Neustále nespokojené 3leté dítě. Povaha nebo období?
Chápu že to může být to i to ale říkám si proč? Proč se tohle děje?? 😔
Máme tříletou dceru, a poslední půl rok zažíváme fakt těžké období vzdoru pro všechny 😶. Popravdě už nevím kde je chyba. Všechno je špatně, vpodstate jen co otevře oči je protivná 😶, furt se vzteká, ječí, utíká, ubližuje. Nespolupracuje vůbec u ničeho a vpodstate u všeho ale fakt všeho spolu bojujeme. Chápu že si prosazuje svoje, že zkouší co může, co vydržím ale já už přestávám fakt chápat co se děje. To že si nechce umýt zuby, ruce, že nechce do vany, že nechce do auta, že nechce jíst, že nechce tohle a tamto, že nechce mě, babičku... pochopila bych to. Ale tím jak se projevuje... jak do mě kopne když jí chci dát botu, že u všeho řev a ječí jak když jí napichuje ba vidle... to nechápu 😢a dost mě to už bolí. Nedávno mi někdo řekl že po ní chci moc! Co po ní chci... každý den to samé. Jsou to nastavené hranice, nastavené zvyky, návyky... které jedeme den co den. A každý den je kolem toho boj. Nechci po ní nic velkého, nic složitého, nic co by jí mělo dostávat do stavů které má 😵. Pořád s ní mluvím, vysvětlujilu... a k čemu aby další den byl stejný jako ty předtím.
Řešila jsme to s Dr, řešila jsme to u psychologa... všichni mi řeknou že se chová jako normální tříletý dítě. Tak proč to teda nezvládám? Proč nikdy ale vážně nikdy nevidím dítě, které by se chovalo stejně nebo aspoň podobně.. vždycky ať jdu kam jdu, vždycky to jsme my co řeší problém, řev, vztek, agresi...
Jsem z toho všeho už unavená, naštvaná, zoufalá... svojí dceru miluju, každý večer s ní usínám a ráno se probouzím. Přes den dokáže být i miláček... tak proč když není něco podle ní začne být úplný satan 😐. V poslední době mě opustila i trpělivost a neskutečně se za to stydím. Milionkrát za den s ní bojuju furt kvůli tomu samému a ano občas mi rupnou nervy a já jí dám na zadek. Pyšná na sebe nejsem ale já už nevím. Když 20x za sebou něco řeknu a ona mě má u prd... tak už se neznám.😢😢😢 řešil prosím někdo něco podobného??
Začala chodit do školky, tam funguje, je hodná...já prostě mám pocit že mě to dělá naschvál 😶 nevěřím tomu, že by to dělala proto že se u mě cítí bezpečně a ví že jí emočně podržím... protože v poslední době mám pocit že doma jen rvu, rvu a máchám rukou 😢. Ne že bych chtěla ale fakt už to kolikrát nejde rozdychat 😶😶😶 a teď do mě...
změnilo se u vás doma něco? sourozenec, nebo jsi třeba těhotná?
@xxx3d jen to, že před 14dny začala chodit do školky. Tam se jí ale líbí 😢. Jinak ty měsíce předtím nic... bydlíme stále na stejným místě, všechno stejný bych řekla. Až na to její chování, které se teda dost stupňuje. Začala i odmítat babičky, když teda řeknu dobře nepůjdeme k babičce tak začne zase zuřit že tam chce...
A před tím půlrokem se chovala úplně jinak, nebo je to spíš něco, co tam je od narození a jen se to teď vystupňovalo?
Jinak ano, zažila, popisuješ mou dceru. Chápu, jak je to vyčerpávající 😒
Popisujes i mou dceru. Myslim si, ze je to charakterem. Asi budou dominantnejsi, videt hlavne sve potreby a prvni reakci vzdy bude negace na cokoliv. U nas funguje jen síla. Musí vidět, že já jsem pánem situace jinak si mě namaže na chleba. Občas to bez plácnutí nejde, nelze na ní jen křičet, ona pak ječí také. Taková itálie. Chce to čas, čím víc si budou uvědomovat následky, tím lepší to bude. U nás je teď období, kdy je neskutečně drzá a mstivá. Už má sofistikovanější reakce...
Tak já mám kluka a teď momentálně to řešíme taky každý den. U mě si teda myslím,že to bude školkou. Ve školce ho hrozně chválí jak poslouchá, papá,je samostatný - myslím,že se tam právě drží a pak vše vypustí doma,kde to zná. Jinak všichni okolo mi vždy záviděli jak mám hodné dítě. Teď je každý den knourani,vztekani a dohadování. Plus si myslím,že asi i trošku zkouší co mu projde. Snad se to brzy uklidní a vše si sedne.
Jinak na hlídání byl zvyklí od malička a myslela jsem si,že školku zvládneme levou zadní,ale občas je znát,že to není ideál... 😏
talk jestli žádná výrazná změna neproběhla, kromě školky, kde je v pohodě, a jak pediatr, tak psycholog řekli, že se chová jako normální dítě svého věku, pak bude potřeba zapracovat doma na sobě a upravit přístup doma
to bude náročný, ale zvládneš to, jen se obrnit trpělivostí a láskou
tu lásku zmiňuji proto, abys jí (dcerce) dávala najevo (objetí, úsměv, slova)
plus jí nechat nějakou samostatnost - třeba když tě kope při obouvání, zachovat klid (ano, je to těžké, ale plácnutím vyřešíš svůj nával frustrace, nepomůže to ale situaci), zachovat klid, říct jí, že takto ne, že tě to bolí a protože si jí chtěla pomoci a ona evidentně nechce, obuje se sama a ty zatím cokoliv jiného, odejdeš třeba zavřít okno
prostě ty drobné situace ukočírovat vysvětlením a následným dopadem jejího chování, aby si uvědomila přímý důsledek chování
bude to náročné období, tak hlavu vzhůru a do toho.
Koukni na podcast nebo videa Jiriho Haldy. Mozna by ti poradil, ze mas dceru misto placani po zadku "preprat", treba zlochtat, a dat ji najevo, kdo rozhoduje. Tim, jak pises, ze treba nechce k babicce, a kdyz teda otocis, ze tam nepujdete, tak zas chce k babicce... mi prijde, ze te proste "zkousi". Taky si nenapsala nic o tatovi. Zije s vama, vychovava ji taky, jak reaguje na nej, taky neposloucha?
Nemůže to být tím že z tebe cítí nervozitu? Já mám tříletou a když jsem nervní já, ona je taky.