Bydlíme s tchyní a už mi mluví do výchovy úplně do všeho
Bydlíme s manželem a dětmi v domě jeho rodičů, máme svoje patro, ale jsme spolu prakticky každý den.
Poslední dobou mám pocit, že tchyně komentuje skoro každé moje rozhodnutí kolem dětí. Když něco zakážu, před nimi řekne, že jsem zbytečně přísná. Když synovi nedovolím další sladkost, ona mu ji stejně dá s tím, že u babičky může.
Manžel o tom ví, ale nechce se s mámou hádat. Většinou mi řekne, ať to neřeším a že ona už je prostě taková.
Nejvíc mě štve, že to dělá přímo před dětmi a já pak vypadám jako ta zlá. Bydlíte někdo v podobné sestavě a zažíváte něco podobného? Jak jste to vyřešili? Pomohlo něco, nebo je nakonec jediným řešením odstěhovat se?
Denně k vám chodí na návštěvu? Zamkni. Ptala ses jí, jak by se jí líbilo, kdyby jí tchyně do všeho kecala? Řekni jí, že vlastní děti si budete vychovávat sami, ona svoje už vychovala.
@anonym_679c31 Nechodí k nám vyloženě na návštěvu, když bydlíme v jednom domě. 🙂 Máme svoje patro, ale potkáváme se normálně každý den. A jo, už jsem jí několikrát řekla, že děti chceme vychovávat po svém, jenže většinou to skončí tím, že se urazí nebo řekne, že to přeháním.
Máme také každý jedno patro, společná jen chodba, staříci k nám nahoru chodí pouze o Vánocích na večeři, my dolů občas o víkendu na oběd, když jsme pozvaní, ale to je vše. Jasně, když mám cokoli navíc, nebo peču, podělíme se, ale nějaká denní kafíčka a podobně to rozhodně nejsou. Jsem za to moc ráda, že jsme si nastavili hranice už zpočátku a oni jsou takoví, jací jsou. Do ničeho nemluví, nejsou sice hlídací, ale beru to jako lepší variantu, než aby co něčeho mluvili. Asi je i výhoda, že jsme si vzali hypo a dům kompletně přestavěli, takže nebydlíme jakoby U Nich, ale u sebe. A vidíme se, jen když opravdu chceme. Jak tam dlouho bydlíte a jaké je uspořádání?
@anonym_autor A musíte se potkávat? Chapu ma zahrade,ale mate svoje patro,svoji domácnost, prepokldam svoje dveře které můžete zamknout. Kdyz jsem byla dítě v byte pod nama zila babička,matka mého otce. Kolikrát jsme ji neviděli několik dnů. Mela svůj život,práci, ráda svůj klid…
@anonym_679c31 Nechodí k nám vyloženě na návštěvu, když bydlíme v jednom domě. 🙂 Máme svoje patro, ale potkáváme se normálně každý den. A jo, už jsem jí několikrát řekla, že děti chceme vychovávat po svém, jenže většinou to skončí tím, že se urazí nebo řekne, že to přeháním.
@anonym_autor nastav si hranice. Sedni si s ní a řekni jí, že takhle to nejde, tobě to nevyhovuje, pro děti to taky není dobré a buď bude respektovat nějaká pravidla, nebo se budete muset odstěhovat. Zkus to po dobrém a jestli se urazí - já chápu, že to je těžké, ale zkus to ignorovat a opakuj si, že jednak jsi v právu, za druhé jí je taky u pr., jak se cítíš.
@anonym_679c31 Nechodí k nám vyloženě na návštěvu, když bydlíme v jednom domě. 🙂 Máme svoje patro, ale potkáváme se normálně každý den. A jo, už jsem jí několikrát řekla, že děti chceme vychovávat po svém, jenže většinou to skončí tím, že se urazí nebo řekne, že to přeháním.
@anonym_autor vsak to je v poradku, ze se urazi. Kdyz to jinak neu i, je to jeji prpblem.
A to je přesně ten důvod, proč jsem nikdy nepřistoupila na koupi domu. Skončili by mi na hrbu tchyně i se švagrem, oba důchodci, co nemají nic na práci a hranice jim nic neříkají. Nikdy bych s nimi v jedné nemovitosti nebydlela. Když už v tom žít musíš, musíš si nastavit hranice - tobě to vadí, ty je musíš nastavit. A ať se klidně urazí, to je její problém, že neunese fakt, že ji někdo usměrnuje, když sama nezná své místo.
Můžeš jí říct svůj názor, manžel jí může říct zase ten svůj. Možná se to na nějakou dobu zlepší, ale postupně se to stejně vrátí do současného stavu. S tím se podle mě nedá nic dělat. Já bych takhle nikdy nebydlela, i když my máme vztahy opravdu moc dobré.
Denně k vám chodí na návštěvu? Zamkni. Ptala ses jí, jak by se jí líbilo, kdyby jí tchyně do všeho kecala? Řekni jí, že vlastní děti si budete vychovávat sami, ona svoje už vychovala.