Slevování ze zásad, aby neplakal...Máte zkušenosti?
Maminky, prosím o Vaše zkušenosti. Mám 8M chlapečka, od porodnice hodně plakal, patřil mezi kontaktní miminka. Měli jsme zdravotní problémy s bříškem, lékaři na to přišli až po 2 měsících vyšetřování, takže si 3-4. měsíc života chudáček protrpěl. Po zaléčení jsme slavili úplnou změnu do pohodáře, která ale trvala tak 3 týdny. Pak se zhoršilo spaní, od 5.měsíce jsme začali vstávat v 5 hod. ráno nedospaní, ale douspávání nepomohlo, usíná znovu až kolem 8.hod. ráno, snídani dříve než v 7hod. nechce. Když už jsem se s tím smířila a jakžtakž si zvykla, po měsíci se objevilo kručení přes noc, jídlo chce 1x, pak od 3hod. od rána cca 4x podáváme dudlík až do těch 5. No...jsem z toho na nervy, jsme spolu celé dny sami, prarodiče nemáme, tatínek v práci celý den. Bohužel poslední měsíc se k tomu přidalo ustavičné kručení a brek přes den, a to už jsem se z toho prostě složila...Beru si Neurol ráno abych zvládla den, a další večer abych usnula. Nevydrží si na dece hrát sám ani během mojí snídaně či oběda, natož úklidu. Třeba zuby ? Mám pocit, že nám rostou už snad od narození. Podle doktorky je zdravý, nic mu není, prospívá ukázkově.
Co mě ale trápí je, že malému stále "ustupuji". Nechce usínat jinak než u mně na hrudi, tak ho nechávám, nechce baštit v lehátku, jen vleže na sedačce nebo na koberci, tak ho nechávám, když si chce hrát s ovladačem, mobilem, záclonou tak ho nechávám. Když zkusím mu tyhle věci ne vzít, ale vyměnit za jinou hračku (vařečku, mašlovačku, hřeben, křupku), tak je ryk. Odmítá být na bříšku (takže nepéruje, neplazí se) chce drandit kočárem (to je opravdu spokojený), tak s ním prostě trávím 4 hodiny denně v kočáře. Mám pocit, že obětuju výchovu v zájmu trochy klidu. Je to špatně ? Měla bych ho nechat brečet, když samozřejmě nechci aby si hrál s mobilem, chci aby trénoval na bříšku. Začíná mi přerůstat přes hlavu ?
@janaax ja se zeptám úplně blbě, ale ten neurol Ti někdo napsal?
Abys mohla být důsledná ve výchově, musíš být v pohodě. Teď ustupujes, protoze jsi vyřízená. Máš možnost hlídání od kamarádky, nebo si zaplatit hlidani/úklid? Nebo že by si manzel vzal volno a pomohl Ti na pár dní, aby ses mohla aspoň vyspat vnoci? Neurol je cesta do pekla, Ty potřebuješ jist a spát, abys mohla fungovat se synem.
Jinak je jedno jak a kde spi, nebo ji, hlavně že spi a ji. Teď se věnuj sobě, spokojená mama rovná se spokojene dite. Řekni si o pomoc. Pokud manzel nemá čas, ať Ti zaplatí někoho, kdo tam bude místo něj a uleví Ti.
O nějakém (ne)výchovném ustupování může být řeč tak okolo 3. roku života, jinak je to prostě mimino, nemá z toho rozum a dává najevo své potřeby. O nějakých zásadách to vůbec není. Prostě co je pro něj nebezpečné nebo nechceš, aby zničil, to mu nedávej - fyzicky zamez, aby se k tomu dostal. O nějakých tvých zvycích to je také. Mě by třeba v životě nenapadlo dávat jíst dítěti na koberci, takže prostě jí se odmala u stolu v židličce, přes to nejede vlak. Jestli řve, tak je pravděpodobně spíš přetažený než že by si určoval - sedačka se mi líbí, stůl ne. To dělá tak čtyřleté dítě, ne mimino. Tak si urči, co je pro tebe zásadní, to prostě dodržuj a co jsou vesměs blbosti, z těch klidně slev. Právo na své potřeby samozřejmě máš, takže když ho necháš 2 minuty brečet za cenu toho, že se normálně najíš, tak se nic nestane, zas jako nejsi otrok, abys nemohla dítě ani na vteřinu položit. Někdy mi přijde, že to matky šíleně přehánějí, dítě jenom zamručí a už se s ním běhá a natřásá a hledá 200 příčin nespokojenosti. (Nezaměňujme to za neutišitelný pláč osamoceného dítěte v postýlce). Celkově mi přijde, že šíleně hrotíš situaci, která není nijak dramatická, že se dítě nezabaví samo na dece, to jako nezabaví, to mně třeba ani předškolák. Ale prostě není to nic, co by tě mělo stát zdraví, neber si to tak moc. Nebylo by třeba částečným řešením někoho na hlídání platit? Třeba hodinu týdně misto brání Neurolu?
