitky z toho, že děti naučíte tuhle lekci už teď - o to líp ji pochopí, až se třeba jednou pohádají s přítelem/přítelkyní. A třeba budou už tou dobou umět i se usmířit. A právě to nelze naučit bez občasného výbuchu vzteku 😉 .

Respektující výchova ale není jiná cesta k tomu, jak dítě přinutit k poslušnosti. Pokud tam hledáš tohle, nenajdeš. Tenhle styl výchovy znamená, že máš nějaké potřeby, dítě má nějaké potřeby, a společně hledáte cestu, jak spolu vycházet co nejlíp a hezky si žít. Znamená to, že někdy dítě nespolechne a ty ustoupíš, protože jeho potřeby jsou oprávněné a ty vlastně nemáš vážný důvod být proti. A jindy si klidně dupneš, protože to jinak nejde.
Toho, že si přijdeš jako fúrie, se nijak neděs, takové chvilky má každá z nás. Zkus se zamyslet, jestli byl křik nutný, jestli to, co jste řešily, bylo tak důležité, že nemohlo být po jejím. Pokud to tak bylo, jasně, někdy to fakt jinak nejde, jsme taky jen lidi. Pokud ne, třeba ti to příště pomůže zpomalit, zastavit se, nadechnout a zamyslet, jestli nemůžeš říct Ok, když chceš, ať je po tvém.

@nekiaxy To si sedne časem, naší kluci taky hodně divocili, když se nejmladsi narodil. U nas se tak projevovalo i zarleni na miminko. Dokonce si na nás i stěžovali sousedi, jak běhali a jeceli. Chce se to kousnout a vydržet...je dobře, že na ně mas nároky(v rámci respektujiciho rodičovství u nás🙂 l, jinak to nejde, než že musí fungovat. Teď je jim cerstve 5, cerstve 3 a 18 měsíců a super. Starší dva jsou fakt samostatni. Jenom se bojím o nejmladšího, aby nebyl vecne to "miminko.

@cilkat Souhlasím, ale jde hodne o tu míru. A taky je dobre dát dětem tu nastvanost najevo kontrolovane, ne že se ze mě stane sedmihlava san, která nebo, co dělá. Třeba s partnerem se mi taky nikdy nestalo, ze bych mu ve vzteku rikala veci, kterých bych potom litovala, tak jsem za sebekontrolu ráda🙂

@felixfelicis ja tomu verim, ze si to sedne. Obcas si rikam, ze jsou takovi partaci, ze me v puberte prevalcuji... a doufam, ze se najde misto i pro dcerku. Taky doufam, ze to posledni nerozmazlim. Ale myslim, ze bude mit takovou skolu od kluku, ze snad ne🙂

Děkuji mockrát za další odpovědi. Dává mi to zase úplně jiný nadhled ❤