Kdy začít s naučením dětí usínat samostatně?
Do kolika let uspáváte večer děti? Přiznám se, že už na to nemám nervy ani energii po celém dni. Starší má 5 let, mladší 3 a večer co večer je to utrpení. Křičím na ně, protože jinak se neuklidní a o spánek se nesnaží. Starší má každý večer snad 300 otázek na všechna témata. Kamarády ve školce počínaje, po vesmír a anatomii zvířat konče. Mladší se vrtí a vynucuje si hlazení. To by mě nevadilo, ale ona se u toho vrtí a každých 20 vteřin chce hladit jinde a jiným způsobem a pořád si vymýšlí, kutálí se po celé posteli ve všech možných polohách. Dělám s nimi zklidňující aktivity před spaním, ale nefunguje to. Cukr nemají, aktivity k unavení mají, ale asi máme dětí s nekonečnou zásobou energie, což se nedá říct o nás rodičích. Samostatné uspávání nechtějí a brečí, že se bojí a chtějí maminku. Přesto bych nejradši už zavedla pohádka, popřání dobré noci a odchod. Je na to brzy? Jak na to, aby začaly usínat samostatně?
Kdo by chtěl navrhovat zapojení manžela, ten se o uspávání pokoušel, nešlo to. Děti byly pokaždé jak z divokých vajec a manželovi málem praskla cévka z nich.
Stručné shrnutí
- Děti často zvládnou usínat samostatně po zavedení večerní rutiny: přečtení pohádky, mazlení, tlumené světlo nebo audio pohádka a následný odchod rodiče.
- Postupné navykání (nejprve být v pokoji, pak kontrolovat z chodby, případně použít lampičku nebo rádio) pomáhá a rodiče v diskuzi uváděli úspěch už od cca 3–5 let, většinou od 4–6 let.
- Praktiky, které rodičům fungovaly, zahrnují střídání rodičů při čtení, použití mluvených pohádek z rádia nebo CD či Albi tužky, stanovení časové hranice (např. do 20:00) a pravidlo „neodpovídáme na noční otázky, vyřešíme ráno“.
Nejčastější otázky
Q: Jak naučit dítě usínat samo?
A: Zavést konzistentní večerní rituál: přečíst pohádku, obejmout, pusu na dobrou noc, tlumené světlo a rodič odejde; mnoho rodičů popisuje postupné stahování přítomnosti (nejprve ležet s dítětem, pak být v pokoji, pak jen kontrolovat z chodby).
Q: Pomohou audio pohádky nebo rádio?
A: Ano; rodiče v diskuzi uváděli „mluvené pohádky z rádia“, CD nebo Albi tužku jako efektivní pomůcky pro děti ve věku zhruba 3–6 let, někdy jako přechodné řešení.
Q: Co dělat, když se dítě bojí tmy?
A: Použít tlumenou lampičku nebo ponechat rozsvíceno světlo na chodbě a pootevřené dveře; někteří rodiče nechávají celou noc slabé světlo v pokoji.
Q: Jak nastavit hranice, když dítě vyžaduje „milion otázek“ večer?
A: Stanovit pevnou hranici rituálu (např. maximálně do 20:00), říct „si to zapamatujeme a vyřešíme ráno“ a neodpovídat dál na noční dotazy, případně přejít k audio pohádce a odchodu.
Q: Jak zapojit partnera do uspávání dětí?
A: Mnoho rodin střídá čtení a ukládání dětí; někteří uvádějí, že otec čte nebo „jde spát“ s dítětem, ale také byly případy, kdy otcové s ukládáním neuspěli a rodiče museli hledat jiný přístup.
Q: Kdy je „správný věk“ pro samostatné uspávání?
A: Neexistuje jednotný věk; v diskuzi bylo časté, že děti zvládly samostatné usínání od 4 let, někteří rodiče začali úspěšně už od 3 let, zatímco jiné rodiny uspávají děti i ve věku 7–11 let.
Závěry z diskuze
Shoda
- Rutina s pohádkou, mazlením a následným odchodem rodiče z pokoje obecně pomáhá dětem usnout.
- Audio pomůcky (mluvené pohádky, rádio, CD, Albi tužka) byly v praxi uváděny jako účinné.
- Postupné omezování přítomnosti rodiče (být v pokoji → kontrola z chodby → nechat samotné) funguje u mnoha rodin.
Sporné názory
- Někteří rodiče preferují udržet večerní uspávání jako důležitý čas blízkosti s dětmi; jiní preferují zavést samostatné uspávání kvůli potřebě večerního klidu a odpočinku.
Otevřené otázky
- Jak dlouho bude konkrétnímu dítěti trvat přechod na samostatné usínání?
- Jak nejlépe zapojit partnera, pokud jeden z rodičů s ukládáním „nefunguje“?
- Jaké konkrétní hranice a časové limity fungují nejlépe v rodinném provozu s více dětmi?