O ustupovani decku, co rvalo do 3let tahem bych mohla mluvit.. Ac jsem rozumove vedela, ze se mi to ustupovani nezda vychovne a dobré, presto jsme dost tolerovali, jen aby nebrecela.. Můžeš predchazet, mobil, ovladač dej tam aby na nej nevidel a nedosahl, pak si možná s tou varekou hrat bude. V kolik chodí spát? Ta 5h ranni je bohuzel dost normální doba na vstavani. Kde vidim zasadni problem je poloha na brise, ne kazde dite ji hned miluje, ale casem prijde na to, ze vidi, ze dosahne, otoci se atp. (od narození, trenovala jsi, každodenně, treba 10x za den?) na zadech se lezt nenauci, neposili svaly trupu. Lekar hodnoti vyvoj v poradku, takze 2.vzprimeni, pivotovani, otaceni se ze zad na bricho a zpět, to umi? Takže zkoušet a zkoušet, lez s nim taky na koberci, voz v kocare na brise atp.
Neodpovím na vše, jen výsek- řekla jsem si (na základě vycteneho), že do 1 roku nemá smysl vychovávat, a že to prostě dělat nebudu. Jen respektovat potřeby svého dítěte a moje. Když jsem na to čas od času zapomněla a pak si to opět připomněla, byla to úplně úleva.
@janaax je mu 8 měsíců....o nějakém výchovném ustupování bych nemluvila.Proste chce Tebe.Svoji maminku.Ty si celý jeho vesmír.Tak jestli doma kňoura tak ho vem do nosítka a jdi s ním ven....na procházku.Dej si po cestě zmrzlinu nebo kafe.Mne dcera knourala na rukou do dvou let.Hlidani taky nemáme a ještě jsem měla k uřvavnemu miminku další dítě.
Ber to jako období ,které pomine a bude jiné období lepší.Začne běhat a víc se zabaví .
Nějak si nedokážu představit výchovu 8m dítěte... Dcera má přes rok a pořád mi to na nějaké výchovné praktiky přijde brzy, spíš se snažím, aby byla spokojená, nebo spíš, abychom byl spokojené obě dvě, pořád se věci ohledně spánku, jídla a spol mění, takže si s tím nějak nelámu hlavu
Hlavně bych doporučila skoro cokoli místo neurolu. Nevím, jak jste na tom finančně, ale nemohla bys chodit třeba na nějaké cvičení, kde miminka mohou být vedle vás případně cvičení s miminky? Nebo dát chvíli pohlídat a vypadnout skoro kamkoli? Osobně jsem jako úžasné považovala, že jsem od 7 měsíců malého 1x týdně na 1,5 hodiny pracovala - super relax.
Co se týče výchovy a hraní si s "nevhodnými" předměty - pomůže je dát mimo dosah (jako i zraku) - když je neuvidí, nebude je chtít. V dosahu nech to, co ti nevadí, když si s tím bude hrát.
A co se týče toho, že v 8 měsících nepéruje, neplazí se - to je něco, na čem chce zamakat. Pokud nevíš jak, neboj se požádat o pomoc - klidně se i nech poslat třeba na fyzioterapie, myslím, že je pozadu, tak by to mělo jít. A zase - vypadneš ven z té rutiny.
