Jak zvládnout tvrdohlavé tříleté dítě na procházkách?
Ahoj holky. Dceři budou zachvíli 3 roky a kamkoliv s ní jít je horor. Utíká kam se jí chce (což jí neprochází, takže ječí), odmítá se na přechodu zastavit (opět, chytnu jí aby nevletěla do silnice a v tu ránu ječí),.... O nákupech ani nemluvím. To je všude a nikde, všem se plete, když jí to zatrhnu - řev. Za ruku moc chodit nechce. Hranice jí držím pevně a nepovoluju, táta to samý. U babiček jsme trošku benevolentnější, ale tam zas tak často nejsme aby kvůli tomu předváděla tohle. Jak není po jejím, tak prostě ze 70% šílenej jekot a sekne se. Ve zbylých 30% se s ní už kupodivu domluvíme a je to bez řevu. Už moc nevím co s ní, skoro každý nákup nebo výlet doprovází několik hysterických řevů.
Dokud lítal všude možně (i pod auto - nezastavoval), tak měl kšíry. Lítáš - kšíry, jdeš normálně, bez nich. Za ruku nám chození v podstatě "zakázala" neuroložka kvůli pohybovým vzorcům (je to dost nezdravé, pokud je dítě drobnější).
No a pro mé nervy kočár 🙂.
Ještě mě napadá, jak řešíte ten hysterický řev? Já se usmívala na kolemjdoucí, říkala případně synovi, že rozumím, že to má těžký, že to či ono chce, ale že mu to prostě dovolit nemůžu - anebo jsem úplně mlčela a čekala, až si to zpracuje a přijde se pomazlit.
Nepamatuji si, do kdy to bylo tak, jak popisuješ v příspěvku, vím jen, že v jistém věku se to pak začlo radikálně zlepšovat a to právě nějak když mu byly tři. Ve čtyřech jsme s kočárem už nejezdili (s výjimkou tuším ZOO, tam byl s kočárem ještě ve 4 letech věku, ale to jen proto, že jsem tam narvala všechny věci a mohl tam odpočívat a spát po obědě).
Uklidní te ze to časem přejde? Tak v peti letech to mojí nejstarší přešlo. Soucítím s tebou, byl to horor kamkoliv jít... Za ruku dobrovolne nesla nikdy, to jsem vzdycky táhla vřískající, kopající dítě. Ja vlastně uz nevim jak jsem to přežila.
@pucalka1501 Moje dcery toto období měly v 1,5-2,5 r. V 3 letech už s nima byla v pohodě domluva. Utíkáni venku na nevhodném místě, jsem řešila posazením do kočáru a na nákup jsem chodila bez nich. Proste se to musi jen přežít..
Měli jsme to samé mezi 2-3. rokem. Všechny okolní ulice věděly, že jdeme domů, protože jakmile jsme se jen otočili směrem k domovu, tak celou cestu byl jen řev. Nepomáhalo bohužel nic. Pevné nervy a přežít.
@pucalka1501 přesně tohle zažíváme... prostě vzdor, povaha. Rada? Trpělivost... i když člověku mega tečou nervy. Nám vždycky pomůžeme třeba nějaký "nový prvek". Když k tomu vymyslím nějakou hru, nebo jdeme na nové místo... Nové věci ji prostě zabaví. Ale když chodíme stejnou trasou, je dcera schopná si prostě lehnout na chodník a řvát, protože jsme neobešli oblíbený stromek vlevo, ale vpravo... Prostě... už se moc těšíme, až tahle fáze pomine.
@pucalka1501 nemám radu, jen ti chci říct, že v tom nejsi sama a rozumím ti - mám totiž to samé, holku co neposlouchá, uvztekaná 🥲 je to fakticky horor a musíme to prostě nějak přežít..holka ted nastupuje do školky a ja se modlím, že se tam v kolektivu trochu srovná…hodně štěstí tobě a nám všem 🌸❤️
A jak často ty hranice z pozice rodičů povolíte? Jaký je v rámci rozhodování poměr toho, kdy jsou věci podle vás a kdy podle dcery? Obecně se s despektem mluví o období vzdoru, no třeba Gordon Neufeld to nazývá obdobím zmaru, kdy je dítě vlastně frustrované, že věci nejsou podle něj a proto ty situace tak prožívá, proto ty scény, pramení to z frustrace, ne z toho, že chce jen jít do opozice tedy vzdoru vůči rodiči 😉 Vnitřně rodiči může pomoct už jen tenhle pohled a určité pochopení toho dítěte a jeho pocitu. A taky může pomoct vygooglit si mocenské hry (kdy vy něco schválně a dramaticky zakazujete, třeba "ne že mi s tím plyšákem utečeš" a dítě samozřejmě nadšeně utíká, nebo vás dítě může nějak ovládat povely jako roboty atd., prostě vytvářet situace, kdy dítě naopak má moc nad vámi). Pro některé povahy/temperament (který chce mít věci podle sebe, svobodu, potřebuje si všechno sám vyzkoušet) je tohle prostě náročnější než pro jiné a ty scény jsou výraznější a dramatičtější. Držím palce, časem se to zlepší a mezitím s tím můžete zkusit nějak pracovat 🩷
Snažila bych se vysvětlovat -předem - "teď bude přechod, musíme jít spolu za ruku" a prostě ji za tu ruku čapnout a nepustit. Nákupy bez dítěte nebo leda po domluvě "budeš sedět ve vozíku". Na lítání po kšeftě a hledání zdrhajícího dítěte mezi regály bych neměla nervy. Je to náročné, ale přejde to. Hlavně bych asi více využívala hřiště či procházky v lese, kde se vylítá a trochu unaví, zřejmě hýří energií a potřebuje ji vybít
@pucalka1501 rekla bych, ze kombinace veku ("obdobi vzdoru") a temperamentu... a je to vycerpavajici, ale normalni. Obchod se v tomhle obdobi dal prezit jen tak, ze jsem dite nacpala do sedatka na kosiku, to se mu nastesti libilo, a nehnula se od nej.