Kdy začít s naučením dětí usínat samostatně?
Do kolika let uspáváte večer děti? Přiznám se, že už na to nemám nervy ani energii po celém dni. Starší má 5 let, mladší 3 a večer co večer je to utrpení. Křičím na ně, protože jinak se neuklidní a o spánek se nesnaží. Starší má každý večer snad 300 otázek na všechna témata. Kamarády ve školce počínaje, po vesmír a anatomii zvířat konče. Mladší se vrtí a vynucuje si hlazení. To by mě nevadilo, ale ona se u toho vrtí a každých 20 vteřin chce hladit jinde a jiným způsobem a pořád si vymýšlí, kutálí se po celé posteli ve všech možných polohách. Dělám s nimi zklidňující aktivity před spaním, ale nefunguje to. Cukr nemají, aktivity k unavení mají, ale asi máme dětí s nekonečnou zásobou energie, což se nedá říct o nás rodičích. Samostatné uspávání nechtějí a brečí, že se bojí a chtějí maminku. Přesto bych nejradši už zavedla pohádka, popřání dobré noci a odchod. Je na to brzy? Jak na to, aby začaly usínat samostatně?
Kdo by chtěl navrhovat zapojení manžela, ten se o uspávání pokoušel, nešlo to. Děti byly pokaždé jak z divokých vajec a manželovi málem praskla cévka z nich.
Uspavani vazne nemam rada. Ale deti 4 a 2 samozrejme uspavame, nekdy to jde lip, nekdy hur, nekdy jsem uz hrozne vztekla. Ale vlastne doufam, ze jeste dlouho o me vecer budou stat🙂
Děti 1 rok,7 let a 4 roky ,uspávám je ,prvně přečtu knihu,pak broukam,někdy si ta 4 léta povídá s plyšáky v posteli,ale já ji nechám a přitom broukam ona si pak lehne a spí,u té roční je to náročnější a uspí ji láhev mléka,ale neusne hned a ještě několikrát vrtí a vstává
Uspáváme skoro 6letou i skoro 12letého. Mají svoje pokojíky, takže se neruší navzájem. Nevadí mi to, mám z dětství trauma z toho, že jsem se po tmě sama strašně bála a nesměla jsem vylézt z pokoje, ani si rozsvítit lampičku.
U toho staršího cítím, že už o naše uspávání moc dlouho stát nebude, tak o ty poslední měsíce nechci přijít. U té mladší to vůbec neřeším, té přečtu pohádku a za 2 minuty je tuhá.
Prectem pohádku zaspivame a jde se spát. Nastaveno tak od narození a v pohodě. Čas na vyprávění a otázky jsou večer u večeře a půl hodiny před spaním. Naučený jsou tak všichni.
Od 3 let kdy šel do pokoje usíná sám. Nebylo to hned, ze začátku jsem tam s ním byla dokud neusnul, pak jsem byla vedle v pokoji a když brečel, došla jsem ho utěšit a za chvíli se už naučil sám. Přečtu pohádku, dám pusu a odcházím. Celou noc má zaplou tlumenou lampičku, aby se ve tmě nebál.
Mám děti 10, 8 a 5 ve společném pokojíčku. Ty větší už by po pohádce usnuly samy (naučily se to když jsem malou uspávala a kojila a jiná možnost nebyla), nejmladší je přesně to co píšeš. Když se vztekám, je to ještě horší. Takže moje vychytávka je usnout první 🙂 Když se pak třeba za půl hodiny probudím, už je klid. Jednou jsem nejmladší ještě zaslechla jak říká: "Ticho holky, máma spí."
My to máme rozdělené. Já jdu uspat mladšího - asi patnáct minut si potmě povídáme, pak odpadne. Mezitím manžel přečte starší pohádku. Od děti odcházíme tak nějak stejně a máme večer pro sebe 🙂
Děti jsem neuspávala ani jako maličké, od malinka přebalit, nakrmit, pohladit, do svojí postýlky. Jako větší ještě plus pohádku, pusinku, opět do svojí postýlky. Odejít z pokojíku. Usínaly samy během chvilky, maximálně si tam ještě drmolily pár minut a žádné večerní cirkusy neznám. Na hlídání jsem měla vždy jenom moji mamku a ta by mi s dětmi tyátry nedělala, to jsou její slova😁😁, takže akceptovala pohádku a my jsme mohli s manželem občas někam vyrazit. Tvé děti jsou už dost velké na to, abyste si o školce popovídaly navečer třeba u večeře, v pokojíku bych jim maximálně přečetla pohádku a odešla pryč. Důležitý je také předvečerní klid, kam fakt nepatří, že na ně řveš🥴, to pak špatně usínají....
Moje děti jsou už dospělé, ale fakt tohle jde a je to reálné. Jednou jsem tu četla u jedné maminy.....jaký si to uděláš, takový to máš. A je to pravda. Kdo chce večerní cirkusy v podobě uspávání, tak 365 dní v roce to musí být mazec, nedivím se tvému muži,že z toho chce vypadnout. Upřímně, můj by mě poslal taky k šípku, kdybychom tohle měli zavedené. Naopak u našich dětí jim pohádky chodil vyprávět taky a nikdy mu to nevadilo🙃.
@merope uspavat deti, u nas znamenalo hlidat aby batolata a predskolaci nervali, nehadali se, neskakali po postelich a proste byli uz (po 21.h) ticho v postelich. Coz bez me pritomnosti v pokojicku nebylo. I skolaci by si si povidali klidne do 10 vecer nebo i dyl, a tak hlasite, ze jsem v sousedni mistnosti nemohla spat🙉
Takze jsem uspava cca do 10 let, a pak ke starsim kazdou chvili litala , at jsou uz sakra potichu.
No já budu za ostudu, pravidelně uspávání se čtením tak do 10 a společným spaním, teď ve 12 ještě občas z nostalgie také ještě proběhne 😉