Neber to tak, že mu ustupuješ, ale že tě potřebuje. V tomhle věku to není, že by si to vyřvával nachvál. Prostě chce maminku. U jídla ho klidně nech, jak chce, mnohem důležitější je, aby jste u toho byli oba v klidu, než se s ním " dohadovat". A z těch věcí, co si bere/chce - já jsem si určila, co mu prostě nejsem ochotná dávat do ruky (kvůli bezpečí nebo co by nebylo dobré rozbít) a tyhle věci jsem se snažila dávat i tak, aby na ně neviděl nebo nedosáhl, aby nebyly zbytečné scény. Třeba ovladač od televize schovavam pořád 😁 ale doporučuju to dělat jen u toho "nejnutnějšího" a ten zbytek moc nehrotit. Jinak to spaní mi přijde normální, každé dítě to má nějak jinak a můžeme jen závidět těm šťastným, kterým děti spí celou noc (určitě v tom jsou nějaké čáry 😁).
Samozřejmě vím, že to je hrozně náročné. Malý byl prvních 10m v podstatě neodložitelný. Doporučuji pořídit nosítko nebo šátek, jednak ti to bude šetřit záda, a potom u toho můžeš dělat spoustu věcí. Fajn je také ho brát v židličce k lince, když vaříš, aby viděl 🙂 a hlavně neuklízej ve chvílích, kdy malý spí. Naopak to si hod nohy nahoru a relaxuj, je to potřeba, aby si měla alespoň trošku času sama na sebe 🙂 úklid jsem se vždycky snažila zvládat, když byl syn vzhůru, třeba i za cenu toho, že jsem ho při všem chovala. A o lezení se neboj, já jsem ho nosila skoro pořád, na bříško také moc nechtěl a zvládl to. Je pravda, že plazit se začal nějak v 10m a aktivně lézt až v 1 roce, ale není zas tak kam spěchat. A v té době začal být i samostatnější, když už mě nepotřeboval coby mulu 😁
A ten Neurol máš na předpis? Zvaž, jestli by nebylo lepší zkusit něco jiného - psychologa, zklidňující čaje.. mně třeba pomohly Bachovky (a to jsem tomu vůbec nevěřila, brala jsem to pouze jako experiment). A také si zkus ještě nějak ulehčit - jezdit hodně s kočárkem, říct manželovi, aby o víkendu na hoďku dvě pohlídal, najít si paní na úklid. Mateřství je náročné období, zvlášť s náročnějším dítkem, takže se vůbec neboj říkat si o pomoc.
Výchova u 8 měsíčního dítěte? To není třeba. Dělej to co dítě potřebuje a chce. Na vychovávání bude ještě dost času.
Taky bych řekla, že 8 měsíců fakt o výchove jeste není. A to jsem s tím (na hodně lidí) začala brzo. Ale takhle brzo fakt ne, ještě z toho nemá vůbec rozum. Zase na druhou stranu, vše podřizovat dítěti je opačný extrém. Chce to srovnat si v hlavě, co je důležité (bezpečnost, duševní zdraví) a na tom lpět, zbytek klidně ustoupit. Jinak já nejsem zastánce schovávají věci, prostě se dítě musí učit, že něco může a něco ne. Ale byl to, kolem toho roku, když už si dcera kamkoliv dolezla, docela záhul, než to pochopila. Taky už jsem kolem toho roku, nebo něco po, viděla, že chápe, že něco smí a něco ne. Vždycky koukala na mě, co já na to. Takže v tu chvíli jsme začala už nejak "vychovávat", do dvou let se pomalu naučila chápat téměř vse, takže domluva už lepší. Ale asi hodně záleží dítě od dítěte. Myslím, že jsi hlavně unavená, chce to hlavně moct občas vypnout a vypadnout.
Pozvi si návštěvu, kecejte, malym detem mluvení dela dobre, jsou pak "hodne". Nebo jdi nekam na navstevu. Jdi na hriste, dej mu deku na zem...sedni si k němu s knížkou nebo jen tak "čumákuj". Udělej si program. Naprosto nejhorsi je rozplizly den, kdy doufas v hodne dite. Ale on potřebuje podnety, aby byl unaveny,.je uz velky na deku na stale stejnem místě. Pak i hur spi.