Zmíněné značky a firmy
Albi
Zmíněné produkty a metody
mluvené pohádky z rádia, audio pohádky, CD, Albi tužka, lampička, tlumená lampička, rozsvícené světlo na chodbě, pootevřené dveře, čtení pohádky, pusa na dobrou noc, postupné vynechávání přítomnosti rodiče, stanovení časové hranice (např. 20:00), imitování spánku
Místa a osoby
žádné
Uspavani vazne nemam rada. Ale deti 4 a 2 samozrejme uspavame, nekdy to jde lip, nekdy hur, nekdy jsem uz hrozne vztekla. Ale vlastne doufam, ze jeste dlouho o me vecer budou stat🙂
Děti 1 rok,7 let a 4 roky ,uspávám je ,prvně přečtu knihu,pak broukam,někdy si ta 4 léta povídá s plyšáky v posteli,ale já ji nechám a přitom broukam ona si pak lehne a spí,u té roční je to náročnější a uspí ji láhev mléka,ale neusne hned a ještě několikrát vrtí a vstává
Uspáváme skoro 6letou i skoro 12letého. Mají svoje pokojíky, takže se neruší navzájem. Nevadí mi to, mám z dětství trauma z toho, že jsem se po tmě sama strašně bála a nesměla jsem vylézt z pokoje, ani si rozsvítit lampičku.
U toho staršího cítím, že už o naše uspávání moc dlouho stát nebude, tak o ty poslední měsíce nechci přijít. U té mladší to vůbec neřeším, té přečtu pohádku a za 2 minuty je tuhá.
Prectem pohádku zaspivame a jde se spát. Nastaveno tak od narození a v pohodě. Čas na vyprávění a otázky jsou večer u večeře a půl hodiny před spaním. Naučený jsou tak všichni.
Od 3 let kdy šel do pokoje usíná sám. Nebylo to hned, ze začátku jsem tam s ním byla dokud neusnul, pak jsem byla vedle v pokoji a když brečel, došla jsem ho utěšit a za chvíli se už naučil sám. Přečtu pohádku, dám pusu a odcházím. Celou noc má zaplou tlumenou lampičku, aby se ve tmě nebál.
Mám děti 10, 8 a 5 ve společném pokojíčku. Ty větší už by po pohádce usnuly samy (naučily se to když jsem malou uspávala a kojila a jiná možnost nebyla), nejmladší je přesně to co píšeš. Když se vztekám, je to ještě horší. Takže moje vychytávka je usnout první 🙂 Když se pak třeba za půl hodiny probudím, už je klid. Jednou jsem nejmladší ještě zaslechla jak říká: "Ticho holky, máma spí."
My to máme rozdělené. Já jdu uspat mladšího - asi patnáct minut si potmě povídáme, pak odpadne. Mezitím manžel přečte starší pohádku. Od děti odcházíme tak nějak stejně a máme večer pro sebe 🙂
Děti jsem neuspávala ani jako maličké, od malinka přebalit, nakrmit, pohladit, do svojí postýlky. Jako větší ještě plus pohádku, pusinku, opět do svojí postýlky. Odejít z pokojíku. Usínaly samy během chvilky, maximálně si tam ještě drmolily pár minut a žádné večerní cirkusy neznám. Na hlídání jsem měla vždy jenom moji mamku a ta by mi s dětmi tyátry nedělala, to jsou její slova😁😁, takže akceptovala pohádku a my jsme mohli s manželem občas někam vyrazit. Tvé děti jsou už dost velké na to, abyste si o školce popovídaly navečer třeba u večeře, v pokojíku bych jim maximálně přečetla pohádku a odešla pryč. Důležitý je také předvečerní klid, kam fakt nepatří, že na ně řveš🥴, to pak špatně usínají....
Moje děti jsou už dospělé, ale fakt tohle jde a je to reálné. Jednou jsem tu četla u jedné maminy.....jaký si to uděláš, takový to máš. A je to pravda. Kdo chce večerní cirkusy v podobě uspávání, tak 365 dní v roce to musí být mazec, nedivím se tvému muži,že z toho chce vypadnout. Upřímně, můj by mě poslal taky k šípku, kdybychom tohle měli zavedené. Naopak u našich dětí jim pohádky chodil vyprávět taky a nikdy mu to nevadilo🙃.
@merope uspavat deti, u nas znamenalo hlidat aby batolata a predskolaci nervali, nehadali se, neskakali po postelich a proste byli uz (po 21.h) ticho v postelich. Coz bez me pritomnosti v pokojicku nebylo. I skolaci by si si povidali klidne do 10 vecer nebo i dyl, a tak hlasite, ze jsem v sousedni mistnosti nemohla spat🙉
Takze jsem uspava cca do 10 let, a pak ke starsim kazdou chvili litala , at jsou uz sakra potichu.
No já budu za ostudu, pravidelně uspávání se čtením tak do 10 a společným spaním, teď ve 12 ještě občas z nostalgie také ještě proběhne 😉