A kdyz spi, spis taky, nebo di si das sprchu, kafe...
Když ses doma s miminem a vedes to "tak nejak dle situace, " je to blby pro oba. Kdyz vis, ze potřebujes vytrit, uklidit koupelnu a uvarit jidlo, a co budes varit - tak je ze den jiny, lepsi. Tim, ze Ty neco delas, tak.i dite ma podnety a vnima pozitiv.w nějakou tu cinnost.
A.nezustavej cele dny sama doma, to je na budku. Zkus si najít maminku s podobně starým ditetem. A udelej si radost něčím. Nejaky zajem.. opras stary, najdi novy... Lip se pak žije. Maly cíl pro kazdy den. Je důvod k radosti, kdyz.se To ho podari splnit, a kdyz ne, svět se nehrouti..
Clovek je tvor sociální. Dite potřebuje.kontakty ale Ty taky. Nevstoupila jsi do trapistickyho.kláštera ani do kartouzy, potrebujes taky.socialni život.
Neurol pokud mozno zrus. Zkus najit nejaky.to cvičo s.detma,.plavání pro děti nebo cokoli, kde muzes potkat lidi,.který by mohli byt dobra společnost tu a tam nekdy behem dne. Přednáška o nějakém tématu k dětem? Často je účast možná i s detma. Chtělas delat keramiku nebo kreslit? Jdi na. kurz. Chtela sea naucit vazat vemce? Jdi na kurz jednorázovka, relax, potěšení, užitek - možný bonus,že nekoho potkas. Nějaké ruční prace? Chtelaas háčkovat, šít, udelat pekny dort nebo neotřelé zákusky nebo salatove misy? Tak do toho.
Zakladem je co nejvic spát, dobre se najist - pořádmy obed, ovoce, zelenina. Pobyt na čerstvem vzduchu mas. Primerena fyzicka namaha vyplavuje ty fakn hormony. A pak něco, aby Te zivot bavil a tesil.
Pokud mas porad deprese, i to je možné, nekdy proste telo nevyrábí vsechny potrebne hormony, tak to řeš s odbornikem. Ne sama s neurolem.
8m miminko se nevychovává, na to bude času dost. 😉
A spí s vámi v posteli, nebo v postýlce? Osobně nevidím problém v tom, že chce být na rukách, malé děti milují a potřebují kontakt. Bud v klidu do 18 let ho na rukach mít nebudeš a ani z něj nebude rozmazlenec, když je teď pořad na rukách a hraje si s ovladačem od tv. Děti nejvíc zajímají "hračky" rodičů jako je noťas, mobil, klíče od auta 🙂 Dat z oči pryč.
Ten brek může být způsobený tvymi emocemi, vstáváš s nervama v kýblu a bereš neurol, děti jsou s rodiči propojené, zrcadli jejich emoce. Podle mě to maš ve svy moci ty, dej se do pohody a miminko se uklidní. Ale chápu, že je to těžké a začarovaný kruh, ale věřím, že maš dost sil to přetnout.
Nestresuj se tim co by se melo a nemelo diteti dovolit kdyz je to jeste nemluvne, ale hledej cestu jak pomoct sobe. Zda se ze jsi na kraji svych sil, to moc dobre znam, premyslej co by ti pomohlo - vyrazit s kamaradkama? Zmena prostredi? Hlidani? Sklenka vina? A udelej to!
Na tohle rada neexistuje. Znám to na vlastní kůži. Syn od porodnice brečel ve dne i v noci, za noc 20x vzhůru, vstával v 5. Já hotová, doma nepořádek, byl hodný jen v kočárku. Nelezl, neplatil se, jen stále řval. Nedal se odložit. Do tří let nespal v kuse ani jednu noc. Ve dvou letech psycholog řekl, že je normální, že je to typ náročného dítěte. Teď jsou mu 4,5 roku. Spí s námi, bojí se tmy, bojí se samoty, nesnáší hluk. Ale perfektně mluví, chce pořád něco nového poznávat. Prý to tak ty náročné děti mají. Třeba to u vás bude podobně. Máme teď 9m dceru a ta je pravý opak. Toto spraví jen čas.....bohužel.
@levandule_k Věřím tomu, že musím začít u sebe. Musím zkusit najít pro sebe čas, ale dřív než večer, abych ho měla energii využít. Snažíme se najít hlídání…
@janaax Můžeš začít "maličkostmi" třeba, že se nastaviš tak, že nebudeš nešťastná z toho, že malý usíná na rukách. Neboj, žádné zavislosti jsi ho nenaučila ani nerozmazlila. On potrebuje cítit tvoji blízkost a bezpečí. Kdybys ho násilně otužovala, ať je samostatný, tak ho buď zlomiš a osamostatňování bude trvat dýl, nebo bude více bazlivý.
A spát 4 hodiny v kočarku, to fajn, některé děti kočarek nesnáší a nevydrží v něm ani 10 minut.
@levandule_k Zkusím to, on je v kočárku spokojený, baví ho koukat na stromy a tak. Ale nespí 4 hodiny, tak třičtvrtě hoďky a pak kouká, když ho vytáhnou na deku tak to prý ne, radši bude blbnout v korbičce. Spis mi přijde, že když je tak dlouho v kočáře, tak vůbec netrénuje plazení… na břiše je doma v součtu za cely den tak hodinu a půl maximálně. Tím, že venku nespí, vlastně přijdeme domu k obědu, nají se a pak už se chce ňuňat a usínat, pak hra a blbnutí před koupáním, ale víceméně na zádech…snažím se to tak nebrat, ale pak když se to nakupí a přijde par poznámek od okolí - i blízkého- tak do toho padám…
@janaax Jestli maš obavu, že je pozadu najdi si fyzio, které se specializuje na malé děti, eventuálně chtěj žadanku po dětské. Důvěřuj sobě, svým instinktům a svému dítěti. Poznámky se nauč ignorovat, nebo posílat ty lidi k šípku. Někteří to myslí dobře, někteří si jimi honi ego, někteří musí za každou cenu prezentovat svoje moudra a některé lidi by nenapadlo, že ti to může ubližovat, jsou jen trochu těžkopadni v komunikaci.
Můj vnouček také odmítal být na bříšku. Zkusila jsem koupit sporťák,který jde polohovat do úplného lehu a stříška u hlavičky odhrnout.Malý venku na bříšku koukal všude kolem a byl spokojený.Vydržel tak neskutečně dlouho a posiloval...Miloval to i pak,když začal sedět.Střídali jsme polohy,aby zádíčka nebolela.Jestli má někdo v okolí starší Gesslein ,můžete to vyzkoušet.Určitě to jde i u jiného kočáru,ale já před pár lety lepší typ nenašla.
@janaax do jednoho roku to není o výchově, ale naplňování potřeb miminka a hlídání, aby si neublížilo. Takže ho klidně nech hrát s čím chce, pokud to není nebezpečné. A tulením a mazlením se dítě nerozmazlí.
Naopak bych to využila, pokud nechce být na tom bříšku, tak si sama lehnout na záda, dát si ho břichem na své břicho. Zároveň mazlení, krásně na tebe uvidí zároveň posiluje svaly.
8 měsíců je ještě malé miminko. Takže usínání na hrudi mi přijde úplně prirozene. Jídlo taky ok,pokud to máte nějak poresene stran nepořádku. To přijde postupně, až si sedne, budete zároveň jist oba stejně jídlo...kdyby obedvalo na koberci dvouleté dítě, to by byla jiná.
Je dobře si vždycky říct, proč mi to vadí. Jde o bezpečnost nebo o to, že by se něco mohlo zničit? Třeba že tu záclonu strhne nebo ovladac bude ocucavat? V tom případě je nejlepší prevence, protože vysvětlování v tomhle věku je složité. Dokud sám není pohyblivý, mobil, ovladač a podobně mu nedávat vůbec na dosah. Pokud to tak nejde zařídit, tak prostě pořád opakovat, že ne, a ono to jednou (za několik měsíců cca 😀 ) jeho hlavičce docvakne. Pokud nejde o bezpečnost, ale jen o to, že se to nemá, tak o nic nejde a nechala bych ho být. V tomhle věku ty nároky na vychovu nemůžou být moc vysoké🙂